26 Co 178/2025

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dany Mazákové a soudců Mgr. Olgy Mičanové a Mgr. Ondřeje Rotta ve věci žalobkyně: jméno , narozena datum narození bytem Anonymizováno zastoupena ustanoveným zástupcem jméno advokátem se sídlem adresa proti žalovaným: 1. jméno , narozen datum narození bytem adresa zastoupen jméno advokátem se sídlem adresa 2. jméno , narozen datum narození bytem adresa 3. jméno , narozen datum narození bytem adresa 4. jméno , narozena datum narození bytem adresa o určení, že 1. žalovaný není dědicem ze závěti k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 11. 3. 2025, č. j. 3 C 55/2018 ve znění opravného usnesení ze dne 26. 6. 2025 č. j. 3 C 55/2018-497

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I a II potvrzuje.

II. Ve výrocích III až V se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalobkyně a žalovaní 2., 3. a 4. nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému 1. náklady odvolacího řízení 12 124,12 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného 1.

IV. Žalobkyně a žalovaní 2., 3. a 4. nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Shora uvedeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že první žalovaný není dědicem ze závěti zůstavitelky , jméno, , narozené , datum narození, a zemřelé , datum, (výrok I). Žalobkyni uložil zaplatit 1. žalovanému náklady řízení 67 291 Kč k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II). Dále rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit 2. žalovanému náklady řízení ve výši 0 Kč (výrok III), 3. žalovanému náklady řízení ve výši 0 Kč (výrok IV) a 4. žalovanému náklady řízení ve výši 0 Kč (výrok V).

2. Žalobkyně dne , datum, 2018 zahájila řízení žalobou, kterou se domáhala určení, že závěť pořízená dne , datum, 2017 , jméno, , je neplatná. Tvrdila, že při sepisu závěti jednala zůstavitelka v omylu, který u ní vyvolal 1. žalovaný s úmyslem dosáhnout celého dědictví po zůstavitelce jen pro sebe. V průběhu řízení změnila žalobní petit, a domáhala se určení, že 1. žalovaný není dědicem ze závěti, a změnila rovněž žalobní tvrzení tak, že závěť byla pořízena v době, kdy zůstavitelka nebyla pro trvalou duševní poruchu zcela svéprávná, a tedy nebyla způsobilá pořizovat závěť pro majetek v celém jeho rozsahu.

3. První žalovaný s žalobou nesouhlasil. Tvrdil, že zůstavitelce vadilo, že se žalobkyně stará o věci, do kterých jí nic není a také se s ní prý žalobkyně snažila manipulovat, rozhodně nebyly přítelkyně. Uváděl, že se o zůstavitelku od smrti jejího manžela staral, a proto se zřejmě rozhodla odkázat majetek jemu. Popíral, že by zůstavitelka trpěla duševním onemocněním, pro které by nebyla k sepsání závěti způsobilá.

