25 Co 361/2025

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Moravce a soudkyní JUDr. Miluše Krejzlíkové a Mgr. Miroslavy Lanžhotské ve věci žalobce: jméno žalobce , r. č. RČ bytem adresa žalobce zastoupený jméno advokátky , advokátkou sídlem adresa advokátky proti žalovanému: jméno žalovaného , r. č. RČ bytem adresa žalovaného zastoupený jméno advokáta , advokátem adresa advokáta o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 12. 9. 2025 č. j. 11 C 100/2020-375,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku IV mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 305.250 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Jinak se rozsudek okresního soudu potvrzuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Okresní soud jako soud prvního stupně (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem zrušil spoluvlastnictví žalobce a žalovaného k pozemkům p. č. , číslo, , , číslo, a , číslo, , jehož součástí je zemědělské stavení čp. , číslo, , to vše zapsané v katastru nemovitostí pro katastrální území , adresa, na listu vlastnictví , číslo, (výrok I). Do výlučného vlastnictví žalobce přikázal pozemek p. č. , číslo, o výměře 416 m2, jehož součástí je zemědělská stavba pozemek p. č. , číslo, o výměře 3 905 m2, pozemek p. č. , číslo, o výměře 48 m2, vytvořené geometrickým plánem pro průběh hranice určené soudem pod č. , číslo, zpracovatelem , tituly před jménem, , jméno FO, a potvrzeného katastrálním úřadem dne 12. 9. 2023, který tvoří nedílnou součást rozsudku (výrok II). Do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal pozemek p. č. , číslo, o výměře 3 938 m2, pozemek p. č. , číslo, o výměře 339 m2, jehož součástí je zemědělská stavba čp. , číslo, , pozemek p. č. , číslo, o výměře 91 m2, vytvořené Geometrickým plánem pro průběh hranice určené soudem pod č. , číslo, zpracovatelem , tituly před jménem, , jméno FO, a potvrzeného katastrálním úřadem dne 12. 9. 2023, který je nedílnou součástí rozsudku (výrok III). Žalovaného uznal povinným zaplatit žalobci vypořádací podíl v částce 610 500 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok IV). Každého z účastníků zavázal k úhradě státem zálohovaných nákladů řízení po 23 275,82 Kč do 15 dnů do právní moci rozsudku (výroky V a VI). V neposlední řadě nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok VII).

2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce a žalovaní jsou rovnodílnými spoluvlastníky pozemků p. č. , číslo, ostatní plocha), , číslo, (ostatní plocha) a , číslo, (zastavěná plocha nádvoří), jehož součástí je zemědělská stavba čp. , číslo, , to vše zapsané v katastru nemovitostí pro katastrální území , adresa, na listu vlastnictví , číslo, (dále jen „předmětné nemovitosti“).

3. Předmětné pozemky jsou reálně dělitelné a jejich rozdělením vznikají co do výměry totožné pozemky.

4. Předmětné pozemky v minulosti sloužily k zemědělské produkci. Okresní národní výbor v , adresa, vydal dne 29. 12. 1949 pod sp. zn. , číslo, stavební povolení na stavbu teletníku s přípravnou a navazujícím seníkem. V roce 1973 byl místo seníku zbudován objekt přístavby a v současnosti se jedná o dva samostatné objekty oddělené protipožární zdí. Prvně zmíněná stavba teletníku je v havarijním, neopravitelném stavu se zřícenou střešní konstrukcí a je nutná její demolice, zatímco druhá stavba se nachází v lepším stavu v důsledku odlišného konstrukčního provedení, nižšího stáří a kvalitnější údržby.

5. Žalobce využívá k vjezdu na předmětné pozemky provizorně zčásti vlastní pozemek p. č. , číslo, (ostatní plocha). Pozemek p. č. , číslo, historicky umožňoval přístup do části bývalého zemědělského areálu Státního statku , adresa, . Jeho původnímu využití brání skutečnost, že pozemek vlastnicky patří třetí osobě, slouží jako privátní obslužná komunikace ke stavbě čp. , číslo, a žalobce postrádá jakýkoli právní titul k jejímu užívání. Kromě toho přístup z jižní strany na předmětné nemovitosti není vhodný, protože celá lokalita je v územním plánu města , adresa, zařazena do ploch VP-průmyslová výroba hlavní, tj. do ploch sloužících pro umístnění průmyslových areálů (pozemky pro stavby k výrobě a skladování, související dopravní a technické infrastruktury, sběrná místa komunálního odpadu, izolační zeleň, vyhrazená zeleň). Přístupu z jižní strany na předmětné nemovitosti dále brání skutečnost, že by to znamenalo nepřípustné přejíždění vozidly s hmotností přesahující 6 t, jelikož se tu nachází trafostanice a ochranné pásmo podzemního vedení elektrizační soustavy VN 35 kV.

