25 Co 92/2025

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Moravce a soudkyň JUDr. Miluše Krejzlíkové a Mgr. Miroslavy Lanžhotské ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A 2 proti žalovaným: 1. město Týniště nad Orlicí, identifikační číslo 00275468 sídlem Mírové náměstí 90, 517 21 Týniště nad Orlicí 2. Jméno žalované , identifikační číslo IČO žalované sídlem Adresa žalované oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení neplatnosti odvolání z funkce k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 16. prosince 2024, č. j. 10 C 205/2024-44

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem rozhodl tak, že zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhá určení, že odvolání žalobce z funkce ředitele žalovaného 2/, učiněné usnesením Rady žalovaného 1/ č. , spisová značka, ze dne 19. 2. 2024 v písemném vyhotovení rozhodnutí ze dne 20. 2. 2024, doručené žalobci dne 4. 6. 2024, je neplatné (výrok pod bodem I. rozsudku okresního soudu), a současně žalobci uložil povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení žalovanému 1/ a žalovanému 2/ částku 15 609 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejich společného právního zástupce (bod II.).

2. V odůvodnění svého rozsudku okresní soud reprodukoval procesní podání účastníků a podal přehled v řízení provedených důkazů a skutkových zjištění z nich čerpaných. Po skutkové stránce vycházel z toho, že žalobce byl jmenován ředitelem 2/ žalovaného na neurčito, a to s účinností od 1. 8. 2018. V únoru r. 2024 bylo Radou 1/ žalovaného rozhodnuto o odvolání žalobce z funkce ředitele ke dni 31. 7. 2024. Současně byl vyhlášen konkurs na nového ředitele. O vyhlášení konkursu se žalobce dozvěděl a účastnil se jej. Nebyl v něm ale úspěšný, byl vybrán jiný kandidát. O odvolání z funkce ředitele se žalobce dozvěděl z e-mailové zprávy, zaslané do jeho soukromé e-mailové schránky dne 28. 3. 2024. Doručení odvolání z funkce ředitele proběhlo dne 4. 6. 2024, kdy písemnost obsahující odvolání žalobce převzal osobně do vlastních rukou. Následně žalobce předal funkci nově vybranému kandidátovi na ředitele. Dne 12. 8. 2024 byla žalobci dána výpověď z pracovního poměru pro nadbytečnost. Platnost této výpovědi žalobce napadl u soudu žalobou; toto řízení je vedeno u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. , spisová značka, , přičemž bylo zahájeno dne 9. 12. 2024. Okresní soud dále citoval znění na věc dopadajících zákonných ustanovení. V rámci právního posouzení věci se nejprve zabýval tím, zda má žalobce naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu ust. § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „OSŘ“). Shledal, že žalobce naléhavý právní zájem na daném určení má, neboť bez tohoto určení by jeho právní postavení mohlo být nejistým. Tento naléhavý právní zájem nevylučuje ani následné ukončení pracovního poměru k 2/ žalovanému, neboť jak dovodila i konstantní judikatura, tento naléhavý právní zájem zaniká pouze s platným skončením pracovního poměru. Platnost skončení pracovního poměru žalobce ke 2/ žalovanému však v tomto řízení prokázána nebyla, neboť i platnost výpovědi ze dne 12. 8. 2024 dané žalobci byla u soudu napadena a dosud o tom nebylo pravomocně rozhodnuto. Okresní soud dodal, že neshledal důvod pro přerušení tohoto řízení do pravomocného skončení řízení o neplatnost výpovědi vedeného pod sp. zn. , spisová značka, . Měl za to, že podstatou sporu mezi účastníky je určení platnosti či neplatnosti odvolání žalobce z funkce ředitele, což je předmětem právě tohoto soudního řízení. V řízení o neplatnost výpovědi by soud toto posuzoval jako předběžnou otázku. Vyřešení tohoto, dříve zahájeného řízení tak rozhodne podstatu sporu mezi účastníky a bude mít význam i pro zmiňované řízení pod sp. zn. , spisová značka, . Postup, kterým by toto řízení bylo přerušováno a bylo řešeno v podstatě totéž v jiném, sotva zahájeném řízení, by působil neodůvodněné průtahy. Sám žalobce připustil, že řízení ve věci sp. zn. , spisová značka, zahájil především proto, aby v této věci - tedy ve věci pod sp. zn. , spisová značka, nebylo rozhodnuto z důvodu nedostatku naléhavého právního zájmu na straně žalobce, pokud by již soud měl za to, že pracovní poměr žalobce k 2/ žalovanému platně skončil. Odkázal přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. 9. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3863/2007. Podle okresního soudu by i spojení obou řízení působilo zbytečné průtahy, neboť řízení v této věci bylo již připraveno k projednání, naopak řízení o neplatnost výpovědi ze dne 12. 8. 2024 bylo sotva zahájeno a spojení věcí by nepochybně vedlo k nutnosti odročování jednání.

