25 Co 90/2024

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Moravce a soudkyň JUDr. Miluše Krejzlíkové a Mgr. Miroslavy Lanžhotské ve věci žalobce: název , IČO číslo sídlem adresa proti žalovanému: jméno , narozený datum narození bytem adresa zastoupený opatrovnicí jméno sídlem adresa o zaplacení 1 406 711 Kč s příslušenstvím k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 11. prosince 2023 č. j. 114 C 12/2023-76,

I. Rozsudek okresního soudu se výrocích I a II potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Trutnově soudní poplatek z odvolání ve výši 70 336 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 1 380 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud napadeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 1 406 711 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 202 270 Kč od 21. 4. 2023 do zaplacení, ve výši 8,25 % ročně z částky 309 766 Kč od 21. 4. 2023 do zaplacení, ve výši 11,75 % ročně z částky 330 000 Kč od 21. 4. 2023 do zaplacení a ve výši 15 % ročně z částky 400 554 Kč od 21. 4. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II). Bylo rozhodnuto, že o odměně a nákladech ustanovené opatrovnice, o žádosti žalovaného o osvobození od soudních poplatků a o soudním poplatku bude rozhodnuto samostatným rozhodnutím (výrok III).

2. Žalobce se domáhal žalobou doručenou okresnímu soudu dne 20. 4. 2023 na žalovaném zaplacení částky 1 406 711 Kč s úrokem z prodlení. Tvrdil, že , název, je vlastníkem a , název, je příslušný hospodařit se st. p. č. , hodnota, , jejíž součástí je stavba ubytovacího zařízení , název, , s pozemkovými parcelami č. , hodnota, , č. , hodnota, a č. , hodnota, a se st. p. č. , hodnota, , jejíž součástí je stavba garáže bez čp., vše zapsáno na LV č. , hodnota, pro obec , název, a katastrální území , název, . Na základě výsledku výběrového řízení byla mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem dne , datum, uzavřena smlouva o nájmu majetku č. , číslo, . Předmětem nájmu byly uvedené nemovité věci a movité věci uvedené v příloze č. , hodnota, nájemní smlouvy. Žalovaný jako nájemce se zavázal platit nájemné za nemovité věci ve výši 304 000 Kč ročně a za movité věci ve výši 2 000 Kč ročně. Splatnost nájemného byla sjednána jednorázově vždy do 15. 4. příslušného kalendářního roku. Nájemné za období od 1. 5. 2019 do 31. 12. 2019 bylo vypočteno v poměrné výši 205 397 Kč a bylo splatné do 15. 4. 2019. Žalobce jako pronajímatel mohl dle článku III. odst. 5 nájemní smlouvy vždy k 1. lednu upravovat výši nájemného v závislosti na růstu spotřebitelských cen v předchozím kalendářním roce. Spolu s placením nájemného se žalovaný zavázal hradit také daň z pronajatých pozemků. Nájem byl sjednán na dobu od 1. 5. 2019 do 30. 4. 2027. Žalovaný měl ke dni 15. 4. 2020 zaplatit nájemné ve výši 314 568 Kč a daň z pozemků ve výši 12 702 Kč, celkem částku 327 270 Kč, dne 20. 5. 2020 zaplatil částku 75 000 Kč. V uznání dluhu ze dne 11. 4. 2021 žalovaný uvedl, že zaslaná částka byla určena na úhradu daně ve výši 12 702 Kč a částka 62 298 Kč byla určena na úhradu nájemného. Nezaplaceno tak zůstalo nájemné ve výši 252 270 Kč. Tuto částku žalovaný uznal jako svůj dluh co do výše a důvodu. Mezi účastníky došlo k uzavření dohody o splátkách dlužného nájemného ve výši 252.270 Kč, ve znění dodatku č. 1, žalovaný se zavázal zaplatit do 31. 10. 2021 částku 50 000 Kč a do 31. 12. 2022 částku 202 270 Kč. Bylo sjednáno, že pokud by dlužník nesplnil řádně a včas některou splátku, stane se splatným celý zůstatek dluhu. V souvislosti s omezujícími opatřeními státu k zamezení šíření onemocnění COVID-19 žalovaný žalobci sdělil, že v termínu do 15. 