26 CO 79/2022

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Moravce a soudců Mgr. Olgy Mičanové a Mgr. Ondřeje Rotta ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovaným: 1. titul jméno příjmení , datum narození bytem adresa zastoupený obecnou zmocněnkyní příjmení jméno příjmení bytem adresa 2. titul jméno příjmení , datum narození bytem adresa o zaplacení 21 092 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 24. listopadu 2021 č. j. 21 C 215/2015-313

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I a III potvrzuje.

II. Odvolání žalovaných proti výroku II rozsudku okresního soudu se odmítá.

III. Žalovaní jsou povinni nahradit žalobci společně a nerozdílně náklady odvolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud napadeným rozsudkem uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně 19 010 Kč spolu s úrokem z prodlení specifikovaným ve výroku I rozsudku, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Zastavil řízení v části, v níž se žalobce po žalovaných domáhal zaplacení 2 082 Kč s ve výroku II rozsudku specifikovaným poplatkem z prodlení (výrok II). Žalovaným uložil nahradit žalobci společně a nerozdílně náklady řízení 1 315,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III).

2. V odůvodnění rozhodnutí okresní soud uvedl, že žalobce se domáhal po žalovaných zaplacení žalované částky z titulu dlužných plateb na náklady spojené se správou domu ve výši 1 901 Kč měsíčně, a to za měsíce únor až listopad 2015, a dále plateb za dodávku služeb spojených s užíváním bytu ve výši 637 Kč za červen 2015 a dále ve výši 289 Kč měsíčně za měsíce červenec až listopad 2015. Po zahájení jednání ve věci vzal žalobce žalobu v částce 2 082 Kč s poplatkem z prodlení zpět (tj. v části týkající se dlužných záloh na služby s příslušenstvím), žalovaní se zpětvzetím žaloby souhlasili. Okresní soud proto výrokem II. napadeného rozsudku řízení v rozsahu zpětvzetí postupem dle § 96 odst. 2 o. s. ř. zastavil. Předmětem řízení zůstala žaloba o zaplacení 19 010 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu na příspěvcích na správu domu a pozemku. Po provedeném dokazování okresní soud uzavřel, že žalovaní jako vlastníci (ve společném jmění manželů) bytové jednotky [číslo] v budově [adresa] v ulici [ulice] v [obec] dluží na příspěvcích na správu domu, opravy, rekonstrukce a modernizace domu za období 10 měsíců (od února 2015 do listopadu 2015) celkem 19 010 Kč, přičemž žalobce je na základě příkazní smlouvy uzavřené se [anonymizována tři slova] [adresa] v [obec] v ulici [ulice], [IČO] (dále též jen„ SVJ“), a písemného pověření oprávněn vlastním jménem vymáhat dlužné částky na úhrady spojené s vlastnictvím a užíváním jednotky, popřípadě další dlužné částky související se správou domu. Žalovaní byli jako vlastníci v souladu s § 1180 odst. 1 o. z. povinni přispívat na správu domu a pozemku v poměru odpovídajícím jejich podílu na společných částech bloku domů [adresa] a na pozemku st. [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] [anonymizováno], [územní celek], tedy v poměru odpovídajícím jejich podílu ve výši [číslo]. Žalovaní své povinnosti, které jim zákon a stanovy SVJ ukládaly, řádně neplnili, neplatili příspěvky na náklady spojené se správou domu, o kterých řádně rozhodlo shromáždění vlastníků bytových jednotek. Námitku žalovaných stran nedostatku aktivní věcné legitimace na straně žalobce okresní soud neshledal důvodnou, neboť žalobce byl na základě příkazní smlouvy ze dne 20. 12. 2012, resp. ze dne 6. 1. 2017, oprávněn svým jménem vymáhat po dlužnících dlužné částky na úhrady spojené s užíváním bytové jednotky, případně další dlužné částky, a s písemným pověřením SVJ podávat související návrhy soudu a jednat v těchto věcech na účet SVJ. Obě příkazní smlouvy byly za SVJ uzavřeny řádně zvolenými a zapsanými členy výboru a uzavření smluv bylo schváleno shromážděním členů SVJ, žalobce byl v souladu s ustanovením příkazních smluv písemně pověřen ze strany SVJ k vymáhání dlužných pohledávek za žalovanými a zastupováním v soudním řízení pověřil svého zaměstnance, jedná se tak o nepřímé zastoupení žalobce, který byl v řízení oprávněn svým jménem a na účet SVJ vymáhat dluh po žalovaných. Rovněž námitku stran nedostatku pasivní věcné legitimace na straně žalovaných okresní soud neshledal důvodnou. Uzavřel, že vlastnictví bytové jednotky vyplývá zejm. z výpisu z katastru nemovitostí – listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek], [katastrální uzemí] [anonymizováno], dále z evidenčního listu bytu [číslo] podpůrně též prezenčních listin shromáždění SVJ a ze smlouvy o bezúplatném převodu družstevního bytu do vlastnictví člena družstva. Nebylo prokázáno tvrzení žalovaných, že v roce 2003 vzniklo společenství vlastníků jednotek pouze pro dům [adresa], které nemá zvolené statutární orgány, či že by žalobci a SVJ vůči žalovaným postupovali nezákonně. Okresní soud neshledal ani pochybení, pokud jde o stanovení výše příspěvku, a pokud žalovaní namítali, že sami mají pohledávku za SVJ z titulu přeplatku na platbách za služby, toto nebylo relevantní, neboť současně uvedli, že tuto pohledávku uplatnili jako vzájemný návrh v jiném řízení vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové.