4. Ostatní žalovaní se k věci samé podstatněji nevyjadřovali.

5. Okresní soud po provedeném dokazování zjistil, že , jméno, sepsala dne , datum, 2017 vlastnoručně psanou závěť, ve které jediným dědicem svého majetku jmenovala 1. žalovaného s tím, že si nepřeje, aby cokoliv z jejího majetku dědily její sestřenice , jméno, , , jméno, , , jméno, a , jméno, …. (nečitelné jméno) a bratranec , jméno, . K posouzení tvrzení žalobkyně, že zůstavitelka jednala v duševní poruše, která ji činila neschopnou právně jednat a pořídit dne , datum, 2017 závěť, vyšel okresní soud zejména ze znaleckých posudků vypracovaných za účelem posouzení, zda zůstavitelka trpěla duševní poruchou, která by jí bránila sepsat závěť. Znalec, Anonymizováno, , jméno, ve znaleckém posudku uzavřel, že , jméno, v době pořízení závěti (, datum, 2017) trpěla forenzně závažnou demencí. Okresní soud poukázal na to, že znalec na jedné straně své závěry staví na prohlášení praktického lékaře, na druhou stranu jeho záznamy zpochybňuje, aniž by své závěry opřel o jiná konkrétní zjištění a pouze předpokládá, že , jméno, ví, co demence znamená, ačkoliv jiné jeho závěry podrobuje kritice. Zároveň znalec sám přiznával, že žádné jiné lékařské zprávy, ve kterých by byla zmínka o demenci zůstavitelky, neměl, a sám si ani žádné další zprávy jako podklad pro vypracování posudku nevyžádal. , jméno, při své výpovědi uvedl, že u zůstavitelky pozoroval celkovou ztrátu životní energii, úzkost, zapomnětlivost, víceméně rezignace na život, a proto použil pojem incipientní demence, nicméně žádné odborné vyšetření nedělal, ani pacientku nikam neposlal a nepředepsal medikaci. Provedl pouze orientační vyšetření základních věcí, které se dají vyšetřit v ordinaci, přičemž neshledal hrubé nedostatky. Ze strany ošetřujících sester neměl žádné stížnosti ohledně zmatenosti nebo neorientovanosti zůstavitelky. Okresní soud poté dospěl k závěru, že odborný závěr o duševní poruše nelze postavit na skutečnosti, že praktický lékař použije pojem demence za situace, kdy neprovede odborné vyšetření a pouze tím pojmenuje ztrátu životní energie, aniž by uvedl jiné relevantní zjištění a příznaky, ve kterých by mohl odborník spatřovat počínající demenci. Současně je takový závěr v rozporu s výpověďmi svědků, kteří v chování p. , jméno, nepozorovali žádné relevantní známky demence, přičemž jeden ze svědků byl rovněž bývalý praktický lékař, a zmínka o demenci není v žádné jiné lékařské dokumentaci zaznamenána. Okresní soud proto přistoupil k doplnění dokazování zadáním revizního znaleckého posudku a uvedl, že v rozporu se závěry znalce , jméno, je kromě svědeckých výpovědí uvedených pod bodem 13. až 16. odůvodnění rozsudku zejména revizní posudek , jméno, . Znalkyně při vypracování posudku sesbírala relevantní zdravotnickou dokumentaci, kterou v posudku řádně označila, pročetla spisový materiál včetně provedených svědeckých výpovědí, provedla analýzu těchto podkladů a učinila závěr o tom, že , jméno, ke dni , datum, 2017 netrpěla duševní poruchou, který odůvodnila tím, že kromě jediné věty o progresi zmatenosti a nesamostatnosti v lékařského zprávě praktického lékaře nejsou v komplexní zdravotnické dokumentaci žádné zmínky o prokazatelných poruchách kognitivních a mestických funkcí, přičemž je vyloučeno, aby tyto poruchy ostatní lékaři ve svých zprávách nezaznamenali, a to včetně tvrzení o údajném paranoidním bludu. Poukázala na to, že p. , jméno, byla v návaznosti na zprávu , jméno, posuzována pro určení stupně závislosti OSSZ a bylo zjištěno, že pozná blízké osoby, odliší je od cizích, v čase je orientovaná, je schopna dodržet termíny kontrol u lékařů, v obvyklých situacích se dokáže orientovat, odpovídá logicky a srozumitelně, písemné komunikace je schopna, snaží se číst, chápe přečtený text, potraviny rozliší. Rovněž byla do své smrti schopna zavolat si RZS, informovat o svém zdravotním stavu a rozhodnout o léčbě. Její celkový stav byl ovlivněn ztrátou manžela a tento obyčejný lidský zármutek ze smrti manžela mohl , jméno, mylně ovlivnit v hodnocení duševního stavu posuzované. Stejně tak zmínka ve zprávě o hospitalizaci, že pacientka je anxiózně depresivní není pojmenovaným příznakem demence, ale popisem úzkostně depresivního symptomu (smutku) způsobeného ztrátou manžela, což je naopak zdravá reakce organismu. Okresní soud se závěry znalkyně , jméno, ztotožnil, a naopak znalecký posudek znalce , jméno, hodnotil jako nepodložený a nedostatečný pro přijetí závěru o duševní poruše zůstavitelky, navíc izolovaný od ostatních provedených důkazů. Doplnil, že dle revizní znalkyně není zmínka o bludech v žádné lékařské zprávě zaznamenána, a pokud by se skutečně jednalo o patologickou poruchu myšlení, , jméno, by ji zmiňovala všude, tj. nejen před vyslechnutými svědky, ale například i hospitalizaci dne , datum, . 2017, a poukázal na závěr revizní znalkyně, dle kterého běžný strach z něčí osoby, byť založený na chybném přesvědčení, apriori nezakládá duševní poruchu. Okresní soud se tak ztotožnil s revizní znalkyní, že pokud by se jednalo o patologickou poruchu myšlení, pak by posuzovaná své obavy neventilovala pouze mezi svými blízkými, ale i před lékaři a případně policií.

6. Na základě provedeného dokazování a zhodnocení jednotlivých důkazů samostatně i ve vzájemné souvislosti dospěl okresní soud k závěru, že nelze s vysokou mírou pravděpodobnosti uzavřít, že , jméno, jednala při sepsání závěti dne , datum, 2017 v duševní poruše, která ji v daný moment činila neschopnou právně jednat. K námitce žalobkyně, která v závěrečném návrhu akcentovala náhlou změnu chování , jméno, vůči své osobě jako dlouhodobé přítelkyni, okresní soud uvedl, že v právním řádu ČR platí zásada autonomie vůle jednotlivce realizovaná prostřednictvím právního jednání. Vázanost tímto právním jednáním je prolomena dle zákona tehdy, pokud jednající nedisponuje dostatečným stupněm rozumové a volní schopnosti. Pouhé podezření na nezpůsobilost k právnímu jednání z důvodu, že se toto právní jednání posuzované osoby ohledně nakládání se svým majetkem může ostatním jevit nerozumné, podezřelé či neuvážené, nezakládá neplatnost právního jednání. K tomu je třeba vysoké míry pravděpodobnosti, že plně svéprávná osoba jednala v duševní poruše. V daném případě okresní soud na základě zhodnocených důkazů nemohl takový závěr přijmout.

