26 Co 43/2025

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dany Mazákové a soudců Mgr. Olgy Mičanové a Mgr. Ondřeje Rotta ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 32 600 Kč s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 13. listopadu 2024 č. j. 18 C 130/2024–27

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady odvolacího řízení 3 472,70 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Okresní soud napadeným rozsudkem uložil žalované zaplatit žalobci , částka, se zákonným úrokem z prodlení 14,75 % od , datum, do zaplacení (výrok I) a nahradit žalobci náklady řízení , částka, k rukám zástupce žalobce (výrok II), vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. V odůvodnění rozhodnutí okresní soud uvedl, že žalobce se domáhal po žalované zaplacení žalované částky z titulu tzv. následného regresu s tím, že účastníci za trvání manželství spotřebovali na stavbu rodinného domu v SJM účastníků , částka, , které náležely jejich třem dětem, tj. každému z dětí v částce , částka, . Manželství účastníků zaniklo dne , datum, a , datum, uzavřeli účastníci jako bývalí manželé písemnou dohodu o vypořádání rozvodem zaniklého společného jmění manželů, přičemž ohledně zmíněného dluhu vůči jejich dětem nebylo v této dohodě ničeho uvedeno. Z obsahu e-mailové komunikace účastníků, která předcházela uzavření dohody nebylo prokázáno, že by se žalobce bez dalšího zavázal uhradit celý dluh manželů vůči dětem ve výši , částka, . E-mailovou komunikaci z února roku , rok, je dle okresního soudu třeba vykládat jako pouhý návrh parametrů budoucí dohody, které se v čase měnily. Z konečné dohody však závazek byl vypuštěn. Účastníci jednali prostřednictvím svých právních zástupců, kterým muselo být zřejmé, že i dluh je součástí SJM a pokud ho chtějí vypořádat určitým způsobem, má tak být učiněno dostatečně jasně, aby nevznikly pochyby. Uzavření dohody o převzetí celého závazku žalobcem nebylo prokázáno ani výpovědí žalované, která tvrzený závazek žalobce k úhradě celého dluhu vztahovala k e-mailové komunikaci z února , rok, . Za této situace tedy okresní soud uzavřel, že se žalované její tvrzení o výslovném závazku žalobce prokázat nepodařilo, respektive žalobce prokázal, že se nezavázal vyrovnat dluhy ze SJM vůči dětem, a to ani v rámci předsmluvní komunikace s žalovanou ani dohodou o vypořádání SJM. Dále ze shodných tvrzení účastníků plyne, že žalobce po uzavření dohody o vypořádání SJM uhradil poměrnou část dluhu dětem k rukám jejich matky (žalované). Následně rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, č. j. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, č. j. , spisová značka, bylo žalobci uloženo uhradit dceři , jméno FO, , částka, jakožto doplatek na dluh vůči , jméno FO, ze zaniklého SJM. Okresní soud žalobu shledal důvodnou a uzavřel, že bylo prokázáno, že v průběhu manželství žalobce a žalované vznikl dluh vůči jejich třem dětem v celkové výši , částka, , který je pasivem zaniklého společného jmění manželů. Ohledně vypořádání předmětného dluhu nebyla uzavřena dohoda ani nebyl jinak vypořádán. V souladu s ustanovením § 741 písm. c) o. z. tak platí zákonná domněnka, že dluh je společný a podíly manželů jsou shodné ve výši jedné poloviny. Žalobce tak měl po zániku SJM povinnost hradit na tento dluh každému z dětí částku , částka, , kterou splnil. Úhradou žalované částky věřitelce (dceři) podle pravomocného rozsudku tak žalobce jakožto spoludlužník žalované ve smyslu § 1876 odst. 2 o. z. vyrovnal více, než činí jeho podíl na společném dluhu, a tím mu vzniklo právo náhrady těchto prostředků, tzv. regres vůči žalované.

