11 C 100/2020

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Doležalem ml. ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta pro zrušení a vypořádání spoluvlastnictví

I. Podílové spoluvlastnictví žalobce a žalovaného k nemovitým věcem zapsaným v katastru nemovitostí u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, , Katastrálního pracoviště , adresa, , na listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec , adresa, , katastrální území , adresa, , jako pozemky parc. , Anonymizováno, ostatní plocha, jiná plocha, parc. , Anonymizováno, zastavená plocha a nádvoří, jehož součástí je zemědělská stavba bez č.p. nebo č.e. a parc. č. , Anonymizováno, ostatní plocha, manipulační plocha, se zrušuje.

II. Do výlučného vlastnictví žalobce se přikazuje pozemek parc. , Anonymizováno, zast. pl. a nádv. o výměře 416 m2, jehož součástí je zemědělská stavba, parc. č. , Anonymizováno, ostatní plocha, manipulační plocha o výměře 3 905 m2, parc. č. , Anonymizováno, ostatní plocha, jiná plocha o výměře 48 m2, vytvořené Geometrickým plánem pro průběh hranice určené soudem pod č. , hodnota, -, Anonymizováno, , vyhotovený , tituly před jménem, , jméno FO, potvrzeného katastrálním úřadem dne 12. 9. 2023, který je nedílnou součástí tohoto rozhodnutí.

III. Do výlučného vlastnictví žalovaného se přikazuje pozemek parc. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, ostatní plocha, manipulační plocha o výměře 3 938 m2, parc. č. , Anonymizováno, zast. pl. a nádv. o výměře 339 m2, jehož součástí je zemědělská stavba čp. , Anonymizováno, , parc. č, Anonymizováno, ostatní plocha, jiná plocha o výměře 91 m2, vytvořené Geometrickým plánem pro průběh hranice určené soudem pod č. , hodnota, -, Anonymizováno, , vyhotovený , tituly před jménem, , jméno FO, potvrzeného katastrálním úřadem dne 12. 9. 2023, který je nedílnou součástí tohoto rozhodnutí.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci vypořádací podíl ve výši 610.500 Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci rozsudku.

V. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Havlíčkově Brodě na nákladech řízení státu částku 23.275,82 Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci rozsudku.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Havlíčkově Brodě na nákladech řízení státu částku 23.275,82 Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci rozsudku.

VII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Dle žalobních tvrzení jsou účastníci podílovými spoluvlastníky nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí u , právnická osoba, pro Vysočinu, Katastrálního pracoviště , adresa, , na listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec , adresa, , katastrální území , adresa, , jako pozemky parc. č. 201/7 ostatní plocha, jiná plocha, parc. č. 4351/3 zastavená plocha a nádvoří, jehož součástí je zemědělská stavba bez č.p. nebo č.e. a parc. č. 4358/13 ostatní plocha, manipulační plocha. Žalobce se domáhá zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví mezi ním a žalovaným ohledně shora uvedených pozemků s tím, že žalovaný se zrušením a vypořádáním spoluvlastnictví souhlasil. Mezi účastníky je však neshoda ohledně způsobu rozdělení pozemků a zejména ohledně přístupu k nově utvářeným pozemkům.

