26 Co 128/2024

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dany Mazákové a soudců Mgr. Ondřeje Rotta a Mgr. Olgy Mičanové, ve věci žalobce: právnická osoba , s. r. o., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem jméno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený dne datum bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 382 000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 30. ledna 2024 č. j. 9 C 298/2020-403

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I potvrzuje.

II. Ve výroku III se rozsudek okresního soudu mění takto:Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před okresním soudem 133 983 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení 21 055 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému zaplatit žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku 289 500 Kč s 8,25% úrokem z prodlení od 8. 8. 2020 do zaplacení (výrok I), řízení zastavil v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení 92 500 Kč s úrokem z prodlení (výrok II), žalovanému uložil nahradit žalobci náklady řízení 168 823 Kč (výrok III) a žalobci vrátil přeplatek zálohy na provedení důkazů 5 432 Kč (výrok IV).

2. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení výše uvedeného peněžitého plnění jakožto slevy z kupní ceny. Okresní soud na základě provedených důkazů uzavřel, že žalobce jako kupující uzavřel se žalovaným jako prodávajícím dne 8. 8. 2019 kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej osobního motorového vozidla tovární značky BMW X6 za sjednanou kupní cenu 965 000 Kč a téhož dne si vozidlo převzal. V kupní smlouvě žalovaný jako prodávající výslovně prohlásil, že vozidlo bylo vyrobeno v roce 2015, má nájezd 38 000 km, je nehavarované a nemá skryté vady. Dne 5. 8. 2020 se žalobce v rámci servisní prohlídky vozidla dozvěděl, že předmětné vozidlo bylo havarované a vykazuje vady – má poškozený silentblok motoru. Téhož dne žalobce vady vozidla oznámil žalovanému a současně s tím uplatnil slevu z kupní ceny. Dne 7. 8. 2020 žalobce opakovaně oznámil žalovanému vady vozidla, s tím že vozidlo nemá ujednané vlastnosti, neboť není nehavarované a po havárii bylo opraveno s pochybnou odborností. Zároveň uplatnil slevu z kupní ceny ve výši 382 000 Kč. Na základě znaleckých posudků okresní soud zjistil, že vozidlo bylo havarované, přičemž oprava přední části vozidla po dopravní nehodě byla provedena nekvalitně. Vozidlo vykazuje pohyb nosníku po nehodě, na vozidle je prasklý držák bočního silentbloku a poškozený přední silentblok chladiče. Současně okresní soud uzavřel, že vozidlo bylo havarované ještě před tím, než byla uzavřena kupní smlouva. Slevu z ujednané kupní ceny 965 000 Kč okresní soud dovodil ze znaleckého posudku, podle nějž by měla sleva činit z důvodu zjištěných vad celkem 30 %, tj. 289 500 Kč.

3. Na základě shora uvedených skutkových zjištění okresní soud učinil závěr, že mezi žalovaným a žalobcem byla ve smyslu § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřena kupní smlouva, že po převzetí předmětu koupě se na věci projevily vady, že žalobce tyto vady řádně a včas vytkl, a že současně řádně a včas uplatnil právo na slevu z kupní ceny (§ 2107 o. z.). Dále okresní soud uzavřel, že jakostní vada vozidla spočívající v nedostatku ujednané kvality vozidla, tj. že se v rozporu s prohlášením žalovaného jednalo o havarované vozidlo, má charakter skryté vady, neboť tuto vadu vozidla nemohl žalobce jako kupující při uzavření kupní smlouvy rozpoznat s vynaložením obvyklé pozornosti (§ 2103 o. z.). Současně jako skrytou vadu věci posoudil okresní soud též znalcem zjištěná poškození jakožto důsledek neodborné opravy vozidla. Okresní soud odmítl obranou žalovaného, založenou na námitce, že vada vozidla nebyla žalovanému včas oznámena. K tomu okresní soud uvedl, že prodávající nemá ve smyslu § 2112 odst. 2 věta druhá o. z. právo na takovou námitku, je-li vada důsledkem skutečnosti, o které prodávající v době odevzdání věci věděl nebo musel vědět, a že to je právě tento případ.