3. Dále se okresní soud zabýval vlastním odvoláním žalobce z funkce ředitele 2/ žalovaného. Výkladem ust. § 166 odst. 3 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělání (školský zákon), v platném znění (dále jen „ŠZ“) dospěl k závěru, že toto ustanovení upravuje možnost zřizovatele každých 6 let vybrat nového ředitele školy, aniž by bylo nutně třeba, že by se stávající ředitel školy dopustil nějakého pochybení či porušení svých povinností. Tato možnost, nikoliv povinnost nastává v období od počátku šestého měsíce do konce čtvrtého měsíce před skončením výkonu 6 let funkce ředitele. V daném případě se jednalo o období od počátku února r. 2024 do konce března r. 2024. V tomto období je funkce ředitele školy dle důvodové zprávy „oslabena“, tedy stává se nejistou. Pokud je v tomto období vyhlášen konkurs, musí stávající ředitel školy počítat s tím, že se jeho výkon funkce automaticky neprodlužuje, musí se o svou pozici znovu „utkat“ v konkursním řízení. Z historického pohledu se předmětné zákonné ustanovení několikrát měnilo. Posledně, před touto úpravou bylo funkční období ředitelů škol 6leté, po 6 letech vždy zanikalo. Důvodem změny právní úpravy pak byla skutečnost, že v případě spokojenosti se stávajícím ředitelem se jevilo neefektivní, aby musel být často pouze formálně vyhlašován konkurs, a ředitel školy tedy mohl ve funkci dále pokračovat. Proto se zánik funkce po 6 letech stal pouze fakultativní. Došlo tak k určitému zmírnění právní úpravy s tím, že postavení ředitele školy se stalo stabilnější, ovšem s výjimkou uvedené možnosti v daném období vyhlásit konkurs. Odvolání ředitele je pak důsledkem tohoto vyhlášení konkursu, není tedy s vyhlášením konkursu v poměru souřadícím, ale v poměru důsledkovém. To plyne i ze zvolené jazykové verze daného ustanovení, kde věta je rozdělena středníkem; soud měl tudíž za to, že uvedená lhůta se již na odvolání stávajícího ředitele školy nevztahuje. Okresní soud nepochyboval, že je pro ukončení funkce stávajícího ředitele školy nutné jeho odvolání provést, a to perfektním způsobem dle ust. § 73a odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v platném znění (dále jen „ZP“). Měl však za to, že k tomu došlo právě doručením odvolání dne 4. 6. 2024. Poukázal na znění ust. § 73a odst. 1 ZP, které stanoví, že odvolání musí být písemné, přičemž současně umožňuje, aby toto odvolání nabylo účinky již dnem doručení, případně dnem zde uvedeným. V tomto duchu je třeba vnímat i uvedené ustanovení ust. § 166 odst. 3 ŠZ, kdy je třeba písemné odvolání doručit nejpozději poslední den šestiletého období. Tyto podmínky byly v daném případě splněny.

