27 Co 18/2024

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Chmelíka, Ph.D. a soudců Mgr. Pavla Hradeckého a JUDr. Martina Tomka ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátkou Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno jméno FO narozenou dne Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/1 o zaplacení 120 584,11 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 18. 10. 2023, č. j. 17 C 159/2023-102,

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadené části výroku II, kterou byla proti žalovanému zamítnuta žaloba o zaplacení smluvní pokuty ve výši , částka, a smluvních pokut ve výši 0,3% denně z částky 21 900 Kč od 14. 10. 2020 do 30. 3. 2021, z částky 21 900 Kč od 26. 2. 2021 do 30. 3. 2021 a z částky 43 800 Kč od 17. 5. 2023 do zaplacení, potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadené části výroku II, kterou byla proti žalovanému zamítnuta žaloba o zaplacení částky 9 002,40 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,75% p.a. z částky 2 000 Kč od 7. 5. 2022 do 3. 10. 2022, mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 002,40 Kč a úrok z prodlení ve výši 11,75% p.a. z částky 2 000 Kč od 7. 5. 2022 do 3. 10. 2022, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů za řízení před okresním ani odvolacím soudem.

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 44 794,95 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 43 800 Kč od 31. 3. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 1 000 Kč od 16. 4. 2022 do 3. 10. 2022 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 22 908 Kč od 19. 5. 2022 do 3. 10. 2022, to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 10 000 Kč, splatných ke každému 15. dni v měsíci, počínaje právní mocí rozsudku (výrok I.). Okresní soud ve ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II.), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.) a rozhodl o vrácení přeplatku soudního poplatku ve výši 500 Kč žalobkyni (výrok IV.).

2. V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení školného za zimní a letní semestr akademického roku , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ve výši 2x , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení, který byl do , datum, vyčíslen částkami , částka, a , částka, , a dále se smluvními pokutami z dlužného školného ve výši 0,3% denně, které byly ke dni , datum, vyčísleny částkami , částka, a , částka, . Žalobkyně dále žádala uhrazení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši , částka, , které žalovaný písemně uznal co do důvodu a výše. Žalobkyně se dále domáhala zákonného úroku z prodlení ze čtyř splátek školného za letní semestr akademického roku , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v celkové , částka, od , datum, do , datum, a smluvní pokuty ve výši 0,3% denně za stejné období, která byla vyčíslena částkou , částka, . Nakonec žalobkyně ještě požadovala zaplatit zákonný úrok z poplatku za uznání testu z cizího jazyka ve výši , částka, za období od , datum, do , datum, a z poplatku za druhou upomínku školného ve výši , částka, od , datum, do , datum, .

3. Žalovaný souhlasil s povinností zaplatit ve splátkách školné za oba semestry akademického roku , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Ve zbývajícím rozsahu žalobu neuznával, protože úroky jsou vyšší než samotná pohledávka.

4. Okresní soud provedl dokazování listinnými důkazy, zejména smlouvou o studiu v programu celoživotního vzdělávání ze dne , datum, , smlouvou o studiu v kombinované formě bakalářského studijního programu , Anonymizováno, a , Anonymizováno, ze dne , datum, , sazebníkem poplatků, fakturami vystavenými žalobkyní a uznáním dluhu spolu s dohodou o způsobu úhrady dluhu ze dne , datum, , kterým žalovaný uznal dluh na školném za akademický rok , Anonymizováno, /, Anonymizováno, s úrokem z prodlení a smluvní pokutou do , datum, a náklady spojenými s vymáháním pohledávky ve výši , částka, za dva úkony právní služby. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný zaplatil dne , datum, čtyři splátky školného za letní semestr akademického roku , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v celkové výši , částka, , poplatek za žádost o uznání předmětu cizí jazyk ve výši , částka, a poplatek za odeslání druhé upomínky na úhradu školného ve výši , částka, .

5. Po právní stránce soud prvního stupně uzavřel, že mezi žalobkyní jako soukromou vysokou školou a žalovaným jako jejím studentem byla pro akademický rok , Anonymizováno, /, Anonymizováno, uzavřena smlouva o účasti žalovaného v programu celoživotního vzdělávání a pro akademický rok , Anonymizováno, /, Anonymizováno, smlouva o studiu v bakalářském programu. Za studium v akademickém roce , Anonymizováno, /, Anonymizováno, se žalovaný zavázal zaplatit školné ve výši , částka, za každý semestr a dostal se do prodlení s úhradou školného za oba semestry, proto okresní soud žalobě v této části vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužné školné ve výši , částka, spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši, který za období do , datum, vyčíslil částkami , částka, a , částka, .

