27 Co 180/2024

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Chmelíka, Ph.D., a soudců JUDr. Martina Tomka a Mgr. Pavla Hradeckého ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno ., Anonymizováno IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená dne datum narození bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 97.984,78 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 14. 2. 2024, č. j. 17 C 215/2023-69,

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadené části výroku II, kterou byla žaloba zamítnuta do částky 28.528 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 30.177 Kč od 27. 1. 2023 do zaplacení, mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 28.528 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 30.177 Kč od 27. 1. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů za řízení před okresním soudem.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 8.324,90 Kč k rukám jejího advokáta do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalované zaplatit žalobkyni 1.649 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl (výrok II) a žádné z účastnic nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

2. Okresní soud po skutkové stránce dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně (, právnická osoba, ) a žalovaná uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru (první smlouvu o zápůjčce), dle níž byla žalované poskytnuta částka 20.000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy; z tabulky umoření (č. l. 26 spisu) a ze žalobních tvrzení vzal okresní soud za prokázané, že žalovaná vrátila celkem 18.686 Kč. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná dále dne 28. 8. 2019 uzavřeli další smlouvu o spotřebitelském úvěru (druhou smlouvu o zápůjčce), na základě níž byla žalované poskytnuta částka 27.000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy; z tabulky umoření (č. l. 27 spisu) a ze žalobních tvrzení okresní soud zjistil, že žalovaná vrátila celkem 44.053 Kč. Mezi týmiž subjekty byla konečně dne 4. 12. 2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru (třetí smlouva), dle níž byla žalované poskytnuta částka 19.000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy; z tabulky umoření (č. l. 28 spisu) a ze žalobních tvrzení vyplývalo, že žalovaná vrátila celkem 1.612 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně přílohy č. 1 měl okresní soud prokázáno, že , právnická osoba, a žalobkyně uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávek včetně sporných pohledávek za žalovanou. Předžalobní výzvou ze dne 1. 6. 2023 byla žalovaná žalobkyní vyzvána k plnění.

3. Okresní soud při právním posouzení věci odkázal na ust. § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „z.s.ú“) a na ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o.z.“) a dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky na základě smluv o spotřebitelském úvěru, které jsou neplatné, neboť před uzavřením smluv o spotřebitelském úvěru posuzoval úvěruschopnost žalované jen na základě údajů uvedených v žádostech o spotřebitelský úvěr. Tvrzení žalobkyně, že úvěruschopnost žalované byla posouzena na základě výplatních pásek, okresní soud neuvěřil, neboť takové listiny nebyly soudu předloženy (ani po poučení při jednání dne 14. 2. 2024). Okresní soud dále po konstatování, že žalobkyně je ve sporu věcně legitimována, neboť nabyla sporné pohledávky postoupením (vůči žalované se stalo postoupení účinným nejpozději doručením žaloby), postupoval dle § 87 odst. 1, věty třetí, z.s.ú. a uložil žalované, aby vrátila žalobkyni jen souhrn poskytnutých jistin spotřebitelských úvěrů v celkové výši 66.000 Kč, ponížený o částečné plnění v celkové výši 64.351 Kč, v době přiměřené jejím možnostem (výrok I). Ve zbývající části pak okresní soud žalobu zamítl (výrok II).

4. K odůvodnění nákladového výroku okresní soud uvedl, že žalovaná byla ve věci převážně úspěšná, avšak žádné náklady jí nevznikly, proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III rozsudku.

5. Proti tomuto rozsudku, a to pouze proti části výroku II co do částky 28.528 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 30.177 Kč od 27. 1. 2024 do zaplacení a dále proti výroku III, podala žalobkyně (též „odvolatelka“) včasné odvolání. V něm nenapadala právní závěr okresního soudu o neplatnosti smluv (s právem na vrácení bezdůvodného obohacení), avšak namítala, že soud prvního stupně dospěl k nesprávnému skutkovému zjištění, že žalovaná na smlouvu o zápůjčce ze dne 28. 8. 2019 uhradila celkem 44.053 Kč, tj. že na souhrn jistin spotřebitelských úvěrů v celkové výši 66.000 Kč uhradila celkem 64.351 Kč, a proto jí zbývá na dluh zaplatit částku 1.649 Kč. Skutečnost, že žalovaná na zmíněnou smlouvu o zápůjčce uhradila celkem 44.053 Kč neplyne ani z tvrzení žalobkyně, ani z jí předložených a soudem provedených důkazů (viz přehled plateb, resp. tabulka umoření – příloha žaloby). K tomu odvolatelka odkázala na tvrzení v žalobě o tom, že žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem 15.525 Kč, a že za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho. Pokud žalobkyně v žalobě jednoznačně tvrdila a doložila, kolik bylo uhrazeno, pak okresní soud nebyl oprávněn si sám dopočítávat, kolik bylo uhrazeno, neboť nárok z bezdůvodného obohacení je zcela odlišný od nároku žalobního. V žalobním nároku žalobkyně může část pohledávky dlužníkovi prominout, a tudíž v žalobě nepožadovat. Pokud snad měl okresní soud o výši žalovanou provedených plateb pochybnosti, pak měl žalobkyni vyzvat k upřesnění jejích tvrzení v tomto směru. Žalobkyně je však přesvědčena, že výši plateb sdělila okresnímu soudu zcela jednoznačně a úplně již v žalobních tvrzeních (viz článek II, věta poslední a článek IV odst. 2. žaloby). Odvolatelka rovněž připomněla, že je jejím právem žalovat částku nižší, než která jí byla původním věřitelem postoupena a na kterou by měla nárok.

