26 Co 209/2024

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dany Mazákové a soudců Mgr. Olgy Mičanové a Mgr. Ondřeje Rotta ve věci žalobkyně: Mgr. Jméno zainteresované osoby 0/0 , IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Mgr. Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 o zaplacení 24 449,00 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 27. 3. 2024 č. j. 21 C 177/2016-128 ve znění opravného usnesení ze dne 3. 5. 2024 č. j. 21 C 177/2016-133

I. Rozsudek okresního soudu se v části výroku I, jíž byla žaloba o zaplacení 8 150 Kč s příslušenstvím zamítnuta, mění takto:Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 8 150 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení za dobu od 25. 11. 2016 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývající části výroku I se rozsudek okresního soudu potvrzuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním ani před krajským soudem.

1. Okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení , částka, s 8,05 % úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení (výrok I). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Opravným usnesením okresní soud opravil záhlaví rozsudku tak, že doplnil opomenuté členy senátu v záhlaví rozhodnutí a změnil označení samosoudkyně na předsedkyně senátu.

2. Žalobkyně se domáhala zaplacení , částka, s příslušenstvím s tvrzením, že žalovaný byl od , datum, její zaměstnanec (advokátní koncipient). Ve věci společnosti , právnická osoba, proti , jméno FO, (klientovi žalobkyně) hrubou nedbalostí při plnění pracovních povinností žalovaný neodůvodnil odvolání klienta žalobkyně proti rozsudku pro uznání Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, a proto bylo odvolání Krajským soudem v , adresa, odmítnuto. Nárok vůči , jméno FO, byl promlčen a žalobkyně musela , jméno FO, nahradit škodu (, částka, jako jistina + , částka, jako přiznaný úrok + , částka, jako přiznané náklady).

3. Žalovaný tvrdil, že od žalobkyně dostával pokyny k vypracování jednotlivých úkonů a tyto úkoly žalobkyně pravidelně kontrolovala. Nestalo se, že by měl na starosti celý spis. Popíral, že by od žalobkyně obdržel konkrétní příkaz k vypracování odůvodnění odvolání.

4. Okresní soud uzavřel, že žalobkyně je advokátka a byla , jméno FO, zmocněna k zastupování ve věci žaloby podané společností , právnická osoba, (věc vedena u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, ). Ve věci byl vydán rozsudek pro uznání, proti kterému bylo podáno blanketní odvolání, které nebylo ani k výzvě soudu odůvodněno. Odvolání bylo proto odvolacím soudem odmítnuto (usnesení Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, č. j. , spisová značka, ). Usnesení okresního soudu o výzvě k doplnění odvolání (ze dne , datum, ) bylo žalovanému odesláno na pracovní e-mail bezprostředně poté, co bylo dne , datum, doručeno do datové schránky žalobkyně. Žalovanému byl současně udělen pokyn k vyřízení. Okresní soud dále uzavřel, že předmětná e-mailová zpráva byla žalovaným přijata. Skutečnost, že žalovaný přijetí aktivně nepotvrdil, není dle okresního soudu za daných okolností způsobilá účinně zpochybnit doručení na pracovní e-mail žalovaného, a tedy i seznámení se s obsahem výzvy a s uděleným pokynem. Žalovaný však v rozporu s pokynem doplnění odvolání nevypracoval. Žalobkyně následně uhradila za , jméno FO, částku, kterou byl povinen dle pravomocného rozsudku soudu prvního stupně zaplatit spol. , právnická osoba, (, částka, ).