3. Žalovaní se proti rozsudku, a to do všech jeho výroků, odvolali. Namítali, že nebyly splněny podmínky řízení, že soud prvního stupně byl nesprávně obsazen, když elektronický platební rozkaz ve věci vydala vyšší soudní úřednice a nikoli soudce, a nadto nebyly splněny ani podmínky pro jeho vydání. Měli za to, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce, neboť vyřizující soudkyně okresního soudu současně v minulosti vyřizovala z pověření předsedkyně Okresního soudu v Hradci Králové jejich stížnost, resp. oznámení pro korupci, a ačkoli nebyly v souzené věci splněny podmínky řízení, řízení nezastavila. Dále namítali zejm. nedostatek způsobilosti žalobce i žalovaných být účastníkem řízení, nedostatek procesní způsobilosti žalobce i nedostatek aktivní věcné legitimace na straně žalobce a pasivní věcné legitimace na své straně. Uvedli, že žalobce podvodně označil za žalované dvě fyzické osoby namísto jednoho z manželů, účastníky řízení v souzené věci mohli být jen SVJ a dlužník, žalobce přitom není právnickou osobou SVJ, závazek k výkonu funkce SVJ je závazkem osobní povahy a člen výboru se nemůže nechat při výkonu své funkce zastoupit, SVJ je aktivně legitimováno k podání žaloby jen ve věcech, které se týkají všech členů SVJ. V roce 2003 vzniklo společenství vlastníků jednotek pouze pro dům [adresa], které nemá zvolené statutární orgány, za věřitele pohledávky je tak označen„ nonsubjekt“, jehož jménem žalobce v řízení jedná na základě absolutně neplatné příkazní smlouvy. Doplnili, že uloženou platební povinnost jim žádný zákon neukládá, sami mají naopak vůči SVJ přeplatek na platbách za služby, stali se obětí vydírání před okresním soudem, okresní soud postupoval v rozporu s dobrými mravy, nezákonně přerušil řízení a místo zjednání nápravy pokračoval v legalizaci zásahů do veřejného pořádku, když poukázali na své oznámení pro podezření na korupci a zneužívání rejstříku SVJ k trestné činnosti, které učinili u předsedy Krajského soudu v Hradci Králové. Při odvolacím jednání zopakovali své odvolací námitky a doplnili, že po procesní stránce nemělo řízení u okresního soudu vůbec proběhnout, řízení bylo vedeno v rozporu s právem na spravedlivý proces, veřejným pořádkem a se zásadou, že všichni vlastníci jsou si rovni, okresní soud se nesprávně dovolával nezákonného rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové (sp. zn. 39 Cm 57/2015), věc měl posoudit dle zákona o službách, celé řízení je urážkou žalovaných jako dvou seniorů zařazených do kategorie potížistů, kteří musí být„ zlikvidováni“. Žalobce se domáhá zaplacení příspěvků do fondu oprav neexistujícího SVJ, poukázali na machinace v katastru nemovitostí, šikanu žalovaných a systémovou korupci. Dodali, že s rekonstrukcí domu nesouhlasili, SVJ nemohlo být stranou úvěrové smlouvy. Navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a řízení zastavil, náhrady nákladů odvolacího řízení se vzdali.