6. Odvolatelka měla dále za to, že má nárok na zákonný úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, s jehož vrácením byla žalovaná v prodlení. Tento nárok vyplývá přímo ze zákona – ust. § 1970 o.z. Splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení nastává na výzvu věřitele. Žalovaná byla vyzvána k plnění svého dluhu novému věřiteli (žalobkyni) v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022, které jí bylo odesláno dne 13. 1. 2023. Nejpozději třetí den po odeslání se tak výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalované. Po marném uplynutí desetidenní lhůty, poskytnuté ke splnění dluhu, se tak dne 27. 1. 2023 žalovaná dostala do prodlení, a od tohoto data vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroků z prodlení dle shora citovaného ustanovení.

7. Z výše uvedených důvodů žalobkyně vyslovila názor, že má z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 23. 5. 2019 nárok na zaplacení části nesplacené jistiny zápůjčky (bezdůvodného obohacení) ve výši 1.314 Kč (20.000 Kč – 18.686 Kč) se zákonným úrokem z prodlení z částky 1.314 Kč ve výši 8,25 % p.a. od 27. 1. 2023 do zaplacení, dále z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 28. 8. 2019 nárok na zaplacení části nesplacené jistiny zápůjčky (bezdůvodného obohacení) ve výši 11.475 Kč (27.000 Kč – 15.525 Kč) se zákonným úrokem z prodlení z částky 11.475 Kč ve výši 8,25 % p.a. od 27. 1. 2023 do zaplacení a dále z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 4. 12. 2019 nárok na zaplacení části nesplacené jistiny zápůjčky (bezdůvodného obohacení) ve výši 17.388 Kč (19.000 Kč – 1.612 Kč) se zákonným úrokem z prodlení z částky 17.388 Kč ve výši 8,25 % p.a. od 27. 1. 2023 do zaplacení. Žalobkyně se proto domáhala změny rozsudku okresního soudu v napadené části výroku II a vyhovění žalobě i co do částky 28.528 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 30.177 Kč od 27. 1. 2023 do zaplacení. Současně požadovala náhradu nákladů za řízení před soudy obou stupňů.

8. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v mezích podaného odvolání (tj. v části výroku II a v závislém nákladovém výroku III) jak z pohledu odvolacích námitek, tak z důvodů v odvolání neuvedených (§ 212 a § 212a odst. 1 o.s.ř.), a to při nařízeném jednání za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. (za použití § 211 o.s.ř.) v nepřítomnosti žalované, a po dílčím zopakování dokazování dle § 213 odst. 2 a § 213a odst. 1 o.s.ř., jež se promítlo do odůvodnění níže, dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

9. Odvolací soud vychází ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, která jsou popsána v bodech 3.-7. odůvodnění napadeného rozsudku, včetně důkazních prostředků, o něž se opírají, s výhradou zjištění o tom, že žalovaná na dluh ze smlouvy o zápůjčce ze dne 28. 8. 2019 vrátila částku 44.053 Kč. Je třeba přisvědčit odvolatelce, že v žalobě výslovně tvrdila, že žalovaná uhradila v případě smlouvy o zápůjčce ze dne 28. 8. 2019 celkovou částku 15.525 Kč (viz čl. II a druhý odstavec čl. IV návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, č. l. 4 p. v. a 5 spisu). Totéž vyplývá z jí předložené listiny – „Tabulky umoření“ ze dne 19. 12. 2022 (č. l. 27 spisu), dle níž šlo o platby částek 200 Kč, 5.970 Kč, 6.270 Kč a 3.085 Kč, tj. v úhrnu 15.525 Kč. V napadeném rozsudku uváděné vrácení celkové částky 44.053 Kč je zjevně nesprávné, odporující shora označené tabulce umoření.

