26 Co 86/2025

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dany Mazákové a soudců Mgr. Olgy Mičanové a Mgr. Ondřeje Rotta ve věci žalobce: Jméno žalobce , IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený obecnou zmocněnkyní Jméno zmočněnkyně bytem Adresa zmočněnkyně o zaplacení částky 38 820 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 16. ledna 2025 č. j. 17 C 271/2024 - 81

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud napadeným rozsudkem zamítl žalobu o zaplacení 38 820 Kč s příslušenstvím (výrok I) a žalobci uložil nahradit žalovanému náklady řízení 1 500 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Žalobce se domáhal zaplacení žalované částky s odůvodněním, že na účet žalovaného nedopatřením poukázal o žalovanou částku více, než kolik žalovanému náleželo, přičemž šlo o vyrovnání platových nároků žalovaného z neplatně rozvázaného pracovního poměru. Okresní soud uzavřel, že žalovaný měl nároky na finanční kompenzaci plynoucí z neplatné výpovědi, kterou měl být žalobcem rozvázán pracovní poměr se žalovaným. Ohledně této otázky bylo vedeno řízení u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , kde neplatnost výpovědi ze dne 26. 9. 2022 byla soudem jednoznačně vyslovena. V rámci následných mimosoudních jednání provedl žalobce výpočet k vypořádání nároků žalovaného (v několika podobách), přičemž na základě svých výpočtů žalovanému vyplatil v lednu 2024 část náhrady, která měla zahrnovat nárok na náhradu mzdy od 12/2022 do 12/2023. Ohledně této části náhrady mezi účastníky nebyla uzavřena dohoda, když žalovaný následně navrhl jinou výši průměrného hrubého výdělku, ze kterého by měla být náhrada mzdy vypočtena. Žalobce návrh žalovaného akceptoval a doplatil zbylou náhradu mzdy v únoru roku 2024 (žalobce tak zaslal žalovanému ve třech úhradách celkovou částku 515 131 Kč, a to 10. 1. 2024 částku 265 950 Kč, 11. 1. 2024 částku 19 410 Kč a 9. 2. 2024 jakožto doplatek částku 229 771 Kč). okresní soud přihlédl zejména k okolnosti, že v průběhu mimosoudních jednání se měnilo období pro výpočet celkové náhrady mzdy a měnila se i výše odstupného. Pro provedení výpočtu náhrady mzdy za období 12/2022 až 1/2024 bylo nezbytné vypočítat náhradu za dovolenou, výši úroků za prodlení s úhradou a výši odstupného, což provedl žalobce prakticky jednostranně, když žalovanému na počátku ledna roku 2024 zaslal finanční prostředky, aniž by s ním způsob výpočtu náhrady konzultoval. Žalobce celkovou výši náhrady stanovil v hrubém, takže nebylo zřejmé, jakou celkovou konkrétní částku hodlá žalovanému vyplatit. Žalovanému tak nelze dávat k tíži, že vycházel z výpočtů mzdové účetní žalobce a přijal bez výhrad všechny peněžní prostředky. Po zaměstnanci, který nemá vzdělání v oboru účetnictví, když jeho práce spočívala v péči o zvířata, nelze spravedlivě požadovat, aby prohlédl pochybení profesionála. Žalovaný nejednal v právním styku se žalobcem nepoctivě, když naopak vyvíjel snahu i ve spolupráci se svojí zmocněnkyní rozklíčovat výpočty provedené žalobcem. Ostatně ani sám žalobce u soudu nerozporoval tvrzení žalovaného, že žalovaný prostřednictvím své zmocněnkyně telefonicky ověřoval u zaměstnanců žalobce správnost výpočtu. Také nebylo rozporováno, že pro výpočet čisté mzdy použil žalobce kvůli výši částek jiné sazby zdanění. Z výplatní pásky za období leden 2024 a přiložené tabulky (zaslané žalovanému až dodatečně), lze dle okresního soudu důvodně dovozovat, že vyplacena má být částka 229 771 Kč. Na dané výplatní pásce totiž není jednoznačně vyjádřeno, že částka 19 410 Kč jakožto mimořádná záloha vyplacená na úroky, má být odečtena od čisté mzdy ve výši 210 361 Kč. Dále soud přihlédl ke skutečnosti, že po 20. 12. 2023, kdy žalobce navrhoval žalovanému zadostiučinění ve výši 54 000 Kč, tuto svou nabídku již nevzal zpět. Nadto v poslední výplatní pásce uvedl položku doplatek mzdy v částce 56 803 Kč, která se původně nabízenému zadostiučinění svojí výší blíží. Dospěl proto k závěru, že žalovaný nevěděl a nemohl rozumně z okolností ani předpokládat, že vyplacené částky byly stanovené žalobcem nesprávně. Naopak se v dobré víře mohl domnívat, že finanční prostředky mu vyplacené odpovídají skutečné vůli žalobce. Ve smyslu § 331 ZP tak žalovaný nemá povinnost peněžní prostředky vracet.

