6 C 361/2024

Plný text

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudkyní JUDr. Blankou Klicnarovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce trvale bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení 100 000 Kč (smluvní pokuta)

I. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 100 000 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 21 959 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalované.

1. Žalobce se podaným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 100 000 Kč z titulu smluvní pokuty. To žalobce zdůvodnil tak, že dne , datum, uzavřel s , jméno FO, a , jméno FO, za účasti žalované a , jméno FO, ml. jako vedlejších účastníků dohodu o narovnání (Dále jen „Dohoda“). Podle čl. 4 Dohody se žalovaná jako vedlejší účastník zavázala zachovat o obsahu Dohody mlčenlivost a narovnání žádným způsobem nekomentovat, zachovávat dobré jméno žalobce a zdržet se veškerých projevů zášti či nepřátelství v ústní či písemné formě vč. sítě Internet. Tento závazek smluvních stran byl zajištěn smluvní pokutou ve výši 100 000 Kč za každý jednotlivý případ porušení. Dne , datum, žalovaná při jednání u Okresního soudu v , adresa, v rámci nesouvisejícího řízení v jednací síni prohlásila „, Anonymizováno, , jméno FO, , , Anonymizováno, . Tomu byli přítomni soudce, zapisovatelka, právní zástupci stran a svědek, který měl ve sporu vypovídat. Žalobce má za to, že žalovaná svým prohlášením porušila předmětné ustanovení Dohody, tedy zachovávat dobré jméno žalobce a zdržet se veškerých projevů zášti či nepřátelství proti žalobci. Žalobce se proto domáhá uhrazení smluvní pokuty ve výši 100 000 Kč. Žalovaná částku i přes výzvu neuhradila.

2. Žalovaná podala proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu odpor ve svém vyjádření k odporu ze dne , datum, uvedla, že se žalovaná předmětného jednání u Okresního soudu v , adresa, zúčastnila jako veřejnost a na dotaz právního zástupce žalobce měla uvést, kdo je a proč se chce jednání účastnit. Nárok žalobce žalovaná neuznává, má za to, že nárok na smluvní pokutu nevznikl. Nesouhlasí s tím, že by poškodila dobré jméno žalobce a že v jejím projevu lze spatřovat projev zášti a nepřátelství. , právnická osoba, nemůže poškodit projev založený na pravdivé informaci. Žalobce byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v , adresa, , č. j. , Anonymizováno, , ze dne , datum, ze spáchání trestného činu zpronevěry proti rodičům žalované. Výrok žalované tak byl založen na pravdivé informaci. Žalobce navíc dobré jméno ani nepožívá. Ujednání čl. 4 Dohody je neurčité, nepřesné a nejednoznačné. Postrádá jakoukoliv lhůtu. Smluvní pokuta nesloužila k zajištění závazků dle Dohody. Žalovaná shledává požadavek na úhradu 100 000 Kč za šikanózní výkon práva a odporující dobrým mravům.

3. Jelikož byl proti elektronickému platebnímu rozkazu podán žalovanou ve lhůtě odpor, tak řízení pokračovalo, jako by byla podána žaloba na plnění.

4. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:

5. Dohodou o narovnání ze dne , datum, má soud za prokázané, že žalobce na straně jedné a , právnická osoba, a , jméno FO, na straně druhé a žalovaná a , právnická osoba, ml. jako vedlejší účastníci uzavřeli narovnání, jehož předmětem bylo ukončení sporů z pohledávek mezi žalobcem a manžely , jméno FO, a narovnání sporných práv a povinností. Součástí Dohody je ujednání v čl. 4, které zní „Vzhledem k tomu, že touto Dohodou dochází ke komplexnímu a konečnému narovnání všech sporných práv a povinností, zavazují se Smluvní strany zachovávat o obsahu této Dohody mlčenlivost, jakož i se zavazují, že nebudou jakýmkoliv způsobem komentovat toto narovnání. Dále se každá ze Smluvních stran zavazuje, že bude zachovávat dobré jméno druhé Smluvní strany a zdrží se veškerých projevů zášti či nepřátelství, ať již ve formě ústní či písemné (včetně projevů na síti internet). Závazek stejného obsahu tímto přebírají i vedlejší účastníci, kteří prohlašují, že se jím cítí být vůči Smluvním stranám vázáni. Účastník, který tento závazek poruší, zavazuje se zaplatit dotčené Smluvní straně smluvní pokutu ve výši 100.000,- Kč za každý jednotlivý případ porušení závazku. Nárok na náhradu škody není zaplacením smluvní pokuty dotčen.“6. Protokolem o jednání před Okresním soudem v , adresa, ze dne , datum, ve věci sp. zn. , Anonymizováno, má soud za prokázané, že při jednání na zavolání soudce vstoupil do jednací síně svědek , jméno FO, , přičemž vstoupila i žalovaná. Na dotaz soudce odpověděla, že je veřejnost. Uvedla, že se přišla podívat, neboť je ve věci zainteresovaná a znalá. Uvedla ale, že není navrženou svědkyní. Zástupce žalobce požádal soud, aby žalovanou ztotožnil, načež soudce vysvětlil, že tak nelze ve vztahu k veřejnosti činit. Žalovaná uvedla, , Anonymizováno, , jméno FO, , , Anonymizováno7. Výzvou ze dne , datum, má soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovanou s ohledem na závazek v čl. 4 Dohody ve vztahu k výroku žalované při jednání před Okresním soudem v , adresa, k úhradě smluvní pokuty ve výši 100 000 Kč ve lhůtě sedmi dnů od doručení výzvy.

