26 Co 334/2025

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dany Mazákové a soudců Mgr. Olgy Mičanové a Mgr. Ondřeje Rotta ve věci žalobce: Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem advokát sídlem adresa o zaplacení 15 000 Kč k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 3. září 2025 č. j. 3 C 49/2025-63

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. potvrzuje.

II. Ve výroku II. se rozsudek okresního soudu mění takto:Žalobce je povinen plně nahradit žalovanému náklady řízení před okresním soudem ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

III. Žalobce je povinen plně nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení , částka, (výrok I). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

2. Žalobce se domáhal zaplacení , částka, s tvrzením, že dne , datum, jako kupující uzavřel s žalovaným jako prodávajícím kupní smlouvu jejímž předmětem byl osobní automobil tovární značky , název, , rok výroby , datum, , VIN , VIN kód, (dále jen „vozidlo“), za kupní cenu , částka, . Zakoupené vozidlo mělo již v době převodu vlastnictví na žalobce vadu-prasklinu předního skla, na kterou žalovaný žalobce neupozornil. Při kontrole vozidla vadu nezpozoroval ani žalobce ani jím zajištěný technik. Žalobce na vadu přišel až „až po koupi“ a ohlásil ji jako škodní událost pojišťovně. Ta zjistila, že při STK, kterou žalovaný zajišťoval v roce , datum, , bylo v protokolu uvedeno, že čelní sklo vykazuje prasklinu, a proto žalobce nemohl čerpat náhradu v rámci pojistky. Žalobce nechal sklo opravit za , částka, . Žalovaný musel o poškození čelního skla vědět, přesto vadu neuvedl do kupní smlouvy a poškození v ceně vozidla nezohlednil. Žalobce proto požadoval slevu z kupní ceny vozidla ve výši odpovídající ceně provedené opravy.

3. Žalovaný uvedl, že vozidlo bylo vyrobeno v roce , datum, nikoli , datum, a doplnil, že v době prodeje mělo najeto 271 072 km. Uvedl, že o prasklině čelního skla vozidla se dozvěděl při poslední technické kontrole vozidla, která se uskutečnila dne , datum, . Podle rozhodnutí orgánu STK umístění a velikost této praskliny na čelním skle nebránily bezpečnému provozu vozidla na pozemních komunikacích. Prasklina byla vizuálně zjistitelná, není mu nic známo o tom, zda se prasklina následně zvětšila nebo prohloubila. Žalovaný namítl, že prasklinu na čelním skle vozidla musel žalobce s vynaložením obvyklé pozornosti zjistit při prohlídce vozidla a dále namítal, že uplatněná výše slevy z kupní ceny není přiměřená k ceně vozidla. Bránil se rovněž i tím, že žalobce neuplatnil reklamaci vady řádně a včas.

4. Okresní soud vyšel z toho, že mezi účastníky bylo nesporné a kupní smlouvou bylo prokázáno, že smlouvu uzavřeli účastníci dne , datum, a uzavřel, že na čelním skle bylo v době prohlídky a převzetí vozidla žalobcem drobné poškození, a to na levé straně v poli výhledu řidiče o velikosti do 20 mm. Žalobce si společně s jím pozvaným technikem vozidlo prohlédli a provedli zkušební jízdu, ale vady na čelním skle si nevšimli. Zprávou ze stanice technické kontroly (dále jen STK) a výpovědí svědka , jméno FO, bylo prokázáno, že toto poškození čelního skla bylo poznatelné (zřejmé, viditelné) i při vynaložení obvyklé pozornosti, neboť si ho všiml jak technik (profesionál) STK, který poškození uvedl do protokolu o prohlídce vozidla, tak svědek (laik), který vozidlem jezdil se žalovaným jako spolujezdec. Že by žalovaný výslovně ujistil žalobce, že věc je bez vad, nebo že by lstivě zastřel vadu, tvrzeno nebylo ani v průběh řízení nevyšlo najevo. Poté okresní soud odkázal na ust. § 2095 a násl. o. z. a uzavřel, že námitka, že žalobce neoznámil žalovanému vadu včas, žalovanému nenáleží, neboť v době odevzdání vozidla o vadě skla prokazatelně věděl, ale neupozornil na ni. Dospěl ale k závěru, že žaloba není důvodná a zamítl ji, neboť měl za to, že vada čelního skla byla vadou zjevnou (zřejmou) a žalobce nebo jím přizvaný technik, tedy osoba, u níž se předpokládá jistá úroveň odbornosti (§ 5 odst. 1 o. z.), ji museli s vynaložením obvyklé pozornosti poznat při prohlídce vozidla nebo při zkušební jízdě. Při stáří vozidla 16 let a nájezdu 271 072 km žalobce, u něhož se má za to, že má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností (§ 4 odst. 1 o. z.), také mohl důvodně předpokládat, že vozidlo může mít i zjevnou vadu, na kterou ho žalovaný neupozornil, a být tak při prohlídce vozidla obezřetnější.

