Krajský soud v Hradci Králové · Usnesení

25 Co 344/2025

č. j. 25 Co 344/2025-393

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2026-03-02 · POTVRZENI,ZMENA · ECLI:CZ:KSHK:2026:25.Co.344.2025.1

  1. OS Hradec Králové 13 C 178/2023-376
  2. KS Hradec Králové 25 Co 344/2025-393

Citované zákony (2)

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Moravce a soudkyní JUDr. Miluše Krejzlíkové a Mgr. Miroslavy Lanžhotské ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta vedl. účastník: Jméno účastníka , IČO IČO účastníka sídlem Adresa účastníka o zaplacení částka s příslušenstvím k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 26. srpna 2025, č. j. 13 C 178/2023-376

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku III mění takto:Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši , částka, k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku V potvrzuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Okresní soud napadeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši , hodnota, % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a částku ve výši , částka, , částku , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši , hodnota, % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a částku ve výši , částka, , částku , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši , hodnota, % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Pokud se žalobce domáhal na žalované zaplacení další částky ve výši , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši , hodnota, % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a částky , částka, , žalobu zamítl (výrok II). Žalobci uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši , částka, k rukám právního zástupce žalované v rozsahu , hodnota, % z celkově jí účtovaných nákladů řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III). Rozhodl, že vedlejší účastník ve vztahu k žalobci nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV). Žalobci uložil povinnost nahradit na účet České republiky – Okresního soudu v Hradci Králové na nákladech státu částku ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na číslo účtu , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, (výrok V). Žalovanému a vedlejšímu účastníkovi uložil povinnost nahradit na účet České republiky – Okresního soudu v Hradci Králové na nákladech státu částku ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na číslo účtu , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, (výrok VI).

2. V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že žalobce se žalobou domáhal na žalované zaplacení peněžité náhrady nemajetkové újmy s tím, že na základě pracovní smlouvy ze dne , datum, byl zaměstnán u žalované jako silniční dělník, dne , datum, utrpěl při plnění svých pracovních povinností pracovní úraz (poranění kolene). Dne , datum, se bolest kolene po úrazu natolik zhoršila, že musel vyhledat lékařské ošetření. Ode dne , datum, byl v pracovní neschopnosti do , datum, . Následně se vrátil do zaměstnání, ale koleno mu opět oteklo a on znovu musel navštívit lékaře. Počínaje , datum, byl žalobce v pracovní neschopnosti trvající až do , datum, . V souvislosti s poraněním kolene musel podstoupit operaci a následné rehabilitace, vznikly mu tedy na základě pracovního úrazu nároky na bolestné ve výši , částka, a , částka, , nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši , částka, , náhrada za ztrátu na výdělku ve výši , částka, za dobu od , datum, do , datum, a ve výši , částka, za dobu od , datum, do , datum, , náklady na léčení ve výši , částka, , cestovné ve výši , částka, . Domáhal se tedy na žalované (po rozšíření žaloby) zaplacení , částka, s příslušenstvím. Žalovaná i vedlejší účastník navrhli zamítnutí žaloby.

