18 C 130/2024

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní Mgr. Evou Tabetovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 32 600 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 32 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % od 28. 6. 2024 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve 14 468,80 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou soudu se žalobce po žalované domáhá zaplacení částky 32 600 Kč s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení byli účastníci manželé od 16. 1. 2004 do 16. 10. 2020, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o rozvodu. Účastníci za trvání manželství spotřebovali na stavbu rodinného domu na adrese , adresa, částku 200 000 Kč, která náležela jejich třem dětem, jakožto dar prarodičů ze strany žalované. Dne 30. 8. 2021 uzavřeli účastníci písemnou dohodu o vypořádání rozvodem zaniklého společného jmění manželů. O zmíněném daru prarodičů v dohodě není zmínka. Žalobce následně v prosinci 2022 uhradil dětem částku 100 000 Kč, a tím splatil svůj dluh. Žalobou podanou u tamního soudu dne 8. 3. 2023 se dcera účastníků, , jméno FO, , nar. , datum, , domáhala na žalobci částky 32 600 Kč s příslušenstvím, jakožto podílu na uvedeném daru. Této žalobě okresní soud vyhověl a rozsudkem č.j. 14 C 130/2023-36 ze dne 25. 10. 2023 uložil žalobci zaplatit dceři , jméno FO, částku ve výši 32 600 Kč se stanoveným úrokem. Uvedený rozsudek byl potvrzen rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 19 Co 16/2024-54 ze dne 26. 3. 2024. Žalobce poté dceři částku 32 600 Kč zaplatil. Dle citovaného rozsudku odvolacího soudu se nepodařilo prokázat, že se žalovaný zavázal uhradit zmíněný dluh v celém rozsahu a učinil závazný závěr, že dluhy vůči svým dětem účastníci dohodou nevypořádali. Dále pak odvolací soud uzavřel, že "vypořádání společného dluhu má účinky jenom mezi manžely". V daném případě tedy dluh vůči dceři tíží oba rozvedené manžele společně a jejich podíly na něm jsou stejné. Pokud se dcera rozhodla požadovat celou svou pohledávku toliko na otci a on jí tuto pohledávku uhradil, má regresní nárok vůči bývalé manželce (žalované). Právní zástupce žalobce zaslal žalované výzvu k úhradě e-mailem ze dne 9. 5. 2024, žalovaná však na výzvu neplnila. E-mailovou komunikaci, která proběhla mezi účastníky před uzavřením dohody o SJM, žalobce nesporuje, ovšem dle jeho názoru nemá pro toto řízení význam.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok v celém rozsahu neuznala a navrhla žalobu zamítnout. Žalovaná uvedla, že účastníci uzavřeli dne 30. 8. 2021 písemnou dohodu o vypořádání rozvodem zaniklého společného jmění manželů, ve které není řešena otázka splnění závazků vůči dětem účastníků. Závazky vůči dětem nebyly v dohodě řešeny z důvodu, že se na jejich úhradě dohodli již dříve s tím, že se taktéž dohodli na tom, že není potřeba, aby tyto byly uvedeny v písemné dohodě o vypořádání. Také se s žalobcem dohodli, že v písemné dohodě nebudou řešit způsob vypořádání movitého majetku. Z uvedeného důvodu ani jedna z těchto položek následně v dohodě uvedena nebyla. Co se týče závazků vůči dětem, dohodli se účastníci na tom, že tyto v celém rozsahu uhradí žalobce, a to zejména z toho důvodu, že se jednalo o závazek vzniklý z nároku dětí na vrácení jejich finančních prostředků (které získaly darem od prarodičů), když tyto finanční prostředky byly užity na stavbu domu , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . , Anonymizováno, , ve kterém účastníci s dětmi bydleli a který po rozvodu manželství účastníků připadl do výlučného vlastnictví žalobce. To, že závazek vůči dětem splatí výlučně žalobce, vyplývá mj. z emailové komunikace, zejména ze dne 2. 2. 2021, 16. 7. 2021, 17. 7. 2021, 20. 7. 2021. V návaznosti na e-mailovou komunikaci mezi účastníky kontaktoval právní zástupce žalované právního zástupce žalobce s tím, že se účastníci dohodli na způsobu vypořádání a že je tedy možno připravit písemnou dohodu o vypořádání zaniklého SJM. Součástí e-mailové zprávy byly i základní parametry navrhovaného znění dohody a taktéž bylo uvedeno to, co v dohodě řešeno nebude, byť to není mezi účastníky vypořádáno (movité věci, apod) a taktéž to, co již vyřešeno je – tedy povinnost žalobce splnit závazek vůči dětem (bod. 3). Na uvedený mail zaslal právní zástupce odpověď dne 24. 7. 2021, kde nevznesl žádné výhrady a sdělil, že uzavření dohody je reálné. Žalovaná si je vědoma obsahu odůvodnění rozhodnutí krajského soudu, o které nyní žalobce opírá svůj nárok. Zároveň však uvádí, že okresní soud dospěl k v rámci odůvodnění svého rozhodnutí ke zcela opačnému závěru ve vztahu k tomu, kdo je dlužníkem ze závazku vůči dceři , jméno FO, . Důležité však je, že zodpovězení této otázky nebylo předmětem sporu a nebylo to tedy zásadní pro rozhodnutí soudů ve věci, když odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, a to i přesto, že změnil odůvodnění. Vzhledem k tomu, že spornou byla jiná otázka, tedy zda je žalobce dlužníkem nezletilé dcery, a ne to, zda se jedná o výlučný závazek žalobce či o společný závazek účastníků tohoto sporu, nepředkládala žalovaná soudu veškeré důkazy a ani netvrdila vše potřebné k tomu, aby prokázala, že jediným dlužníkem ze závazku vůči dceři , jméno FO, je žalobce. Pokud by tomu tak bylo, tak by se zřejmě i krajský soud v rámci odůvodnění svého rozhodnutí ztotožnil se závěry soudu okresního.