3. Žalovaná se proti rozsudku odvolala. Měla za to, že závěry obsažené v napadeném rozsudku jsou v rozporu s provedenými důkazy, když z účastnických výslechů i dalších provedených důkazů (zejména z e-mailové komunikace) vyplývají jednoznačně opačné závěry, než ke kterým dospěl okresní soud. Namítala, že v řízení prokázala, že s žalobcem uzavřela dohodu o tom, že předmětný závazek přebírá výlučně žalobce, který se zavázal závazek vůči své dceři (ale i vůči dalším dvěma nezletilým dětem) v celém rozsahu splatit bezprostředně po uzavření písemné dohody o vypořádání SJM. Tato skutečnost vyplývá zejména z obsahu e-mailové komunikace účastníků, poukázala na znění e-mailu ze dne , datum, , z něhož dle žalované vyplývá, že žalobce věděl, že bude ještě uzavírána písemná dohoda o vypořádání SJM a její součástí již nemusí být ujednání o závazku vůči dětem. Účastníci se tedy zcela jednoznačně a srozumitelně dohodli na tom, co se bude dít s jejich závazky vůči dětem, tedy dohodli se na tom, že tyto závazky převezme a v celém rozsahu uhradí žalobce. Žalobce ani po e-mailovém odsouhlasení a potvrzení dohody v průběhu dalšího vyjednávání o způsobu vypořádání SJM neměl žádné připomínky týkající se závazků vůči dětem, netvrdil, že by mezi účastníky dohoda (týkající se závazků) uzavřena nebyla, nikdy tuto dohodu nechtěl modifikovat. Další vyjednávání účastníků se týkalo pouze SJM bez předmětného závazku, pokud žalobce navrhoval, že dětem vyplatí více, byla to pouze jeho dobrá vůle. Připustila, že závazek nebyl uveden v uzavřené písemné dohodě o vypořádání SJM, ale není pravdou, že by byl vypuštěn a že nebyl mezi účastníky vypořádán. Účastníci se totiž zcela jednoznačně dohodli na tom, že závazek vůči dětem a stejně tak společné movité věci nebudou v písemné dohodě uvádět záměrně, když se dohodli na tom, že závazky vůči dětem přebírá a v plném rozsahu se zavazuje uhradit žalobce a co se týče movitých věcí, tak se dohodli na tom, že tyto si vypořádají samostatnou dohodou. Žalobce nikdy v průběhu vyjednávání o způsobu vypořádání SJM neprojevil ve vztahu k závazku vůči dětem a k movitým věcem jinou vůli. Toto se změnilo po uzavření písemné dohody o vypořádání SJM, kdy žalovaná žalobce vyzvala k plnění jeho povinností, tedy k úhradě závazků vůči dětem. Toto nejdříve žalobce odmítl zcela a následně v prosinci , rok, a lednu uhradil pouze ½ dluhů s poukazem na to, že druhou polovinu dluhů má uhradit žalovaná. Do doby, než byl vyzván k úhradě závazku vůči dětem netvrdil, že by nebyl povinen jej uhradit a ani netvrdil že by tento závazek byl obsažen ve vypořádací částce sjednané v písemné dohodě. Odkázala na e-mailovou komunikaci z období po uzavření písemné dohody o vypořádání SJM, ze které je výše uvedené zřejmé. Poukázala rovněž na ujednání v dohodě o vypořádání SJM, v níž je uvedeno, že „žádné další doposud nevypořádané společné závazky neexistují“ a na e-mail jejího zástupce , datum, , z něhož vyplývá, že povinnost žalobce převzít závazek byla jednoznačně ujednána a na jeho vůli mělo být pouze ponecháno to, jakým způsobem závazek vůči dětem splní a nikoliv to, zda jej splní. Dodala, že písemnou dohodu o vypořádání SJM v konečném znění podepsala zejména s přihlédnutím k tomu, že se vedle závazků v ní uvedených, zavázal žalobce i k tomu, že uhradí , částka, ve prospěch společných dětí. Měla za to, že z e-mailové komunikace účastníků vyplývá, že vypořádací podíl , částka, v dohodě o vypořádání SJM představoval pouze částku pro ni a nezahrnoval závazek vůči jejich dětem, i z e-mailové komunikace po uzavření dohody o vypořádání je zřejmé, že žalobce si byl vědom svého závazku k zaplacení celé částky , částka, jejich dětem. Pokud se žalobce v podané žalobě odkazoval na dřívější rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, , uvedla, že nebyla účastníkem tohoto řízení, jednalo se o spor mezi žalobcem a společnou dcerou účastníků a otázka, zda byl závazek vůči dětem účastníky tohoto řízení vypořádán či nikoliv, nebyla předmětem sporu a ani k ní nesměřovalo provedené dokazování. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a žalobu zamítl.

4. Žalobce se k odvolání žalované vyjádřil. Rozsudek okresního soudu měl za správný, zohledňující provedené dokazování s tím, že argumentace žalované neobsahuje nic nového. Odkázal na rozsudek Krajského soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, , který nezjistil, že by se žalobce zavázal k zaplacení celého dluhu , částka, vůči společným dětem účastníků. Navrhl, aby odvolací soud odvolání žalované zamítl a napadený rozsudek potvrdil.

