26 Co 165/2024

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dany Mazákové a soudců Mgr. Olgy Mičanové a Mgr. Ondřeje Rotta ve věci žalobce: Ing. Marian Khalifa Ph.D. datum narození adresa zastoupený opatrovníkem jméno sídlem adresa proti žalovaný: jméno datum narození adresa zastoupený advokátem jméno sídlem adresa o zaplacení 52.027 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 23. 10. 2023 č. j. 15 C 302/2017-402

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení 8 518,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

III. České republice se nepřiznává právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení , částka, s 8,05 % úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení (výrok I). Žalobci uložil nahradit žalovanému náklady řízení , částka, do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalovaného (výrok II). České republice nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

2. Žalobce v žalobě ze dne , datum, tvrdil, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o koupi nemovitosti (dále také jen „Smlouva“). Předmětem převodu byl spoluvlastnický podíl k blíže určenému souboru nemovitostí nacházejících se k. ú. , místo, . Vklad vlastnického práva byl proveden dne , datum, , s právními účinky vkladu ke dni , datum, . V čl. II. odst. 4 Smlouvy se žalovaný zavázal uhradit daně spojené s převodem nemovitostí a náklady na vypracování znaleckého posudku. Žalobce (jako poplatník daně) byl povinen podat přiznání k dani z převodu nemovitostí nejpozději do , datum, ; povinnost však nemohl splnit, neboť součástí daňového přiznání musel být i znalecký posudek o ceně. Protože žalovaný neuhradil náklady na vypracování znaleckého posudku, nebyl a nemohl být tento posudek zajištěn žalobcem. Svou povinnost splnil žalovaný až po opakovaných výzvách a poté, co jej sám finanční úřad vyzval k poskytování údajů pro správu daní (viz výzva finančního úřadu ze dne , datum, ). Teprve na základě výzvy od finančního úřadu žalovaný dne , datum, předložil znalecký posudek č. , číslo, , ze dne , datum, . Znalecký posudek tedy žalovaný uhradil a zajistil až po dvou letech od doby, kdy tak byl povinen učinit. Žalovaný vědomě nesplnil svou povinnost uhradit vypracování znaleckého posudku, ani svou povinnost uhradit řádně a včas daň z převodu nemovitostí a v důsledku porušení povinností žalovaného byla žalobci platebním výměrem z , datum, uložena pokuta , částka, za opožděné tvrzení daně a dále platební výměr z , datum, , kterým byla žalobci uložena povinnost uhradit úrok z prodlení , částka, za pozdě zaplacenou daň. Žalobci vznikla škoda , částka, (, částka, + , částka, ) a žalobce se proto domáhal její náhrady.

3. Žalovaný v písemném vyjádření uvedl, že poplatníkem daně byl žalobce a byl povinen včas podat přiznání k dani z převodu nemovitostí. Žalobci nic nebránilo zákonnou povinnost splnit. Žalovaný tuto jeho povinnost suplovat nemohl a smlouvu tedy neporušil. Podle čl. II. odst.

4. Smlouvy měl žalovaný hradit pouze náhradu za vypracování znaleckého posudku. Poté, co by žalobce sám znalecký posudek obstaral a zaplatil, měl žalovaného vyzvat k hrazení náhrady a žalovaného povinností bylo náhradu za vypracování znaleckého posudku zaplatit. Protože žalovaný k zaplacení náhrady žalobcem vyzván nikdy nebyl, náhradu mu hradit nemohl a smlouvu neporušil. Pokud byl finančním úřadem vyzván ke splnění povinnosti, tak jako ručitele za nesplněnou daňovou povinnost žalobce. Ve Smlouvě nebyl sjednán přenos daňové povinnosti na žalovaného a zákon nic takového ani neumožňoval.

4. Po podání žaloby byl na majetek žalobce prohlášen konkurs. Dne , datum, insolvenční správce sdělil soudu, že nenavrhuje ve smyslu § 264 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., pokračovat v daném řízení a stát se tak účastníkem řízení místo žalobce. Ve smyslu § 264 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., účastníci navrhli pokračování řízení. Okresní soud v řízení pokračoval poté, kdy návrh žalobce na přerušení řízení usnesení ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, zamítl.