6. Přístupová cesta ze severní strany je naopak napojena na okolo vedoucí veřejnou komunikaci. Přístup ze severovýchodní strany neumožňuje tam stojící čerpací stanice pohonných hmot.

7. Obvyklá cena nemovitostí vzniklých reálným rozdělením činí v případě žalobce 3 276 800 Kč a v případě žalovaného 3 887 300 Kč.

8. Dlužno zdůraznit, že soud prvního stupně čerpal svá skutková zjištění o možnosti reálného rozdělení předmětných nemovitostí, způsobu a parametrech rozdělení a o obvyklé ceně nemovitostí ze tří posudků různých soudních znalců.

9. Soud prvního stupně na základě takto zjištěného skutkového stavu věci shrnul, že nedosáhli-li účastníci dohody o zrušení a vypořádaní spoluvlastnictví, bylo nutno rozhodnout k návrhu jednoho z nich a autoritativním soudním rozhodnutím. Pokud šlo způsob vypořádání spoluvlastníků, preferoval rozdělení společných nemovitostí ze shora předestřených důvodů (§ 1144 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. z.“). Vzhledem k tomu, že při porovnání obvyklých cen rozdělených nemovitostí obdržel žalovaný o 610 500 Kč více (3 887 300 – 3 276 800), soud prvního stupně žalovanému uložil, aby vypořádací podíl v této výši zaplatil žalobci.

10. Soud prvního stupně oba účastníky zavázal k úhradě státem zálohovaných nákladů po 23 275,82 Kč.

11. Proti rozsudku se odvolal žalovaný, které primárně cílil na parametry reálného rozdělení předmětných nemovitostí. Za klíčový problém napadeného rozsudku považoval vytyčení přístupové cesty k odděleným nemovitostem přikázáním do výlučného vlastnictví žalobce ze severní strany. Namítal, že žalobce může využít dvě přístupové cesty pojící za , Anonymizováno, a přes pozemek p. č. , číslo, . Tyto cesty ostatně žalobce dlouhodobě fakticky využívá (i pro těžkou techniku) a dopravní značení zákazu vjezdu pro vozidla nad 3,5 t mu nebrání ve využití cesty, protože požívá výjimky pro dopravní obsluhu. Znovu podrobil kritice znalecký posudek soudem ustanoveného znalce , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 10. 11. 2021 včetně dodatku z 20. 2. 2023. Namítal, že znalec nezohlednil existující přístupy, infrastrukturu ani skutečný stav tím, že opomenul napojení na inženýrské sítě, možnost napojení na veřejný vodovod, technický stav podzemního vedení elektrizační soustavy, chybně vyhodnotil bezpečností pásma (nebezpečí výbuchu z blízko se nacházející čerpací stanice pohonných hmot), ignoroval územní plán a stanovisko provozovatele podzemního vedení elektrizační soustavy. Soud prvního stupně podle něj pochybil i potud, pokud nevyslyšel jeho důkazní návrhy a neprovedl např. důkaz listinou – znaleckým posudkem , jméno FO, . Soud rovněž nepřihlédl k problematickému jednání žalobce, který na předmětných nemovitostech založil hnojiště způsobující znečištění a nerespektoval v minulosti (r. 2019) jeho předkupní právo. Nesouhlasil také se zjištěním obvyklé ceny předmětných nemovitostí s argumentem, že žalobce dlouhodobě nezajišťoval opravy a údržbu bývalého teletníku. Žádal, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