5. Při jednání odvolacího soudu žalovaná po poučení odvolacím soudem, že jí stíhá důkazní břemeno k tvrzení o tzv. vnitřní dohodě dlužníků o vypořádání společného dluhu vůči společným dětem, které dosud neunesla (a po poučení o následcích neunesení důkazního břemene), sdělila, že jediný důkaz, který může navrhnout, je její opakovaný výslech, kdy s žalobcem jednala a je přesvědčena, že k dohodě došlo. Doplnila, že v době, kdy jednala s žalobcem prostřednictvím e-mailové korespondence, tj. od února , rok, do července , rok, , se s žalobcem osobně nesetkala. Osobně spolu o věci nejednali. Vycházela z toho, že ještě před , datum, se žalobce k dětem choval korektně a uváděl, že peníze dětem vrátí. E-mail ze dne , datum, považovala jako potvrzení toho, co bylo ujednáno.

6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou (§ 201 a 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Odvolací soud se ztotožnil se závěry okresního soudu a k odvolání žalované uvádí následující.

7. V souzené věci se žalobce domáhal po žalované zaplacení žalované částky z titulu úhrady společného dluhu účastníků jako dluhu ze SJM účastníků vůči jejich společným dětem s tím, že v návaznosti na povinnost uloženou mu rozsudkem Krajského soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, uhradil více, než činí jeho podíl na společném dluhu.

8. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalované se ani po poučení odvolacím soudem o jejím důkazním břemenu nepodařilo prokázat její tvrzení o existenci „vnitřní“ dohody mezi účastníky o tom, že uvedený závazek vůči společným dětem účastníků ve výši , částka, se zavázal uhradit výlučně žalobce. Odvolací soud pro nadbytečnost zamítl návrh žalované na zopakování jejího výslechu, když žalovaná potvrdila, že se osobně s žalobcem v době, kdy komunikovali o vypořádání SJM prostřednictvím e-mailové komunikace, nesetkala, osobně spolu nejednali a jen poukazovala na e-mail z , datum, , který považovala za potvrzení toho, co bylo o společném dluhu vůči dětem ujednáno. V průběhu řízení (vedle své účastnické výpovědi) žalovaná k prokázání svého tvrzení o existenci dohody účastníků o úhradě společného závazku vůči jejich dětem poukazovala na e-mailovou komunikaci účastníků a jejich zástupců v době před a po uzavření písemné dohody o vypořádání SJM účastníků. Mezi účastníky nebylo sporné, že uvedený závazek v písemné dohodě o vypořádání SJM účastníků uveden nebyl. Z předložené e-mailové komunikace výlučný závazek žalobce k úhradě předmětného dluhu nevyplývá. Poukazovala-li žalovaná na e-mail ze dne , datum, , je třeba uzavřít, že tento představoval toliko návrh žalobce na vypořádání SJM účastníků jako součást vyjednávání mezi účastníky, které poté pokračovalo, ostatně sám žalobce v e-mailu uvedl, že se jedná o „jeho představu o základních rysech vypořádání SJM s tím, že očekává stanovisko žalované“. Z následné komunikace mezi účastníky a jejich zástupci je zřejmé, že tito o vypořádání SJM dále jednali, jejich návrhy se v čase měnily, soustředili se zejm. na otázku výše vypořádacího podílu, zvažovali různé varianty s přihlédnutím k dalšímu bydlení žalované a dětí účastníků. Žalobce v rámci navrhovaných parametrů budoucí dohody navrhoval i vyšší částku k výplatě dětem účastníků (, částka, namísto původních , částka, ), jednalo se však vždy o návrhy žalobce v určité fázi vyjednávání účastníků o vypořádání SJM, které žalobce spojoval s výší vypořádacího podílu za ostatní vypořádávaný majetek SJM a nelze dovodit, že by šlo o dobrovolné navýšení toliko z dobré vůle žalobce nad rámec již uzavřené dohody účastníků o vypořádání závazku vůči dětem, jak namítala žalovaná. Existenci vnitřní dohody účastníků o vypořádání předmětného závazku nelze dovodit ani z e-mailu zástupce žalované z , datum, , v němž bylo uvedeno, že písemná dohoda nebude řešit „povinnost Vašeho klienta (tj. žalobce) vložit finanční prostředky dětí na jejich účet, spoření, apod. - toto necháme zcela na jeho uvážení“. I pokud by uvedené bylo namístě vykládat tak, že bylo ponecháno na vůli žalobce pouze to, jakým způsobem splní závazek vůči dětem (a nikoli to, zda jej splní), z uvedené formulace (a ani jiných předložených důkazů) uzavření žalovanou tvrzené „vnitřní“ dohody účastníků o úhradě předmětného dluhu nevyplývá, ostatně z uvedeného ani není zřejmé, o jaké finanční prostředky dětí, v jaké výši apod. se mělo jednat. Na závěru o neunesení důkazního břemene žalované k prokázání dohody účastníků o výlučném závazku žalobce k úhradě předmětného dluhu ničeho nemění ani prohlášení účastníků v písemné dohodě o vypořádání SJM, že „žádné další dosud nevypořádané společné závazky neexistují“. Existenci uvedené dohody pak nelze dovodit ani z následné e-mailové komunikace účastníků po uzavření písemné dohody o vypořádání SJM, z níž vyplývá, že žalobce nejprve odmítal úhradu dluhu s tím, že tento byl již vypořádán v písemné dohodě, resp. poté uhradil polovinu dluhu jako svůj zákonný podíl s tím, že dluh vůči dětem nebyl písemnou dohodou vypořádán. Z uvedené komunikace nelze dovodit, že by se k úhradě předmětného závazku žalobce zavázal výhradně sám. K tomu odvolací soud dodává, že nelze odhlédnout od skutečnosti, že účastníci byli již v rámci vyjednávacího procesu o vypořádání jejich SJM zastoupeni advokáty, byli a museli si být vědomi, že předmětný závazek vůči jejich dětem je rovněž součástí SJM a bylo na nich, aby byl i tento závazek dostatečně určitě, jasně a způsobem nevzbuzujícím pochybnosti vypořádán. Za situace, kdy předmětný dluh nebyl mezi účastníky vypořádán, okresní soud správně dovodil, že v souladu s ust. § 741 písm. c) o. z. platí zákonná domněnka, že dluh je společný a podíly manželů jsou shodné ve výši jedné poloviny. Žalobce měl po zániku SJM povinnost hradit na tento dluh každému z dětí částku , částka, , kterou splnil, a uhradil-li nad rámec svého podílu své dceři (jako věřitelce) podle pravomocného rozsudku jako spoludlužník více, než činí jeho podíl na společném dluhu, vzniklo mu vůči žalované právo na náhradu těchto prostředků, tzv. regres vůči žalované. Pro úplnost odvolací soud dodává, že žalované lze přisvědčit, že otázka vypořádání předmětného dluhu účastníků nebyla předmětem řízení vedeného před zdejším soudem pod sp. zn. , spisová značka, , v němž byla řešena otázka pohledávky žalobkyně (dcery účastníků) vůči bývalým manželům (SJM) a nikoli otázka vnitřní dohody účastníků o vypořádání předmětného dluhu (a následný regres), která nebyla pro rozhodnutí soudu podstatná. Na rozhodnutí odvolacího soudu v souzené věci to však ničeho nemění.

9. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.), když neshledal ani pochybení stran přisouzených zákonných úroků z prodlení. Pokud jde o výrok o nákladech řízení, odvolací soud nepřehlédl, že okresní soud řádně nespecifikoval jednotlivé úkony, za které přiznal odměnu advokáta (uvedl, že se jedná o 4 úkony právní služby, citoval však jen tři a zcela pominul 2krát účast na jednání okresního soudu), z obsahu spisu vyplývá, že žalobce by měl nárok na odměnu za pět úkonů právní služby (převzetí věci, podání žaloby, předžalobní výzva a 2krát účast na jednání okresního soudu), žalobce však proti rozsudku okresního soudu odvolání nepodal a odvolací soud proto k tíži žalované nákladový výrok neměnil.

10. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Zástupci žalobce odvolací soud přiznal odměnu za jeden úkon právní služby (účast na jednání odvolacího soudu) 2 420 Kč dle § 7 bodu 5 a § 11 odst. 1 písm. g) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dále paušální náhradu hotových výdajů 450 Kč (§ 13 odst. 4 AT) a náhradu 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tak náklady odvolacího řízení žalobce činí 3 472,70 Kč. Platební místo bylo určeno podle § 149 odst. 1 o. s. ř. a lhůta k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Vyjádření žalobce k odvolání žalované odvolací soud neshledal účelně vynaloženým úkonem právní služby, neboť v němž žalobce toliko odkázal na rozsudek Krajského soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, a navrhl potvrzení napadeného rozsudku.