3. Žalobce se proti rozsudku odvolal. Namítl, že okresní soud věc nesprávně právně posoudil. Připustil, že v rámci mimosoudních jednání mezi účastníky poté, co bylo v jiném soudním řízení (vedeném u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, ) určeno, že výpověď z pracovního poměru daná žalobcem žalovanému je neplatná, zaslal žalovanému 26. 12. 2023 přípis, v němž navrhl ukončení pracovního poměru žalovaného dohodou k 31. 12. 2023 a dále navrhl žalovanému jako přiměřené zadostiučinění 54 000 Kč s tím, že by žalovaný vzal zpět svou žalobu v řízení sp. zn. , spisová značka, . Obecná zmocněnkyně žalovaného žalobci sdělila, že nabídka vyrovnání není pro žalovaného akceptovatelná, v následující korespondenci žalobce již žádné přiměřené zadostiučinění žalovanému nenabízel, žalovaný se tedy nemohl domnívat, že mu žalobce chtěl přiměřené zadostiučinění vyplatit, resp. mu jej vyplatil. K první výplatě v lednovém výplatním termínu 2024 žalobce přistoupil bez odsouhlasení postupu s žalovaným, neboť mu chtěl tímto vyjít vstříc a zachovat mu možnost uplatnit nadměrné daňové zatížení spojené s výplatou vyšší částky již v daňovém přiznání za rok 2023. V reakci na přípis zmocněnkyně žalovaného z 20. 1. 2024 žalobce akceptoval jako základ pro výpočet průměrný výdělek 30 902 Kč a měl za to, že na této částce se účastníci shodli. Žalobce následně provedl nový výpočet a žalovanému přehledně sdělil, jaké částky mu přísluší a budou vyplaceny, v důsledku záměny znaménka však již vyplacenou částku úroků z prodlení namísto odečtení nesprávně přičetl a žalovanému tak vyplatil o 2 x 19 410 Kč více. V návaznosti na uvedené vzal žalovaný (v uvedené věci žalobce) zpět žalobu v řízení vedeném u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, s tím, že jeho finanční nároky byly uspokojeny v plné výši, v uvedeném řízení se nedomáhal finanční kompenzace za způsobenou nemajetkovou újmu a nemohl se proto domnívat, že vyplacené částky pokrývají i další uplatněné peněžité nároky žalovaného, ani že mu žalobce vyplatil právě tuto náhradu. Skutečnost, že žalobce se zpětvzetím žaloby v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, souhlasil, nemá s pohledávkou uplatněnou žalobcem v tomto řízení nic společného. Žalobce žalovanému zaslal výplatnice s podrobnou tabulkou, z níž konkrétní výše vyplacených částek vyplývala, výplatnice za leden zaslaná žalovanému 6. a 7. 2. 2024 obsahovala i rozpis úroků z prodlení, žalobce tím korigoval svůj původní výpočet z 9. 1. 2024. Byť žalobce připustil, že jeho první výpočet z 9. 1. 2024 nebyl proveden správně, žalovanému v následných přípisech, zejména přípisu ze dne 26. 1. 2024 a výplatnicích včetně tabulek s výpočty, zcela přehledně vysvětlil, jaké částky budou žalovanému vyplaceny a z jakého titulu. Z podkladů žalobce bylo jednoznačně možné zjistit, že vyšel z částky průměrného výdělku navrženého zmocněnkyní žalovaného, tento postup byl odsouhlasen, a výpočet z tohoto základu byl dle žalobce již nekomplikovanou záležitostí. Především však žalobce částky, které měly být žalovanému vyplaceny, do přípisu pro žalovaného sečetl, a prostým porovnáním se skutečně vyplacenými částkami muselo být žalovanému zřejmé, že obdržel více, než kolik žalobce pro výplatu avizoval. Nakonec žalovaný při jednání před okresním soudem připustil, že si byl vědom toho, že mu bylo vyplaceno více. Jestliže žalovaný uváděl, že měl pocit, že mu tyto částky po právu náleží, nemohl z žádného přípisu žalobce, ani jeho úkonu vůči soudu, ani faktického jednání žalobce dovodit, že by mu žalobce chtěl zaplatit cokoliv navíc. Navíc, žalobce je příspěvkovou organizací, která hospodaří s veřejnými prostředky a jakýkoliv výdaj z její strany musí být řádně odůvodněn, nemůže tedy vyplácet z vlastního rozhodnutí bez bližšího odůvodnění jakékoliv částky. Žalovaný proto musel z okolností předpokládat, že jde o částky omylem vyplacené. Při odvolacím jednání žalobce doplnil, že je přesvědčen o tom, že prokázal, že žalovanému muselo být zřejmé, že mu zažalovaná částka byla vyplacena omylem, a navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil a žalobě vyhověl.