3. Provedeným dokazováním byly prokázány následující skutečnosti.

4. Z e-mailové komunikace právních zástupců účastníků a samotných účastníků bylo zjištěno, že mezi účastníky probíhala předsmluvní komunikace v období od 2. 2. 2021 do 24. 7. 2021, ve které účastníci řešili vypořádání majetku společného jmění manželů, konkrétně: vypořádací podíl žalované, budoucí vlastnictví nemovitých věcí, dluh manželů vůči dětem v celkové částce 200 000 Kč, dluh vůči bankovnímu ústavu spočívající v doplacení hypotečního úvěru a vypořádání vozidla , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , které bylo v průběhu komunikace prodáno a výtěžek rozdělen mezi účastníky. Poté, kdy žalovaný uvedl, že si je vědom použití prostředků dětí na stavbu domu a že částku 200 000 Kč uhradí na účet dětí bez zbytečného odkladu po uzavření dohody o vypořádání SJM (e-mail z 2. 2. 2021), se účastníci dále dohadovali o výši vypořádacího podílu ze SJM i o částce, která bude zaplacena dětem jako jejich pohledávka za SJM. Poslední e-mail ze strany žalované pochází ze dne 21. 7. 2021, jehož autorem je právní zástupce žalované. V e-mailu shrnuje body návrhu žalované na písemné znění dohody, zejména povinnost žalobce zaplatit vypořádací podíl ve výši 3 000 000 Kč, a naopak výslovně uvádí, že písemná dohoda nebude řešit „povinnost Vašeho klienta vložit finanční prostředky dětí na jejich účet, spoření, apod.- toto necháme zcela na jeho uvážení“ (viz e- mailová komunikace z 2. 2. 2021, 23. 3. 2021, 20. 4. 2021, 23. 4. 2021, 25. 4. 2021, 26. 4. 2021, 16. 7. 2021, 17. 7. 2021, 20. 7. 2021, 21. 7. 2021). Nato reagoval právní zástupce žalobce e-mailem ze dne 24. 7. 2021, ve kterém sdělil, že uzavření dohody je reálné, přičemž bude očekávat návrh písemného znění dohody. Z tohoto emailu dále vyplývá, že se žalobce zavázal vyplatit žalované vypořádací podíl v celkové částce 3 000 000 Kč, o platbě pro děti není uvedeno ničeho (viz e-mail ze dne 24. 7. 2021).