3. Okresní soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný co do , částka, a žalobu zamítl co do , částka, . Vzal za prokázané, že žalobce byl zaměstnán u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne , datum, na pozici silničního dělníka, pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou od , datum, do , datum, . Dne , datum, žalobce utrpěl při plnění svých pracovních povinností pracovní úraz, kdy u něj došlo k poranění kolene. Dle znaleckého posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , který vycházel ze zdravotní dokumentace žalobce, znalec stanovil výši bolestného v souvislosti se škodní událostí žalobce ze dne , datum, dle nařízení vlády č. 276/2015 Sb., celkem na 140 bodů, kdy hodnota bodu je stanovena od roku 2015 dle tohoto nařízení částkou 250 Kč za 1 bod. Dále stanovil celkovou výši bodového ohodnocení bolestného vzniklou v příčinné souvislosti s předmětným úrazem dle Metodiky Nejvyššího soudu ČR celkem na 129 bodů. Znalec vyloučil medicínskou příčinnou souvislost onemocnění žalobce osteochondritis s předmětným úrazem, když toto onemocnění vzniklo již nejméně měsíce před úrazem a vzhledem k nálezu na rezonanci spíše dříve. Okresní soud přiznal žalobci s ohledem na závěry znaleckého posudku na bolestném celkem , částka, s příslušenstvím, s ohledem na jednoznačné závěry znaleckého posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , že u žalobce nedošlo ke ztížení společenského uplatnění, zamítl návrh žalobce ve výši , částka, se zákonným úrokem z prodlení jako nedůvodný, když u žalobce nedošlo ke ztížení společenského uplatnění, neboť chybí příčinná souvislost mezi pracovním úrazem a vznikem škody. Dále byla žalobci přiznána náhrada za ztrátu na výdělku ve výši , částka, za dobu od , datum, do , datum, a náhrada za ztrátu na výdělku za období od , datum, do , datum, ve výši , částka, a náhrada nákladů na léčení ve výši , částka, . Žalobci nebyly přiznány náklady na cestovné k lékaři a zpět ve výši , částka, , náklady na léčení ve výši , částka, a náhrada za ztrátu na výdělku ve výši , částka, a , částka, . Okresní soud uzavřel, že žalobce požadoval na žalované celkem k zaplacení , částka, , žalobě bylo vyhověno co do , částka, s příslušenstvím a ve zbytku včetně příslušenství, resp. co do částky , částka, , byla žaloba zamítnuta. O nákladech řízení okresní soud rozhodl dle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. a přiznal žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši , hodnota, % z celkově uplatněných nákladů. Shledal, že náklady řízení žalované představují náklady za zastoupení advokátem dle vyhl. č. 177/96 Sb., a to za 6 úkonů právní služby dle vyhl. č. 177/96 Sb. před novelou (§ 7 bod 5 a § 8 z tarifní hodnoty , částka, ) á , částka, (převzetí/příprava zastoupení, písemné podání ve věci , datum, , účast u jednání dne , datum, , dne , datum, , dne , datum, a dne , datum, ), 6 x paušální náhrada hotových výdajů á , částka, dle § 13 odst. 4 citované vyhlášky, dva úkony dle vyhl. č. 177/96 Sb. po novele z tarifní hodnoty , částka, po , částka, (účast na jednání dne , datum, a dne , datum, ) a jeden úkon z tarifní hodnoty , částka, ve výši , částka, za účast u jednání dne , datum, , 3 x paušální náhradu hotových výdajů á , částka, dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., celkem , částka, . Protože žalovaná neměla úspěch ve výši , hodnota, %, žalobce ve výši , hodnota, %, přiznal úspěšnější žalované náklady řízení ve výši , hodnota, %, což představuje částku ve výši , částka, (zaokrouhleně z částky , částka, ) (výrok III). Výrokem V a VI okresní soud přiznal státu právo na náhradu nákladů na znalečné dle § 148 odst. 1 o. s. ř., když stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Shledal, že žalobce byl úspěšný co do , hodnota, % jím uplatněné částky a žalovaná co do , hodnota, % uplatněné částky. Celkové náklady státu představují částku , částka, (odměna za podaný znalecký posudek ve výši , částka, a za stvrzení závěrů znaleckého posudku znalcem ve výši , částka, ). Žalobce je tedy povinen zaplatit náklady státu ve výši , hodnota, % z částky , částka, , což představuje částku ve výši , částka, a žalovaná je povinna zaplatit náklady státu ve výši , hodnota, %, což představuje částku ve výši , částka, .

