26 CO 244/2022

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dany Mazákové a soudců Mgr. Olgy Mičanové a Mgr. Ondřeje Rotta ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. jméno příjmení, datum narození bytem adresa 2. jméno příjmení, datum narození bytem adresa oba zastoupení advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu k odvolání žalovaného 1 proti rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 19. ledna 2022 č. j. 10 C 157/2020-111

I. Rozsudek okresního soudu se v napadených výrocích I a IV potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému 1 náklady odvolacího řízení 5 822,52 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

1. Okresní soud napadeným rozsudkem ve výroku I zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení neoprávněnosti výpovědi datované 23. 6. 2020 dané žalovaným 1 vůči žalobkyni z nájmu bytu založeného nájemní smlouvou ze dne 1. 10. 2010 ohledně bytu číslo o velikosti 3+1, umístěného ve druhém nadzemním podlaží v budově adresa postavené na pozemku parcelní číslo v k. ú. obec, a příslušenství v podobě kóje na půdě a sklepní kóje ve sklepě (dále jen„ byt“). Výrokem II rozhodl, že výpověď nájemní smlouvy datovaná 24. 6. 2020 daná žalovaným 2 žalobkyni z nájmu založeného nájemní smlouvou ze dne 1. 10. 2010 ohledně sklípku umístěného na pozemku st. parcelní číslo v k. ú. obec (dále jen„ sklípek“) je neoprávněná. Žalovanému 1 uložil nahradit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce náklady řízení vedeného o nároku žalobkyně formulovaného v petitu I. žaloby ze dne 24. 8. 2020, a to 6 500 Kč (výrok III). Žalobkyni uložil nahradit do tří dnů od právní moci rozsudku žalovanému 1 k rukám jeho zástupce náklady řízení vedeného o nároku žalobkyně formulovaného v petitu II. žaloby ze dne 24. 8. 2020, a to 10 034 Kč (výrok IV), a žalovanému 2 uložil nahradit do tří dnů od právní moci rozsudku žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení 10 700 Kč (výrok V).

2. V odůvodnění rozhodnutí okresní soud uvedl, že žalobkyně se domáhala po žalovaných vyslovení neoprávněnosti tří dílčích výpovědí, dvou výpovědí daných žalovaným 1, a to výpovědi ze dne 24. 6. 2020 a výpovědi ze dne 23. 6. 2020 týkajících se nájmu bytu, a dále výpovědi dané žalovaným 2 ze dne 24. 6. 2020 z nájmu založeného nájemní smlouvou ze dne 1. 10. 2010 týkající se sklípku. S ohledem na to, že žalovaný 1 během řízení výslovně uznal nárok žalobkyně na vyslovení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu ze dne 24. 6. 2020 dané žalovaným 1 žalobkyni, bylo o této části nároku rozhodnuto rozsudkem pro uznání ze dne 3. srpna 2021 č. j. 10 C 157/2020-65, který nabyl právní moci 20. 8. 2021. Dále se proto okresní soud zabýval opodstatněností dalších dvou nároků žalobkyně, tj. ohledně ne-/oprávněnosti výpovědi žalovaného 1 ze dne 23. 6. 2020 (dále jen„ výpověď z nájmu bytu“) a výpovědi žalovaného 2 ze dne 24. 6. 2020 (dále jen„ výpověď z nájmu sklípku“).

3. Po provedeném dokazování okresní soud uzavřel, že obě uvedené výpovědi byly podány včas, v zákonné lhůtě. Stran výpovědi z nájmu sklípku uzavřel, že sklípek je nadále (i po oddělení vlastnictví bytu a pozemku st. parcelní číslo, jehož součástí je stavba zahrnující sklípek) příslušenstvím bytu, a nemohla tak ohledně něho být dána samostatná výpověď z nájmu, natož výpověď z tzv. běžného nájmu, ve vztahu k němuž se neuplatní speciální ustanovení vztahující se na nájem bytu. Pokud žalovaný 2 takovým způsobem postupoval a dal žalobkyni výpověď, v níž neuvedl výpovědní důvod pro výpověď z nájmu bytu a žalobkyni nepoučil ve smyslu § 2286 odst. 2 o. z. o tom, že může vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem, je výpověď z nájmu sklípku neplatná a tudíž neoprávněná, a proto okresní soud žalobě výrokem II. napadeného rozsudku vyhověl.