6. Žalovaný se ve smlouvě o studiu v kombinované formě bakalářského studijního programu , Anonymizováno, a , Anonymizováno, v akademickém roce , Anonymizováno, /, Anonymizováno, zavázal zaplatit za oba semestry školné ve výši , částka, . Po 15% navýšení za rozložení do pěti splátek činilo školné za letní semestr , částka, , tj. jedna splátka byla ve výši , částka, . Žalobkyně se domáhala zákonného úroku z prodlení ze čtyř splátek školného v celkové výši , částka, za období do , datum, a okresní soud v této části žalobě vyhověl.

7. Nakonec soud prvního stupně ve výroku I. rozsudku uložil žalovanému ještě povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení z poplatku ve výši , částka, za žádost o uznání předmětu cizí jazyk od , datum, do , datum, a umožnil žalovanému dlužnou částku splácet v měsíčních splátkách ve výši , částka, , když žalovaný je studentem, a rovněž žalobkyně v návrhu smíru souhlasila s rozložením plnění do splátek.

8. Okresní soud zamítl žalobu co do smluvní pokuty ve výši 0,3% denně z dlužného školného. Žalobkyně požadovala smluvní pokutu z neuhrazeného školného ve výši , částka, za zimní semestr akademického roku , Anonymizováno, /, Anonymizováno, za období od , datum, do , datum, a z neuhrazeného školného ve výši , částka, za letní semestr akademického roku , Anonymizováno, /, Anonymizováno, za období od , datum, do , datum, , kterou vyčíslila částkami , částka, a , částka, . Smluvní pokutu z dlužného školného ve výši , částka, za období od , datum, do podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, tj. do dne , datum, , vyčíslila částkou , částka, , a dále požadovala smluvní pokutu z dlužného školného ve výši , částka, za období od , datum, do , datum, v kapitalizované výši , částka, . Okresní soud žalobu v části, ve které žalobkyně požadovala zaplacení smluvních pokut, zamítl, neboť ujednání o smluvní pokutě bylo ve zjevném rozporu s dobrými mravy, a proto v souladu s ustanoveními § 580 odst. 1 a § 588 věty první občanského zákoníku neplatné. Vysvětlil, že samotná výše žalobou uplatněných smluvních pokut uráží obyčejné lidské cítění, když smluvní pokuta ve výši 0,3% denně představuje úrok ve výši 109,58% ročně. Přísným smluvním sankcím nelze dopřát soudní ochrany automaticky. Mohou mít své opodstatnění např. ve vztazích mezi podnikateli, a nikoliv v poměrech nyní projednávané věci, kdy na jedné straně stojí soukromá vysoká škola a na straně druhé čerstvě plnoletý student. Tvrzení žalobkyně, že takto vysoká smluvní pokuta je nezbytná kvůli zajištění chodu školy, zjevně nepostačuje. Nakonec k zamítnutí žaloby o zaplacení smluvní pokuty došlo i proto, že ji nelze požadovat do budoucna.

9. Ze stejného důvodu pro rozpor s dobrými mravy soud prvního stupně zamítl žalobu i co do požadavku žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení z poplatku za druhou upomínku školného, protože poplatek ve výši , částka, je ve zjevném rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 a § 588 věty první občanského zákoníku), neboť výše poplatku (smluvní pokuty) za upomínku se běžně sjednává částkami v rozmezí od , částka, do , částka, .

10. Pokud jde o náklady spojené s vymáháním pohledávky, tak okresní soud v této části žalobu o zaplacení částky , částka, za dva úkony právní služby rovněž zamítl. Pohledávka na náhradu nákladů řízení vzniká rozhodnutím soudu, a nikoliv, jak žalobkyně dovozovala v této věci, uznáním dluhu, které představuje jen utvrzení závazku a nemůže být důvodem vzniku nového závazku.

11. Nakonec okresní soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, protože převážně úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly, a rozhodl o vrácení přeplatku na soudním poplatku žalobkyni.