5. Okresní soud uzavřel, že v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, přitom mohl být – za předpokladu věcného projednání– , jméno FO, úspěšný, a to s ohledem na skutečnost, že před vydáním rozsudku pro uznání byla vznesena námitka promlčení žalobou uplatněného nároku (konkrétně v rámci odporu ze dne , datum, ). Nepřiznivému následku (odmítnutí odvolání) bylo dle okresního soudu možné zabránit dodatečným podáním doplňujícím odvolání o všechny podstatné náležitosti, neboť spis okresního soudu byl s nedoplněným odvoláním předložen Krajskému soudu v , adresa, až dne , datum, a odvolací soud odmítl odvolání až dne , datum, . Protože žalobkyně ve vztahu k žalovanému nevykonávala nezbytný dohled nad jím provedenou prací, nezjistila, že doplnění odvolání nebylo v rozporu s jejím pokynem ve lhůtě do , datum, podáno. Skutečný stav věci vyšel najevo až v souvislosti s doručením rozhodnutí o odmítnutí odvolání. Tvrzení žalobkyně, že žalovaný byl již zkušený právník, který vedl jemu přidělené spisy od počátku až do závěru, nepovažoval okresní soud za rozhodné. Uzavřel, že žalobkyně měla pravidelně kontrolovat práci žalovaného, a pokud pochybení nezjistila ani v průběhu dalších více než 30 dní, kdy bylo možné zjednat nápravu, jde to k její tíži. Okresní soud uzavřel, že mezi jednáním žalovaného, který nesplnil pokyn žalobkyně, a škodou spočívající v úhradě , částka, klientovi žalobkyně, není dána příčinná souvislost, neboť pokud by žalobkyně vykonávala náležitý dohled nad činností žalovaného, mohla (a měla) dodatečně doplnit odvolání a odvrátit rozhodnutí o odmítnutí odvolání, a tím i vzniklou škodu. Protože nebyl splněn základní předpoklad existence nároku na náhradu škody způsobené zaměstnancem zaměstnavateli dle § 250 odst. 1 zákoníku práce, neboť příčinná souvislost mezi vznikem škody a zaviněným protiprávním jednání nebyla shledána, žalobu zamítl.

6. Proti rozsudku podala žalobkyně včas odvolání. Namítla, že žalovaný měl do odporu proti platebnímu rozkazu uvést námitku promlčení, která byla v kauze k dispozici. Kdyby tak učinil, klient by byl v kauze zcela úspěšný a žádná škoda by mu nevznikla. Protože žalovaný námitku promlčení nikdy za klienta neuplatnil, způsobil klientovi a následně i žalobkyni škodu. Tvrdila, že žalovaného řádně kontrolovala a nikdy z ničeho nevyplynulo, že by pokyn nedodržel. Žalovaný jí tvrdil, že vše je řádně a včas podané a že spis má z důvodu vysoké píle doma. Žalovaný byl zkušeným právníkem, ve velkém tzv. vinklařil, o čemž svědčí trestní spis Okresního soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, . Okresní soud měl připojit trestní spis a seznal by, že žalovaný inkasoval peníze od lidí, ale do poklady AK je nepředával, vykonával protiprávně advokacii na svůj účet bez vědomí zaměstnavatele. Žalobkyně neměla šanci na toto chování žalovaného přijít až do září , rok, , kdy byl ve večerních hodinách přistižen v AK s Ukrajinci a byly zjištěny jeho neoprávněné přístupy o víkendu do AK. Žalobkyně dále v odvolání upozornila, že dle stavovských předpisů, pokud koncipient neinformuje svého školitele o výzvě soudu k podání vyjádření a zmeškáním lhůty zaviní vydání rozsudku pro uznání, dopouští se kárného provinění. Uvedla, že žalovaný v den ukončení pracovního poměru podepsal listinu, ve které se doznal k páchané škodné události. Právní povinnost porušil pouze žalovaný, a i kdyby žalobkyně připustila své pochybení – což nečiní – šlo by maximálně o možnou aplikaci dělené odpovědnosti za škodnou událost v poměru 90 % k tíži škůdce a 10 % k tíži školitele. Navrhla, aby odvolací soud zrušil rozhodnutí okresního soudu a vrátil věc okresnímu soudu k dalšímu řízení, ev. aby sám rozhodl „v intencích odvolání“.

7. Odvolání žalobkyně je přípustné a je zčásti důvodné.

8. Předně je třeba uvést, že není důvodná odvolací námitka žalobkyně, že žalovaný ve věci sp. zn. , spisová značka, řádně nikdy neuplatil námitku promlčení zažalovaného dluhu. Z odporu, který byl podán proti platebnímu rozkazu sp. zn. , spisová značka, a který je založen na č. l. 5 přílohového spisu Okresního soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, naopak vyplývá, že námitka promlčení byla uplatněna. Z podání dále vyplývá, že podání podepsal za žalobkyni žalovaný na základě substituční plné moci.

