27 Co 185/2025

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Chmelíka, Ph.D. a soudců Mgr. Pavla Hradeckého a JUDr. Martina Tomka ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 153 177,35 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 29. 11. 2024, č. j. 20 C 136/2024-209,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému k rukám jeho advokáta náklady odvolacího řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15% ročně od , datum, do zaplacení (výrok I.), a dále uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovanému k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši , částka, do 3 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku (výrok II.).

2. V odůvodnění rozsudku vysvětlil, že se žalobkyně domáhala zaplacení ve výroku rozsudku uvedené částky s příslušenstvím, kterou uhradila za žalovaného. Tvrdila, že žalovaný uzavřel dne , datum, s , právnická osoba, . úvěrovou smlouvu, která byla zajištěna zástavní smlouvou ze stejného dne. Zástavci a vlastníky nemovitostí byli rodiče žalovaného, tj. žalobkyně a , tituly před jménem, , právnická osoba, , který však zemřel a jediným vlastníkem zastavených nemovitostí se stala žalobkyně. Poté, co , právnická osoba, . vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky ve výši , částka, , žalobkyně této výzvě z obavy před realizací zástavy vyhověla, a předmětnou částku dne , datum, uhradila. Přes výzvu žalobkyně k vydání bezdůvodného obohacení ze dne , datum, žalovaný neuhradil dlužnou částku.

3. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Nečinil sporným, že dne , datum, uzavřel s , právnická osoba, . úvěrovou smlouvu, ke které byla zřízena zástavní smlouva ze dne , datum, , kde na straně zástavců byla žalobkyně a , tituly před jménem, , právnická osoba, . Žalovaný si bral hypoteční úvěr na koupi nemovitosti a opravu domu, který jeho rodiče vlastnili. Na tuto opravu z úvěru čerpal částku ve výši , částka, . Žalovaný se následně dostal do úpadku.

4. Soud prvního stupně provedl důkazy listinami, zejména smlouvou o hypotečním úvěru číslo , tel. číslo, ze dne , datum, a zástavní smlouvou číslo , hodnota, z téhož dne, výzvou banky k zaplacení ze dne , datum, , dokladem o provedení platby předmětné částky dne , datum, z účtu paní , tituly před jménem, , jméno FO, s poznámkou, že jde o platbu z ručení , Jméno žalobkyně, , a nakonec rozhodnutími Krajského soudu v , adresa, z insolvenčního řízení vedeného proti žalovanému pod spisovou značkou , Anonymizováno, , spisová značka, .

5. Smlouvou o hypotečním úvěru uzavřenou dne , datum, mezi žalovaným a , právnická osoba, . bylo prokázáno, že banka poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, na koupi pozemků v katastrálním území , adresa, a na rekonstrukci rodinného domu čp. , Anonymizováno, na pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , který byl ve vlastnictví žalobkyně a jejího (dnes již zesnulého) manžela , tituly před jménem, , jméno FO, . Žalovaný měl přitom na adrese , adresa, až do rozhodnutí stavebního úřadu ze dne , datum, trvalý pobyt.

6. Zástavní smlouvou k nemovitostem číslo , hodnota, ze dne , datum, měl soud prvního stupně prokázáno, že žalobkyně a , tituly před jménem, , právnická osoba, uzavřeli zástavní smlouvu k zajištění peněžité pohledávky ze smlouvy o hypotečním úvěru číslo , tel. číslo, ze dne , datum, . Předmětem zástavy se staly pozemky parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a parc. č. st. , Anonymizováno, s budovou č.p. , Anonymizováno, v katastrálním území , Anonymizováno, .

7. Z detailu insolvenčního řízení vedeného proti žalovanému okresní soud zjistil, že insolvenční soud pravomocně rozhodl o úpadku žalovaného spojeného s povolením oddlužení dne , datum, . Do insolvenčního řízení přihlásila své pohledávky z titulu půjček z období let 2011 – 2013 jak žalobkyně, tak i , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . Krajský soud v , adresa, vzal usnesením ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, , spisová značka, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , na vědomí splnění oddlužení žalovaného, kterého osvobodil od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly dosud uspokojeny. Toto se osvobození se vztahovalo i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku právo postihu.

8. Okresní soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovaný není povinen nahradit žalobkyni částku, kterou uhradila dne , datum, bance. Zástavní smlouva k nemovitostem totiž opravňovala , právnická osoba, . k tomu, aby v případě, že jí dlužná částka ze smlouvy o hypotečním úvěru nebude uhrazena, mohla plnění žádat po zástavcích, kteří byli o možnosti zpeněžení předmětu zástavy informováni ve smlouvě. Ustanovení § , Anonymizováno, zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění účinném do , datum, (dále „insolvenční zákon“), se vztahuje nejen na ručitele, ale i na zástavce, ačkoliv nejsou v tomto ustanovení výslovně zmíněni. Žalovaný byl insolvenčním soudem osvobozen od placení dosud neuhrazených pohledávek přihlášených do insolvenčního řízení, proto žalobkyně po něm nemůže uplatňovat to, co platila bance.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále „o.s.ř.“) a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovanému účelně vynaložené náklady řízení ve výši , částka, , které představuje odměna advokáta za šest úkonů právní služby podle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění (dále „advokátní tarif“) ve výši 6x , částka, , dále paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 6x , částka, dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21% daň z přidané hodnoty ve výši , částka, .