4. 2021 neuhradí nájemné za rok 2021, které společně s daní bylo stanoveno ve výši 337 336 Kč. Tento svůj dluh žalovaný uznal písemně co do důvodu a výše s tím, že je bude žalobci hradit dle dohody o splátkách. Ta byla uzavřena 19. 7. 2021 a žalovaný se v ní zavázal uhradit do 31. 10. 2021 splátku 10 120 Kč, do 31. 12. 2022 částku 15 180 Kč, do 31. 12. 2023 částku 99 514 Kč a do 15. 4. 2024 částku 212 522 Kč pod ztrátou výhody splátek. Za rok 2022 byla vypočtena výše nájemného částkou 336 970 Kč, takže spolu s daní ve výši 12 702 Kč měl žalovaný uhradit celkem 349 672 Kč. Žalovaný nebyl schopen v termínu do 15. 4. 2022 tuto částku uhradit, zaplatil 13. 4. 2022 částku 19 672 Kč. V uznání dluhu uvedl, že tato platba byla určena na úhradu nájemného. Zbývající část nájemného ve výši 317 298 Kč a daň ve výši 12 702 Kč, tj. celkem 330 000 Kč žalovaný uznal co do výše a důvodu jako svůj dluh a zavázal se ji zaplatit žalobci dle dohody o splátkách. Ta byla uzavřena dne 4. 8. 2022 s tím, že měla pozbýt platnosti v případě, že žalovaný neuhradí do 31. 12. 2022 dluh za rok 2020 ve výši 202 270 Kč. Žalovaný nezasílal žádné obnosy k úhradě dlužných částek, ač byl vyzván k plnění písemně dopisem ze dne 9. 9. 2022. Mezi účastníky došlo k jednání 6. 1. 2023, při kterém žalovaný přislíbil zaslat alespoň nějakou částku do 20. 1. 2023, což neučinil. Dne 26. 1. 2023 byla na účet žalobce připsána částka 17 450 Kč zaslaná žalovaným na úhradu dluhu za rok 2021. Jiná částka zaplacena nebyla, proto byla žalovanému zaslána předžalobní výzva s datem 15. 3. 2023. Žalovaný nesplnil termíny splátek dle dohod o splátkách, proto tyto dohody pozbyly platnosti a účinnosti. Žalovanému vznikla povinnost zaplatit za rok 2020 nájemné se započtením inflace ve výši 314 568 Kč a daň 12 702 Kč, tj. 327 270 Kč do 15. 4. 2020, dnem 16. 4. 2020 se dostal do prodlení. Na úhradu svého dluhu zaplatil dne 20. 5. 2020 částku 75 000 Kč, dne 12. 11. 2021 uhradil 50 000 Kč, takže nezaplacena zůstala částka 202 270 Kč. Úrok z prodlení ve výši 10 % z dlužných částek kapitalizovaný do 20. 4. 2023 činí 69 516,61 Kč. Za rok 2021 žalovanému vznikla povinnost zaplatit nájemné se započtením inflace ve výši 324 634 Kč a daň 12 702 Kč, tj. 337 336 Kč do 15. 4. 2021, dnem 16. 4. 2021 se dostal do prodlení. Na úhradu svého dluhu zaplatil dne 27. 10. 2021 částku 10 120 Kč, dne 26. 1. 2023 uhradil 17 450 Kč, takže nezaplacena zůstala částka 309 766 Kč. Úrok z prodlení ve výši 8,25 % z dlužných částek kapitalizovaný do 20. 4. 2023 činí 54 475,17 Kč. Za rok 2022 žalovanému vznikla povinnost zaplatit nájemné se započtením inflace ve výši 336 970 Kč a daň 12 702 Kč, tj. 349 672 Kč do 15. 4. 2022, dnem 16. 4. 2022 se dostal do prodlení. Na úhradu svého dluhu zaplatil dne 13. 4. 2022 částku 19 672 Kč, takže nezaplacena zůstala částka 330 000 Kč. Úrok z prodlení ve výši 11,75 % z dlužných částek kapitalizovaný do 20. 4. 2023 činí 39 306,16 Kč. Podle nájemní smlouvy měl žalovaný ke dni 15. 4. 2023 zaplatit žalobci nájemné za rok 2023 ve výši 387 852 Kč a daň z pozemků 12 702 Kč, tj. celkem 400 554 Kč. Dne 15. 3. 2023 mu byla zaslána výzva k úhradě, která mu byla předána osobně 30. 3. 2023. Na úhradu dluhu nebyla zaplacena žádná částka, dnem 16. 4. 2023 se dostal do prodlení. Úrok z prodlení ve výši 15 % z dlužné částky kapitalizovaný do 20. 4. 2023 činí 823,06 Kč. Žalobce se proto domáhá celkové dlužné částky nájemného, včetně daně z pozemků, a úroků z prodlení kapitalizovaných ke dni 20. 4. 2023 ve výši 1 406 711 Kč a zákonného úroku z prodlení z dlužných částek od 21. 4. 2023 do zaplacení.