4. Žalobce při odvolacím jednání uvedl, že žalovaní toliko opakují svá tvrzení před okresním soudem, jejich námitky nejsou důvodné, žaloba byla projednatelná a okresním soudem byla řádně projednána, okresní soud se vypořádal s námitkou žalovaných stran tvrzeného nedostatku věcné legitimace účastníků, podmínky řízení před okresním soudem byly splněny, žalovaní jen projevují svou neochotu podrobit se povinnostem, které pro ně vyplývají z vlastnictví bytové jednotky a členství v SVJ. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a na nákladech odvolacího řízení požadoval nahradit 300 Kč za účast na odvolacím jednání.

5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou (§ 201 a 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Odvolací soud předně odmítl odvolání žalovaných proti výroku II napadeného rozsudku, kterým bylo řízení v části, v níž se žalobce po žalovaných domáhal zaplacení 2 082 Kč s příslušenstvím, zastaveno pro částečné zpětvzetí žaloby, neboť žalovaní nebyli subjektivně legitimováni k jeho podání (§ 218 písm. b/ o. s. ř.). Subjektivně legitimován k podání odvolání je pouze účastník, jemuž nebylo výrokem soudu prvního stupně plně vyhověno anebo mu byla tímto výrokem způsobena nějaká újma na jeho právech. Právně relevantní přitom není subjektivní pocit křivdy odvolatele způsobené výrokem rozhodnutí soudu prvního stupně, ale objektivně musí nastat situace, kdy odvolateli není plně vyhověno či mu je způsobena nějaká újma na jeho právech (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2001 sp. zn. 26 Cdo 1760/2001). Při posuzování subjektivní legitimace je třeba vycházet z výroku napadeného rozhodnutí a případnou újmu posuzovat pouze z procesního hlediska. Výrokem II napadeného rozsudku okresního soudu žalovaným žádná újma na jejich právech nevznikla, nadto žalovaní v řízení před okresním soudem s částečným zpětvzetím žaloby souhlasili.

7. Odvolací soud dále ve stručnosti odkazuje na pečlivé, úplné a přesvědčivé odůvodnění okresního soudu a k odvolacím námitkám žalovaných uvádí následující.

8. Odvolací soud neshledal důvodnou námitku žalovaných, že ve věci rozhodovala vyloučená soudkyně s tím, že žalovaní poukazovali na její postup v řízení v souzené věci a předchozí vyřizování stížnosti žalovaných z pověření předsedkyně okresního soudu. Důvodem k vyloučení soudce ve smyslu ust. § 14 odst. 1 o. s. ř. nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudu v řízení o projednávané věci nebo v rozhodování v jiných věcech (ust. § 14 odst. 4 o. s. ř.), neboť v postupu soudce při projednávání konkrétní věci se projevuje samotný výkon soudnictví. Nespokojenost s průběhem řízení, s procesním postupem soudce či jeho rozhodovací činností nemůže být sama o sobě důvodem pro vyloučení, procesní postup soudce a jeho rozhodnutí je oprávněn hodnotit výlučně odvolací, příp. dovolací soud (ve výjimečných případech i Ústavní soud). Důvody k vyloučení soudce pak nelze dovozovat ani ze skutečnosti, že [titul] [jméno] [příjmení] zároveň jako místopředsedkyně okresního soudu vyřizovala z pověření předsedkyně okresního soudu stížnost žalovaných. Předseda (a místopředseda) soudu je jedním z orgánů státní správy soudů, jejímž primárním úkolem je vytvářet podmínky k řádnému výkonu soudnictví, a není oprávněn jakkoli ovlivňovat rozhodování soudců v jednotlivých kauzách, neboť soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí a jsou vázáni pouze zákonem. K nápravě případných pochybení, k nimž při výkonu moci soudní může dojít, slouží výlučně opravné (řádné, mimořádné) prostředky, event. ústavní stížnost (v případě, že pravomocným rozhodnutím, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem).

