27 CO 122/2022

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Chmelíka, Ph.D., a soudců Mgr. Pavla Hradeckého a JUDr. Martina Tomka ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupený advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 394 950 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 24. 1. 2022, č. j. 11 C 78/2021 – 143,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení 21 222 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalovaného.

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení 394 950 Kč s příslušenstvím (výrok I) a žalobci uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení 62 724 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného (výrok II).

2. V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení uvedené částky s tvrzením, že oba účastníci jsou zemědělští podnikatelé. Žalobce své hospodářství převzal částečně od žalovaného po dohodě, že žalobce bude nadále provozovat zemědělskou činnost a žalovaný bude do budoucna provozovat kompostárnu. V roce 2015 se účastníci dohodli, že žalovaný bude produkovat kompost a tento kompost bude následně ze 100 % aplikován na pozemky žalobce. Uvedená dohoda byla i podmínkou pro poskytnutí dotace z veřejných prostředků na zbudování kompostárny žalovaného. Žalovaný však svou část závazku neplní a kompost z kompostárny žalobci nikdy nedodal. V důsledku toho nedochází k předpokládanému zisku žalobce, tedy zúrodňování – zhodnocování jeho polí. Žalobci tak vznikla škoda spočívající v ušlém zisku, když ze strany žalovaného došlo k porušení závazků a tedy se nezlepšil majetek – zemědělská půda žalobce, na níž hospodaří, ačkoliv by tomu tak bylo v případě, že by žalovaný své závazky plnil. Podanou žalobou tak žalobce požaduje nahradit ušlý zisk, který mu ušel v důsledku nezhodnocení jeho polí kompostem žalovaného. Ušlý zisk žalobce požaduje za období 36 měsíců, což odpovídá nejméně 4 celým cyklům kompostování. Za uvedené období žalovaný vyprodukoval, avšak žalobci nedodal, nejméně 519 tun kompostu. Finanční hodnota kompostu byla dle odborného vyjádření [titul] [příjmení] vyčíslená na 544 950 Kč. Žalobce měl od žalovaného odkupovat kompost za částku 50 000 Kč ročně, tedy očekávané náklady na dosažení zisku měly činit 150 000 Kč. Tuto částku žalobce odečetl od stanovené hodnoty nedodaného kompostu a rozdíl ve výši 394 950 Kč jako ušlý zisk požaduje.

3. Žalovaný považoval žalobu za nedůvodnou. Potvrdil, že provozuje kompostárnu, na jejíž vybudování mu byla poskytnuta dotace. Žalobce pro účely splnění podmínek dotace písemně přislíbil, že bude od žalovaného kompost odebírat. V roce 2017 žalobce vyprodukovaný kompost odebral ze 2/3, v roce 2018 žalobce kompost odvezl z pozemku žalovaného bez jeho souhlasu, vědomí a bez zaplacení. Z důvodu dlouhodobě eskalujících problémů ve vztazích mezi účastníky se žalovaný dohodl s jinými odběrateli, kteří se nadále zavázali vyprodukovaný kompost odebírat. Změnu odběratele žalovaný oznámil dozorujícímu orgánu a ten změnu provedl. Žalovaný popřel, že by měl jakýkoliv závazek vůči žalobci dodávat mu pravidelně kompost, natož v množství žalobcem uváděném. Pakliže žalobce v rámci dotačního programu přislíbil od žalovaného odebírat produkci kompostu, jde spíše o závazek na straně žalobce, nikoliv tedy o závazek žalovaného kompost žalobci dodávat. Žalovaný konstrukci žalobcem tvrzeného ušlého zisku považoval za zcela nepřiléhavou, postrádající ukazatel, jakému prospěchu, k němuž mělo skutečně dojít, bránilo počínání žalovaného.

4. Okresní soud po provedeném dokazování, seznámení se s obsahem listin předložených či označených účastníky k prokázání jejich skutkových tvrzení, dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Okresní soud současně vyložil, že další žalobcem označené důkazy neprováděl z důvodu jejich nadbytečnosti. Stran právního posouzení věci okresní soud odkázal zejména na ust. § 1723 a následující zák. č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů (občanský zákoník, dále jen o.z.) a dále na ust. §§ 1746, 2894, 2913 a 2952 o.z.

5. Konstatoval, že provedeným dokazováním bylo prokázáno, že žalobce je zemědělským podnikatelem provozujícím rostlinnou výrobu, žalovaný pak provozuje kompostárnu. Žalovaný dne 13. 11. 2015 podal žádost o poskytnutí podpory na vybudování nové kompostárny ve [obec], přičemž součástí této žádosti bylo potvrzení o odběru výsledného kompostu ze dne 7. 11. 2015, dle kterého žalobce přislíbil odebírat od žalovaného výsledný kompost. Ten měl být ze 100 % aplikován na zemědělské pozemky žalobce. Žalovaný v průběhu čerpání dotací požádal o možnost změny v osobě odběratele, tato změna byla schválena.

