26 Co 225/2025

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Dany Mazákové a soudců Mgr. Olgy Mičanové a Mgr. Ondřeje Rotta, ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozená datum bytem Adresa žalobce B zastoupena zmocněncem Jméno zmocněnce A , narozeným Datum narození zmocněnce A bytem Adresa zmocněnce A c) Jméno zmocněnce B , narozený datum bytem Adresa zmocněnce B zastoupen zmocněncem Jméno zmocněnce C , narozeným Datum narození zmocněnce C bytem Adresa zmocněnce C d) Jméno zmocněnce D , narozená Datum narození zmocněnce D bytem Adresa zmocněnce D zastoupena zmocněncem Jméno zmocněnce E , narozeným Datum narození zmocněnce E bytem Adresa zmocněnce E e) Jméno zmocněnce F , narozený Datum narození zmocněnce F bytem Adresa zmocněnce F zastoupen zmocněncem Jméno zmocněnce G , narozeným Datum narození zmocněnce G bytem Adresa zmocněnce G f) Jméno zmocněnce H , narozená Datum narození zmocněnce H bytem Adresa zmocněnce H zastoupena zmocněncem Jméno zmocněnce I , narozeným datum . 197 bytem Adresa zmocněnce I g) Jméno zmocněnce J , narozená Datum narození zmocněnce J jméno FO , narozeným Datum narození zmocněnce K bytem Adresa zmocněnce K h) Jméno zmocněnce L , narozená Datum narození zmocněnce L bytem Adresa zmocněnce L zastoupena zmocněncem Jméno zmocněnce M , narozeným Datum narození zmocněnce M bytem Adresa zmocněnce M proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o žalobě proti vypuzení z držby o odvolání žalobců proti usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 21. května 2025 č. j. 6 C 60/2025-53

I. Usnesení okresního soudu se v části výroku I, jíž byla zamítnuta žaloba žalobkyň b) a h), zrušuje a řízení o žalobě žalobkyň b) a h) se zastavuje.

II. Usnesení okresního soudu se ve zbývající části výroku I a ve výroku III potvrzuje.

III. Ve výroku II se usnesení okresního soudu mění takto:Žalobci jsou povinni nahradit žalovanému náklady řízení před okresním soudem 5 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalovaného.

IV. Žalobci jsou povinni nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení 5 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalovaného.

1. Okresní soud napadeným usnesením zamítl žalobu, jíž se žalobci domáhali, aby byla žalovanému uložena povinnost zdržet se dalšího vypuzení z držby práva cesty žalobců přes pozemek p. č. st. , číslo, v k. ú. , adresa, , spočívající v uzamčení želené brány na pozemku p. č. st. , číslo, při společné hranici s pozemkem p. č. , číslo, , vše v k. ú. , adresa, a povinnost obnovit původní stav odemčením a otevřením železné brány (výrok I). Žalobcům uložil povinnost společně a nerozdílně nahradit náklady řízení 3 900 Kč k rukám zástupkyně žalovaného do 3 dnů od právní moci usnesení (výrok II) a dále zaplatit na účet Okresního soudu v Jičíně soudní poplatek 5 000 Kč do 15 dnů od doručení tohoto usnesení (výrok III).

2. V odůvodnění usnesení okresní soud uvedl, že žalobci předložený úřední záznam o podání vysvětlení ze dne 29. 3. 2025 vyvrací tvrzení o tom, že se o rušení držby žalovaným (o umístění zámku na bránu) dozvěděli až 29. 3. 2025 minimálně ve vztahu k žalobkyním h) a b). Z předložených důkazů není možné učinit závěr, kdy se ostatní žalobci o umístění zámku na bránu dozvěděli. Žalobci tak neprokázali, že se o uzavření brány na pozemku žalovaného zámkem dozvěděli až 29. 3. 2025, tedy že žalobu podali v propadné lhůtě, okresní soud proto jejich žalobu zamítl.