4. Okresní soud dodal, že v dané věci se jedná o odvolání z vedoucí funkce, nikoliv o ukončení pracovního poměru jako takového. V řízení vyšlo najevo, že žalobce své odvolání z funkce „vytušil“ dopředu; bylo také prokázáno, že o konkursu věděl, řádně a včas podal přihlášku a účastnil se jej. Současně v březnu r. 2023 obdržel i listinu o odvolání; prokazatelně se s ní seznámil, což sám nepopírá. Jeho odvolání z funkce tak nebylo nijak neočekávané, či pro něho překvapivé. Smyslem a účelem formálních pravidel při doručování v pracovněprávních věcech je ochrana zaměstnance jakožto slabší strany s důrazem na právní jistotu jeho postavení v pracovněprávních vztazích. Žalobce však tuto jistotu měl, a to již v rozhodném období. Po neúspěchu v konkursu však žalobce nesl úkorně jednání 1/ žalovaného, které považoval za neuctivé a nereflektující jeho dosavadní zásluhy. Uplatnění žaloby v této věci se tak s ohledem na to, co v řízení bylo prokázáno či vyšlo najevo, včetně zjištěných narušených vztahů mezi žalobcem a žalovanými a neúspěchu dohod o ukončení pracovního poměru pro nevyhovění žalobci o dalších finančních kompenzacích a na nové pracovní uplatnění žalobce, jeví ze strany žalobce jako účelové využití formální chyby 1/ žalovaného ve prospěch žalobce - tedy zneužití práva, které nepožívá právní ochrany ve smyslu ust. § 8 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“), které se uplatní i v pracovněprávních vztazích. Nákladový výrok opřel prvostupňový soud o ust. § 142 odst. 1 OSŘ, podrobný výpočet žalobci uložené náhradové povinnosti vůči procesně úspěšným žalovaným rozvedl v bodě 26. odůvodnění – pro stručnost na tuto pasáž rozhodnutí odvolací soud odkazuje.

5. Proti rozsudku okresního soudu se odvolal žalobce. Uplatnil odvolací důvody podle ust. § 205 odst. 2 písm. c/, e/ a g/ OSŘ. Ve vztahu k vytýkanému nesprávnému právnímu posouzení věci žalobce namítal neúplnost a strohost právního výkladu ust. § 166 odst. 3 ŠZ; výklad provedený okresním soudem měl za rozporný a nedůsledný. Po citaci daného zákonného ustanovení provedl odvolatel jeho zevrubný historický a jazykový výklad. Závěr okresního soudu v oblasti důvodnosti změny právní úpravy považoval za chybný. Podle žalobce jestliže se zřizovatel rozhodne využít své zákonné možnosti a vyhlásí konkurs na ředitele školy, musí splnit tyto zákonné podmínky: 1/ vyhlášení konkursu na pracovní místo ředitele dané školy; 2/ odvolání stávajícího ředitele školy; 3/ obojí výše uvedené v rámci období od začátku šestého měsíce do konce čtvrtého měsíce před uplynutím období šesti let výkonu práce stávajícího ředitele na pracovním místě ředitele školy. Žalobce tak má za to, že nadále formálně vykonává funkci ředitele 2/ žalovaného, jelikož v souladu s ust. § 166 odst. 3 in fine ŠZ, jestliže zřizovatel nevyhlásí konkurs a neodvolá ředitele podle věty první nebo druhé, počíná dnem následujícím po konci dosavadního šestiletého období běžet další šestileté období. Aby mohlo dojít ke skončení funkčního období dosavadního ředitele, musí být splněny obě podmínky současně. Konkursní řízení bylo 1/ žalovaným sice řádně vyhlášeno, proběhlo v souladu se zákonem a vyhláškou a vzešel z něho „nový“ ředitel odlišný od žalobce, ovšem druhá podmínka, a to odvolání dosavadního ředitele (žalobce) k poslednímu dni jeho funkčního období v rozhodném tříměsíčním úseku splněna nebyla. Stran vytýkané vady řízení žalobce uvedl, že prvoinstanční soud procesně pochybil, když zamítl jeho návrh na přerušení předmětné věci do pravomocného skončení řízení o neplatnost výpovědi z pracovního poměru vedeného prvoinstančním soudem pod sp. zn. , spisová značka, . Žalobce je názoru, že prvoinstanční soud zvolil opačný procesní postup, než jak učinil Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí výše citovaném, kdy měl soud posoudit neplatnost odvolání z funkce jako předběžnou otázku v řízení o neplatnost výpovědi; spojení obou řízení by průtahy nepůsobilo. Vzhledem ke skutečnosti, že oba procesní návrhy žalobce byly okresním soudem zamítnuty usnesením, proti kterému nebylo odvolání přípustné, je žalobce nucen tuto skutečnost namítat až v nyní podávaném odvolání. Žalobce dále vyslovil kategorický nesouhlas se závěrem okresního soudu, že z jeho strany došlo ke zneužití právní ochrany. Odvolatel zdůraznil, že uplatněním žaloby prokazatelně sleduje aprobovanou ochranu svých subjektivních správ skrze aplikaci ust. § 166 odst. 3 ŠZ, a to v souladu s jeho účelem a principem poctivosti. Žalobce z uvedených důvodů navrhl rozsudek okresního soudu změnit tak, že jeho žalobě bude vyhověno.6. 1/ a 2/ žalovaní se k žalobcovu odvolání nevyjádřili.

7. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání podala osoba k tomu oprávněná, včas a že se jedná o odvolání přípustné (ust. § 201, a contr. § 202, § 204 odst. 1 OSŘ), přezkoumal rozsudek okresního soudu včetně řízení jeho vydání předcházejícího, přihlížel přitom k možným vadám, ke kterým je povinen přihlížet (ust. § 212 a § 212a OSŘ), bez nařízení jednání (ust. § 214 odst. 3 OSŘ – za souhlasu účastníků s tímto procesním postupem) a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není opodstatněné.

8. Odvolací soud souhlasí se skutkovými závěry soudu prvního stupně, uvedenými v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku. Prvostupňový soud podle ust. § 6, 120 a 153 odst. 1 OSŘ úplně a řádně zjistil skutkový stav, provedené důkazy hodnotil v souladu s ust. § 132 OSŘ. Jeho právní závěry odvolací soud ovšem koriguje způsobem níže uvedeným.

9. Podle ust. § 80 OSŘ určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

10. Podle ust. § 166 odst. 3 ŠZ v období od začátku šestého měsíce do konce čtvrtého měsíce před uplynutím období 6 let výkonu práce na pracovním místě ředitele školy nebo školského zařízení uvedeného v odstavci 2 (dále jen "šestileté období") může zřizovatel vyhlásit na toto pracovní místo konkurs; v takovém případě odvolá ředitele k poslednímu dni šestiletého období. Zřizovatel vyhlásí konkurs a odvolá ředitele vždy, obdrží-li před začátkem lhůty pro vyhlášení konkursu návrh na jeho vyhlášení od České školní inspekce nebo školské rady. Jestliže zřizovatel nevyhlásí konkurs a neodvolá ředitele podle věty první nebo druhé, počíná dnem následujícím po konci dosavadního šestiletého období běžet další šestileté období.

11. Podle ust. § 73 odst. 1 ZP v případech uvedených v ust. § 33 odst. 3 může ten, kdo je příslušný ke jmenování (§ 33 odst. 4), vedoucího zaměstnance z pracovního místa odvolat; vedoucí zaměstnanec se může tohoto místa rovněž vzdát.

12. Podle ust. § 73a odst. 1 ZP odvolání nebo vzdání se pracovního místa vedoucího zaměstnance musí být provedeno písemně. Výkon práce na pracovním místě vedoucího zaměstnance končí dnem doručení odvolání nebo vzdání se tohoto místa, nebyl-li v odvolání nebo vzdání se pracovního místa uveden den pozdější. Podle odstavce druhého odvoláním nebo vzdáním se pracovního místa vedoucího zaměstnance pracovní poměr nekončí; zaměstnavatel je povinen tomuto zaměstnanci navrhnout změnu jeho dalšího pracovního zařazení u zaměstnavatele na jinou práci, odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci. Jestliže zaměstnavatel nemá pro zaměstnance takovou práci, nebo ji zaměstnanec odmítne, jde o překážku v práci na straně zaměstnavatele a současně platí, že je dán výpovědní důvod podle ust. § 52 písm. c/; odstupné poskytované zaměstnanci při organizačních změnách náleží jen v případě rozvázání pracovního poměru po odvolání z místa vedoucího zaměstnance v souvislosti se zrušením tohoto místa v důsledku organizační změny.

13. Odvolací soud se – stejně jako soud prvního stupně – zabýval nejprve existencí naléhavého právního zájmu žalobce na jím požadovaném určení. Na rozdíl od okresního soudu však dospěl k závěru, že naléhavý právní zájem na požadovaném určení není dán.

