17 C 271/2024

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Mileny Rejchové a přísedících Jarmily Gennertové a Jaroslavy Sedláčkové ve věci žalobce: Jméno žalobce, IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený obecnou zmocněnkyní Jméno zmočněnkyně bytem Adresa zmočněnkyně o zaplacení částky 38 820 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 38 820 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 1 500 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 7. 5. 2024 domáhal po žalovaném zaplacení částky 38 820 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že tyto finanční prostředky obdržel žalovaný od žalobce neoprávněně a má je tedy vrátit. Vysvětlil dále, že u zdejšího soudu bylo vedeno řízení o neplatnost výpovědi z pracovního poměru žalovaného u žalobce (pozn. soudu včetně dalších nároků – požadavku veřejné omluvy, náhrady mzdy ve výši 169 812 Kč, vydání knih a zaplacení dalších drobných peněžitých nároků), když toto řízení skončilo vydáním částečného rozsudku pod č. j. 9 C 46/2023-146 ze dne 26. 6. 2023, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 12. 2023 č. j. 21 Co 350/2023-178, kterými bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru ze dne 26. 9. 2022 daná žalobcem žalovanému je neplatná (a žaloba byla dále zamítnuta v části požadavku veřejné omluvy v týdeníku Radnice). O peněžitých nárocích nebylo v řízení rozhodnuto. V návaznosti na uvedené rozsudky vedli účastníci mimosoudní jednání směřující k vyrovnání nároků žalovaného. V prosinci 2023 navrhl žalobce uzavření dohody o narovnání, jejímž předmětem mělo být uzavření pracovního poměru žalovaného dohodou k 31. 12. 2023, s tím, že do tohoto data vyrovná žalobce své nároky vůči žalovanému včetně přiměřeného zadostiučinění. V tomto duchu byl také sepsán návrh vycházejíc z toho, že pracovní poměr bude ukončen k 31. 12. 2023. Na to se vyjádřila zmocněnkyně žalovaného dopisem ze dne 26. 12. 2023, kde uvedla, že nabídku (jako celek) neakceptuje. Následně reagoval žalobce přípisem ze dne 9. 1. 2024, kde vysvětlil svůj propočet náhrady mzdy. Žalobce poukázal žalovanému všechny odsouhlasené mzdové nároky, mimo jiné i úroky z prodlení z ušlé mzdy ve výši 19 410 Kč za období od prosince 2022 do listopadu 2023. Tato částka byla žalovanému žalobcem vyplacena dne 10. 1. 2024. Jednání mezi účastníky pokračovala i v lednu 2023, když zmocněnkyně žalovaného navrhla, aby byla náhrada mzdy vypočítána vycházejíc z částky 30 902 Kč hrubého/měsíc. To se pak odrazilo v přípisu žalobce ze dne 26. 1. 2024, ve kterém je uvedeno, že žalobce tuto částku akceptuje a bude z ní vycházet pro účely výpočtu náhrad. Následně došlo k výplatě i dalšího nároku žalovanému, ovšem záměnou ve znaménku (pochybením pracovnice mzdové účtárny) byl příjem žalovaného za měsíc leden 2024 navýšen o žalovanou částku. Částka úroků z prodlení (19 410 Kč) byla přičtena k výplatě, namísto toho, aby byla od vyplácené částky odečtena. Žalovanému měla být správně vyplacena čistá mzda ve výši 210 361 Kč, od které měla být odečtena již vyplacená částka úroků z prodlení 19 410 Kč, tedy žalovanému mu měla být vyplacena částka 190 951 Kč. Namísto toho mu byla vyplacena částka 229 771 Kč. Žalovaný tak obdržel o 38 820 Kč více, než kolik mu náleželo. Přípisem ze dne 21. 2. 2024 pracovnice mzdové účtárny žalobce žalovaného na omyl upozornily a současně ho požádaly, aby nedopatřením vyplacenou částku ve výši 38 820 Kč vrátil na účet žalobce. Na to žalovaný reagoval tím, že musí přezkoumat, zda je nárok žalobce oprávněný či nikoliv. Výplatnice za 12/2023 a 1/2024 byly zaslány zmocněnkyni žalovaného do datové schránky dne 6. 2. 2024. Následující den byly zaslány výplatnice i s dodatečnými vysvětlujícími tabulkami obsahujícími výpočet. Jelikož žalobce žádnou další reakci od žalovaného neobdržel, vyzval žalovaného znovu svým přípisem ze dne 20. 3. 2024 k vrácení uvedené částky. Na toto žalobce opět neobdržel žádnou odpověď, poslal tedy žalovanému dne 15. 4. 2024 další výzvu s tím, že byl též upozorněn na možnost uplatnění nároku soudní cestou. Na poslední dopis žalobce reagoval zástupce žalovaného s tím, že žalovaný uvedené částky převzal v dobré víře, a že s ohledem na historii vzájemných vztahů účastníků nepovažuje požadavek žalobce za morální. Žalobce uzavřel, že nesporně přeplatek vznikl a nemůže obstát tvrzení žalovaného o tom, že se domníval, že jde o výplatu jiného nároku vyplývajícího např. z přiměřeného zadostiučinění. Nárok na morální zadostiučinění nebyl v předchozím řízení nikterak rozvíjen, nebyl žalovaným ani zmíněn a není zahrnut do požadovaného přeplatku.

