26 Co 118/2025

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dany Mazákové a soudců Mgr. Ondřeje Rotta a Mgr. Olgy Mičanové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného A zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zvýšení výživného o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 27. ledna 2025 č. j. Jméno žalovaného B 205/2024-85

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud rozhodl, že výživné, které je žalovaný povinen žalobkyni platit, se s účinností od 1. 9. 2024 zvyšuje na 9 500 Kč měsíčně (výrok I), a že dluh žalovaného na výživném za období od 1. 9. 2024 do 31. 1. 2025 v celkové výši 30 000 Kč je žalovaný oprávněn splácet počínaje měsícem únorem 2025 v pravidelných měsíčních splátkách , částka, spolu s běžným výživným k rukám žalobkyně, a to pod ztrátou výhody splátek (výrok II). Současně okresní soud vyslovil, že se tím mění rozsudek Okresního soudu v Jičíně ze dne 13. 7. 2018 č. j. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 10. 2018 č. j. , spisová značka, v části, týkající se běžného výživného pro žalobkyni (výrok III), a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV).

2. Okresní soud vyšel z toho, že výživné žalovaného ve prospěch žalobkyně (dcery žalovaného) bylo dosud stanoveno 3 500 Kč měsíčně, a to na základě rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 13. 7. 2018 č. j. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 10. 2018 č. j. , spisová značka, . Tímto rozsudkem bylo současně zvýšeno výživné žalovaného pro bratra žalobkyně , jméno FO, na 2 500 Kč měsíčně. Soud přitom vycházel ze zjištění, že žalobce měl tyto dvě nezaopatřené děti a dosahoval průměrného měsíčního příjmu 28 405 Kč. Žalobkyně byla studentkou prvního ročníku střední školy.

3. K aktuálním poměrům účastníků okresní soud zjistil, že žalobkyně v září 2024 zahájila studium třetího ročníku , Anonymizováno, , kde přes týden bydlí a stravuje se, na víkendy se přepravuje domů. Zvýšené náklady na stávající studium jí hradí její matka a žalobkyně na to použila i podstatnou část stavebního spoření, které jí bylo v roce 2021 vyplaceno ve výši cca 200 000 Kč. Žalovanému odpadla vyživovací povinnost k synu , jméno FO, , jiné nezaopatřené dítě nemá. Změnil zaměstnání, dosahuje vyšších příjmů a jeho průměrný čistý měsíční příjem za prvních10 měsíců roku 2024 činil 46 981 Kč. Kromě toho žalovaný v mezidobí (v roce 2019) dědictvím nabyl spoluvlastnické podíly na velkém množství nemovitých věcí. Matka žalobkyně se v posledním roce potýkala s nemocemi a v roce 2024 dosahovala příjmu nepřesahujícího v průměru 20 000 Kč. Žalobkyně s žalovaným nemá žádné osobní ani jiné kontakty, přetrvávají v ní traumatické vzpomínky na bouřlivé soužití rodičů a násilnické jednání žalovaného, které nedokáže překonat.

4. Na základě shora uvedených zjištění dospěl okresní soud s odkazem na ustanovení § 163 o. s. ř. a §§ 910-913 o. z. k závěru, že došlo k podstatné změně poměrů, odůvodňující zvýšení výživného, a to zejména v důsledku zvýšení příjmů žalovaného a zániku jeho další vyživovací povinnosti a nárůstem potřeb žalobkyně v souvislosti s jejím aktuálním studiem.

5. Okresní soud se rovněž zabýval otázkou, zda lze žalobkyni právo na výživné odepřít, protože z dokazování vyplynulo, že rodinná pouta účastníků jsou zpřetrhána, žalobkyně nejeví zájem o nápravu a jakékoli kontakty s žalovaným si nepřeje. K tomu okresní soud uvedl, že nelze přehlédnout, že žalobkyně byla od útlého dětství vystavena působení nezdravého rodinného prostředí, na němž má svůj podíl i žalovaný, a její postoj k žalovanému byl formován mnoho let manipulativním tlakem matky, směřovaným k odmítání žalovaného, jeho rodiny a všeho, co s ním souvisí. I když žalobkyně byla svěřena do výchovy matka a byla matkou prokazatelně ovlivňována proti žalovanému, nelze za to činit odpovědnou žalobkyni, která je obětí těchto manipulací. Proto okresní soud odmítl závěr, že by zde bylo zavinění žalobkyně na stávající podobě jejího vztahu s žalovaným, a uzavřel, že není dán důvod k tomu nárok žalobkyně na výživné odepřít pro rozpor s dobrými mravy.

