26 CO 77/2022

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dany Mazákové a soudců Mgr. Ondřeje Rotta a Mgr. Olgy Mičanové ve věci žalobce: ; země – stát. instituce , IČO sídlem adresa za nějž jedná anonymizováno 7 slov sídlem adresa proti žalovaným: ; 1. jméno příjmení , datum narození bytem adresa 2. jméno příjmení , datum narození bytem adresa oba žalovaní zastoupeni advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o nahrazení projevu vůle o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 7. prosince 2021 č. j. 30 C 163/2021-59 ve znění opravného usnesení ze dne 12. ledna 2022 č. j. 30 C 163/2021-65

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I a III potvrzuje.

II. Ve výroku II se rozsudek okresního soudu mění takto: Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem.

III. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení 2 459,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud nahradil projev vůle obou žalovaných coby prodávajících uzavřít s žalobcem coby kupujícím kupní smlouvu, jejímž předmětem je prodej pozemku parc. [číslo] v katastrálním území a obci [obec] za kupní cenu 15 000 Kč (výrok I), oběma žalovaným uložil společně a nerozdílně nahradit žalobci náklady řízení 2 436 Kč (výrok II) a současně zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Trutnově soudní poplatek 5 000 Kč (výrok III).

2. Okresní soud vyšel z toho, že žalobce se svou žalobou domáhal vyhovění žalobě s tvrzením, že takto realizuje své zákonné předkupní právo k předmětnému pozemku.

3. Mezi účastníky nebylo sporné (a vyplynulo i z provedených důkazů), že žalovaní na základě kupní smlouvy ze dne 23. 6. 2018 (s právními účinky vkladu práva do katastru nemovitostí ke dni 27. 6. 2018) nabyli do společného jmění manželů předmětný pozemek parc. [číslo] v obci [obec], [katastrální uzemí], o výměře 569 m², zapsaný v katastru nemovitostí jako trvalý travní porost, za cenu 15 000 Kč. Jako způsob ochrany pozemku byl v době převodu v katastru nemovitostí zapsán údaj – rozsáhlé chráněné území, zemědělský půdní fond. Pozemek se v době převodu nacházel a aktuálně stále nachází na území [anonymizována tři slova], který je rozsáhlým zvláště chráněným územím. Prodávající v kupní smlouvě prohlásil, že na převáděné nemovitosti vázne věcné břemeno zřízení a provozu vodovodního řadu ve prospěch společnosti [právnická osoba], žádná jiná omezení vlastnického práva nebyla v době převodu v katastru nemovitostí evidována. Před uzavřením této kupní smlouvy prodávající pozemek ke koupi žalobci nenabídl. Dopisem ze dne 12. 5. 2020 žalobce vyzval žalované k převodu pozemku do vlastnictví státu s odůvodněním, že při prodeji pozemku nedošlo přednostně k nabídce pozemku ke koupi orgánu ochrany přírody a krajiny. Žalovaní v písemné reakci ze dne 8. 6. 2021 sdělili žalobci své odmítavé stanovisko.

4. K tomu ze sdělení [stát. instituce], odboru rozvoje města a územního plánování okresní soud zjistil, že předmětný pozemek se dle platného územního plánu nachází v nezastavěném území obce, dle grafické části územního plánu se nachází v neurbanizovaném území obce a nenachází se tudíž v zastavěném území obce. Jeho součástí nebyl ani ke dni 23. 6. 2018. Nejedná se ani o plochu zastavitelnou a tento pozemek nesdílí ani žádnou ze svých hranic s hranicí zastavěného území, vymezeného dle územního plánu. K tomu z výpisu z katastru nemovitostí a z leteckých snímků okresní soud shledal, že se nejedná o zastavěný stavební pozemek, a nikdo z účastníků nesporoval, že by se na povrchu pozemku nacházela jakákoli stavba.