4. Protože žalobce vzal žalobu částečně zpět a žalovaný se zpětvzetím souhlasil, soud řízení v tomto rozsahu zastavil. Ve zbývajícím rozsahu, tj. v rozsahu, ve kterém vypočetl výši přiměřené slevy, okresní soud žalobě vyhověl (včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení).

5. Rozhodnutí o tom, že žalobci svědčí právo na plnou náhradu náklady řízení, odůvodnil okresní soud s odkazem na ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. tím, že rozhodnutí o výši plnění záviselo v daném případě na znaleckém posudku.

6. Protože žalobce zaplatil na zálohách na náklady znalečného více, než činila konečná výše těchto nákladů, rozhodl soud o vrácení daného přeplatku.

7. Proti rozsudku, a to pouze proti výrokům I a III, podal žalovaný včas odvolání. Namítal, že žalobce si měl počínat obezřetněji, že měl vynaložit náklady na preventivní zjištění historie vozidla, a že by tak zjistil, že vozidlo bylo havarované. Z toho žalovaný dovozoval, že žalobce mohl vytknout vady již při převzetí vozidla, a že jestliže tak neučinil, nebyly vady vytknuty bez zbytečného odkladu. Současně žalovaný tvrdil, že tím, že v kupní smlouvě prohlásil, že je vozidlo nehavarované, měl na mysli pouze to, že vozidlo nebylo havarované v době, kdy on byl jeho uživatelem. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu změnil a žalobu zcela zamítl.

8. Žalobce se s rozsudkem okresního soudu ztotožnil a navrhl jeho potvrzení.

9. Krajský soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou (§ 201 a 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že odvolání ve věci samé není důvodné.

10. Odvolací soud zcela sdílí skutkové i právní závěry okresního soudu, který ve věci provedl odpovídající dokazování, dostatečně zjistil skutkový stav, na daný případ aplikoval příslušná ustanovení zákona a své rozhodnutí pečlivě, přehledně a výstižně zdůvodnil. Aplikoval při tom i přiléhavou judikaturu, o kterou své rozhodnutí rovněž opřel. Proto odvolací soud pro stručnost v prvé řadě plně odkazuje na odůvodnění rozsudku prvostupňového soudu a pouze s ohledem na obsah odvolacích námitek uvádí následující.

11. Není důvodná námitka žalovaného, že žalobce mohl poznat vady vozidla již při převzetí věci, a že jestliže je při předání vozidla nevytkl, učinil tak opožděně. Okresní soud zcela správně uzavřel, že se v daném případě jednalo o vady skryté, nikoli vady zjevné, jak se domnívá žalovaný. Žalobce je totiž nemohl s vynaložením obvyklé pozornosti poznat. Pro závěr, že by se jednalo o vadu zjevnou, je rozhodující zřejmost vady „při uzavření smlouvy“, nikoliv v jiný okamžik (viz znění ustanovení § 2103 o. z.). Musí jít tedy o případ, kdy má kupující objektivně možnost vadu věci při uzavření smlouvy rozpoznat. Proto za zjevnou vadu je možno považovat jen takovou vadu, jejíž existence je kupujícímu zřejmá na první pohled, případně kterou lze zjistit běžně prováděnou prohlídkou věci či zkouškou její funkčnosti. V daném případu ale žalobce nemohl na základě běžné prohlídky ani jednu vadu (tj. že vozidlo není havarované a že po neodborné opravě vykazuje poškození) rozpoznat. Vozidlo totiž bylo pojízdné a jeho neodbornou opravou byla zjevná poškození, která byla důsledek předchozí havárie, zakryta. Nelze rovněž vytýkat žalobci, že si předem nezajistil prostřednictvím placeného systému CEBIA podrobnější historii vozidla, protože to nelze považovat za běžně prováděnou prohlídku motorového vozidla. Takovou pečlivost nebylo možné po žalobci vyžadovat tím spíše, že sám žalovaný ujistil žalobce, že vozidlo nebylo havarované.