3. Proti usnesení podali žalobci včas odvolání. Uvedli, že žalovaný v řízení uváděl účelové a zkreslené informace. Zdůraznili, že jejich přístup k chatám byl více než 80 let tolerován, vykonáván bez protestu, pokojně, se souhlasem právních předchůdců žalovaného, i sám žalovaný do určité doby do pokojné držby žalobců a výkonu jejich práva průchodu a průjezdu nezasahoval. Argumentace o „nelegálnosti“ chat je věcí stavebního práva. Přístup alternativní cestou k chatám není možný, resp. je nadměrně obtížný a nerealizovatelný. Uzamčení brány žalovaným představovalo svévolný zásah do pokojně vykonávané držby, žalobci podali žalobu včas. O zásahu a že je nevratný se dozvěděli při osobním setkání s žalovaným 28. 3. 2025, žalovaný jim zprůchodnění a zprůjezdnění brány neumožnil, a to ani přes pokusy o domluvu ze strany přivolané hlídky Policie ČR. I pokud by se dva z žalobců dozvěděli o uzamčení brány dříve, zbývající čtyři žalobci podali žalobu včas, držební ochrana se vztahuje ke každému z držitelů samostatně, okresní soud pochybil, zamítl-li žalobu paušálně vůči všem žalobcům. Okresní soud se rovněž nevypořádal s podmínkami řádné držby dle § 989 a násl. o. z., zejm. se znaky pokojnosti, dobré víry a nepřetržitosti výkonu držby. Dodali, že argumentace žalovaného předpisy na ochranu bezpečnosti a zdraví při práci a stavební činnosti je účelová, nepodložená, vedená toliko cílem omezit výkon práv žalobců. Při odvolacím jednání vzaly žalobkyně b) a h) z důvodů procesní ekonomie žalobu zpět. Žalobci dále upřesnili, že po předmětné cestě vždy k chatám všichni žalobci jezdili, cesta je vyjeta v terénu, a všichni se domnívali, že se jedná o účelovou komunikaci. Odnepaměti tam byl přístup veřejný. Věc se řeší rovněž u Městského úřadu , adresa, , odboru dopravy, dosud nebylo nijak rozhodnuto. Žalobci výslovně uvedli, že se domáhají ochrany držby práva chůze a jízdy, které bylo vykonáváno z titulu účelové komunikace, a i se souhlasem právních předchůdců žalovaného. K námitce žalovaného, že bránu uzamkl z důvodu bezpečnosti, žalobci předložili plán bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na revitalizaci areálu bývalého mlýna a upozornili na bod 3. 2, kde je uvedeno, že má být brán ohled na pozemní komunikace s cílem tyto komunikace co nejméně narušit. Žalobkyně h) doplnila, že již před 10 lety dostali všichni žalobci povolení od starosty obce , adresa, k užívání cesty. Žalobci navrhli, aby odvolací soud usnesení okresního soudu změnil a žalobě vyhověl.

