27 Co 194/2024

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Chmelíka, Ph.D., a soudců Mgr. Pavla Hradeckého a JUDr. Martina Tomka ve věci žalobců: a) Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 b) Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 c) Jméno zainteresované osoby 2/0 Datum narození zainteresované osoby 2/0 Adresa zainteresované osoby 2/0 všichni zastoupeni advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 2/0 proti žalovanému: Anonymizováno IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátkou Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o zřízení věcného břemene, k odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 20. 11. 2023, č. j. 15 C 213/2022 – 84,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobci jsou povinni nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky žalovaného.

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem žalobu zamítl (výrok I) a žalobcům uložil povinnost nahradit žalovanému společně a nerozdílně náklady řízení , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce (výrok II).

2. V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že žalobci se podanou žalobou domáhali zřízení služebnosti práva cesty na pozemky žalovaného - parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, zapsaných na LV č. , hodnota, pro obec a k.ú. , adresa, , a to za náhradu , částka, . Při jednání dne , datum, žalobci upřesnili petit co do specifikace pozemků a výše náhrady za zřízení služebnosti průjezdu, přičemž soud změnu žaloby, kdy mimo jiné došlo o její rozšíření o pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, zapsaný na témž listu vlastnictví, připustil.

3. Žalobci se zřízení služebnosti domáhali ve prospěch pozemků v jejich vlastnictví s tvrzením, že žalovaný jim přístup na své pozemky uzavřel, čímž zamezil žalobcům v přístupu k jejich pozemkům a omezil tak užívací práva žalobců. Na pozemky žalobců je přístup možný pouze z účelové komunikace nacházející se na pozemcích žalovaného. Tato komunikace existovala historicky, její užívání se sousedním pozemkem bylo dáno vzájemnou tolerancí a respektem. To platilo do doby, než firmu převzal žalovaný. Ten začal uplatňovat vlastnická práva a postupně omezovat užívací práva žalobců, a to až do úplného znemožnění přístupu. Nemovitosti, k nímž žalobci požadují zřízení služebnosti práva cesty, představují zahrady řadových domů ve vlastnictví jednotlivých žalobců. V důsledku tohoto omezení dojde k narušení bezpečnosti dopravy na hlavní komunikaci, neboť vše, co souvisí s údržbou a užíváním předmětných pozemků se bude muset provádět z hlavní komunikace. Žalobkyně a) má nadto v péči nezletilého syna trpícího , Anonymizováno, , který je zvyklý nastupovat do vozidla ze zahrady nemovitosti žalobkyně. Manžel žalobkyně a) je živnostník a materiál a vybavení skladoval na pozemku rodinného domu. Jednáním žalovaného je významně omezen v manipulaci s potřebným materiálem. Žalobce b) pak má na svém pozemku stavební suť a odpad a ztratil možnost jej z pozemku odvézt. Žalobkyně c) je stejně jako její manžel invalidní, držitelka průkazu , Anonymizováno, .

4. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Uvedl, že je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , jehož součástí je budova čp. , Anonymizováno, v , adresa, – průmyslový objekt, zapsaný na LV č. , hodnota, pro obec a k.ú. , adresa, . Pozemek žalovaný koupil od společnosti , jméno FO, v roce , Anonymizováno, jako uzavřený výrobní areál ohraničený plotem a přístupný přes uzavíratelnou bránu. Nejednalo se o prostor, v němž se může volně pohybovat veřejnost. Přístup k předmětným pozemkům žalobců, tedy zahradám, je z obecní komunikace, a to prostřednictvím pozemků, na nichž se nemovitosti žalobců nachází. Pakliže žalobci v minulosti využívali přístup ke svým zahradám přes pozemek žalovaného, činili tak na základě předchozí ústní dohody se zástupcem žalovaného. Žalovaný potvrdil, že k omezení stávajícího přístupu žalobců došlo po předchozím oznámení dne , datum, . Současně bylo žalobcům sděleno, že jim bude umožněn přístup k jejich pozemkům v nezbytně nutných individuálních případech a po předchozí domluvě. Předtím než došlo k zamezení přístupu žalobců do výrobního areálu žalované, proběhlo dne , právnická osoba, . , Anonymizováno, jednání, jemuž byl přítomen i tehdejší místostarosta města , adresa, , , jméno FO, , Anonymizováno, . Ten potvrdil oprávněnost postupu žalovaného. Jednání se zúčastnil rovněž , tituly před jménem, , jméno FO, , bývalý ředitel společnosti , jméno FO, . Účastníky informoval o tom, že před prodejem areálu žalovanému byly nemovitosti žalovaného uzavřeným výrobním areálem s přístupem umožněným pouze zaměstnancům , jméno FO, . Vlastníkům přilehlých zahrad byl přístup umožňován pouze individuálně po předchozí domluvě. Žalovaný dále poznamenal, že žalobci kromě toho, že pozemek žalovaného využívali pro přístup ke svým zahradám, také na pozemku žalovaného parkovali svoje vozidla. Po jednání dne , právnická osoba, . , Anonymizováno, město , adresa, zřídilo panu , jméno FO, na obecní komunikaci vyhrazené místo k parkování vozidla.

5. Okresní soud po provedeném dokazování, kdy se seznámil s obsahem listin, které účastníci předložili či označili k prokázání svých skutkových tvrzení, a po výslechu svědků , tituly před jménem, , jméno FO, a , jméno FO, , když současně vysvětlil, z jakých dalších listinných důkazů a proč žádné podstatné skutečnosti nezjistil, dospěl k závěru, že žalobu nelze považovat za opodstatněnou.

6. Provedeným dokazováním bylo podle okresního soudu prokázáno, že žalobci jsou vlastníky nemovitostí sousedících s nemovitostmi žalovaného, kdy spolu sousedí zadní trakty těchto nemovitostí, přesněji řečeno zahrady žalobců a areál žalovaného. Žalovaný v průběhu let 1997, 2009 a 2018 oznamoval žalobcům omezení vstupu do svého areálu, informoval je o časech zavírání vjezdové brány a možnosti vstupu. Dále bylo prokázáno, že v minulosti byl objekt (výrobní areál , jméno FO, ) vždy střežen a platila zde omezení vstupu.

7. Po stránce právní okresní soud věc posoudil dle příslušných ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.z.), zejména ust. § 1029, 1032, 1257 a 1260 a dále dle ust. § 7 odst. 1 zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů.

8. Podle okresního soudu je předpokladem pro zřízení služebnosti práva cesty především nedostatečné spojení nemovitosti s veřejnou cestou. V posuzované věci však spojení existuje. Okresní soud vyslovil přesvědčení, že jde o spojení jednoznačně postačující, neboť pozemky, k nímž žalobci žádají zřídit služebnost cesty, přímo navazují na jednotlivé nemovitosti každého ze žalobců. Skrze tyto průchozí nemovitosti jsou proto pohodlně přístupné. V řízení před okresním soudem bylo prokázáno, že ani nikdy v minulosti neexistoval volný přístup do areálu společnosti , jméno FO, , který byl střeženým areálem. Vstup do něho byl možný pouze po předchozí domluvě, na základě povolení. Tvrzení žalobců, že bylo běžnou praxí volně pouštět majitele sousedních nemovitostí do areálu podniku , jméno FO, , resp. v následujících letech žalovaného, nebylo ničím prokázáno. Uvedená skutečnost nevyplynula z žádného v řízení provedeného důkazu. Nejrůznější oznámení žalovaného svědčí spíše o dobré vůli žalovaného umožnit žalobcům občasný vjezd do svého areálu v určitých mimořádných situacích. I ze zákona o pozemních komunikacích plyne, že je věcí vlastníka, zda a případně v jakém rozsahu umožní užívání účelové komunikace nacházející se v uzavřeném prostoru jeho areálu i jiným než oprávněným subjektům. Podle okresního soudu tudíž žalobci nijak neprokázali opodstatněnost svého nároku, když tímto důvodem není ani zdravotní omezení syna žalobkyně a), za situace, kdy existuje možnost přístupu k nemovitosti z veřejné komunikace před domem. Nezbytnost takového přístupu nevyplynula ani z žalobkyní předložených lékařských zpráv. V případě žalobkyně c), která prokazatelně vlastnictví nemovitostí získala teprve v posledních letech, pak nelze vůbec hovořit o tom, že by se mohla odkazovat na jakousi dřívější praxi, která nadto nebyla nijak prokázána. Navíc z předložených fotografií a výpovědi svědka , jméno FO, vyplynulo, že před nemovitostmi žalobců existuje i možnost parkování a pro manžele , jméno FO, mělo být zřízeno konkrétní parkovací stání nedaleko jejich domu. Podaná žaloba je tudíž podle okresního soudu pouze snahou žalobců získat nezbytnou cestu za účelem pohodlnějšího spojení, což zákon výslovně zakazuje. Okresní soud proto žalobu zamítl a ve věci úspěšnému žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení proti v řízení neúspěšným žalobcům.