4. Pokud jde o výpověď z nájmu bytu, okresní soud předně uzavřel, že žalovaný 1 ve výpovědi z nájmu bytu oba (níže specifikované) výpovědní důvody dostatečně určitě skutkově vymezil, a jejich naplnění shledal za prokázané, námitku žalobkyně, že nebyla předem upozorněna na porušení vytýkaných povinností ze strany pronajímatele, neshledal důvodnou.

5. Okresní soud dospěl k závěru, že provedeným dokazováním, a to zejm. výpověďmi svědků, bylo prokázáno, že žalobkyně umožnila v bytě dlouhodobé užívání v charakteru běžného bydlení další osobě, a to jméno příjmení, přijala jej jako člena své domácnosti, a to již nejméně od roku 2019, spíše však i od roku 2018, možná i 2017, aniž by o této skutečnosti informovala žalovaného 1 jako pronajímatele. Zejm. v dlouhodobosti neplnění oznamovací povinnosti okresní soud spatřoval hrubé porušení povinnosti žalobkyně jako nájemkyně bytu. Výpověď svědka příjmení okresní soud hodnotil ve věrohodnosti jako sníženou (o řízení a důvodu výpovědi se bavil s žalobkyní, přičemž byl vyslýchán až v době, kdy žalobkyni byl znám obsah výpovědi ostatních svědků), a dále nepřesvědčivou. Oproti jeho tvrzením, že se k žalobkyni nastěhoval až v létě 2020, stála zejména výpověď svědkyně příjmení, která na výsledku řízení – na rozdíl od svědka příjmení, jenž je v užívání bytu ve vlastnictví prvního žalovaného de facto vázán na nájemní poměr žalobkyně – neměla žádný zásadní zájem. Rovněž svědek příjmení přesvědčivě popsal, že od ulice ví, že nejprve bydlel v bytě číslo avšak potom se dal dohromady s žalobkyní a s ní šel bydlet do bytu číslo; tedy příjmení svědkovi příjmení nepopsal ničeho o tom, že by v mezidobí bydlel (jak tvrdil příjmení) na ubytovně. I kdyby svědek příjmení krátce bydlel v bytě číslo na základě nájemní smlouvy s předchůdcem žalovaného 1, tento byt opustil v únoru či březnu 2019 a s přihlédnutím k výpovědi svědka příjmení a svědkyně příjmení by bylo možno uzavřít, že svědek příjmení s žalobkyní v bytě začal bydlet počínaje březnem, resp. nejpozději dubnem 2019. Konečně i svědek příjmení popsal, že příjmení se jako osoba bydlící v bytě pod půdou, tj. v předmětném bytě, jednoznačně jevil nejméně od února či března 2020.

6. Ohledně druhého výpovědního důvodu okresní soud uzavřel, že žalobkyně jako nájemkyně bytu nedodržovala dlouhodobě a zásadním způsobem (ve smyslu hrubého porušení dle § 2288 odst. 1 písm. a/ o. z.) povinnosti nájemce dle § 2255 odst. 1 o. z. k řádnému užívání bytu a dle § 2257 odst. 2 o. z. a nař. vlády č. 308/2015 Sb. ohledně běžné údržby a prováděných drobných oprav s tím, že v bytě dlouhodobě nebyly prováděny udržovací a drobné opravné práce v podobě jeho čištění a udržování, zejm. pak nebylo prováděno čištění podlah, malování, oprava omítek apod. a docházelo tím k poškozování bytu. Naproti tomu neshledal za prokázaný výpovědní důvod stran nutnosti vyklizení bytu z důvodu jeho nutné celkové stavební rekonstrukce ve smyslu ust. § 2288 odst. 1 písm. c) o. z., neboť nebyla prokázána existence veřejného zájmu k naložení s bytem tak, že jej nebude možné vůbec užívat. Ohledně výpovědi z nájmu bytu ze dne 23. 6. 2020 proto žalobu zamítl.