8. Výpisem z evidence rejstříku trestů žalobce, rozsudkem Okresního soudu v , adresa, č. j. , Anonymizováno, , usnesením Krajského soudu v , adresa, č. j. , Anonymizováno, rozsudkem Krajského soudu v , adresa, č. j. , Anonymizováno, a rozsudkem Okresního soudu v , adresa, č. j. , Anonymizováno, má soud za prokázané, že žalobce byl dne , datum, odsouzen Okresním soudem v , adresa, pro spáchání trestného činu zpronevěry podle § 206 trestního zákoníku (dále jen „t. z.“), kdy poškozenými byli rodiče žalované. Žalobce nabídl manželům , jméno FO, refinancovat jejich stávající úvěr 1 500 000 Kč, ale po podpisu smlouvy o půjčce, která by úvěr manželů , jméno FO, refinancovala, částku 1 500 000 Kč, kterou obdržel od , jméno FO, , nepoužil k úhradě úvěru manželů , jméno FO, a peníze si ponechal pro svou potřebu. Tento rozsudek byl potvrzen usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, . Z rozsudků Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, a Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, dále plyne, že žalobce byl odsouzen pro spáchání trestného činu pojistného podvodu podle § 210 t. z.

9. Žalovaná ve své účastnické výpovědi při ústním jednání dne , datum, uvedla, že nechápe, proč je žalována. K dohodě o narovnání byli přizváni s bratrem, aby ji podepsali. Bylo to po několikaletém martyriu soudních řízení. Žalobce dohodu navrhl, aby neprohrál další civilní soudní spor. Dohodu o narovnání si před podpisem přečetla. Žalobce jejím rodičům žádnou finanční částku neplatil, převedl jim dům.

10. Z dalších provedených důkazů nebyly zjištěny právně relevantní skutečnosti pro projednávanou věc.

11. Provedené důkazy jsou ve vzájemném souladu a vyznačují se vysokým stupněm věrohodnosti, v řízení nebyly nijak relevantně zpochybněny. Soud v této situaci hodnotí důkazy jako dostatečné a pokládá skutkový stav za jednoznačně zjištěný.

12. Po provedeném dokazování listinnými důkazy učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

13. Dohodou o narovnání ze dne , datum, byla narovnána práva a povinnosti z majetkových sporů mezi žalobcem na straně jedné a manžely , jméno FO, na straně druhé, kdy vedlejšími účastníky Dohody byli , právnická osoba, ml. a žalovaná. Součástí Dohody je i ujednání, ve kterém se všechny smluvní strany zavázaly zachovávat o obsahu Dohody mlčenlivost, nekomentovat Dohodu, zachovávat dobré jméno druhé smluvní strany a zdržet se veškerých projevů zášti či nepřátelství, ať již ve formě ústní či písemné (včetně projevů na síti internet). Kdo závazek poruší, zavázal se zaplatit dotčené smluvní straně smluvní pokutu ve výši 100 000 Kč. Při jednání Okresního soudu v , adresa, dne , datum, prohlásila žalovaná, která se tohoto jednání účastnila jako veřejnost, že je dcerou manželů , jméno FO, , kteří byli žalobcem velmi tvrdě podvedeni. Žalobce se s ohledem na výrok žalované při jednání Okresního soudu v , adresa, domáhá zaplacení částky 100 000 Kč z titulu smluvní pokuty. Žalobce byl dne , datum, odsouzen Okresním soudem v , adresa, pro spáchání trestného činu zpronevěry, kterým způsobil manželům , jméno FO, škodu 1 500 000 Kč. Mimo to byl žalobce odsouzen i pro spáchání trestného činu pojistného podvodu.

