26 Co 67/2025

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dany Mazákové a soudců Mgr. Olgy Mičanové a Mgr. Ondřeje Rotta ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce trvale bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení smluvní pokuty 100 000 Kč, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 9. prosince 2024 č. j. 6 C 361/2024-69

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované plně náklady odvolacího řízení, jejichž výše bude uvedena v písemném vyhotovení rozhodnutí, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně.

1. Okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení 100 000 Kč (výrok I). Žalobci uložil nahradit žalované náklady řízení 21 959 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalované (výrok II).

2. Žalobce se domáhal zaplacení smluvní pokuty s tvrzením, že dne datum uzavřel s jméno FO a jméno FO za účasti žalované a jméno FO jako vedlejších účastníků dohodu o narovnání (Dále jen „Dohoda“). Podle čl. 4 Dohody se žalovaná jako vedlejší účastník zavázala zachovat o obsahu Dohody mlčenlivost a narovnání žádným způsobem nekomentovat, zachovávat dobré jméno žalobce a zdržet se veškerých projevů zášti či nepřátelství v ústní či písemné formě vč. sítě Internet. Tento závazek byl zajištěn smluvní pokutou 100 000 Kč za každý jednotlivý případ porušení. Žalobce tvrdil, že dne datum žalovaná při jednání u Okresního soudu v adresa v rámci nesouvisejícího řízení v jednací síni prohlásila „Já jsem dcerou manželů jméno FO, kteří byli jméno velmi tvrdě podvedeni“. Tomu byli přítomni soudce, zapisovatelka, právní zástupci stran a svědek, který měl ve sporu vypovídat. Žalobce má za to, že žalovaná svým prohlášením porušila zajištěnou povinnost, a proto se domáhal zaplacení smluvní pokuty.

3. Žalovaná uvedla, že se jednání u Okresního soudu v adresa zúčastnila jako veřejnost a odpovídala na dotaz právního zástupce žalobce. Nesouhlasila s tím, že by poškodila dobré jméno žalobce a že v jejím projevu lze spatřovat projev zášti a nepřátelství. Dobré jméno nemůže poškodit projev založený na pravdivé informaci. Žalobce byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v adresa, č. j. spisová značka, ze dne datum ze spáchání trestného činu zpronevěry proti rodičům žalované. Výrok žalované tak byl založen na pravdivé informaci. Dále měla za to, že ujednání čl. 4 Dohody je neurčité, nepřesné a nejednoznačné a postrádá jakoukoliv lhůtu. Namítala, že požadavek na úhradu 100 000 Kč je šikanózním výkonem práva odporujícím dobrým mravům.

4. Okresní soud po provedeném dokazování uzavřel, že dohodou o narovnání ze dne datum byla narovnána práva a povinnosti z majetkových sporů mezi žalobcem na straně jedné a manžely jméno FO na straně druhé. Vedlejšími účastníky Dohody byli jméno a žalovaná. Součástí Dohody je i ujednání, ve kterém se všechny smluvní strany zavázaly zachovávat o obsahu Dohody mlčenlivost, nekomentovat Dohodu, zachovávat dobré jméno druhé smluvní strany a zdržet se veškerých projevů zášti či nepřátelství, ať již ve formě ústní či písemné (včetně projevů na síti internet). Závazek byl zajištěn smluvní pokutou 100 000 Kč. Při jednání Okresního soudu v adresa dne datum prohlásila žalovaná, která se tohoto jednání účastnila jako veřejnost, že „je dcerou manželů jméno FO, kteří byli žalobcem velmi tvrdě podvedeni“. Žalobce byl dne datum odsouzen Okresním soudem v adresa pro spáchání trestného činu zpronevěry, kterým způsobil manželům jméno FO škodu 1 500 000 Kč. Mimo to byl žalobce odsouzen i pro spáchání trestného činu pojistného podvodu.