5. O nákladech řízení rozhodl okresní soud dle § 142 odst. 1 a § 150 o. s. ř. Uvedl, že žalobce sice nebyl úspěšný, ale přihlédl k tomu, že k podání žaloby přistoupil z důvodu vady čelního skla na vozidle koupeného od žalovaného, který o vadě věděl, ale žalobce na tuto vadu neupozornil, na druhé straně šlo o vadu zjevnou, které si žalobce s technikem nevšimli, ačkoli ji s vynaložením obvyklé pozornosti poznat mohli a měli. V průběhu řízení oba účastníci učinili vzájemně peněžní nabídky na smírné vyřešení věci, ale ve výsledku se neshodli na výši konečného plnění. Z důvodů hodných zvláštního zřetele, kterými jsou „výše popsané okolnosti případu a postoj účastníků v průběhu řízení“, považoval okresní soud za spravedlivé, aby si účastníci nesli náklady řízení každý ze svého, což žalovaný sám navrhoval v rámci své nabídky na smírné vyřešení věci.

6. Proti rozsudku podal žalobce včas odvolání. V písemném odvolání popřel závěr okresního soudu, že na čelním skle bylo v době prohlídky a převzetí vozidla drobné poškození, a to na levé straně v poli výhledu řidiče o velikosti 20 mm. Tvrdil, že prasklina nemohla být ze strany řidiče vidět, protože mohla být v místě lepení a lišty čelního skla. Poškození bylo nepatrné a snadno přehlédnutelné. Žalobce byl ujištěn žalovaným při koupi vozidla, že jiné vady, než které uvedl v kupní smlouvě, vozidlo nemá. Žalobce projevil snahu vše se o kupovaném automobilu dozvědět, naopak žalovaný měl motivaci závadu zatajit. Žalovaný nebyl dostatečně odpovědný vlastník, když neprovedl natolik běžnou věc, jako je pojištění čelního skla. Navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu a žalobě vyhověl.

7. Žalovaný v písemném vyjádření k odvolání žalobce uvedl, že tvrzení žalobce v odvolání, že popírá existenci vady v době uzavření smlouvy, je novým tvrzením a poukázal na dosavadní tvrzení žalobce, že se mělo jednat o drobnou prasklinku, a to na levé straně v poli výhledu na straně řidiče vozidla o velikosti do 20 mm. Naproti tomu v odvolání žalobce tvrdí, že šlo o drobné poškození, které se mohlo skrývat v místě lepení a lišty čelního skla. Žalovaný skutková zjištění okresního soudu považoval za správná a souhlasil i se závěrem, že žalobce při běžné prohlídce musel poškození vidět. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku I potvrdil. Proti výroku II rozsudku podal žalovaný odvolání. Nesouhlasil s aplikací ust. § 150 o. s. ř. a domáhal se rozhodnutí o nákladech řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Uváděl, že okolnosti, které vedly žalobce k uplatnění nároku ani průběh řízení nelze považovat za skutečnosti, které by měly vést k tomu, že mu bude odepřeno právo na náhradu nákladu řízení.

8. Odvolání žalobce je přípustné, ale není důvodné. Odvolání žalovaného je přípustné i důvodné.

9. Předně je třeba uvést, že pokud žalobce v písemném odvolání uvedl, že popírá, závěr okresního soudu, že na čelním skle bylo v době prohlídky a převzetí vozidla drobné poškození, a to na levé straně v poli výhledu řidiče o velikosti 20 mm, tak při odvolacím jednání k výzvě odvolacího soudu vysvětlil, že popírá skutečnost, že by o vadě věděl, nikoli závěr, že tato vada existovala v okamžiku uzavření kupní smlouvy. Tím považuje odvolací soud nepřesnost v odvolání za odstraněnou a dodává pouze, že při uplatnění práva na slevu z kupní ceny stíhá kupujícího (žalobce) povinnost tvrdit a prokázat, že vada prokazatelně existovala v době koupě a pokud by tomuto tak nebylo, tak by nárok na slevu nebyl vůbec dán.