7. Proti výrokům I a IV rozsudku se odvolala žalobkyně. Namítla, že žalovaný 1 dostatečně skutkově určitě a srozumitelně nevymezil výpovědní důvod, když neuvedl, jak konkrétně žalobkyně předmětný byt poškozuje a řádně jej neudržuje, a již jen z tohoto důvodu je nutno toto právní jednání shledat neplatným. Závěr okresního soudu, že žalobkyní nebyly dlouhodobě prováděny udržovací a drobné opravné práce, měla za nesprávný a neprokázaný, okresní soud nehodnotil, zda se jednalo o stav dlouhodobý či ojedinělý, ani nehodnotil, co bylo jeho příčinou. Z listiny označené jako Posouzení stavebně technického stavu bytu je zřejmé, že vytýkaný stav bytu (odpadající omítka, mokré či vlhké mapy na podlahách, plíseň v koupelně atd.) má příčinu v celkovém stavu bytu v důsledku zanedbání jeho údržby ze strany žalovaného 1 jako pronajímatele ve smyslu ust. § 2257 odst. 1 o. z. Žalobkyni nelze přičítat k tíži vadný stav bytu, který je primárně způsoben porušením povinnosti (nečinností) pronajímatele. Zdůraznila, že za porušení ust. § 2255 odst. 1 o. z. (tím spíše pak za hrubé porušení povinností nájemce) nelze považovat neprovádění a nehrazení běžné údržby a drobných oprav souvisejících s užíváním bytu nájemcem ve smyslu ust. § 2257 odst. 2 o. z. (vymezených v nař. vlády č. 308/2015 Sb.), když ust. § 2257 odst. 2 o. z. nelze aplikovat ve vztahu k ust. § 2255 odst. 1 o. z. (řádné či nikoliv řádné užívání bytu), uvedené ustanovení dopadá na jinou situaci, a to na úpravu práv a povinností pronajímatele a nájemce ve vztahu k udržování bytu (provádění drobných oprav) ve stavu způsobilém k jeho užívání po dobu trvání nájmu. Dále namítala, že v řízení nebylo prokázáno dlouhodobě užívání bytu třetími osobami (jméno příjmení), když tento před dáním výpovědi z nájmu bytu byt užívaný žalobkyní dlouhodobě neužíval, žalobkyni pouze navštěvoval a k jeho nastěhování do bytu došlo až po navázání partnerského vztahu s žalobkyní, a to v srpnu roku 2020. Z podaných svědeckých výpovědí (a to ani v souvislosti, resp. ve spojení s jinými listinnými důkazy) nelze jednoznačně a bez jakýchkoliv pochybností uzavřít, že jméno příjmení jako člen domácnosti žalobkyně předmětný byt užíval nejméně od roku 2019, spíše však i od roku 2018, možná i 2017, jak uzavřel okresní soud. Svědci vypovídali zcela obecně a neurčitě, výpověď svědkyně příjmení nadto nereflektovala skutečnost, že jméno příjmení od 2. 9. 2018 do 28. 2. 2019 užíval jako nájemce ve stejném domě jiný byt (byt číslo), je proto možné, že byl v domě spatřován v tomto období jako řádný nájemník jiného bytu. Naopak svědeckou výpověď jméno příjmení okresní soud shledal nevěrohodnou. Dodala, že tím, že svědek příjmení za ní docházel do bytu již před srpnem 2020 (a v bytě i občas přespal), neporušila žádnou povinnost nájemce uloženou jí zákonem, a to ani povinnost stanovenou ust. § 2272 o. z. věta druhá o. z., trvale jej za člena své domácnosti přijala až v srpnu 2020 a tuto skutečnost žalovanému 1 jako pronajímateli včas a řádně oznámila. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadených výrocích změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl.

8. Žalovaný 1 se k odvolání žalobkyně vyjádřil. Odvolání žalobkyně považoval za nedůvodné, uvedl, že skutkové a právní závěry okresního soudu odpovídají reálnému stavu věci. Ve výpovědi vymezený výpovědní důvod spočívající v neprovádění povinné údržby bytu žalobkyní byl vymezen dostatečně určitým způsobem a byl důvodným. Poukázal na předložené fotografie dokládající stav bytu, které svědčí o dlouhodobém nezájmu žalobkyně k provádění byť minimálních oprav a udržovacích prací, jakož i na listinu označenou jako Posouzení stavebně technického stavu bytu, z níž vyplývá, že nebyla prováděna ani běžná údržba bytu. Případné porušování povinností žalovaného 1 jako pronajímatele (které odmítl) nemá vliv na povinnost žalobkyně byt řádně udržovat. Žalobkyní uváděnou argumentaci považoval za nepřiléhavou, dodal, že k naplnění výpovědního důvodu je třeba dosáhnout určité intenzity zásahu do práv pronajímatele, příp. dlouhodobosti zanedbání povinností nájemce, jak tomu bylo v souzené věci. Ztotožnil se rovněž se závěrem okresního soudu o nevěrohodnosti a účelovosti výpovědi svědka příjmení. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

9. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou (§ 201 a § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí v napadených výrocích a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. K dotazu odvolacího soudu žalobkyně sdělila, že svědek příjmení měl dle své výpovědi bydlet v první polovině roku 2020 na ubytovně TJ Sokol obec, z. s. Odvolací soud s ohledem na obsah výpovědi svědka příjmení a odvolací námitky žalobkyně doplnil dokazování dotazem na uvedenou ubytovnu, která sdělila, že svědek příjmení byl v uvedené ubytovně ubytován v době od 13. 9. 2019 do 20. 11. 2019, a to na třílůžkovém pokoji číslo na pokoji byl ubytován sám.

