26 CO 36/2022

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dany Mazákové a soudců Mgr. Olgy Mičanové a Mgr. Ondřeje Rotta ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 72 000 Kč s příslušenstvím k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 21. 10. 2021 č. j. 4 C 173/2014-252

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I potvrzuje.

II. Ve výrocích II a III se rozsudek okresního soudu mění takto: Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení 39 536 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to na účet Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou. Žalovaný je povinen zaplatit soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení 2 700 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to na účet Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 75 %, a to na účet Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou s tím, že o výši bude rozhodnuto samostatným usnesením.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 72 000 Kč s 8,05% úrokem z prodlení od 3. 1. 2015 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Žalovanému dále uložil nahradit náklady řízení státu 52 714,70 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II) a zaplatit soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení 3 600 Kč (výrok III).

2. Z obsahu odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí vyplývá, že žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení 72 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že jde o náhradu škody, kterou mu žalovaný způsobil tím, že v řízení vedeném u tamního soudu pod sp. zn. 5 C 189/2000, ve kterém jako advokát zastupoval žalobce, neučinil žádná opatření, kterými by bylo žalovanému [jméno] [příjmení] zabráněno snižovat možnost uhradit žalobci způsobenou škodu, ačkoli žalobce žalovaného jako svého zástupce upozorňoval na to, že se [jméno] [příjmení] zbavuje svého majetku. Dále žalobce vytýkal žalovanému, že nepožádal jeho jménem soud o ustanovení zástupce z řad advokátů, přestože žalobce zákonné podmínky k ustanovení zástupce splňoval. Žalobce tvrdil, že po skončení řízení musel žalovanému zaplatit odměnu za zastupování 72 000 Kč a v důsledku shora uvedených pochybení žalovaného mu vznikla škoda ve výši zaplacené odměny 72 000 Kč a požadoval její náhradu.

3. Žalovaný uplatněný nárok popíral. Uváděl, že nebyl žalobcem pověřen k podání žádosti o ustanovení zástupce a žalobce mohl takový návrh podat sám. Tvrdil, že nebyl žalobcem informován, že žalovaný [jméno] [příjmení] se zbavuje majetku.

4. Okresní soud zjistil, že žalobce v zastoupení žalovaného vedl u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou spor pod sp. zn. 5 C 189/2000 o náhradu škody proti [jméno] [příjmení]. V době zahájení řízení byl jediným příjmem žalobce invalidní důchod ve výši 5 758 Kč měsíčně, s manželkou vlastnil ve společném jmění manželů garáž a zahrádku v zahrádkářské kolonii. Předmětem řízení byl nárok na náhradu škody na zdraví, kterou žalobce utrpěl v důsledku trestné činnosti žalovaného [jméno] [příjmení]. Žalovanému byly před podáním žaloby v původním řízení majetkové poměry žalobce známy, když spolu s žalobou v původním řízení předkládal i jeho prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech ze dne 16. 6. 2000. Okresní soud uzavřel, že povinností žalovaného bylo podat návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů a tento návrh by byl úspěšný, neboť žalobce splňoval podmínky pro osvobození od soudních poplatků zcela a zastoupení bylo nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. Tím, že žalovaný tuto povinnost nesplnil, žalobce musel zaplatit vyúčtovanou odměnu za právní služby ve výši 72 000 Kč, kterou by v případě ustanovení zástupce soudem platit nemusel. Se zřetelem k tomu shledal na straně žalovaného okresní soud odpovědnost za vzniklou škodu a žalobě vyhověl. Okresní soud rovněž dospěl k závěru, že žalobce unesl důkazní břemeno k tvrzení, že žalovaného v původním řízení informoval o tom, že se [jméno] [příjmení] zbavuje svého majetku, a jestliže žalovaný v původním řízení nečinil žádné úkony po tomto oznámení, neplnil svoji povinnost advokáta řádně. Žalobce by byl se svým nárokem v původním řízení dle okresního soudu úspěšný, neboť rozsudkem ze dne 28. 4. 2009 č. j. 5 C 189/2000-181, který nabyl právní moci 17. 7. 2009, bylo rozhodnuto, že nárok žalobce je opodstatněný v plném rozsahu. Nečinností žalovaného tak dle okresního soudu došlo k zastavení řízení po úmrtí [jméno] [příjmení], čímž žalobci vznikla škoda, a i z tohoto důvodu žalobě vyhověl. Poté okresní soud uzavřel, že žalobce byl v plném rozsahu úspěšný, vzniklo mu právo na náhradu nákladů řízení. Náklady jsou dány tím, že žalobce je v řízení zastoupen ustanoveným advokátem, a proto uložil žalovanému hradit náklady řízení na účet okresního soudu.