4. Žalovaný při odvolacím jednání poukázal na okolnosti, za kterých došlo k neplatnému rozvázání jeho pracovního poměru žalobcem. Zdůraznil, že mu žalobce vyplatil ušlou mzdu v několika splátkách, které pro něho byly zcela nepřehledné, žalobce s ním odmítal konstruktivně komunikovat a srozumitelně se dohodnout na výši a způsoby výplaty jeho finančních nároků. Po jejich vyplacení na účet prostřednictvím své zmocněnkyně telefonoval na účetní oddělení žalobce, byl opakovaně ujištěn, že je vše v pořádku. V návaznosti na to vzal svou žalobu ve věci sp. zn. , spisová značka, zpět. Poté jej žalobce kontaktoval s tvrzením, že došlo k přeplatku. Vyslovil přesvědčení, že celá věc byla žalobcem účelově zařízena tak, aby žalovaný vzal svou žalobu ve věci sp. zn. , spisová značka, zpět a žalobce poté mohl pokračovat v šikaně žalovaného, který si na rozdíl od žalobce nemůže dovolit zaplatit advokáta. Nadto, protinároky žalovaného vůči žalobci pohledávku žalobce vysoce převyšují. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou (§ 201 a 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodným.

6. Vzhledem k tomu, že okresní soud řádně a dostatečně konkrétně nepoučil žalobce k jeho důkaznímu břemenu a břemenu tvrzení, odvolací soud při jednání odvolacího soudu ve smyslu ust. § 118a o. s. ř. žalobce poučil, že jej tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní k prokázání, že žalovaný jako zaměstnanec „o žalovaném přeplatku“ věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částku nesprávně určenou či vyplacenou, s tím, že v případě nesplnění své povinnosti nemůže být žalobce ve sporu úspěšný.

7. Žalobce po poučení poukázal na výplatní lístky za prosinec 2023 a leden 2024 a tabulky, které byly k těmto výplatním lístkům připojeny (č. l. 62 – 63 spisu). Připustil, že pokud jde o výplatní lístek za prosinec 2023 (č. l. 62 spisu), zde žádná chyba není. K tabulce z druhé strany listu č. l. 62 spisu (zahrnující výpočet náhrady za ztrátu na výdělku žalovaného za období od prosince 2022 do prosince 2023) žalobce potvrdil, že rovněž zde je výpočet učiněn správně. K výplatnímu lístku za leden 2024 (č. l. 63 spisu) žalobce uvedl, že žalovanému bylo vyplaceno 229 771 Kč, ale mělo být vyplaceno 190 951 Kč. Žalobce dále poukázal na tabulku – vyrovnání platových nároků (čl. 24 spisu) s tím, že tato obsahuje údaj, který je uveden k lednu 2024 a ze kterého vyplývá, že mělo být zaplaceno 190 951 Kč. Dále žalobce poukázal na přípis z 26. 1. 2024 (č. l. 27pv spisu), který byl žalovanému zaslán po plnění ve výši 265 950 Kč a 19 410 Kč v lednu 2024, ale ještě před plněním ve výši 229 771 Kč v únoru 2024 (8. 2. 2024). Měl za to, že žalovanému v této listině bylo vysvětleno, že mu byla vyplacena náhrada mzdy 383 431 Kč a úrok z prodlení 19 410 Kč a že mu bude vyplacen rozdíl. Dále mu bylo sděleno, že bude vyplaceno odstupné. Jiné důkazy k prokázání rozhodného tvrzení žalobce ani po výzvě a poučení odvolacím soudem neuvedl, resp. doplnil, že dále disponuje již jen následnou korespondencí mezi účastníky poté, co žalobce zjistil chybu a začal peníze po žalovaném vymáhat.

