26 CO 110/2022

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dany Mazákové a soudců Mgr. Ondřeje Rotta a Mgr. Olgy Mičanové, ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 469 701 Kč s příslušenstvím k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 2. 12. 2021 č. j. 15 C 62/2021-162 ve znění opravného usnesení ze dne 9. 2. 2022 č. j. 15 C 62/2021-175

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I a III potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení 27 129,41 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku 442 500 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení od 9. 1. 2021 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu v části, jíž se žalobce domáhal, aby mu žalovaný byl povinen zaplatit 27 201 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení od 9. 1. 2021 do zaplacení (výrok II) a současně uložil žalovanému nahradit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku náklady řízení 144 336 Kč (výrok III).

2. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení celkem 469 701 Kč s úrokem z prodlení s tvrzením, že mezi ním a žalovaným a zároveň mezi jejich sestrami [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] došlo ke sjednání vzájemné dohody o rozdělení majetku, připadajícího do pozůstalosti po otci žalovaného [jméno] [příjmení]. Dle této dohody si všichni čtyři sourozenci měli rozdělit dědictví po [jméno] [příjmení] rovným dílem, ačkoli žalobce byl ve vztahu k ostatním sourozencům jejich pouze polorodým bratrem ze strany matky, neboť [jméno] [příjmení] nebyl jeho biologickým otcem. Při výpočtu jednotlivých podílů se mělo vycházet z hodnoty prodaného majetku, který byl součástí dědictví. Takovémuto ujednání měla předcházet dohoda všech sourozenců, že celé dědictví z pozůstalosti po jejich společné matce [jméno] [příjmení] připadne jejímu manželovi (otci žalovaného a jeho sester) [jméno] [příjmení]. Ačkoli žalovaný nabyl veškerý majetek po svém otci a se svými sestrami se vypořádal v rámci tohoto pozůstalostního řízení, odmítl žalobci vyplatit hodnotu odpovídající jeho ¼ dědictví.

3. Okresní soud vyšel z toho, že žalovaný, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jsou plnorodí sourozenci, jejich rodiči byli [jméno] [příjmení], [datum narození] a zemřelá [datum], a její manžel [jméno] [příjmení], [datum narození] a zemřelý [datum]. Žalobce je s žalovaným, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] po mateřské linii polorodý sourozenec. V pozůstalostním řízení, vedeném Okresním soudem v Náchodě pod sp. zn. 17D 1125/2016 po zůstavitelce [jméno] [příjmení], zemřelé bez zanechání pořízení pro případ smrti, byli účastníky jakožto jediní dědicové pozůstalý manžel [jméno] [příjmení] a čtyři pozůstalé děti – žalobce, žalovaný, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] Čistá hodnota pozůstalosti byla určena 530 748 Kč. V řízení dědicové uzavřeli dohodu o rozdělení pozůstalosti, dle které veškerá aktiva a pasiva pozůstalosti nabyl pozůstalý manžel [jméno] [příjmení] a ostatní dědicové nenabyli a nežádali z pozůstalosti ničeho. V pozůstalostním řízení, vedeném Okresním soudem v Náchodě pod sp. zn. 17D 975/2018 po zůstaviteli [jméno] [příjmení], zemřelém bez zanechání pořízení pro případ smrti, byli účastníky jakožto jediní dědicové tři pozůstalé děti – žalovaný, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] Čistá hodnota pozůstalosti byla určena 1 878 804 Kč. Aktiva pozůstalosti tvořil a) družstevní podíl ve Stavebním bytovém družstvu [obec], k němuž se vztahuje právo nájmu družstevního bytu [číslo] v bytovém domě na adrese [adresa], b) spoluvlastnický podíl o velikosti ½ vzhledem k celku na pozemku st. [parcelní číslo], jehož součástí je budova [adresa] v obci [obec], [katastrální uzemí] ([list vlastnictví]) v hodnotě 425 000 Kč, c) spoluvlastnický podíl o velikosti ¼ vzhledem k celku na pozemcích p. [číslo] [parcelní číslo] v obci [obec], [katastrální uzemí] ([list vlastnictví]) v hodnotě 97 500 Kč, d) spoluvlastnický podíl o velikosti 19/84 vzhledem k celku na pozemku [parcelní číslo] v obci [obec], [katastrální uzemí] ([list vlastnictví]) v hodnotě 33 928 Kč, e) spoluvlastnický podíl o velikosti 19/168 vzhledem k celku na pozemku [parcelní číslo] v obci [obec], [katastrální uzemí] ([list vlastnictví]) v hodnotě 1 358 Kč, f) práva a povinnosti ze smlouvy o sporožirovém účtu č. [bankovní účet] vedeném u [právnická osoba] na jméno zůstavitele v hodnotě 42 916 Kč, g) 6 133 kusů podílových listů [anonymizována tři slova] vedených v Samostatné evidenci investičních nástrojů vedené společností [právnická osoba] pod [anonymizováno] [číslo] na jméno zůstavitele v hodnotě 13 562,50 Kč, h) pohledávka vůči [obec] [anonymizováno] – [anonymizována tři slova] z titulu smlouvy o penzijním připojištění se státním příspěvkem [číslo] uzavřené zůstavitelem v hodnotě 54 227,99 Kč, ch) bytové zařízení do bytu o velikosti 3 + 1 v hodnotě 10 000 Kč, i) spoluvlastnický podíl o velikosti ½ vzhledem k celku na vybavení rekreační chaty [adresa] na [část obce] u [obec] ve výši 12 500 Kč. Pasiva byla tvořena náklady zůstavitelova pohřbu ve výši 12 188 Kč. V řízení dědicové uzavřeli dohodu o rozdělení pozůstalosti, dle které veškerá aktiva a pasiva pozůstalosti nabyl žalovaný s tím, že [jméno] [příjmení] vyplatí na vyrovnání dědického podílu 500 000 Kč a [jméno] [příjmení] vyplatí na vyrovnání dědického podílu 500 000 Kč, a to každé z nich ve lhůtě 1 roku ode dne nabytí právní moci usnesení, jímž bude schválena dohoda dědiců o rozdělení pozůstalosti. Usnesením Okresního soudu v Náchodě ze dne 23. 11. 2018 č. j. 17D 975/2018-36, které nabylo právní moci téhož dne, byla tato dohoda dědiců schválena.