10. V napadeném rozsudku zazněl závěr (odvolatelkou nezpochybněný), že všechny spotřebitelské smlouvy byly z důvodu nikoli řádného posouzení úvěruschopnosti žalované splatit poskytnuté zápůjčky (úvěr) neplatné (viz § 86 odst. 1, věta druhá a § 87 z.s.ú.), a proto žalobkyni vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. Pro posouzení věci je za této situace rozhodné, že souhrn poskytnutých jistin spotřebitelských úvěrů činil celkovou částku 66.000 Kč, od kteréžto částky nutno odečíst - v souladu se shora učiněným zjištěním i ostatními nespornými poznatky okresního soudu - žalovanou vrácenou částku 35.823 Kč (sestávající z částky 18.686 Kč u smlouvy ze dne 23. 5. 2019, částky 15.525 Kč u smlouvy ze dne 28. 8. 2019 a z částky 1.612 Kč u smlouvy ze dne 4. 12. 2019). Žalované tak zbývalo k úhradě 30.177 Kč, po odečtu již okresním soudem pravomocně přiznaných 1.649 Kč (výrok I zůstal odvoláním nedotčen – viz § 206 odst. 2 o.s.ř.), pak odvolatelkou uváděných 28.528 Kč.

11. K odvolatelkou uplatněnému nároku na vrácení bezdůvodného obohacení se zákonným úrokem z prodlení lze uvést, že splatnost pohledávky věřitele na vrácení jistiny poskytnutého spotřebitelského úvěru, při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru z důvodu neprověření tzv. úvěruschopnosti spotřebitele, neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. V projednávané věci z ničeho nevyplynulo, že by nebylo v možnostech žalované dluh v částce 30.177 Kč žalobkyni do 26. 1. 2023 vrátit (k tomu viz výzva k plnění v desetidenní lhůtě od jejího doručení v souvislosti s oznámením o cesi ze dne 16. 12. 2022, odeslaná žalované dne 13. 1. 2023 – listiny č. l. 29, 30 spisu). To s připomenutím toho, že povinnost tvrzení a důkazní v tomto směru (k vrácení jistiny úvěru žalovanou v době přiměřené jejím možnostem) ležela na žalované, avšak ta zůstala v řízení pasivní. Odvolací soud tak žalobkyni přiznal i odvolatelkou požadované příslušenství pohledávky – zákonné úroky z prodlení z částky 30.177 Kč od 27. 1. 2023 do zaplacení, kteréžto právo vyplývá z ust. § 1970 o.z. a jeho výše neodporuje § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

12. Z těchto důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části výroku II změnil dle § 220 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku.

13. S ohledem na změnu rozsudku okresního soudu ve věci samé odvolací soud znovu rozhodl o nákladech řízení před okresním soudem (§ 224 odst. 2 o.s.ř.). Navzdory dílčí změně rozsudku okresního soudu ve prospěch žalobkyně lze spolehlivě uzavřít, že převážně úspěšnou byla v řízení žalovaná (viz předmět řízení 97.984,78 Kč s příslušenstvím a žalobkyni celkově přisouzených 30.177 Kč s příslušenstvím), které však žádné náklady v řízení nevznikly. Odvolací soud proto rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů za řízení před okresním soudem.

14. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle úspěchu účastnic ve sporu (§ 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o.s.ř.). Procesně zcela úspěšné žalobkyni byla proto přiznána k tíži žalované náhrada nákladů tohoto řízení, která je představována zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1.427 Kč dle § 137 odst. 1 o.s.ř., odměnou advokáta žalobkyně za 2 úkony právní služby (sepis odvolání a účast na jednání odvolacího soudu) po 2.260 Kč (vycházeno z punkta 28.528 Kč) dle § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g/ a k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), náhradou dvou paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), náhradou za promeškaný čas (za dvě půlhodiny po 100 Kč, v souvislosti s časem stráveným na cestě k jednání odvolacího soudu) ve výši 200 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a/ a odst. 3 advokátního tarifu, náhradou cestovních výdajů advokáta žalobkyně (za použití osobního automobilu k jednání odvolacího soudu) ve výši 380,70 Kč dle § 13 odst. 5 advokátního tarifu (zde počítáno s ujetými 48 km, s průměrnou spotřebou použitého vozidla dle technického průkazu, tj. 6,1 litrů/1 km jízdy, se sazbou základní náhrady za používání silničních motorových vozidel, tj. 5,60 Kč/1 km jízdy a s průměrnou cenou pohonných hmot, tj. 38,20 Kč za 1 litr benzinu automobilového 95 oktanů dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., platné v době uskutečnění cesty) a náhradou částky odpovídající 21 % DPH z výše uvedené odměny a náhrad advokáta v částce 1.197,20 Kč. Náklady odvolacího řízení na straně žalobkyně tak dosáhly částky 8.324,90 Kč. Tyto náklady řízení je žalovaná povinna nahradit žalobkyni v zákonné třídenní lhůtě k rukám jejího advokáta (§ 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o.s.ř.).