25 Co 287/2025

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Moravce a soudkyní JUDr. Miluše Krejzlíkové a Mgr. Miroslavy Lanžhotské ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B 2. jméno FO , narozený datum , adresa zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o určení dědického práva k odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 22. 5. 2025 č. j. 6 C 31/2024-190 I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 12 689,27 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud napadeným rozsudkem určil, že žalobkyně je v postavení dědičky ve 3. třídě zákonných dědiců po zůstaviteli , jméno FO, , narozenému , datum, , naposledy bytem , adresa, , zemřelém dne , datum, (výrok I). Žalovaným uložil povinnost společně a nerozdílně ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 46 665,20 Kč k rukám jejího zástupce , Jméno advokáta A, (výrok II). Žalovaným uložil povinnost společně a nerozdílně ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit Okresnímu soudu v , adresa, náklady řízení ve výši 2 554,43 Kč (výrok III).

2. Žalobkyně se domáhala určení, že je dědičkou ve 3. třídě zákonných dědiců po zůstaviteli , jméno FO, , narozenému , datum, , naposledy bytem , adresa, , zemřelém dne , datum, . Tvrdila, že se zůstavitelem (dále jen „, jméno FO, “) žila od 1. 9. 2007 ve společné domácnosti na adrese , adresa, , jako druh a družka. Vedli společnou domácnost, jezdili spolu na dovolenou k jejím rodičům i k příbuzným , jméno FO, . Žalobkyně zná oba žalované, neboť se s nimi potkávala. Tato situace přetrvala až do smrti , jméno FO, . Bydleli spolu v bytě o velikosti 3 + 1, platby s bytem spojené byly hrazeny inkasem ve výši celkem asi 8 000 Kč měsíčně. Spláceli spolu hypotéku, kterou měl , jméno FO, na pořízení bytu, a to ve výši 4 500 Kč měsíčně. Hypotéka byla doplacena v roce 2021. Spolu si také zakoupili automobil Citroën Picasso, na který si vzali od ČSOB půjčku 80 000 Kč. Ta byla splácena splátkou 1 500 Kč měsíčně a za života , jméno FO, byla doplacena. , jméno FO, pobíral invalidní důchod ve výši 23 000 Kč měsíčně, žalobkyně mzdu 22 000 Kč měsíčně. Ze společného účtu vedeného na jméno , jméno FO, byla hrazena hypotéka a půjčka, náklady spojené s bydlením byly hrazeny ze společných prostředků složenkami na poště (SIPO). Stejně tak se hradily náklady na provoz domácnosti, ošacení, dovolené. Žalobkyně zajišťovala úklid domácnosti, vařila, prala. Účet na jméno , jméno FO, byl společný, chodila na něj i výplata žalobkyně do listopadu 2022. Měli k němu dvě karty a každý používal jednu. Kolegyně jí v práci řekla, že pokud by se se , jméno FO, něco stalo, což vzhledem ke zhoršujícímu se zdravotnímu stavu nebylo vyloučeno, nedostala by se žalobkyně ke své výplatě ani k žádným penězům. Proto si zařídila i účet na své jméno, ale nadále používali oba účty. V roce 2017 onemocněl , jméno FO, rakovinou varlete. Byl operován v , Anonymizováno, a poté půl roku chodil na chemoterapie v nemocnici , adresa, . V té době pobýval u rodičů v , adresa, , kteří ho do nemocnice vozili, protože terapie byla každý den a žalobkyně nemá řidičský průkaz. Na Velikonoce 2018 dostal mrtvici. V té době byl u rodičů, protože druhý den měl termín na onkologii. Mrtvice postihla pravou stranu, těžce mluvil, měl sníženou hybnost pravé ruky, ale mohl chodit a po určité době jezdil i autem. Po mrtvici byli spolu autem na Slovensku u matky žalobkyně. V poslední době si stěžoval na zdraví, moc ho bolela kolena, žalobkyně ho nutila jít k lékaři a u toho se vždy pohádali. Bylo znát, že se jeho stav po psychické stránce zhoršuje. Začal se na žalobkyni utrhovat, čím dál víc vybuchoval a křičel. Žalobkyně to přičítala tomu, že se mu asi vrátila rakovina. Čím dál víc se uzavíral doma a nechtěl nikam chodit. Žalobkyně chtěla, aby rehabilitoval aspoň v bazénu, koupila mu plavky a zajistila mu vstup do bazénu v , jméno FO, , ale nechtěl tam chodit, protože se styděl. Poslední půl roku před smrtí mu žloutla bělma, ale k lékaři odmítal jít. Nechtěl ani chodit k zubaři. Od mrtvice mu raději pomáhala z vany, aby neuklouzl, stříhala mu nehty a vlasy a ošetřovala paty. Když byl , jméno FO, v nemocnici v , adresa, před úmrtím hospitalizován, tak jeho rodina zakázala, aby jí sdělovali jakékoliv informace. Dne 22. prosince 2022 našla žalobkyně ráno , jméno FO, v posteli pokáleného a měl značné problémy s pohybem. Chtěla ihned volat záchranku, ale , jméno FO, to odmítal. Volala proto švagrové (matce žalovaného 2)) s tím, ať mu domluví, aby se nechal vyšetřit. Ona přijela a přes jeho protesty zavolala sanitku. Žalobkyně mu připravila tašku s oblečením a osobní dokumenty. Poté přijela sanitka a odvezla ho. V nemocnici za ním byla několikrát včetně Štědrého dne, na štědrovečerní večeři byla u žalovaného 2) a u švagrové v , adresa, . Byt vyklidila 10. 2. 2023, protože nebyla schopna platit náklady na bydlení.