5. Okresní soud uzavřel, že žalobce jako prodávající a žalovaný jako kupující uzavřeli dne , datum, smlouvu o koupi spoluvlastnického podílu na souboru nemovitostí. V čl. II odst. 3 Smlouvy si sjednali, že „náhradu za vypracování znaleckého posudku nemovitostí uvedených v čl. I. odst. 1 této smlouvy a správní poplatky a daně spojené s převodem nemovitosti hradí kupující“. Prodávající (žalobce) byl povinen podat místně příslušnému správci daně přiznání k dani z převodu nemovitostí nejpozději do konce třetího měsíce následujícího po měsíci, v němž byl zapsán vklad práva do katastru nemovitostí. Vklad práva byl povolen , datum, . Dne , datum, vyměřil finanční úřad žalobci pokutu za opožděné přiznání k dani , částka, , neboť lhůta pro podání daňového přiznání uplynula , datum, . Dne , datum, finanční úřad vyměřil žalobci platebním výměrem úrok z prodlení , částka, za prodlení s úhradou daně z převodu nemovitostí za období od , datum, do , datum, . Obě tyto částky uhradil za žalobce dne , datum, finančnímu úřadu , jméno, . Okresní soud uvedl, že nemá za prokázané, že by žalobce tyto částky , jméno, uhradil (žalobce v tomto směru ani nedoplnil své tvrzení, zda, kdy a jakým způsobem , částka, , jméno, uhradil, respektive tak učinil opožděně po koncentraci řízení).

6. Po právní stránce okresní soud posoudil věc dle § 420 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (obč. zák.), s odkazem na ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.). Uvedl, že odpovědnost za škodu dle § 420 obč. zák. je založena na současném splnění čtyř podmínek – vznik škody, porušení právní povinnosti, vztah příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti a škodou a dále presumované zavinění. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 986/2001, dle kterého „dokud dlužník nezaplatil dlužnou částku svému věřiteli, nemůže úspěšně uplatnit nárok na její náhradu z titulu odpovědnosti třetí osoby za škodu, neboť škoda mu zatím nevznikla; samotná existence pohledávky věřitele vůči dlužníku ani soudní rozhodnutí o povinnosti dlužníka zaplatit dluh není totiž skutečnou škodou ani ušlým ziskem.“ A poté uzavřel, že povinnost vůči finančnímu úřadu za žalobce splnil , jméno, , ale žalobce doplnil rozhodná tvrzení, kdy a jak sám uhradil dluh , jméno, až po koncentraci řízení, a proto k tomuto podání nelze nepřihlížet. Okresní soud uzavřel, že žalobce netvrdil, kdy a jakým způsobem sám uhradil , jméno, , částka, , neunesl své břemeno tvrzení stran prokázání vzniku škody, a proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

7. Proti rozsudku podal žalobce včas odvolání. Měl za to, že okresní soud dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, když odmítl doplnit dokazování výslechem , jméno, . Toho si byl okresní soud vědom, když v bodu 27 odůvodnění rozsudku s výpovědí tohoto svědka (v jiné soudní věci) pracuje. Narovnání mezi ním a , jméno, nemuselo nutně znamenat fyzickou úhradu půjček. Pokud by byl výslech svědka proveden, byla by škoda prokázána. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

8. Žalovaný v písemném vyjádření k odvolání uvedl, že svědek , jméno, byl slyšen ve sporu vedeném pod sp. zn. , spisová značka, dne , datum, a vypověděl, že žalobci půjčil asi 10 mil. Kč. Později částečně narovnali svoje finanční vztahy, ale část zůstala neuhrazena. K částce, kterou zaplatil finančnímu úřadu uvedl, že mu peníze vráceny nebyly, ale částečně byly započteny tím, že koupil akcie , Anonymizováno, Z toho vyplývá, že žalobce měl návrhem na doplnění dokazování v úmyslu pouze spor protahovat, když výslech svědka tvrzení žalobce neprokazuje, naopak vyvrací.