5. Poté okresní soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Uvedl, že ujednání Dohody v čl. 4 obsahuje dva různé závazky, které jsou zajištěny smluvní pokutou a to 1) zachovat mlčenlivost o obsahu Dohody a nekomentovat ji a 2) zachovávat dobré jméno druhé smluvní strany a zdržet se veškerých projevů zášti či nepřátelství, ať již ve formě ústní či písemné. První povinnost porušena nebyla a žalující strana to ani netvrdí. Závazek „zachovávat dobré jméno druhé smluvní strany a zdržet se veškerých projevů zášti či nepřátelství“ není dle okresního soudu příliš určitě formulován, byť je z něho zřejmé, že směřuje k tomu, aby zabránil vzájemným difamačním výrokům mezi signatáři Dohody. Okresní soud uzavřel, že je vyloučeno, aby byl za projev zášti či nepřátelství či poškození dobrého jména žalobce označen výrok žalované, který je veskrze pravdivý. Žalovaná uvedla, že žalobce její rodiče podvedl. Žalobce se vůči manželům jméno FO dopustil trestného činu zpronevěry podle § 206 t. z. Sloveso „podvést“ je v běžné a právnicky neodborné mluvě užíváno mnohem šířeji a při mezilidské komunikaci nelze po jejích účastnících vyžadovat užívání veskrze právnického jazyka. Za pravdivá z laického pohledu soud považuje i slova, že žalobce podvedl rodiče žalované „velmi tvrdě“. Žalobce způsobil svým jednáním rodičům žalované škodu 1 500 000 Kč, což odpovídá značné škodě ve smyslu § 138 odst. 1 písm. d) t. z. ve znění platném v době spáchání trestného činu zpronevěry žalobcem. Tzv. značná škoda je v rámci výkladových ustanovení trestního zákoníku druhou nejvyšší hranicí způsobené škody po škodě velkého rozsahu podle § 138 odst. 1 písm. e) t. z. Z laického pohledu jsou tak slova „velmi tvrdě“ ke značné škodě přiléhající. Okresní soud odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, který uzavírá, že pravdivá informace není zásahem do práva na ochranu osobnosti (například sp. zn. spisová značka). Okresní soud rovněž poukázal na velmi omezený okruh osob, který byl adresátem výroku žalované a difamační potenciál předmětného výroku žalované je tak dle názoru soudu velmi malé intenzity. Konečně okresní soud uzavřel, že účelem Dohody bylo ukončení sporů z pohledávek mezi žalobcem a manžely jméno FO a narovnání sporných práv a povinnost. Smluvní pokuta sloužila k utvrzení výše uvedené mlčenlivosti a protidifamačního ujednání signatářů Dohody. Akcesorita smluvní pokuty tak byla vázána na znění čl. 4 Dohody, toto ujednání je kvůli absenci jasně stanovené doby, po kterou má být tento závazek dodržován, právně vyhaslé naplněním Dohody jako celku. Článek 4 Dohody totiž nelze vykládat odděleně, nejedná se o závazek samostatný, ale o jeden z více závazků vyplývajících z Dohody. Proto okresní soud nepřistoupil na závěr žalobce, který se domáhá smluvní pokuty na základě ujednání Dohody, jež byla naplněna před sedmi lety. Připuštění takové interpretace čl. 4 Dohody by vedlo k závěru, že jsou všechny smluvní strany tímto ustanovením zavázány doživotně, pakliže by si výslovně tento závazek nenahradily závazkem jiným či ho výslovně nezrušily. Takový výklad považoval okresní soud za vedoucí do nesmyslných a absurdních důsledků, a proto ho vylučuje, což je jedna z metod logického výkladu právní normy – argumentum reductione ad absurdum. Soud je tak toho názoru, že pokud by smluvní strany chtěly závazek z čl. 4 Dohody ohraničit delším časovým intervalem, než je její naplnění, museli by si tak v Dohodě výslovně ujednat.