2. Po stránce skutkové soud z provedených důkazů pro věc rozhodných učinil tato zjištění:- z výpisu z katastru nemovitostí vedeného u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, , že pozemky parc. č, Anonymizováno, ostatní plocha, jiná plocha, parc. č. , Anonymizováno, zastavená plocha a nádvoří, jehož součástí je zemědělská stavba bez č.p. nebo č.e. a parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ostatní plocha, manipulační plocha jsou na listu vlastnictví č. , hodnota, , pro obec a katastrální území , adresa, zapsány jako podílové spoluvlastnictví účastníků, a to v podílech: žalobce 1/2, žalovaný 1/2;- ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , že předmětné pozemky jsou reálně dělitelné za a jejich rozdělením ve spojení s tímto rozhodnutím vznikají v podstatě rozměrově totožné pozemky;- ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , dodatku k posudku (včetně všech příloh zejména projektu pásma nebezpečných prostor, inženýrských sítí v mapě, celkové situace reálného rozdělení, sítě a podmínky ČEZ) a výslechu znalce soudem, že znalec rozdělil pozemky a svým rozdělením zajistil přístup na oddělené části, tak, že obě části jsou výměrou srovnatelné a žádná z rozdělovaných částí nemovitostí neztrácí svoji hodnotu. Pokud jde o přístup na jižní část pozemků (v posudku označená jako část B), zvolil znalec přístup ze severní strany, ze které oddělil pruh podél hranice pozemku právě pro přístup. Tímto způsobem je zajištěn přístup na obě dělené části z veřejné pozemní komunikace. Přístup z jižní strany na část B možný není, jelikož je napojená na komunikaci, kde je upraven přístup mimo obsluhy do 3,5 tuny, dále je tam trafostanice, jejíž kabely v zemi dle vyjádření ČEZ není možné přejíždět s vozidly nad 6 tun. Protože se jedná o území, které je v územním plánu zařazeno do plochy VP – průmyslová výroba hlavní a sloužící k umístění průmyslových areálů. Tzn, mělo by se tedy jednat o stavby pro výrobu a skladování a umístění technické a dopravní infrastruktury. S ohledem na tyto skutečnosti se předpokládá využití pozemků právě k těmto účelům. Přístup ze severní strany vzhledem je tedy výhodnější, a to i s ohledem na napojení inženýrských sítí, které by měly ve veřejných pozemcích být. Přístup ze severní strany je taktéž výhodný s ohledem na územní plán, kde je uvažováno o obchvatu města, a tudíž lepší napojení na dopravní infrastrukturu. Přístupem ze severní strany nedojde ke znehodnocení jižní části (v posudku označené jako A). V současné době má sice žalobce přístup z jižní strany, ale s omezením vjezdu do 3,5 t a přejezdu kabelu trafostanice nad 6 tun. K tomuto „jižnímu“ přístupu v současné době žalobce využívá pozemek ve vlastnictví třetí osoby bez toho, že by mu svědčilo věcné břemeno. Znalec ve svém posudku týkající se rozdělení nemovitostí zohlednil i ochranná pásma čerpací stanice PHM.- ze znaleckého posudku , právnická osoba, a výslechu znalce, že obvyklá cena nemovitostí, které bude získávat do svého vlastnictví žalobce, činí dle posledního ve věci vypracovaného posudku celkem 3.276.800 Kč a obvyklá cena nemovitostí, které připadnou do vlastnictví žalovaného pak činí částku 3.887.300 Kč. Stávající objekt, který je předmětem rozdělení, byl postaven na základě rozhodnutí v roce 1949 a byl postaven jako teletník nebo odchovna s přípravnou a s navazujícím seníkem. V roce 1973 byl místo seníku přistavěn objekt přístavby, v současné době jde tedy o dva objekty. Oba objekty jsou oddělené požární zdí, nejsou dispozičně propojené, jsou to tedy dva samostatné objekty. Střešní konstrukce jižní části (teletníku) je v havarijním stavu a dosud se nezřítila jenom z toho důvodu, že tam oddělující, ztužující zeď. Střešní konstrukce je neopravitelná, hrozí její bezprostřední zřícení. Celý objekt teletníku tak není možné užívat a je nutná jeho demolice, z čehož určil její v podstatě nulovou hodnotu jako náklady na demolici. Pokud jde o přípravnu (severní část), tak ta je užívána jako dílna, sklad a je temperovaná. Má jiné konstrukční provedení, požívala lepší údržby, proto se nachází v lepším stavu, proto je na místě tuto stavbu ocenit samostatně. Ocenění nemovitostí zohlednilo samozřejmě i polohu jednotlivých pozemků, když severní část s ohledem na to, že přímo navazuje na veřejnou komunikaci je hodnotnější, když toto však kompenzuje právě ochranné pásmo pořádně nebezpečného prostoru z přilehlé čerpací stanice. Hodnota nově vznikajících pozemků (vyjma budov) je tak stejná. Pokud jde o ochranné pásmo shora uvedené, tak ani jeho případné zvětšení na kružnici o průměru 7,5 nesnižuje hodnotu severní části nemovitostí připadajících žalovanému.

3. Nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat (§ 1140 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – dále jen o.z.).

4. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků (§ 1140 odst. 2 o.z.).

5. Nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků (§ 1143 o.z.).

6. Je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. (§ 1144 odszt. 1 o.z.).

7. Podle § 1144 o.z. odst. 2 rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích.

8. Převýší-li náklady na zbourání a odklizení materiálu a popřípadě i náklady na úpravu terénu obvyklou cenu použitelného materiálu, je cena stavby nulová (§ 26 odst. 3 vyhlášky č. 441/2013 Sb.)

9. Spor o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví může být zahájen na základě žaloby kteréhokoli spoluvlastníka, který se cítí být ve spoluvlastnictví nespokojen a nechce v něm setrvat; jako takové je dané řízení nutno vnímat perspektivou základního práva na ochranu vlastnictví zaručeného čl.11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Vlastnické právo zahrnuje i právo přestat být vlastníkem (věc opustit, zcizit); v případě spoluvlastnictví se specificky uplatňuje zásada, že nikdo nemůže být spravedlivě nucen setrvávat ve spoluvlastnictví (viz nález Ústavního soudu I.ÚS 262/20). V projednávané věci vyjádřili oba podíloví spoluvlastníci zájem na zrušení podílového spoluvlastnictví a svůj nezájem ve spoluvlastnictví žalobou dotčených nemovitých věcí dále setrvat. Soudu nebylo nabídnuto žádné tvrzení o tom, že by zrušení spoluvlastnictví bylo žádáno v nevhodnou dobu nebo k újmě některého ze spoluvlastníků. Proto soud žalobě vyhověl a podílové spoluvlastnictví účastníků zrušil.

10. Soud postupoval podle shora uvedených zákonných ustanovení a společnou věc rozdělil mezi účastníky dle jejich spoluvlastnických podílů. Soud v dané věci nechal vypracovat 3 znalecké posudky (resp. celkem 4 posudky včetně dodatku k posudku). První posudek (ve spojení s dodatkem) konstatoval, že rozdělení pozemků, které jsou předmětem žaloby, je reálně možné a současně stanovil způsob jejich rozdělení včetně důvodů rozdělení. Znalec se v posudku a následně v rámci svého výslechu vypořádal i se všemi námitkami ze strany žalovaného. Soud na tomto místě uvádí, že je nutno ve prospěch žalobce navrženým způsobem dle geometrického plánu (vyhotoveného jako znalecký posudek č. 2 ve věci panem , tituly před jménem, , jméno FO, ) zřídit přístup v šíři 7 m. Takto bude možný přístup z veřejné komunikace k nemovitostem, které má získat žalobce. Jiný přístup není možný, a to z důvodu umístění kabelu vysokého napětí a ochranného pásma vysokého napětí, s čímž jsou spojeny omezení, ke kterým se podrobně soudní znalec vyjádřil v dodatku ke znaleckému posudku a dále ve svém výslechu – jde zejména o omezení přejíždění mechanismy o celkové hmotnosti nad 6 t. Dále soud zohlednil i tu skutečnost, že z jižní strany navazují pozemky na komunikaci, kde je upraven přístup mimo obsluhy do 3,5 tuny. Jelikož se jedná o území, které je v územním plánu zařazeno do plochy VP – průmyslová výroba hlavní a sloužící k umístění průmyslových areálů, lze s ohledem na toto zařazení pozemků předpokládat využití pozemků právě k těmto účelům – tedy pohyb vozidel nad 6t hmotnosti. V řízení bylo taktéž prokázáno, že pozemky ve vlastnictví žalobce nenavazují přímo na obecní komunikaci a v současné době žalobce využívá pozemek ve vlastnictví třetí osoby bez toho, že by mu svědčilo věcné břemeno. Zřízení přístupu shora uvedeného současně neomezí výkon vlastnického práva žalovaného.