9. Odvolání je přípustné, ale není důvodné.

10. Okresní soud správně posoudil věc dle občanského zákoníku ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013 (dále obč. zák.); správně rovněž uvedl, že předpokladem pro vznik odpovědnosti dle § 420 obč. zák. je porušení povinnosti, vznik škody, příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a vznikem škody a zavinění.

11. Při rozhodování o předmětu sporu je podstatné, že poplatníkem daně z převodu nemovitostí byl žalobce jako převodce (§ 8 odst. 1 zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění účinném v době uzavření kupní smlouvy, tj. dne , datum, ). Podle § 21 odst. 2 tohoto zákona to byl žalobce (nikoli žalovaný), koho stíhala povinnost podat přiznání k dani z převodu nemovitostí, a to nejpozději do konce třetího měsíce následujícího po měsíci, v němž byl zapsán vklad práva do katastru nemovitostí. Žalovaný byl ve vztahu ke finančnímu úřadu jako nabyvatel převáděných nemovitostí pouze ručitelem zákonné povinnosti žalobce (§ 8 odst. 1 zákona). Vklad práva byl proveden , datum, a do , datum, (nikoli do , datum, jak je tvrzeno v žalobě) stíhala žalobce povinnost podat přiznání k dani. Žalobce netvrdil a neprokazoval, že by svoji zákonnou povinnost splnil, naopak uváděl, že tak nemohl učinit, protože neměl k dispozici znalecký posudek. Dle žalobního tvrzení se žalobce domáhal náhrady škody s tvrzením, že „žalovaný nesplnil smluvní povinnost, když neuhradil náklady na vypracování znaleckého posudku a v důsledku toho nemohl být znalecký posudek žalobcem zajištěn“ (bod 5 žaloby). Žalobce tedy dovozoval, že nemohl v zákonné lhůtě podat přihlášení k dani z převodu nemovitosti a v důsledku toho mu byla vyměřena pokuta za pozdě podané přiznání a v souvislosti s tím mu bylo následně uloženo zaplatit úroky z prodlení z určené daně.

12. Ze Smlouvy o koupi nemovitosti uzavřené mezi účastníky dne , datum, (založené na čl. 47 spisu) vyplývá, že mezi účastníky bylo ujednáno, že prodávající (žalobce) zajistí vypracování znaleckého posudku nemovitostí, které byly předmětem kupní smlouvy (čl. II bod 3 věta první Smlouvy) a kupující (žalovaný) bude hradit náhradu za vypracování znaleckého posudku a správní poplatky a daně spojené s převodem nemovitostí (čl. II bod 4 Smlouvy).