4. Žalovaný se k odvolání vyjádřil, rozhodnutí okresního soudu považoval za správné. Uvedl, že se jedná o dlouhodobý spor o průjezd jeho dvorem motorovými vozidly v absolutní blízkosti jeho stavby. Oprávnění žalobců projíždět dvorem z ničeho nevyplývá, k souhlasu nedošlo ani za předchozích vlastníků. Není pravdou, že by přístup k chatám byl respektován bez protestu 80 let. Domnívá se, že chaty žalobců nebyly zbudovány řádně a jejich užívání nebylo povoleno. Žalovaný má závazný pokyn k zamezení pohybu osob v přítomnosti stavebních strojů. K chatám existuje alternativní přístup po zpevněné cestě umístěné na pozemku p.č. , hodnota, v obci a k.ú. , adresa, , ta je ve vlastnictví České republiky, další část cesty navazuje po pozemku obce. Žalobci nikdy neměli povolený příjezd ke svým stavbám přes pozemky žalovaného, většina z nich nevlastní ani pozemky pod stavbou, ty jsou dosud označené jako lesní a většina z nich patří žalovanému, pohyb motorových vozidel v lese je zakázán a je jeho povinností jako vlastníka snažit se takovému pohybu vozidel zabránit. Původní uživatelé k chatám přicházeli pěšky, žalobci si nárokují příjezd motorovými vozidly, s průjezdem dvorem žalovaný nikdy nesouhlasil. Ve věci zároveň probíhá řízení před Městským úřadem , adresa, , odborem dopravy, č.j. , spisová značka, . Pozemek p.č. , hodnota, zastavěná plocha a nádvoří v obci a katastrálním území, je zjevně dvorem usedlosti, žádnou cestou. Dokonce je součástí stavebního pozemku, na němž je umístěna obytná stavba žalovaného. Pozemek p.č. , hodnota, v k.ú. , adresa, je bývalým náhonem mlýna, nejde o cestu. Namítl, že žalobci a ostatní osoby si na pozemcích žalovaného počínají neohleduplně, projíždějí bezohledně na kolech i automobily, nedodržují bezpečnou rychlost, ačkoli se pohybují v absolutní blízkosti obytné stavby na dvoře usedlosti. Opakovaně došlo k ohrožení dětí i domácích zvířat. Cestu přes svůj dvůr uzavřel po trvalých sporech, které žalobci popisují, již v polovině února, konkrétně 13. 2. 2025 při zahájení další etapy stavebních prací. Žalobci, pokud tvrdí, že právo vykonávali, to museli zjistit. Obrana žalobců tak podle ust. § 1008 o. z. není včasná. Při odvolacím jednání žalovaný potvrdil, že stav popsaný v žalobě trvá stále, brána je na místě od 90. let minulého století, ale nyní ji uzamknul. Pokud obec vydala nějaké povolení, tak před 5 lety, a pouze k užívání komunikace na pozemcích ve vlastnictví obce. Od 80. let minulého století vlastník mlýna nesouhlasil s průjezdem přes dvůr mlýna a dával to najevo, spory jsou dlouhodobé, a proto není žaloba podána včas. Žalobci rovněž nejsou držiteli žádného práva, které by mohlo být v tomto řízení chráněno. Žalovaný s průjezdem přes dvůr mlýna nesouhlasí. Dvůr má plochu asi 200 m2 v části, kudy by měl průjezd vést, automobily se pohybují v podstatě u paty domu. S tím žalovaný nesouhlasí. Dnes jsou tam prováděny stavební práce a na dvoře se pohybuje velký stavební jeřáb. K listině předložené žalobkyní h) o povolení k vjezdu udělené v roce 1998 Obecním úřadem , adresa, , uvedl, že se jedná o komunikaci od mlýna směrem k chatové oblasti, a nezahrnuje dvůr mlýna. Obec by ostatně ani neměla oprávnění povolovat přístup na soukromý pozemek. Navrhl, aby usnesení okresního soudu bylo potvrzeno, resp. pokud jde o nákladový výrok žádal přepočtení nákladů prvostupňového řízení odvolacím soudem, neboť měl za to, že tyto nebyly okresním soudem vypočteny správně.

5. Po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a je přípustné (a contr. § 202 o. s. ř.), přezkoumal odvolací soud napadené usnesení, k projednání věci nařídil ústní jednání v souladu se závěry v nálezu Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3623/15.

6. Podle ustanovení § 222a odst. 1 o. s. ř. vezme-li žalobce (navrhovatel) za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví.

7. Žalobkyně b) a h) vzaly při odvolacím jednání žalobu zpět. Odvolací soud proto s ohledem na dispozitivní úkon žalobkyň (zpětvzetí návrhu) usnesení okresního soudu v části výroku I, jíž byla zamítnuta žaloba žalobkyň b) a h), zrušil a řízení zastavil.

8. Podle § 177 odst. 1 o. s. ř. domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat.

9. Dle § 178 o. s. ř. v řízení se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.

10. Dle § 1003 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.

11. Dle § 987 o. z. je držitelem ten, kdo vykonává právo pro sebe.

12. Dle § 988 odst. 1 o. z. lze držet právo, které lze právním jednáním převést na jiného a které připouští trvalý nebo opakovaný výkon.

13. Žalobci se posesorní žalobou domáhali rychlé ochrany držitele před svémocným rušením držby. Rušením je každé omezování držitele ve výkonu drženého práva, každé zamezení či faktické ztížení výkonu práva.

14. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. IV ÚS 4306/18, publikovaném pod č. 1435/2019, bod 17, obecný soud nezkoumá v řízení o žalobě z rušené držby předběžné hmotněprávní otázky (§ 135 odst. 2 o. s. ř.), tj. zda se jedná o držbu řádnou, poctivou nebo pravou (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 3074/17 ze dne 20. 12. 2017). Uvedené řeší soud případně až v následném petitorním řízení (o určení vlastnického práva, vydání neprávem zadržované věci, její součásti, vyklizení prostor atp.). Pro úspěšnost žaloby z rušené držby je nutné (postačí), aby žalobce prokázal, že je držitelem věci a že žalovaný jeho držbu svémocně ruší; obecný soud zkoumá zejména skutkový stav a přihlédne ke všem podstatným okolnostem posuzované věci. V řízení nejde primárně o poskytnutí ochrany subjektivních práv, nýbrž o poskytnutí ochrany poslednímu faktickému stavu, resp. držby. Obranu žalovaného tak zásadně mohou představovat pouze námitky co do uplynutí prekluzivní lhůty (§ 1008 odst. 1 o. z.), neexistence žalobcovy držby, případně popření skutečnosti, že držba žalobce byla žalovaným vůbec rušena nebo byla rušena svémocně. Námitky petitorního charakteru, např. že rušitel je vlastníkem, nejsou však v posesorním sporu pro rozhodnutí soudu zásadní. V případě vypuzení držitele může žalovaný podle § 1007 odst. 1 o. z. ještě namítat, že žalobce nabyl držbu nepravou nebo že jej z držby vypudil.

15. Odvolací soud shledal rozhodnutí okresního soudu, jímž byla zamítnuta žaloba, ve výroku správným, byť z jiných důvodů, než učinil okresní soud. Odvolací soud předně dospěl k závěru, že postup okresního soudu, který zamítl žalobu vůči všem žalobcům pro neunesení důkazního břemene k prokázání tvrzení o včasnosti podané žaloby v zákonné prekluzivní lhůtě, nebyl správný. Byť zákon stanoví krátkou lhůtu pro rozhodnutí soudu o žalobě z rušené držby (15 dnů od zahájení řízení), jedná se o lhůtu pořádkovou a z textu zákona nevyplývá, že by soud v případě řízení o žalobě z rušené držby neměl poučovací povinnost o hrozícím neúspěchu ve sporu ve smyslu ust. § 118 a odst. 1 až 3 o. s. ř., vyloučen přitom není ani výslech svědků při nařízeném jednání. Posouzení včasnosti a důvodnosti žaloby je přitom třeba posuzovat pro každého z žalobců zvlášť. Z uvedeného je zřejmé, že zamítl-li okresní soud žalobu pro neunesení důkazního břemene, aniž by žalobce poučil o jejich důkazním břemenu, pak závěr o opožděnosti podané žaloby byl minimálně předčasný a nemohl obstát. Jinými slovy, jestliže soud prvního stupně rozhodl z důvodu neunesení důkazního břemene v neprospěch žalobců, aniž by je ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. poučil o jejich procesní povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, dopustil se tímto nesprávným postupem vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Odvolací soud však s ohledem na tvrzení žalobců v podané žalobě i při jednání odvolacího soudu dospěl k závěru, že o žalobě lze věcně rozhodnout, a to z důvodů uvedených níže, na základě jiného právního závěru, než učinil okresní soud (aniž by bylo třeba dokazování k posouzení včasnosti podané žaloby provádět).