4. Proti rozsudku okresního soudu, a to pouze do výroků III a V, podal žalobce odvolání. Namítal, že okresní soud měl při rozhodování o nákladech řízení aplikovat ustanovení § 150 o. s. ř. a z důvodu zvláštního zřetele hodných, které spatřoval v okolnostech případu, nemělo být žalované přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Uvedl, že dne , datum, u něho došlo k pracovnímu úrazu, při kterém si poškodil koleno. Má s kolenem zdravotní problémy trvající dodnes, až do , datum, byl v pracovní neschopnosti. Znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, bylo zjištěno, že jeho obtíže trvající po , datum, nebyly způsobeny pracovním úrazem, ale jiným onemocněním. On však přede dnem pracovního úrazu neměl s kolenem jakékoli problémy a nemohl předpokládat jinou příčinu trvajících obtíží než právě pracovní úraz. Jeho žaloba nebyla šikanózním návrhem, ale snahou domoci se odškodnění domnělých následků pracovního úrazu. Při podání žaloby vycházel z bodového ohodnocení , tituly před jménem, , jméno FO, , který přisuzoval trvající obtíže žalobce právě pracovnímu úrazu. Poukázal na to, že je fyzickou osobou a jeho příjem je tvořen příjmem ze zaměstnání v dělnické profesi. Oproti tomu žalovaný zaměstnavatel je právnickou osobou, pro kterou výdaje na právní zastoupení nejsou citelným zásahem do majetkových poměrů. I kdyby však byl zavázán k náhradě nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř., namítá nesprávnost výpočtu nákladů řízení provedeného okresním soudem. Okresní soud totiž postupoval dle § 7 bod 5 a § 8 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. a vycházel při určení výše náhrady nákladů z tarifní hodnoty , částka, a hodnotu jednoho úkonu určil na , částka, , resp. , částka, . Vzhledem k názoru Ústavního soudu však v části týkající se nároku na náhradu nákladů za ztížení společenského uplatnění neměla být tarifní hodnotou částka uvedená žalobcem v žalobě (tzn. , částka, ), ale částka , částka, dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. Ústavní soud totiž ve svém nálezu sp. zn. I.ÚS 3362/22 dospěl v bodě 27 k závěru, že tarifní hodnota , částka, podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. přichází v úvahu v případě neúspěchu žalobce, neboť není-li dán základ požadovaného nároku (závisejícího na úvaze soudu), nelze zjistit hodnotu věci nebo práva, tedy rozsah újmy, o který v daném sporu šlo – tím je zajišťováno, že žalobce nebude odrazován od uplatnění nároku na ochranu osobnostních práv z důvodu rizika nepřiměřeně vysoké povinnosti k náhradě nákladů řízení. Tarifní hodnota pro část nároku týkající se náhrady za ztížení společenského uplatnění by tedy měla činit , částka, . Pokud jde o výrok V, jímž mu bylo uloženo zaplatit náklady státu za zpracování znaleckého posudku a výslech znalce, neměl by být vzhledem k okolnostem věci k této náhradě nákladů řízení povinen. Navrhl, aby byl rozsudek okresního soudu ve výrocích III a V změněn a nebyla mu uložena povinnost nahradit náklady řízení žalované ani České republice.

5. Krajský soud jako soud odvolací (dále jen „odvolací soud“) přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu v mezích odvolání i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné pouze částečně.

6. Žalobce se domáhal na žalované zaplacení celkem , částka, z titulu peněžité náhrady nemajetkové újmy vzniklé mu v souvislosti s pracovním úrazem, který utrpěl dne , datum, při plnění svých pracovních povinností (poranění kolene). Okresní soud přiznal žalobci nárok na zaplacení , částka, (bolestné, náhrada za ztrátu na výdělku a náklady vzniklé v souvislosti s léčením), avšak zamítl žalobu co do částky , částka, (ztížení společenského uplatnění ve výši , částka, , náhrada za ztrátu na výdělku ve výši , částka, a , částka, , náklady na léčení ve výši , částka, a cestové ve výši , částka, ). V řízení byl vypracován znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, , znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví Stanovení materiální újmy na zdraví, ze dne , datum, , přičemž znalec dospěl k závěru, že nedošlo u žalobce v přímé příčinné medicínské souvislosti se škodní událostí ze dne , datum, ke ztížení společenského uplatnění, nedošlo k trvalým následkům ani podle Metodiky Nejvyššího soudu ČR k náhradě nemajetkové újmy na zdraví, ani dle Nařízení vlády č. 276/2015 Sb. Ke konečnému ustálení vývoje trvalých následků zdravotního poškození žalobce v přímé medicínské souvislosti se škodní událostí ze dne , datum, nedochází, protože nejsou doloženy trvalé následky v přímé příčinné medicínské souvislosti s pracovním úrazem ze dne , datum, . Znalec tedy vyloučil medicínskou příčinnou souvislost onemocnění žalobce osteochondritis s jeho úrazem, když toto onemocnění existovalo u žalobce nejméně měsíce před úrazem, vzhledem k nálezu na rezonanci spíše delší dobu. Popisovaný mechanismus úrazu téměř s jistotou ukazuje, že neměl vliv na již přítomnou osteochondritidu kolene. Z tohoto důvodu okresní soud mimo jiné nepřiznal žalobci právo na ztížení společenského uplatnění v jím požadované výši ve výši , částka, . Okresní soud při rozhodování o nákladech řízení vycházel z toho, že žalobce byl v řízení neúspěšný z , hodnota, %, žalovaná byla neúspěšná z , hodnota, %, přiznal tedy žalované, která měla úspěch ve věci ze , hodnota, %, právo na náhradu nákladů řízení jí vzniklých v rozsahu , hodnota, %.