8. Žalovaný uvedl, že dostal výplatní lístky tak, jak jsou založeny na č. l. 62 a 63, ale tabulky, které jsou uvedeny z druhé strany, mu doručeny zprvu nebyly. Spolu s výplatním lístkem mu byly doručeny finance na účet. Nerozuměl tomu, nedokázal se ve výpočtu zorientovat, zdálo se mu, že výpočet není správný, a proto se prostřednictvím své obecné zmocněnkyně dotazoval na účtárně žalobce a žádal o vysvětlení. Až poté v řádu jednoho dvou dnů dostal tabulky založené na č. l. 62 a 63. Výpočet se mu jevil správný, a proto již nic nečinil. Tabulku založenou na č. l. 24 v té době nedostal.

9. Z tabulky vyrovnání platových nároků (č. l. 24 spisu) vyplývá, že tato zahrnuje výpočet vyplacených nároků žalovaného v hrubém, dále vyčísluje srážky na zdravotní a sociální pojištění, uvádí čistou mzdu, již vyplacenou zálohu na úroky z prodlení a uvádí, kolik mělo být správně vyplaceno na účet žalovaného s tím, že chybným zadáním znaménka bylo žalovanému na účet odesláno o 38 820 Kč více, než mu náleželo. Uvedený výpočet byl učiněn až po vyplacení žalované částky a zjištění dluhu v souvislosti s výzvou žalovanému k navrácení přeplatku. Z přípisu z 26. 1. 2024 (č. l. 27pv spisu) vyplývá, že žalobce pro výpočet finančních nároků žalovaného v souvislosti s ukončením jeho pracovního poměru akceptoval žalovaným uvedenou částku průměrného měsíčního výdělku 30 902 Kč hrubého a dále vyčíslil nároky žalovaného v hrubém (výpočet náhrady tak dle výpočtu žalobce činila náhrada mzdy 432 628 Kč hrubého, náhrada dovolené 41 339 Kč (38 508 Kč plus 2 831 Kč) a úrok z prodlení ve výši 32 890 Kč s tím, že k uvedenému bude připočteno odstupné (náhrada 5 platů krát 30 902 Kč) ve výši 154 510 Kč, pokud žalovaný podepíše dohodu o rozvázání pracovního poměru. Tzn. celkem žalobce nabídl žalovanému náhradu ve výši 661 367 Kč hrubého s tím že částka 383 431 Kč hrubého a částka 19 410 Kč již byly vyplaceny).