2. Podáním ze dne 24. 10. 2024 žalobce doplnil, že při úhradě nároků žalovaného vycházel z průměrného platu žalovaného ve výši 30 902 Kč/měsíc. Za období od prosince 2022 do ledna 2024 nahradil žalovanému mzdu, úroky z prodlení, náhradu za dovolenou a odstupné (ve výši 154 510 Kč) vše celkem v částce 661 568 Kč hrubého, přičemž po odečtení povinných odvodů bylo žalovanému vyplaceno dne 10. 1. 2024 celkem 265 950 Kč a částka 19 410 Kč (jakožto záloha na úroky) a dne 9. 2. 2024 částka 229 771 Kč, tj. celkem 515 131 Kč. Žalovanému ale mělo být správně vyplaceno 476 311 Kč.

3. Žalovaný nárok uplatněný žalobou neuznal a navrhl žalobu zamítnout. Žalovaný předně uvedl, že pracoval u žalobce na základě pracovní smlouvy v útulku pro opuštěná zvířata, přičemž aktivně vystoupil proti tomu, že umístěná zvířata byla krutým způsobem týrána a trýznivým způsobem usmrcována. Následně mu byla dána žalobcem výpověď, kterou napadl u zdejšího soudu. Po nabytí právní moci rozsudku o neoprávněnosti výpovědi z pracovního poměru (části sporu), vedl s žalobcem smírná mimosoudní jednání o svých nárocích, které byly také předmětem daného soudního řízení. V rámci smírných jednání sám žalobce dne 20. 12. 2023 navrhl mimo jiné také úhradu „přiměřeného zadostiučinění“ ve výši 54 000 Kč. V tomto návrhu ovšem nebylo specifikováno, jak bude vypočtena ušlá mzda. Na tento návrh reagoval žalovaný dne 26. 12. 2023 s požadavkem na definování výpočtu ušlé mzdy. Žalobce na vyjádření žalovaného nereflektoval a dne 9. 1. 2024 zaslal pouze sdělení o výši vyrovnání ušlé mzdy, které žalobce poskytne. Na to reagoval žalovaný dne 20. 1. 2024 s požadavkem na specifikaci postupů pro výpočet při náhradě ušlé mzdy. Následně reagoval žalobce strohým konstatováním, že žalovaným navržený výpočet ušlé mzdy bude aplikován. Žalovaný však rozporuje tvrzení, že výše úroků z náhrady ušlé mzdy byla oběma stranami odsouhlasena. Kromě rozvázání pracovního poměru dohodou nebylo ze strany žalovaného odsouhlaseno ničeho. Dne 10. 1. 2024 přišla na účet žalovaného od žalobce částka 265 950 Kč, dne 11. 1. 2024 částka 19 410 Kč a dne 9. 2. 2024 částka 229 771 Kč. Obecná zmocněnkyně spolu se žalovaným se pokoušeli analyzovat výplatnice, které přišly poštou, když zjišťovali, zda částky odpovídají zákonným náhradám ušlé mzdy, ovšem nebyli schopni ověřit, že zaslaná částka odpovídá výpočtu. Obecná zmocněnkyně kontaktovala několikrát telefonicky pracovnici účtárny a personalistku žalobce žádostí o vysvětlení. Pracovnicemi byla ujištěna, že výpočet je správný, a že k nesrovnalosti výsledku výpočtu a částky obdržené na účet došlo tím, že zařadily část náhrady ušlé mzdy do vyšší