9. Rovněž námitka žalovaných stran nesprávného obsazení soudu s odůvodněním, že ve věci vydaný elektronický platební rozkaz vydala vyšší soudní úřednice a nikoli soudce, aniž by byly pro jeho vydání splněny zákonné předpoklady, není důvodná. Obecně platí, že (elektronický) platební rozkaz lze vydat tehdy, je-li žalobou uplatněn nárok na zaplacení peněžité částky a současně uplatněný nárok vyplývá ze skutečností tvrzených v návrhu žalobcem, soud (v této fázi) jejich pravdivost nezkoumá (v případě elektronického platebního rozkazu zákon navíc stanoví některé specifické podmínky pro jeho vydání v ust. § 174a o. s. ř.). Podá-li žalovaný proti platebnímu rozkazu odpor, tento se v plném rozsahu ruší a soud nařídí jednání, což se stalo i v souzené věci. Jen pro úplnost odvolací soud dodává, že ve smyslu § 1 zák. č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, může vyšší soudní úředník v občanském soudním řízení, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, provádět veškeré úkony soudu prvního stupně, s výjimkou úkonů v tomto ustanovení uvedených, mezi tyto výjimky vydání elektronického platebního rozkazu nepatří.

10. Žalovaní dále namítali nedostatek způsobilosti žalobce i žalovaných být účastníkem řízení, nedostatek procesní způsobilosti žalobce a nedostatek věcné legitimace žalobce i žalovaných. Z odůvodnění odvolání žalovaných je patrné, že žalovaní mezi těmito pojmy dostatečně nerozlišují a nechápou správně jejich význam. Dle ustanovení § 19 o. s. ř., způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává. Tato tzv. účastnická způsobilost je jednou z podmínek řízení, jejíž nedostatek nelze odstranit, a vyplývá především z hmotného práva. Platí, že ten, kdo má právní osobnost, je způsobilý mít práva a povinnosti procesní, tedy být účastníkem řízení. Hmotněprávní způsobilost fyzických osob obecně upravuje ust. § 23 a § 25 o. z., v případě fyzických osob vzniká narozením a zaniká smrtí (příp. prohlášením za mrtvého), právnickým osobám zákon přiznává právní osobnost od jejich vzniku (§ 20, § 126 o. z.). Procesní způsobilost představuje možnost samostatně jednat před soudem a činit procesní úkony. Stejně jako v případě procesní subjektivity se odvíjí od hmotněprávní sféry a je závislá na svéprávnosti. Fyzické osoby nabývají plné procesní způsobilosti zletilostí (případně uzavřením manželství nebo přiznáním svéprávnosti). V případě právnických osob a státu není procesní způsobilost omezena (je však třeba řešit otázku, kdo za tyto účastníky v řízení jedná). Nedostatek procesní způsobilosti je odstranitelnou podmínkou řízení, která se řeší zastoupením (pouze není-li vada odstraněna, soud řízení zastaví). V souzené věci za žalobce jako právnickou osobu jednal jeho pověřený zaměstnanec (§ 21 odst. 1, písm. b/ o. s. ř.). Z výše uvedeného je zřejmé, že námitka žalovaných stran nedostatku účastnické způsobilosti, ani procesní způsobilosti žalobce není důvodná.