9. Předpokladem pro vznik odpovědnosti zaměstnance vůči zaměstnavateli za škodu je porušení pracovních povinností zaměstnancem při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, vznik škody, příčinná souvislost mezi porušením povinností a vznikem škody a zavinění na straně zaměstnance (§ 250 zák. práce). Ke vzniku povinnosti k náhradě škody je zapotřebí, aby všechny předpoklady byly splněny současně; chybí-li kterýkoliv z nich, nárok, a tedy ani povinnost k zaplacení, nevzniká.

10. Okresní soud uzavřel, že žalovaný byl zaměstnanec žalobkyně (viz pracovní smlouva ze den , datum, na č. l. 3-7 spisu) a obdržel pokyn, aby odvolání ve věci žalobkyní zastupovaného , jméno FO, řádně, v soudem určené lhůtě, odůvodnil. Pokud tak neučinil, porušil povinnost zaměstnance. S tímto dílčím závěrem okresního soudu se odvolací soud ztotožňuje. Je nesporné, že žalovaný byl zaměstnanec žalobkyně a e-mail s pokynem žalobkyně byl žalovanému odeslán; žalobkyně komunikovala s žalovaným mailovou poštou (šlo o zavedenou praxi) a závěr okresního soudu má podklad v provedeném dokazování. Je pak zcela mimo pochybnost, že povinnost zaměstnanců plnit pokyny nadřízených, patří k základním povinnostem zaměstnanců uvedeným v ustanovení § 301 písm. a) zák. práce a že žalovaný tuto povinnost nesplnil.

11. Pro posouzení vniku nároku na náhradu škody je nutno, jako předběžnou otázku, vyřešit, zda by v případě podaného řádného odůvodnění odvolání ve věci sp. zn. , spisová značka, byl dán konečný úspěch žalobkyní zastupovaného , jméno FO, ve věci, tj. zda by byla ve věci samé žaloba zamítnuta a , jméno FO, by povinnost hradit přisouzenou povinnost, včetně náhrady nákladů řízení, nestíhala. Okresní soud v bodě 21 odůvodnění dospěl k závěru, že úspěch , jméno FO, ve věci sp. zn. , spisová značka, by byl dán s odkazem na promlčení nároku. V dané věci bylo rozhodnuto rozsudkem pro uznání a bylo proto třeba předběžně posoudit, zda by byl nejprve dán úspěch v odvolacím řízení, které má v případě rozsudku pro uznání specifickou povahu (viz § 205b o. s. ř.) a zda by následně byl dán úspěch ve věci samé. Odvolací soud proto považuje za potřebné uvést následující doplnění odůvodnění závěru okresního soudu, se kterým se ztotožňuje.

12. Ve věci sp. zn. , spisová značka, byl uplatněn nárok na zaplacení , částka, s úrokem z prodlení 8,05 % z , částka, od , datum, do zaplacení. Dle žalobního tvrzení šlo o dluh ze smlouvy o půjčce ze dne , datum, , když v žalobě bylo tvrzeno, že , jméno FO, byla poskytnuta půjčka , číslo, tis. Kč, kterou měl zaplatit v 53týdenních splátkách po , částka, . Lze tedy uzavřít, že smlouva byla uzavřena 48 týden roku , rok, , od 49 týdne roku , rok, do 49 týdne roku , rok, měly být hrazeny splátky (4 splátky v roce , rok, + 49 splátek v roce , rok, ) a nejpozději , datum, měl být dluh zaplacen. Žaloba byla podána k soudu , datum, . Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, ve kterém nalézací soud zároveň vyzval žalovaného dle § 114b o. s. ř., aby se ve věci ve lhůtě 30 dnů vyjádřil, a to včetně poučení o jeho nečinnosti (o následku v podobě vydání rozsudku pro uznání). , jméno FO, zastoupen žalobkyní podal proti elektronickému platebnímu rozkazu odpor, ve kterém zároveň uvedl, že „uplatněná pohledávka je dávno uhrazena a neeviduje-li žalobce úhradu v roce , rok, , pak je vznášena námitka promlčení pohledávky“. Toto podání sepsal žalovaný, kterému byla žalobkyní udělena substituční plná moc. Okresní soud přesto rozsudkem pro uznání žalobě plně vyhověl, když měl za to, že nebylo podáno řádné vyjádření k žalobě (rozsudek ze dne , datum, č. j. , spisová značka, ). Proti rozsudku pro uznání byla žalobkyně jménem klienta včas blanketní odvolání. Odvolání nebylo přes výzvu a poučení okresního soudu odůvodněno. Odvolání bylo odvolacím soudem odmítnuto.