3. Okresní soud uvedl, že vydaný platební rozkaz byl zrušen, neboť se ho nepodařilo doručit žalovanému předepsaným způsobem. Protože se žalovanému nepodařilo doručit předvolání k jednání na adresu , adresa, ani na adresu trvalého pobytu v , název, , byla žalovanému usnesením č. j. 114 C 12/2023-63 ze dne 20. 10. 2023, které nabylo právní moci dne 21. 11. 2023, ustanovena opatrovníkem advokátka , jméno, . Opatrovnice žalovaného ponechala rozhodnutí na zvážení soudu s tím, že se jí nepodařilo žalovaného kontaktovat, i když se o to snažila na emailovou adresu sdělenou Policií ČR.

4. Okresní soud vzal za prokázané, že , název, je vlastníkem a , název, je příslušný hospodařit se st. p. č. , hodnota, , jejíž součástí je stavba ubytovacího zařízení , název, , s pozemkovými parcelami č. , hodnota, č. , hodnota, a č. , hodnota, , se st. p. č. , hodnota, , jejíž součástí je stavba garáže bez čp., vše zapsáno na LV č. , hodnota, pro obec , název, a katastrální území , název, . Mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem byla dne 15. 3. 2019 uzavřena smlouva o nájmu majetku č. , číslo, , která byla uveřejněna v registru smluv. Předmětem nájmu byly uvedené nemovité věci a movité věci uvedené v příloze č. 1 nájemní smlouvy. Žalovaný jako nájemce se zavázal platit nájemné za nemovité věci ve výši 304 000 Kč ročně a za movité věci ve výši 2 000 Kč ročně vždy do 15. 4. příslušného kalendářního roku. Žalobce jako pronajímatel mohl dle článku III. odst. 5 nájemní smlouvy vždy k 1. lednu upravovat výši nájemného v závislosti na růstu spotřebitelských cen v předchozím kalendářním roce, což činil a provedl vždy výpočet nájemného pro léta 2020 až 2023, který žalovaný nezpochybnil. Spolu s placením nájemného se žalovaný zavázal hradit také daň z pronajatých pozemků. Nájem byl sjednán na dobu určitou od 1. 5. 2019 do 30. 4. 2027. Není důvod pochybovat, že žalovaný smlouvám dostatečně rozuměl, neboť následně vedl se žalobcem jednání, z nichž bylo patrno, že obsahu smluv a povinnostem, které mu z nich vzniky, rozumí. Bylo věcí rozhodnutí žalovaného, že se jako cizí státní příslušník ucházel o pronájem nemovitostí od státu v Česku. Za rok 2020 žalovanému vznikla povinnost zaplatit nájemné se započtením inflace ve výši 314 568 Kč a daň 12 702 Kč, tj. 327 270 Kč do 15. 