10. Žalobce v odvolání dále uvádí, že prasklina dle protokolu pojišťovny „mohla být v místě lepení a lišty čelního skla“. K tomu je třeba uvést, že jde o nové, tj. nepřípustné tvrzení, navíc v rovině pouhé úvahy o možném umístění poškození na čelním skle vozidla. Ve smyslu ust. § 79 o. s. ř. leží na žalobci povinnost vylíčit v žalobě rozhodující skutečnosti. Tvrzenou vadu popsal žalobce v žalobě jako „prasklinu čelního skla“ bez bližší specifikace. Stejně tak nekonkrétně popsal tvrzenou vadu v předžalobní výzvě. V žalobě nic bližšího netvrdil a až při jednání před okresním soudem uvedl, že „šlo o nepatrně viditelnou tečku“ (viz protokol č. l. 38 spisu). To, že tato vada „mohla být v místě lepení a lišty čelního skla“ žalobce vůbec netvrdil a taková skutečnost nevyplývá ani z provedeného dokazování (v tomto směru proto nemohl být žalobce poučen o důkazním břemenu). Z protokolu o státní technické kontrole vozidla provedené již , datum, totiž takové zjištění okresní soud učinit nemohl. V tomto protokolu založeném na č. l. 24 spisu je pouze uvedeno, že byla zjištěna závada „3.2.1.2“, tj. je zde odkaz na číselné označení možných závad s uvedením její obecné definice. Bližší závěr o poloze závady (poškození) na předním skle nelze učinit, neboť zde není zjištěná závady a její poloha blíže popsána. Ani z protokolu pojišťovny, který je založen na č. l. 7 spisu, takové zjištění okresní soud učinit nemohl (ani zde není poloha původního poškození blíže popsána), když navíc jde o protokol z , datum, , tj. o protokol sepsaný tři měsíce po uzavření kupní smlouvy. Okresní soud proto nepochybil, pokud vyšel ze samotného tvrzení žalobce a uzavřel, že v době koupě bylo na čelním skle drobné poškození o velikosti do 20 mm (u sloupku vlevo na straně u řidiče). Skutečnost, že se „z nepatrně viditelné tečky“ až následně po uzavření kupní smlouvy a najetí dalších 500 km (jak tvrdil žalobce při jednání okresního soudu dne , datum, ) začala šířit prasklina již není vadou existující v době uzavření kupní smlouvy. Podle § 2082 o. z. na kupujícího přechází nebezpečí škody věci současně s nabytím vlastnického práva. Pokud skutečně došlo k následnému rozšíření poškození bez vnějšího vlivu (jak tvrdil žalobce) jde o poškození, ke kterému mohlo a nemuselo dojít, přičemž náhoda, která se stala, jde k tíži poškozeného žalobce nikoli žalovaného.

11. Tvrdil-li žalobce v odvolání, že „byl ujištěn žalovaným při koupi vozidla, že jiné vady, než které uvedl v kupní smlouvě vozidlo nemá“, jde opět o nové, tj. nepřípustné tvrzení, které navíc k dotazu odvolacího jednání žalobce popřel, když uvedl, že nebyl výslovně žalovaným ujišťován, že vozidlo jiné vady nemá a vysvětlil, že skutečnost, že jiné vady na automobilu neexistují, dovozoval sám od sebe z toho, že jiné vady v písemné kupní smlouvě žalovaný neuvedl, tj. nešlo o kvalifikované ujištění o neexistenci vad.

12. Skutečnost, že žalovaný „nebyl dostatečně odpovědný vlastník, když nepovedl natolik běžnou věc, jako je pojištění čelního skla“ není ve vztahu k uplatněnému nároku na slevu z kupní ceny relevantní.