12. S tím souvisí i nedůvodnost druhé námitky žalovaného, a to že žalobce ujistil pouze o tom, že vozidlo nebylo havarované „za dobu, kdy on sám jej užíval“. V kupní smlouvě totiž je výslovně uvedeno: „Prodávající prohlašuje, že mu nejsou známy žádné skryté vady prodávaného automobilu, na které by kupujícího neupozornil. A že vozidlo nebylo havarované.“ Jazykovým výkladem je třeba dospět k závěru, že prohlášení „že vozidlo nebylo havarované“, se vztahuje k uvozující části předchozí věty „Prodávající prohlašuje“. Jedná se tedy o jednoznačné – bez jakýchkoli omezení – prohlášení, jímž žalovaný ujistil žalobce, že vozidlo nebylo havarované (což se ukázalo nepravdivým). Z žádného vyjádření v kupní smlouvě přitom nelze dospět k závěru, že se toto prohlášení prodávajícího váže pouze k době, kdy byl sám vlastníkem předmětu prodeje, přičemž ze smlouvy ani nevyplývá, že žalovaný nebyl jediným dosavadním provozovatelem vozidla.

13. Jak již bylo řečeno výše, v daném případě se jednalo o vady skryté. Ty žalobce oznámil včas – tedy bez zbytečného odkladu poté, co je mohl při dostatečné péči zjistit a současně ve lhůtě do dvou let po odevzdání předmětu koupě (viz § 2112 odst. 1 věta druhá o. z.). Žalobce tak totiž učinil bezprostředně poté, co byl na vady upozorněn autorizovaným servisem, kam vozidlo přistavil na běžnou servisní prohlídku. Nebylo možno po žalobci spravedlivě požadovat, aby tak učinil dříve za situace, kdy vozidlo bylo pojízdné, zjevná poškození byla opravou zakryta a žalovaný výslovně ujistil žalobce, že je vozidlo nebourané. Žalobce proto neměl důvod k tomu, aby vozidlo do servisu přistavil dříve, a přitom pouze podrobná servisní prohlídka byla způsobilá odhalit neodbornou opravu vozidla. S ohledem na to, že žalovaný výslovně ujistil žalobce o tom, že vozidlo je nebourané, neměl žalobce důvod ani k tomu, aby před oznámením servisu o předchozím poškození vozidla vyžadoval placený výpis podrobnější historie vozidla. Jestliže tedy žalobce zjistil vady vozidla až poté, co na ně byl upozorněn servisním technikem v rámci běžné údržby vozidla, a teprve bezprostředně poté vady vytkl žalovanému, uplatnil svá práva z vadného plnění řádně a včas a má nárok na přiměřenou slevu z kupní ceny.

14. Nad rámec toho je třeba zopakovat závěr okresního soudu, že žalovaný jako prodávající ujistil žalobce, že prodávané vozidlo je bez vad a nebourané, a proto je třeba vycházet z toho, že kupující sice nemá práva z vadného plnění, jedná-li se o vadu, kterou musel s vynaložením obvyklé pozornosti poznat již při uzavření smlouvy, ale že toto neplatí, ujistil-li ho prodávající výslovně, že věc je bez vad (viz § 2103 o. z.).

15. Odvolací soud ve shodě se soudem okresním tak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto rozsudek okresního soudu ve věci samé – tedy ve výroku I – potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

16. Odvolací soud však současně dovodil, že je dán důvod ke změně rozhodnutí okresního soudu v té jeho části, jíž byla žalovanému uložena povinnost nahradit náklady řízení žalobce.