sazby daně. Žalovaný tedy měl za to, že určitá částka naopak ve výplatě chybí a bylo mu vysvětleno, že díky výplatě poměrně ve vysokých částkách podlehla tato výplata dvěma různým sazbám odvodů, přičemž bez využití služeb daňového poradce by ani nebyl schopen toto tvrzení ověřit. Jeho zmocněnkyni bylo sděleno, že žalovanému se vrátí zaplacená vyšší daň v příštím roce, současně jim bylo zasláno vysvětlení výpočtu ušlé mzdy a souvisejících náhrad a úroků. Z tohoto vysvětlení a výpočtu se zdálo, že žalovaný nebyl svým zaměstnavatelem na náhradách ušlé mzdy nijak krácen a vyplacená částka bude ve finále vyšší, přestože na část náhrady bude žalovaný muset počkat do vyúčtování daně v následujícím roce. Obecná zmocněnkyně tedy dospěla k závěru, že k náhradám ušlé mzdy byla připočtena částka za „přiměřené zadostiučinění“, kterou žalobce (tituly před jménem jméno FO) nabízel v návrhu na uzavření dohody o narovnání ze dne 20. 12. 2024. S ohledem na uvedené žalovaný ustoupil a vzal dne 16. 2. 2024 zpět žalobu ohledně svého nároku na bezdůvodné obohacení žalobce (příspěvky do fondu, které nezákonně nutila žalovaného hradit jeho vedoucí) a v bodu náhrady škody za věci odcizené žalovanému na pracovišti uplatněné v řízení OS HK sp. zn. 9 C 46/2023. O pár dnů později zmocněnkyni telefonovala personalistka žalobce s informací, že účetní udělala chybu a omylem zaslala platbu, kterou měla strhnout. Zmocněnkyně reagovala tak, že pro posouzení požadavku žalobce na vrácení finančních prostředku žádá k revizi daňového poradce. Na žalovaného postup žalobce působí zcela účelově, když žalobce se svým tvrzeným nárokem čekal až na zpětvzetí žaloby žalovaným a následně jej začal požadovat. Žalovaný dále uvedl, že uplatňuje nárok na náhradu za újmu na zdraví, která mu vznikla v souvislosti s jednáním žalobce vůči žalovanému (psychická újma), a to toliko do částky, která je předmětem tohoto řízení, tj. do částky 38 820 Kč, pokud by byl nárok žalobce shledán důvodným. Dále žalovaný uvedl, že jednostranně započítává svůj nárok co do výše žalované částky, a to výdaje za právní služby poskytnuté v souvislosti s vedeným sporem advokátce jméno FO v částce 2 420 Kč a 4 800 Kč a advokátce jméno FO – částka 84 420 Kč. Dále žalovaný v rámci obrany uplatnil částku 6 765,33 Kč jako část zbývajícího nároku z předchozího řízení, např. nárok z titulu odcizených knih ze skříňky žalovaného. Z provedeného dokazování učinil soud následující skutkové závěry:

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný obdržel dne 10. 1. 2024 částku 265 950 Kč, dále obdržel dne 11. 1. 2024 částku 19 410 Kč, a dále dne 9. 2. 2024 obdržel částku 229 771 Kč.