5. Okresní soud na daný případ aplikoval ustanovení § 61 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění platném v době nabytí vlastnického práva k pozemku žalovanými (dále jen„ ZOPK“), dle kterého má Česká republika předkupní právo k nezastavěným pozemkům ležícím mimo zastavěná území obcí na území národních parků, národních přírodních rezervací, národních přírodních památek a pozemkům souvisejícím s jeskyněmi. [stát. instituce] podá neprodleně návrh na zápis předkupního práva do katastru nemovitostí. Vlastníci těchto pozemků jsou povinni v případě jejich zamýšleného prodeje přednostně nabídnout tyto pozemky ke koupi orgánu ochrany přírody, a to i v případě, že se tyto pozemky nacházejí v předmětných územích jen zčásti. Pokud orgán ochrany přírody neprojeví o tyto pozemky do 60 dnů od doručení nabídky pozemku ke koupi písemný zájem, mohou vlastníci zamýšlený prodej uskutečnit.

6. Okresní soud vyložil, že již ze samotné formulace textu výše citovaného ustanovení ZOPK je zřejmé, že jde o zákonné předkupní právo. Zákon sice předvídá aktivitu žalobce směřující k zápisu předkupního práva do veřejného seznamu, nicméně nesplnění tohoto požadavku není spojeno s tím, že by předkupní právo bez takového zápisu nevzniklo. Okresní soud odkázal na ustanovení § 984 o. z., dle kterého není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu, ale s tím, že tato zásada se nepoužije v případě věcného práva vznikajícího ze zákona bez zřetele na stav zápisů ve veřejném seznamu.

7. Na základě toho okresní soud uzavřel, že ačkoliv předkupní právo České republiky nebylo v rozporu s druhou větou ustanovení § 61 odst. 1 ZOPK zaznamenáno v okamžiku nabytí vlastnického práva k pozemku žalovanými v katastru nemovitostí, došlo k porušení předkupního práva státu a prodávající ani kupující nemohou zabránit účinkům věcného práva s poukazem na absenci jeho zápisu ve veřejném seznamu. Následky porušení tohoto předkupního práva nejsou ZOPK výslovně upraveny, proto je třeba postupovat podle obecné úpravy, konkrétně dle ust. § 2144 odst. 1 o. z., které opravňuje toho, jemuž předkupní právo svědčí, domáhat se vůči tomu, jenž věc nabyl koupí, aby mu věc za příslušnou úplatu (tj. za kupní cenu, kterou žalovaní za pozemek zaplatili) převedl. Proto okresní soud žalobě vyhověl.

8. Postupem dle § 142 odst. 1 o. s. ř. okresní soud uložil žalovaným povinnost nahradit žalobci plně jeho náklady řízení a s odkazem na § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. současně uložil žalovaným rovněž zaplatit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení.

9. Proti rozsudku, a to vůči všem výrokům, podali oba žalovaní odvolání. Nesouhlasili se závěrem okresního soudu, že by předkupní právo vzniklo i bez ohledu na to, že nebylo zapsáno v katastru nemovitostí. Namítali, že okresní soud vyšel při svém rozhodnutí z neaktuálního znění ZOPK. Sporovali, že by byla řádně zodpovězena otázka, zda by měl být pozemek považován za ležící v zastavěném či nezastavěném území. Poukazovali na to, že pozemek nabyli v dobré víře, že zde žádné předkupní právo není. Tvrdili, že žalobce tím, že opomenul předkupní právo zapsat do katastru nemovitostí, aby se následně tohoto práva dovolával, jednal protiprávně, nepoctivě a v rozporu s dobrými mravy. Dovolávali se rovněž ochrany svého Listinou zakotveného základního práva vlastnit majetek. Navrhli, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu tak, aby žalobu zamítl a jim přiznal náhradu nákladů řízení.

10. Žalobce se s rozsudkem okresního soudu ztotožnil a navrhl jeho potvrzení.