13. V souzené věci šlo o prodej použitého vozidla mezi občany. Ani jedna ze smluvních stran v oboru nepodnikala a není odborníkem v oblasti prodeje použitých osobních automobilů. Věc tedy není možno hodnotit jako spotřebitelský spor. Nešlo o prodej v obchodě, kde je ochrana kupujícího silnější. V případě prodeje použité (starší) věci prodávající odpovídá pouze za vady, které měla věc v momentě jejího převzetí, a to ještě jen za takové, které neodpovídají míře jejího používání nebo obvyklého opotřebení. U použité věci je totiž nějaké opotřebení obvyklé a kupující proto nemá stejná práva jako u koupě nepoužité věci (§ 31 Cdo 2281/2008). Pouze v případě, že by bylo prokázáno, že vada byla dána v době převzetí věci a neodpovídala míře používání či opotřebení věci, byl by na straně žalobce dán nárok na slevu z ceny dle § 2174 o. z. Tato sleva by ale nebyla dána rozdílem mezi věcí s vadou a cenou bezvadné součástky věci, ani cenou za opravu věci poté, kdy došlo k vzniku další vady (právo na ev. náhradu škody nebylo žalováno).

14. V souzené věci nebyla předmětem koupě nová věc, ale věc opotřebená. Konkrétně automobil dlouhodobě používaný, vyrobený v roce , datum, s vysokým stavem najetých kilometrů (271 072 km), tj. o věc ve značném stadiu opotřebení a životnosti. Za vadu, která neodpovídá míře používání a opotřebení věci, je v takovém případě třeba považovat vždy nedostatek takové vlastnosti, která se u věcí téhož druhu a stáří obecně předpokládá. Odvolací soud má za to, že u automobilu starého 16 let s nájezdem 271 072 kilometrů nelze předpokládat, že by čelní sklo bylo zcela bez poškození. Poškození spočívající dle tvrzení žalobce v „nepatrně viditelné tečce“, nečinilo automobil provozu nezpůsobilým (což vyplývá z protokolu o STK) a dle odvolacího soudu není vadou opotřebované věci. Automobil byl způsobilý k provozu na pozemní komunikaci, tj. k používání pro obvyklý účel (§ 2095 o. z.). Jinými slovy, bylo-li předmětem prodeje starší motorové vozidlo, nelze jeho běžné opotřebení, jímž se rozumí opotřebení odpovídající stáří vozidla, počtu najetých kilometrů a běžnému způsobu užívání i údržby vozidla, považovat nepatrně viditelnou tečku na předním skle za vadu věci.

15. Pokud by bylo možno poškození zjištěné ke dni uzavření kupní smlouvy hodnotit jako vadu věci (tak jak to uzavřel okresní soud), bylo by možno po žalovaném spravedlivě požadovat, aby právě proto, že šlo o věc použitou, podrobil předmět koupě pečlivé a náležité prohlídce nejen v okamžiku uzavírání smlouvy, ale i bezodkladně po převzatí věci ve smyslu ust. § 2104 o. z. To, že by šlo o vadu zjistitelnou nesporně vyplývá z toho, že byla zjištěná již v roce , datum, technikem provádějícím technickou kontrolu vozidla. Povaha poškození a věci samotné přitom provedení kontroly umožňovala. Odvolací soud souhlasí se závěrem okresního soudu, že šlo o vadu zřejmou ve smyslu ust. § 2103 o. z. a plně v tomto směru na odůvodnění okresního soudu odkazuje.

16. Nad rámec shora uvedeného je třeba dodat, že žalobce nesplnil ani povinnost danou ust. § 1922 o. z., tj. neuschoval přední sklo a neumožnil žalovanému přezkoumání tvrzené vady věci. Pro úplnost je třeba uvést, že správným je i závěr okresního soudu, že nelze v souzené věci přihlédnout k námitce žalovaného, že vada nebyla včas oznámena, protože sám na vadu neupozornil (§ 2112 odst. 2 o. z.).

17. Se zřetelem ke všem shora uvedeným závěrům, odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku I potvrdil (§ 219 o. s. ř).