14. Podle ustálené judikatury žaloba o určení podle ust. § 80 OSŘ má především preventivní povahu a má za účel poskytnout ochranu právnímu postavení žalobce dříve, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva; není proto opodstatněna tam, kde právní vztah nebo právo již byly porušeny a kde je proto právním prostředkem ochrany právního vztahu nebo práva žaloba o splnění povinnosti. Naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Žaloba domáhající se určení podle ust. § 80 OSŘ nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti (srov. například rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 24. 2. 1971, sp. zn. 2 Cz 8/71, uveřejněný pod č. 17/1972 Sb. rozh. obč., nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 4. 2005, sp. zn. 30 Cdo 940/2004, uveřejněného pod R 12/2006). Vyslovený předpoklad však nelze chápat všeobecně. Prokáže-li žalobce, že má právní zájem na tom, aby bylo určeno určité právo nebo právní poměr, přestože by mohl žalovat přímo na splnění povinnosti, nelze mu určovací žalobu odepřít. Za nedovolenou – při možnosti žaloby na plnění – lze považovat určovací žalobu jen tam, kde by nesloužila potřebám praktického života, nýbrž jen ke zbytečnému rozmnožování sporů. Jestliže se určením, že tu právní vztah nebo právo je či není, vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu (a předejde se tak žalobě o plnění), je určovací žaloba přípustná i přesto, že je možná také žaloba na splnění povinnosti (srov. například rozsudek dovolacího soudu ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, uveřejněný pod č. 21/1997 v časopise Soudní judikatura). Podle ustálených závěrů soudní praxe dále platí, že žaloba o určení ve smyslu ust. § 80 OSŘ není zpravidla opodstatněna také tehdy, má-li požadované určení jen povahu předběžné otázky ve vztahu k posouzení, zda tu je či není právní vztah nebo právo, a to zejména tehdy, jestliže taková předběžná otázka neřeší nebo nemůže (objektivně vzato) řešit celý obsah nebo dosah sporného právního vztahu nebo práva (srov. například rozsudek dovolacího soudu ze dne 20. 3. 1996, sp. zn. II Odon 50/96, uveřejněný v časopise Soudní rozhledy č. 5, roč. 1996, s. 113, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. 21 Cdo 58/2003, uveřejněný pod R 2/2004 Sb.).

15. Z výše citovaných závěrů vyplývá, že předpoklad naléhavého právního zájmu na určení neplatnosti odvolání ředitele příspěvkové organizace z vedoucího pracovního místa není splněn v případě, že příspěvková organizace již vůči řediteli učinila právní jednání směřující k rozvázání pracovního poměru a že ředitel podal u soudu žalobu o určení neplatnosti tohoto právního jednání podle ust. § 72 ZP. V takovém případě totiž žaloba o určení neplatnosti odvolání ředitele příspěvkové organizace z vedoucího pracovního místa nemůže naplňovat preventivní účel žaloby o určení podle ust. § 80 OSŘ, neboť uvedené určení nadále není objektivně způsobilé vytvořit pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu a předejít tím dalším žalobám, a její podání vede jen ke zbytečnému rozmnožování sporů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 9. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3863/2007, či usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 5. 2022, sp. zn. 21 Cdo 3182/2021). Otázku platnosti odvolání žalobce z vedoucího pracovního místa ředitele 2/ žalovaného bude nutno posuzovat jako otázku předběžnou v již zahájeném řízení o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí, která byla žalobci dána 2/ žalovaným v návaznosti na jeho odvolání z vedoucího pracovního místa - tedy v řízení vedeném u okresního soudu pod sp. zn. 10 C 330/2024. Na tom nemění nic ani to, že prvostupňový soud dané řízení svým usnesením ze dne 13. 1. 2025, č. j. 10 C 330/2024-17, přerušil do pravomocného skončení nyní posuzované věci. Na tomto místě je nutno dodat, že s ohledem na odvolacím soudem výše přijatý závěr by bylo nadbytečné zabývat se určovací žalobou i po její věcné stránce.

16. Odvolací soud z důvodů výše uvedených rozsudek okresního soudu podle ust. § 219 OSŘ jako ve výroku správný potvrdil.

17. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 OSŘ. V odvolacím řízení nebyl žalobce s odvoláním úspěšný, 1/ a 2/ žalovaní pak podle obsahu spisu v odvolacím řízení žádné náklady nevynaložili. Tomu odpovídá rozhodnutí odvolacího soudu o nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení žádnému z účastníků.