12. Žalobce se s napadeným rozsudkem ztotožnil a navrhl jeho potvrzení. Přednesl, že znalcem navržené a soudem aprobované řešení přístupu ze severní strany je jediné reálně možné. Žalovaným navrhovaný alternativní přístup je fyzicky neproveditelný, omezený technickými překážkami a nevhodný pro podnikání v zemědělské výrobě. Z jihovýchodní strany není možný přístup k veřejné komunikaci, existují tu technické překážky v podobě trafostanice a zákazu přejezdu ochranného pásma podzemního vedení elektrizační soustavy vozidly o hmotnosti nad 6 t; to vše bylo prokázáno znaleckým posudkem, místním šetřením soudu prvního stupně, vyjádřením společnosti , právnická osoba, . Podtrhl, že zemědělská stavba byla původně využívána k ustájení skotu a že do budoucna má sloužit k podnikatelským účelům. Z toho vyplývá nutnost plnohodnotného přístupu zejména pro nákladní dopravu; jiná než zvolená alternativa, která by tento požadavek splňovala neexistuje. Soudem ustanovený znalec , tituly před jménem, , jméno FO, své závěry vtělil do písemného posudku a ty pak dostatečně obhájil při výslechu před soudem prvního stupně. Vleknoucí se soudní řízení oddaluje vynaložení nutných investic. Zřízení přístupové cesty ze severu v šíři cca 7 m žalovaného nijak neomezuje, rozdělení je spravedlivé a funkční.

13. Krajský soud jako soud odvolací (dále jen „odvolací soud“) poté, co se ujistil, že odvolání podala oprávněná osoba a včas a že odvolání je přípustné a obsahuje všechny zákonem předepsané náležitosti (§ 42 odst. 4, § 201, § 204 odst. 1, § 205 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek v celém rozsahu (§ 212 písm. c/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

14. Podle § 1140 o. z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat (1). Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků (2).

15. Podle § 1141 spoluvlastnictví se zrušuje dohodou všech spoluvlastníků; dohoda musí obsahovat ujednání o způsobu vypořádání. Jedná-li se o spoluvlastnictví nemovité věci nebo závodu, vyžaduje dohoda písemnou formu (1). Spoluvlastníci se vypořádají rozdělením společné věci, jejím prodejem z volné ruky nebo ve veřejné dražbě s rozdělením výtěžku, anebo převedením vlastnického práva jednomu nebo více spoluvlastníkům s vyplacením ostatních (2).

16. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

17. Podle § 1144 o. z. je-li to možné rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snižovala-li by se tím podstatně její hodnota (1). Rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích (2).

18. Řízení a zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je sice řízením sporným, spadá však do kategorie řízení, v nichž z právní úpravy vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky (§ 153 odst. 2 o. s. ř.); v této souvislosti používaný termín iudicium duplex vystihuje skutečnost, že každý ze spoluvlastníků může podat žalobu, přičemž všichni spoluvlastníci mají postavení žalobce i žalovaného bez ohledu na to, kdo žalobu podal. Soud není vázán návrhem co do způsobu vypořádání, nýbrž i zákon o posloupností.

19. Rozdělení společné věci představuje primární způsob vypořádání spoluvlastnictví (§ 1143 odst. 1 o. z.). Rozdělením společné věci původní věc zaniká a vznikají dvě či více nových věcí, které následně připadnou jednotlivým spoluvlastníkům.

20. Soud prvního stupně si počínal plně v souladu se zákonem, když předmětné nemovitosti reálně rozdělil mezi účastníky. Po jejich rozdělení na dvě části (severní a jižní) činí rozdíl ve výměře pozemků pouhý jeden metr ve prospěch žalobce. Nově vzniklé nemovitosti lze užívat bez omezení oproti dosavadnímu stavu. Zvolenému způsobu vypořádání spoluvlastnictví nahrávají i narušené vzájemné vztahy mezi účastníky, které v zárodku znemožnily smírné vyřešení sporu a vylučují zřízení věcného břemene.