7. Námitka žalobce, že by mělo být aplikováno ustanovení § 150 o. s. ř. a žalované by nemělo být přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, nebyla shledána důvodnou. Žalobce svůj návrh odůvodnil tím, že utrpěl vážný zásah do svého zdraví, poukázal na své majetkové poměry s tím, že jeho příjem je tvořen příjmem ze zaměstnání v dělnické profesi a přede dnem pracovního úrazu neměl s kolenem jakékoli problémy a nepředpokládal tedy jinou příčinu trvajících obtíží než právě pracovní úraz. Při podání žaloby vycházel z bodového ohodnocení vyčísleného jeho lékařem – ortopedem , tituly před jménem, , jméno FO, .

8. Dle § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Ustanovení § 150 o. s. ř. je výjimkou z pravidla a nelze jej vykládat tak, že kdykoli bez ohledu na základní zásady rozhodování o nákladech řízení je na místě nepřiznat náhradu nákladů úspěšnému účastníkovi řízení. Důvody zvláštního zřetele hodnými ve smyslu § 150 o. s. ř. se rozumí takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba při tom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení atd. Soud musí vycházet z posouzení všech relevantních okolností konkrétní věci.

9. Žalobce tvrdil, že na jeho straně existují nepříznivější majetkové poměry než na straně žalované, a proto by mělo být aplikováno ustanovení § 150 o. s. ř. Spatřuje-li však žalobce okolnost hodnou zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení žalované v tom, že jeho nemajetkové poměry jsou horší než majetkové poměry žalované, pak pomíjí, že majetkové poměry jsou jen jedním z dílčích hledisek při aplikaci § 150 o. s. ř., které nelze posuzovat odděleně od ostatních. Ustanovení § 150 o. s. ř. neslouží ke zmírňování majetkových rozdílů mezi procesními stranami, ale k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložil. Důvodem pro aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. pak není ani to, že žalobce utrpěl zásah do svého zdraví a že má s kolenem zdravotní problémy trvající do současné doby. Dle znaleckého posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, obtíže žalobce trvající po , datum, nebyly způsobeny pracovním úrazem, ale jiným onemocněním, které nemá příčinnou souvislost s pracovním úrazem žalobce. Důvodem nepřiznání náhrady nákladů řízení nemůže být ani to, že žalobce vycházel při podání žaloby z bodového ohodnocení vyčísleného jeho lékařem (ortopedem) , tituly před jménem, , jméno FO, při vyčíslení náhrady za ztížení společenského uplatnění. Moderační právo je mimořádný procesní institut a takto je třeba s ním zacházet. Zmírňující právo soudu je pak třeba vykládat nejen ve vztahu k účastníkovi, v jehož prospěch soud rozhoduje, ale zároveň i ve vztahu k účastníkovi, který by měl právo na náhradu nákladů řízení. Na žalované pak nelze spravedlivě požadovat, aby náklady řízení účelně jí vzniklé v souvislosti s jejím právním zastoupením nesla ze svého. Odvolací soud tedy neshledal důvod pro aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř.

10. Dle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

11. Okresní soud správně vycházel z toho, že žalobce neměl ve věci úspěch ve výši , hodnota, %, žalovaná byla neúspěšná co do , hodnota, %, uložil tedy žalobci zaplatit žalované , hodnota, % nákladů řízení jí vzniklých.