4. Současně okresní soud zjistil, že kupní smlouvou ze dne 18. 12. 2018 žalovaný prodal výše specifikovaný spoluvlastnický podíl k pozemku st. [parcelní číslo], jehož součástí je budova [adresa], a k pozemkům p. [číslo] vše v obci [obec] a [katastrální uzemí] za kupní cenu 535 000 Kč Smlouvou o převodu družstevního podílu ze dne 10. 2. 2020 následně žalovaný prodal i svůj družstevní podíl, se kterým je spojeno právo užívat družstevní byt [číslo] ve [anonymizováno] podlaží domu [adresa] v ulici [ulice], [obec], a to za cenu 1 350 000 Kč.

5. Dále okresní soud z provedených důkazů – zejména z výpovědí žalobce, z výpovědi svědkyň [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], jakož i z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] – zjistil, že po smrti své matky se všichni sourozenci (žalobce, žalovaný, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]) v průběhu vedeného pozůstalostního řízení dohodli, že nežádají ničeho z pozůstalosti, a že ničeho nenabývají. Současně uzavřeli (mimo pozůstalostní řízení) ústní dohodu, že až jednou zemře [jméno] [příjmení], rozdělí si majetek, který vzejde z pozůstalostního řízení po něm, mezi sebe stejným dílem. Tato dohoda nebyla v průběhu života [jméno] [příjmení] nijak podrobněji konkretizována. Dne [datum] zemřel [jméno] [příjmení] a všichni čtyři sourozenci si ještě téhož dne při svém osobním setkání potvrdili již dříve ústně uzavřenou dohodu, že se rozdělí rovným dílem. Současně dohodu upřesnili v tom smyslu, že se bude vycházet z prodejní ceny majetku zahrnutého do aktiv pozůstalosti – konkrétně družstevního podílu ve Stavebním bytovém družstvu [obec], k němuž se vztahuje právo nájmu družstevního bytu [číslo] v bytovém domě na adrese [adresa]. [parcelní číslo], jehož součástí je budova [adresa], a k pozemkům p. [číslo] vše v obci [obec] a [katastrální uzemí]. V této části okresní soud vyhodnotil dohodu všech čtyř sourozenců jako dostatečně určitou a platnou.