11. Věcnou legitimací se v občanském soudním řízení rozumí oprávnění účastníků vyplývající z hmotného práva. Věcnou legitimaci má ten z účastníků řízení, který je nositelem hmotného práva, o něž v řízení jde, jinak řečeno, kterému svědčí stav z hmotného práva (právo nebo povinnost), o něž v řízení jde; nedostatek věcné legitimace je důvodem k zamítnutí žaloby, nikoli k zastavení řízení. Nedostatek aktivní věcné legitimace žalobce nelze pokládat za nedostatek podmínek řízení ve smyslu ustanovení § 104 o. s. ř. (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016 sp. zn. 29 NSČR 4/2016). Okresní soud se otázkou aktivní i pasivní věcné legitimace účastníků v odůvodnění napadaného rozsudku zabýval, s námitkami žalovaných se podrobně vypořádal a odvolací soud se s jeho závěry ztotožnil. Okresní soud správně uzavřel, že aktivní věcná legitimace žalobce má původ v příkazní smlouvě ze dne 20. 12. 2012 uzavřené mezi žalobcem a [anonymizována tři slova] [adresa] v [obec] v ulici [ulice], [IČO], která byla v průběhu řízení nahrazena novou příkazní smlouvou ze dne 6. 1. 2017, obě byly za SVJ uzavřeny řádně zvolenými a ve veřejném rejstříku zapsanými členy výboru a uzavření smluv bylo schváleno shromážděním členů SVJ. V souladu s příkazní smlouvou byl žalobce písemně pověřen k vymáhání pohledávek za žalovanými v soudním řízení, a to svým jménem na účet SVJ (tzv. nepřímé zastoupení). Pasivní věcná legitimace žalovaných je dána vlastnictvím předmětné bytové jednotky, které vyplývá z výpisu z katastru nemovitostí – listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek], [katastrální uzemí] [příjmení], evidenčního listu bytu [číslo] jmenného seznamu vlastníků SVJ, smlouvy o bezúplatném převodu družstevního bytu do vlastnictví člena družstva a podpůrně i z prezenčních listin shromáždění SVJ. Namítali-li žalovaní, že SVJ nikdy nevzniklo, resp. že v roce 2003 vzniklo společenství vlastníků jednotek pouze pro dům [adresa], které nemá zvolené statutární orgány, okresní správně uzavřel, že toto nemá oporu v provedeném dokazování, žalovaní netvrdili, ani v řízení nevyšly najevo skutečnosti, které by zpochybňovaly závěry okresního soudu o vzniku SVJ a rejstříkovou evidenci.

12. Povinnost žalovaných hradit příspěvky na správu domu a pozemku, jejichž zaplacení se žalobce za období od února do listopadu 2015 domáhal, vyplývá ze zákona (§ 1180 odst. 1 o. z., ve znění účinném do 30. 6. 2020) a ze stanov SVJ. Přehled plateb byl uveden v evidenčním listu bytu, který byl žalovaným doručen, a výše příspěvku odpovídala podílu žalovaných na společných částech bloku domů a pozemku a byla schválena shromážděním SVJ. V souladu s čl. IX, odst. 3 stanov SVJ se nevyčerpaný zůstatek na zálohách na správu domu s jednotlivými členy SVJ nevypořádává a převádí se do následujícího roku, pokud shromáždění nerozhodne jinak. Obecně dále platí, že využití prostředků z tzv. fondu oprav je solidární a závislé na rozhodnutí příslušného orgánu SVJ, tedy povinnost žalovaných jako člena SVJ hradit příspěvky je dána i tehdy, jsou-li prostředky z fondu oprav použity v určitém období na opravy domu, v němž žalovaní přímo nebydlí. Okresní soud správně uzavřel, že žalovaní byli povinni příspěvek ve stanovené výši hradit a nebyli oprávněni si jeho výši upravovat. Pokud se žalobce domáhal jeho zaplacení, nelze takový postup považovat za rozporný s dobrými mravy či veřejným pořádkem. Namítali-li žalovaní, že mají vzájemnou pohledávku za žalobcem představující přeplatek za služby s tím, že současně uvedli, že uvedenou pohledávku uplatnili jako vzájemný návrh v jiném řízení, nebyla tato námitka v souzené věci rozhodná. Důvodnou nebyla ani námitka žalovaných, že podali oznámení pro podezření na korupci a zneužívání rejstříku SVJ k trestné činnosti k rukám předsedy Krajského soudu v Hradci Králové či námitka stran nezákonného přerušení řízení. Z obsahu spisu vyplývá, že řízení bylo přerušeno se souhlasem žalovaných, kteří proti usnesení okresního soudu o přerušení řízení nepodali odvolání, resp. se jej vzdali.

13. Se zřetelem k výše uvedenému proto odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výrocích I a III jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.), když neshledal ani žádné pochybení okresního soudu v nákladovém výroku napadeného rozsudku.

14. V odvolacím řízení byl procesně úspěšný žalobce. Odvolací soud proto uložil neúspěšným žalovaným (povinným společně a nerozdílně) nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 300 Kč, představující paušální náhradu nezastoupeného účastníka za účast u jednání odvolacího soudu dne 31. 5. 2022 (§ 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.) Lhůta k plnění se odvíjí od ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.