6. Na základě výše uvedených úvah okresní soud návrhu na zvýšení výživného zcela vyhověl. Současně vyčíslil dluh na výživném již splatném ke dni vyhlášení svého rozhodnutí, přičemž žalovanému umožnil tento dluh uhradit ve splátkách (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

7. Protože se žalobkyně i žalovaný práva na náhradu nákladů řízení vzdali, nepřiznal okresní soud toto právo žádnému z účastníků.

8. Proti rozsudku podal žalovaný odvolání. Nesporoval, že se potřeby žalobkyně zvýšily. Nesouhlasil ale se závěrem okresního soudu, že nelze žalobkyni přičítat žádnou vinu na tom, že s ním více jak 10 let není v žádném kontaktu. Tvrdil, že k trvalému narušení jeho vztahů s žalobkyní došlo až v roce 2013. Poukázal na to, že se nezanedbatelným způsobem podílel na tvorbě úspor na stavebním spoření, které byly žalobkyni nedávno vyplaceny. Namítal, že pokud by mu bylo výživné by stanoveno „v plné výši“, došlo by k tomu, že přestože se jako otec ničím neprovinil, přišel o své děti a de facto by takovýmto stanovením výživného byl znovu potrestán. Navrhl, aby byl rozsudek okresního soudu změněn tak, aby mu výživné bylo zvýšeno maximálně na 5 000 Kč měsíčně.

9. Žalobkyně se s rozsudkem okresního soudu ztotožnila a navrhla jeho potvrzení.

10. Účastníci učinili nesporným, že žalovaný od března 2025 poukazuje žalobkyni na její výživu měsíčně 5 000 Kč, a že mezi nimi žádné osobní kontakty nejsou.

11. K dotazu odvolacího soudu žalovaný doplnil, že s výjimkou návrhu na osobní schůzku při jednání okresního soudu žádný jiný kontakt s žalobkyní neinicioval. Při jednání okresního soudu mu žalobkyně sdělila, že o osobní setkání nemá zájem, protože má ze žalovaného obavu. Jinou formou se žalovaný kontaktovat žalobkyni nepokusil.

12. Žalovaná k dotazu odvolacího soudu uvedla, že studium na stávající škole by měla ukončit závěrečnou zkouškou v červnu 2025, zvažuje pokračování studia na vysoké škole. Pakliže bude mít žalovaný zájem o to, aby mu sdělila, zda a s jakým výsledkem studia ukončila, je připravena mu to formou textové zprávy sdělit, s takovým kontaktem s žalovaným nemá problém.

13. Žalobkyně současně odvolacímu soudu předložila potvrzení , Anonymizováno, kterého je žalobkyně ve školním roce 2024/2025 do 31. 8. 2025 studentkou třetího ročníku této školy.

14. Dle potvrzení společnosti , právnická osoba, , průměrná čistá měsíční mzda žalovaného v období od listopadu 2024 do března 2025 činila , částka, .

15. Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou (§ 201 a § 204 odst. 1 o. s. ř.), odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí, a dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné.

16. Odvolací soud zcela sdílí skutkové i právní závěry okresního soudu, který ve věci provedl odpovídající dokazování, dostatečně zjistil skutkový stav, na daný případ aplikoval příslušná ustanovení zákona a své rozhodnutí pečlivě, přehledně a výstižně zdůvodnil. Vypořádal se i se všemi relevantními námitkami žalovaného, proto odvolací soud pro stručnost v prvé řadě plně odkazuje na odůvodnění rozsudku prvostupňového soudu. Jen pro úplnost odvolací soud zdůrazňuje následující. Vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobkyni jakožto vyživovací povinnost rodiče vůči jeho dítěti trvá za předpokladu, že dítě není schopno samostatné obživy (§ 911 o. z.), přičemž dle ustálené rozhodovací praxe se tím rozumí v zásadě vždy i stav, kdy se dítě připravuje na svoje budoucí povolání soustavným studiem, majícím za cíl zvýšit kvalifikaci dítěte a jeho možnost uplatnění na trhu práce. V daném případě žalobkyně i po dosažení zletilosti studiem na vyšší odborné škole svou kvalifikaci zvyšuje a vyživovací povinnost žalovaného k ní tak dosud trvá. Zákon současně stanoví, že v případě podstatné a nikoli jen přechodné změny poměrů je možno změnit výši dosud přiznaného výživného (§ 163 o. s. ř.). Okresní soud přehledně vyložil, v čem taková změna v nyní projednávané věci spočívá – žalovanému odpadla jeho další vyživovací povinnost, rovněž došlo ke zvýšení jeho příjmů a současně se zvýšily potřeby žalobkyně (dospíváním žalobkyně i přechodem na vyšší stupeň vzdělávací soustavy). Tyto změny ve svém souhrnu odůvodňují závěr, že schopnostem a možnostem žalovaného a současně potřebám žalobkyně (§ 913 o. z.) odpovídá zvýšené výživné v žalobkyní požadované výši 9 500 Kč měsíčně.

17. Okresní soud se rovněž pečlivě zaobíral otázkou, zda by přiznání zvýšeného výživného nebylo v rozporu s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 o. z.) a zda se v daném případě nejedná o zjevné zneužití práva, které nepožívá právní ochrany (§ 8 o. z.). I zde je možno zcela odkázat na pečlivé odůvodnění rozsudku okresního soudu a jen s ohledem na povahu odvolacích námitek je možno dodat následující. Odcizení, ke kterému mezi žalobkyní a žalovaným došlo, má původ v rozkolu soužití žalovaného s matkou žalobkyně, a i když z obsahu opatrovnického spisu vyplývá, že se na tomto stavu aktivně přičinila matka žalobkyně (a neležela tedy příčina výlučně na žalovaném), nelze následné ochladnutí citů klást za vinu žalobkyni samotné, byť i po dosažení zletilosti sdílí společnou domácnost se svojí matkou. Jak podrobně objasnil okresní soud, příčina leží i na straně žalovaného, a navíc k odcizení žalobkyně vůči němu došlo v útlém dětství žalobkyně, kdy byla žalobkyně zcela závislá na výchově své matky. Současně z vyjádření žalobkyně i žalovaného vyplývá, že po dosažení zletilosti žalovaný sám nečinil aktivně kroky k tomu, aby vztah s žalobkyní opětovně navázal, a proto nemůže jít k tíži žalobkyně, jestliže ani ona sama takové kroky nepodnikla. Byť je z lidského hlediska možno mít pochopení pro žalovaného, který cítí jako příkoří, že jeho role otce žalobkyně se zúžila toliko na plátce výživného, není možno žalobkyni její zákonem dané právo na výživné odepřít z důvodů, které ona sama nezapříčinila. Přiznání výživného tak v tomto případě není v rozporu s dobrými mravy. Neobstojí ani námitka žalovaného, že žalobkyni byly vyplaceny úspory, na jejichž tvorbě se on zčásti podílel, a že to by byl též důvod požadované zvýšení minimálně zčásti nepřiznat. Zde je třeba připomenout, že uvedené úspory byly žalobkyni vyplaceny v roce 2021, a že již v této době byly její potřeby výrazně vyšší, než v roce 2018, kdy bylo výživné naposledy stanoveno. Z toho lze dovodit, že valnou část úspor již žalobkyně spotřebovala v průběhu let 2021-2024 v souvislosti s úhradou zvýšených nákladů na studium na stávajícím stupni vzdělávací soustavy (na vyšší odbornou školu žalobkyně postoupila právě ve školním roce 2021/2022). Je tak možno uzavřít, že návrh na zvýšení výživného s účinností od 1. 9. 2024 na 9 500 Kč měsíčně je zcela po právu. Proto odvolací soud rozsudek okresního soudu potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

18. Práva na náhradu nákladů odvolacího řízení se žalobkyně i žalovaný vzdali, a proto odvolací soud toto právo nepřiznal žádnému z nich.