13. Žalobkyně při odvolacím jednání k dotazu odvolacího soudu uvedla, že má za to, že podmínky pro vydání rozsudku pro uznání ve věci sp. zn. , spisová značka, byly splněny. K tomu je ale třeba uvést, že za takové situace, by ani řádně odůvodněné odvolání nemohlo rozsudek pro uznání zvrátit. U rozsudku pro uznání jsou totiž přípustným odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. nebo skutečnosti ev. důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání (§ 205b o. s. ř.). Pokud by tedy byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání, a protože žalobkyně žádné jiné porušení povinnosti žalovanému nevytýkala (v tomto směru je soud vázán žalobním tvrzením), musel by soud dospět k závěru, že ani řádně odůvodněné odvolání by nebylo způsobilé vývoj ve věci sp. zn. , spisová značka, zvrátit ve prospěch klienta žalobkyně.

14. Jak bylo uvedeno shora proti rozsudku pro uznání jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v ust. § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jeho vydání dané v ust. § 153a, 153b o. s. ř. Úspěch v odvolacím řízení ve věci sp. zn. , spisová značka, by tedy byl dán pouze tehdy, pokud pro vydání rozsudku pro uznání nebyly dány podmínky, protože vady uvedené v ust. § 205 odst. 2 písm. a) ze spisu sp. zn. , spisová značka, nevyplývají.

15. Obecně platí, že vyzve-li soud žalovaného podle ustanovení § 114b o. s. ř., aby se ve věci písemně vyjádřil, žalovaný výzvě vyhoví i tím, že ve stanovené lhůtě ve vyjádření k žalobě uvede skutečnosti, na jejichž základě by mohl mít ve věci (alespoň částečný) úspěch (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, nebo také sp. zn. , spisová značka, ). To platí i tehdy, neuvede-li žalovaný výslovně, jaké právní následky jsou s těmito skutečnostmi spojeny (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). V takovém případě nelze ve věci rozhodnout rozsudkem pro uznání. Dle ustálené judikatury sice platí, že uplatnění (vznesení) námitky promlčení pohledávky není uplatněním skutkové námitky nýbrž námitky právní (viz např. rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, ), jestliže ale žalovaný , jméno FO, v odporu proti platebnímu rozkazu zároveň uvedl, že dluh v roce , rok, zaplatil a ev. namítl jeho promlčení, je jeho obrana dostatečnou reakcí na skutková tvrzení, která byla obsažena v žalobě, neboť umožnila nalézacímu soudu stanovit okruh sporných skutečností, které měly být předmětem dokazování. Důvodně vznesená námitka promlčení znamená ztrátu možnosti žádat pro uplatněný nárok soudní ochranu. Ve věci sp. zn. , spisová značka, bylo z žalobního tvrzení jasné, že dluh měl být zaplacen již v roce , rok, a tvrdil-li žalovaný , jméno FO, , že v roce , rok, svoji povinnost splnil a uplatnil-li ev. námitku promlčení, bylo zcela zřejmé, kam jeho obrana směřovala a nalézací soud mohl a měl námitku promlčení posoudit.

16. Se zřetelem ke shora uvedeným závěrům, dospěl odvolací soud k tomu, že za situace, kdy byla námitka promlčení řádně uplatněna již v odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu, šlo zároveň o řádné vyjádření žalovaného k uplatněnému nároku, tj. byla splněna povinnost daná žalovanému , jméno FO, výzvou soudu učiněnou dle § 114b o. s. ř. a předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání ve věci sp. zn. , spisová značka, nebyly splněny.