6. Okresní soud se rovněž zabýval tím, zda tato dohoda zahrnovala vypořádání i ve vztahu ke zbývajícímu majetku, který byl součástí pozůstalosti po [jméno] [příjmení]. K tomu uzavřel, že v této části je dohoda neplatná pro svoji neurčitost, neboť sami účastníci dohody jasně a dostatečně určitě nevymezili a neupřesnili, zda a popřípadě jak cena tohoto majetku bude zohledněna pro výpočet podílů jednotlivých sourozenců. Okresní soud aplikoval ustanovení § 1746 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen„ o. z“), dle kterého strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Dále odkázal na ustanovení §§ 574, 576 o. z. a uvedl, že upřednostnil výklad, který nezakládá neplatnost smlouvy jako celku, neboť dovodil, že část právního jednání, které shledal platným, lze od ostatního obsahu oddělit. A i s ohledem na okolnosti, za kterých smlouva byla uzavřena, lze předpokládat, že by k danému právnímu jednání došlo i bez této neplatné části, neboť bylo vůlí účastníků dohody se spravedlivě mezi sebou vypořádat. Současně měl okresní soud za prokázané, že si účastníci sjednali, že lhůta k plnění bude odvozena od uskutečnění prodeje shora uvedených spoluvlastnických podílů na nemovitostech a družstevního podílu v SBD.

7. Okresní soud vycházel při výpočtu výše jednotlivých vypořádacích podílů z ceny za prodej výše uvedených nemovitostí a z ceny za převod členského podílu v bytovém družstvu a na základě toho dospěl k závěru, že si měli všichni sourozenci rovným dílem rozdělit celkem 1 885 000 Kč, a proto by tedy na každého z nich mělo připadnout 471 250 Kč. Současně však okresní soud přihlédl k tomu, že žalovaný již na základě dohody dědiců v pozůstalostním řízení po [jméno] [příjmení] uhradil dne 22. 11. 2019 [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] každé z nich 500 000 Kč s tím, že všichni očekávali, že při zpeněžení dědictví bude dosaženo vyšší ceny (alespoň 2 000 000 Kč). Jelikož však celková prodejní cena činila„ pouze“ 1 885 000 Kč a žalovaný ještě před prodejem uhradil oběma sestrám 2x 500 000 Kč, nemůže žalobce dle názoru okresního soudu požadovat celé žalobní žádání 469 701 Kč po žalovaném. Protože po zpeněžení majetku a vyplacení sester žalovanému zbylo z výtěžku prodeje pouze 885 000 Kč, přiznal okresní soud žalobci právo na vyplacení ½ z 885 000 Kč a žalobě vyhověl co do zaplacení 442 500 Kč. Ve zbylé části jistiny okresní soud neshledal žalobu důvodnou a dovodil, že rozdílu mezi žalobním žádáním a přisouzenou jistinou by se žalobce měl domáhat vůči svým sestrám.

8. V rozsahu, ve kterém žalobě co do jistiny vyhověl, přisoudil okresní soud žalobci s odkazem na § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. rovněž jím požadovaný úrok z prodlení. A to ode dne 9. 1. 2021 – tedy ode dne následujícího po termínu splatnosti, jak jej žalobce stanovil v předžalobní výzvě, adresované žalovanému.

9. Povinnost nahradit částečně náklady řízení žalobce uložil okresní soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. žalovanému, a to v rozsahu míry vzájemného úspěchu a neúspěchu, který vypočetl na 88,4 % ve prospěch žalobce.

10. Proti rozsudku podal žalovaný včas odvolání. Směřoval jej pouze do výroku I, kterým bylo žalobě zčásti vyhověno. Sporoval, že by mezi ním a ostatními sourozenci byla uzavřena jakákoli dohoda, která by jej zavazovala vyplatit žalobci část dědictví po [jméno] [příjmení]. Poukazoval při tom na rozpory ve výpovědích žalobce a jednotlivých svědků a na nesoulad mezi provedenými důkazy a tím, co žalobce v průběhu řízení tvrdil. Namítal, že i kdyby došlo k uzavření nějaké dohody, odporovala by taková dohoda ustanovení § 580 odst. 1 o. z., protože stávající právní úprava umožňuje uzavření dohody dědiců, avšak žalobce nikdy nebyl dědicem [jméno] [příjmení]. Současně tvrdil, že údajná dohoda není právním jednáním, protože není dostatečně určitá. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu změnil a žalobu zcela zamítl.

11. Žalobce se s rozsudkem okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu ztotožnil a navrhl v této části jeho potvrzení.