7. Proti rozsudku podala včas odvolání žalobkyně. Namítla, že okresní soud pochybil, pokud dospěl k závěru o plné duševní způsobilosti zůstavitelky a odkazovala na závěry znalce , jméno, , který za důležitější než diagnózu dr. , jméno, považoval bludy zůstavitelky. Přitom odkázala na výslech svědkyň , jméno, , , jméno, , , jméno, a svědka , jméno, . Závěr, že zůstavitelka nebyla z důvodu psychické choroby schopna nakládat s majetkem v řádech miliónů Kč, nijak nevylučuje to, že mohla být orientovaná v čase a prostoru. Osoba, která není schopna zařizovat základní věci na úřadu, která neumí disponovat ani se svým vlastním účtem, stařenka, které z účtu odčerpává peníze člověk na její vlastní kartu v noci v herně, a které to nevadí natolik, aby s ním ukončila spolupráci, není osobou, která je schopna rozumně nakládat se svým majetkem. Okresní soud nesprávně ignoroval posudky předchozích znalců a důvěřoval výhradně reviznímu posudku nově určené znalkyně, který ale vycházel pouze z toho, že o demenci zůstavitelky se jiný lékař nezmínil. Dle odvolatelky se však nelze zaměřit jen na to, zda nějaký lékař diagnostikoval demenci a výhradně z toho vycházet. Poukazovala na výpověď znalkyně, kterou hodnotila jako chaotickou. Namítala rovněž, že revizní znalkyně nedosahuje zkušeností a odbornosti znalce , jméno, . Poukazovala na výslech lékaře zůstavitelky, který uvedl, že zůstavitelka nezvládala sebeobsluhu, potřebovala asistenci druhé osoby. Přestože tento lékař sám neprovedl psychiatrické vyšetření, potvrdil progresi stavu a jeho psychické příznaky, které podle všeho odpovídají duševní poruše, a to rané až středně těžké demenci. Navrhla, aby rozsudek okresního soudu byl zrušen a věc byla vrácena okresnímu soudu s tím, že revizní znalecký posudek bude tentokrát nařízen v souladu se zásadami transparentnosti řízení a bude zvolen znalecký ústav, případně znalec obdobné erudice jako znalec , jméno, .

8. První žalovaný v písemném vyjádření k odvolání uvedl, že znalkyně , jméno, je zapsána v seznamu soudních znalců stejně jako znalec , jméno, . Znalkyně na rozdíl od přechozích znalců detailně pracovala nikoli s domněnkami, ale s veškerou lékařskou dokumentací k zůstavitelce. Stěžejní byly lékařské zprávy z hospitalizací pořízené jen několik dnů před smrtí zůstavitelky, ze kterých nevyplývaly jakékoli zmínky o možné demenci. Mohla také pracovat s výpovědí , jméno, , na jehož výpověď ze dne , datum, 2023 první žalovaný odkázal s tím, že dr. , jméno, vysvětlil, jak to s jeho zmínkou o demenci bylo. Znalec , jméno, na jedné straně nepřikládal výpovědi sv. , jméno, žádnou váhu, ale zároveň se vracel k jeho lékařské zprávě, kterou naopak považoval za validní. Znalec , jméno, svůj posudek neobhájil a okresní soud správně obstaral posudek revizní. Uvádí-li žalobkyně, že znalkyně je ve zřejmém kontaktu s jednou stran sporu, neuvádí, o kterou stranu se má jednat. Žalovaný 1. i jeho zástupce znalkyni viděli prvně až , datum, 2025 na chodbě soudu před jednací síní. Upozornil, že žalobkyně zmařila možnost vyslechnout , jméno, , kterou zůstavitelka vyhledala, a jejím prostřednictvím žalobkyni vyzvala, aby ji už nekontaktovala. Ohrazoval se proti vyjádření žalobkyně, která konstruuje kolem žalovaného 1. organizovanou zločineckou skupinu. Dále se žalovaný 1. vyjadřoval k výpovědi dalších svědků, když měl za to, že žalobkyně zkouší ve svůj prospěch otočit i výpověď těch svědků, kteří vypovídali zjevně ve prospěch žalovaného 1. (sv. , jméno, a sv. , jméno, ) a poukazoval na výpověď sv. , jméno, , která je lékařka, a vypověděla, že zůstavitelka „byla do poslední chvíle ženská, která věděla“. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu potvrdil.