10. Žalobkyně podala proti rozsudku okresního soudu včas odvolání, které doplnila podáním ze dne , datum, , a navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu tak, že žalobě vyhoví. Vysvětlila, že žalobou uplatnila pohledávku, kterou nebylo možné přihlásit do insolvenčního řízení, a zároveň se nejedná o pohledávku z titulu ručení. Žalobkyni nelze klást za vinu, že do insolvenčního řízení nepřihlásila pohledávku, kterou až na základě následné výzvy banky po skončení insolvenčního řízení musela uhradit. Přitom se jednalo o neuhrazenou část úvěru, která byla výlučným obligačním závazkem žalovaného. Nebyla uhrazena částka odpovídající ceně zastavené věci, a proto se nemůže jednat o pohledávku, na kterou by se podle § 414 insolvenčního zákona hledělo jako na ručitelskou. Žalovanou pohledávku nelze podřadit pod ustanovení § 414 odst. 3 insolvenčního zákona. Jde o pohledávku sui generis (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ).

11. Žalovaný navrhl potvrdit rozsudek soudu prvního stupně. Ve vyjádření k odvolání žalobkyně shrnul, že okresní soud na věc správně aplikoval § 414 insolvenčního zákona o osvobození žalovaného od placení pohledávek. Žalobkyně nyní uplatňovanou pohledávku mohla do insolvenčního řízení přihlásit jako podmíněnou s tím, že jí jako zástavci vznikne povinnost vyplatit dluh insolvenčního dlužníka. To však neučinila. Žalovaný odkázal i na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , který řeší právní problematiku pohledávek zástavních dlužníků. Nakonec zdůraznila nutnost zamítnout žalobu i z důvodu nedostatku aktivní legitimace na straně žalobkyně, neboť předmětná částka byla poukázána z účtu , tituly před jménem, , jméno FO, , a nikoliv z prostředků žalobkyně.

12. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), osobou k němu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné (§ 202 o.s.ř.) a obsahuje náležitosti dle § 205 odst. 1 o.s.ř., rozsudek z podnětu odvolání přezkoumal, když přihlížel i k důvodům výslovně neuplatněným (§ 212 a § 212a o.s.ř.).

13. V posuzované věci okresní soud provedl veškeré důkazy nezbytné k objektivnímu zjištění skutkového stavu vztahující se ke sporným otázkám, tj. zejména předmětnou smlouvu o hypotečním úvěru a zástavní smlouvu, a dále rozhodnutí z insolvenčního řízení vedeného proti žalovanému. Soud prvního stupně též na věc správně aplikoval ustanovení § 414 odst. 3 insolvenčního zákona ve znění účinném do , datum, o osvobození žalovaného jako dlužníka od placení pohledávek. Krajský soud proto z výše uvedených důvodů na správná skutková zjištění a právní závěry okresního soudu pro stručnost odkazuje.

14. K odvolacím námitkám žalobkyně dodává krajský soud následující.

15. Podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku.

16. Podle § 414 odst. 3 insolvenčního zákona se osvobození podle odstavců 1 a 2 vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu.

17. Žalovaný jako dlužník byl rozhodnutím insolvenčního soudu ze dne , datum, osvobozen od placení pohledávek, a to i pohledávek svých ručitelů a jiných osob, které za něj plnili jeho věřitelům na dluhy, k nimž se jinak vztahuje osvobození. Typicky se za takovou jinou osobu ve smyslu § 414 odst. 3 insolvenčního zákona ve znění účinném do , datum, považuje i zástavní dlužník. Tato úprava ustanovení § 414 odst. 3 insolvenčního zákona ve znění účinném do , datum, odpovídá cílům zákonodárce chránit nadále především zvýhodněné postavení zajištěných věřitelů. Pokud žalobkyně argumentovala odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , pak k tomu lze uvést, že není pochyb o tom, že platí závěry Nejvyššího soudu ČR o tom, že zástavci vzniká nárok na vydání bezdůvodného obohacení vůči zástavnímu dlužníkovi v případě, že za zástavního dlužníka dobrovolně uhradil jeho závazek. V této souvislosti však nelze pominout, že tyto závěry se netýkají dlužníků osvobozených od placení pohledávek podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona. K tomu lze odkázat i na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , který uzavírá, že rozhodnutí vydaná podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona (osvobození dlužníka od placení pohledávek v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny) nezbavuje povinnosti k úhradě těchto pohledávek dlužníkovým věřitelům ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu. Osvobození dlužníka se pak podle § 414 odst. 3 insolvenčního zákona ve znění účinném do , datum, vztahuje i na zástavce, kteří by (nebýt osvobození dlužníka v insolvenčním řízení) měli vůči dlužníku právo postihu.

18. Vycházeje ze shora rozvedených skutečností a veden zásadou stručnosti krajský soud v podrobnostech dále odkazuje na odůvodnění rozsudku okresního soudu, který shledává věcně správným, a proto jej dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil včetně správného výroku II. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, který odpovídá zásadám ustanovení § 142 o.s.ř.

19. O nákladech odvolacího řízení krajský soud rozhodl podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a v odvolacím řízení úspěšnému žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšné žalobkyni. V souzené věci představuje náklady řízení na straně žalovaného odměna za dva úkony právní služby spočívající ve vyjádření žalovaného ze dne , datum, k odvolání žalobkyně a v účasti zástupce žalovaného na jednání odvolacího soudu dne , datum, ve výši 2x , částka, (§ 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. g/ a k/ advokátního tarifu). K tomu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 2x , částka, (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a daň z přidané hodnoty ve výši , částka, . Celkem tak náklady odvolacího řízení na straně žalovaného dosáhly částky , částka, , kterou je žalobkyně povinna nahradit žalovanému ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalovaného (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o.s.ř.).