11. Odvolací soud předně dospěl ve shodě s okresním soudem k závěru, že žaloba na přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu ze dne 23. 6. 2020 byla podána včas, v zákonné dvouměsíční lhůtě od doručení výpovědi (§ 2290 odst. 1 o. z.). Občanský zákoník (zák. č. 89/2012 Sb., dále jen „o. z.“) dává pronajímateli možnost vypovědět nájem bytu (s výjimkou ust. § 2291 o. z.) pouze ve stanovených případech uvedených v ust. § 2288 odst. 1 o. z., a to s tříměsíční výpovědní dobou. Naplní-li nájemce porušením svých povinností intenzitu hrubosti (či dojde k naplnění jiné skutkové podstaty vymezené v uvedeném ustanovení), vznikne právo pronajímatele na výpověď nájmu. Aby vzniklo pronajímateli právo na výpověď nájmu bytu dle § 2288 odst. 1 písm. a) o. z., musí mít neplnění povinností nájemce určitou intenzitu či závažnost, musí být dána určitá intenzita zásahu do práv či majetkové sféry pronajímatele.

12. Pokud jde o výpovědní důvod spočívající v tom, že žalobkyně umožnila svědkovi příjmení, kterého přijala za člena své domácnosti, v bytě bydlet, aniž oznámila zvýšení počtu osob žijících v bytě bez zbytečného dokladu žalovanému 1 jako pronajímateli, odvolací soud shledal ve shodě s okresním soudem výpověď, resp. vymezený výpovědní důvod dostatečně určitým. Není překážkou určitosti výpovědi, pokud žalovaný 1 v podané výpovědi neoznačil konkrétně (jménem) osobu, již žalobkyně přijala jako člena své domácnosti, jinými slovy nedošlo-li ve výpovědi ke konkrétní identifikaci uvedené osoby. Jak správně uzavřel okresní soud, žalobkyni musel být úmysl žalovaného 1 mínit takovou osobou právě svědka příjmení znám, resp. o něm musela vědět. Ostatně žalovaný 1 ani neměl možnost svědka legitimovat, když to, o jakou osobu se konkrétně jedná, se dozvěděl až po podání výpovědi. Z provedeného dokazování vyplynulo, že s žalobkyní v bytě (mimo jejích dětí a svědka příjmení) žádná další třetí osoba nebydlela. Odvolací soud se ztotožnil rovněž se závěrem okresního soudu, že uvedený výpovědní důvod byl prokázán. Z provedeného dokazování, zejm. svědeckých výpovědí, po jeho doplnění v odvolacím řízení (zpráva ubytovny TJ Sokol obec, z. s.) a vyjádření žalobkyně vyplynulo, že svědek příjmení byl nájemcem jiného než předmětného bytu ve stejném domě v období od 2. 9. 2018 do 28. 2. 2019. Svědkyně příjmení jej jako obyvatele, resp. člena domácnosti žalobkyně vnímala i poté (tj. po 28. 2. 2019), svědek příjmení (poté, co byl konfrontován s výpověďmi ostatních svědků) uvedl, že žalobkyni začal navštěvovat už v průběhu roku 2019, a to 3 – 4x do týdne, už tehdy zde podle své výpovědi měl přespávat s tím, že v tu dobu ale měl svůj byt na ubytovně. Ze zprávy ubytovny přitom odvolací soud zjistil, že zde byl svědek ubytován jen v době od 13. 9. 2019 do 20. 11. 2019, pro období následující (tj. po 20. 11. 2019) se tak výpověď svědka jeví nevěrohodná, resp. byla vyvrácena. V řízení před okresním soudem (a ostatně ani v odvolacím řízení) přitom nebylo tvrzeno, že by v uvedeném období svědek příjmení bydlel někde jinde a na uvedeném ničeho nemění ani uváděl-li, že jezdil po montážích. Jinými slovy, po provedeném dokazování dospěl odvolací soud k závěru, že minimálně od 21. 11. 2019 žalobkyně umožnila svědkovi příjmení bydlet v bytě a přijala jej za člena své domácnosti, aniž by tuto skutečnost do podání výpovědi z nájmu bytu ze dne 23. 6. 2020 žalovanému 1 jako pronajímateli oznámila. V dlouhodobosti neplnění oznamovací povinnosti žalobkyně o počtu členů její domácnosti, které více než třikrát překročilo zákonnou dvouměsíční oznamovací lhůtu (představující závažné porušení povinností nájemce), lze spatřovat hrubé porušení povinností nájemce ve smyslu ust. § 2288 odst. 1 písm. a) o. z. zakládající možnost podání výpovědi z nájmu bytu. Právě v dlouhodobosti neoznámení změny lze dle odvolacího soudu spatřovat stupňování, resp. zvýšení závažnosti pochybení nájemce a tedy i zvýšení intenzity porušování povinností nájemce a zásahu do práv pronajímatele a tedy existenci výpovědního důvodu spočívajícího v hrubém porušení povinnosti nájemce vyplývající z nájmu (§ 2288 odst. 1 písm. a/ o. z.). Jak správně uzavřel okresní soud, dlouhodobé neplnění povinnosti žalobkyně mělo vliv zejm. na spotřebu komodit dodávaných do bytu a následné vyúčtování ve vztahu k členům SVJ, kteří tak uživatele bytu (jméno příjmení) de facto dotovali. Ostatně i důvodová zpráva k citovanému ustanovení uvádí, že poruší-li nájemce tuto povinnost, zakládá to vyvratitelnou právní domněnku závažného porušení povinnosti a při opakovaném (příp. soustavném) porušení půjde o velmi závažné porušení povinnosti s důsledky, které z toho plynou. Jinými slovy, opakované (či soustavné) závažné porušení povinnosti již může dosahovat stupně hrubého porušení. S ohledem na výše uvedené shledal odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadeném výroku I za správný, neboť již samotné naplnění tohoto výpovědního důvodu zakládá právo pronajímatele nájem bytu v souladu s citovaným ustanovením občanského zákoníku vypovědět. Skutečnost, že nájemce svou povinnost splnil až následně (po podání výpovědi) není rozhodná (nebyly přitom ani tvrzeny žádné skutečnosti, které by soud měly vést k posouzení oprávněnosti výpovědi z hlediska dobrých mravů).