9. Ostatní žalovaní se k odvolání písemně nevyjádřili.

10. Odvolání žalobkyně je přípustné, ale není důvodné.

11. Podle § 581 o. z. není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

12. Fyzická osoba nabývá plné svéprávnosti dosažením věku 18 let, kdy se má za to, že je schopna plně právně jednat, tj. je schopna utvořit si svobodnou vůli a vnímat dosah svého jednání. Podle § 581 věta druhá o. z. je právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat, neplatné. Platí, že i v případě, kdy zletilá osoba, která nebyla pravomocně omezena ani zbavena způsobilosti k právním úkonům (omezena ve způsobilosti), není pro duševní poruchu schopna činit právní úkony (právně jednat), spojuje občanské právo hmotné takovýto nedostatek (vadu) právního jednání fyzické osoby se stejnými následky jako v případě právního jednání osoby omezené, resp. zbavené způsobilosti k právním úkonům, tj. sankcionuje jej absolutní neplatností (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2018 sp. zn. II. ÚS 3040/16). Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně uvádí, že k aplikaci ustanovení § 581 o. z., soud přistoupí podle konkrétních okolností jednotlivých případů, a opakuje, že nelze mechanicky přejímat odborné závěry znalců obsažené v jimi zpracovaných posudcích, ale je potřeba se zabývat také tím, jaké informace posudek obsahuje, zda u osob již nežijících neabsentuje zdravotní dokumentace a relevantní informace o zdravotním stavu k období, ve kterém učinily sporné právní jednání, a že je vyloučeno učinit závěr o jednání osoby v duševní poruše na základě předpokladu takové situace, resp. ze skutkových okolností, které i přes důkazní verifikaci ve smyslu ustanovení § 132 o. s. ř. (hodnocení důkazů) neumožňují v uvedeném směru učinit jednoznačný skutkový závěr (např. rozhodnutí sp. zn. 24 Cdo 560/2023). Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu rovněž dovodila, že nikoliv každá duševní porucha fyzické osoby, která právně jedná, vede k neplatnosti jednání, nýbrž (pouze) ta duševní porucha, která jednající osobu činí k tomuto právnímu úkonu neschopnou z důvodu, že nemůže posoudit následky svého jednání nebo své jednání ovládnout (viz např. rozsudek sp. zn. 30 Cdo 1560/2011, usnesení sp. zn. 24 Cdo 2377/2020, nebo usnesení sp. zn. 24 Cdo 596/2023).

13. Zůstavitelka , jméno, byla zletilou osobou, neomezenou ve své způsobilosti soudním rozhodnutím, a jádrem sporu se tak stala otázka, zda duševní stav zůstavitelky v době sepsání závěti splňoval podmínky pro závěr o neplatnosti právního jednání podle § 581 věty druhé o. z. To zahrnovalo posouzení, zda zůstavitelka byla schopna pochopit obsah a důsledky jí sepsané závěti. Jinými slovy, pro posouzení platnosti závěti zůstavitelky sepsané vlastnoručně dne , datum, 2017, bylo podstatné zjistit existenci duševní poruchy a její vliv na schopnost zůstavitelky posoudit následky svého jednání a ovládnout svou vůli.

14. Okresní soud provedl velké množství důkazů a jednotlivá zjištění z provedených důkazů také v odůvodnění rozhodnutí konstatoval, ale ucelený závěr o skutkovém stavu věci v tzv. skutkové větě neučinil. Jednotlivé závěry okresního soudu o skutkovém stavu jsou totiž zakomponovány na více místech přezkoumávaného rozhodnutí, která odvolací soud, aniž by se od nich odchýlil, shrnuje takto: manželé , jméno, (, jméno, nar. , datum narození, a , jméno, nar. , datum narození, ) byli bezdětní. Žalobkyně byla sestřenicí , jméno, . Od roku 2014 žalobkyně manželům , jméno, pomáhala v každodenních záležitostech; dne , datum, 2015 sepsala zůstavitelka , jméno, vlastnoruční závěť ve prospěch žalobkyně (založeno v přílohové obálce č. l. 89). Na podzim 2016 po smrti , jméno, zaznamenala žalobkyně změnu chování , jméno, (zjištěno z tvrzení žalobkyně), která vyústila v to, že dne , datum, 2016 zůstavitelka odmítla žalobkyni přijmout a tvrdila, že jí žalobkyně usiluje o život. Dne , datum, . 2016 zůstavitelka prostřednictvím své zástupkyně požádala žalobkyni písemně, aby jí nekontaktovala (dopis č. l. 28). Žalobkyně jí odpověděla dopisem, ve kterém přijala, že se jejich cesty rozcházejí (viz závěr dopisu založený na č. l. 29 a násl.). Ostatně o tom, že mezi zůstavitelkou a žalobkyní došlo k nějakému konfliktu, vypovídala sv. , jméno, , sv. , jméno, a sv. , jméno, , jak vyplývá z odůvodnění trestního rozsudku. O rozkolu vztahu mezi zůstavitelkou a žalobkyní pak v tomto řízení vypovídala např. i sv. , jméno, (č. l. 266). Poté se do pomoci zůstavitelce více zapojil 1. žalovaný. Dne , datum, . 2016 byla zůstavitelka vyšetřena ošetřujícím lékařem , jméno, , který do lékařské dokumentace zapsal „psychicky pacientka byla v horším stavu, po smrti svého manžela zhoršení občasné zmatenosti a nesamostatnosti“. Ve zprávě pro OSSZ pak lékař použil slova „počínající senilní demence“. Dne , datum, 2017 sepsala zůstavitelka druhou vlastnoruční závěť, a to ve prospěch 1. žalovaného (založena v přílohové obálce č. l. 89). Dne , datum, , Anonymizováno, 2017 , jméno, zemřela. Z obsahu spisu dále vyplývá, že dne , Anonymizováno, 2018 bylo zahájeno občanskoprávní řízení s návrhem, aby bylo určeno, že závěť ze dne , datum, je neplatná s žalobním tvrzením, že zůstavitelka jednala v omylu, který u ní vzbudil žalovaný 1. Dne , datum, podala žalobkyně trestní oznámení (č. l. 41) a následně bylo vedeno trestní řízení, ve kterém byl žalovaný dne , datum, 2021 rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, . 2021 č. j. , spisová značka, (č. l. 123) zproštěn obžaloby ze spáchaní trestného činu útisku dle § 177 tr. zákoníku. Z rozsudku vyplývá, že na základě znaleckého posudku z oboru kriminalistické techniky a expertíz, který byl vypracován v rámci tohoto trestního řízení bylo zjištěno, že závěť ze dne , datum, . 2017 byla sepsána vlastnoručně , jméno, . Dále z rozsudku vyplývá, že znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie , jméno, ve znaleckém posudku vypracovaném pro účely trestního řízení vycházel zejména ze zprávy ošetřujícího lékaře zůstavitelky ze dne , datum, 2016 s tím, že zde uvedené informace považoval za zásadní a uzavřel, že zůstavitelka trpěla duševní poruchou, a sice demencí, která nebyla jen přechodná. V trestním řízení dospěl soud k závěru, že nemá bez pochybností prokázáno, že by obžalovaný (rozuměj žalovaný) nějakým způsobem nutil poškozenou, aby něco konala, jak vyplývá konkrétně z popisu skutku uvedeného v obžalobě, a proto obžalovaného v pochybnostech zprostil obžaloby (bod 34 trestního rozsudku). Usnesením ze dne , datum, 2021 č. j. , spisová značka, (č. l. 135 a násl.) bylo odvolání státní zástupkyně do shora uvedeného rozsudku zamítnuto. Dne , datum, 2022 (č. l. 159) žalobkyně učinila změnu žaloby a domáhal se určení, že žalovaný 1. není dědicem zůstavitelky , jméno, s tím, že „závěť ve prospěch žalovaného 1. byla pořízena v době, kdy zůstavitelka nebyla pro trvalou duševní poruchu zcela svéprávná, a tedy způsobilá pořizovat závěť pro majetek v celém rozsahu“. Jiné žalobní tvrzení neučinila.