4. 2020, žalovaný částku v termínu splatnosti neuhradil. Na úhradu svého dluhu zaplatil dne 20. 5. 2020 částku 75 000 Kč. Uznáním dluhu ze dne 11. 4. 2021 žalovaný písemně uznal co do výše a důvodu dluh vůči žalobci za období od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 ve výši 252 270 Kč a zavázal se jej zaplatit způsobem sjednaným v dohodě o splátkách. Následně dle žalobce na úhradu tohoto dluhu zaplatil dne 12. 11. 2021 částku 50 000 Kč, takže nezaplacena zůstala částka 202 270 Kč. Žalovaný netvrdí a neprokazuje, že by zaplatil více, než uvádí žalobce. Za rok 2021 žalovanému vznikla povinnost zaplatit nájemné se započtením inflace ve výši 324 634 Kč a daň 12 702 Kč, tj. celkem 337 336 Kč do 15. 4. 2021, žalovaný částku v termínu splatnosti neuhradil. Uznáním dluhu ze dne 11. 4. 2021 žalovaný písemně uznal co do výše a důvodu dluh vůči žalobci za období od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2021 ve výši 337 336 Kč a zavázal se jej zaplatit způsobem sjednaným v dohodě o splátkách. Následně dle žalobce na úhradu tohoto dluhu zaplatil dne 27. 10. 2021 částku 10 120 Kč a dne 26. 1. 2023 částku 17 450 Kč, takže nezaplacena zůstala částka 309 766 Kč. Žalovaný netvrdí a neprokazuje, že by zaplatil více, než uvádí žalobce. Za rok 2022 žalovanému vznikla povinnost zaplatit nájemné se započtením inflace ve výši 336 970 Kč a daň 12 702 Kč, tj. celkem 349 672 Kč do 15. 4. 2022, žalovaný v termínu splatnosti uhradil 13. 4. 2022 částku 19 672 Kč, takže nezaplacena zůstala částka 330 000 Kč. Uznáním dluhu ze dne 7. 6. 2022 žalovaný písemně uznal co do výše a důvodu dluh vůči žalobci za období od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2022 ve výši 330 000Kč a zavázal se jej zaplatit způsobem sjednaným v dohodě o splátkách. Žalovaný netvrdí a neprokazuje, že by po uznání dluhu zaplatil na dluh nějakou částku. Za rok 2023 žalovanému vznikla povinnost zaplatit nájemné se započtením inflace ve výši 387 852 Kč a daň 12 702 Kč, tj. celkem 400 554 Kč do 15. 4. 2023. Výzva ze dne 15. 3. 2023 k úhradě nájemného a daně z nemovitých věcí za rok 2023 ve výši 400 554 Kč do 15. 4. 2023 byla zaslána žalovanému písemně. Dle žalobce žalovaný nezaplatil za rok 2023 žádnou částku. Žalovaný netvrdí a neprokazuje, že by tak učinil.