12. Krajský soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou (§ 201 a 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

13. Odvolání žalobce bylo podáno zejména z důvodu uvedeného v § 205 odst. 2 písm. e/ o. s. ř., tedy pro nesprávné skutkové zjištění vyvozené z provedených důkazů. K tomu odvolací soud podotýká, že důkazní řízení je ovládáno zásadou přímosti (§ 122 odst. 1 o. s. ř.). To znamená, že důkazy hodnotí ten soud, před nímž byly provedeny. Takovým soudem byl soud 1. stupně. Odvolací soud tyto důkazy nemohl sám hodnotit, neboť je neprovedl. Kdyby takové důkazy hodnotil, zpronevěřil by se shora zmíněné zásadě přímosti, kterou je občanské soudní řízení ovládáno. Přezkumná činnost odvolacího soudu, pokud jde o správnost skutkového stavu, spočívá v tom, že odvolací soud posoudí, zda okresní soud při hodnocení důkazů postupoval v souladu s příslušnými procesními předpisy, tedy především s ustanovením § 132 o. s. ř. Závěr o tom, že okresní soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, by byl tedy namístě zejména tehdy, jestliže by okresní soud vzal v úvahu skutečnosti, které nevyplynuly z provedených důkazů nebo přednesů účastníků a ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo jestliže by naopak pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly najevo jinak v průběhu řízení, a dále pak pokud by soud při hodnocení jednotlivých důkazů porušil pravidla logického uvažování. Žádného takového pochybení se však okresní soud v tomto případě nedopustil. Jeho skutkové závěry naopak z provedených důkazy logicky vyplývají.

14. Okresní soud ve věci provedl úplné dokazování, zjistil všechny podstatné skutečnosti a na projednávaný případ aplikoval odpovídající ustanovení zákona. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se skutkovými závěry, které okresní soud na základě provedených důkazů učinil, a na něž odvolací soud zcela odkazuje. S ohledem na obsah odvolacích námitek žalovaného uvádí odvolací soud následující.

15. Skutkové zjištění okresního soudu o tom, že byla mezi všemi čtyřmi sourozenci uzavřena dohoda, vyplývá zejména z výpovědí svědkyň [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Obě dvě tyto svědkyně v podstatných bodech shodně vypověděly, že po smrti jejich matky si všichni čtyři sourozenci dohodli, že majetek, připadající do dědictví, přenechají otci, a že po jeho smrti si otcův majetek rozdělí rovným dílem. Obě rovněž shodně uvedly, že bezprostředně po smrti otce se všichni čtyři opět sešli, společně řešili záležitosti pohřbu, utvrdili svou předchozí dohodu o tom, že si majetek rozdělí rovným dílem, a dohodli se, že pozůstalost převezme žalovaný, a že až majetek zpeněží, vyplatí žalobci hodnotu jeho podílu. Tuto dohodu potvrdil rovněž svědek [jméno] [příjmení], který, i když se o ní dozvěděl zprostředkovaně od své manželky (svědkyně [příjmení] [příjmení]), se s dohodou seznámil bezprostředně po jejím uzavření. Z výpovědi tohoto svědka rovněž vyplývá, jakého konkrétního majetku se mělo vypořádání týkat – že jejím předmětem bylo zpeněžení podílu v bytovém družstvu a spoluvlastnického podílu na nemovitostech v [katastrální uzemí], vztahujícím se k rekreační chalupě [adresa] a přilehlým pozemkům. Okresní soud uvěřil výpovědím těchto svědků a ani odvolací soud nemá, co by na těchto závěrech měnil. Výpovědi všech třech svědků jsou v podstatných bodech ve vzájemném souladu a jsou ve shodě rovněž s výpovědí žalobce. V souladu s těmito důkazy je též obsah dědických dohod, které byly uzavřeny v rámci pozůstalostního řízení po [jméno] [příjmení] i v pozůstalostním řízení po [jméno] [příjmení] (po smrti matky žádný ze sourozenců z dědictví nic nežádal a po smrti otce se sestry spokojily s výrazně nižším vypořádacím podílem, než jaký by jim ze zákona náležel). Svědci přitom byli slyšeni s výslovným poučením o trestněprávních následcích křivé výpovědi a v řízení nevyšel najevo jediný důvod, který by měl vést soud k závěru, že všichni tito svědci své výpovědi shodně zkreslili. Naproti tomu svědci navržení žalovaným (jeho manželka [jméno] [příjmení] a dcera [jméno] [příjmení]) vypověděli pouze to, že jim jakákoli dohoda sourozenců není známa, což ovšem existenci takové dohody nevylučuje. Jednání o uzavření dohody ostatně měli být přítomni právě jen čtyři sourozenci, kterých se dohoda týkala.

