26 CO 2/2022

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dany Mazákové a soudců Mgr. Ondřeje Rotta a Mgr. Olgy Mičanové, ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupen advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 884 329,54 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 30. 7. 2021 č. j. 8 C 53/2019-165

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna plně nahradit žalovanému z majetkové podstaty dlužníka právnická osoba, IČO, náklady odvolacího řízení 48 706,13 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaný byl povinen zaplatit do majetkové podstaty dlužníka právnická osoba 884 329,54 Kč s úrokem z prodlení 9,75 % od 21. 2. 2019 do zaplacení (výrok I) a současně uložil žalobkyni nahradit žalovanému z majetkové podstaty dlužníka právnická osoba do 15 dnů od právní moci rozsudku náklady řízení 102 995 Kč (výrok II).

2. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení výše uvedeného peněžitého plnění z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Tvrdila, že právnická osoba, s. r. o. (tj. žalobkyně, která je v současné době v úpadku a jejímž jménem proto jedná její insolvenční správce) provedla ve prospěch účtu žalovaného dne 12. 10. 2018 omylem bezhotovostní platbu ve výši 884 329,54 Kč, a že žalovaný toto mylné plnění odmítl vydat zpět. Žalovaný tvrzení žalobkyně o tom, že by se jednalo o mylnou platbu, odmítal a tvrdil, že platba byla provedena ve prospěch jméno příjmení, a že touto platbou žalobkyně vracela jméno příjmení peníze ze zápůjček, které jí jméno příjmení poskytl.

3. Okresní soud vyšel z toho, že z účtu vedeného u právnická osoba, na jméno právnická osoba s. r. o. byla dne 12. 10. 2018 poukázána platbu výši 884 329,54 Kč ve prospěch účtu, vedeného na jméno žalovaného, a to rovněž u právnická osoba (tato skutečnost v řízení nebyla sporná).

4. Okresní soud vyložil, že pro to, aby žalobkyně mohla být se svou žalobou úspěšná, muselo by v řízení být prokázáno její tvrzení, že peníze, které poukázala žalovanému, byly poskytnuty bez právního důvodu. Na základě provedených důkazů však okresní soud dospěl k závěru, že to byl naopak žalovaný, kdo prokázal své tvrzení, že na jeho účet bylo plněno z právního důvodu, jímž byla platba žalobkyně na úhradu dluhu, který měla žalobkyně vůči jméno příjmení. K tomu okresní soud uvedl, že taková tvrzení žalované vyplývají z výpovědi svědka jméno příjmení a rovněž z SMS komunikace mezi jméno příjmení, žalovaným a manželkou jednatele právnická osoba Okresní soud při hodnocení důkazů přihlédl i k velkému časovému odstupu mezi předmětnou platbou na účet žalovaného a předžalobní výzvou, kterou žalobkyně směřovala žalovanému až v únoru 2019, i když měla svůj údajný omyl v poukázání peněz žalovanému zjistit již za 2 či 3 dny po uskutečnění transakce. Okresní soud rovněž připomenul, že žalobkyně o vrácení peněz jednala nejprve s jméno příjmení, nikoli se žalovaným.

5. Povinnost nahradit náklady řízení žalované uložil okresní soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. žalobkyni jakožto v řízení zcela neúspěšnému účastníkovi.

6. Proti rozsudku podala žalobkyně včas odvolání. Tvrdila, že žalovaný neunesl své důkazní břemeno k tvrzení, že platba, která byla na jeho účet poukázána, měla sloužit k uhrazení půjčky žalobkyně. Okresnímu soudu vytkla, že se nevypořádal s jejím tvrzením, že tehdejšímu jednateli úpadce právnická osoba jméno příjmení svědek jméno příjmení žádné peníze nepůjčil. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobě zcela vyhověl.

7. Žalovaný se s rozsudkem okresního soudu ztotožnil a navrhl jeho potvrzení. Namítal, že tvrzení žalobkyně o tom, že se jednalo o mylnou platbu, je ve světle provedených důkazů nelogické, a zpochybnil věrohodnost výpovědi jednatele žalobkyně jméno příjmení.

8. Krajský soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou (§ 201 a 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. V prvé řadě je třeba uvést, že pro to, aby žalobkyně mohla být se svojí žalobou úspěšná, musela by prokázat své tvrzení, že platbu na účet žalovaného poukázala omylem. Podle § 2997 odst. 1 věta druhá zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) totiž právo na vrácení nemá ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen, ledaže plnil z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl. Nyní účinná právní úprava proto vychází z předpokladu, že právo na vrácení nemá ten, kdo plnil, aniž by jednal v omylu. Tím se současná právní úprava liší od předchozí úpravy dle zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku (dále jen„ obč. zák.“), účinné do 31. 12. 2013. Z toho vyplývá, že pouze za předpokladu, že by žalobkyně prokázala jí tvrzený omyl, bylo by možno žalobě vyhovět. Pakliže by v tom nebyla úspěšná, nebylo by možno žalobě vyhovět, a to bez ohledu na to, zda by žalovaný prokázal své tvrzení o tom, že platba, kterou přijal na svůj účet, byla míněna na úhradu půjčky, kterou jméno příjmení poskytl žalobkyni. Proto odvolací soud dal žalobkyni ve smyslu ustanovení § 118a o. s. ř. poučení, že musí nejen tvrdit, že plnila v omylu, ale i tvrzený omyl prokázat, a že pouze při prokázání omylu může být ve sporu úspěšná.