5. Proti rozsudku podal žalovaný včas odvolání. Zopakoval, že v původním řízení nebyl žalobcem pověřen k podání žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů a žalobce mohl takovou žádost podat sám. Popřel, že by mu žalobce sdělil nějaké skutečnosti, které by prokazovaly zmenšování majetku žalovaného [jméno] [příjmení]. Měl za to, že žalobce mohl plnou moc vypovědět a zvolit si jiného zástupce. Uváděl, že po skončení původního řízení dne 14. 1. 2013 žalobci vyúčtoval náklady zastoupení a je s podivem, že žalobce náklady splácel, přestože se domáhá náhrady škody. Měl za to, že se soud měl zabývat také tím, zda se nezměnily majetkové poměry žalobce, žalobce nebyl ve finanční tísni, nebyl nemajetný, bydlel v družstevním bytě. Vytýkal žalobci, že mu nedoručil předžalobní výzvu, a měl tedy za to, že mu nemůže být uložena povinnost hradit náklady řízení. Nesouhlasil rovněž s výší nákladů řízení, když poukazoval na to, že proti rozhodnutí o přiznání odměny ustanovenému zástupci podal odvolání. Konečně namítl, že nárok uplatněný žalobcem je promlčený. Při odvolacím řízení upřesnil, že lhůta pro promlčení začala dle jeho závěru plynout dnem smrti [jméno] [příjmení], tj. ode dne 23. 3. 2011. Navrhl, aby rozsudek okresního soudu byl změněn a žaloba byla zamítnuta.

6. Odvolání žalovaného je přípustné, ale není důvodné.

7. Podle § 24 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, advokát odpovídá klientovi za újmu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie.

8. Nárok na náhradu škody je třeba posoudit také dle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. účinného do 31. 12. 2013, když podle § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 se věc posuzuje podle dosavadních předpisů, neboť k jednání, v němž je spatřováno porušení povinnosti stanovené právními předpisy, event. smlouvou, a které zakládá právo na náhradu škody uplatněné v tomto řízení, došlo před 1. 1. 2014.

9. V souzené věci je nesporné, že žalobce udělil žalovanému plnou moc k podání žaloby a zastupování u soudu ve věci náhrady škody uplatňované proti žalovanému [jméno] [příjmení], a to dne 29. 5. 2000 (viz č. l. 4 přílohového spisu sp. zn. 5 C 189/2000). Žalovaný jménem žalobce žalobu proti [jméno] [příjmení] dne 4. 10. 2000 u okresního soudu podal a věc byla vedena u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 5 C 189/2000. Mezitímním rozsudkem ze dne 28. 4. 2009 č. j. 5 C 189/2000-181, který nabyl právní moci 17. 7. 2009, bylo rozhodnuto, že nárok žalobce je co do základu dán s tím, že o výši náhrady škody bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí. Usnesením ze dne 30. 6. 2011 č. j. 5 C 189/2000-464, které nabylo právní moci 5. 6. 2012, bylo řízení vedené pod sp. zn. 5 C 189/2000 s odkazem na ust. § 107 odst. 5 věty prvé o. s. ř. zastaveno s tím, že žalovaný zemřel, nezanechal žádný majetek a dědické řízení bylo zastaveno.

10. Jak již uvedl odvolací soud ve zrušujícím usnesení ze dne 14. 3. 2019, úprava odpovědnosti za škodu způsobenou advokátem v souvislosti s výkonem advokacie vychází z odpovědnosti bez zřetele na zavinění (tzv. objektivní odpovědnost) a je založena na současném splnění předpokladů, jimiž jsou 1) výkon advokacie, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi výkonem advokacie a vznikem škody. Podmínku, že výkon advokacie nebyl advokátem činěn řádně, je třeba posuzovat z hlediska ustanovení § 16 zákona o advokacii, dle kterého je advokát povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny. Při výkonu advokacie je povinen využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné.