6. Podle okresního soudu však žalobce v průběhu řízení neprokázal své stěžejní tvrzení, že se s žalovaným ústně dohodl na tom, že žalovaný bude žalobci dodávat za účelem zúrodňování jeho polí vyprodukovaný kompost. Žalobce tvrdil, že neplněním tohoto závazku se nezlepšil majetek žalobce nejméně o 519 tun kompostu, a žalobci tudíž ušel zisk v rozsahu žalované částky. Ani přes poučení soudu však žalobce neprokázal vznik konkrétního tvrzeného závazku mezi účastníky řízení. V průběhu řízení poskytl toliko obecné tvrzení, že cca před 6 lety, kdy spolu účastníci ještě hospodařili, uzavřeli dohodu, že žalovaný bude provozovat kompostárnu, ze které budou kompostem zúrodňována pole žalobce. Tento způsob rozdělení hospodaření mezi účastníky řízení však podle okresního soudu nelze považovat za dohodu o obchodním vztahu týkajícím se výroby a dodání kompostu. Z provedených listinných důkazů je naopak zřejmé, že tyto sloužily toliko pro získání podpory na vybudování kompostárny, neboť zajištění odběru kompostu bylo podmínkou pro získání dotace. Okresní soud proto uzavřel, že v tomto jednání účastníků nelze spatřovat vznik smluvního vztahu mezi žalobcem a žalovaným. Žalovaný proto s ohledem na absenci jakéhokoliv závazku mezi ním a žalobcem neporušil vůči žalobci žádnou povinnost, na jejímž základě by žalobci mohla vzniknout škoda v podobě tvrzeného ušlého zisku. Okresní soud tedy žalobu zamítl a ve věci úspěšnému žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení.

7. Proti rozsudku podal včas odvolání žalobce. Okresnímu soudu vytýkal, že nepřihlédl k žalobcem tvrzeným skutečnostem ani neprovedl navržené důkazy, tudíž neúplně zjistil skutkový stav věci, v důsledku čehož došlo i k jejímu nesprávnému právnímu posouzení. Podle žalobce z odůvodnění rozsudku neplyne, z jakého důvodu okresní soud neprovedl žalobcem označené důkazy, byť tyto důkazy byly způsobilé prokázat tvrzení žalobce. Podle žalobce navíc k naplnění skutkové podstaty ušlého zisku postačuje, že u poškozeného nedojde v důsledku škodné události k rozmnožení majetkových hodnot, ač se to dalo důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. Není zde tedy zásadně nutné, aby došlo k porušení písemné smlouvy, jak dovozuje okresní soud, ale postačuje, že z okolností občanskoprávního vztahu lze usoudit, že by došlo k rozmnožení majetkových hodnot, neboť by se to dalo důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. Okresní soud zcela opomenul vypořádat se se skutečností, že i žalovaný chápal dohodu se žalobcem jako oboustrannou, neboť z elektronické korespondence plyne, že žalovaný si nebyl jistý, zda vůbec může oslovovat jiné odběratele kompostu a současně si byl vědom nutnosti ukončit původní spolupráci. Tedy nikoliv nahradit žalobce bez dalšího jiným subjektem. Samotné potvrzení o odběru výsledného kompostu bylo připraveno ze strany žalovaného a žalobce z jeho znění nabyl přesvědčení o oboustrannosti takto potvrzeného závazku. To ostatně odpovídalo i předchozí ústní dohodě mezi žalobcem a žalovaným, a rovněž tento závěr vyplýval z jejich chování. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobce uvedl, že rozsudek okresního soudu hodnotí stran jeho skutkových zjištění i právního posouzení věci jako zcela správný a s jeho závěry se ztotožňuje. Žalovaný poukázal na skutečnost, že žalobce byl při jednání okresního soudu řádně poučen o povinnosti doplnit svá tvrzení a důkazní návrhy, přesto však v průběhu řízení řádně netvrdil, jaký měl být vlastně konkrétní obsah jím tvrzeného smluvního vztahu mezi účastníky, ani kdy konkrétně mělo být mezi účastníky tvrzené právní jednání uzavřeno. Už vůbec pak žalobce svá zcela nedostatečná tvrzení neprokázal a ani k nim nenavrhl relevantní důkazy. Podle žalovaného je fakticky i právně naprosto vadná konstrukce žalobcem tvrzeného ušlého zisku, který žalobce vyčísluje jako rozdíl ceny kompostu na trhu a částkou, která byla dle analýzy zpracované k dotačnímu projektu uvedena jako očekávaná částka příjmů za kompost od žalobce. Žaloba i přes poučení soudu a její postupné doplňování ze strany žalobce zcela postrádá ukazatel, jakému prospěchu, k němuž mělo skutečně dojít, snad zabránilo počínání žalovaného. Tedy konkrétně o jaký reálně dosažitelný prospěch žalobce snad měl na základě jednání žalovaného přijít. Není pravdou, že by žalovaný měl vůči žalobci existující platný závazek dodávat žalobci pravidelně kompost, natož pak v množství uváděném žalobcem. Pakliže žalobce v rámci dotačního programu přislíbil od žalovaného odebírat jeho produkci kompostu, jde spíše o závazek na straně žalobce, nikoli v o závazek žalovaného vůči žalobci. To okresní soud z provedeného dokazování ostatně správně dovodil. Nadto, jak sám žalobce v žalobě uvádí, nezaplatil žalovanému za kompost, který v letech 2017 -2019 odebíral, ničeho, ačkoliv měl za odebraný kompost platit žalovanému 50 000 Kč ročně. Je tedy zřejmé, že ani žalobce nepovažoval tvrzený vztah mezi účastníky za závazný, a to ani pro sebe. Žalovaný je tudíž přesvědčen, že v žalobě uplatněný nárok není důvodný, rozhodnutí okresního soudu je věcně správné a rozsudek by proto měl být odvolacím soudem potvrzen. Žalovaný současně požádal o přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

9. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a o.s.ř.), a to ze všech v úvahu přicházejících odvolacích důvodů, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Okresní soud v posuzované věci učinil z provedených důkazů správná a jednotlivým důkazům i obsahu spisu odpovídající skutková zjištění, která následně promítl do logického a srozumitelného závěru o skutkovém stavu. Současně se výstižně vypořádal s argumentací a tvrzeními žalobce, které žalobce v podstatné míře opakuje i v podaném odvolání. Odvolací soud nesdílí přesvědčení žalobce, že z důvodu neprovedení dalších důkazů, ohledně nichž okresní soud uvedl, že je považuje za nadbytečné, byl nedostatečně a neúplně zajištěný skutkový stav. V řízení nebylo mezi účastníky sporným, že žalovaný nedodává žalobci vyprodukovaný kompost a že po ukončení spolupráce se žalobcem žalovaný se souhlasem Státního fondu životního prostředí ČR nahradil žalobce novými odběrateli. Ačkoliv žalobce se v řízení před okresním soudem snažil prokázat tvrzení, že to byl právě žalovaný, kdo se zavázal dodávat žalobci veškerou produkci kompostu, tak z okresním soudem provedeného dokazováním plyne pravý opak. Okresní soud vystihl a v odůvodnění svého rozhodnutí náležitě vyložil, že to byl právě žalobce, kdo se v rámci žádosti žalovaného o poskytnutí podpory na vybudování nové kompostárny zavázal, že bude od žalobce produkci kompostárny odebírat. S okresním soudem lze souhlasit, že ani přes poučení soudu žalobce neprokázal vznik konkrétního tvrzeného závazku mezi účastníky, z něhož by pro žalovaného plynula povinnost dodávat žalobci kompost v objemu nárokovaném žalobcem. Závěr okresního soudu, že žalovaný tudíž z důvodu absence jakéhokoliv svého závazku vůči žalobci neporušil žádnou povinnost, která by opodstatňovala vyhovění žalobním žádáním, lze považovat za správný.

11. Odvolací soud nadto sdílí i výhrady žalovaného, týkající se žalobcem vytvořené konstrukce tzv. ušlého zisku. Ačkoliv žalobce dílem tvrdí, že při aplikaci kompostu na jeho polnosti dojde ke zlepšení kvality jím obdělávané půdy (event. tedy i vyšším výnosům apod.) a naopak při nehnojení polí kompostem k tomuto zkvalitnění půdy, vyšším výnosům apod. nedojde, přičemž hypoteticky uvažováno v rozdílnosti dosahovaných výnosů by na straně žalobce ušlý zisk mohl být spatřován (při dovození odpovědnosti žalovaného za jeho nedosažení žalobcem), tak podanou žalobou se domáhá rozdílu v tržní ceně jím požadovaného objemu kompostu a ceně, za nějž měl tento kompost od svého otce – žalovaného odebírat. Rozdíl v tržní ceně kompostu a ceně, za níž měl být žalobcem od žalovaného odebírán, nenaplňuje kritéria ušlého zisku. Se závěrem (tvrzením) žalovaného, že podaná žaloba současně postrádá ukazatel jakému prospěchu, k němuž mělo skutečně dojít, bránilo počínání žalovaného, lze tudíž souhlasit.

12. Okresní soud tudíž nepochybil, pakliže žalobu zamítl, když současně v odůvodnění svého rozsudku přesvědčivě a logicky vyložil myšlenkovou konstrukci, která jej vedla k závěru, že žalobě nelze vyhovět.

13. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.), a to včetně závislého nákladového výroku.

14. O nákladech odvolacího řízení krajský soud rozhodl podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a v odvolacím řízení úspěšnému žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému žalobci. Náklady řízení na straně žalovaného jsou tvořeny odměnou za 2 úkony právní služby advokáta po 9 900 Kč (§ 7 bod 6, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb), a to za vyjádření se k odvolání žalobce a účast při jednání odvolacího soudu, k nimž náleží i 2 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.). K uvedeným částkám je nutno připočíst i cestovné osobním automobilem advokáta žalovaného k jednání před odvolacím soudem na trase [obec] – [obec] a zpět v částce 421,90 Kč a náhradu za ztrátu času za 4 ½ hodiny po 100 Kč (§ 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). V souhrnu tak náklady řízení na straně žalovaného dosáhly 21 222 Kč. Uvedenou částku je žalobce povinen nahradit žalovanému ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalovaného (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o.s.ř.).