10. Odvolací soud shledal rozhodnutí okresního soudu věcně správným. V řízení nebylo mezi účastníky sporné, že žalovaný měl z titulu neplatné výpovědi finanční nároky vůči žalobci. Žalobce po vydání rozsudku, kterým bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru ze dne 26. 9. 2022 daná žalobcem žalovanému je neplatná (rozsudek Okresního soudu v , adresa, ze dne 26. 6. 2023 č. j. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne 4. 12. 2023 č. j. , spisová značka, ), provedl výpočet výplaty finančních částek k vypořádání nároků žalovaného. K první výplatě v lednu 2024 přistoupil jednostranně, bez odsouhlasení s žalovaným. Z provedeného dokazování je dále zřejmé, že žalobce s ohledem na svůj první výpočet z 9. 1. 2024, který (jak žalobce sám připustil) nebyl správným, tento následně korigoval, přitom se měnilo jak období pro výpočet náhrady mzdy, tak výše odstupného i základ pro výpočet mzdových nároků žalovaného vůči žalobci. Byť žalobce v přípisech a výplatnicích vč. připojených tabulek s výpočty uváděl, jaké částky a z jaké titulu žalovanému vyplatil, výše náhrad byla vždy uváděna v hrubém a z uvedených listin nebylo zřejmé, jaká konkrétní částka (v čistém) bude, resp. měla být žalovanému vyplacena. Nebylo přitom povinností žalovaného jako zaměstnance (a slabší smluvní strany a ostatně i laika v oboru účetnictví), aby si od žalobce vyžadoval a studoval jednotlivé podklady pro výpočet nároků, nedostal-li od žalobce přesné vyčíslení odvodů, kdy při prostém porovnání částek žalovaný sám nemohl zjistit, zda dostal, co mu bylo žalobcem slíbeno. Nadto, v řízení nebylo sporováno, že žalovaný se prostřednictvím své obecné zmocněnkyně aktivně snažil výpočet provedený žalobcem „rozklíčovat“ a zjistit, jakým způsobem dospěl žalobce k výsledné vyplacené částce, když kontaktoval účetní oddělení žalobce a byl ujištěn o správnosti výpočtu. O nepoctivém úmyslu žalovaného proto nelze hovořit. Ostatně, žalobce ani poté, co jej kontaktoval žalovaný, nepřistoupil ke korekci výpočtu a naopak žalovaného utvrdil, že mu bylo finanční plnění vyplaceno správně. V souzené věci nelze přehlédnout celkový průběh jednání mezi účastníky, zejm. jednání a postup samotného žalobce, které byly, resp. pro žalovaného musely být matoucí a rovněž skutečnost, že žalobcem vyplacené částky s ohledem na jejich výši podléhaly dvěma sazbám zdanění. Poukazoval-li žalobce na vyjádření žalovaného v řízení před okresním soudem, který uvedl, že se domníval, že „tam může být jistý přeplatek, ale měl za to, že zahrnuje nějaké přiměřené zadostiučinění“, rozhodné pro posouzení věci je, co žalovaný věděl, resp. musel předpokládat v době, kdy plnění od žalobce obdržel, nikoli až v době, kdy byl o nesprávné výplatě žalované částky žalobcem informován. Uvedené vyjádření žalovaného je třeba posuzovat též v kontextu ostatních v řízení zjištěných skutečností uvedených shora (tj. zejména s přihlédnutím k do jisté míry zmatečnému postupu žalobce, který svůj původní výpočet korigoval, žalovaného utvrdil ve správnosti svého výpočtu, částky přislíbené k výplatě vyčíslil v hrubém atd.). Ostatně žalobce v podané žalobě sám uvedl, že na jeho upozornění na omyl žalovaný reagoval tím, že musí přezkoumat, zda je nárok oprávněný či nikoli, tedy žalovaný si nebyl omylu žalobce vědom, výpočty žalobce se snažil sám rozklíčovat, původně byl pracovnicemi účtárny žalobce ubezpečen o správnosti výpočtu a na omyl žalobce byl upozorněn až po zpětvzetí žaloby v původním řízení (sp. zn. , spisová značka, ). Dle žaloby žalovaný na výzvu k zaplacení vymáhané částky prostřednictvím své zmocněnkyně reagoval sdělením, že uvedenou částku převzal v dobré víře a požadavek žalobce nepovažoval s ohledem na historii vzájemného vztahu účastníků za morální. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalovaný mohl být, resp. byl postupem žalobce zmaten a sám nebyl schopen výpočet vyplacených částek „v čistém“ jako laik rozklíčovat, a to ani po zaslání výplatnic a tabulek s výpočty (vše „v hrubém“) či na základě přípisu z 26. 1. 2024 (č. l. 27pv spisu), a tedy nelze dovodit, že si žalovaný byl omylu žalobce vědom, resp. že z okolností musel předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené ve smyslu ust. § 331 zák. práce. Na uvedeném ničeho nemění ani vysvětlení výpočtu (již s přesným vyčíslením odvodů a výpočtem čisté mzdy vč. uvedení vyplacené zálohy na úroky z prodlení a vysvětlení chyby ve výpočtu) v tabulce - vyrovnání platových nároků (č. l. 24 spisu), neboť uvedený výpočet byl učiněn až po vyplacení žalované částky a zjištění dluhu v souvislosti s výzvou žalovanému k navrácení přeplatku.

11. S ohledem na výše uvedené odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.), když neshledal pochybení okresního soudu ani v nákladovém výroku rozsudku.

12. Procesně úspěšnému žalovanému přísluší rovněž náhrada nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud proto uložil neúspěšnému žalobci nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení v plné výši, tedy celkem 600 Kč, které tvoří náhrada za přípravu na jednání a účast na jednání odvolacího soudu po 300 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a), b) vyhl. č. 254/2015 Sb. Náklady odvolacího řízení odvolací soud uložil žalobci nahradit žalovanému ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§160 odst. 1 o. s. ř.).