17. Jestliže by tedy bylo odvolání proti rozsudku pro uznání řádně odůvodněno a nebylo podáno pouze blanketně, musel by odvolací soud dospět k závěru, že podmínky pro vydání rozsudku pro uznání nebyly splněny a rozsudek pro uznání by zrušil nebo změnil tak, že se nevydává. Následně by soudy při rozhodování ve věci samé posuzovaly námitku promlčení a nesporně by dospěly k závěru, že měl-li být dluh zaplacen nejpozději , datum, a byla-li žaloba podána , datum, , je nárok promlčen (v objektivní tříleté lhůtě) a nelze mu poskytnout soudní ochranu, tj. žaloba by musela být zamítnuta.

18. Je tak možno uzavřít, že pokud by bylo podáno řádně odůvodněné odvolání, resp. pokud by bylo odvolání dodatečně včas odůvodněno, nedošlo by k jeho odmítnutí odvolacím soudem, ale naopak by byl rozsudek pro zmeškání zrušen (ev. změněn tak, že se rozsudek pro uznání nevydává) a v konečném rozhodnutí ve věci samé by klientovi žalobkyně povinnost zaplatit dluh, včetně náhrady nákladů řízení, uložena být nemohla, protože žalobou byl uplatněn promlčený nárok a námitka promlčení byla řádně uplatněna.

19. V původním řízení udělil , jméno FO, plnou moc žalobkyni. Advokát, kterému byla udělena plná moc, je oprávněn dát se zastupovat jiným advokátem nebo advokátním koncipientem (§ 25 odst. 1 a § 28 odst. 1 o. s. ř.). Odpovědnost za poskytnutí právních služeb vůči účastníkovi však nese výlučně advokát, kterému byla udělena plná moc. Žalobkyně tak byla odpovědná vůči , jméno FO, , a protože za něj musela splnit povinnost uloženou rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, č. j. , spisová značka, , ve výši tohoto plnění, vznikla žalobkyni škoda (doklad o zaplacení škody na č. l. 8 spisu). Lze tedy uzavřít, že porušení povinnosti žalovaného spočívají v jeho nečinnosti (nevyhotovení a neodeslání odůvodnění odvolání), bylo v příčinné souvislosti se vzniklou škodou.

20. Zaviněné porušení povinnosti zaměstnancem nemusí být jedinou příčinou vzniku škody, ale musí se jednat o jednu z důležitých a podstatných příčin. Zaměstnanec neodpovídá za škodu způsobenou porušením povinnosti ze strany jiného zaměstnance (257 odst. 5 zák. práce) nebo zaměstnavatele (§ 250 odst. 2 zák. práce). Podle ustanovení § 257 odst. 4 zák. práce byla-li škoda způsobena také zaměstnavatelem, je zaměstnanec povinen hradit poměrnou část škody podle míry svého zavinění. Zaměstnanec tedy odpovídá za škodu jen v rozsahu odpovídajícím jeho zavinění na vzniku škody a k tíži zaměstnavatele jde ta část škody, kterou způsobil sám porušením vlastních povinností. Omezení odpovědnosti z důvodu spolupůsobení škody ze strany zaměstnavatele může pro zaměstnance znamenat zmenšení výše nároku na náhradu škody a někdy může vést i k vyloučení odpovědnostních následků, které by jej jinak postihly, nebýt okolnosti, že vznik škody způsobil rovněž sám zaměstnavatel porušením svých povinností.