13. Žalobce dle žalobního tvrzení dovozuje, že žalovaný se ve smlouvě zavázal nejprve zaplatit náklady na vypracovaní znaleckého posudku a až poté byl naopak žalobce povinen posudek zajistit. Vytýkal-li žalobce žalovanému, že nesplnil smluvní povinnost, odkazoval v žalobě na znění písemné smlouvy uzavřené mezi účastníky dne , datum, . Z předložené písemné Smlouvy ale tvrzená povinnost pro žalovaného nevyplývá. Z jazykového vyjádření i systematického řazení bodů článku II ve Smlouvě je třeba uzavřít, že žalobce stíhala povinnost zajistit vypracování znaleckého posudku a poté mu měl žalovaný zaplatit náhradu za vypracování znaleckého posudku. Žalobce však netvrdil a neprokazoval, že by po podpisu Smlouvy činil kroky ke splnění povinnosti zajistit vypracování znaleckého posudku a netvrdil a neprokazoval, že by vyzýval žalovaného k zaplacení náhrady za vypracování posudku. Netvrdil a neprokazoval, ani to, že např. požadoval složit od žalovaného alespoň zálohu na cenu znaleckého posudku (na možnost tvrzení, že žádal zálohu na vypracování posudku, byl okresním soudem výslovně dotazován-výrok II usnesení čl. 277, ale ve vyjádření založeném na čl. 288 tvrzení o tom, že by žádal zaplacení zálohy na náhradu ceny znaleckého posudku neučinil). K výzvě a dotazu okresního soudu žalobce naopak výslovně uvedl, že „žalovaný byl k úhradě nákladů na znalecký posudek vyzván (k jeho návrhu) prostřednictvím referentky finančního úřadu“ (vyjádření žalobce čl. 288). Z žalobního tvrzení přitom vyplývá, že výzva finančního úřadu byla vůči žalovanému činěna až , datum, (bod 6 žaloby), tj. poté, kdy uplynula zákonná lhůta pro splnění povinnosti žalobce podat přiznání k dani, která plynula do , datum, . Navíc je třeba uvést, že šlo o výzvu v souvislosti s nikoli smluvní povinností žalovaného (k tomu by finanční úřad ani nebyl oprávněn), ale výzvu, která byla žalovanému adresována jako ručiteli daňové povinnosti. Povinnost ručení vznikla žalovanému až následně po nesplnění zákonné povinnosti žalobcem. Je tedy třeba konstatovat, že to byl především žalobce, kdo nesplnil povinnost zajistit vypracování znaleckého posudku (čl. II bod 3 věta první Smlouvy) a nesplnil ani povinnost podat přiznání k dani z převodu nemovitostí do , datum, a v důsledku toho (v příčinné souvislosti s tím) mu vznikla za prvé povinnost zaplatit pokutu , částka, , která byla žalobci vyměřena za nepodání daňového přiznání k dani z převodu nemovitostí v zákonné lhůtě (viz platební výměr Finančního úřadu pro , místo, kraj založený na čl. 49 spisu) a za druhé povinnost zaplatit úrok z prodlení (viz platební výměr Finančního úřadu pro , místo, kraj založený na čl. 50 spisu). Byl to žalobce, koho stíhala povinnost zaplatit daň z převodu nemovitosti ze zákona a tato povinnost (vyplývající z veřejného práva) nemohla být soukromou smlouvou uzavřenou mezi převodcem a nabyvatelem přenesena na nabyvatele (toho ze zákona stíhalo jen ručitelství). V tomto duchu je třeba vykládat povinnost danou čl. II bod 4 Smlouvy žalovanému. Žalovaný měl dle tohoto ustanovení Smlouvy daň z převodu nemovitosti „hradit“, ale jestliže žalobce nesplnil vůči finančnímu úřadu svoji povinnost podat přiznání k dani a nebyla-li mu daň z tohoto důvodu vyměřena, dostal se do prodlení svojí nečinností nikoli nesplněním smluvní povinnosti žalovaného. Žalobce se totiž v tomto soudním řízení nedomáhá zaplacení náhrady za uhrazenou daň z převodu nemovitostí (taková povinnost žalovaného stíhala), ale náhrady vyměřeného úroku z prodlení, ale netvrdí a neprokazuje, že včas vyzýval žalovaného k zaplacení náhrady daně (nebo k jejímu zaplacení přímo finančnímu úřadu), ale žalovaný mu v souvislosti s jeho výzvou náhradu včas neposkytl (ev. ji včas nezaplatil finančnímu úřadu).

14. Lze tedy uzavřít, že žalovaného nestíhala smluvní povinnost zajistit znalecký posudek, ale zaplatit náhradu za jeho vypracování (po zajištění posudku žalobcem a po vzniku s tím spojených nákladů). Lze připustit že žalovaného ev. mohla stíhat povinnost zaplatit zálohu na náhradu za vypracování znaleckého posudku, ale nebylo ani tvrzeno, že by byl žalobcem k zaplacení zálohy vyzván. Žalovaného nestíhala ani smluvní povinnost podat přiznání k dani z převodu nemovitostí, neboť šlo o zákonnou povinnost žalobce (vyplývající z veřejného práva), která nemohla být soukromoprávní smlouvou převedena na žalovaného. Žalovaný neporušil žádnou smluvní povinnost, v jejíž příčinné souvislosti by byla dána tvrzená škoda (pokuta a úrok z prodlení) a proto odvolací soud rozhodnutí okresního soudu jako věcně správné potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