12. Žalobkyně podala proti výrokům II. a III. rozsudku okresního soudu včas odvolání, které odůvodnila podáním ze dne , datum, . Žalovaný nečinil sporným uznání dluhu spolu s dohodou o způsobu úhrady dluhu ze dne , datum, , proto měl okresní soud vzít nárok žalobkyně dle této listiny za prokázaný a přiznat žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky , částka, a náklady na vymáhání pohledávky ve výši , částka, , neboť tyto částky, tj. poplatek ve výši , částka, a náklady ve výši , částka, , byly součástí uznání dluhu. Žalobkyně se dále neztotožnila se závěrem okresního soudu o tom, že ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,3% denně je v rozporu s dobrými mravy. Poukázala přitom na judikaturu Nejvyššího soudu ČR týkající se přiměřenosti smluvní pokuty s tím, že účel smluvní pokuty nepřekračuje ani smluvní pokuta sjednaná ve výši 0,5% z dlužné částky za každý den prodlení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ). Na nepřiměřenost smluvní pokuty pak nelze usuzovat z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeným navyšováním o jinak přiměřenou denní sazbu smluvní pokuty (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ). Žalovaný ostatně neplatnost ujednání o smluvní pokutě pro rozpor s dobrými mravy nenamítal. V době uzavření smluv byl dospělou osobou a měl odpovědnost za své jednání (srov. § 4 občanského zákoníku). Nelze akceptovat, aby využíval statut studenta, aniž by si plnil své studijní povinnosti. Pro žalobkyni je zásadní, aby školné bylo včas a řádně hrazeno, protože podle zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, je povinna zajistit si zdroje financování pro akreditované programy. Smluvní pokuta má právě zajišťovací a sankční funkci, neslouží k nahrazení škody. Pokud by žalovaný otázku dlužného školného řešil dříve, vyhnul by se hrazení smluvní pokuty v žalované výši. Nelze souhlasit ani se závěrem soudu prvního stupně o tom, že smluvní pokutu nelze požadovat do budoucna. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, není důvodu omezit požadované plnění pouze do doby podání žaloby či jinak. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené části změnil a žalobě zcela vyhověl.

13. Žalovaný navrhl rozsudek okresního soudu potvrdit. Poukázal na skutečnost, že do školy v době, kdy měl zaplatit školné, nechodil, protože byl s Covidem-19 , podezřelý výraz, v , podezřelý výraz, a neměl z čeho školné platit.

14. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), osobou k němu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné (§ 202 o.s.ř.) a obsahuje náležitosti dle § 205 odst. 1 o.s.ř., rozsudek z podnětu odvolání v napadené části výroků II. a III. přezkoumal, když přihlížel i k důvodům výslovně neuplatněným (§ 212 a § 212a o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné pouze částečně.

15. V posuzované věci okresní soud provedl veškeré důkazy nezbytné k objektivnímu zjištění skutkového stavu, z jednotlivých důkazů učinil správná a obsahu těchto důkazů odpovídající skutková zjištění, která promítl do správného závěru o skutkovém stavu. Proto na ně krajský soud pro stručnost odkazuje.

16. Krajský soud zopakoval dokazování oběma shora uvedenými smlouvami o studiu, sazebníkem poplatků a listinou nazvanou jako Uznání dluhu spolu s Dohodou o způsobu úhrady dluhu. Smlouvou o studiu v programu celoživotního vzdělávání ze dne , datum, , která byla uzavřena mezi žalobkyní jako vysokou školou a žalovaným jako studentem, bylo prokázáno, že školné za oba semestry činí , částka, a že v případě prodlení účastníka s úhradou školného vzniká žalobkyni právo na smluvní pokutu ve výši 0,3% z dlužné částky denně. Ze smlouvy o studiu ze dne , datum, měl krajský soud za prokázané, že žalovaný se zavázal platit školné, které činilo při roční platbě , částka, s tím, že je možné se dohodnout na individuálních splátkách, které se řídí sazebníkem poplatků. Žalovaný se zavázal hradit dle sazebníku poplatků i další administrativní poplatky. Pokud by školné nebylo uhrazeno ve lhůtě splatnosti uvedené na faktuře, zavázal se žalovaný zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,3% za každý započatý den prodlení do zaplacení. Ze Sazebníku poplatků spojených se studiem pro letní semestr akademického roku , Anonymizováno, /, Anonymizováno, vyplynulo, že poplatek za odeslání druhé upomínky školného činí , částka, . Uznáním dluhu spolu s Dohodou o způsobu úhrady dluhu, které žalovaný podepsal dne , datum, a zástupkyně žalobkyně dne , datum, , bylo prokázáno, že žalovaný uznal ke dni , datum, co do důvodu a výše dluh vůči žalobkyni v celkové výši , částka, , který představovalo školné za akademický rok , Anonymizováno, /, Anonymizováno, spolu s úrokem z prodlení a smluvními pokutami z dlužného školného, a dále částka , částka, za náklady spojené s vymáháním pohledávky.

17. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále „občanský zákoník“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 2053 občanského zákoníku uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

19. Smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovaným byl založen smlouvami ze dne , datum, a , datum, , které představují nepojmenované smlouvy podle § 1746 odst. 2 občanského zákoníku, protože se jedná o smlouvy, které nejsou jako zvláštní typ smluv upraveny. Tyto smlouvy mají povahu smluv spotřebitelských, neboť splňují kritéria stanovená rozsudkem Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, . Sama žalovaná ve svých vyjádřeních potvrdila, že její provoz je z podstatné části financován ze školného. Proto ve smlouvách došlo k utvrzení povinnosti žalovaného jako studenta zaplatit školné sjednáním smluvní pokuty ve výši 0,3% denně z dlužné částky školného.

20. Občanský zákoník účinný od , datum, opustil koncepci smluvní pokuty coby zajištění dluhu a ustanovení o smluvní pokutě umístil do zvláštního oddílu nazvaného Utvrzení dluhu. Zákonodárce to zdůvodnil tím, že funkcí smluvní pokuty je zejména posílení („utvrzení“) postavení věřitele. Účelem smluvní pokuty je dát předem najevo zvýšený zájem věřitele na splnění smluvní povinnosti. Nová koncepce samozřejmě nezbavuje smluvní pokutu její zajišťovací funkce ani funkce paušalizované náhrady škody (§ 2050 občanského zákoníku). Nově nemusí být dohoda o smluvní pokutě uzavřena písemně, přestože písemná forma dohody bude jistě praktičtější. Podle § 2048 občanského zákoníku se smluvní pokuta sjednává pro případ porušení smluvené povinnosti. Je pravda, jak uvádí žalobkyně, že smluvní pokutu lze sjednat i do budoucna (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ) a ve výši 0,5% denně. Nejvyšší soud ČR neshledal nepřiměřenou dokonce ani smluvní pokutu ve výši 1% denně z dlužné částky (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ). Naproti tomu i sazba 0,1% denně z dlužné částky za každý den prodlení může v závislosti na dalších konkrétních okolnostech případu vést k závěru o nepřiměřeně vysoké smluvní pokutě (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ). Soudy mohou při hodnocení přiměřenosti smluvní pokuty přihlédnout i k významu a hodnotě zajišťované povinnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ).

21. Soukromé právo sice vychází ze zásady autonomie vůle, nicméně smluvní strany chrání před možností zneužití této autonomie. Pokud to vyžaduje smysl a účel zákona, pak neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu. Pokud je právní jednání v rozporu se zákonem i dobrými mravy, pak se posoudí podle pravidel, která upravují rozpor se zákonem. Rozpor s dobrými mravy může být důvodem neplatnosti právního jednání jen tehdy, jde-li o právní jednání, které není v rozporu se zákonem. Nejvyšší soud ČR (srov. Rc 5/2001) dlouhodobě vymezuje dobré mravy jako „souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních“. Dobré mravy představují měřítko etického hodnocení konkrétních situací odpovídajících obecně uznávaným pravidlům slušnosti a poctivého styku. Účelem použití nástroje dobrých mravů je odstranit v individuálních případech z procesu aplikace práva nepřiměřené tvrdosti, formálnosti či nespravedlnosti. Soud tak má v každém jednotlivém případě podle svého uvážení vymezit hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ). Závěr o rozporu právního jednání s dobrými mravy se uplatní bez ohledu na to, kdo jej zavinil (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ). Následkem rozporu s dobrými mravy je podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku absolutní neplatnost právního jednání (srov. § 588 občanského zákoníku).