3. Žalovaná 1) navrhla zamítnutí žaloby. Tvrdila, že tvrzení žalobkyně nejsou z větší části pravdivá, jsou tendenčně zkreslená a manipulovaná tak, aby zapadala do záměru žalobkyně prokázat nepravdivou skutečnost, že mezi žalobkyní a , jméno FO, (bratr žalované 1)) byl v době jeho smrti právní stav, který zákon specifikuje jako společné soužití osob v jedné domácnosti. Ačkoli v minulosti mezi , jméno FO, a žalobkyní byl poměr, který by odpovídal poměru druha a družky, tak tento zanikl v listopadu 2022 poté, co žalobkyně oznámila , jméno FO, , že ho opouští a že odjede se svou známou pracovat do Rakouska. Žalobkyně si odstěhovala některé věci z bytu , jméno FO, a docházela tam již jen nahodile. V listopadu 2022 přesměrovala svoji zasílanou výplatu, která dosud chodila na účet zemřelého , jméno FO, u ČSOB (č. účtu , č. účtu, ), na účet jiný. Poté, co žalobkyně , jméno FO, sdělila, že odjede do zahraničí a že ho opouští, došlo v důsledku této skutečnosti ke zhoršení jeho zdravotního stavu a ke ztrátě schopnosti bojovat se svou nemocí. Žalobkyně se v posledních dnech života zemřelého , jméno FO, o něho nijak nestarala. O tom, že jejich vztah byl odtažitý, svědčí skutečnost, že mu nebyla schopna ani přivolat rychlou záchrannou službu. V době příjezdu RZS se , jméno FO, nacházel ve výkalech, zcela zesláblý, bez pomoci, v zuboženém stavu, který neumožňoval jakoukoli příznivou prognózu pro jeho život. RZS po příjezdu konstatovala, že před jeho očistou od viditelných výkalů, které na něm byly přilepeny, ho nepřeveze do nemocnice , adresa, . V době příchodu žalovaného 2) do bytu byly v bytě uzavřeny všechny radiátory, byla tam zima a , jméno FO, se ve výkalech chvěl zimou. Po očistě byl RZS převezen k hospitalizaci do nemocnice , adresa, . Velice záhy po převezení RZS do nemocnice , adresa, , kde byl hospitalizován jen krátce mezi 22. 12. 2022 a 23. 12. 2022, byl přemístěn do , právnická osoba, ve stavu, kdy již nekomunikoval. Po přijetí k hospitalizaci dne 22. 12. 2022 v 15.23 hodin došlo podle protokolu k vytěžení pacienta, který uvedl, že „bydlí sám“. Žalovaná 1) má za to, že toto je jeho poslední objektivní vyjádření ke skutečnosti, že s ním žalobkyně nesdílí společnou domácnost a nebydlí. Tato skutečnost je podporována i svědectvím matky žalovaného 2), že rychlou záchrannou službu musela přivolat ona a ne žalobkyně. Družební poměr v době odvozu , jméno FO, do nemocnice tedy neexistoval. Ke dni 22. 12. 2022 nebyla žalobkyně osobou žijící ve společné domácnosti se , jméno FO, a současně nebyla vedena společná domácnost. , jméno FO, žil v době před odvezením do nemocnice sám, tuto skutečnost sdělil do anamnézy při přijetí do nemocnice , adresa, . Vzhledem k situaci, kdy po příjezdu RZS se nacházel ve výkalech a špíně, v prakticky neobyvatelné místnosti, bez pravidelné stravy, je zřejmé, že žalobkyně péči o společnou domácnost neprováděla a už vůbec nebyla splněna podmínka odkázání na výživu zůstavitele, neboť již v listopadu 2022 udělala žalobkyně takové úpravy, aby neměla s finančními prostředky , jméno FO, nic společného. Přesto, že stále disponovala platební kartou od společného účtu, odklonila před odvozem , jméno FO, do nemocnice svoji výplatu na jiný samostatný účet. Nejsou tedy splněny podmínky pro vyhovění žalobě. Ona naopak tvrdí, že v době smrti a v době, kdy v listopadu 2022 a prosinci 2022 pobýval , jméno FO, v bytě v , adresa, , nebyla žalobkyně členkou jeho společné domácnosti, i když ještě disponovala klíči k jeho bytu. Žalobkyně poté, co se do bytu vrátila zřejmě pro svoje zbývající věci a zjistila, že se , jméno FO, nachází ve zdravotním stavu, který bezprostředně ohrožuje jeho život a zdraví, nepřivolala mu lékařskou pomoc, přičemž včasný zásah mohl mít vliv na záchranu jeho života. V této souvislosti podala žalovaná 1) spolu s žalovaným 2) podnět k prošetření, zda nedošlo ke spáchání trestného činu. Žalobkyně nepečovala řádně o společnou domácnost, , jméno FO, se minimálně několik týdnů před svou smrtí pohyboval v nezměrné špíně, nevypraném a nevyměněném ložním prádle, mezi zbytky jídla a prázdných lahví. Veškeré znaky, které ve smyslu judikatury charakterizují společnou domácnost, nebyly ze strany žalobkyně naplňovány.

4. Žalovaný 2) navrhl žalobu zamítnout. Tvrdil, že vztah žalobkyně a zemřelého , jméno FO, byl v minulosti vztahem druha a družky, avšak před smrtí , jméno FO, již spolu takový vztah neměli. Žalobkyně s ním ukončila soužití v listopadu 2022, čemuž odpovídá skutečnost, že si nechávala od tohoto měsíce posílat svoji mzdu na vlastní účet. Dne 22. 2. 2022 se žalovaný 2) dostavil do bytu zemřelého , jméno FO, , který byl v děsivém stavu, stejně tak i jeho byt. Bylo vidět, že není nic udržováno, byt byl pokálený, a to i od psa, strýc , jméno FO, byl také pokálený. , jméno FO, byl v tomto stavu déle, i byt byl zanedbán dlouhodobě. Navíc se v pokoji netopilo, ačkoliv byla zima. Při hospitalizaci , jméno FO, v nemocnici uvedl, že bydlí sám. Lékařům nesdělil, že má družku nebo že s někým bydlí, což svědčí o tom, že s žalobkyní nechtěl mít nic společného. Rovněž jí v den převozu do nemocnice nadával.