10. K tomu žalobkyně předložila pouze listinu, jež byla původně založena v jejích účetních dokladech. Jedná se o kopii elektronické korespondence – e-mail s datem 26. 11. 2018, odeslaný z adresy email na adresu email a podepsaný„ příjmení“, který obsahuje text ve znění„ 884 329,54 je jistota a bude se vracet“. Žalobkyně tvrdila, že e-mail odeslala jméno příjmení (manželka jednatele žalobkyně jméno příjmení a současně administrativní pracovnice žalobkyně), a že jím jméno příjmení, která pro žalobkyni zpracovávala účetnictví, objasňovala pohyby na účtu žalobkyně. Žalobkyně z toho dovozovala, že platba právě ve výši žalované sumy byla na účet žalovaného poukázána z jiného, než žalovaným tvrzeného důvodu. Takový závěr však z předloženého důkazu učinit nelze. Žalobkyně tvrdila, že platbu poukázala žalovanému omylem, to ale z listiny nijak nevyplývá, není z ní totiž vůbec zřejmé, že by žalobkyně byla v omylu skutkovém (že by platbu poukázala někomu jinému, než měla v úmyslu), či právním (žalobkyně věděla, že platbu poukázala žalovanému, ale byla v domnění, že je povinna mu plnit). Žalobkyně povahu svého omylu nijak blíže neobjasnila, a to ani po výzvě odvolacího soudu, aby doplnila, v čem spočívala podstata tvrzeného omylu a komu či na jaký domnělý účel měla být platba správně určena. Setrvala pouze na tvrzení, že platba, provedená ve prospěch účtu žalovaného, byla určena jiné (třetí) osobě. K tomu navrhla provést důkaz svědeckou výpovědí jméno příjmení, aby ta sdělila soudu, z jakého důvodu a komu měla žalobkyně v úmyslu plnit. K tomu je však třeba uvést, že účastníky řízení stíhá nejenom povinnost důkazní (§ 120 odst. 1 o. s. ř.), ale i povinnost tvrzení (§ 101 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), a že nemohou být v řízení úspěšní nejen při neunesení povinnosti důkazní, ale i při nesplnění povinnosti tvrzení. Jestliže žalobkyně tvrdí, že platba byla poukázána omylem, stíhá ji i povinnost tvrdit, jak k takovému omylu došlo – tedy mimo jiné uvést, z jakého důvodu platbu poukázala omylem a zda byla v omylu, že platbu poukázala někomu jinému nebo v omylu, že platbu poukazuje na splnění neexistující povinnosti. Tato tvrzení však není možné nahrazovat výslechem svědka. Jestliže tedy žalobkyně nebyla schopna přesně tvrdit okolnosti svého omylu, není dán ani důvod k tomu, aby byl proveden výslech svědkyně příjmení. Soud by takový důkaz mohl provést pouze v případě, kdy by žalobkyně přesně dotvrdila okolnosti tvrzeného omylu a soud by poté následně provedl důkaz (vyslechl svědkyni), aby mohl zhodnotit, zda tímto důkazem bylo dané konkrétní tvrzení žalobkyně prokázáno. Jestliže ale tvrzení chybí, není důvod důkaz provést, protože nelze posoudit, zda provedeným důkazem je či není tvrzení žalobkyně prokázáno.

11. K tomu ještě odvolací soud uvádí, že poukaz žalobkyně na judikaturu Nejvyššího soudu (konkrétně žalovaným zdůrazněné usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Co 1991/2020 ze dne 22. 7. 2020) není ve vztahu k věci shora rubrikované přiléhavý. Nejvyšší soud ve všech žalobkyní citovaných rozhodnutích totiž neřešil otázku důkazního břemena v případě, kdy by strana sporu, která plnění poskytla a domáhala se jeho vrácení, argumentovala tím, že platbu na účet protistrany učinila v omylu. Nebylo tak třeba posuzovat to, zda takový omyl byl prokázán či nikoli.

12. Odvolací soud je současně za jedno se závěrem okresního soudu, že provedenými důkazy bylo prokázáno tvrzení žalovaného, že platba, která byla poukázána na jeho účet od žalobkyně, byla žalobkyní zamýšlena jako plnění ve prospěch svědka jméno příjmení, a že účet žalovaného byl pouze místem plnění, které si žalobkyně a svědek příjmení společně ujednali. O tom svědčí nejen výpovědi žalovaného a svědka příjmení, ale rovněž výpověď jednatele žalované jméno příjmení, který uvedl, že poté, co byla platba poukázána, jednala žalovaná o dalším postupu právě se svědkem příjmení nikoli s žalovaným. V souladu s tím je rovněž obsah SMS komunikace mezi jméno příjmení a svědkem příjmení a související SMS komunikace mezi svědkem příjmení a žalovaným, učiněná právě v den, kdy došlo k předmětné platbě na účet žalobce. Z ní je patrné, že žalovaný zaslal číslo svého účtu, následně jméno příjmení reagovala vzkazem„ posláno“ a žalovaný poté potvrdil příjem platby.