15. Ohledně zdravotního stavu zůstavitelky lze uzavřít, že provedeným dokazováním nebylo zjištěno, že by se zůstavitelka léčila na psychiatrii, či byla někdy vyšetřena psychiatrem nebo psychologem; bylo zjištěno, že užívala psychiatrickou medikaci předepsanou ošetřujícím lékařem na nespavost a úzkost. V produktivním věku pracovala jako zubní laborantka, poté byla ve starobním důchodu. Dne , datum, 2016 byla vyšetřena svým ošetřujícím lékařem, který do lékařské dokumentace zapsal „psychicky pacientka v horším stavu, po smrti manžela zhoršení občasné zmatenosti a nesamostatnosti, neschopna se vyrovnat s tíživou situací, udávala strach ze samoty a nezvládání sebeobsluhy… jinak řeč intelekt orientačně přiměřen věku“ (viz znalecký posudek znalce , jméno, č. l. 199 a násl.). Od , datum, 2017 do , datum, . 2017 a od , datum, 2017 do , datum, 2017, byla zůstavitelka hospitalizována v Nemocnici , adresa, , kde zemřela z důvodu srdečního selhání (vyplývá ze znaleckého posudku znalkyně , jméno, ).

16. Okresní soud měl k dispozici dva znalecké posudky z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, které byly v rámci tohoto řízení vyhotoveny. K tomu je třeba uvést, že jestliže se jádrem sporu stalo posouzení zdravotního stavu zůstavitelky, záviselo rozhodnutí soudu na posouzení skutečností, k nimž bylo třeba odborných znalostí, a proto bylo na místě ustanovit ve věci znalce (§ 127 o. s. ř).

17. Podle ustálené rozhodovací praxe se soud při hodnocení důkazu znaleckým posudkem zabývá tím, zda posudek znalce má všechny formální náležitosti, tedy zda závěry uvedené ve vlastním posudku jsou náležitě odůvodněny a zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda znalec vyčerpal úkol v rozsahu, jak mu byl zadán, zda přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat, zda jeho závěry jsou podloženy výsledky řízení a nejsou v rozporu s výsledky ostatních provedených důkazů. Věcnou správnost odborných závěrů znalce soud přezkoumávat nemůže, neboť k tomu soudci nemají odborné znalosti nebo je nemají v takové míře, aby mohli toto přezkoumání zodpovědně učinit. Aby soud mohl znalecký posudek odpovědně hodnotit, nesmí se znalec omezit ve svém posudku na podání odborného závěru, nýbrž v jeho posudku musí mít soud možnost seznat, z kterých zjištění v posudku znalec vychází, jakou cestou k těmto zjištěním dospěl a na základě jakých úvah došel ke svému závěru (srov. např. dovolatelem citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1810/2009; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4532/2010; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2016, sp. zn. 29 Cdo 4153/2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 33 Cdo 472/2020).

18. Ze znaleckého posudku znalce , jméno, vyplývá závěr, že zůstavitelka trpěla minimálně syndromem demence, a že znalec považoval schopnost ovládací a rozpoznávací u zůstavitelky v roce 2017 za vymizelou; porucha dle znalce znemožňovala u posuzované jednat v kontextu posuzovaného, zůstavitelka nebyla schopna domýšlet dopady chování, nedisponovala svobodnou vůlí. Znalec v posudku uvedl, že vychází z hodnocení dr. , jméno, s tím, že „jiné není k dispozici“.