22. Odvolací soud souhlasí se závěry okresního soudu v té části, ve které okresní soud uzavřel, ža tak přísná smluvní pokuta ve spotřebitelském vztahu mezi soukromou vysokou školou a čerstvě zletilým studentem, který se teprve studiem připravoval na své budoucí povolání, nemůže najít opodstatnění. Nepostačuje ani tvrzení žalobkyně, že smluvní pokuta je nezbytná kvůli zajištění chodu školy. K tomu slouží školné, a nikoliv smluvní pokuta, která závazek žalovaného jako studenta zaplatit školné jen utvrzuje. S ohledem na tento specifický spotřebitelský vztah mezi soukromou vysokou školou a jejím studentem posoudil i odvolací soud sjednanou vysokou smluvní pokutu ve výši 0,3% za každý den prodlení se zaplacením školeného jako příčící se dobrým mravům, a proto podle § 219 o.s.ř. rozsudek okresního soudu v napadené části výroku II, kterou byla proti žalovanému zamítnuta žaloba o zaplacení smluvní pokuty ve výši , částka, a smluvních pokut ve výši 0,3% denně z částky , částka, od , datum, do , datum, , z částky , částka, od , datum, do , datum, a z částky , částka, od , datum, do zaplacení, potvrdil. Okresnímu soudu je třeba v této souvislosti vytknout, že výrok II neformuloval tak, aby bylo bylo bez pochybností určeno, v jaké části žalobu zamítl.

23. Krajský soud však již nesouhlasil se závěry soudu prvního stupně, pokud jde o hodnocení výše poplatku za druhou upomínku úhrady školného. Předně jednorázový poplatek ve výši , částka, byl účastníky platně sjednán smlouvou o studiu s odkazem na sazebník poplatků. Byť jeho výše zřejmě podstatně převyšuje náklady, které žalobkyni vznikly s vypracováním a zasláním upomínky žalovanému, nelze přehlédnout, že se jedná již o opakovanou upomínku zasílanou v důsledku porušení povinnosti žalovaného uhradit školné. Navíc je zřejmé, že žalovaný výši tohoto poplatku akceptoval, když jej uhradil. Přestože úrok z prodlení z poplatku za druhou upomínku úhrady školného nebyl součástí žalovaným podepsaného uznání dluhu, odvolací soud nepovažuje výši poplatku za zjevně odporující dobrým mravům, proto v této části napadený výrok II. rozsudku okresního soudu změnil (§ 220 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 11,75% p.a. z částky , částka, od , datum, do , datum, ve lhůtě splatnosti podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.

24. Pokud jde o další právní závěr okresního soudu, který se týká nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši , částka, , tak s ním se odvolací soud rovněž neztotožňuje. Podle § 2053 občanského zákoníku uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Uznání dluhu je jednostranným právním jednáním, nicméně nebrání to projevit uznání dluhu v rámci smlouvy. Ustanovení § 2053 občanského zákoníku upravuje vyvratitelnou právní domněnku trvání uznaného dluhu v okamžiku jeho uznání. Žalovaný v uznání dluhu ze dne , datum, uznal i náklady spojené s vymáháním pohledávky, proto okresní soud neměl důvod tyto náklady žalobkyni nepřiznat. Z obsahu spisu navíc vyplývá, že žalovaný byl před podáním žaloby ze strany žalobkyně opakovaně vyzýván k úhradě dluhu (srov. výzvy k úhradě dlužné částky ze dne , datum, , , datum, a , datum, ) a že všechny tyto výzvy nelze spojovat s náklady, které žalobkyni vznikají v souvislosti s vedením soudního řízení. Krajský soud proto v této části napadený výrok II. rozsudku okresního soudu změnil (§ 220 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku , částka, ve lhůtě splatnosti podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.

25. S ohledem na provedenou změnu v rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud znovu rozhodl o nákladech řízení před okresním soudem (§ 224 odst. 2 o.s.ř.). I po provedené změně byl žalovaný ve věci převážně úspěšný, náležela by mu proto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náhrada nákladů řízení v poměrné výši. Žalovanému však účelně vynaložené náklady řízení nevznikly, proto odvolací soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů za řízení před soudem prvního stupně.

26. O nákladech odvolacího řízení krajský soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o.s.ř., a rovněž nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, protože převážně úspěšný žalovaný se práva na náhradu nákladů řízení vzdal.