6. Proti rozsudku podal žalobce včas odvolání. Uvedl, že žalovaná jela na jednání konané u Okresního soudu v adresa, tj. cca 2 hodiny jízdy automobilem od jejího bydliště, aby se zúčastnila jednání, ve kterém nebyla zainteresována. Z jednání žalované je zjevný přímý a zcela otevřený úmysl poškodit žalobce v průběhu soudního řízení mezi ním a třetí osobou. Žalovaná byla při jednání vyzvána, aby se ztotožnila. Na místo jména, příjemní a svého případného vztahu k projednávané věci uvedla, že je „dcerou manželů jméno FO, kteří byli jméno velmi tvrdě podvedeni“ a projevila tak vůči žalobci zášť a nepřátelství. Právní hodnocení okresního soudu je proto nesprávné. Pakliže žalovaná ve svém projevu odkazovala na odsouzení žalobce v trestním řízení, pak takovým projevem nepochybně porušila ustanovení čl. 4 Dohody a tím založila nárok žalobce na smluvní pokutu. Okresní soud se nesprávně staví do pozice vyšetřovatele skutkového stavu, čímž porušil zásadu rovnosti stran, jakož i zásadu projednací. Ničím nepodložené tvrzení žalované, že nemá žádné právní vzdělání, kterým odůvodňovala nesoulad mezi trestným činem zpronevěry a podvodu, okresní soud nehodnotil ve vzájemné souvislosti s dalšími provedenými důkazy. Například, pakliže je žalovaná právním laikem a osobou neznalou práva, jak se pak dozvěděla o zcela nesouvisejícím jednání konaném několik set kilometrů od jejího bydliště, ve zcela nesouvisející věci a o možnosti být jednání přítomna jako veřejnost? Pokud prohlásila, že její rodiče byli žalobcem „velmi tvrdě podvedeni“, pak jednoznačně nekonstatovala výsledek trestního řízení, ale jednala v úmyslu poškodit jméno žalobce. Žalobce nesouhlasil ani se závěrem, jak okresní soud posoudil časovou (ne)omezenost ujednání Dohody v rozporu s jednoznačně projevenou vůlí stran, když měl za to, že smluvní strany zamýšlely závazek sjednat jako časově neomezený. Žalobce tedy měl za to, že okresní soud žalobní nárok právně nesprávně posoudil dle ustanovení o ochraně osobnosti, difamatorní projev žalované hodnotil zcela izolovaně, nekriticky přejal tvrzení žalované o tom, že je právní laik, postavil se do pozice vyšetřovatele skutkového stavu a dospěl k nesprávnému právnímu závěru o časové omezenosti závazku. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobě vyhověl.

7. Žalovaná v písemném vyjádření k odvolání uvedla, že bez intervence zástupce žalobce by nebyla soudem při jednání dne datum ani vyzvána k ztotožnění a žádný projev by neučinila. Ujednání čl. 4 Dohody se podobá zákonným ustanovením o ochraně osobnosti, avšak pod smluvní pokutou. Narovnání, které bylo obsahem Dohody se žalované netýkalo, v dohodě vystupovala jen k požadavku žalobce a týkají se jí jen pasáže o smluvní pokutě. Poukázala na to, že soud musí vyjít z účelu smluvní pokuty, která nesmí vést k zneužívání či poškození dlužníka a odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu (sp. zn. spisová značka). Ujednání čl. 4 Dohody hodnotila jako neurčité, nepřesné a nejednoznačné a měla za to, že takové ujednání za právní jednání nelze považovat (§ 553 o. z.). Navrhla, aby rozsudek byl potvrzen a bylo jí přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

8. Odvolání je přípustné, ale není důvodné.

9. Odvolací soud zopakoval důkaz listinou, a to část protokolu o jednání před Okresním soudem v adresa dne datum ve věci sp. zn. spisová značka, a poté doplňuje jinak správně zjištěný skutkový závěr okresního soudu tak, že po vstupu žalované do jednací síně byla dotázána soudcem „o koho se jedná“ a odpověděla, že „je veřejnost“ a „že se přišla podívat, neboť je tak nějak ve věci zainteresována a znalá“. Poté, kdy soudce dotazem ověřil, že se nejedná o navrženou svědkyni a z protokolu vyplývá, že více dotazů na žalovanou neměl. Do věci se vložil zástupce žalobce požádal, aby soud žalovanou „ztotožnil“. Ze strany soudu mu bylo vysvětleno, že ve vztahu k veřejnosti soud takovou pravomoc nemá. Za této situace žalovaná uvedla, že „je dcerou manželů jméno FO, kteří byli žalobcem velmi tvrdě podvedeni“. Odvolací soud proto uzavírá, že sporný výrok žalovaná učinila až poté, kdy byl ze strany zástupce žalobce vznesen požadavek na „ztotožnění“ její osoby, tj. nikoli z vlastní iniciativy.

10. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

11. Smluvní pokuta zakládá povinnost dlužníka pro případ porušení smluvně stanovené povinnosti zaplatit sjednané smluvní plnění. Předpokladem pro vznik nároku na smluvní pokutu je tedy zásadně porušení smluvně stanovené povinnosti.

12. V souzené věci byla dohoda o smluvní pokutě uzavřena písemně (obsažena v listině podepsané dne datum) a mimo jiné zajištovala splnění povinnosti, že „strany Dohody budou zachovávat dobré jméno druhé smluvní strany a zdrží se veškerých projevů zášti či nepřátelství“. Žalobce tvrdí, že ústní projev žalované, která při jednání u Okresního soudu v adresa uvedla, že „je dcerou manželů jméno FO, kteří byli žalobcem velmi tvrdě podvedeni“ je v kontextu toho, že jela mnoho kilometrů, aby se zúčastnila soudního jednání, které se jí netýkalo, projevem zášti a nepřátelství s úmyslem poškodit jméno žalobce.