5. Soud ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 9 C 46/2023 ověřil průběh řízení, kdy žalovaný (v této věci) podal dne 26. 1. 2023 žalobu na neplatnost výpovědi z pracovního poměru, dále se domáhal omluvy, úhrady škody na věcech odcizených z jeho skříňky, úhrady bezdůvodného obohacení žalobce vzniklého povinnými úhradami do fondu a náhrady neoprávněných srážek ze mzdy. Usnesením ze dne 5. 6. 2023 č. j. 9 C 46/2023-128 byla připuštěna změna žaloby, resp. její rozšíření o nárok na náhradu mzdy. Dále soud zjistil, že byl zdejším soudem ve věci vydán dne 26. 6. 2023 rozsudek pod č. j. 9 C 46/2023-146, kterým ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 12. 2023 pod č. j. 21Co 350/2023-178, bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru ze dne 26. 9. 2022 daná žalovanému je neplatná. Následně žalovaný vzal dne 16. 2. 2024 žalobu ohledně zbylého rozsahu žalobních žádání zpět s tím, že jeho finanční nároky byly žalobcem zcela uspokojeny. K výzvě soudu s přiloženým zněním zpětvzetí žaloby zaslal žalobce souhlas se zpětvzetím žaloby, a to přípisem ze dne 1. 3. 2024. Soud tak usnesením č. j. 9 C 46/2023–198 řízení zastavil a rozhodl o povinnosti žalobce k náhradě nákladů řízení.

6. Z návrhu dohody (viz čl. 18) soud zjistil, že žalobce poslal zmocněnkyni žalovaného návrh datovaný dnem 20. 12. 2023, ve kterém uvedl, že s ohledem na rozhodnutí krajského soudu chce uzavřít dohodu o narovnání. Žalobce v řízení 9 C 46/2023 (Technické služby adresa) navrhoval ukončit pracovní poměr se žalovaným Jméno žalovaného ke dni 31. 12. 2023 dohodou s tím, že bude žalovanému uhrazen nárok na ušlou mzdu, a dále zadostiučinění ve výši 54 000 Kč s předpokladem, že žalovaný by oproti tomu vzal žalobu zpět.

7. Ze sdělení k průběhu ukončení pracovního poměru soud zjistil, že dne 9. 1. 2024 zaslal žalobce zmocněnkyni žalovaného informaci, že bude žalovanému vyplacena náhrada za měsíce 12/2022 až 12/2023 v celkové částce 265 950 Kč (tj. průměrně 20 457 Kč x 13). Dále mu bude vyplacena částka 19 410 Kč jakožto úrok z prodlení a následně s ním bude rozvázán pracovní poměr s 3 měsíčním odstupným a náhradou za dovolenou ve výši 134 444 Kč (tj. 44 814 Kč/měsíc). Tímto považoval žalobce nároky žalovaného za zcela vypořádané a navrhl, aby zvážil zpětvzetí žaloby (viz čl. 25 p. v).

8. Z výpisu z účtu soud zjistil, že žalobce poskytl žalovanému částku 19 410 Kč dne 10. 1. 2024 s označením úrok z prodlení výplaty 12/22-11/2023 (viz výpis z účtu čl. 25).

9. Následně reagovala dopisem ze dne 20. 1. 2024 zmocněnkyně žalovaného, která vyjádřila nesouhlas s výpočtem náhrady mzdy. Dále v dopise uvedla, že postup žalobce znesnadňuje dohodu, když není koncensus o tom, z jaké výše průměrného výdělku budou výpočty vycházet. Sama navrhla, aby výše průměrného hrubého výdělku byla počítána z částky 30 902 Kč/měsíc, což spočítala z příjmů za předcházejících 12 měsíců od 8/2021 do 7/2022 (viz dopis žalovaného označený jako výzva k dodržování zákoníku práce čl. 26 – 27).

10. Na to reagoval žalobce přípisem dne 26. 1. 2024, když sdělil, že akceptuje pro způsob pro účely výpočtu výši hrubého výdělku 30 902 Kč/měsíčně. Výpočet náhrady tak dle jeho výpočtů činí náhrada mzdy 432 628 Kč hrubého, náhrada dovolené 41 339 Kč (38 508 Kč plus 2 831 Kč) a úrok z prodlení ve výši 32 890 Kč s tím, že k uvedenému bude připočteno odstupné (náhrada 5 platů krát 30 902 Kč) ve výši 154 510 Kč, pokud žalovaný podepíše dohodu o rozvázání pracovního poměru. Tzn. celkem žalobce nabídl žalovanému náhradu ve výši 661 367 Kč hrubého, s tím že již částka 383 431 Kč hrubého a částka 19 410 Kč byla vyplacena (viz dopis žalobce ze dne 26. 1. 2024 čl. 27 p. v.).