5. Okresní soud vyšel ze zjištění, že usnesením notářky , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 17. 1. 2024, č. j. , spisová značka, a ze dne 5. 2. 2024 č. j. , spisová značka, bylo žalobkyni uloženo, aby žalobou proti žalovaným uplatnila své dědické právo jako spolužijící osoba ve 3. dědické třídě ve lhůtě 2 měsíců od právní moci usnesení. Usnesení nabylo právní moci 17. 1. 2024 a 5. 2. 2024, žaloba byla podána včas. Dle výpisu z účtu č. , č. účtu, vedeného na , jméno FO, přišla na tento účet v období od 1. 10. 2022 do 31. 12. 2022 mzda od , právnická osoba, , a to 6. 10. 2022 ve výši 18 679 Kč a 7. 11. 2022 ve výši 25 019 Kč. Stejný den 7. 11. 2022 byla uhrazena splátka kontokorentu 10 007,85 Kč a zůstatek na účtu činil 15 055,48 Kč. Dne 10. 11. 2022 byla na účet připsána částka 8 075 Kč (protiúčet Společenství vlastníků) a dne 15. 11. 2022 částka 3 184,75 Kč (protiúčet ČEZ Prodej). Dále je z výpisu zřejmé, že z účtu byly průběžně hrazeny běžné nákupy potravin a dalších věcí. Dne 22. 12. 2022 byl prostřednictvím karty k uvedenému účtu zaplacen nákup potravin (254 Kč a 199 Kč) a bylo vybráno 5 000 Kč prostřednictvím bankomatu. V prosinci 2022 již žádná mzda žalobkyně nedorazila a proběhly pouze jednotky transakcí oproti předchozím měsícům, kdy jich bylo nepoměrně více. Dle výpisu z účtu č. , č. účtu, vedeného na jméno žalobkyně přišla na tento účet mzda žalobkyně dne 7. 12. 2022 (21 909 Kč) a 9. 1. 2023 (20 212 Kč). Dne 29. 11. 2022 byl žalobkyni na tento účet poskytnut úvěr 40 000 Kč, proto zůstatek ke dni 1. 12. 2022 činil 40 042,58 Kč. V prosinci 2022 se z účtu provedlo cca 25 plateb za nákup potravin, drogerie a léků. ČSOB ve zprávě ze dne 11. 7. 2024 uvedla, že , jméno FO, byl spoludlužníkem hypotečního úvěru ve výši 620 000 Kč. Úvěr je nadále splácen a v případě řádného splácení by měl být doplacen ke dni 25. 5. 2025. Spoludlužníkem je , jméno FO, . Dále měl od 18. 9. 2013 otevřený úvěrový rámec 70 000 Kč, který byl uzavřen 10. 9. 2020. Podle žalobkyní předloženého platebního dokladu – Hotovost byl nájem 7 200 Kč, záloha na elektřinu a koncesionářské poplatky uhrazeny v hotovosti na poště dne 11. 11. 2022, dne 31. 12. 2022 a dne 18. 1. 2023. Jako plátce je uveden , jméno FO, . V cestovním pasu žalobkyně č. , IBAN, je vyznačen trvalý pobyt na adrese , adresa, . Nájemní smlouvou ze dne 10. 2. 2023 se žalobkyně jako nájemkyně a , jméno FO, jako pronajímatel dohodli na pronájmu bytu 1+1 v , adresa, na dobu od 10. 2. 2023 do 31. 12. 2023. Ve smlouvě bylo sjednáno, že byt je oprávněna užívat pouze žalobkyně, jiné bydlící osoby nebyly uvedeny. , tituly před jménem, , jméno FO, se sídlem v , adresa, v písemné zprávě ze dne 10. 7. 2024 uvedla, že žalovaná 1) chtěla v její ambulanci registrovat svého bratra , jméno FO, . Ze screenu facebookového profilu žalobkyně je patrné, že se na něm nenachází žádná společná či samostatná fotografie , jméno FO, . Převažují selfie žalobkyně, fotografie krajiny či fotografie s přáteli. Ve zprávě o hospitalizaci , jméno FO, v Nemocnici , adresa, – LS interna ze dne 22. 12. 2022 je uvedena sociální anamnéza SA: bydlí sám. Dále jmenovaný uvedl od léta hubnutí, nechutenství, poslední 3 dny pozoruje zažloutnutí kůže. Ve zprávě o hospitalizaci , jméno FO, v Nemocnici , adresa, – JIP ARO ze dne 23. 12. 2022 je uvedeno, že pacient je v bezvědomí (kóma), SA: bydlí s přítelkyní. Podle poučení a informovaného souhlasu Nemocnice , adresa, , jméno FO, ústně potvrdil přijetí poučení a prohlásil, aby o jeho zdravotním stavu byla informována žalobkyně s uvedením telefonního kontaktu. Jinou osobu neuvedl. Toto prohlášení bylo , jméno FO, ústně potvrzeno. Dle emailové komunikace mezi , jméno FO, (matka žalovaného 2) a , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 15. 12. 2022 jmenovaná uvedla, že předcházející den se , jméno FO, přihodilo to, že jel s přítelkyní k lékaři a po chvíli jízdy byl najednou úplně mimo, jel na kruhovém objezdu přes dlažební kostky a nedal přednost chodci na přechodu. Dále vjel i na chodník a ohrozil chodce. Jeho přítelkyně na něj celou dobu křičela, ať zastaví, že chce vystoupit a že mu zavolá RZS z důvodu náhlého zhoršení zdravotního stavu. On na to nereagoval. Když dorazili k lékaři, nepřipustil žádný problém a odmítl jakékoliv vyšetření. Dále má úplně žluté bělmo v očích a velice nezdravou barvu v obličeji, ztrácí hodně na váze a je v dost špatném psychickém stavu. Podle něj je cokoliv na hovno a nemá vůbec o nic zájem. V emailu ze dne 23. 12. 2022 uvedla, že byla po celou dobu s přítelkyní v kontaktu a ona tvrdila, že vypadá lépe (normálně jí a přijímá tekutiny). komunikuje a chodí venčit psa. Když jí dala , jméno FO, k telefonu, řekl jen, že je to dobrý. Dne 22. 12. 2022 byla u něho na návštěvě a okamžitě volala RZS. Prý tam byla zanedbaná péče. Jmenovaná s nimi nebydlí, ale po telefonních hovorech opravdu věřila, že je to lepší. Ráda by takové zanedbání řešila, neví, na co přítelkyně čekala. Usnesením Policie OO , adresa, č. j. , spisová značka, bylo odloženo podezření na spáchání přečinu neposkytnutí pomoci, kterého se měla dopustit žalobkyně tím, že dlouhodobě zanedbávala péči o , jméno FO, . Ze zjištěných informací a doložené zdravotní dokumentace došel policejní orgán k závěru, že nebyla naplněna skutková podstata přečinu neposkytnutí pomoci. Pro naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu je vždy nutné, aby se zranění osoby jevilo jako těžká újma na zdraví, když tento znak nebyl naplněn. Uvedené dokládá zpráva z výjezdu rychlé záchranné služby ze dne 22. 12 2022. Lékař rychlé záchranné služby , jméno FO, uvedl, že se jednalo o výjezd ke zhoršenému zdravotnímu stavu pacienta, který na místě vyhodnotil. Vzhledem k nízkému krevnímu tlaku a podezření na žloutenku doporučil okamžitý transport do nemocnice v , jméno FO, . Situaci v bytě poškozeného vnímal jako normální, která nebyla mimo běžnou mez. , jméno FO, byl plně při vědomí, což dokládají hodnoty jeho GCS na záznamu z výjezdu. , jméno FO, nebyl v přímém ohrožení života, jeho rozhodovací schopnosti nebyly ovlivněny jeho momentálním zdravotním stavem a vše si plně uvědomoval, jednal a rozhodoval se ze své svobodné vůle. Do poslední chvíle byl plně soběstačný, vycházel ze svého bytu venčit psa a řídil automobil. Před Vánocemi 2022 byl na vyšetření ohledně žlutého očního bělma, které se mu objevilo v létě roku 2022 a výsledky svého vyšetření zamlčel. Policejní orgán se dále zabýval otázkou, zda nebyla naplněna skutková podstata přečinu týrání osoby žijící ve společném obydlí. , jméno FO, se za svého života nikomu nesvěřil, že by ze strany , jméno FO, k něčemu takovému mohlo docházet. Naopak část rodiny jejich vztah viděla jako harmonický a pozitivní. Šetření mezi sousedy , jméno FO, přečin týrání osoby žijící ve společném obydlí také nepotvrdilo. Stravu mu vozila donášková služba v jídlonosičích, do poslední chvíle chodil venčit svého psa. Okresní soud provedl důkaz i úředními záznamy o podaném vysvětlení před policejním orgánem , jméno FO, dne 25. 10. 2023, žalovaného 2) dne 22. 10. 2023, žalobkyně dne 26. 10. 2023, žalované 1) dne 15. 11. 2023, , jméno FO, dne 15. 11. 2023, , jméno FO, dne 16. 11. 2023 a , jméno FO, dne 25. 11. 2023. V řízení též provedl důkaz výpovědí žalobkyně, žalované 1), žalovaného 2), svědkyně , jméno FO, (matky žalovaného 2), svědka , jméno FO, (manžela žalované 1.), svědka , jméno FO, (lékaře RZS), svědka , adresa, (řidič RZS), svědka , jméno FO, , svědkyně , jméno FO, , svědka , jméno FO, , svědkyně , jméno FO, , svědka , jméno FO, , svědka , jméno FO, , svědkyně , jméno FO, , svědkyně , jméno FO, (matky zemřelého), svědka , jméno FO, , svědkyně , jméno FO, , svědka , jméno FO, (otec zemřelého).