5. Okresní soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena nájemní smlouva dle § 2201 o. z. na dobu určitou od 1. 5. 2019 do 30. 4. 2027. Žalobce přenechal žalovanému do dočasného užívání předmět nájmu (v žalobě uvedené nemovitosti a movité věci dle přílohy č. 1 nájemní smlouvy) a žalovaný se zavázal platit vždy do 15. 4. každého kalendářního roku nájemné valorizované v závislosti na růstu spotřebitelských cen v předchozím kalendářním roce. Spolu s placením nájemného se žalovaný zavázal hradit také daň z pronajatých pozemků. V letech 2020, 2021 a 2022 žalovaný nezaplatil nájemné ve stanovené výši, přičemž svůj dluh vůči žalobci písemně uznal co do výše a důvodu a zavázal se ho uhradit způsobem sjednaným v dohodách o splátkách. Za rok 2020 uznal částku 252 270 Kč, následně zaplatil částku 50 000 Kč, takže v tomto rozsahu dluh zanikl a nezaplacena zůstala částka 202 270 Kč. Za rok 2021 žalovaný uznal částku 337 336 Kč, následně zaplatil částku 27 570 Kč (10 120 + 17 450 Kč), takže v tomto rozsahu dluh zanikl a nezaplacena zůstala částka 309 766 Kč. Za rok 2022 uznal částku 330 000 Kč, která zůstala nezaplacena. Co do částky 202 270 Kč + 309 766 Kč + 330 000 Kč, tj. 842 036 Kč (dluh za roky 2020, 2021, 2022), kterou žalovaný uznal písemně co do výše a důvodu a zavázal se ji zaplatit sjednaným způsobem, se má za to, že uznaný dluh v době uznání trval. Žalovaný netvrdil, že by následně v tomto rozsahu platbu provedl a že by tak jeho dluh zanikl. Žalovaný neprokázal splnění dluhu, který písemně uznal. Ohledně nájmu za rok 2023 je žaloba rovněž důvodná, když žalovanému dle nájemní smlouvy vznikla povinnost do 15. 4. 2023 zaplatit žalobci částku 400 554 Kč, která mu byla oznámena výzvou ze dne 15. 3. 2023. Žalovaný neprokázal splnění povinnosti nájemce zaplatit sjednané nájemné. Dlužné nájemné, včetně daně z pozemků, tedy činí za období 2020 až 2023 celkem 1 242 590 Kč. Žalovaný nezaplatil nájemné ve lhůtě sjednané v nájemní smlouvě, dostal se do prodlení a vznikla mu dle § 1970 o. z. povinnost hradit žalobci úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení žalobce kapitalizoval do dne podání žaloby, tj. do 20. 4. 2023. Výše úroku z prolení se odvíjí od výše repo sazby platné pro první den kalendářního pololetí, v němž nastalo prodlení. Za rok 2020 činí výše úroku z prodlení 10 % ročně. Dle informačního systému administrativy soudů (ISAS) činí kapitalizovaný úrok z částky 327 270 Kč od 16. 4. 2020 do 20. 5. 2020 částku 3 138,20 Kč, z částky 252 270 Kč od 21. 5. 2020 do 12. 11. 2021 částku 37 391,20 Kč a z částky 202 270 Kč od 13. 11. 2021 do 20. 4. 2023 částku 29 038,20 Kč. Celkem činí kapitalizovaný úrok z prodlení z dluhu za rok 2020 částku 69 567,60 Kč, žalobce požaduje částku 69 516,61 Kč. Za rok 2021 činí výše úroku z prodlení 8,25 % ročně. Dle informačního systému administrativy soudů (ISAS) činí kapitalizovaný úrok z částky 337 336 Kč od 16. 4. 2021 do 27. 10. 2021 částku 14 868,10 Kč, z částky 327 216 Kč od 28. 10. 2021 do 26. 1. 2023 částku 33 725,60 Kč a z částky 309 766 Kč od 27. 1. 2023 do 20. 4. 2023 částku 5 881,30 Kč. Celkem činí kapitalizovaný úrok z prodlení z dluhu za rok 2021 částku 54 475 Kč, žalobce požaduje částku 54 475,17 Kč, když rozdíl je způsoben pouze zaokrouhlováním. Za rok 2022 činí výše úroku z prodlení 11,75 % ročně. Dle informačního systému administrativy soudů (ISAS) činí kapitalizovaný úrok z prodlení z částky 330 000 Kč od 16. 4. 2020 do 20. 4. 2023 žalobcem požadovanou částku 39 306,10 Kč. Za rok 2023 činí výše úroku z prodlení 15 % ročně. Dle informačního systému administrativy soudů (ISAS) činí kapitalizovaný úrok z prodlení z částky 400 554 Kč od 16. 4. 2020 do 20. 4. 2023 žalobcem požadovanou částku 823,06 Kč. Úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 20. 4. 2023 tak činí celkem 164 121 Kč (69 516,61 + 54 475,17 + 39 306,16 + 823,06 Kč). Od 21. 4. 2023 do zaplacení byl pak úrok z prodlení z dlužných částek za jednotlivé roky přiznán zákonnou procentní sazbou. Žalovanému tedy byla uložena povinnost zaplatit žalobci za dlužné nájemné a úrok z prodlení kapitalizovaný do 20. 4. 2023 celkem částku 1 406 711 Kč (1 242 590 + 164 121 Kč) s úrokem z prodlení od 21. 4. 2023 do zaplacení uvedeným ve výroku I rozsudku.