11. Výplatnice za měsíce 12/2023 a 1/2024 byly zaslány zmocněnkyni žalovaného do datové schránky dne 6. 2. 2024. Následující den byly zaslány výplatnice i s tabulkami obsahujícími počet hodin a výši platu za každý měsíc od 12/2022 do 12/2023, přičemž tyto obsahují informaci, že žalovaný by měl obdržet 661 568 Kč hrubého (383 431 Kč plus 278 137 Kč). Dle jedné tabulky přiložené k výplatnici za 12/2023 činí plat za dané období částku 383 431 Kč a dle druhé tabulky přiložené k výplatnici ze 1/2024 činí mzdový nárok žalovaného 278 137 Kč (viz Výplatnice tabulky a doručenky do datové schránky čl. 59 až 63).

12. Z výplatnice za období 1/2024 soud zjistil, že žalobce žalovanému vypočetl náhradu mzdy k „výplatě na účet“ ve výši 229 771 Kč. Dále je na výplatnici uvedeno znaménko mínus a částka 19 410 Kč jakožto mimořádná záloha vyplacená na úrok. Dále výplatnice obsahuje údaj o čisté mzdě v částce 210 361 Kč (čl. 24 p. v.). Žalobce následně přípisem ze dne 21. 2. 2024 žalovaného informoval o tom, že při výplatě náhrad došlo k chybě, kdy náhrady úroků byly chybně připočítány k výplatě. Místo zaslaných 229 771 Kč mělo být žalovanému zasláno 190 951 Kč (viz listina nazvaná přeplatek úroku ze dne 21. 2. 2024 čl. 28 p. v.).

13. Z ostatních provedených důkazů již soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění a právní závěry v projednávané věci.

14. Soud neprovedl další označené důkazy z důvodu jejich nadbytečnosti, neboť všechny pro rozhodnutí důležité skutečnosti byly již prokázány provedeným dokazováním. Soud zejména zamítl návrh na provedení důkazu výslechem mzdové účetní paní jméno FO, tituly před jménem jméno FO a paní jméno FO, když podstatné okolnosti pro toto řízení byly zjištěny z písemných dokladů.

15. Na základě provedeného dokazování tak soud dospěl k závěru, že žalovaný v rámci řešení sporu o nároky náhradu mzdy vedl s žalobcem v prosinci 2023 a lednu roku 2024 mimosoudní jednání, na základě kterých žalobce zaslal žalovanému ve třech úhradách celkovou částku 515 131 Kč, a to dne 10. 1. 2024 částku 265 950 Kč, dne 11. 1. 2024 částku 19 410 Kč, a dále dne 9. 2. 2024 jakožto doplatek částku 229 771 Kč. Žalobce v rámci mimosoudních jednání přípisem navrhoval ukončit pracovní poměr dohodou s tím, že bude žalovanému uhrazen nárok na ušlou mzdu a zadostiučinění ve výši 54 000 Kč. Následně k námitkám žalovaného dne 26. 1. 2024 žalobce uvedl, že akceptuje výpočet náhrady při uplatnění výše průměrného měsíčního hrubého výdělku 30 902 Kč, když vycházejíc z této částky provedl žalobce výpočet: 1) náhrady mzdy za období od 12/2022 do 1/2024 (tj. 14 měsíců), 2) náhrady dovolené, 3) náhrady úroku z prodlení s úhradou mzdy a 4) výpočet odstupného (5 platů), celkem tak nabídl částku 661 367 Kč hrubého, přičemž z návrhu není zřejmé, jaká částka v čistém by se žalovanému měla dostat. Z tabulek a výplatních pásek zaslaných žalovanému v únoru roku 2024 nelze jednoznačně stanovit, jakým konkrétním způsobem došel žalobce ke konkrétní částce čisté náhrady finančních závazků, které žalovanému vyplatil. Z výplatních pásek a tabulek vplývá náhrada v hrubém v částce 661 568 Kč, tj. rozdílná částka oproti částce vypočtené v přípisu ze dne 26. 1. 2024. Soudu zejména nebylo vysvětleno, jakým způsobem žalobce provedl přepočet náhrady mzdových nároků žalovaného, když na počátku ledna roku 2024 vypočetl náhradu za období 12/2022 až 12/2023 v celkové částce 265 950 Kč (tj. průměrně 20 457 Kč x 13), ovšem po akceptaci užití vyššího průměrného hrubého příjmu (30 902 Kč/měsíc), provedl přepočet uvedený ve výplatnici 12/2023 z února roku 2024, který stanoví čistou mzdu žalovaného opět v částce 265 950 Kč. V poslední výplatní pásce je uveden doplatek mzdy v částce 56 803 Kč, což je částka, která se blíží původně navrhovanému zadostiučinění ve výši 54 000 Kč. V poslední výplatní pásce zaslané žalovanému dne 7. 2. 2024 je uvedeno „výplata na účet 229 771 Kč“. Dále je zde uvedeno 19 410 Kč mimořádná záloha vyplacená na úroky a „čistá mzda 210 361 Kč“. Žalovaný peněžní prostředky přijal a na žádost žalobce vzal dne 16. 2. 2024 zpět žalobu v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 9 C 46/2023 ohledně zbylého rozsahu s tím, že jeho finanční nároky byly zcela uspokojeny. Žalobce přípisem ze dne 1. 3. 2024 se zpětvzetím vyslovil souhlas. Soud tak usnesením ve věci sp. zn. 9 C 46/2023 zastavil řízení a rozhodl o povinnosti žalobce k náhradě nákladů řízení. Žalobce následně přípisem ze dne 21. 2. 2024 žalovaného informoval o tom, že při výplatě náhrad došlo k chybě ve znaménku, kdy náhrady úroků byly chybně připočítány k výplatě. Místo zaslaných 229 771 Kč mělo být žalovanému zasláno 190 951 Kč (viz listina nazvaná přeplatek úroku ze dne 21. 2. 2024 čl. 28 p. v.).