19. Podle obsahu spisu soud prvního stupně nařídil první znalecké zkoumání (znalecký posudek znalce , jméno, ) v počáteční fázi řízení, a znalec disponoval pouze lékařskou zprávou ošetřujícího lékaře zůstavitelky dr. , jméno, a výpovědí svědků z trestního řízení (neměl k dispozici výpovědi svědků z tohoto řízení ani výslech dr. , jméno, či další lékařské zprávy z nemocnice, kde byla zůstavitelka před smrtí hospitalizována). V písemném znaleckém posudku znalec , jméno, považoval za zásadní záznam ošetřujícího lékaře zůstavitelky ze dne , datum, 2016 s tím, že následně při slyšení před soudem uvedl, že užil-li dr. , jméno, termín „zmatenost“, pak jistě „věděl co činí“ a potvrdil, že tento zápis pro něj byl „jediným a naprosto zásadním zdrojem“ pro znalecký závěr. Uvedl, že jde o vodítko, které predikuje u posuzované zemřelé již stav odpovídající nejspíše syndromu demence smíšeného typu, kvality středně těžké, kde forenzní dopad je naprosto zásadní. Znalec v písemném posudku na žádnou z výpovědí svědků v trestním řízení (které měl k dispozici) výslovně při odůvodnění písemných závěrů neodkázal, a naopak v posudku i následně při osobním slyšení uvedl, že mu hodnocení výpovědi svědků nepřísluší. Okresní soud správně poté, kdy bylo jeho rozhodnutí ve věci samé usnesením odvolacího soudu ze dne , datum, 2023 č. j. , spisová značka, zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, vyslechl ošetřujícího lékaře zůstavitelky dr. , jméno, a následně i znalce , jméno, . Svědek dr. , jméno, uvedl, že u zůstavitelky pozoroval změnu, na kterou použil termín „počínající senilní demence“ ve zprávě pro OSSZ a upřesnil, že do tohoto obrazu by se dal podle něho zahrnout celkový stav jako ztráta životní energie, úzkost, zapomětlivost, více méně takové rezignace na život. Zároveň uvedl, že se mu nejevilo, že by zůstavitelka byla „mimo realitu“ a proto použil slovo incipientní, tj. počínající. Potvrdil, že neprovedl žádné psychiatrické, psychologické ani neurologické vyšetření (viz zjištění učiněná z výpovědi svědka okresním soudem dle bodu 22. odůvodnění). Znalec , jméno, poté setrval na svých závěrech, ale blíže je nebyl schopen při osobním slyšení před okresním soudem odůvodnit, neboť z jeho výpovědi vyplynulo, že tak stále činí na základě zápisu provedeného ošetřujícím lékařem ve zdravotní dokumentaci zůstavitelky. Závěr znalce byl tak podložen jediným záznamem ošetřujícího lékaře, který ale neprovedl žádné odborné vyšetření zůstavitelky a znalec vycházel spíše z předpokladu správnosti tohoto záznamu ošetřujícího lékaře, než z konkrétního zjištění o zdravotním stavu zůstavitelky. Odkazoval-li znalec na bludy zůstavitelky, šlo o obecný odkaz bez bližší konkretizace, navíc odkaz na výslech svědků, které ale sám znalec , jméno, nepovažoval za relevantní. Jediná zjištěná informace ze záznamu ošetřujícího lékaře nevytváří dle odvolacího soudu logický a přesvědčivý základ pro závěr znalce o duševní poruše zůstavitelky, navíc o takové duševní poruše, která by jí znemožňovala platně sepsat závěť. Posudek znalce , jméno, ze shora uvedených důvodů není ani pro odvolací soud přesvědčivý a pro úroveň jeho zpracování se nemohl stát relevantním podkladem pro závěr, že zůstavitelka dne , datum, 2017 při sepisování své závěti jednala v duševní poruše, která jej činila k tomuto právnímu jednání neschopnou (ostatně stejné pochybnosti o tomto posudku vyjádřil odvolací soud již v usnesení ze dne , datum, . 2023 č. j. , spisová značka, ). Okresní soud se proto správně zabýval posouzením, zda znalecký posudek je s ohledem na svou kvalitu, přesvědčivost, úplnost apod. způsobilý být podkladem pro jeho rozhodnutí. Taková činnost je úkolem soudů, neboť závěry znaleckých posudků nesmí soudy přebírat mechanicky, byť samotné odborné závěry soudnímu přezkumu nepodléhají (např. rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 1810/2009, 25 Cdo 4223/2009 nebo sp. zn. 25 Cdo 3700/2022). Znalecký posudek je možno dát přezkoumat jiným znalcem, vědeckým ústavem nebo jinou institucí (§ 127 odst. 2 o. s. ř.). Zákon nestanoví předpoklady pro nařízení vypracování revizního znaleckého posudku a ponechává je na úvaze soudu, a to včetně volby osoby revizního znalce, když není nikde určeno, že by revizním znalcem musel být vždy ústav nebo jiné vědecké pracoviště, jak namítá odvolatelka. Podle ustálené soudní praxe vypracování revizního znaleckého posudku přichází do úvahy zejména tam, kde soud má pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku. Okresní soud dospěl k závěru, že je potřeba nechat znalecký posudek znalce , jméno, , jehož závěry nepovažoval za přesvědčivé a řádně odůvodněné, přezkoumat, a s tímto závěrem se odvolací soud ztotožnil a nemá ani výhrady proti osobě zvolené revizní znalkyně. Zde je třeba uvést, že tvrzení žalobkyně o ovlivnění znalkyně vycházející pouze z toho, že na chodbě soudu před nařízeným jednáním v této věci znalkyně hovořila se zástupcem žalovaného, nemůže nepodjatost a objektivitu znalkyně zpochybnit (zástupce žalovaného při odvolacím jednání vysvětlil, že byl shodou okolností znalkyní osloven, když hledala jednací síň, ve které mělo jednání proběhnout). Po vypracování revizního znaleckého posudku se okresní soud rozporům mezi závěry znalce , jméno, a znalkyně , jméno, věnoval, a logicky a přesvědčivě odůvodnil, proč přijal závěry revizního znaleckého posudku oproti závěrům v pořadí prvního v řízení vyhotoveného posudku. Skutečnost, že žalobkyně hodnotí závěry znalkyně jinak, nemůže sama o sobě vést odvolací soud k závěru o nutnosti doplnit dokazování dalším znaleckým posudkem. Odvolací soud ve shodě s okresním soudem dospěl k závěru, že závěr vyplývající z posudku revizní znalkyně , jméno, (č. l. 400 a násl.), dle kterého zůstavitelka , jméno, ke dni , datum, 2017 netrpěla žádnou vážnou duševní chorobou, psychózou ani jinou duševní nemocí a to ani přechodného ani trvalého rázu a byla schopna projevu skutečné, vážné a svobodné vůle, má oporu ve znaleckém nálezu, je přesvědčivý, neboť je podložený vícero lékařskými zprávami vyhotovenými za života zůstavitelky. Oproti znalci , jméno, totiž vycházela revizní znalkyně , jméno, nejen ze zdravotní dokumentace praktického lékaře zůstavitelky, ale i z ústavní zdravotnické dokumentace zůstavitelky, a to záznamů Nemocnice , adresa, ze dne hospitalizace zůstavitelky v tomto zdravotnickém zařízení. Znalkyně tedy měla k dispozici více záznamů o vyšetření zdravotního stavu zůstavitelky, a to i z doby po sepsání závěti, vyhotovené krátce před úmrtím zůstavitelky. Znalkyně ke znaleckému posudku znalce , jméno, uvedla, že vycházel pouze z jediné zprávy praktického lékaře a vysvětlila, proč se se závěrem znalce neztotožnila. Uvedl-li totiž v prvním posudku znalec , jméno, , že u posuzované se jednalo o „potvrzené opakované stavy zmatenosti“, revizní znalkyně upozornila, že toto zjištění (rozuměj o opakovaných stavech) není v dostupné lékařské dokumentaci nikde zaznamenáno, když naopak ve zdravotní dokumentaci z nemocnice je opakovaný záznam o kvalitní orientaci posuzované a ve zdravotní dokumentaci praktického lékaře není jiný záznam o stavech zmatenosti, který navíc není praktickým lékařem specifikován. Revizní znalkyně dále poukazovala na to, že ze zdravotní dokumentace vyplývá, že posuzovaná zůstavitelka byla do smrti schopna telefonovat, zavolat si RZP, informovat o svém zdravotním stavu, rozhodovat o léčbě, což podporuje její závěr o způsobilosti zůstavitelky. V zdravotní dokumentaci nebyl revizní znalkyní nalezen záznam o vztahovačnosti (paranoiditě) posuzované. Konečně revizní znalkyně upozornila, že uvádí-li znalec , jméno, závěr o organickém poškození mozku, žádná vyšetření (CT, MR) nebyla provedena, tj. jde o nepodložený závěr. Pro úplnost je třeba připomenout, že v žalobě ze dne , datum, 2018, kterou se žalobkyně původně domáhala určení neplatnosti závěti pořízené dne , datum, 2017, ani sama žalobkyně nesporovala zdravotní stav zůstavitelky, ale měla za to, že v pořadí druhou závěť sepsala zůstavitelka v omylu, který v ní účelově vyvolal žalovaný. Rovněž v podání žalobkyně adresovanému Okresnímu státnímu zastupitelství v , adresa, dne , datum, 2018 (č. l. 41) žalobkyně uváděla, že žalovaný úmyslně uvedl zůstavitelku v omyl lživou informací a v důsledku toho byla poškozena na majetku, protože zůstavitelka zrušila svou první závěť, ale zdravotní stav zůstavitelky nijak nezpochybňovala.