9. Proti rozsudku podali včas odvolání žalobci. V odvolání a jeho doplnění okresnímu soudu vytýkali, že jde o rozhodnutí nesprávné. Okresní soud se argumentací žalobců nezabýval. Žalobci odkázali na tvrzení, která zazněla již v řízení před okresním soudem, doplnili, že z důvodu znemožnění přístupu k jejich zahradám je narušeno i zásobování nemovitostí jídlem a dalšími věcmi.

10. Dále uvedli, že byť bylo pro manžela žalobkyně c) zřízeno parkovací místo, tak toto parkovací místo bezprostředně nenavazuje na jeho rodinný dům. Manžel žalobkyně c) je držitelem průkazu , Anonymizováno, , chodí o berlích a je tak nucen překonávat dvouproudovou komunikaci před rodinným domem. Z výpovědi svědka , tituly před jménem, , jméno FO, pak podle žalobců vyplynulo, že přístup k zahradám žalobců byl naopak relativně nekomplikovaný. Docházelo k němu zjevně opakovaně a pakliže šlo o osobu, která byla vrátnému známa, tolik se to neřešilo. Stejně tak i z výpovědi , jméno FO, podle žalobců plyne, že příjezd k pozemkům žalobců po účelové komunikaci ve vlastnictví žalovaného či dříve , jméno FO, byl poměrně častý. Nikoliv jednou až třikrát ročně, jak tvrdí žalovaný. Ten sám, jak ostatně plyne z listiny označené jako „oznámení o zamykání hlavní vjezdové brány do areálu firmy , právnická osoba, “, žalobcům umožňoval skrze vjezdovou bránu průjezd k pozemkům přes areál. Tento průjezd bylo toliko nutno nahlásit vrátnému, avšak nejednalo se o žádný schvalovací proces s nutností hlášení potřeby průjezdu několik dní dopředu. Žalobci jsou tudíž přesvědčeni, že žalobě by mělo být vyhověno. Současně popřeli, že by jím šlo o jakékoliv parkování na komunikaci žalovaného, ale pouze o možnost dostat se ke svým pozemkům. Ta existovala již od roku , Anonymizováno, . Žalobci navrhli, aby rozsudek okresního soudu byl zrušen a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení.

11. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobců uvedl, že s odvolací argumentací žalobců nesouhlasí a rozsudek okresního soudu považuje za správný. Ohledně parkovacího místa pro , jméno FO, žalovaný poznamenal, že z fotografií založených ve spise je patrné, že cca , Anonymizováno, m od parkovacího místa pro , jméno FO, je přechod pro chodce. Jejich přístup k domu od parkovacího místa je tudíž zcela bezpečný. K tvrzení svědka , tituly před jménem, , jméno FO, o možnosti vjezdu do areálu osobou, která byla vrátnému známa, lze poznamenat, že jde o praxi, která platila v době, kdy areál patřil společnosti , jméno FO, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . Týká se tedy doby cca před dvaceti pěti lety. Od té doby došlo významně ke zvýšení provozu vozidel souvisejícímu s rozšířením areálu v roce , Anonymizováno, a vybudování nové budovy expedičního skladu. Současně s tím došlo ke zpřísnění podmínek bezpečnosti pohybu osob a vozidel v celém areálu žalovaného.

12. Na zažitou praxi ohledně příjezdu žalobců ke svým zahradám nelze usuzovat ani z žalobci účelově dezinterpretované části výpovědi , jméno FO, , z níž vyplynulo, že k žalobci b) o víkendu najížděli návštěvy a parkovali v areálu žalovaného, což se žalovanému nelíbilo. Dovozovat z toho, že žalobci mohli libovolně bez předchozího svolení žalovaného do areálu vjíždět, není možné. Svévolné vjíždění do areálu a parkování v něm se žalovanému nelíbilo, a proto žalobci c) takové jednání zakázal a umožnil mu vjezd pouze po předchozí domluvě. Ani žalobci označená listina vymezující časový úsek, kdy bude žalobcům případně umožněn průjezd přes areál žalovaného k jejich zahradám, nelze interpretovat jako nabídku žalovaného k libovolnému projíždění žalobců areálem žalovaného. Podle žalovaného okresní soud zohlednil všechny ve věci významné skutečnosti, jeho rozhodnutí lze považovat za správné. Žalovaný proto navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu.

13. Odvolací soud nařídil jednání na den , datum, , přičemž podáním doručeným do datové schránky krajského soudu dne , datum, zástupce žalobců požádal o odročení jednání z důvodu souběhu několika kolizí. Na výzvu odvolacího soudu, aby doložil, že předvolání k tvrzeným jednáním byla zástupci žalobců doručena dříve než předvolání k této věci, zástupce žalobců reagoval udělením substituční plné moci a substituující advokát podáním doručeným do datové schránky krajského soudu dne , datum, odvolání doplnil.

14. Uvedl, že po převzetí zastoupení shledal, že má náhodou ze svých historických bádání k dispozici argumenty, které žalobci ani jejich advokát dosud neměli. Jde zejména o katastrální mapy, indikační skici, státní mapy odvozené, digitální mapu katastru nemovitostí, kupní smlouvu a smlouvu o převodu vlastnictví nemovitosti spolu se smlouvou o zřízení služebnosti uzavřenou mezi žalovaným a společností , jméno FO, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, .

15. V doplnění odvolání zástupce žalobců mimo jiné tvrdil, že již před stovkami let byly řadové statky ležící při komunikaci na zadní straně za zahradami opatřovány záhumení cestou. Po této cestě byla prováděna dopravní obsluha zahrad i stavení hospodářskými vozidly. Takováto cesta byla v , Anonymizováno, . stolení i za zahradami domů žalobců. Pozemek za těmito zahradami byl navíc majetkem města. To však ve , Anonymizováno, . století umožnilo v místě vybudovat otevřený areál, jehož vlastník začal prostor záhumení cesty využívat k jinému účelu a funkci záhumení cesty postupně převzal vzdálenější prostor areálu. Tato záhumení mapa je zachycena ve státních mapách odvozených a stopy po ní jsou zachovány i v aktuální katastrální mapě. Žalobci se tudíž nedomáhají zřízení nové cesty, ale obnovení původního pokojného stavu. Okresní soud tudíž ve věci nesprávně aplikoval ust. § 1032 odst. 1 písm. c) o.z. Nadto akceptoval nepravdivé skutečnosti obsažené ve výpovědi svědka , jméno FO, , jehož argumentaci lze dílem považovat i za projev závisti a neschopnosti pečovat o řádný chod města. Žalobci proto trvají na podaném odvolání.