14. Podle čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.

15. Podle § 81 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého.

16. Podle § 81 odst. 2 o. z. ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

17. Podle § 82 odst. 1 o. z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

18. Podle § 555 odst. 1 o. z. právní jednání se posuzuje podle svého obsahu.

19. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

20. Soud posoudil zjištěný skutkový stav v souladu se shora citovanými právními předpisy a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

21. V první řadě je nutné uvést, že ujednání Dohody v čl. 4 obsahuje dva různé závazky, které jsou zajištěny smluvní pokutou a to za 1) zachovat mlčenlivost o obsahu Dohody a nekomentovat ji a za 2) zachovávat dobré jméno druhé smluvní strany a zdržet se veškerých projevů zášti či nepřátelství, ať již ve formě ústní či písemné. Povinnost mlčenlivosti o obsahu Dohody a nekomentování Dohody porušena nebyla a žalující strana to ani netvrdí, byť závazek Dohodu „nekomentovat“ je natolik neurčitý, že má soud pochybnosti o jeho vykonatelnosti. Jelikož však porušení této povinností není předmětem tohoto sporu, tak se jí soud dále nezabýval.

22. Žalující strana namítá porušení povinnosti zachovávat dobré jméno žalobce a zdržet se veškerých projevů zášti či nepřátelství proti žalobci. Toto porušení shledává ve výroku žalované při jednání u Okresního soudu v , adresa, dne , datum, , že je dcerou manželů , jméno FO, , kteří byli žalobcem velmi tvrdě podvedeni. V této souvislosti soud uvádí, že ani tento závazek z Dohody není příliš určitě formulován, byť je z něho zřejmé, že směřuje k tomu, aby zabránil vzájemným defamačním výrokům mezi signatáři Dohody.

23. Dle názoru soudu je vyloučeno, aby bylo za projev zášti či nepřátelství či poškození dobrého jména žalobce označen výrok žalované, který je veskrze pravdivý.

24. Žalovaná uvedla, že žalobce její rodiče podvedl. Žalobce se vůči manželům , jméno FO, dopustil trestného činu zpronevěry podle § 206 t. z. V tomto kontextu je nutné odlišit definice skutkových podstat trestných činů v trestním zákoníku od běžně užívaného právnicky neodborného jazyka. Soud nemá nijak prokázáno, že užitím slovesa „podvedl“ žalovaná mínila označit žalobce za pachatele trestného činu podvodu podle § 209 t. z. Sloveso „podvést“ je v běžné a právnicky neodborné mluvě užíváno mnohem šířeji a nelze při běžné mezilidské komunikaci po jejích účastnících vyžadovat užívání veskrze právnického jazyka. Koneckonců právnická mluva je pro běžného laika mnohdy velmi obtížně srozumitelná. Tím spíše to nelze žalované klást k tíži, že je právním laikem i ona sama a že se svého výroku dopustila před soudem, byť v méně formální komunikaci, kdy byla tázána, proč se na jednání u Okresního soudu v , adresa, jako veřejnost dostavila. Trestný čin podvodu podle § 209 t. z. pak navíc spadá společně s trestným činem krádeže podle § 205 t. z. a zpronevěry podle § 206 t. z. mezi takzvané obohacovací trestné činy proti majetku, které jsou z hlediska skutkové podstaty i systematiky v trestním zákoníku velmi příbuzné.

25. Za pravdivá z laického pohledu soud považuje i slova, že žalobce podvedl rodiče žalované „velmi tvrdě“. Žalovaná těmito slovy při zdůvodnění své přítomnosti v jednací síni chtěla dodat na závažnosti, kterou měli být její rodiče žalobcem podvedeni. Žalobce způsobil svým jednáním rodičům žalované škodu 1 500 000 Kč, což odpovídá značné škodě ve smyslu § 138 odst. 1 písm. d) t. z. ve znění platném v době spáchání trestného činu zpronevěry žalobcem. Tzv. značná škoda je v rámci výkladových ustanovení trestního zákoníku druhou nejvyšší hranicí způsobené škody po škodě velkého rozsahu podle § 138 odst. 1 písm. e) t. z. Z laického pohledu jsou tak slova , Anonymizováno, ke značné škodě velmi přiléhající.