11. Žalobce tvrdil, že žalovaný nepožádal jménem žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů, což žalovaný nepopíral, ale bránil se tvrzením, že„ k takovému návrhu nebyl žalobcem vyzván“. K této obraně žalovaného se odvolací soud vyjádřil již ve zrušovacím usnesení ze dne 14. 3. 2019, ve kterém uvedl, že jestliže byly žalovanému při převzetí zastoupení a při podání žaloby známy majetkové poměry žalobce a žádal o osvobození od soudních poplatků, bylo jeho povinností tyto majetkové poměry vyhodnotit také se zřetelem k dalšímu oprávněnému zájmu žalobce na tom, aby mu v souvislosti se soudním řízením nevznikaly náklady, které ho nad míru přiměřenou jeho poměrům zatíží, tj. měl podat návrh na ustanovení zástupce dle § 30 o. s. ř. Odvolací soud se neztotožňuje s právním závěrem žalovaného, který dovozuje, že taková povinnost by ho stíhala pouze v případě, že by k ní byl výslovně klientem vyzván. Naopak je třeba poukázat na ust. § 16 odst. 1 zákona o advokacii, dle kterého je advokát při výkonu advokacie povinen používat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatit v zájmu klienta vše, co pokládá za prospěšné, přičemž to, co je možno pokládat za prospěšné, je třeba hodnotit z objektivního, nikoli subjektivního hlediska. Okresní soud vyšel ze zjištění, že na podzim 2000, kdy bylo zahájeno původní řízení, byl žalobce invalidní důchodce s příjmem 5 758 Kč měsíčně, s manželkou vlastnil garáž a zahrádku, trpěl dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem, byl držitelem průkazu ZTP. Tato zjištění mají oporu v prohlášení žalobce, které žalovaný založil do spisu sp. zn. 5 C 189/2000 na č. l. 5 a v potvrzení o výši invalidního důchodu založeném na č. l. 6 tohoto spisu. Majetkové poměry žalobce tedy byly tíživé, nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by měl volné disponibilní prostředky. Žalobce v řízení pod sp. zn. 5 C 189/2000 uplatňoval náhradu škody na zdraví, když tvrdil a prokazoval, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] byl žalovaný [jméno] [příjmení] uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví dle § 221 odst. 1, 2 c/ tr. zákona, kterého se dopustil napadením žalobce dne [datum], v důsledku čehož byl žalobce léčen do 27. 3. 1997 a následně mu byl přiznán invalidní důchod. V řízení pod sp. zn. 5 C 189/2000 se domáhal náhrady škody, o které tvrdil, že vznikla v příčinné souvislosti s jednáním žalovaného [jméno] [příjmení]. Z jeho strany nešlo o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, neboť při ublížení na zdraví vzniká obvykle škoda daná nárokem na náhradu ztráty na výdělku, nákladů léčení atd., tak jak byla žalobcem uplatněna, a odvolací soud v souladu se závěry okresního soudu uzavírá, že na straně žalobce byly dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků ve smyslu ust. § 138 o. s. ř. Zastoupení bylo nezbytné k ochraně zájmů žalobce, který byl obětí trestného činu, v jehož důsledku měl zhoršený zdravotní stav a jednalo se o právně složitý spor s uplatněním více nároků na náhradu škody. Lze uzavřít, že na straně žalobce byly splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů ve smyslu ustanovení § 30 o. s. ř., a pokud by žalovaný jménem žalobce o ustanovení zástupce požádal, byl by úspěšný. Ustanovení § 30 o. s. ř. je totiž třeba vykládat ve světle ústavně zakotveného práva na právní pomoc dle čl. 37 odst. 2 Listiny, tj. splňuje-li účastník řízení zákonem stanovené předpoklady pro ustanovení zástupce a požádá-li o ustanovení zástupce, pak soud zpravidla takové žádosti vyhoví. Žalovaný svoji povinnost advokáta nesplnil, nevyužil důsledně všechny zákonné prostředky v zájmu žalobce jako svého klienta, a porušil tak svoji povinnost advokáta. V příčinné souvislosti s porušením této povinnosti vznikla žalobci škoda daná tím, že musel za své zastoupení v řízení vedeném pod sp. zn. 5 C 189/2000 zaplatit 72 000 Kč. Dle § 140 odst. 1 o. s. ř. totiž každý účastník platí náklady svého zástupce sám, avšak je-li mu ustanoven zástupcem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. Přitom při předmětném jednání žalovaného bylo možno objektivně předpokládat, že jeho nečinnost bude mít za následek danou újmu. Na tomto závěru nic nemění to, že v případě úspěchu ve sporu by byla újma vzniklá žalobci pravděpodobně nahrazena přiznáním práva na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému (k čemuž však na základě jiné skutečnosti nedošlo). Spoluzavinění žalobce, kterého se žalovaný dovolával, odvolací soud neshledává. Odvolací soud opakuje své závěry vyslovené v usnesení ze dne 14. 3. 2019 a uvádí, že osoba, která je práva neznalá a která se obrátí na advokáta s žádostí o právní pomoc, zcela oprávněně může očekávat, že advokát, tj. profesionál v oboru, mu poskytne právní pomoc kvalifikovaně a bezvadně s tím, že takové osobě nelze bez dalšího vytýkat, že očekávanou činnost advokáta nesplnila sama. V tomto směru žalovaný nic dalšího netvrdil. Odvolací soud proto uzavírá, že žalovaný jako advokát porušil právní povinnost, v příčinné souvislosti s porušením této povinnosti vznikla žalobci škoda daná tím, že musel za poskytnutou právní službu zaplatit (musel splnit svůj závazek) a spoluzavinění žalobce není dáno. Vzhledem k těmto závěrům odvolací soud rozhodnutí okresního soudu dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