21. Základ nesváru mezi účastníky, alespoň z pohledu žalovaného, spočíval v poloze přístupové cesty k odděleným nemovitostem ve výlučném vlastnictví žalobce. Soud v tomto směru provedl důkladné dokazování a rozhodl na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o. s. ř.). Mohl se opřít o posudek jím ustanoveného znalce , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 10. 11. 2021 včetně aktualizačního dodatku z 20. 2. 2023 a výslechu znalce během ústního soudního jednání. Vyšlo najevo, že žalobce provizorně sice využívá k přístupu na jižní část předmětných nemovitostí část svého pozemku p. č. , číslo, a rovněž původní historické cesty vedoucí přes pozemek p. č. , číslo, , nicméně jedná se o stav do budoucna neakceptovatelný. Brání tomu zákaz vjezdu vozidly o hmotnosti nad 6 t přes ochranné pásmo pozemního vedení elektrizační soustavy VN 35 kV přes pozemek p. č. , číslo, ve spojitosti s blízko stojící trafostanicí. Pozemek p. č. vlastnicky náleží třetí osobě a slouží k uspokojení privátní komunikační obsluhy objektu čp. , číslo, . Schválený územní plán města , adresa, počítá pro danou lokalitu se zástavbou průmyslovými objekty (plochy VP – průmyslová výroba hlavní).

22. Přístup k nově vzniklým pozemkům ve vlastnictví žalobce ze severní strany vede přes veřejnou komunikaci a využití tohoto přístupu obnáší pouze technicky nikterak náročné přesunutí vjezdové brány. Znalec , tituly před jménem, , jméno FO, se spolehlivě vypořádal i s námitkou žalovaného stran ochranného pásma ohroženého výbuchem kolem cisternového vozidla při stáčení pohonných hmot. Zřízení přístupové cesty tak, jak ji stanovil soud prvního stupně napadeným rozsudkem, nijak nemění existující faktický stav, kdy pásmo ohrožené výbuchem kolem odvzdušnění nádrží zasahuje do pozemku p. č. , číslo, v ploše cca 54 m2, plocha navazuje na pozemek zastavěný objektem čerpací stanice pohonných hmot a vzhledem k situování ochranného prostoru čerpací stanice na hranici pozemků a ke konfiguraci pozemku nedochází v severní části a k omezení využitelnosti pozemku nad rámec reálného rozdělení (viz str. 3 a 4, bod 3 dodatku ke znaleckému posudku na č. l. 190-191).

23. Stojí za povšimnutí, že soud prvního stupně si zjednal vědomost o skutkovém i právním stavu věci místním šetřením, jež se konalo , datum, . K dispozici měl i záporné stanovisko společnosti , právnická osoba, . ze , datum, k průjezdu přes ochranné pásmo podzemní elektrizační soustavy těžkou zemědělskou a jinou technikou o hmotnosti nad 6 t.

24. Soudu prvního stupně nelze vytknout, že by v rozporu s ustanovením § 157 odst. 2 o. s. ř. nevyložil v odůvodnění napadeného rozsudku důvody, pro které nepřijal důkazní návrhy ze strany žalovaného (viz str. 5 bod 12 odůvodnění napadeného rozsudku). Nelze proto přijmout odvolací námitku o existenci tzv. opomenutých důkazů.

25. Odvolací soud se zřetelem na shora uvedené závěry napadený rozsudek ve výrocích pod body I až III o zrušení a způsobu vypořádání spoluvlastnictví účastníků k předmětným nemovitostem jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

26. Soud prvního stupně tím, že rozdíl v obvyklé ceně nově vzniklých nemovitostí určil částkou 610 500 Kč a žalovanému uložil, aby tuto částku vyplatil žalobci, nectil paritu podílů obou účastníků. Jsou-li spoluvlastnické podíly žalobce a žalovaného shodné a u každého z nich činí ideální ½, rozdíl v obvyklých cenách nově vzniklých věcí činí 305 250 Kč (610 500:2). Odvolací soud proto napadený rozsudek ve výroku pod bodem IV změnil (§ 220 odst. 1 o. s. ř.) tak, že žalovaného uznal povinným zaplatit žalobci 610 500 Kč ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 věta za středníkem, § 211 o. s. ř.).

27. Soud prvního stupně při rozhodování o náhradě nákladů řízení ve prospěch státu postupoval v souladu s ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř. v souladu s výsledkem řízení a povahou sporu.

28. Vzhledem k tomu, že oba účastníci se účinně vzdali práva na náhradu nákladů odvolacího řízení, nebylo toto právo přiznáno žádnému z nich (§ 151 odst. 1, § 224 odst. 1 o. s. ř.).