11. Obvyklá cena nemovitostí, které bude získávat do svého vlastnictví žalobce, činí dle posledního ve věci vypracovaného posudku celkem 3.276.800 Kč a obvyklá cena nemovitostí, které připadnou do vlastnictví žalovaného pak činí částku 3.887.300 Kč. Vypořádací podíl je pak ve výši 610.500 Kč. Ocenění nemovitostí bylo předmětem 3. znaleckého posudku a znalec při svém výslechu své závěry ohledně ocenění zcela věrohodně a komplexně obhájil, když k námitkám žalovaného na ocenění nemovitostí soud uvádí, že stávající objekt byl postaven na základě rozhodnutí v roce 1949 a byl postaven jako teletník nebo odchovna s přípravnou a s navazujícím seníkem. V roce 1973 byl místo seníku přistavěn objekt přístavby, jedná se tedy o dva objekty. Objekty jsou oddělené požární zdí, nejsou dispozičně propojené, jsou to dva samostatné objekty. Střešní konstrukce jižní části (teletníku) se dosud nezřítila jenom z toho důvodu, že je tam oddělující, ztužující zeď, střešní konstrukce je neopravitelná, hrozí její bezprostřední zřícení. Celý objekt teletníku tak není možné užívat a je nutná jeho demolice, z čehož vychází i znalcem stanovená cena v souladu s 26 odst. 3 oceňovací vyhlášky jako náklady na demolici. Pokud jde o přípravnu, tak ta je užívána jako dílna, sklad a je temperovaná. Má jiné konstrukční provedení, požívala lepší údržby, proto se nachází v lepším stavu, což znalec ve svém posudku zohlednil a tuto stavbu ocenil samostatně. Znalec ve svém posudku zohlednil i polohu jednotlivých pozemků, když severní část s ohledem na to, že přímo navazuje na veřejnou komunikaci je hodnotnější, když toto kompenzuje právě ochranné pásmo pořádně nebezpečného prostoru z přilehlé čerpací stanice. Hodnota nově vznikajících pozemků (vyjma budov) je tak stejná. Pokud jde o ochranné pásmo shora uvedené, tak ani jeho případné zvětšení na kružnici o průměru 7,5 nesnižuje hodnotu severní části nemovitostí připadajících žalovanému.

12. Pro úplnost soud dodává, že k novým skutečnostem, které byly uvedeny po koncentraci řízení, soud nepřihlížel. Jde zejména o skutková tvrzení na čl. 352, novoty uvedené v závěrečném návrhu žalovaného na čl. 363 – 366. Obdobné se týká důkazních návrhů, které soud taktéž s ohledem na koncentraci řízení neprováděl. V tomto smyslu jde o důkazní návrh na čl. 353, důkazní návrhy připojené k závěrečnému návrhu žalovaného na čl. 368 – 373. Pokud jde o návrhy na doplnění dokazování, které soud zamítl, je třeba uvést, že důkazní návrhy spočívající ve vyhotovení revizního posudku a posudku Jitky Zubálkové, byly zamítnuty pro nadbytečnosti. Znalecké posudky, které byly ve věci vypracovány a následně výslechy znalců u soudu doplněny, nepřinesly žádné pochybnosti, pro které by bylo na místě o jejich správnosti pochybovat. Znalci své závěry zcela věrohodně a beze vší pochybnosti obhájili. Ke všem námitkám žalovaného se znalci vyjádřili a jejich odpovědi obstály.

13. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud vyšel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 262/20. Z něj plyne, že řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je řízením s povahou iudicii duplicis, může být zahájeno k návrhu kteréhokoli z budoucích účastníků a přes formální označení odpovídající dikci zákona jsou všichni účastníci vzájemně v postavení odpovídající procesní pozici žalobce i žalovaného současně nehledě na to, kdo žalobu podal. Povahově tak nejde o klasické sporné řízení, v němž by jedna z proti sobě stojících stran musela vyhrát a druhá prohrát. Ústavní soud v nálezu vysvětlil veškerá specifika uvedeného řízení (to je vyjádřením práva vlastníka přestat být vlastníkem, soud při způsobu vypořádání je vázán zákonným pořadím jednotlivých možností vypořádání bez ohledu na účastníky navržený působ vypořádání, žádný ze spoluvlastníků tak nemá osud řízení zcela ve svých rukou). Uvedená specifika by tak měla dostat odraz i v nákladovém výroku soudního rozhodnutí o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Nutno brát v úvahu, že samotné řízení má dvě fáze: 1. rozhodování o zrušení spoluvlastnictví (když jen v této fázi lze dle Ústavního soudu hovořit o plném úspěchu či neúspěchu v případě zamítnutí žaloby – ve věci). Procení úspěch žalobce a odpovídající procesní neúspěch dalších spoluvlastníků pak nelze odvozovat od skutečnosti, že samotnému návrhu na zrušení spoluvlastnictví bylo vyhověno. Procesní úspěch účastníka ale nelze odvíjet ani od výsledného způsobu vypořádání spoluvlastnictví. Vyvolání řízení je svobodnou volbou žalobce, do jehož majetkové sféry nemusel nikdo zasáhnout, a ani jej k podání žaloby přimět. Svobodnou volbou jiného spoluvlastníka je neuzavřít navrženou mimosoudní dohodu a požadovat určitý způsob vypořádáni, neboť i na jeho straně jde o výkon ústavně zaručeného vlastnického práva. Žádná z procesních stran výsledkem řízení po finanční stránce neztrácí – obě odcházejí od soudu s majetkovou hodnotou, se kterou do něj vstoupily (ať už dobrovolně či vynuceně). Nikdo z hlediska objemu majetku nezíská nic navíc, nikdo nic netratí. Majetkovou újmu utrpí každý z účastníků „pouze“ ve vynaložených nákladech řízení. Proto nelze odvíjet procesní úspěch od toho, jaký způsob vypořádání jednotliví spoluvlastníci navrhovali a ke kterému z nich se soud v konečném rozhodnutí přiklonil. Procesní úspěch ve věci není možné odvíjet ani od toho, co bylo mezi stranami sporné a k čemu bylo vedeno dokazování. Podle Ústavního soudu nelze v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví objektivně hledat vítěze ani poraženého, neboť nelze účastníky řízení vnímat tak, jako by jeden byl v právu a druhý nikoli. Ústavní soud tak označil za ústavně konformní východisko při rozhodování o nákladech řízení, jímž by bylo vypořádáno zrušené spoluvlastnictví, spatřovat u obou stran částečný úspěch ve věci ve sm. § 142 odst. 2,3 občanského soudního řádu. Zásadně je tak namístě rozhodnout, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Jen v odůvodněných případech lze některému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení přiznat (§ 142 odst. 3 o.s.ř.). Zvláštními okolnostmi konkrétního jedinečného případu pak může být např. obstrukční chování spoluvlastníka, nezájem o konstruktivní vyřešení věci nebo šikanózní výkon práva. Další širší okolnosti, k nimž lze přihlédnout, plynou z judikatury Nejvyššího soudu – patří sem i procesní aktivita účastníků v průběhu řízení, jakož i jejich postoje a snaha, popřípadě její absence, o konstruktivní přístup k rychlému a hospodárnému projednání a dohodnutí věci, tedy i ochota či neochota o smírné vyřešení věci v průběhu řízení. Soud tak nakonec neshledal žádné okolnosti, které by měly vést k uložení povinnosti účastníka nahradit náklady řízení druhému účastníkovi. Soud tak rozhodl v souladu s rozhodnutím Ústavního soudu shora tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

14. Do prvního rozhodnutí ve věci okresním soudem vznikly v řízení náklady řízení státu ve výši 86.551,64 Kč. Účastníci na zálohách na prováděné důkazy zaplatili celkem částku 20.000 Kč každý jednotlivě. Vyčerpáním složených záloh od účastníků ve výši 40.000 Kč zůstaly nekryty náklady řízení státu ve výši 46.551,64 Kč. S přihlédnutím k výsledkům řízení, rozhodl soud o povinnosti žalobkyně zaplatit státu na účet Okresního soudu v , adresa, jednu polovinu vzniklých nákladů řízení státu v částce 23.275,82 Kč a povinnosti žalovaného zaplatit státu na účet Okresního soudu v , adresa, taktéž jednu polovinu vzniklých nákladů řízení státu v částce 23.275,82 Kč, a to dle § 148 odst. 1 o.s.ř. Při ukládání povinnosti zaplatit náklady řízení státu v této výši bylo přihlédnuto k již zaplaceným zálohám.