11. Krajský soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou (§ 201 a 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že odvolání ve věci samé není důvodné.

12. Okresní soud ve věci provedl úplné dokazování, z provedených důkazů učinil odpovídající skutkové závěry, aplikoval na daný případ odpovídající ustanovení zákona a učinil i tomu odpovídající právní závěry. Své rozhodnutí okresní soud řádně zdůvodnil, a proto odvolací soud zcela odkazuje na pečlivé a úplné odůvodnění prvostupňového rozsudku, kterému nelze nic vytknout. S ohledem na obsah odvolacích námitek k tomu odvolací soud pouze dodává následující.

13. Okresní soud zcela správně uzavřel, že § 61 odst. 1 ZOPK zakotvuje zákonné předkupní právo státu. To vzniká přímo ze zákona u všech pozemků, které splňují podmínky zde uvedené, a to bez ohledu na to, zda je toto právo zapsáno v katastru nemovitostí. S ohledem na ustanovení § 984 odst. 2 o. z., dle kterého se neuplatní princip materiální publicity a nelze se proto dovolat dobré víry ve stav zápisu v katastru nemovitostí v případě věcného práva vznikajícího ze zákona bez zřetele na stav zápisu v tomto veřejném seznamu, se proto žalovaní nemohou účinně bránit tím, že jim nebyla existence předkupního práva známa, neboť nebylo zapsáno v katastru nemovitostí. Na závěru, že § 61 odst. 1 ZOPK zakládá předkupní právo, které tím vzniká přímo ze zákona bez ohledu na stav zápisu v katastru nemovitostí, se shoduje rovněž komentářová literatura (například Zákon o ochraně přírody a krajiny, nakladatelství Beck, 1. vydání, 2017, nebo Zákon o ochraně přírody a krajiny, nakladatelství Wolters Kluwer, dostupný na Aspi), a to bez ohledu na to, jaké znění tohoto zákona komentáře rozebírají. K závěru, že § 61 odst. 1 ZOPK zakotvuje zákonné věcné předkupní právo orgánu ochrany přírody k pozemkům ležícím na území národních parků za splnění tam vytyčených podmínek, ostatně dospěl i Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 22 Cdo 1691/2018 ze dne 28. 11. 2019.

14. V této souvislosti odvolací soud považuje za nutné uvést, že není případná námitka žalovaných, že okresní soud ve svém rozhodnutí vyšel z neaktuální verze ZOPK. Okresní soud na daný případ správně aplikoval (a ve svém odůvodnění rovněž správně citoval) znění § 61 odst. 1 ZOPK účinného v době, kdy žalovaní nabyli vlastnické právo k předmětnému pozemku. Od té doby doznalo toto ustanovení zákona pouze jedné změny, když byla zákonem č. 364/2021 Sb. do § 61 odst. 1 na konci textu věty druhé doplněna slova„ na základě potvrzení o vzniku předkupního práva, které vydá [stát. instituce] a ve kterém uvede výčet pozemků označených údaji katastru nemovitostí, ke kterým má Česká republika předkupní právo, podle jednotlivých katastrálních území a důvod vzniku předkupního práva“. Poukaz na to, že z této novelizace lze dovodit, že v době uzavření kupní smlouvy, kterou žalovaní nabyli své vlastnické právo k předmětnému pozemku, předkupní právo nevznikalo přímo ze zákona, není důvodný. Jak totiž vyplývá z důvodové zprávy k zákonu č. 364/2021 Sb., jednalo se zde pouze o technickou novelu a doplňující text byl vložen do § 61 odst. 1 ZOPK pouze proto, aby zde byla uvedena konkrétní forma listiny, kterou se provede záznam předkupního práva do katastru nemovitostí. Bez tohoto údaje totiž [anonymizováno 5 slov] nebyl schopen předkupní právo do katastru poznamenat. Tato novela proto nijak nově nekonstituovala okamžik vzniku předkupního práva. Ostatně i výše zmíněná komentářová literatura, jakož i citované rozhodnutí Nejvyššího soudu, ač vycházejí z dříve účinného znění § 61 odst. 1 ZOPK, uzavřely, že v tomto případě se jedná o zákonné předkupní právo, které vzniká přímo ze zákona bez ohledu na stav zápisu v katastru nemovitostí.