6. Okresní soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že zákonnou podmínkou pro určení 3. dědické třídy u osoby žijící ve společné domácnosti je doba soužití jednoho roku před smrtí zůstavitele a péče o společnou domácnost. Ohledně doby soužití z provedených důkazů dovodil, že žalobkyně skutečně žila se zemřelým , jméno FO, ve společné domácnosti minimálně 15 let před jeho úmrtím dne 10. 1. 2023. Skutečnost, že spolu žili v jednom bytě na adrese , adresa, je prokázána prakticky všemi svědeckými výpověďmi, přičemž nebylo prokázáno, že by se žalobkyně z bytu odstěhovala dříve, než v únoru 2023, a to ani dočasně. To potvrdili jak sousedé v domě manželé , jméno FO, a pan , jméno FO, , tak i spolupracovníci žalobkyně manželé , jméno FO, , pan , jméno FO, , , jméno FO, a paní , jméno FO, . Uvedená skutečnost je také v souladu se zjištěním, že v prosinci 2022 a v lednu 2023 žalobkyně uhradila v hotovosti platbu SIPO a novou nájemní smlouvu uzavřela až dne 10. 2. 2023. Svědkyně , jméno FO, a žalovaný 2) rovněž potvrdili, že žalobkyně byla v bytě dne 22. 12. 2022, kdy byl , jméno FO, odvezen RZS do nemocnice, přičemž mu před odjezdem připravila potřebné věci. Pokud je ve formuláři o hospitalizaci uvedeno, že , jméno FO, žije sám, pak je tato skutečnost kromě uvedeného vyvrácena i zprávou o jeho příjmu k hospitalizaci na , jméno FO, ze dne 23. 12. 2022, kde je naopak uvedeno, že bydlí s přítelkyní a tu také ještě dne 22. 12. 2022 označil jako jedinou osobu, které mají být poskytnuty informace o jeho zdravotním stavu. Potvrzením družského vztahu mezi žalobkyní a zemřelým v době jeho úmrtí je i fakt, že žalobkyně nebyla na parte omylem uvedena mezi pozůstalými a , jméno FO, tento nedostatek na žádost žalobkyně opravila. Z výpovědi , jméno FO, , lékaře RZS, bylo zjištěno, že si při příjezdu do bytu do 22. 12. 2022 ničeho zvláštního nevšiml a byt mu přišel udržovaný, přičemž zemřelý , jméno FO, by vzhledem ke svému zdravotnímu stavu péči o domácnost nemohl zvládnout. Další argument pro existenci společného soužití žalobkyně a zemřelého v okamžiku jeho úmrtí vyplývá ze zjištění, že zemřelý ještě v polovině prosince 2022 vezl žalobkyni k zubaři do , adresa, . Okresní soud uvedl, že výpovědím žalovaných a ostatních svědků o tom, že žalobkyně a zemřelý , jméno FO, se rozešli a on zůstal sám, neuvěřil. Jejich negativně emocionálně zabarvené výpovědi byly v rozporu s ostatními uvedenými důkazy prokazujícími společné bydlení i v době úmrtí , jméno FO, a jednalo se o výpovědi samotných žalovaných a svědků, kteří jsou v blízkém osobním vztahu s žalovanými a z tohoto důvodu existuje pochybnost o jejich nezaujatosti, zejména když byl ze strany matky zemřelého , jméno FO, zcela otevřeně prezentován záměr, aby byt získal žalovaný 2) a nedošlo k vyplacení vypořádacího podílu, protože pak nebudou mít peníze na rekonstrukci cimry a rodiče zemřelého nebudou mít kam jít. Pokud jde o tvrzení, že žalobkyně chtěla odejít za prací do Rakouska, pak tento její záměr či úmysl (pokud by toto tvrzení bylo pravdivé) se nijak neprojevil v realitě, a proto nemá pro posouzení společného bydlení žalobkyně se zemřelým žádný význam. Ostatně o pravdivosti tohoto tvrzení lze významně pochybovat, protože žalobkyně po úmrtí , jméno FO, nic takového neudělala, ačkoliv si následně musela hledat nové bydlení a o ničem takovém se nesvěřila ani svým přátelům, kteří jako svědci tuto skutečnost nepotvrdili. Že se žalobkyně nepodílela na přípravě pohřbu také není důkazem toho, že spolu žalobkyně a zemřelý v době jeho smrti již nežili. Podle , jméno FO, žalobkyně na zařizování pohřbu neměla dostatek peněz a současně bylo zjištěno, že rodina zemřelého žádný pohřeb nejprve ani nechtěla a musela se toho chopit svědkyně , jméno FO, . Skutečnost, že si žalobkyně těsně před smrtí , jméno FO, založila svůj vlastní účet, byla logicky zdůvodněna obavou z vývoje zdravotního stavu zemřelého, což potvrdily i výpovědi svědkyně , jméno FO, a , jméno FO, . I okolnost absence společných fotografií na Facebooku žalobkyně byla věrohodně vysvětlena výpovědí svědkyně , jméno FO, , která uvedla, že žalobkyně na účet nedávala žádné fotografie ze soukromí. Odkaz žalovaných na donášku obědů zemřelému je bez významu a nijak z ní nelze dovodit, že by žalobkyně v bytě nebydlela. Jednalo se dlouhodobý stav, který nevznikl v důsledku opuštění domácnosti ze strany žalobkyně a její neschopnost vařit je zmiňována svědky od počátku jejich vztahu. Konečně námitka, že žalobkyně zemřelému nezavolala RZS s ohledem na jeho stav, neboť s ním již nežila a do bytu pouze nahodile docházela, byla vyvrácena dalšími zjištěními ohledně zatvrzelého přístupu zemřelého , jméno FO, ke své léčbě a odmítání doporučení žalobkyně, aby šel k lékaři (viz výpověď žalobkyně a svědka , jméno FO, nebo emailová komunikace mezi matkou žalovaného 2) , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, ). Také potvrzené vulgarity ze strany zemřelého , jméno FO, vůči žalobkyni, když ho očišťovala před odvozem do nemocnice, svědčí o tom, že ji neposlouchal a nechtěl, aby žalobkyně v jeho prospěch či pro něj v tomto směru cokoliv činila. O tom, že žalobkyně na péči o zemřelého zcela nerezignovala, svědčí i to, že o jeho stavu informovala telefonicky žalovaného 2) a žádala ho, aby přijel. Také se , jméno FO, svěřila s příhodou, kdy ji zemřelý vezl k zubaři a požádala ji o pomoc. Ostatně policie podezření na zanedbání péče ze strany žalobkyně odložila. Okresní soud tedy uzavřel, že žalobkyně bydlela se , jméno FO, v době nejméně rok před jeho úmrtím, přičemž není rozhodující, že členové domácnosti mají oddělené ložnice a intimně spolu nežijí či nemají společné zájmy a koníčky. Společná domácnost je spotřebním společenstvím trvalé povahy; představuje skutečné a trvalé soužití fyzických osob, v němž její členové přispívají k úhradě a obstarávání společných potřeb a společně a bez rozlišování hospodaří se svými příjmy. Spolužijící fyzická osoba musí žít ve společné domácnosti tak, jako by byla členem rodiny; vyžaduje se, aby pečovala o společnou domácnost (obstaráváním domácích prací, udržováním pořádku v bytě, obstaráváním prádla a údržby šatů, přípravou jídla apod.), nebo poskytovala prostředky na úhradu potřeb společné domácnosti. Dle okresního soudu lze v daném případě dovodit jednak péči o společnou domácnost ze strany žalobkyně, tak i poskytování prostředků na úhradu společných potřeb. Z výpovědí manželů , jméno FO, . , jméno FO, a pana , jméno FO, bylo zjištěno, že zemřelý , jméno FO, a žalobkyně spolu jezdili nakupovat a žalobkyně měla na starost společný úklid na chodbě. To svědčí o tom, že se oba podíleli na péči o společnou domácnost, přičemž takto fungovali více než 15 let. Z toho nelze dovodit nic jiného, než že spolu žili jako druh a družka a tak je také všichni vnímali. Pokud jde o poskytování prostředků na úhradu společných potřeb, tak žalobkyně doložila, že do listopadu 2022 měli se zemřelým společný účet, na který jí chodila výplata, která byla v rámci účtu jediným stálým příjmem. Z tohoto účtu byly průběžně hrazeny nákupy potravin, a to i dne 22. 12. 2022, kdy byl zemřelý , jméno FO, hospitalizován a žalobkyně měla již vlastní účet. Na účet byly dále zasílány přeplatky za služby spojené s užíváním bytu (viz platba ČEZ Prodej a Společenství vlastníků). Současně byl ze mzdy žalobkyně hrazen kontokorent, který si zemřelý v rámci účtu sjednal. Porovnáním plateb na účtu žalobkyně a zemřelého v prosinci 2022 je zřejmé, že platby v obchodech na společné nákupy dříve prováděné na účtu zemřelého se přesunuly na účet žalobkyně, nicméně účet zemřelého byl i po jeho hospitalizaci žalobkyní několikrát použit. Zřízení vlastního účtu žalobkyně bylo logicky vysvětleno obavou o přístup k prostředkům na účtu v případě, že by se , jméno FO, něco stalo, změna účtu tedy nebyla projevem odloučení a samostatného hospodaření, ale preventivním opatřením. Ostatně žalobkyně v době hospitalizace svého přítele , jméno FO, uhradila v hotovosti nájem a poplatky za služby prostřednictvím platby SIPO, což dokládá, že pokračovala v úhradě pravidelných výdajů spojených se společným bydlením, nepřerušila své zapojení do společného hospodaření, ale naopak převzala odpovědnost za domácnost v době jeho nepřítomnosti. Společné uspokojování nákladů na bydlení bylo potvrzeno i svědkem , jméno FO, , který uvedl, že zemřelý chtěl, aby si žalobkyně našla práci, protože sám nemohl náklady domácnosti utáhnout a matka zemřelého potvrdila, že se oba finančně podíleli na společném soužití a i tak jim museli stále finančně vypomáhat.