16. Žalovaný v odvolání poukazoval na rozpory v jednotlivých výpovědích, konkrétně na nesprávný časový sled událostí po smrti [jméno] [příjmení] a nepřesné časové údaje, jak zazněly v jednotlivých výpovědích svědků. K tomu je však třeba uvést, že tyto nepřesnosti nejsou tak zásadní, aby znevěrohodnily výpovědi svědků. Je třeba též dodat, že svědci popisovali události s větším časovým odstupem tří až pěti let a s ohledem na plynutí času jsou takovéto rozpory pochopitelné a omluvitelné. Žalovaným namítané rozpory se nicméně nedotýkaly podstatných zjištění stran přesného obsahu dohody a nemohou samy o sobě zpochybnit věrohodnost jednotlivých výpovědí.

17. Ani námitka žalovaného, že okresní soud učinil chybná zjištění z fotografie na č. l. 132 spisu, nevede odvolací soud k přehodnocení skutkových zjištění okresního soudu, protože z tohoto důkazu nebyla zjištěna pro rozhodnutí ve věci žádná podstatná skutečnost.

18. Okresní soud nepochybil ani v tom, jestliže žalovaným předložený e-mail s datem 13. 2. 2019 nepovažoval za podstatný ve vztahu k tvrzení žalovaného, že žádná dohoda uzavřena nebyla. Z tohoto e-mailu totiž vyplývá pouze to, že se svědkyně [jméno] [příjmení] dotazuje žalovaného, jaký je aktuální stav prodeje družstevního bytu. Z toho však nelze nijak dovodit, že by tím byla zpochybněna existenci žalobcem tvrzené dohody.

19. Nedůvodná je rovněž námitka žalovaného, že platby, které vyplatil svým sestrám v rámci pozůstalostního řízení po jejich otci [jméno] [příjmení], neodpovídají matematickému rozdělení dědictví na čtvrtiny. Jednak svědkyně [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] logicky vysvětlily, že při uzavření dědické dohody předpokládaly, že majetek se zpeněží za vyšší cenu, než jak byla odhadnuta v pozůstalostním řízení. Kromě toho vypořádací podíly svědkyň v rámci této dohody se spíše blíží dvou čtvrtinám hodnoty pozůstalosti než dvou třetinám, které by bylo možno očekávat, pakliže by se měl majetek dělit pouze mezi tři sourozence. Navíc žalovaný při jednání odvolacího soudu nebyl ani schopen nijak objasnit, proč se jeho sestry při uzavření dědické dohody v rámci pozůstalostního řízení po jejich otci spokojily s vypořádacím podílem, který byl výrazně nižší, než jak by jim jinak dle zákona náležel.

20. Odvolací soud zcela souhlasí rovněž s právním hodnocením okresního soudu. Ten správně uzavřel, že mezi všemi čtyřmi sourozenci byla uzavřena nepojmenovaná smlouva (§ 1746 odst. 2 o. z.), a že takovou smlouvu lze hodnotit jako platnou. V rozsahu, ve kterém okresní soud posoudil smlouvu jako dostatečně určitou, je možno se závěry okresního soudu též souhlasit. Z dokazování totiž vyplynulo, kdo tuto smlouvu uzavřel (všichni čtyři sourozenci), co bylo jejím cílem (dohoda, že si výnosy z majetku, patřícího do pozůstalosti po obou rodičích rozdělí rovným dílem), jakým způsobem a kdy dojde k vypořádání (po smrti otce a teprve poté, co žalovaný zpeněží majetek, který mu v rámci pozůstalostního řízení připadne do vlastnictví) i jakým způsobem bude vypočtena výše peněžitého dluhu, který měl žalovaný splatit žalobci (jako hodnota jedné čtvrtiny z ceny, kterou žalovaný obdrží při prodeji družstevního bytu po rodičích a spoluvlastnického podílu na rekreační chalupě po otci). Dohoda byla uzavřena s odkládací podmínkou (§ 548 odst. 2 o. z.) a sice, že žalovaný je povinen svůj závazek splnit teprve poté, co výše uvedený majetek zpeněží. A tato podmínka byla splněna.