15. Odvolací soud rovněž nesouhlasí s námitkou žalovaných, že se okresní soud řádně nevypořádal s otázkou, zda se v daném případě jedná o pozemek ležící v nezastavěném území, a že za tímto účelem neprovedl dokazování v potřebném rozsahu. ZOPK používá pojem„ zastavěné území“ v jasné návaznosti na totožný pojem, který používá nyní účinný stavební zákon (zákon č. 183/2006 Sb.). Ten jej definuje v § 58, který v odstavci třetím stanoví, že zastavěné území se vymezuje v územním plánu a aktualizuje se jeho změnou. K tomu okresní soud na základě sdělení [stát. instituce], jenž je příslušný k vydání územního plánu v daném katastrálním území, jednoznačně uzavřel, že předmětný pozemek se nenachází v zastavěném území obce, nebyl jeho součástí ani ke dni uzavření kupní smlouvy, dle které žalobci pozemek nabyli, nejedná se ani o plochu zastavitelnou a nesdílí ani žádnou ze svých hranic s hranicí zastavěného území vymezeného dle územního plánu. Je proto dostatečně odůvodněn závěr okresního soudu, že se jedná o pozemek ležící mimo zastavěné území obce. A protože se současně jedná o pozemek nezastavěný a ležící na území národního parku, je třeba uzavřít, že je na tento pozemek nutné vztáhnout ustanovení § 61 odst. 1 ZOPK, které k tomuto pozemku konstituuje zákonné předkupní právo žalobce.

16. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu ve věci samé, tedy ve výroku I, jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

17. Okresní soud správně uzavřel, že žalobce byl ve věci zcela úspěšný, a proto by mu s ohledem na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. mělo náležet právo na plnou náhradu nákladů, které ve věci účelně vynaložil. Odvolací soud však současně shledává, že tu jsou okolnosti hodné zvláštního zřetele, pro které lze žalobci právo na náhradu nákladů odepřít (§ 150 o. s. ř.) Tyto okolnosti okresní soud spatřuje v tom, že žalovaní až do okamžiku, kdy žalobce vůči nim své předkupní právo písemnou výzvou ze dne 12. 5. 2020 uplatnil, neměli o existenci předkupního práva žádné povědomí, protože vycházeli ze stavu zápisu v katastru nemovitostí, kde předkupní právo nebylo ani při uzavření kupní smlouvy ani kdykoli později zapsáno.

18. Odvolací soud se zřetelem k výše uvedeným závěrům proto rozsudek okresního soudu ve výroku II změnil tak, že právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem nepřiznal žádnému z účastníků (§ 220 o. s. ř.).

19. Zbývá ještě dodat, že okresní soud rozhodl věcně správně též o povinnosti žalovaných zaplatit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení. Zde pro stručnost odvolací soud zcela odkazuje na výstižné odůvodnění okresního soudu, a proto rozsudek potvrdil i ve výroku III (§ 219 o. s. ř.).

20. Odvolací soud současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Tento výrok vychází z ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení uspěl zcela žalobce, přísluší mu proto vůči žalovaným plné právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Tyto náklady tvoří paušální náhrady za 3 úkony ve věci po 300 Kč (písemné vyjádření k odvolání, příprava na účast u jednání a účast u jednání odvolacího soudu) dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., tj. 900 Kč. K nákladům žalobce je třeba přičíst též cestovné pověřené zástupkyně žalobce k jednání odvolacího soudu a zpět 1 559,50 Kč. Celkové náklady žalobce proto činí 2 459,50 Kč.