7. Proti rozsudku okresního soudu podala žalovaná 1) odvolání. Namítala, že okresní soud provedl ve věci rozsáhlé dokazování, při provádění důkazů však znevýhodnil a poškodil žalovanou stranu, když nevzal za relevantní výslech svědka , jméno FO, , ke kterému nepřihlédl s ohledem na koncentraci podle § 118b odst. 1 o. s. ř. Poukázala na to, že výpověď svědka , jméno FO, probíhala nadvakrát a jeho první výslech prostřednictvím videohovoru od Okresního soudu v , adresa, k Okresnímu soudu v , adresa, proběhl neúspěšně z důvodu selhání přenosové techniky. Pokud by jeho výslech proběhl celý, vedl by ke zjištění jména, zaměstnání a postavení svědka , jméno FO, a ona by tento výslech mohla řádně navrhnout, protože by o existenci nejlepšího kamaráda a přítele zemřelého , jméno FO, věděla. Za daleko závažnější však považuje pochybení okresního soudu při posouzení listin, které zachycují nebo mají zachytit skutečný projev vůle zemřelého , jméno FO, v době jeho hospitalizace, resp. poté, co již není ve svém bytě v , jméno FO, , ale je umístěn postupně ve dvou nemocnicích. Dle jejího názoru projev vůle zemřelého je zachycen v dotazníku o pohovoru při přijetí pacienta po odvozu záchrannou službou v čase 15.23 hod., jedná se o příjem k hospitalizaci, kde se zcela jednoznačně sám zemřelý , jméno FO, vyjadřuje k sociální anamnéze tak, že žije sám. To je poslední projev jeho svobodné vůle ohledně skutečnosti, že nežije v žádném družebním poměru a že tedy nejsou naplněny zákonné znaky skutečnosti, které by prokazovaly, že žalobkyně je v postavení dědičky 3. třídy zákonných dědiců po zůstaviteli , jméno FO, . Vytýkala okresnímu soudu, že aby tento nezvratný argument projevu vůle zemřelého zpochybnil, cituje zprávu JIP ARO ze dne 23. 12. 2022, avšak zdravotní stav zemřelého dne 23. 12. 2022 vylučoval jakýkoli projev jeho vůle. Dle lékařské zprávy , právnická osoba, , Nemocnice , adresa, , byl pacient (zemřelý) přijat 23. 12. 2022 v 8.36 hodin na , jméno FO, s diagnózou R 402 (bezvědomí, koma) NS. Je tedy zřejmé, že změna v sociální anamnéze ve zprávě , jméno FO, ze dne 23. 12. 2022, že zemřelý , jméno FO, bydlí s přítelkyní, je naprosto absurdní, neboť pacient v kómatu není způsobilý se vyjádřit k sociální anamnéze. K této skutečnosti se může vyjádřit pouze pacient, který je při vědomí, což 23. 12. 2022 zemřelý , jméno FO, již nebyl. Není tedy vůbec zřejmé, jak došlo ke změně sociální anamnézy a tato skutečnost by měla být objasněna pro velký rozpor ve zprávě o hospitalizaci ze dne 22. 12. 2022 (je uvedena sociální anamnéza SA: bydlí sám) a ve zprávě o hospitalizaci v Nemocnici , adresa, – JIP ARO ze dne 23. 12. 2022, kde je uvedeno, že pacient je v bezvědomí SA: bydlí s přítelkyní. Dle jejího názoru je tento rozpor natolik závažnou vadou, která sama o sobě musí vést ke zrušení rozsudku okresního soudu a vrácení věci k dalšímu řízení. Namítala též, že okresní soud nepřiměřeně zohlednil úřední záznamy o podaném vysvětlení na Policii ČR a vyvodil z nich závěry, které mu nepříslušely. Záznamy nebyly řádně prováděny jako důkaz před soudem, není jí známo, že by žalovaný 2) vyslovil souhlas, aby jeho vyjádření, které učinil před policejním orgánem, sloužilo v řízení u okresního soudu jako důkazní materiál. Důkazy úředními záznamy policie nebyly před soudem řádně provedeny, ona nebyla s jejich obsahem seznámena a neměla možnost vyjádřit se k pravdivosti či nepravdivosti jednotlivých slyšených osob, s nimiž policie hovořila. Poukazovala též na to, že svědek , jméno FO, vypovídal s úmyslem ji poškodit. Jedná se o jejího příbuzného, s nímž má majetkový spor, neboť sousedí s jeho nemovitostí. Okresní soud pod bodem 44. rozsudku nepravdivě uvádí, že verzi žalobkyně potvrdil soused žalobkyně , jméno FO, , přitom , jméno FO, žije v sousedství žalované 1) v obci , adresa, a nemůže se tedy jednat o souseda žalobkyně. Okresní soud též uvedl, že neuvěřil výpovědím žalovaných a ostatních svědků o tom, že se žalobkyně se zemřelým rozešla. Přitom tyto výpovědi vůbec nestojí osamoceně, neboť tvrzení žalovaných ohledně zdržování se žalobkyně v bytě zemřelého, resp. jejich vysvětlení, proč se tam žalobkyně částečně zdržovala i poté, co jejich družební poměr skončil, je zcela v souladu s provedeným dokazováním. Svědek, kterého okresní soud nepřipustil, tzn. , jméno FO, , jasně naznačil motiv zemřelého, proč se žalobkyně v jeho bytě stále nacházela, když zemřelý nechával žalobkyni v bytě ze soucitu a z důvodu, že po rozpadu jejich družebního poměru neměla kam jít. Jednalo se o vztah majitele bytu jako nájemce a podnájemnice, který se v současné době vyskytuje naprosto běžně. Nebýt sexuální dysfunkce zemřelého, mohlo by se také jednat o tzv. bydlení s výhodami. Zdůraznila, že v řízení bylo dostatečně prokázáno, že žalobkyně žádným způsobem nezajišťovala péči o zemřelého , jméno FO, , nezajišťovala mu pravidelnou stravu ani mu nevařila, neprala a nezajišťovala údržbu jeho oděvů, neuklízela v jeho pokoji, kde pobýval těsně před odvozem rychlou záchrannou službou. Před jeho smrtí si založila vlastní účet, kam si nechala posílat výplatu a její tvrzení, že se tak stalo z důvodu nemoci zemřelého, se jeví jako účelové. , jméno FO, si též pochopitelně nevymyslel, že mu žalobkyně sdělila, že hodlá odejít za prací do Rakouska. Žalobkyně nemá na svém sociálním účtu (sociálních účtech) žádnou zmínku a společnou fotografii ze života se zemřelým, což v současné době znamená, že žádný společný život se zemřelým neměla. Žalobkyně ani zemřelému nezavolala lékařskou pomoc. Okresní soud se též nevypořádal dostatečně s důkazy, z nichž vyplývá, že zemřelý v určitou dobu před smrtí zcela odmítal přítomnost žalobkyně, neváhal ji označit za kurvu a jinými sprostými slovy, přičemž z jeho projevů není možné usuzovat na existenci nějakého hlubšího vztahu mezi nimi a už vůbec ne na fakt, že by tyto osoby spolu vedly společnou domácnost. Žalobkyně a zemřelý , jméno FO, spolu netrávili v uplynulých minimálně pěti letech žádnou dovolenou, na návštěvu k příbuzným jezdil , jméno FO, sám. Žalovaná nevedla se zemřelým společnou domácnost a nebyla odkázána na jeho finanční prostředky, neboť byla zaměstnaná. Pokud byla v den hospitalizace zemřelého učiněna platba z jeho účtu, nemůže z této finanční operace být usuzováno na existenci společné domácnosti, neboť je nepochybné, že z dřívější doby, kdy ještě existovala společná domácnost, znala žalobkyně přístupové údaje ke kartě zemřelého. Dle jejího názoru žalobkyně neprokázala, že žila se , jméno FO, nejméně po dobu jednoho roku ve společné domácnosti a že byla osobou, která ze stejného důvodu pečovala o společnou domácnost. Navrhla, aby byl rozsudek okresního soudu zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

