25 Co 333/2024

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Moravce a soudkyní JUDr. Miluše Krejzlíkové a Mgr. Miroslavy Lanžhotské ve věci žalobce: právnická osoba , IČO IČO sídlem adresa proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o vyklizení bytu k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 4. 10. 2024 č. j. 9 C 232/2024-20

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Okresní soud napadeným rozsudkem uložil žalované povinnost vyklidit byt číslo , číslo, ve 2. nadzemním podlaží domu v , adresa, , který je součástí pozemku p. č. st. , číslo, katastrální území , adresa, , sestávající z jednoho pokoje, kuchyně, WC a koupelny, a vyklizený ho předat žalobci do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náklady řízení 5 000 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II).

2. Žalobce se žalobou podanou u okresního soudu dne 21. 8. 2024 domáhal vydání rozsudku, jímž by byla žalované uložena povinnost vyklidit ve výroku I. označený byt. Tvrdil, že je výlučným vlastníkem nemovité věci – pozemku p. č. st. , číslo, , jehož součástí je stavba bytového domu, č. p. , číslo, v ulici , adresa, , vše zapsané na LV č. , číslo, pro obec a katastrální území , adresa, , vedené , právnická osoba, pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, . Žalobce uzavřel se žalovanou nájemní smlouvu č. , číslo, , kterou pronajal žalované byt označený v jeho evidenci jako č. , číslo, ve 2. nadzemním podlaží uvedeného bytového domu, sestávající z kuchyně, pokoje, WC a koupelny, a to na dobu určitou od 1. 5. 2020 do 30. 4. 2021 s automatickým prodloužením vždy o jeden rok. Jelikož žalovaná opakovaně porušovala domovní řád a pravidla soužití v domě, rozhodl se předmětný nájem ukončit, resp. v nájmu nepokračovat po uplynutí lhůty. Výzva k opuštění bytu po skončení nájmu byla žalované doručena 3. 5. 2024. Protože žalovaná byt doposud nevyklidila a nadále jej užívá, nezbylo mu než podat žalobu na vyklizení bytu. Žalované nabízel pomoc například s podáním žádosti o umístění do , právnická osoba, ve , adresa, . Rovněž ji upozorňoval na nevyhovující způsob užívání bytu z její strany, konkrétně na umístění velkého množství nepotřebných věcí v bytě. Žalovaná reagovala tak, že všechny věci potřebuje.

3. Okresní soud vzal za prokázané, že žalobce je vlastníkem bytového domu č. p. , číslo, , který je součástí pozemku p. č. st. , číslo, v obci a katastrálním území , adresa, . Žalobce přenechal žalované do užívání byt č. , hodnota, ve 2. NP tohoto domu. Nájemní vztah vznikl dne 1. 5. 2020, byl sjednán na dobu určitou do 30. 4. 2021. V článku 4 odst. 2. nájemní smlouvy bylo dohodnuto: „Pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu šesti (6) měsíců po dni, kdy měl nájem bytu dle této smlouvy skončit a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše však na dobu jednoho (1) roku.“ Dopisem ze dne 2. 5. 2024, který byl žalované doručen do vlastních rukou dne 3. 5. 2024, sdělil žalobce žalované, že nájem bytu skončil uplynutím doby ke dni 30. 4. 2024. V souladu s ustanovením § 2285 o. z. a článku 4 odst. 2 nájemní smlouvy vyzval žalovanou k opuštění bytu. K tomu jí poskytl lhůtu do 31. 5. 2024. Dne 20. 9. 2024 bylo provedeno sociální šetření v domácnosti žalované, a to , jméno FO, , pracovnicí , právnická osoba, ve , adresa, . Důvodem byla nepříznivá sociální situace žalované, která je ohrožena rizikem ztráty bydlení. Žalovaná uvedla, že je upoutána na lůžko, je schopna se pouze přemístit na klozetové křeslo nacházející se vedle lůžka. V bytě se nacházelo velké množství neuspořádaných nepotřebných věcí (více než při předchozích šetřeních), což bylo zdokumentováno fotografií. Dále v bytě žijí 2 kočky. Žalované byla opětovně nabídnuta pomoc s podáním žádosti o umístění do , právnická osoba, ve , adresa, , což odmítla. Uvedla, že nikam nepůjde, a to kvůli kočkám i kvůli věcem, které nutně potřebuje a které by v domově pro seniory neměla kam dát. Při předchozích návštěvách v bytě ve dnech 7. 3. a 12. 3. 2024 byly v bytě i další osoby, a to syn žalované Jiří a jeho dcera. Syn přislíbil úklid bytu a odnos nepotřebných věcí, avšak k nápravě nedošlo. Pomoc s řešením situace navrhl i rodinný přítel , jméno FO, , ale ničeho nedosáhl a měl se synem žalované konflikt. Žalovaná byla opakovaně vyzvána k nápravě stavu bytu. Uvedla, že všechny věci potřebuje. Její syn se v bytě nezdržuje od května 2024. Do bytu dochází, aby jí pomohl, nosí jí jídlo.