21. Není důvodná ani námitka žalovaného, že by smlouva byla neplatná pro rozpor se zákonem. Jednak je třeba odkázat na odůvodnění okresního soudu, který správně uvedl, že na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než neplatné (§ 574 o. z.). K tomu odvolací soud dodává, že právní závěry okresního soudu jsou i v souladu s judikaturou Ústavního soudu. Ten ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 3033/17 ze dne 28. 11. 2017 dospěl k závěru, že princip priority výkladu smluvního ujednání upřednostňující ve výsledku platnost smlouvy, je principem, který odpovídá povaze soukromoprávních vztahů, jakož i rozumné potřebě běžného soukromoprávního styku. Nerespektují-li obecné soudy tento princip a považují-li za neplatnou dohodu dědiců o jejich postupu při nakládání se zděděným majetkem pouze z důvodu, že byla uzavřena mimo dědické (pozůstalostní) řízení, jde o závěr odporující ústavní zásadě autonomie vůle smluvních stran, a je třeba ho proto klasifikovat jako tzv. kvalifikovanou vadu. Ústavní soud zde posuzoval obdobný případ, kdy předmětem řízení byl spor o zaplacení peněžitého plnění s odůvodněním, že dědicové uzavřeli v rámci jednání o vypořádání dědictví (avšak mimo pozůstalostní řízení, vedené před soudem) dohodu, podle níž přenechali dva ze tří dědiců svoje podíly třetímu dědici, který se zavázal prodat bytovou jednotku, náležející do pozůstalosti, s tím, že čistý výtěžek bude mezi ně rozdělen na tři díly. Ústavní soud při posuzování tohoto případu vyložil, že aplikací jednoduchých výkladových pravidel lze dospět k závěru, že nejde o„ typizovanou“ dohodu o vypořádání dědictví, ale o tzv. nepojmenovanou smlouvu, upravující postup dědiců při nakládání se zděděným majetkem. I na základě takové smlouvy vzniknou účastníkům právního vztahu příslušná práva a povinnosti, v tomto případě formované samotnou smlouvou. Odvolací soud je toho názoru, že ve věci shora rubrikované se jedná o obdobný případ, a to i když zde byl do dohody zahrnut nejen majetek, který měli původně zdědit všichni čtyři sourozenci, protože se jednalo o dědictví po jejich společné matce, ale rovněž majetek, který byl součástí dědictví po otci žalovaného a jeho sester. Je proto správný závěr okresního soudu, že žalovaný je povinen na základě výše uvedené dohody zaplatit žalobci příslušné peněžité plnění.

22. Okresní soud rozhodl co do důvodu i výše správně též o povinnosti žalovaného nahradit žalobci poměrnou část nákladů řízení, a to v rozsahu, ve kterém byl žalobce oproti žalovanému v řízení úspěšný (§ 142 odst. 2 o. s. ř.) Tyto náklady jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem a odměnou a náhradou nákladů právního zástupce žalobce. Jejich výše se odvíjí od ustanovení § 7 bod 6., § 13, § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu. Celková výše nákladů, jak ji vypočetl okresní soud, odpovídá výdajům, které žalobce účelně vynaložil. Proto ve vztahu k přesnému vyčíslení nákladů řízení za řízení před okresním soudem odvolací soud zcela odkazuje na přehledné a úplné odůvodnění okresního soudu.

23. Z těchto důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku I, jakož i v závislém výroku III, jímž okresní soud rozhodl o nákladech řízení, potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

24. V odvolacím řízení uspěl zcela žalobce, a proto mu rovněž náleží vůči žalovanému právo na náhradu nákladů za řízení před odvolacím soudem (§ 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.).

25. Náklady tvoří odměna a náhrada nákladů advokáta žalobce, která byla vyčíslena takto. Odměna advokáta činí celkem 20 200 Kč za 2 úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání, účast při jednání odvolacího soudu) po 10 100 Kč dle § 7 bod 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, neboť předmětem odvolacího řízení bylo peněžité plnění ve výši 442 500 Kč. Dále jsou to náklady advokáta, tvořené 600 Kč jakožto paušální náhradou hotových výdajů advokáta dle § 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 2 shora uvedené úkony právní služby po 300 Kč Náklady advokáta tvoří též náhrada jízdného dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za cestu k jednání soudu a zpět 1 021 Kč a náhrada za ztrátu času v souvislosti s touto cestou 6x 100 Kč dle § 14 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. K tomu je třeba ještě přičíst DPH sazbou 21 %, kterou je advokát z daného příjmu povinen odvést (§ 2 odst. 1 písm. b/, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty ve znění pozdějších předpisů, § 137 o. s. ř. a § 23a zákona č.85/1996 Sb. o advokacii ve znění pozdějších předpisů), ve výši 4 708,41 Kč. Celková výše nákladů advokáta žalobce tudíž činí 27 129,41 Kč.