8. Proti rozsudku okresního soudu podal odvolání i žalovaný 2). Namítal, že nebyla splněna zákonná podmínka soužití jednoho roku před smrtí , jméno FO, a péče o společnou domácnost. Poukázal na to, že v prosinci 2022 již nepřišla žádná mzda žalobkyně na společný účet, kromě toho tam nechodil důchod zemřelého, byť účet byl veden na jeho jméno. Žalobkyně si zařídila svůj osobní účet ještě před smrtí , jméno FO, , což je jasným krokem osamostatnění a minimálně tehdy přestala fungovat společná domácnost. Na sociálních sítích není žádná fotografie zemřelého s žalobkyní, není zde ani žádná zmínka o jeho smrti, vzpomínka, přestože zde žalobkyně sdílela i vzpomínku na zemřelého člena rodiny, fotografie přátel a kolegů z práce. Za stěžejní však považuje vůli zemřelého , jméno FO, , který byl v době příjmu do nemocnice při vědomí a plně schopný, což je uvedeno v samotném příjmu k hospitalizaci ze dne 22. 12. 2022 v 15.23 hodin. Tedy minimálně tento okamžik byla přerušena doba potřebná pro dědění v rámci 3. dědické skupiny, tedy doba jednoho roku před smrtí zemřelého. Tento den byl přijat , jméno FO, na oddělení lékařské služby interna 3, poté, co upadl do kómatu, byla vyhotovena překladová epikríza, která je pro postup přeložení z oddělení do oddělení. Zpráva ze 14.30 hodin z oddělení intenzivní medicíny již jasně diagnostikuje kóma, respirační selhání, sepse, selhání ledvin, selhání jater. V této situaci již pacient není schopen vůbec projevovat svou vůli. Ze žádanky o přijetí na oddělení ARO je patrné, že , jméno FO, má poruchy vědomí bez reakce a bolestivé podněty s bloudivými pohyby bulbů. Dle jeho názoru by měl být vypracován znalecký posudek na stav , jméno FO, v době jeho příjmu a následné hospitalizace, zda mohl projektovat skutečné informace za situace, kdy byl v kómatu. Následně je evidentní po jeho přesunu na oddělení ARO, kde sice dle okresního soudu sdělil, že má partnerku, ale již s ohledem na předchozí žádost o přeložení a popis stavu kómatu není možné, aby projevil cokoli. Na oddělení ARO se dostává v bezvědomí (kóma). Jak se údaj o jeho partnerce dostal do této zprávy je zcela irelevantní, neboť již nebyl schopen projevit ničeho. Poslední vůle zemřelého , jméno FO, a jeho vědomí bylo zachyceno v přijímací zprávě, kde uvedl, že bydlí sám. Kdo uvedl, že měl mít partnerku, je zcela irelevantní, neboť to nebyl samotný zemřelý. Poukázal též na to, že žalobkyně nezavolala rychlou záchrannou službu okamžitě sama, dorazila ráno do bytu zemřelého , jméno FO, a až v řádu hodin telefonovala matce žalovaného 2), která kontaktovala rychlou záchrannou službu. Bylo tomu tak z toho důvodu, že žalobkyně a zemřelý spolu nekomunikovali, žil si každý sám a ona neměla potřebu zajistit jeho péči. Vytýkal okresnímu soudu též, že nepřihlédl k výpovědi svědka , jméno FO, . Žalovaný 2) ho vnímal jako nejlepšího kamaráda zemřelého, netušil, že by mohl mít informace o strýci tak blízkého rázu, jak vyšlo najevo z výslechu svědků , jméno FO, a otce zemřelého. Výslech otce zemřelého byl započat před koncentrací řízení, ale z technických důvodů na straně soudu nebyl dokončen a pokud by tomu tak nebylo, nenastala by tato situace. Navrhl, aby byl rozsudek okresního soudu zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

9. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalovaných navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Zdůraznila, že zpráva z nemocnice – příjem 22. 12. 2022 obsahuje pouze lékařem vyplněný údaj „SA bydlí sám“. To vyplnil lékař na příjmu, ale bez podpisu , jméno FO, a bez bližšího údaje (např. od kdy, kde a jak se pacient vyjádřil). Je zde však založený též informovaný souhlas pacienta , jméno FO, se stejným datem 22. 12. 2022, kde zemřelý výslovně prohlásil dle podpisu sestry, že chce, aby o jeho zdravotním stavu byla informována přítelkyně , Jméno žalobkyně, , včetně jejího telefonního čísla. Nikoho jiného neuvedl, ani nikoho ze žalovaných ani někoho jiného ze svých příbuzných, ale pouze žalobkyni jako svoji přítelkyni. Tento dokument potvrzuje, že její přítel ji uvádí jako svou přítelkyni a osobu, která má být informována o jeho zdravotním stavu. Nejde o zprávu o přeložení pacienta na ARO ze dne 23. 12. 2022, kdy již byl v kómatu, ale jde o informovaný souhlas pacienta ze dne 22. 12. 2022 vyplněný v 16.15 hodin téhož dne, tedy těsně po jeho příjmu do nemocnice. Nesouhlasila ani s výhradami žalovaných k provedeným důkazům z policejního spisu. Uvedla, že již ve svém písemném návrhu ze dne 22. 7. 2024 v rámci lhůty stanovené okresním soudem pro zachování koncentrace řízení navrhla provedení důkazu předmětným policejním spisem. Většina osob slyšených Policií ČR byla navíc vyslechnuta i v rámci tohoto soudního řízení. Jedinou výjimkou je paní , jméno FO, , kterou nejdříve žalovaní navrhli jako svědkyni a až poté svůj návrh vzali zpět. V rámci jednání okresního soudu dne 19. 9. 2024 okresní soud podrobně seznámil účastníky s tím, co považuje pro věc za podstatné z obsahu policejního spisu a byly čteny příslušné pasáže protokolů a dalších dokumentů. Účastníci se tak měli možnost s nimi seznámit, vyjádřit se k nim a případně je sporovat či činit návrhy k nim. Za této situace jsou jejich námitky v odvolání týkající se použití těchto dokumentů jako listinných důkazů se záznamem o výpovědi daných osob nedůvodné. Pokud jde o svědka , jméno FO, , dodatečně uváděné důvody, že žalovaní nemohli navrhnout tohoto svědka dříve z důvodu technických problémů s výslechem svědka , jméno FO, formou videohovoru, je účelová a nemůže obstát. Nic jim nebránilo výslech tohoto svědka navrhnout i bez výslechu , jméno FO, , protože jim byl znám jako rodinný přítel i kamarád zemřelého , jméno FO, , a to minimálně žalované 1), která návrh na jeho výslech podala. Sám svědek , jméno FO, hned v úvodu své výpovědi uvedl, že se dobře s rodinou , jméno FO, zná, v podstatě po celou dobu byli sousedi a již od dětství si byl s rodinou velmi blízký, pravidelně je navštěvoval, v podstatě každý den, ani nemusel zvonit. Potvrdil, že je s rodinou žalovaných v kontaktu i nadále. Okresní soud svědka , jméno FO, připustil s tím, že zásada koncentrace je prolomena z důvodu, že o něm žalovaní dříve nevěděli, v průběhu jeho výpovědi se však ukázalo, že jsou s ním v kontaktu a důvod pro prolomení zásady koncentrace nebyl dán. Žalovaní o přátelství zemřelého , jméno FO, se svědkem , jméno FO, věděli a zcela jistě tak věděli i o možnosti jeho svědectví od počátku, protože se s ním dobře znají.

10. Krajský soud jako soud odvolací (dále jen „odvolací soud“) přezkoumal rozsudek okresního soudu i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalovaných nejsou důvodná.

11. Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovými i právními závěry okresního soudu týkajícími se věci samé. Okresní soud zjistil úplně a řádně skutkový stav, provedené důkazy zhodnotil v souladu se zásadami uvedenými v § 132 o. s. ř. a na základě správně zjištěného skutkového stavu dospěl k odpovídajícím závěrům právním. Odvolací soud proto odkazuje na odůvodnění přezkoumávaného rozsudku, které s ohledem na odvolací námitky žalovaných doplňuje pouze způsobem níže uvedeným.