20. Závěr revizní znalkyně není dle odvolacího soudu ani v přímém rozporu s výpovědí svědků, na které žalobkyně v odvolání odkazuje (sv. , jméno, , , jméno, , a sv. , jméno, ). Pokud jde o výpověď sv. , jméno, , která jako zdravotní sestra zůstavitelku navštěvovala, je třeba vyjít z té části její výpovědi, kde uvedla, že „v průběhu doby paní stárla, ale řekla bych, že orientovaná byla vždycky“. Doplňuje-li žalobkyně v odvolání, že svědkyně „tím měla na mysli pouze to, že zůstavitelka věděla, jaký je den, nebo jak se jmenuje“, nic takové z výpovědi svědkyně nevyplývá. Poukazuje-li žalobkyně na výpověď sv. , jméno, , tak jde o poukaz na tu část výpovědi svědkyně, kde svědkyně projevila svůj úsudek, že zůstavitelka nebyla schopna vyřizovat své úřední záležitosti, aniž by byl podložen konkrétní skutečností (viděné či slyšené svědkyní), na základě kterých svědkyně k takovému závěru dospěla. I další hodnocení zůstavitelky svědkyní (uváděla, že zůstavitelka byla vystrašenou a plně zmatenou starou paní, které prý chce paní , jméno, ublížit) je laickým hodnocením a oba znalci (jak znalec , jméno, , tak znalkyně , jméno, ) se shodli v tom, že výpovědi svědků nejsou pro posouzení zdravotního stavu ohledně duševní poruchy dostatečně objektivním důkazem, a že na základě výpovědi svědků nelze odborný závěr o skutkovém stavu věci učinit. K tomu je třeba uvést, že hodnocení zůstavitelky svědky (byť by se jednalo o zdravotníky či lékaři, avšak jiného oboru) mohou být protichůdná, neboť zhodnocení projevů duševní poruchy je otázkou odbornou, a laikovi nemusel být lékařsky zjištěný stav zůstavitelky zřejmý. Sv. , jméno, připustil, že zůstavitelka byla ovlivnitelná a manipulovatelná. Opět jde o úsudek svědka, navíc tato skutečnost sama o sobě nemůže vést k závěru, že zůstavitelka trpěla duševní poruchou ve smyslu ust. § 581 věta druhá o. s. ř. Relativizuje žalobkyně v odvolání výpověď sv. , jméno, tvrzením, že jde o bohatou sousedku zůstavitelky, která měla v minulosti o nemovitost zůstavitelky zájem, je třeba uvést, že na zjištěních učiněných z výpovědi této svědkyně soud skutkový závěr nepostavil.