5. Z účastnického výslechu žalobce vyplynulo, že spolu s žalovanou mají tři děti, které od prarodičů dostaly částku 200 000 Kč. Tyto prostředky účastníci použili na úhradu stavby rodinného domu. Po rozvodu manželství se účastníci dohodli, že peníze budou dětem vráceny. Mezi lednem 2021 a červencem 2021 probíhala mailová komunikace mezi účastníky a právními zástupci. První požadavek protistrany na vyrovnání byl 5 mil. Kč. Žalobce v únoru 2021 navrhl vyplacení vypořádacího podílu v částce 2 200 000 Kč a umoření dluhu vůči dětem ve výši 200 000 Kč, tento návrh nebyl žalovanou akceptován. Žalovaná následně navrhla vyplacení částky 4 350 000 Kč, o dluhu vůči dětem se již nejednalo. Nakonec v srpnu 2021 vyplatil 3 mil. Kč, ale vyrovnání závazku vůči dětem, nebylo předmětem vypořádání SJM, protože nebyl zahrnut do dohody o vypořádání. Žalobce proto v roce 2022 na účet žalované poslal ve 3 splátkách po 33 300 Kč peníze, kdy do předmětu do poznámky uvedl, že jde o úhradu na dluh dětem a jejich jména. Peníze poslal, protože mu právní zástupce v roce 2022 sdělil, že jde o samostatný dluh každého z manželů. Po uzavření dohody o vypořádání SJM měl majetek za komplexně vypořádaný. Co se týká movitých věcí, žalovaná v květnu 2021 část odstěhovala ze společné domácnosti (elektronika, pračka, sušička, 2 televize a venkovní bazén) a žalobce jí pak ještě zaslal 30 000 Kč po uzavření dohody o vypořádání.

6. Z účastnické výpovědi žalované vyplynulo, že 21. 7. 2021 uzavřela s žalobcem dohodu o vypořádání společného jmění manželů s tím, že do této dohody nebudou zahrnuty vypořádání movitých věcí ani dluh vůči dětem. Žalovaná považovala převzetí závazku žalobcem vůči dětem ve výši 200 000 Kč za uzavřenou záležitost již v únoru 2021, kdy se k tomu zavázal. Následně proběhla další komunikace, kde na vypořádání SJM chtěl hradit 2 500 000 Kč a navýšit částku pro děti na 300 000 Kč, což brala jako gesto dobré vůle vůči dětem, protože po nějakou dobu manželství snížil úhrady na spoření místo dohodnutých 500 Kč/dítě na částku 200 Kč/dítě, a to bez jejího vědomí Nakonec se dohodli na vypořádací částce 3 mil. Kč s tím, že 200 000 Kč představuje vypořádací podíl dětem, i proto na dohodu přistoupila.