4. Okresní soud dospěl k závěru, že žalobce uzavřel se žalovanou smlouvu o nájmu bytu na dobu určitou, konkrétně na dobu od 1. 5. 2020 do 30. 4. 2021. Ve smlouvě přitom bylo výslovně sjednáno, že pokud bude žalovaná byt užívat nejméně po dobu 6 měsíců po uplynutí posledně sjednané doby nájmu, prodlouží se doba trvání nájmu o další rok. Jde o obdobu ustanovení § 2285 o. z., které výslovně připouští sjednávání individuálních podmínek, za kterých dojde k prodloužení doby nájmu. V souladu s uvedeným smluvním ujednáním tak nastala fikce opětovného sjednání doby nájmu do 30. 4. 2024. Bezprostředně po uplynutí této doby žalobce žalovanou vyzval k vyklizení bytu, tedy dal najevo, že s dalším prodloužením doby nájmu nesouhlasí. K tomu byl veden mj. neuspokojivým stavem bytu, který byl zjištěn při místních šetřeních v březnu 2024. Žalobce vyzval žalovanou k vyklizení bytu do 31. 5. 2024. Právo nájmu bytu žalované tedy zaniklo uplynutím sjednané doby dne 30. 4. 2024. Od následujícího dne žalovaná byt užívá bez právního důvodu. Právní domněnka zakotvená v článku 4. 2. nájemní smlouvy nemohla nastat. Podle ustanovení § 2285 o. z. má smluvní ujednání přednost před zákonnou úpravou obsaženou v tomto ustanovení. Bylo-li proto dohodnuto, že fikce sjednání nájmu na další období nastane, pokud žalobce nevyzve žalovanou k opuštění bytu ve lhůtě 6 měsíců po skončení původně sjednané doby nájmu, má toto ujednání přednost před zákonnou úpravou obsaženou v ustanovení § 2285 o. z. Žalobce navíc žalovanou k opuštění bytu vyzval již dne 3. 5. 2024. Žalobce tedy s dalším užíváním bytu žalovanou nesouhlasí a v souladu s ust. § 1040 odst. 1 o. z. se domáhá ochrany svého vlastnického práva. Jeho postup přitom neodporuje dobrým mravům. Žalovaná nemohla legitimně očekávat, že dojde k prodloužení doby nájmu o další rok, a to zvlášť za situace, kdy žalobce žalovanou i osoby jí blízké upozorňoval na závadný způsob užívání bytu (hromadění nepotřebných věcí v bytě). Dle § 2256 odst. 2 o. z. nájemce dodržuje po dobu nájmu pravidla obvyklá pro chování v domě a rozumné pokyny pronajímatele pro zachování náležitého pořádku obvyklého podle místních poměrů. Žalobce dával najevo, že se způsobem užívání bytu žalovanou nesouhlasí a žalovanou, jakož i osoby jí blízké, vyzýval k nápravě neuspokojivého stavu. Žalobce jako územně samosprávný subjekt je povinen spravovat majetek ve svém vlastnictví s péčí řádného hospodáře, protože tento majetek má sloužit k uspokojování potřeb obyvatel města. Žalobce tak je mj. povinen postupovat tak, aby nemohlo dojít k poškození majetku, například hrozícím požárem uskladněných věcí. Jestliže k nápravě neuspokojivého stavu, na který žalobce opakovaně upozorňoval, nedošlo, pak žalovaná mohla stěží očekávat, že dojde k prodloužení doby trvání nájmu o další rok. Nelze přehlédnout ani skutečnost, že žalobce nabízel žalované pomoc se zařízením záležitostí spojených s umístěním do domova pro seniory. Je přitom nepochybné, že v zařízení tohoto typu by pro žalovanou vzhledem k jejím zdravotním omezením byla zajištěna kvalitnější péče, než je tomu v dosavadním bydlišti. Nelze tudíž dovodit, že by žalobce nepříznivou situaci žalované nijak nezohledňoval a nesnažil se žalované pomoci s jejím řešením.

5. Proti rozsudku okresního soudu podala žalovaná odvolání. Namítala, že byt, který obývá, má celkovou velikost cca 12 m2, přičemž polovinu bytu zabírá sociální zařízení. Obytná část je cca 6 m2. Zde má umístěnou postel, peřiňák, lednici, malý stolek, malou mrazničku a skříňku, nic jiného se do bytu nevejde. Své osobní věci má tedy narovnané v pytlích, protože je nemá kam uložit. Nemůže si rozložit ani sušák na prádlo, protože by se do bytu nevešel. Vzhledem k velikosti bytu se mohou mnozí domnívat, že je zde skladiště. Ona však nerozumí tomu, proč by se měla zbavovat věcí, které používá a ke kterým má i citový vztah. Dle jejího názoru za celým problémem stojí fakt, kdy žalobci vadí, že ji pravidelně navštěvuje její syn, který zde údajně nemá dobrou pověst. Zdůraznila, že celá situace je pro ni velice nepříjemná a psychicky náročná, nikomu neškodí a nikdy si na ni nikdo nestěžoval. Se sousedy má dobré vztahy, noční klid nenarušuje, nájemné platí pravidelně a včas. Z obsahu odvolání je patrné, že se domáhá změny rozsudku okresního soudu a zamítnutí žaloby.

6. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání žalované navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Zdůraznil, že nájem bytu, o jehož vyklizení se jedná, skončil uplynutím doby nájmu a žalovaná nemá právní titul k dalšímu užívání bytu.

7. Krajský soud jako soud odvolací (dále jen „odvolací soud“) přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Předně je třeba uvést, že jednání odvolacího soudu bylo nařízeno na 16. 1. 2025 ve 14 hodin. Žalovaná dne 13. 1. 2025 ve 14.40 hodin telefonicky sdělila, že si zvolila pro odvolací jednání obecného zmocněnce, jeho jméno však nechtěla uvést. Tomuto zmocněnci zemřel otec a z tohoto důvodu žádala o odročení jednání. Odvolací soud vzhledem k tomu, že žalovaná nedoložila důvodnost své žádosti o odročení jednání, když nesdělila ani jméno obecného zmocněnce, který by ji měl u jednání zastupovat, jednání nařízené na 16. 1. 2025 neodročil a jednal v nepřítomnosti žalované.

9. Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovými i právními závěry okresního soudu uvedenými v odůvodnění jeho rozsudku, na které zcela odkazuje a které vzhledem k odvolacím námitkám žalované doplňuje pouze následujícím způsobem.

10. Dle § 2201 zákona číslo 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

11. Dle § 2204 odst. 1 o. z. neujednají-li strany dobu trvání nebo den skončení nájmu, platí, že se jedná o nájem na dobu neurčitou.

12. Dle § 2285 o. z. pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let; to neplatí, ujednají-li si strany něco jiného. Výzva vyžaduje písemnou formu.

13. Dle § 1040 odst. 1 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

14. Žalobce a žalovaná uzavřeli smlouvu o nájmu bytu, jehož vyklizení se žalobce domáhá, na dobu určitou, a to na dobu od 1. 5. 2020 do 30. 4. 2021. V článku 4 odstavce 2 nájemní smlouvy uzavřené dne 17. 4. 2020 je ujednáno, že pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu 6 měsíců po dni, kdy měl nájem bytu dle této smlouvy skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše však na dobu jednoho roku. Nájem bytu tedy neskončil dne 30. 4. 2021, ale byl opakovaně ve smyslu tohoto článku nájemní smlouvy i ve smyslu § 2285 o. z. prodlužován vždy o dobu jednoho roku, naposledy tak byl prodloužen do 30. 4. 2024. Žalobce však poté dne 3. 5. 2024 vyzval žalovanou k vyklizení bytu do 31. 5. 2024. Žalovaná byt nevyklidila, přestože jí nesvědčí žádný právní titul k užívání bytu, resp. užívá byt bez právního důvodu. Okresní soud tedy nepochybil, když žalované uložil povinnost vyklidit byt v , adresa, sestávající se z jednoho pokoje, kuchyně, WC a koupelny. Námitka žalované, že v bytě nemá nepořádek, jen vzhledem k malé velikosti bytu se mohou mnozí domnívat, že je zde skladiště, není důvodná. Nájem bytu totiž skončil uplynutím doby nájmu a skutečnost, zda má žalovaná v bytě nepotřebné věci a byt působí jako skladiště či nikoli, je právně irelevantní. Lhůtu k vyklizení bytu okresní soud ve smyslu § 160 o. s. ř. stanovil na 15 dnů od právní moci rozsudku. Vzal v úvahu, že žalobce vyzval žalovanou k vyklizení bytu již na počátku května 2024, pro vyklizení bytu jí poskytl lhůtu do konce května 2024, přičemž ke dni vyhlášení rozsudku okresního soudu uplynuly další 4 měsíce, aniž by k vyklizení bytu žalovanou došlo. Odvolací soud pouze dodává, že vzhledem k době rozhodování odvolacího soudu uplynulo od doby, kdy měl být byt žalovanou vyklizen, to znamená od konce května 2024, již 7,5 měsíců. Nebyl tedy shledán důvod pro stanovení delší lhůty k vyklizení bytu žalovanou.

15. Rozsudek okresního soudu tedy byl jako věcně správný potvrzen dle § 219 o. s. ř.

16. Ve smyslu § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. nebylo žádnému z účastníků přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, když žalovaná nebyla v odvolacím řízení úspěšná a žalobce se práva na náhradu nákladů řízení vzdal.