12. Se zřetelem k shora uvedeným závěrům, nepovažuje odvolací soud za hospodárné dále se věnovat tvrzení žalobce o porušení další povinnosti žalovaným. V této fázi řízení pouze uvádí, že okresní soud při řešení předběžné otázky, zda by byl žalobce v řízení vedeném pod sp. zn. 5 C 189/2000 úspěšný, vyšel jen z mezitímního rozsudku ze dne 28. 4. 2009 č. j. 5 C 189/2000-181, který nabyl právní moci 17. 7. 2009, dle kterého je možno vyjít ze závěru, že co do základu byl nárok žalobce v původním řízení dán, ale nevěnoval se dále tomu, zda by úspěch žalobce byl dán i ohledně uplatněné výše nároku a zda by v důsledku toho měl žalobce rovněž právo na plnou náhradu nákladů řízení.

13. V odvolacím řízení žalovaný nově vznesl námitku promlčení uplatněného nároku.

14. Námitku promlčení posoudil odvolací soud rovněž dle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. účinného do 31. 12. 2013, když podle § 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 se podle dosavadních předpisů posuzují všechny lhůty a doby, které začaly plynout před 1. 1. 2014.

15. Žalovaný při odvolacím jednání uvedl, že promlčecí lhůta začala běžet okamžikem smrti původního žalovaného. S tímto závěrem se odvolací soud neztotožňuje. Právo na náhradu škody se promlčí ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá (§ 106 odst. 1 obč. zák.). U uplatněného práva na náhradu škody je tedy stanovena dvojí kombinovaná promlčecí doba, a to subjektivní, která je dvouletá, a objektivní tříletá, případně desetiletá. Promlčecí doba začíná běžet ode dne, kdy se poškozený o vzniklé škodě i škůdci skutečně dozvěděl, je tedy třeba vycházet z prokázané vědomosti poškozeného o vzniklé škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, když nestačí pouhý předpoklad či možnost dozvědět se o těchto okolnostech. O tom, že vznikla žalobci škoda a zejména v jaké výši, se žalobce dozvěděl nejdříve 29. 10. 2012, kdy došlo k vyúčtování nákladů ze strany žalovaného, tj. až tento den se žalobce dozvěděl, že žalovaný požaduje za právní služby 72 000 Kč a že tuto cenu poskytnuté právní služby bude muset zaplatit, přestože by měl při řádném výkonu advokacie ze strany žalovaného právo na bezplatnou právní pomoc. Uplatnil-li žalobce nárok u soudu dne 21. 3. 2014 (s upřesněním žaloby dne 21. 5. 2014), učinil tak ve dvouleté lhůtě, tj. včas. Počátek subjektivní promlčecí doby práva na náhradu škody se totiž váže k okamžiku, kdy se poškozený dozvěděl o tom, že mu vznikla majetková újma určitého druhu a rozsahu, kterou je možné objektivně vyjádřit v penězích a o odpovědném subjektu. K tomu dochází tehdy, když poškozený zjistí skutkové okolnosti, z nichž lze dovodit vznik škody, a orientačně, alespoň přibližně její rozsah tak, aby bylo možné určit přibližně výši škody v penězích, tedy když poškozený má k dispozici údaje, které mu umožňují podat žalobu o náhradu škody (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1250/2013). Odvolací soud proto uzavřel, že nárok žalobce není promlčen a může mu být poskytnuta soudní ochrana.