6. Proti rozsudku okresního soudu podal žalovaný odvolání. Namítal, že nedostal žalobu ani předvolání k jednání okresního soudu v polském jazyce a nemohl se tak dostavit k tomuto jednání ani se připravit, protože jazyku nerozuměl. Poukazoval na to, že vzhledem k tomu, že českému jazyku dostatečně nerozuměl, namítá platnost uznání dluhu a splátkových kalendářů. Má za to, že vzhledem k jazykové bariéře neznal obsah uznání dluhu a splátkových kalendářů a nedokázal pochopit jejich význam ani jejich důsledky do budoucna. Uvedl, že z tohoto důvodu vznáší námitku promlčení, a to minimálně vzhledem k nájemnému za rok 2019 až do 20. 4. 2020, tedy do okamžiku podání žaloby. Kromě toho poukázal na to, že za dobu trvání nájemní smlouvy vynakládal náklady na zařízení, které měl v pronájmu, a odkazoval na výjimečné okolnosti, které ho omezovaly během Covidu-19 na základě omezení jeho práv ze strany Českého státu. Navrhl, aby byl rozsudek okresního soudu zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

7. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání žalovaného navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Zdůraznil, že veškerá tvrzení žalovaného o neporozumění českému jazyku považuje za nepodložená a ryze účelová. Poukázal na to, že smlouva o nájmu majetku č. , hodnota, , který je ve vlastnictví , název, byla uzavřena na základě výsledků výběrového řízení. Žalovaný podal řádně a včas platnou nabídku a podpisem nabídky potvrdil, že se s podmínkami výběrového řízení seznámil, jsou mu srozumitelné a souhlasí s nimi. Aukce se osobně aktivně účastnil a tlumočníka s sebou neměl. V souvislosti s prodlením žalovaného s úhradou nájemného za rok 2020 proběhlo dne 21. 5. 2020 jednání mezi účastníky, z něhož byl vyhotoven zápis, který žalovaný podepsal. Jednání se žalovaný účastnil bez tlumočníka a evidentně jeho obsahu dobře porozuměl, když následně proběhla mezi účastníky komunikace e-mailová a veškerá komunikace ve všech formách mezi nimi probíhala výhradně v češtině. Žalovaný obsahu nájemní smlouvy i následujícím jednáním a listinám při sjednávání dohod o splátkách v předchozím období zjevně dobře porozuměl, když na jejich základě poskytl žalobci alespoň částečná plnění. Žalovaný si byl vědom svých práv, ale také povinností z uzavřené smlouvy o nájmu majetku, který mu byl ze strany žalobce řádně předán k užívání. Bylo jeho svobodným rozhodnutím, že bude podnikat na území České republiky. Do výběrového řízení vstoupil aktivně jako jeho účastník s plným vědomím, že bude probíhat v českém jazyce a nikdy neuvedl, že by češtině nerozuměl, naopak sám ji při komunikaci se žalobcem používal.

8. Krajský soud jako soud odvolací (dále jen „odvolací soud“) přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Odvolací soud zcela odkazuje na skutkové i právní závěry okresního soudu uvedené v odůvodnění jeho rozsudku, které s ohledem na odvolací námitky žalovaného doplňuje pouze níže uvedeným způsobem.

10. Dle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

11. Dle § 2217 odst. 1 o. z. nájemné se platí v ujednané výši a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek.

12. Dle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

13. Dle § 639 o. z. uzná-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které splní, promlčí se právo za deset let od posledního dne určené doby.