21. Je tedy třeba uzavřít, že po smrti manžela zůstavitelky se o přízeň zůstavitelky ucházela žalobkyně i žalovaný 1. Rozkol původně přátelského vztahu žalobkyně se zůstavitelkou, ať již z jakéhokoli důvodu, na podzim 2016 byl nesporně prokázán. Skutečnost, že zůstavitelka v lednu 2017 sepsala závěť ve prospěch 1. žalovaného a změnila tak původní záměr odkázat majetek žalobkyni, není z tohoto pohledu překvapivá, nečekaná a zcela vybočující z rozumného jednání svéprávné osoby. Bylo přitom pouze rozhodnutím zůstavitelky, zda a v čí prospěch sepíše závěť. Rozhodla-li se zůstavitelka pro 1. žalovaného, realizovala své osobní právo povolat dědice (§ 1496 o. z.), byť se toto rozhodnutí zůstavitelky může žalobkyni jevit jako nesprávné a nespravedlivé.

22. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu ve výroku I, včetně správného rozhodnutí o nákladech řízení mezi žalobkyní a žalovaným 1. (výrok II) dle § 219 o. s. ř., potvrdil. Změnil rozhodnutí okresního soudu pouze ve výrocích III až V, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení mezi žalobkyní a žalovanými 2., 3. a 4., protože tito žalovaní se po vyhlášení rozsudku práva na náhradu nákladů řízení vzdali.

23. Žalobkyně nebyla v odvolacím řízení úspěšná, a stíhá jí povinnost hradit náklady úspěšnému žalovanému 1. Ten byl zastoupen zástupcem z řad advokátů, který mu v odvolacím řízení poskytnul dva účelné úkony právní pomoci (písemné vyjádření k odvolání, účast zástupce při odvolacím jednání). Odměna za jeden úkon činí 3 700 Kč (§ 9 odst. 3 ve spojení s § 7 odst. 5 AT). Dále náleží zástupci žalovaného 1. dvě paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč, náhrada cestovného 1 068,12 Kč (na trase , adresa, a zpět najeto celkem 138 km, cena nafty 34,70 Kč/litr, paušální náhrada za opotřebení vozidla 5,80 Kč/km, spotřeba 5,6 l/km) a náhrada za promeškaný čas za celkem 6 půlhodin po 150 Kč, tj. 900 Kč. Žalovanému 1. dále vznikly osobní náklady dané jeho cestou z místa bydliště do sídla odvolacího soudu 1 856 Kč (na trase , adresa, a zpět najeto celkem 320 km, paušální náhrada za opotřebení vozidla 5,80 Kč/km). Celkem činí náklady žalovaného 1. vzniklé v odvolacím řízení 12 124,12 Kč. žalobkyni bylo uloženo tyto náklady žalovanému 1 nahradit ve lhůtě 3 dnů k rukám jeho zástupce v souladu s ust. § 142 odst. 1, § 149 a 160 o. s. ř.

24. Žalovaným 2., 3., a 4. náklady v odvolacím řízení dle obsahu spisu nevznikly, a proto jim právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nebylo přiznáno.