16. Dle § 331 zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „ZP“), platí, že vrácení neprávem vyplacených částek může zaměstnavatel na zaměstnanci požadovat, jen jestliže zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, a to do 3 let ode dne jejich výplaty.

17. Po právním zhodnocení skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. V řízení bylo prokázáno a mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaný měl nároky na finanční kompenzaci plynoucí z neplatné výpovědi, kterou měl být žalobcem rozvázán pracovní poměr se žalovaným. Ohledně této otázky bylo vedeno řízení pod sp. zn. 9 C 46/2023, kde neplatnost výpovědi ze dne 26. 9. 2022 byla soudem jednoznačně vyslovena. V rámci následných mimosoudních jednání provedl žalobce výpočet k vypořádání nároků žalovaného (v několika podobách), přičemž na základě svých výpočtů žalovanému vyplatil v lednu 2024 část náhrady, která měla zahrnovat nárok na náhradu mzdy od 12/2022 do 12/2023. Ohledně této části náhrady však mezi účastníky nebyla uzavřena dohoda, když žalovaný následně navrhl jinou výši průměrného hrubého výdělku, ze kterého by měla být náhrada mzdy vypočtena. Žalobce návrh žalovaného akceptoval a doplatil zbylou náhradu mzdy v únoru roku 2024.

18. Soud zejména přihlédl k okolnosti, že v průběhu mimosoudních jednání se měnilo období pro výpočet celkové náhrady mzdy a měnila se i výše odstupného. Pro provedení výpočtu náhrady mzdy za období 12/2022 až 1/2024 bylo nezbytné vypočítat náhradu za dovolenou, výši úroků za prodlení s úhradou a výši odstupného, což provedl žalobce prakticky jednostranně, když žalovanému na počátku ledna roku 2024 zaslal finanční prostředky, aniž by s ním způsob výpočtu náhrady konzultoval. Žalobce celkovou výši náhrady stanovil v hrubém, takže nebylo zřejmé, jakou celkovou konkrétní částku hodlá žalovanému vyplatit. Žalovanému tak nelze dávat k tíži, že vycházel z výpočtů mzdové účetní žalobce a přijal bez výhrad všechny peněžní prostředky. Po zaměstnanci, který nemá vzdělání v oboru účetnictví, když jeho práce spočívala v péči o zvířata, nelze spravedlivě požadovat, aby prohlédl pochybení profesionála. Žalovaný nejednal v právním styku se žalobcem nepoctivě, když naopak vyvíjel snahu i ve spolupráci se svojí zmocněnkyní rozklíčovat výpočty provedené žalobcem. Ostatně ani sám žalobce u soudu nerozporoval tvrzení žalovaného, že prostřednictvím zmocněnkyně telefonicky ověřoval u zaměstnanců žalobce správnost výpočtu. Také nebylo rozporováno, že pro výpočet čisté mzdy použil žalobce kvůli výši částek jiné sazby zdanění.