14. Dle § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

15. Mezi účastníky byla uzavřena dne 15. 3. 2019 nájemní smlouva dle § 2201 o. z. na dobu určitou od 1. 5. 2019 do 30. 4. 2027. Žalobce přenechal žalovanému do dočasného užívání předmět nájmu – nemovitosti v obci , adresa, a katastrálním území , název, (pozemek st. p. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba čp. , hodnota, p. č. , hodnota, p. č. , hodnota, a p. č. , hodnota, , st. p. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba garáže bez čp.) a movité věci dle přílohy č. 1 nájemní smlouvy – a žalovaný se zavázal platit vždy do 15. 4. každého kalendářního roku nájemné valorizované v závislosti na růstu spotřebitelských cen v předchozím kalendářním roce. Spolu s placením nájemného se žalovaný zavázal hradit také daň z pronajatých pozemků. V roce 2020, 2021 a 2022 žalovaný nezaplatil nájemné ve stanovené výši, přičemž svůj dluh vůči žalobci písemně uznal co do výše a důvodu a zavázal se jej uhradit způsobem sjednaným v dohodách o splátkách. Za rok 2020 uznal písemně dne 11. 4. 2021 částku 252 270 Kč, následně zaplatil částku 50 000 Kč, takže v tomto rozsahu dluh zanikl a nezaplacená zůstala částka 202 270 Kč. Za rok 2021 žalovaný uznal písemně dne 11. 4. 2021 co do důvodu a výše částku 337 336 Kč, následně zaplatil 27 570 Kč, takže v tomto rozsahu dluh zanikl a nezaplacena zůstala uznaná částka 309 766 Kč. Za rok 2022 uznal písemně co do důvodu a výše částku 330 000 Kč dne 7. 6. 2022, která zůstala nezaplacena. Žalovaný tedy uznal částky 202 270 Kč a 309 766 Kč dne 11. 4. 2021 co do důvodu a výše a částku 330 000 Kč uznal co do důvodu a výše dne 7. 6. 2022 (celkem tedy uznal 842 036 Kč – tzn. 202 270 Kč + 309 766 Kč + 330 000 Kč, dluh za roky 2020, 2021 a 2022). Tuto částku žalovaný uznal písemně co do důvodu a výše a má se tedy za to, že dluh v době uznání trval. Žalovaný ani netvrdil, že by uznaný dluh poté zaplatil. Pokud v odvolání namítal, že vzhledem k jazykové bariéře neznal obsah uznání dluhu a splátkových kalendářů a nedokázal pochopit jejich význam ani jejich důsledky, je třeba uvést, že se jedná o nové tvrzení v odvolacím řízení nepřípustné (§ 205a o. s. ř.). Kromě toho bylo na žalovaném, zda nájemní smlouvu se žalobcem uzavře a zda rozumí obsahu uznání dluhu nebo si k jednání s žalobcem vezme tlumočníka. Navíc není důvod pochybovat o tom, že žalovaný smlouvám i obsahu uznání dluhu dostatečně rozuměl, neboť následně vedl se žalobcem jednání, z nichž bylo patrno, že obsahu smluv a povinnostem, které mu z nich vznikly, rozumí. Žalovaný též na základě uznání jednotlivých dluhů částečně i plnil, a i vzhledem k tomu lze uzavřít, že českému jazyku rozuměl.

16. Námitka žalovaného, že došlo k promlčení nájemného za roky 2019 až do 20. 4. 2020, nebyla též shledána důvodnou. Předně je třeba uvést, že nájemné za rok 2019 nebylo požadováno v žalobě a není předmětem tohoto řízení. Pokud jde o nájemné za rok 2020, v důsledku uznání dlužného nájemného za rok 2020 dne 11. 4. 2021 (kdy žalovaný písemně uznal dlužné nájemné za období od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 ve výši 252 270 Kč co do důvodu i výše) běžela od 11. 4. 2021 desetiletá promlčecí doba, která ještě neuplynula. Stejný závěr lze učinit i pokud jde o dlužné nájemné za období od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2021 ve výši 337 336 Kč, které též uznal žalovaný písemně dne 11. 4. 2021. Dluh na nájemném za období od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2022 ve výši 330 000 Kč žalovaný uznal písemně co do důvodu a výše dne 7. 6. 2022, kdy od tohoto dne opět začala běžet desetiletá promlčecí lhůta, která ještě neuplynula. Nájemné za rok 2020 a ani za rok 2021 a rok 2022 tedy promlčeno není.