26. Závěr, že pravdivá informace není zásahem do práva na ochranu osobnosti ve své judikatuře několikrát vyslovil Nejvyšší soud ČR, když například v rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 652/2020 ze dne , datum, konstatoval, že „Přitom v zásadě platí, že uveřejnění pravdivé informace nezasahuje do práva na ochranu osobnosti, pokud tento údaj není podán tak, že zkresluje skutečnost, či není natolik intimní, že by odporoval právu na ochranu soukromí a lidské důstojnosti.“ Dle názoru zdejšího soudu pak v souladu s judikatorními kritérii výrok žalované skutečnost nezkresluje, což bylo vysvětleno v předešlých odstavcích, a jelikož jde o předchozí odsouzení žalobce v trestněprávním řízení, které je zaznamenáno v jeho výpisu z evidence rejstříku trestů a které bylo v souladu se zásadou veřejnosti a ústnosti standardním způsobem veřejně vyhlášeno, tak nejde pro žalobce o informaci natolik intimního charakteru, která by odůvodňovala uplatnění výše uvedené výjimky.

27. V této souvislosti ani nelze nezmínit velmi omezený okruh osob, který byl adresátem výroku žalované, což ve svém návrhu namítá žalobce, kdy soudce, zapisovatelka i právní zástupci z řad advokátů jsou osoby, jež jsou z podstaty výkonu svého povolání vázáni mlčenlivostí. Defamační potenciál předmětného výroku žalované je tak dle názoru soudu velmi malé intenzity.

28. Dále musí soud přisvědčit argumentaci žalované, že Dohoda byla naplněna již v roce 2017, kdy se manželé , jméno FO, stali vlastníky předmětné nemovitosti. Samotný čl. 4 Dohody pak není nijak časově ohraničen. Pokud by tedy soud přistoupil na argumentaci žalobce, bylo by toto „antidefamační ustanovení“ Dohody samo o sobě, i přes naplnění všech ostatních závazků z Dohody, platné prakticky do konce života všech jejích signatářů.

29. Účelem Dohody bylo ukončení sporů z pohledávek mezi žalobcem a manžely , jméno FO, a narovnání sporných práv a povinností k čemuž došlo a je to mezi oběma stranami nesporné. Smluvní pokuta je závazkem akcesorickým, jejíž trvání je závislé na vzniku a trvání hlavního závazku.

30. Smluvní pokuta v tomto případě nesloužila k utvrzení samotného vyrovnání pohledávek mezi žalobcem a manžely , jméno FO, , nýbrž k utvrzení výše uvedené mlčenlivosti a protidefamačního ujednání signatářů Dohody. Akcesorita smluvní pokuty tak byla vázána na znění čl. 4 Dohody. I tak se ale soud domnívá, že ujednání čl. 4 Dohody je kvůli absenci jasně stanovené doby, po kterou má být tento závazek dodržován, právně vyhaslé naplněním Dohody jako celku. Čl. 4 Dohody totiž nelze vykládat odděleně, nejedná se o závazek samostatný, ale o jeden z více závazků vyplývajících z Dohody.

31. Soud tudíž nemůže přistoupit na závěr žalobce, který se domáhá smluvní pokuty na základě ujednání Dohody, jež byla naplněna před sedmi lety. Připuštění takové interpretace čl. 4 Dohody by vedlo k závěru, že jsou všechny smluvní strany tímto ustanovením zavázány doživotně, pakliže by si výslovně tento závazek nenahradily závazkem jiným či ho výslovně nezrušily. Takový výklad považuje soud za vedoucí do nesmyslných a absurdních důsledků, a proto ho vylučuje, což je jedna z metod logického výkladu právní normy – argumentum reductione ad absurdum. Soud je tak toho názoru, že pokud by smluvní strany chtěly závazek z čl. 4 Dohody ohraničit delším časovým intervalem, než je její naplnění, museli by si tak v Dohodě výslovně ujednat.

32. Z výše uvedených důvodů proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že procesně plně úspěšná žalovaná má proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 21 959 Kč. Náklady řízení tvoří odměna advokáta dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (5 100 Kč za jeden úkon právní služby) za 4 úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, odpor, vyjádření k odporu, účast na jednání ve věci dne , datum, – tak náleží odměna 4 x 5 100 Kč, tj. 20 400 Kč, dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalovaných ve výši 4 x 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. 1 200 Kč, dále náhrada za promeškaný čas za 2 půlhodiny (2 x 100 Kč) za cestu osobním automobilem dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. 600 Kč a dále náhrada cestovních nákladů při celkovém počtu 20 najetých km a sazbě 7,93 Kč/1 km v celkové výši 159 Kč. Celkem tedy náklady řízení žalovaných představují částku 21 959 Kč. Zástupkyně žalované není plátce DPH. Tuto částku je žalobce povinen zaplatit žalovaným v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalované. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.