19. Soud sám provedeným dokazováním zjistil, že z výplatní pásky za období leden 2024 a přiložené tabulky (zaslané žalovanému až dodatečně), lze důvodně dovozovat, že vyplacena má být částka 229 771 Kč. Na dané výplatní pásce totiž není jednoznačně vyjádřeno, že částka 19 410 Kč jakožto mimořádná záloha vyplacená na úroky, má být odečtena od čisté mzdy ve výši 210 361 Kč. Dále soud přihlédl ke skutečnosti, že po 20. 12. 2023, kdy žalobce navrhoval žalovanému zadostiučinění ve výši 54 000 Kč, tuto svou nabídku již nevzal zpět. Nadto v poslední výplatní pásce uvedl položku doplatek mzdy v částce 56 803 Kč, která se původně nabízenému zadostiučinění svojí výší blíží. Na základě všeho výše uvedeného soud dospěl k závěru, že žalovaný nevěděl a předně nemohl rozumně z okolností ani předpokládat, že vyplacené částky byly stanovené žalobcem nesprávně. Naopak se v dobré víře mohl domnívat, že finanční prostředky mu vyplacené odpovídají skutečné vůli žalobce. Ve smyslu § 331 ZP tak žalovaný nemá povinnost peněžní prostředky vracet. K uvedenému soud doplňuje, že sám žalobce vyzýval žalovaného, aby ve věci sp. zn. 9 C 46/ 2023 vzal žalobu zpět. Žalovaný po úhradě výše uvedených částek tak učinil s odůvodněním, že jeho nároky byly zcela uspokojeny. Soud následně uvedené zpětvzetí žaloby zaslal žalobci k vyjádření a tento dne 1. 3. 2024 souhlasil se zpětvzetím žaloby v daném rozsahu, ačkoliv již dne 21. 2. 2024 žalovaného informoval o tom, že při výplatě náhrad došlo k přeplatku. Z uvedeného plyne, že sám žalobce nebyl schopen zhodnotit, zda jeho úhrady jsou v souladu s dohodou účastníků nebo došlo k přeplatku. V takové situaci nelze klást žalovanému za vinu zmatečné jednání žalobce. V tomto směru soud odkazuje také např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 4714/2018.

20. Z výše uvedený důvodů soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. S ohledem na výsledek řízení se již soud nevěnoval nárokům uplatněným žalovaným v tomto řízení, tj. zmíněnou náhradou za újmu na zdraví (psychická újma z důvodu šikany), výdaji za právní služby v předcházejícím řízení a částkou 6 765,33 Kč představující zbývající nárok uplatněný v řízení sp. zn. 9 C 46/2023 (např. z titulu odcizených knih ze skříňky žalovaného), když tyto žalovaný uplatnil toliko jak obranu, pro případ, že by byla žaloba shledána důvodnou.

21. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, když žalovaný byl v řízení zcela úspěšný. Soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Zde soud postupoval dle § 151odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalovanému za 5 úkonů paušální náhradu, která náleží účastníku, který nebyl v řízení zastoupen advokátem ve výši dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen „Vyhláška“). Žalovanému náleží náhrada za 2 úkony dle § 1 odst. 3 písm. a) Vyhlášky, a to písemné podání (ze dne 27. 9. 2024, 23. 12. 2024), dále za 3 úkony dle § 1 odst. 3 písm. b), c) Vyhlášky spočívajících v přípravě a účasti na jednání před soudem za každé 2 započaté hodiny (26. 11. 2024, 16. 1. 2025 jednání trvalo více než 2 hodiny), když náhrada za jeden úkon je stanovena dle § 2 odst. 3 Vyhlášky ve výši 300 Kč. Celkem tedy náklady řízení tvoří paušální náhradu za 5 úkonů po 300 Kč = částka 1 500 Kč. Náklady řízení jsou splatné k rukám žalovaného podle § 149 odst. 3 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Hradci Králové, prostřednictvím Okresního soudu v Hradci Králové. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.