13. Mezi porušení povinnosti nájemce, které může v závislosti na intenzitě zásahu do práv pronajímatele vést k závěru o naplnění intenzity„ hrubého porušení povinnosti“ nájemce a ke vzniku práva pronajímatele vypovědět nájem bytu/domu patří mj. i skutečnost, že nájemce opakovaně (či soustavně) zanedbává běžnou údržbu bytu (§ 2257 odst. 2 o. z.). Žalovaný 1 jako další důvod výpovědi uvedl, že žalobkyně byt řádně neudržuje a poškozuje, čímž způsobuje pronajímateli závažné škody. Odvolací soud ve shodě s okresním soudem dospěl k závěru, že uvedený výpovědní důvod ve spojení s listinou označenou jako Posouzení stavebně technického stavu bytu připojenou k výpovědi byl vymezen dostatečně určitým způsobem. Konkrétně pak bylo porušení povinnosti žalobkyně jako nájemkyně bytu s odkazem na nař. vl. č. 308/2015 Sb. spatřováno v neprovádění běžné údržby a drobných oprav v podobě čištění a udržování bytu, zejm. čištění podlah, malování, opravy omítek, kdy již docházelo k poškozování v podobě padající omítky a mokrých map na podlahách. Odvolací soud však (na rozdíl od soudu okresního) uzavřel, že žalobkyni vytýkané porušení povinností nájemce nezakládá důvod pro podání výpovědi z nájmu bytu. Z listiny označené jako Posouzení stavebně technického stavu bytu ze dne 3. 3. 2020 vyplývá, že sice neprobíhala ani běžná údržba bytu, současně ale bylo konstatováno, že konstrukce v bytu byly za hranou živostnosti, dlouhodobě zde nebylo do ničeho investováno, nebyly prováděny revize elektroinstalace, byly dožilé rozvody kanalizace a vody a vytápění bytu, ne zcela funkční byly zařizovací předměty, za hranou životnosti byly i podlahové konstrukce a následné konstrukční vrstvy, trámy včetně jejich zhlaví mohly být napadeny dřevokazným škůdcem, vzhledem k prasklinám na omítkách byla zmíněna nutnost v rámci rekonstrukčních prací provést kontrolu svislých nosných konstrukcí a navrhnout systém sanace tak, aby nedocházelo dále k poškozování nosných částí domu. Jinými slovy, je zřejmé, že žalovaný 1 jako pronajímatel bytu dlouhodobě neplnil své povinnosti pronajímatele, z provedeného dokazování nelze jednoznačně uzavřít, že žalobkyni vytýkané nedostatky v údržbě bytu a špatný stav bytu (padající omítka, mokré mapy) lze přičítat právě chování žalobkyně, či zda se jedná o celkový špatný stav bytu, příp. samotného bytového domu. Za situace, kdy žalovaný 1 neplnil své povinnosti pronajímatele bytu vztahující se k jeho údržbě, shledává odvolací soud jeho výpověď z nájmu bytu danou žalobkyni z důvodu porušování obdobných povinností nájemce jako rozpornou s dobrými mravy. Byť odvolací soud shledal správným závěr okresního soudu, že podmínkou výpovědi z nájmu bytu dle ust. § 2288 o. z. není předchozí upozornění či výzva pronajímatele ke zjednání nápravy, nelze současně přehlédnout, že ač žalovaný 1 uváděl, že byl v bytě opakovaně a měl k dispozici výše označenou listinu k posouzení stavu bytu, netvrdil, že by vůči žalobkyni vznesl nějaké výhrady k údržbě bytu či žalobkyni k opravám či údržbě vyzýval, což nesvědčí závěru o potřebné intenzitě zásahu do práv žalovaného 1 naplňující skutkovou podstatu hrubého porušení povinnosti nájemce. Odvolací soud proto naplnění výpovědního důvodu spočívajícího v zanedbání řádné údržby a poškozování bytu neshledal.