12. Při určení odměny za jeden úkon právní služby za úkony učiněné do , datum, okresní soud vycházel z tarifní hodnoty , částka, a hodnotu úkonu určil částkou , částka, . V této částce je zahrnuta i částka , částka, , tzn. nárok žalobce na náhradu za ztížení společenského uplatnění, přičemž i ohledně tohoto nároku byla žaloba zamítnuta. Okresní soud při výpočtu odměny advokáta žalované za jeden úkon právní služby vyšel z § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb a jako tarifní hodnotu stanovil částku , částka, , resp. po rozšíření žaloby při určení odměny za jeden úkon právní služby vycházel z tarifní hodnoty , částka, , jako součtu všech majetkových i nemajetkových náhrad. Odvolací soud se ztotožňuje s námitkou žalobce, že v části týkající se nároku žalobce na náhradu za ztížení společenského uplatnění při určení výše odměny právního zástupce žalované za úkony učiněné do , datum, neměla být tarifní hodnotou částka , částka, (částka žalobcem požadovaná za ztížení společenského uplatnění), ale částka , částka, dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. Při stanovení odměny advokáta ve vztahu k úkonům právní služby do , datum, je totiž třeba vycházet z tarifní hodnoty, pokud jde o ztížení společenského uplatnění, stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., nikoli podle § 8 odst. 1 citované vyhlášky. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 7. 8. 2024 sp. zn. I.ÚS 3362/22 vyslovil právní názor, že je-li předmětem řízení plnění ocenitelné penězi, je třeba při určení výše náhrady nákladů řízení postupovat primárně dle § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. a nelze vycházet z tarifní hodnoty věci stanovené v § 9 vyhl. č. 177/1996 Sb. Ustanovení § 9 odst. 4 se nemůže číst izolovaně, nýbrž v kontextu jeho prvního odstavce, což konkrétně znamená, že částka 50 000 Kč se nepovažuje za tarifní hodnotu ve věcech náhrady nemajetkové újmy na zdraví, protože nejde o spory, v nichž nelze hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo ji lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi. Zatímco u jiných sporů o náhradu nemajetkové újmy (např. za zásah do pověsti člověka, újmu způsobenou nesprávným úředním postupem, či nezákonným rozhodnutím) není volná úvaha soudu podle § 136 o. s. ř. při určování výše újmy vyjma obecných mantinelů blíže limitována a je skutečně „volná“, u odčinění újmy na zdraví je situace odlišná; žalobce vyčíslí konkrétní částku, která obvykle vychází ze znaleckého posudku a objektivizovaných hodnot formulovaných v tzv. Metodice Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví. Přestože tato metodika není právně závazná, slouží jako podpůrný podklad, či „odrazový můstek“ ke stanovení výše náhrady nemajetkové újmy za vytrpěnou bolest a ztížení společenského uplatnění soudem, jejichž kritéria Nejvyšší soud převzal do své rozhodovací praxe. Při určování výše náhrady za újmu na zdraví hraje klíčovou roli znalecký posudek, který zohledňuje medicínské aspekty konkrétního případu, na rozdíl od jiných osobnostních sporů. Tento typ sporu se tak blíží „klasickému“ sporu o náhradu škody – jak tomu bylo ostatně do 31. 12. 2013, kdy se újma na zdraví považovala za škodu na zdraví, u níž se odměna advokáta vypočítávala podle § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. z přisouzené částky. Zároveň však Ústavní soud v bodě 27 citovaného nálezu uvedl, že tarifní hodnota 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu přichází v úvahu v případě neúspěchu žalobce, neboť není-li dán základ požadovaného nároku (závisejícího na úvaze soudu), nelze zjistit hodnotu věci nebo práva, tedy rozsah újmy, o který v daném případě šlo – tím je zajišťováno, že žalobce nebude odrazován od uplatnění nároku na ochranu osobnostních práv z důvodu rizika nepřiměřeně vysoké povinnosti k náhradě nákladů řízení. V nálezu Ústavního soudu ze dne 13. 5. 2025 sp. zn. II.ÚS 838/25 pak Ústavní soud konstatoval, že výkladové nejasnosti vyplývající z v minulosti nekoncepčního pojetí výpočtu odměny za právní zastoupení, které nezohledňovalo u sporu o náhradu za újmu na zdraví právní a skutkovou složitost věci, jsou již odstraněny v důsledku přijetí vyhl. č. 258/2024 Sb., kterou se mění advokátní tarif. Bodem 9 této vyhlášky je do advokátního tarifu zaveden nový § 9a, podle jehož odstavce 1 písm. a) se za tarifní hodnotu ve věcech osobnostních práv s návrhem na náhradu nemajetkové újmy považuje výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva, nejvýše však částka 500 000 Kč. Tato právní úprava je účinná ode dne 1. 1. 2025.