18. Okresní soud odepřel žalovanému právo na náhradu nákladů, když přihlédl k tomu, že žalobce k podání žaloby přistoupil z důvodu vady čelního skla na vozidle koupeného od žalovaného, který o vadě věděl, ale žalobce na vadu neupozornil, na druhé straně šlo o vadu zjevnou, které si žalobce s technikem nevšimli, ačkoli ji s vynaložením obvyklé pozornosti poznat mohli a měli. V průběhu řízení oba účastníci učinili vzájemně peněžní nabídky na smírné vyřešení věci, ale ve výsledku se neshodli na výši konečného plnění. Z důvodů hodných zvláštního zřetele, kterými jsou výše popsané okolnosti případu a postoj účastníků v průběhu řízení, považoval okresní soud za spravedlivé, aby si účastníci nesli náklady řízení každý ze svého, což žalovaný sám navrhoval v rámci své nabídky na smírné vyřešení věci. Proti rozhodnutí pod výrokem II podal žalovaný odvolání, které odvolací soud hodnotí jako přípustné a zároveň důvodné.

19. Občanské soudní řízení je při rozhodování o nákladech řízení ovládáno zásadou odpovědnosti účastníka za výsledek sporu. Tomu, komu náleží plný úspěch ve věci samé, náleží i právo na náhradu nákladů, které účelně v soudním řízení vynaložil (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Žalovaný byl v řízení zcela úspěšný a vzniklo mu právo na plnou náhradu nákladů řízení. Skutečnost, že v souzené věci šlo o zřejmou (zjevnou) vadu, na kterou žalovaný žalobce neupozornil, je sankcionovaná občanským právem hmotným tím, že ve věci nelze přihlédnout k námitce žalovaného prodávajícího, že vada nebyla včas oznámena (§ 2112 odst. 2 o. z.) a nemůže být postižena podruhé odepřením práva na náhradu nákladů řízení. K takovému odepření práva na náhradu nákladů řízení nemůže soud přistoupit ani tehdy, když žalovaný prodávající je ochoten v soudním řízení v rámci smírného řešení přistoupit k částečnému plnění, ale žalobce nabídku smíru nepřijme a poté není meritorním rozhodnutím soudu úspěšný ani zčásti. Za ochotu ukončit spor smírem, který ale není protistranou přijat, nemůže být účastník soudního řízení postižen odepřením práva na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud proto uzavřel, že skutečnosti, na které poukázal okresní soud nelze vyhodnotit jako okolnosti zvláštního zřetele hodné, pro které lze aplikovat ust. § 150 o. s. ř. Jiné skutečnosti, ani k výzvě odvolacího soudu při odvolacím jednání, žalobce neuplatil, a proto bylo rozhodnutí okresního soudu pod výrokem II změněno tak, že žalovanému bylo právo na náhradu nákladů řízení plně přiznáno.

20. Žalovaný byl v řízení zastoupen zástupcem z řad advokátů a náleží mu náhrada nákladů s tímto zastoupením spojených. Zástupce poskytl žalovanému 5 úkonů právní pomoci (převzetí a příprava věci, vyjádření k žalobě ze dne , datum, a doplnění skutkových tvrzení ze dne , datum, , účast u jednání ve dnech , datum, a , datum, ). Odměna za jeden úkon právní služby činí , částka, (z tarifní hodnoty , částka, ). Dále náleží zástupci žalovaného 5 krát paušální náhrada hotových výdajů á , částka, , tj. celkem spolu s náhradou 21 % DPH , částka, a náhrada cestovného jeho zástupce ze sídla v Brně do sídla okresního soudu v Havlíčkově Brodě za celkem 2 krát 210 najetých kilometrů , částka, (spotřeba 7,4l/km při ceně 34,70 Kč/l, náhrada za promeškaný čas za celkem 6 půlhodin á , částka, ). Celkem činí náklady žalovaného za řízení před okresním soudem , částka, .

21. I v odvolacím řízení bylo rozhodnuto o nákladech řízení dle § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 224 o. s. ř. Zástupce žalovaného učinil celkem tři úkony právní pomoci po , částka, (vyjádření k odvolání, účast při odvolacím jednání, odvolání) a náleží mu dále 3 krát paušální náhrada hotových výdajů á , částka, , tj. celkem s náhradou 21 % DPH , částka, a dále náhrada cestovného , částka, (na trase Brno-Hradec Králové a zpět najeto celkem 340 km, spotřeba 7,4l/100 km, cena 34,70 Kč/litr, náhrada za promeškaný čas v rozsahu 10 půlhodin á , částka, ). Celkem činí náklady žalovaného za řízení před odvolacím soudem , částka, .

22. Povinnost k náhradě nákladů řízení byla uložena v souladu s ust. § 149 odst. 1 a § 160 o. s. ř. k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.