16. Podmínkou úspěšnosti žaloby z rušené držby je (vedle včasnosti podání žaloby) zjištění existence držby (bez ohledu na to, zda byla řádná, poctivá a pravá) a jejího svémocného rušení. Ustanovení § 176 a násl. o. s. ř. poskytují ochranu před svémocným rušením držby, aniž by procesní předpisy obsahovaly vlastní a výslovnou definici držby. Držbou, které je poskytována ochrana procesním právem, je proto třeba rozumět držbu ve smyslu ust. § 987 a násl. o. z. Držitelem je ten, kdo vykonává faktickou moc nad věcí nebo právem a zároveň realizuje tuto moc pro sebe, tedy bez závislosti na třetí osobě. Ve smyslu ust. § 176 o. s. ř. je chráněna držba (bez ohledu na to, zda je řádná, poctivá nebo pravá) a nikoli poslední pokojný stav užívání věci či práva bez zjevného úmyslu držet věc či právo pro sebe, neboť zákonodárce poskytuje výslovnou ochranu jen držbě, nikoli poslednímu pokojnému stavu, jak tomu bylo dle předchozí právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 (k tomu srovnej komentář Občanský soudní řád, 3. vydání, 2024 (3. aktualizace, 2024): K. Svoboda).

17. Nejvyšší soud v rozsudku ze 7. 6. 2001 sp. zn. 22 Cdo 595/2001, publikovaném pod C 551 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck (dále „Soubor rozhodnutí“) uvedl, že „přes cizí pozemek lze přecházet na základě různých právních důvodů; může jít například o závazkový vztah, může jít o výprosu (vlastník pozemku přecházení jiných osob přes pozemek trpí, aniž by jim k tomuto pozemku vzniklo nějaké právo), anebo může jít o užívání cizího pozemku jako účelové komunikace. Skutečnost, že se někdo chová způsobem, který naplňuje možný obsah práva odpovídajícího věcnému břemenu (např. přechází přes cizí pozemek) ještě neznamená, že je držitelem věcného práva.“ Nejvyšší soud dále ve své judikatuře uzavřel, že vlastník nemovitosti, který užívá cestu ke své nemovitosti po pozemku, který je (účelovou) komunikací, nemůže být se zřetelem ke všem okolnostem (z pravděpodobných důvodů) v dobré víře, že mu právo cesty náleží jako věcné břemeno. Není významné, že subjektivně je o výkonu takového práva přesvědčen (k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2007 sp. zn. 22 Cdo 2638/2005). Žalobci v podané žalobě, jakož i při jednání před odvolacím soudem výslovně uvedli, že se domáhají ochrany držby práva chůze a jízdy, které bylo vykonáváno z titulu veřejně přístupné účelové komunikace. Zákonná definice veřejně přístupné účelové komunikace vč. její ochrany je řešena v režimu správního práva, konkrétně v zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Pro účelové komunikace platí tzv. režim obecného/veřejného užívání. Účelové komunikace, stejně jako ostatní pozemní komunikace, jsou veřejným statkem, tedy ve smyslu ust. § 490 o. z. věcí určenou k obecnému užívání. Veřejný statek neumožňuje vydržení nemovitosti ve smyslu ust. § 1089 a násl. o. z., a nemůže být ani způsobilým předmětem držby dle § 987 a násl. o. z., jelikož samotný charakter veřejného statku coby věci v obecném užívání nezakládá možnost nakládat s věcí jako s věcí vlastní pro sebe (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2019 sp. zn. 22 Cdo 612/2019). Pro vznik držby je nezbytné naplnění obou předpokladů, tj. vůle nakládat s věcí jako s vlastní (animus possidendi – prvek subjektivní) i faktické ovládání věci – panství nad věcí (corpus possessiinis) – prvek objektivní). Uvedené dle odvolacího soudu platí i pro právo chůze a jízdy, které bylo žalobci vykonáváno z titulu veřejně přístupné účelové komunikace, tj. s vědomím, že se jedná o pozemky – účelovou komunikaci sloužící k obecnému užívání. Při užívání komunikace tak jde o realizaci veřejnoprávního oprávnění, nikoli o realizaci soukromého práva žalobců. Jak bylo vysvětleno shora, zákon v řízení o žalobě z rušené držby poskytuje ochranu výslovně jen držbě. Pokud není naplněn jeden z předpokladů poskytnutí ochrany, tj. existence držby, nemůže být žaloba úspěšná. Již jen z tohoto důvodu proto nezbylo než žalobu žalobců zamítnout, aniž by se odvolací soud musel zabývat otázkou včasnosti podané žaloby či naplněním dalších předpokladů pro rozhodnutí o žalobě z rušené držby specifikovaných shora, a dalšími námitkami účastníků vznesenými v průběhu řízení. Z tohoto důvodu odvolací soud pro nadbytečnost neprováděl ani v odvolacím řízení navrhované důkazy účastníků, ani nepoučoval žalobce k jejich břemenu tvrzení a břemenu důkaznímu.