13. Odvolací soud tedy dospěl k závěru, že žalovaná, která byla v řízení převážně úspěšná, má nárok na náhradu nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. v rozsahu , hodnota, % jí vzniklých nákladů, jak uzavřel již okresní soud. Náklady řízení žalované představují náklady jejího právního zastoupení, tzn. žalovaná má nárok na odměnu za 6 úkonů právní služby dle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění do , datum, (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci dne , datum, , účast u jednání okresního soudu dne , datum, , dne , datum, , dne , datum, a dne , datum, ), přičemž tarifní hodnota činí , částka, (tzn. nikoli tarifní hodnota ve výši , částka, , z níž vycházel okresní soud), neboť při výpočtu odměny za ztížení společenského uplatnění, ohledně něhož byla žaloba zamítnuta, je třeba vycházet do , datum, z tarifní hodnoty , částka, dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (nikoli z požadované částky , částka, ). Tarifní hodnota pro výpočet odměny za právní zastoupení u 6 úkonů právní služby uskutečněných před , datum, činí součet tarifní hodnoty , částka, za ztížení společenského uplatnění a tarifní hodnoty , částka, (tzn. , částka, – , částka, = , částka, ), celkem činí tarifní hodnota , částka, . Odměna za jeden úkon právní služby z této tarifní hodnoty činí , částka, , celkem za 6 úkonů á , částka, = , částka, . Dále má žalovaná nárok na 6 paušálních náhrad hotových výloh á , částka, za úkony učiněné do , datum, . Za 2 úkony právní služby učiněné po , datum, (účast u jednání okresního soudu dne , datum, a dne , datum, ) náleží žalované odměna z tarifní hodnoty , částka, (tzn. výše peněžitého plnění požadované žalobcem, v němž je ve smyslu § 9a odst. 1 písm. a) zahrnuta i částka žalobcem požadovaná za ztížení společenského uplatnění ve výši , částka, ) za jeden úkon právní služby ve výši , částka, a za jeden úkon právní služby (účast u jednání okresního soudu dne , datum, ) náleží žalované odměna z tarifní hodnoty , částka, ve výši , částka, a dále má nárok na tři paušální náhrady hotových výloh á , částka, . Celkem tedy žalované vznikly v řízení před okresním soudem náklady řízení ve výši , částka, (§ 7 bod 6, § 9 odst. 4 písm. a/, § 9a odst. 1 písm. a/, § 13 odst. 3 a 4 a § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Protože žalovaná byla úspěšná v rozsahu , hodnota, %, má nárok na náhradu nákladů řízení před okresním soudem ve výši , částka, .

14. Rozsudek okresního soudu tedy byl ve výroku III ve smyslu § 220 o. s. ř. změněn.

15. Ve výroku V svého rozsudku okresní soud uložil žalobci ve smyslu § 148 odst. 1 o. s. ř. povinnost nahradit státu náklady ve výši , částka, . Náklady státu spočívají ve znalečném ve výši , částka, (odměna za podaný znalecký posudek ve výši , částka, a za výslech znalce odměna , částka, ). Žalobce nebyl úspěšný co do , hodnota, %, je tedy povinen nahradit České republice , hodnota, % z částky , částka, , resp. , částka, .

16. Rozsudek okresního soudu tedy byl ve výroku V ve smyslu § 219 o. s. ř. potvrzen.

17. Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve smyslu § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 2 o. s. ř., když účastníci byli v odvolacím řízení úspěšní pouze částečně.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.