17. Pokud žalovaný v odvolání namítal, že za dobu trvání nájemní smlouvy vynakládal náklady na zařízení, které měl v pronájmu a odkazoval na výjimečné okolnosti během Covidu-19, jedná se o nové tvrzení v odvolacím řízení nepřípustné (§ 205a o. s. ř.).

18. K námitce žalovaného, že nedostal žalobu ani předvolání k jednání okresního soudu v polském jazyce a nemohl se dostavit k jednání, je třeba pouze uvést, že žalovanému se nepodařilo doručit žalobu a předvolání k jednání na známou adresu v cizině, a proto mu byla ve smyslu § 29 odst. 3 o. s. ř. ustanovena opatrovnice , jméno, advokátka se sídlem , adresa, (usnesením Okresního soudu v Trutnově ze dne 20. 10. 2023 č. j. 114 C 12/2023-63). Žaloba a předvolání k jednání okresního soudu tedy byla doručována jeho ustanovené opatrovnici.

19. Pro úplnost je třeba uvést, že v odvolacím řízení žalovaný sdělil, že se chce zúčastnit jednání odvolacího soudu a žádá o přibrání tlumočníka do polského jazyka. Vzhledem k tomu Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 6. 9. 2024 č. j. 25 Co 90/2024-103 ustanovil , jméno FO, , bytem , adresa, , tlumočníkem z jazyka polského do jazyka českého a naopak a uložil jí, aby provedla tlumočnický úkon při jednání odvolacího soudu dne 10. 10. 2024 ve 13 hodin. Žalovaný se však k jednání odvolacího soudu nedostavil.

20. Rozsudek okresního soudu tedy byl jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. ve výrocích I a II potvrzen.

21. Žalovaný požádal o osvobození od placení soudních poplatků. Usnesením Okresního soudu v Trutnově ze dne 13. 2. 2024 č. j. 114 C 12/2023-85 nebylo žalovanému přiznáno osvobození od soudních poplatků a usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 4. 2024 č. j. 25 Co 91/2024-92 bylo usnesení okresního soudu potvrzeno. Žalovaný tedy je povinen zaplatit soudní poplatek z odvolání ve výši 70 336 Kč (položka 1 bod 1 písm. b), položka 22 bod 1 písm. a) Sazebníku poplatků, zákon č. 549/1991 Sb.). Žalovaný však soudní poplatek v této výši nezaplatil. Ve smyslu § 9 odst. 2, odst. 4 písm. b) a odst. 6 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích tedy byla žalovanému uložena povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 70 336 Kč v tomto rozsudku (výrok II).

22. Žalovaný nebyl v odvolacím řízení úspěšný a je tedy povinen ve smyslu § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. nahradit žalobci náklady tohoto řízení. Náklady odvolacího řízení žalobce spočívají v náhradě dle § 151 odst. 3 o. s. ř. za dva úkony (vyjádření k odvolání žalovaného a účast u jednání odvolacího soudu) ve výši dle § 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb., tzn. 2x 300 Kč. Kromě toho má žalobce právo na cestovné ve výši 780 Kč z , adresa, a zpět k jednání odvolacího soudu dne 10. 10. 2024 (ujeto celkem , hodnota, km, osobním automobilem , název, , průměrná spotřeba 4,9 l na 100 km, cena za litr pohonné hmoty 38,70 Kč u motorové nafty, sazba základní náhrady za 1 km jízdy 5,60 Kč); celkem je žalovaný povinen zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení 1 380 Kč.