16. K námitce žalovaného, že přiznaný nárok na úrok z prodlení nebyl předmětem řízení, je třeba uvést, že v žalobě založené na č. l. 4 spisu žalobce uplatnil nárok na zaplacení 72 000 Kč s příslušenstvím. Rovněž v záhlaví rozsudku ze dne 1. 11. 2018 bylo uvedeno, že předmětem sporu je jistina 72 000 Kč s příslušenstvím. Při jednání dne 21. 10. 2021 žalobce k výzvě soudu uvedl, že požaduje přiznat úrok z prodlení od 3. 1. 2015. Námitka žalovaného proto není důvodná. K zaplacení poslední splátky jistiny 72 000 Kč přitom došlo již v květnu 2014 a úrok z prodlení je žádán od doby, kdy byla žalovanému doručena žaloba.

17. Ani námitku žalovaného, že žalobci nepřísluší právo na náhradu nákladů řízení, protože mu nebyla zaslána předžalobní výzva, nepovažoval odvolací soud za důvodnou. Dle § 142a odst. 1 o. s. ř. má sice úspěšný účastník právo na náhradu nákladů řízení, jen jestliže žalovanému před podáním žaloby zaslal výzvu k plnění, ale dle již ustálené soudní praxe není možno toto ustanovení vykládat formalisticky a je třeba hodnotit chování žalovaného se zřetelem ke smyslu a účelu ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. V souzené věci ani po doručení žaloby žalovaný nárok žalobce neuznal a nelze proto předpokládat, že by žalobci plnil po doručení předžalobní výzvy (srovnej např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2178/2015). Odvolací soud proto závěr okresního soudu, že úspěšnému žalobci vzniklo právo na náhradu nákladů řízení, sdílí.

18. Při odvolacím jednání odvolací soud zjistil zhoršené majetkové poměry žalovaného. Žalovaný se dostavil do jednací síně s viditelnými zdravotními obtížemi. Uvedl, že chodí o berlích, podrobil se výměně kolenního kloubu a čeká ho výměna kyčelního kloubu; je ve starobním důchodu, který činí 19 500 Kč měsíčně, žije s manželkou v domku v osobním vlastnictví, manželka je rovněž starobní důchodkyně s důchodem 16 000 Kč měsíčně. Žalovaný uvedl, že nevlastní jiný majetek větší hodnoty, nemá větší úspory. Se zřetelem k tomuto zjištění dospěl odvolací soud k závěru, že na straně žalovaného jsou dány podmínky pro částečné osvobození od soudních poplatků, které kvantifikoval v rozsahu 25 %. Se zřetelem k tomu změnil odvolací soud rozhodnutí okresního soudu ve výrocích II a III. Žalovanému uložil hradit žalobci náklady řízení vzniklé v souvislosti s jeho zastoupením v řízení před okresním soudem zástupcem z řad advokátů pouze v rozsahu 75 % Tyto náklady činily celkem 52 714,70 Kč, neboť rozhodnutí okresního soudu ze dne 12. 11. 2021 č. j. 4 C 173/2014-247 o nákladech ustanoveného zástupce bylo usnesením odvolacího soudu ze dne 8. 2. 2022 č. j. 26 Co 37/2022-271 potvrzeno a 75 % nákladů hrazených státem tedy činí 39 536 Kč. Žalovaný je rovněž povinen zaplatit soudní poplatek, od jehož zaplacení byl žalobce s ohledem na předmět sporu věcně osvobozen. V tomto směru odvolací soud odkazuje na odůvodnění rozhodnutí okresního soudu. Soudní poplatek činí 3 600 Kč a 75 % z toho činí 2 700 Kč.

19. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle odpovědnosti účastníka za výsledek sporu (§ 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř.). Žalovaný nebyl v odvolacím řízení úspěšný a vznikla mu povinnost hradit náklady úspěšného žalobce. Ty jsou dány a byly požadovány pouze v rozsahu nákladů vzniklých státu při zastoupení žalobce zástupcem z řad advokátů. Protože o nákladech ustanoveného zástupce bude muset rozhodnout okresní soud, rozhodl odvolací soud zatím pouze o povinnosti žalovaného nahradit žalobci náklady odvolacího řízení, a to na účet Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou v rozsahu 70 % jejich výše s tím, že o konkrétní výši těchto nákladů bude rozhodnuto samostatným usnesením (§ 151 odst. 6 o. s. ř.).