16. Pověřený zaměstnanec žalobce při jednání odvolacího soudu uvedl, že rozsudek okresního soudu považuje za správný, navrhl jeho potvrzení. Doplnil, že předmětný areál je uzavřen zhruba , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, roku a po tuto dobu byl přístup ze zadní části k nemovitostem žalobců využíván minimálně. V případě a) žalobkyně byl vstup umožněn krátkodobě asi 2x, žalobci b) 4x a manželům , jméno FO, 2x. Vztahy mezi účastníky žalovaný považuje za dobré, nerozumí tomu, proč byla žaloba vůbec podána. Kupříkladu manželé , Anonymizováno, , kteří bydlí ve stejném domě jako manželé , jméno FO, , se k žalobě ani nepřipojili. K samotnému znepřístupnění areálu došlo především z důvodu bezpečnosti práce, zamezení hrozících srážek s technikou. V každém případě lze po dohodě přístup na určitou dobu umožnit. Je zřejmé, že takový přístup je pro žalobce komfortnější, nicméně ti mají zachovaný přístup i z přední strany svých domů. Dále doplnil, že v březnu , Anonymizováno, byly geodetem panem , Anonymizováno, vytyčeny skutečné hranice pozemků, vlastníci všech sousedících nemovitostí s vytyčením hranic souhlasili.

17. Odvolací soud poté přezkoumal rozsudek okresního soudu i řízení, které jeho vydání přecházelo (§ 212, 212a o.s.ř.), a to ze všech v úvahu přicházejících odvolacích důvodů, a dospěl k závěru, že odvolání žalobců nelze považovat za opodstatněné.

18. Z obsahu spisu a odůvodnění rozsudku okresního soudu je zřejmé, že okresní soud za účelem co nejúplnějšího zjištění skutkového stavu provedl ve věci podrobné dokazování, a to nejen obsahem listin, které účastníci předložili či označili k prokázání svých skutkových tvrzení, ale i výslechem svědků , tituly před jménem, , jméno FO, a , jméno FO, , přičemž z jednotlivých důkazů učinil správná a obsahu těchto důkazů odpovídající skutková zjištění, která následně promítl do logického a srozumitelného závěru o skutkovém stavu a věc i správně právně posoudil. Z odůvodnění rozhodnutí je zřejmé, že okresní soud důkazy hodnotil jednotlivě a současně v jejich vzájemné souvislosti (§ 132 o.s.ř.), vyložil, které skutečnosti považoval za prokázané a na základě jakých důkazů vybudoval svoji úvahu o neopodstatněnosti žaloby (§ 157 odst. 2 o.s.ř.).

19. Odvolací soud sdílí skutkové závěry okresního soudu a za správné považuje i jím učiněné právní posouzení věci. Proto veden zásadou stručnosti v podrobnostech odkazuje na srozumitelné a přesvědčivé odůvodnění rozhodnutí okresního soudu.

20. Pouze s ohledem na charakter odvolacích výhrad a doplnění odvolací argumentace, byť dílem jde o opakování tvrzení žalobců, která zazněla již v průběhu řízení před okresním soudem a s nimiž se soud prvního stupně dostatečně vypořádal, považuje krajský soud za vhodné dodat k věci následující.

21. V dané věci se žalobci po připuštění změny žaloby domáhali povolení nezbytné cesty přes pozemek žalovaného, a to jako služebnosti práva cesty za náhradu , částka, . Okresní soud z provedeného dokazování uzavřel, že všichni žalobci k pozemkům, které přímo navazují na jejich rodinné domy, mají umožněn přístup skrze tyto , právnická osoba, odkazem na ust. § 1032 odst. 1 písm. c) o.z. uzavřel, že nelze povolit zřízení nezbytné cesty za situace, žádá-li se její zřízení pouze za účelem pohodlnějšího spojení. To je podle okresního soudu právě případ posuzované věci. Přístup na zahrady žalobců nacházející se za jejich domy mají žalobci zajištěn těmito průchozími domy, o čemž mezi účastníky v řízení nebylo sporu. Žalobci tvrzené důvody, které z jejich pohledu odůvodňují zřízení služebnosti práva cesty, neopodstatňují tak razantní zásah do vlastnického práva žalovaného.