13. Odvolací soud tento závěr žalobce nesdílí.

14. Soudní řízení je tradičně postaveno na principu veřejnosti a ústavodárce význam tohoto principu zdůraznil tím, že jej zakotvil jak v čl. 96 odst. 2 Ústavy, tak v čl. 38 odst. 2 Listiny. Princip veřejnosti spočívá v tom, že soudnímu projednávání věci může být v zásadě kdokoliv přítomen, i osoba na daném případu bezprostředně nezainteresovaná, a sleduje jednak prvek kontroly činnosti soudů a jednak prvek prevence (Pavlíček, V., Hřebejk, J.: Ústava a ústavní řád české republiky. Svazek I. Ústava České republiky. Linde Praha: 1994. str. 233). Princip veřejnosti občanského soudního řízení je obsažen rovněž v ustanovení § 116 o. s. ř., dle kterého je jednání veřejné. Pokud se tedy žalovaná účastnila soudního jednání, které probíhalo datum u Okresního soudu v adresa, realizovala tak jen svoje ústavní právo. Účastnila-li se jednání jako veřejnost nemohla předpokládat, že se bude moci jakkoli k osobě žalobce vyjadřovat (veřejnost, která se účastní soudního jednání naopak nesmí do jednání soudu jakkoli zasahovat) a nelze uzavřít, že v kontextu toho, že absolvovala dlouhou cestu ze svého bydliště do místa konání soudního jednání od počátku jednala v úmyslu poškodit jméno žalobce, jak žalobce bez dalšího dovozuje.

15. V dané věci nelze rovněž přehlédnout, že vytýkaný ústní projev žalovaná učinila až poté, kdy se zástupce žalobce dožadoval, aby soud po jejím vstupu do soudní síně a poté, kdy se vyjádřila, že je v soudní síni přítomna jako veřejnost, „ztotožnil“ její osobu. Také v kontextu toho, jak byl skutkový děj zjištěn z protokolu o jednání před Okresním soudem v adresa dne datum ve věci sp. zn. spisová značka, který je veřejnou listinou, a který nebyl stranami sporu zpochybňován, dospěl odvolací soud k závěru, že k porušení smluvní povinnosti „zdržet se projevů zášti a nepřátelství“ ze strany žalované nedošlo. Okresní soud zároveň nepochybil, pokud tento projev žalované hodnotil rovněž optikou judikatury vytvořené k ustanovením o ochraně osobnosti dané § 81 a násl. o. z., přičemž v tomto směru lze na jeho závěry uvedené v přezkoumávaném rozhodnutí odkázat. Zášť a nepřátelství jsou dvě slova podobného obsahu (synonyma) a jejich obsahem je odpor proti někomu či projevený odpor proti někomu. Žalovaná konfrontována zástupcem žalobce uvedla pravdivé tvrzení (viz rozbor provedený okresním soudem) a z jejího projevu nelze dovodit úmysl poškodit žalobce, ale snahu odůvodnit svoji účast při soudním jednání.

16. Pokud by soud přistoupil na hodnocení žalobce a uzavřel, že vyjádření žalované je porušením smluvní povinnosti, žalobu by zamítl s tím, že pro spravedlivé vyřešení věci nelze přehlédnout, že jednání zástupce žalobce u Okresního soudu v adresa bylo příčinou vyjádření žalované a za takové situace je výkon práva na zaplacení smluvní pokuty v rozporu s dobrými mravy a nelze mu poskytnout soudní ochranu.

17. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

18. Žalobce byl v odvolacím řízení neúspěšný a stíhá ho povinnost hradit náklady odvolacího řízení úspěšné žalované (§ 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř.). Ty jsou dány jejím zastoupením zástupkyní z řad advokátů. Zástupkyně žalované poskytla žalované v odvolacím řízení dva úkony právní služby s nárokem na odměnu á 5 100 Kč (vyjádření a účast při odvolacím jednání), dále jí náleží 2krát paušální náhrada hotových výdajů po 450 Kč (ve znění AT účinného od 1. 1. 2025), náhrada cestovného 559 Kč, náhradu za ztrátu času v rozsahu čtyř půlhodin po 150 Kč. Celkem činí náklady odvolacího řízení vzniklé žalované 12 259 Kč. Proti tomuto usnesení je přípustné dovolání, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení, a to podáním u Okresního soudu v Náchodě a rozhodoval by o něm Nejvyšší soud v Brně.