17. Je možno souhlasit se závěrem, že žalovaný je povinen plně nahradit náklady, které žalobce účelně vynaložil na uplatnění svých práv, protože se svou žalobou převážně uspěl, přičemž výše plnění byla závislá na znaleckém posudku (§ 142 odst. 3 o. s. ř.). Odvolací soud však nesdílí závěr o tom, že by žalobci měla náležet náhrada nákladů jeho zastoupení za celkem 15 úkonů právní služby, které advokát žalobce účtoval. Dle závěru odvolacího soudu advokátovi náleží odměna pouze za 10 úkonů. Jako podání, která nelze považovat za písemná vyjádření, za něž náleží odměna advokáta, odvolací soud vyhodnotil následujících 5 úkonů právní služby, které právní zástupce žalobce uvedl ve svém vyúčtování:- vyjádření a založení znaleckého ze dne 28. 1. 2021 (správně ze dne 25. 1. 2021), nejedná se o žádný z úkonů právní služby ve smyslu § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, podání obsahuje pouze stručný přípis, že žalobce zakládá do spisu doplňující vyjádření znalce;- vyjádření ze dne 10. 2. 2022, nejedná se o žádný z úkonů právní služby ve smyslu § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, podání obsahuje pouze stručný souhlas žalobce s tím, koho soud hodlá ustanovit jako zpracovatele znaleckého posudku;- vyjádření ze dne 29. 3. 2022 (správně ze dne 28. 3. 2022), nejedná se o žádný z úkonů právní služby ve smyslu § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, podání obsahuje pouze stručné sdělení žalobce, že trvá na zpracování revizního znaleckého posudku;- vyjádření ze dne 26. 9. 2022, nejedná se o žádný z úkonů právní služby ve smyslu § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, podání obsahuje pouze stručný souhlas žalobce s tím, koho soud hodlá ustanovit jako zpracovatele znaleckého posudku;- vyjádření ze dne 30. 1. 2023 (správně ze dne 29. 1. 2023), nejedná se o žádný z úkonů právní služby ve smyslu § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, podání obsahuje pouze stručné sdělení žalobce, že označený znalec by měl být vyloučen ze zpracování znaleckého posudku.

18. Účelně vynaložené náklady právního zastoupení žalobce proto činí odměna a náhrada nákladů advokáta v dále uvedeném rozsahu. Odměna celkem 94 600 Kč za 10 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení včetně první porady, sepis žaloby, účast při jednání okresního soudu dne 11. 1. 2021, podání ve věci učiněná k výzvě soudu /v reakci na podání protistrany nebo na znalecký posudek/ ze dne 10. 10. 2020, 26. 11. 2020, 17. 9. 2021, 24. 11. 2021, 4. 8. 2023, 1. 12. 2023, 15. 12. 2023) po 9 460 Kč dle § 7 bod 6., § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu. Náklady advokáta tvoří 3 000 Kč jako paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za těchto 10 úkonů právní služby po 300 Kč, náhrada jízdného dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za cestu k jednáním okresního soudu a zpět 935 Kč a náhrada za ztrátu času v souvislosti s touto cestou 6x 100 Kč dle § 14 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Celková výše nákladů právního zastoupení žalobce za řízení před okresním soudem tudíž činí 99 135 Kč. K tomu je třeba ještě přičíst 15 280 Kč za zaplacený soudní poplatek za podání žaloby a zálohu na náklady řízení ČR, která byla soudem započtena na tyto náklady, ve výši 19 568 Kč. Celkem tedy náklady za řízení před okresním soudem činí 133 983 Kč.

19. Z těchto důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku III změnil, jak je uvedeno shora (§ 220 o. s. ř.).

20. V odvolacím řízení (pokud jde o rozhodnutí ve věci samé) byl žalovaný zcela neúspěšný, proto je povinen nahradit žalobci jeho náklady tohoto řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř., § 224 odst. 1 o. s. ř.).

21. Náklady žalobce za odvolací řízení tvoří odměna a náhrada nákladů jeho advokáta, která byla vyčíslena takto. Odměna advokáta činí celkem 18 920 Kč za 2 úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání, účast při jednáních odvolacího soudu) po 9 460 Kč dle § 7 bod 6., § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu. Dále jsou to náklady advokáta, tvořené 600 Kč jakožto paušální náhradou hotových výdajů advokáta dle § 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 2 shora uvedené úkony právní služby po 300 Kč. Náklady advokáta tvoří též náhrada jízdného dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za cestu k jednání soudu a zpět 935 Kč a náhrada za ztrátu času v souvislosti s touto cestou 6x 100 Kč dle § 14 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Celková výše nákladů žalobce za odvolací řízení tudíž činí 21 055 Kč.