13. Ve prospěch tvrzené mylné platby nehovoří žádný z provedených důkazů. O omylu v platbě hovořil pouze bývalý jednatel žalobkyně jméno příjmení, ten však byl slyšen v procesním postavení účastníka řízení, proto i na věrohodnost jeho výpovědi je třeba takto hledět. Vypověděl, že je mu známo, že byla podána žaloba ve věci shora rubrikované a uvedl, že tuto žalobu podala žalobkyně s tvrzením, že poukázala na účet žalovaného mylnou platbu. Komu tato platba ale měla být správně určena, nebyl jméno příjmení schopen uvést, a to ani na výslovný dotaz okresního soudu. Doplnil pouze, že by se za účelem zjištění tohoto údaje musel podívat do účetnictví žalobkyně. Dále tvrdil, že pokyn k platbě dala Ing. příjmení, která takovéto kancelářské práce u žalobkyně běžně prováděla, a že zjištění, že platba byla zaslána mylně, žalobkyně učinila během 2-3 dnů. Více nebyl schopen ke skutečnému důvodu platby i tomu, komu a na jaký účel měla být platba určena, uvést. Navíc kromě rozporů ve výpovědi jméno příjmení, na které poukázal již okresní soud, je tato výpověď i v rozporu s listinou, kterou žalobkyně předložila v průběhu odvolacího řízení. jméno příjmení uvedl, že o tom, že platba byla poukázána omylem, se žalobkyně dozvěděla velice krátce po odeslání platby – v průběhu cca 2-3 dnů. Elektronická komunikace, ve které jméno příjmení měla pro účetní objasnit povahu této platby, je však datována dnem 26. 11. 2018, tedy po uplynutí více jak jednoho měsíce od uskutečnění platby. A je zde uvedeno, že se jedná o„ jistotu“, nikoli, že by šlo o mylnou platbu (jak by bylo možno očekávat vysvětlení pro účely vedení účetnictví).

14. Za situace, kdy nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně o tom, že platbu poskytla v omylu, a současně bylo prokázáno tvrzení žalovaného, že platba byla poukázána žalobkyní ve prospěch svědka příjmení a účet žalovaného sloužil jako sjednané platební místo, nemohla být žalobkyně se svojí žalobou úspěšná, proto okresní soud správně uzavřel, že je třeba žalobu zamítnout. Okresní soud rozhodl správně i o povinnosti žalobkyně nahradit v řízení zcela úspěšnému žalovanému jeho náklady řízení. Ve vztahu jejich výši odvolací soud zcela odkazuje na podrobné vyčíslení, které provedl okresní soud. Z těchto důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

15. V odvolacím řízení uspěl zcela žalovaný, a proto mu rovněž náleží vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů za řízení před odvolacím soudem (§ 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.).

16. Náklady tvoří odměna a náhrada nákladů advokáta žalovaného, která byla vyčíslena takto. Odměna advokáta činí celkem 35 580 Kč za 3 úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání, účast při jednáních odvolacího soudu ve dnech 29. 3. 2022 a 3. 5. 2022) po 11 860 Kč dle § 7 bod 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, neboť předmětem odvolacího řízení bylo peněžité plnění ve výši 884 329,54 Kč. Dále jsou to náklady advokáta, tvořené 900 Kč jako paušální náhradou hotových výdajů advokáta dle § 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 shora uvedené úkony právní služby po 300 Kč Náklady advokáta tvoří též náhrada jízdného dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za cesty k výše uvedeným jednáním soudu a zpět 2 573 Kč a náhrada za ztrátu času v souvislosti s těmito cestami 12x 100 Kč dle § 14 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. K tomu je třeba ještě přičíst DPH sazbou 21 %, kterou je advokát z daného příjmu povinen odvést (§ 2 odst. 1 písm. b/, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty ve znění pozdějších předpisů, § 137 o. s. ř. a § 23a zákona č.85/1996 Sb. o advokacii ve znění pozdějších předpisů), ve výši 8 453,13 Kč. Celková výše nákladů advokáta žalovaného tudíž činí 48 706,13 Kč. Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, dospěje-li dovolací soud k závěru, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Takové dovolání se podává do dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který ve věci rozhodoval v prvém stupni s tím, že bude adresováno Nejvyššímu soudu České republiky v Brně. Dovolání lze podat pouze z důvodu nesprávného právního posouzení věci (§ 237 a § 241a o. s. ř.). Nebudou-li povinnosti, stanovené vykonatelným rozhodnutím, plněny dobrovolně, lze se u soudu domáhat výkonu tohoto rozhodnutí.