22. Okresní soud při jednání dne , datum, účastníkům sdělil svůj předběžný názor na věc, tedy, že neshledává důvody pro zřízení navrhované služebnosti, a to právě z důvodu dostatečného spojení domů žalobců s k nim přiléhajícími zahradami. Účastníky následně poučil dle ust. § 118b a § 119a o.s.ř., přičemž nikdo z účastníků po poučení okresního soudu netvrdil žádné další pro posouzení věci významné skutečnosti a neoznačil ani jakýkoli důkaz.

23. Ke skutečnostem tvrzeným žalobci v podání doručeném do datové schránky odvolacího soudu těsně před odvolacím jednáním a k v něm připojeným listinným důkazům nebylo lze přihlédnout. Předně okresní soud, jak je výše uvedeno v řízení jednal o povolení nezbytné cesty, tedy zřízení služebnosti tak, jak žalobci své žalobní žádání v žalobě a její následné změně vymezili. Tvrzení substitučního advokáta žalobců, že díky svým zkušenostem a odborné erudici byl schopen poskytnout nová tvrzení a označit důkazy k jejich prokázání, s tím, že tyto důkazy nebyly žalobcům ani jejich právnímu zástupci známy, nýbrž byly náhodou z historických bádání známy k dispozici substituujícímu advokátovi, nejsou způsobilé vyvolat pochybnosti o správnosti závěru okresního soudu.

24. Žalobci nyní uvádené skutečnosti jsou novými tvrzeními, která do doby jednání odvolacího jednání ze strany žalobců nezazněly a nelze k nim (ani připojeným důkazům) tudíž s ohledem na ust. § 205a o.s.ř. přihlédnout. Nadto žalobci v doplnění odvolání tvrdí, že se fakticky nedomáhají zřízení služebnosti nezbytné cesty, ale v zásadě žádají o „obnovení původního pokojného stavu“. Dle žalobců okresní soud tedy věc nesprávně právně posoudil. Žalobci však, jak je již výše uvedeno, v rozporu s ust. § 118b tvrdí zcela nové skutečnosti a k jejich prokázání označují nové důkazy. Z obsahu podání žalobců navíc není jednoznačně seznatelné, zda nadále trvají na zřízení služebnosti nezbytné cesty, případně se domáhají ochrany původního pokojného stavu, tedy držby práva cesty dle ust. § 1006 a následujících o.z. Tyto skutečnosti však nejsou podstatné pro posouzení správnosti rozhodnutí okresního soudu, neboť jak je výše uvedeno, jde o skutečnosti, tvrzení a důkazy v systému neúplné apelace nepřípustné. Odvolací soud proto k těmto skutečnostem přihlédnout nemohl.

25. Vycházeje ze shora rozvedených úvah krajský soud rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

26. O nákladech odvolacího řízení krajský soud rozhodl podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a v odvolacím řízení úspěšnému žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšným žalobcům. Náklady odvolacího řízení na straně žalovaného jsou tvořeny odměnou zástupce žalovaného za dva úkony právní služby, a to vyjádření se k odvolání žalobců a doplnění odvolání žalobců po , částka, a odměnou ve výši ½ za účast při vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu ve výši , částka, (§ 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 9 odst. 3 písm. c/, § 11 odst. 2 písm. f/ vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb) a k ní přináležejícími 3 paušálními náhradami hotových výdajů po , částka, (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Celkem tak náklady odvolacího řízení na straně žalovaného dosáhly , částka, . Uvedenou částku jsou žalobci povinni nahradit žalovanému ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalovaného (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o.s.ř.).