12. Dle § 1637 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) nedědí-li manžel ani žádný z rodičů, dědí ve 3. třídě stejným dílem zůstavitelovi sourozenci a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele.

13. Společnou domácností se rozumí podle ustálené judikatury soužití dvou nebo více fyzických osob, které spolu žijí trvale a které společně uhrazují náklady na své potřeby. Společná domácnost zpravidla předpokládá společné bydlení v jednom nebo více bytech (k naplnění jejích znaků proto nepostačují např. občasné návštěvy); výjimka z tohoto pravidla je možná jen tehdy, jde-li o dočasný a přechodný pobyt jinde z důvodu léčení, návštěvy příbuzných, výkonu práce apod. Jde o spotřební společenství trvalé povahy, a proto společnou domácnost představuje jen skutečné a trvalé soužití, v němž její členové přispívají k úhradě a obstarávání společných potřeb (nepostačuje např. jen příležitostná výpomoc v domácnosti, společné trávení dovolených apod.) a v němž společně a bez rozlišování hospodaří se svými příjmy. Spolužijící fyzická osoba musí žít ve společné domácnosti tak, jako by byla členem rodiny; vyžaduje se, aby pečovala o společnou domácnost, a to obstaráváním domácích prací, udržováním pořádku v bytě, obstaráváním prádla a údržby šatů, přípravou jídla apod. nebo aby poskytovala prostředky na úhradu potřeb společné domácnosti anebo aby byla odkázána výživou na zůstavitele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 627/2001 ze dne 28. 11. 2013).

14. Část žalobcem uplatněných odvolacích námitek směřuje proti hodnocení důkazů provedenému okresním soudem. Hodnocením důkazů se rozumí myšlenková činnost soudu, kterou je provedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnota zákonnosti a posléze hodnota pravdivosti, eventuálně věrohodnosti. Při hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti) soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (zda jsou pro zjištění skutkového stavu upotřebitelné). Důkazy, které jsou pro rozhodnutí bezvýznamné, se dále nezabývá. Při hodnocení důkazů po stránce jejich zákonnosti zkoumá soud, zda důkazy byly získány (opatřeny) a provedeny způsobem odpovídajícím zákonu nebo zda v tomto směru vykazují vady (zda jde o důkazy zákonné či nezákonné). K důkazům, které byly získání (opatřeny) nebo provedeny v rozporu s obecně závaznými právními předpisy, soud nepřihlédne. Opačný postup soudu by měl za následek, že porušení obecně závazného právního předpisu by bylo promítnuto do skutkového stavu věci zjištěného soudem, a tím i do rozhodnutí vydaného na jeho základě. Hodnocením důkazů z hlediska jejich pravdivosti, eventuálně věrohodnosti pak soud dochází k závěru, které skutečnosti, o nichž důkazy (pro rozhodnutí významné a zákonné) podávají zprávu, lze považovat za pravdivé (dokázané) a které nikoli, a získané zprávě o skutečnostech přisuzuje hodnotu věrohodnosti.

15. Všem těmto kritériím hodnocení důkazů provedené okresním soudem odpovídá a netrpí ani vnitřním logickým rozporem. Okresní soud v odůvodnění rozsudku jasně a zcela přiléhavě vysvětlil, z jakých důkazů svá skutková zjištění čerpal a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil.

16. Žalobkyně se domáhala určení, že je v postavení dědičky ve 3. třídě zákonných dědiců po zůstaviteli , jméno FO, , nar. 12. 9. 1978, zemřelém 10. 1. 2023. Dle § 1637 odst. 1 o. z. ve 3. třídě dědí mimo jiné ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost. Společnou domácností se rozumí soužití dvou nebo více fyzických osob, které spolu žijí trvale a společně uhrazují náklady na své potřeby. Společná domácnost zpravidla předpokládá společné bydlení, spolužijící fyzická osoba musí žít ve společné domácnosti tak, jako by byla členem rodiny, musí pečovat o společnou domácnost (domácí práce, úklid, jídlo). Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že žalobkyně žila se zemřelým , jméno FO, ve společné domácnosti minimálně patnáct let před jeho úmrtím dne 10. 1. 2023 a že pečovala o společnou domácnost i poskytovala prostředky na úhradu společných potřeb. Žalobkyně žila (bydlela) se zemřelým ve společné domácnosti v bytě na adrese , adresa, a odstěhovala se až v únoru roku 2023, když předtím se neodstěhovala ani dočasně. Tento závěr má oporu v provedeném dokazování, když vyplývá nejen z výpovědí svědků , jméno FO, a , jméno FO, (sousedé žalobkyně a zemřelého) a svědka , jméno FO, (bývalý soused), kteří uvedli, že se žalobkyně chovala se , jméno FO, jako pár, který spolu žije, zemřelý jim před smrtí nepřišel zanedbaný, do poslední chvíle před jeho odvozem RZS chodil ven se psem, oba spolu nakupovali, žalobkyně uklízela a dle vyjádření zemřelého přispívala na domácnost, ale i výpovědí spolupracovníků žalobkyně , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, , kteří shodně uvedli, že se s žalobkyní znají dlouho ze zaměstnání, zemřelý , jméno FO, chodil za žalobkyní naproti do práce, když spolu telefonovali, mluvili vždycky hezky, nekřičeli na sebe, dávali si pusu, když k němu nastupovala do auta. Zemřelý vozil žalobkyni do práce a z práce, bydleli spolu, jezdili společně na nákupy. Též svědek , jméno FO, (bratranec zemřelého , jméno FO, ) uvedl, že žalobkyně žila spolu se zemřelým až do jeho smrti, podílela se na nákladech na bydlení. Svědkyně , jméno FO, (matka žalovaného 2)) a žalovaný 2) rovněž potvrdli, že žalobkyně byla v bytě zemřelého , jméno FO, dne 22. 12. 2022, připravila mu věci do nemocnice a zavolala svědkyni ohledně jeho zdravotního stavu. Zejména je třeba zdůraznit, že i lékař rychlé záchranné služby , jméno FO, ve své výpovědi uvedl, že si nevšiml v bytě ničeho zvláštního, nebyl tam zápach ani exkrementy, byt mu přišel udržovaný, přičemž zemřelý , jméno FO, vzhledem ke svému zdravotnímu stavu sám nemohl péči o domácnost zvládnout. Pokud okresní soud uvedl, že neuvěřil výpovědi žalovaných, že se žalobkyně se zemřelým , jméno FO, rozešla a on zůstal v bytě sám, neboť jejich výpovědi byly negativně emocionálně zabarvené, nelze též přehlédnout, že sama matka zemřelého , jméno FO, zcela otevřeně ve své výpovědi uvedla, že , jméno FO, (žalovaná 1) a její manžel) se o ně postarají, ale je potřeba udělat pro ně cimřičku, protože to je děsně malé a kam oni půjdou, když , jméno FO, teď budou muset vyplácet žalobkyni a nebudou mít peníze na tu cimru. Záměrem žalovaných tedy bylo, aby byt , jméno FO, získal žalovaný 2) a nedošlo k vyplacení vypořádacího podílu žalobkyni. Tvrzení žalovaných, že žalobkyně se se zemřelým rozešla a chtěla odejít pracovat do Rakouska, nebylo prokázáno, přičemž nelze přehlédnout, že žalobkyně neodešla pracovat do Rakouska ani po smrti , jméno FO, . Odvolací soud se ztotožňuje i se závěrem okresního soudu, že žalobkyně pečovala o společnou domácnost se zemřelým , jméno FO, a poskytovala prostředky na úhradu společných potřeb. Dle výpovědí svědků , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, spolu jezdili nakupovat, žalobkyně uklízela, starala se o něho, dle svědka , jméno FO, , jméno FO, chtěl, aby si žalobkyně našla práci, protože sám nemohl náklady domácnosti utáhnout. Ostatně i matka zemřelého , jméno FO, uvedla, že žalobkyně i , jméno FO, se podíleli finančně na společném soužití a i tak jim museli rodiče stále finančně vypomáhat. Svědkyně , jméno FO, pak potvrdila, že se před žalobkyní zmínila, že když ona v roce 2021 ovdověla, bylo dobře, že měla svůj účet. Vzhledem k tomu si žalobkyně poté v listopadu 2022 zřídila svůj účet. Skutkový závěr okresního soudu, že žalobkyně žila se žalovaným ve společné domácnosti nejméně patnáct let před jeho smrtí a že pečovala o společnou domácnost, tedy má oporu v provedeném dokazování.