21. Odvolací soud souhlasí se závěrem okresního soudu, že povinnosti žalobkyně bylo žalovaného jako advokátního koncipienta pečlivě vést a dohlížet na něj tak, aby získal znalosti a zkušenosti potřebné ke složení advokátní zkoušky a k výkonu advokacie (čl. 15 odst. 1 z. č. 58/1996 Sb., o advokacii). Takové povinnosti mohla žalobkyně plně dostát pouze při pečlivé kontrole práce žalovaného, a to nejen při kontrole včasnosti provedených úkonů, ale i kontrolou obsahu jednotlivých úkonů právní služby. V dané věci byla žalobkyně informována, že ve věci, ve které zastupovala žalovaného, byl vydán rozsudek pro uznání. Proti rozsudku podala žalobkyně jménem žalovaného blanketní odvolání (které je založeno na č. l. 11 přílohového spisu a ze kterého vyplývá, že bylo podepsáno žalobkyní nikoli žalovaným jako v případě podaného odporu proti platebnímu rozkazu). Byl-li vydán rozsudek pro uznání jako speciální forma soudního rozhodnutí ve věci samé, bylo nesporně třeba věnovat odůvodnění odvolání mimořádnou pozornost. Bylo tedy na žalobkyni, aby za situace, kdy žalovanému uložila, aby vypracoval odůvodnění odvolání proti rozsudku pro zmeškání zkontrolovala, zda byl úkol splněn, zda bylo odůvodnění odvolání soudu odesláno a zda byly uplatněny relevantní odvolací námitky, protože pouze v takovém případě bylo možno docílit zrušení rozsudku pro uznání (§ 205b o. s. ř.). Žalobkyně však žádnou činnost nevyvinula, spoléhala se dle jejího tvrzení pouze na ústní ujištění ze strany žalovaného, že úkol splnil, aniž se přesvědčila, zda a zejména jak byl úkol splněn. Lze tedy konstatovat, že od , datum, , kdy jménem žalovaného , jméno FO, podala žalobkyně blanketní odvolání, až do , datum, , kdy jí bylo doručeno usnesení o odmítnutém odvolání, zůstala žalobkyně zcela nečinná, na splnění tohoto konkrétního úkolu zadaného žalovanému nedohlížela, ve výkonu poskytování právní služby ho nijak nevedla a zanedbala tím svoji povinnost školitele a zaměstnavatele. Odvolací soud proto uzavřel, že škoda byla způsobena také nečinností žalobkyně jako zaměstnavatele.

22. Podle ustanovení § 257 odst. 4 zák. práce byla-li škoda způsobena také zaměstnavatelem, je zaměstnanec povinen hradit poměrnou část škody podle míry svého zavinění. Při posouzení míry zavinění žalobkyně (zaměstnavatele) a žalovaného (zaměstnance) odvolací soud vyhodnotil, že to byla žalobkyně, která pracovala jako advokátka a měla své zkušenosti a znalosti předávat žalovanému, který se teprve na plnohodnotný výkon advokacie připravoval. Zavinění na straně žalobkyně proto odvolací soud shledal jako podstatnější a dospěl k závěru o poměru zavinění 2/3 na straně žalobkyně a 1/3 na straně žalovaného, tedy že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni 1/3 vzniklé škody, tj. , částka, s 8,05 % úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení (úrok z prodlení se odvíjí od výzvy k plnění ze dne , datum, založené na č. l. 11 spisu).

23. Průměrný měsíční výdělek žalovaného činil , částka, (potvrzení č. l. 9 ve spojení s ust. § 351 a násl. zák. práce) a výše přiznané náhrady škody nepřesáhla jeho čtyřapůlnásobek (§ 257 odst. 2 zák. práce). Důvody zvláštního zřetele hodné pro přiměřené snížení výše náhrady škody odvolací soud neshledal, a to i vzhledem k tomu, jak byl žalovaný hodnocen jako zaměstnanec žalobkyní jako zaměstnavatelem (§ 264 zák. práce).

24. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu v části, jíž byla žaloba o zaplacení , částka, s 8,05 % úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení zamítnuta, změnil a uložil žalovanému v této výši nahradit žalobkyni vzniklou škodu. Ve zbývajícím rozsahu rozsudek okresního soudu potvrdil.

25. Žalovaný byl úspěšný v rozsahu 2/3 a žalobkyně v rozsahu 1/3 uplatněného nároku. Žalobkyně by proto měla hradit žalovanému 1/3 jeho nákladů řízení, protože žalovaný se práva na náhradu nákladů řízení vzdal, nebylo právo na náhradu nákladů řízení před okresním ani krajským soudem přiznáno žádnému z účastníků.