15. Z obsahu spisu vyplývá, že okresní soud poučil žalobce o nutnosti doplnit rozhodná tvrzení (§ 118a o.s.ř.) a určil mu lhůtu 15 dnů od doručení usnesení k doplnění rozhodných tvrzení a označení důkazů (do , datum, ). Žalobce , datum, požádal o prodloužení lhůty do , datum, ze zdravotních důvodů. Okresní soud návrh zamítl usnesením ze dne , datum, (žalobci doručeno až po uplynutí lhůty dne , datum, ). Žalobce doplnil tvrzení podáním doručeným okresnímu soudu , datum, . Lhůta stanovená podle § 118b odst. 1 věty druhé o. s. ř. v rámci koncentrace řízení je lhůtou soudcovskou, nikoli zákonnou. Možnost prodloužení této lhůty vyplývá z ustanovení § 55 o. s. ř. Žalobce řádně o prodloužení soudem poskytnuté lhůty k doplnění rozhodných skutečností a navržení důkazů požádal a v požadovaném časovém prostoru skutečnosti a důkazy doplnil. Okresní soud sice o žádosti žalobce na prodloužení lhůty správně rozhodl, ale rozhodnutí mu doručil až po uplynutí lhůty, která byla žalobci k doplnění rozhodných tvrzení určena. Zároveň nelze přehlédnout, že okresní soud právě z důvodu zhoršeného zdravotního stavu ustanovil žalobci dne , datum, usnesením č.j. , spisová značka, opatrovníka. Za této procesní situace nelze uzavřít, že k podání žalobce ze dne , datum, (čl. 287) nelze přihlížet z důvodu koncentrace řízení, neboť k žádosti žalobce nebyla lhůta k doplnění rozhodných tvrzení prodloužena s tím, že žalobce neprokázal zhoršení zdravotního stavu, ale těsně po jejím uplynutí, byl žalobci právě s ohledem na „dlouhodobé zdravotní problémy“ ustanoven opatrovník. Odvolací soud dospěl k závěru, že tímto procesním postupem okresního soudu bylo žalobci upřeno právo na spravedlivý soudní proces a pokud by bylo ve, Anonymizováno, věci rozhodné objasnění tvrzení škody, měl okresní soud návrhu žalobce na doplnění dokazování vyhovět.

16. K závěru okresního soudu o vzniku škody odvolací soud uvádí, že je pravdou, že dle judikatury k ust. § 420 obč. zák. byl pojem škoda, která byla dána vznikem dluhu na straně poškozeného, vykládán tak, že dluh musel být nejprve poškozeným uhrazen, aby mu škoda vznikla. V souzené věci zaplatila pokutu a vyměřený úrok z prodlení za žalobce finančnímu úřadu třetí osoba a okresní soud uzavřel, že nebylo tvrzeno a prokázáno, zda a kdy žalobce třetí osobě dluh zaplatil, tj. nebyl dán důkaz o vzniku škody na straně žalobce. S účinností od 1. 1. 2014 došlo novým občanským zákoníkem (z. č. 89/2012 SB. dále jen o. z.) k upřesnění a stanovení definice skutečné škody. Nejde tedy již o definici danou judikaturou, ale zákonem, když z ust. § 2953 o. z. vyplývá, že záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu. V režimu o. z. je tedy třeba vykládat škodu způsobem pro poškozeného příznivějším (škoda vzniká již vznikem dluhu, neboť dochází k zmenšení jmění poškozeného). Za takové situace je otázkou, zda má soud při řešení sporu dle obč. zák. trvat na definici škody dané předchozí judikaturou, která ale při posuzování sporu dle o. z. již není aplikovatelná. Se zřetelem k výše uvedeném závěru, že ze strany žalovaného nedošlo k porušení tvrzené smluvní povinnosti, která by byla v příčinné souvislosti se vznikem škody, se však odvolací soud z důvodu hospodárnosti občanského soudního řízení otázkou vzniku škody dále nezabýval.

17. Žalobce nebyl v odvolacím řízení úspěšný a stíhá ho (dle zásady odpovědnosti účastníka za výsledek sporu) povinnost hradit náklady úspěšného žalovaného (§ 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.). Ty činí odměna zástupce žalovaného za dva úkony právní pomoci (vyjádření, účast při jednání), tj. 2krát , částka, , paušální náhrada hotových nákladů ke každému úkonu, tj.2krát , částka, a náhrada 21 % DPH (, částka, ). Celkem činí náklady žalovaného v odvolacím řízení , částka, .