17. Námitka žalovaných, že okresní soud nepřiměřeně zohlednil úřední záznamy Policie ČR o podání vysvětlení a tyto záznamy nebyly řádně prováděny jako důkaz před okresním soudem, nebyla shledána důvodnou. Dle § 125 zákona č. 99/1963 Sb. mohou jako důkaz sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci, zejména výslech svědků, znalecký posudek, zprávy a vyjádření orgánů, fyzických a právnických osob, notářské nebo exekutorské zápisy i jiné listiny, ohledání a výslech účastníků. Občanský soudní řád nikterak nezapovídá, aby soud v civilním řízení zohledňoval i vyjádření učiněná v rámci trestního řízení, k nimž by soudu v řízení trestním nebylo umožněno přihlédnout. Je na soudu, aby v rámci volného hodnocení důkazů posoudil, jakou mají tato vyjádření vypovídací hodnotu a nakolik se v kontextu jiných v řízení provedených důkazů jeví jako přesvědčivá (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3258/2014 ze dne 7. 10. 2014).

18. Za důkaz tedy mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci. Důkazem může být i úřední záznam o podání vysvětlení, který byl učiněn v jiném (např. v trestním) řízení. Okresní soud tedy nepochybil, když k návrhu žalobkyně učiněném dne 22. 7. 2024 (učiněném ve lhůtě pro koncentraci) provedl důkazy ze spisu Policie ČR vedeném pod č. j. , spisová značka, , resp. úředními záznamy o podání vysvětlení. Okresní soud též správně z úředních záznamů o podání vysvětlení přečetl relevantní pasáže, resp. sdělil jejich obsah.

19. Okresní soud též nepochybil, když s ohledem na koncentraci řízení dle § 118b odst. 1 o. s. ř. nepřihlédl k výpovědi svědka , jméno FO, . Důkaz výslechem tohoto svědka navrhla žalovaná 1) přípisem doručeným okresnímu soudu dne 30. 12. 2024, když uvedla, že dle vyjádření vyslechnutých svědků , jméno FO, a , jméno FO, dne 17. 12. 2024 se jedná o kamaráda zemřelého , jméno FO, , svědek , jméno FO, ho označil za dobrého kamaráda a svědek , jméno FO, o něm mluvil jako o velmi blízkém příteli. Okresní soud jeho výslech provedl, přestože byl navržen až po koncentraci řízení dle § 118b odst. 1 o. s. ř. (u jednání okresního soudu dne 9. 7. 2024 byla účastníkům poskytnuta lhůta 14 dnů k doplnění důkazních návrhů s tím, že k později navrženým důkazům soud nemůže přihlížet až na výjimky). Vycházel z toho, že o svědku , jméno FO, se žalovaní dozvěděli až na základě výpovědí svědka , jméno FO, a svědka , jméno FO, učiněné dne 17. 12. 2024. Jak však poté vyplynulo z výpovědi svědka , jméno FO, , zná rodinu žalovaných velmi dobře už od narození, chodil tam běžně na návštěvu, , jméno FO, byli sousedi, bydleli vedle sebe, zná je od narození jako své boty, navštěvoval je pravidelně každý den, ani nezvonil, se zemřelým , jméno FO, vyrůstal, o jeho smrti ho informoval žalovaný 2) a jeho matka svědkyně , jméno FO, a on i po smrti zemřelého , jméno FO, navštívil jeho rodiče na Moravě. O tom, že se jedná o nejlepšího přítele zemřelého, se tedy žalovaní nedozvěděli až z výslechu svědka , jméno FO, a svědka , jméno FO, , ale museli o něm vědět ještě před tím, než nastala koncentrace řízení, přesto však jeho výslech ve lhůtě nenavrhli.

20. Poukazovali-li žalovaní na to, že ve zprávě o hospitalizaci , jméno FO, v Nemocnici , adresa, – JIP ARO ze dne 23. 12. 2022 je uvedeno, že pacient je v bezvědomí (kóma), SA: bydlí s přítelkyní, avšak zemřelý , jméno FO, , který byl v kómatu, se nemohl vyjádřit k tomu, zda bydlí s přítelkyní či nikoli a není zřejmé, kdo tento údaj ve zprávě o hospitalizaci ze dne 23. 12. 2022 uvedl, a proto je třeba dle jejich názoru vycházet ze zprávy o hospitalizaci , jméno FO, v Nemocnici , adresa, – LS interna ze dne 22. 12. 2022, kde je uvedena sociální anamnéza SA: bydlí sám, a na základě toho lze dovodit, že žalobkyně a , jméno FO, spolu nežili ve společné domácnosti ke dni jeho smrti, je třeba uvést následující. Lze souhlasit se žalovanými, že pokud je ve zprávě o hospitalizaci , jméno FO, v Nemocnici , adresa, – JIP ARO ze dne 23. 12. 2022 uvedeno, že pacient je v bezvědomí (kóma) a zároveň že bydlí s přítelkyní, nelze uzavřít, že by tuto skutečnost sdělil tohoto dne zemřelý , jméno FO, , který byl v bezvědomí. Nelze však zároveň přehlédnout, že ve zprávě o hospitalizaci , jméno FO, ze dne 22. 12. 2022 v 15.23 hodin je uvedeno SA: bydlí sám, avšak z poučení a obecného informovaného souhlasu pacienta (zemřelého) ze dne 22. 12. 2022 v 16.15 hodin vyplývá, že oprávněnou osobou o informování o zdravotním stavu , jméno FO, je jeho přítelkyně , jméno FO, a je zde uveden i telefonní kontakt na ni. Přestože je tedy ve zprávě ze dne 22. 12. 2022 uvedeno, že bydlí sám, tak vzápětí na to je v potvrzení o informovaném souhlasu , jméno FO, uvedena žalobkyně jako jeho přítelkyně, přičemž jenom jí mají být podávány zprávy o jeho zdravotním stavu. Nelze tedy na základě zpráv o hospitalizaci , jméno FO, uzavřít, že žil sám, a to obzvlášť za situace, kdy existence společného soužití žalobkyně a , jméno FO, ke dni jeho smrti byla prokázána dalšími důkazy (výpověďmi svědků, tak jak je uvedeno v bodě 16 tohoto rozsudku).

21. Rozsudek okresního soudu tedy byl jako věcně správný potvrzen dle § 219 o. s. ř.

22. Žalovaní nebyli v odvolacím řízení úspěšní a jsou tedy povinni ve smyslu § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. nahradit žalobkyni náklady tohoto řízení. Náklady odvolacího řízení žalobkyně spočívají v nákladech jejího právního zastoupení, a to v odměně za dva úkony právní služby à 3 700 Kč (vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu dne 19. 3. 2026), ve dvou paušálních náhradách hotových výloh à 450 Kč, v náhradě za ztrátu času za šest započatých půlhodin cestou k jednání odvolacího soudu dne 19. 3. 2026 z , adresa, a zpět à 150 Kč, celkem 900 Kč, v cestovném právního zástupce žalobkyně z , adresa, a zpět k jednání odvolacího soudu ve výši 1 287 Kč (osobní automobil Ford Mondeo, ujeto celkem , hodnota, km, průměrná spotřeba 4,9 l/100 km, cena benzínu 34,10 Kč/1 km, náhrada za použití osobního vozidla 5,90 Kč/1 km) a v 21% DPH ve výši 2 202,27 Kč, celkem činí náklady odvolacího řízení žalobkyně 12 689,27 Kč (§ 7 bod 5, § 9 odst. 3 písm. a), § 13 odst. 3 a 4, § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 137 odst. 3 o. s. ř.).