18. Pro úplnost odvolací soud dodává, že výše uvedené neznamená, že by zákon nedával žalobcům možnost domáhat se ochrany svých práv, avšak nikoli cestou žaloby z rušené držby. Otázka, zda určitá komunikace je veřejně přístupnou účelovou komunikací, může být řešena jako předběžná otázka např. v řízení o odstranění překážky dle § 29 odst. 3 zák. o pozemních komunikacích, kdy ostatně z obsahu spisu i vyjádření účastníků při odvolacím jednání vyplývá, že takové řízení bylo u silničního správního úřadu již zahájeno.

19. Z důvodů uvedených výše proto odvolací soud napadené usnesení ve zbývající části výroku I (byť s jiným odůvodněním než okresní soud) a ve výroku III potvrdil (§ 219 o. s. ř.), když neshledal pochybení okresního soudu v rozhodnutí o povinnosti žalobců k úhradě soudního poplatku za zahájení řízení.

20. Žalovaný byl ve věci plně úspěšný a přísluší mu proto náhrada nákladů řízení proti žalobcům, a to v řízení před okresním i krajským soudem (§ 142 o. s. ř.). V řízení před okresním soudem byl žalovaný zastoupen advokátkou a náleží mu náhrada sestávající z odměny advokátky za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis vyjádření k žalobě) po 2 300 Kč podle § 11 odst. 1, písm. a), d), § 9 odst. 1 a § 7, bod 4 adv. tarifu (celkem tedy 4 600 Kč), z paušální náhrady hotových výdajů advokáta žalované za tři úkony po 450 Kč (celkem 900 Kč) podle § 13 odst. 3 adv. tarifu, celková náhrada nákladů žalovaného v řízení před okresním soudem tak činí 5 500 Kč. Okresní soud sice správně uvedl jednotlivé úkony právní služby a odkázal na příslušná ustanovení advokátního tarifu, přehlédl však, že s účinností od 1. 1. 2025 došlo k navýšení tarifní hodnoty dle ust. § 9 odst. 1 adv. tarifu na 30 000 Kč, čemuž odpovídá odměna za jeden úkon právní služby 2 300 Kč. Odvolací soud proto napadené usnesení okresního soudu ve výroku II změnil a žalobcům uložil nahradit žalovanému náklady řízení před okresním soudem 5 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalovaného.

21. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení před odvolacím soudem vychází z § 224 a § 142 o. s. ř. Odvolací soud přiznal úspěšnému žalovanému, který byl v řízení před odvolacím soudem zastoupen advokátkou, právo na náhradu nákladů řízení sestávající se z odměny advokátky žalovaného za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání) po 2 300 Kč podle § 11 odst. 1, písm. d), g), § 9 odst. 1 a § 7, bod 4 adv. tarifu (celkem tedy 4 600 Kč) a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta žalované za dva úkony po 450 Kč (celkem 900 Kč) podle § 13 odst. 3 adv. tarifu. Celkem tak žalovanému náleží náhrada nákladů odvolacího řízení 5 500 Kč.

22. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud uložil žalobcům, aby náklady řízení nahradili žalovanému k rukám jeho advokátky (zástupkyně). Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Žalobci měli v řízení postavení tzv. samostatných společníků, každý je proto povinen k náhradě nákladů řízení rovným dílem. K tomu pro úplnost ve vztahu k žalobkyním b) a h) odvolací soud dodává, že v případě zastavení řízení se soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení nejprve zabývá otázkou, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Zavinění je přitom třeba posuzovat výlučně z procesního hlediska, tedy podle procesního výsledku. Žalobkyně b) a h) vzaly žalobu zpět a zavinily zastavení řízení. S odkazem na § 146 odst. 2 o. s. ř. proto i je stíhá povinnost k náhradě nákladů řízení.