14. Odvolací soud uzavřel, že v souzené věci byl naplněn výpovědní důvod spočívající v nesplnění oznamovací povinnosti žalobkyně jako nájemce bytu (§ 2272 odst. 1 o. z.). Již samotné naplnění tohoto výpovědního důvodu zakládá právo pronajímatele nájem bytu v souladu s ust. § 2288 o. z. vypovědět, proto odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadeném výroku I (a v závislém výroku IV o nákladech řízení) jako věcně správný podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že se ztotožnil se závěrem okresního soudu, že sklípek v budově na pozemku st. parcelní číslo je i nadále příslušenstvím bytu, a proto nemohla být ohledně něho dána samostatná výpověď z nájmu (natož výpověď z tzv. běžného nájmu, ve vztahu k němuž se neuplatní speciální ustanovení vztahující se na nájem bytu). Výpověď z nájmu bytu se proto vztahuje i na příslušenství bytu včetně sklípku, žalovaný 2 s výpovědí z nájmu bytu souhlasil.

15. V odvolacím řízení byl procesně úspěšný žalovaný 1, žalobkyni proto stíhá povinnost nahradit mu náklady odvolacího řízení, které sestávají z odměny advokáta žalovaného 1 3 000 Kč za dva úkony právní služby po 1 500 Kč (vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu) dle § 7, bod 5, § 9 odst. 1 a § 11 odst. 1, písm. d) a g) adv. tarifu, paušální náhrady hotových výdajů za dva úkony právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 3 adv. tarifu), tj. 600 Kč, náhrada za promeškaný čas 6 půlhodin po 100 Kč (§ 14 odst. 1, 3 adv. tarifu) a náhrada cestovních výdajů na cestě advokáta z obec do obec a zpět k jednání odvolacího soudu dne 29. 11. 2022 osobním automobilem Škoda Superb, při ujeté vzdálenosti 2 x 112 km a kombinované spotřebě 5,4 l /100 km a vyhláškové sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel 4,70 Kč/km (§ 1 písm. b/) a cena motorové nafty 47,10 Kč (§ 4 písm. a/), tj. celkem 1 622,52 Kč, celkem tedy 5 822,52 Kč.

16. Náklady řízení odvolací soud uložil žalobkyni nahradit ve lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalovaného 1 (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, dospěje-li dovolací soud k závěru, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Takové dovolání se podává do dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který ve věci rozhodoval v prvém stupni s tím, že bude adresováno Nejvyššímu soudu České republiky v Brně. Dovolání lze podat pouze z důvodu nesprávného právního posouzení věci (§ 237 a § 241a o. s. ř.).