7. Na základě nesporných prohlášení účastníků a provedeného dokazování lze tedy o skutkovém stavu věci učinit závěr, podle kterého žalobce s žalovanou za trvání manželství spotřebovali na stavbu rodinného domu částku 200 000 Kč, která náležela jejich třem dětem, tj. každému z dětí v částce 66 666 Kč. Manželství zaniklo dne 16. 10. 2020 a dne 30. 8. 2021 uzavřeli bývalí manželé písemnou dohodu o vypořádání rozvodem zaniklého společného jmění manželů, přičemž ohledně zmíněného dluhu vůči dětem nebylo v této dohodě uvedeno ničeho. Manželé i jejich právní zástupci před uzavřením dohody vedli prostřednictvím e-mailových zpráv komunikaci zohledňující aktiva a pasiva společného jmění manželů, která mají být vypořádána. Původní návrh žalobce z února roku 2021 obsahoval jeho závazek, že celý dluh vůči dětem uhradí on, ovšem vyjednávání i poté pokračovalo, přičemž žalovaná dávala vlastní protinávrhy. Komunikace vyústila v e-mail právního zástupce žalované, který shrnoval hlavní body budoucí dohody, přičemž mimo jiné výslovně uvedl, že dohoda nebude řešit povinnost žalobce vložit finanční prostředky dětí na jejich účet, spoření apod., když toto bude ponecháno zcela na jeho uvážení. Na uvedený e-mail reagoval právní zástupce žalobce tak, že souhlasí s uzavřením dohody, aniž by zmínil dluh vůči dětem. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že z obsahu e-mailové komunikace účastníků, která předcházela uzavření dohody nebylo prokázáno, že by se žalobce bez dalšího zavázal uhradit celý dluh manželů vůči dětem v částce 200 000 Kč. E-mailovou komunikaci z února roku 2021 je dle soudu třeba vykládat jako pouhý návrh parametrů budoucí dohody, které se v čase měnily. Z konečné dohody však závazek byl vypuštěn. Účastníci jednali prostřednictvím svých právních zástupců, kterým muselo být zřejmé, že i dluh je součástí SJM a pokud ho chtějí vypořádat určitým způsobem, má tak být učiněno dostatečně jasně, aby nevznikly pochyby. Uzavření dohody o převzetí celého závazku žalobcem nebylo prokázáno ani výpovědí žalované, která tvrzený závazek žalobce k úhradě celého dluhu vztahovala k e-mailové komunikaci z února roku 2021. Za této situace tedy soud uzavřel, že se žalované její tvrzení o výslovném závazku žalobce prokázat nepodařilo, respektive žalobce prokázal, že se nezavázal vyrovnat dluhy ze SJM vůči dětem, a to ani v rámci předsmluvní komunikace s žalovanou ani dohodou o vypořádání SJM. Dále ze shodných tvrzení účastníků plyne, že žalobce po uzavření dohody o vypořádání SJM uhradil poměrnou část dluhu dětem k rukám matky (žalované). Následně rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 25. října 2023 č. j. 14 C 130/2023-36 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradi Králové bylo žalobci uloženo uhradit dceři , jméno FO, částku 32 600 Kč jakožto doplatek na dluh vůči , jméno FO, ze zaniklého SJM.

8. Podle § 737 odst. 2 o. z. vypořádání dluhů má účinky jen mezi manžely.

9. Podle § 741 písm. c) o. z. nedojde-li do tří let od zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění k vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, ani dohodou, ani nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, platí, že se manželé nebo bývalí manželé vypořádali tak, že mimo jiné dluhy náleží oběma společně; jejich podíly jsou stejné.

10. Po právním zhodnocení skutkových zjištění a zhodnocení všech důkazů v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Předně bylo prokázáno, že v průběhu manželství žalobce a žalované vznikl dluh vůči jejich třem dětem v celkové výši 200 000 Kč, který je pasivem zaniklého společného jmění manželů. Účastníci dne 30. 8. 2021 uzavřeli písemnou dohodu o vypořádání rozvodem zaniklého společného jmění ve smyslu ustanovení § 736 a násl. o.z., ovšem ohledně vypořádání předmětného dluhu nebyla uzavřena dohoda ani nebyl jinak vypořádán. V souladu s ustanovením § 741 písm. c) o. z. tak platí zákonná domněnka, že dluh je společný a podíly manželů jsou shodné ve výši jedné poloviny. Žalobce tak měl po zániku SJM povinnost hradit na tento dluh každému z dětí částku 33 333 Kč, kterou splnil. Úhradou žalované částky věřitelce (dceři) podle pravomocného rozsudku tak žalobce jakožto spoludlužník ve smyslu § 1876 odst. 2 o.z. vyrovnal více, než činí jeho podíl na společném dluhu, a tím mu vzniklo právo náhrady těchto prostředků, tzv. regres vůči žalované. S ohledem na vše výše uvedené soud žalované výrokem I. uložil povinnost dlužnou částku zaplatit, a to včetně úroků z prodlení, o kterých soud rozhodl podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

11. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem II tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal úspěšnému žalobci vůči žalované náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady žalobce jsou tvořeny odměnou advokáta za 4 úkony po 2 420 Kč (převzetí věci, podání žaloby, předžalobní výzva) dle § 6 odst. 1 ve spojení s § 7 bodem 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), dále jsou náklady žalobce tvořeny náhradou hotových výdajů za 4 úkony po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, 21 % DPH ve výši 2 284,80 Kč, a dále soudním poplatkem ve výši 1 304 Kč. Celkem náklady řízení činí 14 468,80 Kč, k jejichž zaplacení byla žalovaná zavázána v obecné pariční lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku.