15 C 213/2022

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem Mgr. Petrem Machačkou ve věci žalobců: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 Jméno zainteresované osoby 2/0 Datum narození zainteresované osoby 2/0 Adresa zainteresované osoby 2/0 zastoupeni advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 2/0 proti žalované: ALEMA Lanškroun s.r.o., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o zřízení věcného břemene

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované k rukám její právní zástupkyně náhradu nákladů řízení ve výši 12 315 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou ze dne 7. 10. 2022, upřesněnou při jednání dne 19. 4. 2023, se žalobci domáhali zřízení služebnosti práva cesty na pozemky žalované parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, zapsaných na LV č. , hodnota, pro obec a k. ú. , adresa, , a to za náhradu 1 000 Kč. Žalobkyně č. , hodnota, se zřízení této služebnosti domáhala ve prospěch sousedního pozemku ve svém vlastnictví, parc. č. , hodnota, zapsaným na LV č. , hodnota, pro obec a k. ú. , adresa, . Žalobce č. , hodnota, se zřízení této služebnosti domáhal ve prospěch sousedního pozemku ve svém vlastnictví, parc. č. , hodnota, zapsaným na LV č. , hodnota, pro obec a k. ú. , adresa, a žalobkyně č. , hodnota, se zřízení této služebnosti domáhala ve prospěch sousedního pozemku ve svém vlastnictví, parc. č. , hodnota, zapsaným na LV č. , hodnota, pro obec a k. ú. , adresa, . Žalobci se zřízení služebnosti domáhali z toho důvodu, že jim žalovaná přístup na své pozemky uzavřela, čímž ovšem zamezila přístupu k pozemkům ve vlastnictví žalobců a tedy došlo k mezení jejich užívacího práva. Na pozemky žalobců je přístup možný pouze z účelové komunikace, nacházející se na pozemcích žalované. Tato komunikace existovala historicky a její užívání se sousedním pozemkem bylo dáno vzájemnou tolerancí a respektem. Tak tomu bylo do doby, kdy firmu převzala žalovaná. Ta začala uplatňovat vlastnická práva a postupně omezovat užívací práva (jež byla zajištěna užíváním zmíněné komunikace), a to až do úplného znemožnění přístupu. Nemovitosti, k nimž žalobci požadují zřízení služebnosti práva cesty, představují zahrady řadových domů ve vlastnictví jednotlivých žalobců. V minulosti přitom k přístupu na tyto pozemky z účelové komunikace nebylo bráněno. K omezení vstupu na tuto komunikaci došlo poprvé 18. 7. 1997, kdy vlastník firemního areálu vstup omezil pouze na dobu uvedenou v omezení. Žalobci se tomuto omezení přizpůsobili. Dne 4. 11. 2009 došlo ještě k výraznějšímu omezení práva žalobců. Nyní bez jakéhokoliv oznámení došlo k zamezení jakéhokoliv přístupu. V důsledku tohoto omezení dojde k narušení bezpečnosti dopravy na hlavní komunikaci, neboť vše co souvisí s údržbou a užíváním předmětných pozemků se bude muset provádět z hlavní komunikace. Žalobkyně č. 1 má v péči nezletilého syna trpícího autismem. Tento byl zvyklý nastupovat do vozidla ze zahrady nemovitosti. Omezením utrpěl trauma, s nímž se není schopen vyrovnat, a jeho zdravotní stav se zhoršil, což dokládají lékařské zprávy. Rodina žalobkyně dokonce zvažovala podání trestního oznámení za ublížení na zdraví. Manžel žalobkyně č. 1 je živnostník a materiál a vybavení skladoval na pozemku rodinného domu. V důsledku omezení je nucen odmítat zakázky pro nemožnost manipulace s potřebným materiálem. Žalobce č. 2 má na svém pozemku stavební suť a odpad a nemá možnost jej přes žádost odvézt ze svého pozemku. Žalobci č. 2 navíc nebylo žalovanou uděleno povolení k parkování členů rodiny, kteří přijeli na rodinnou oslavu, na pozemku žalované. Žalobkyně č. 3 je invalidní a stejně jako její manžel je držitelem průkazu ZTP.

2. Žalovaná v podání ze dne 20. 2. 2023 navrhla žalobu zamítnout, a to z následujících důvodů. Žalovaná je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. , Anonymizováno, , jehož součástí je budova č. p. , Anonymizováno, v , adresa, – průmyslový objekt, zapsaný na LV č. , hodnota, v katastru nemovitostí pro obec a k. ú. , adresa, . Žalovaná předmětný pozemek koupila od společnosti , jméno FO, v roce 1997 jako uzavřený výrobní areál, ohraničený plotem a přístupný přes uzavíratelnou bránu. Nejednalo se tedy o prostor, v němž se může volně pohybovat veřejnost. Pokud jde o přístup k předmětným pozemkům žalobců, tedy zahradám, jsou všechny přístupné z obecní komunikace prostřednictvím pozemků, na nichž se nachází nemovitosti žalobců. Přístup k pozemku parc. č. , hodnota, je možný prostřednictvím navazujícího pozemku parc. č. , Anonymizováno, (žalobce č. 1), přístup k pozemku parc. č. , hodnota, je možný prostřednictvím navazujícího pozemku parc. č. , hodnota, (žalobce č. 2) a přístup k pozemku parc. č. , hodnota, z navazujícího pozemku parc. č. , hodnota, (žalobkyně č. 3). Nadto je třeba zdůraznit, že žalobkyně č. 3 spolu se spoluvlastnicí , jméno FO, získaly vlastnické právo k pozemku parc. č. , hodnota, koupí od města až v roce 2022 poté, co dne 3. 3. 2022 jednání žalované s vlastníky sousedních nemovitostí v souvislosti s jejich neoprávněným vstupem do jejího výrobního areálu. Dle § 7 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích se účelovou komunikací rozumí i pozemní komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu, která slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru. Zákon tedy ponechává na vůli vlastníka, zda umožní tuto účelovou komunikaci uvnitř svého areálu užívat i jiné osobě. Pokud žalobci v minulosti využívali přístup ke svým dotčeným pozemkům, zahradám přes pozemek žalované, činily tak na základě předchozí ústní dohody se zástupcem žalované. V souvislosti s rozšířením podnikatelské činnosti žalované – postavením nové skladovací haly a zvýšením pohybu kamionů, vysokozdvižných vozíků atp. přistoupila žalovaná k elektronickému zabezpečení areálu a vstup do něho i s ohledem na bezpečnost a ochranu zdraví je umožněn pouze zaměstnancům a oprávněným osobám. K omezení stávajícího přístupu žalobců tak došlo po předchozím oznámení dne 1. 6. 2022. Současně bylo žalobcům sděleno, že jim bude umožněn přístup k jejich pozemkům (zahradám) v nezbytně nutných individuálních případech po předchozí domluvě, a to zejména za účelem návoz uhlí, dřeva, stavebního materiálu apod. Od té doby o průjezd požádali pouze manželé , jméno FO, v lednu 2023 a bylo jim vyhověno. Ještě než došlo k zamezení přístupu žalobců na výrobního areálu žalované, došlo dne 3. 3. 2022 k jednání, jemuž byl přítomen i tehdejší místostarosta města , adresa, , pan , jméno FO, , který potvrdil oprávněnost postupu žalované. Jmenovaný potvrdil rovněž skutečnost, že žalobkyně č. 3 pozemek parc. č. , hodnota, kupovala již s vědomím toho, že bude přístupný toliko přes dům. Jednání se zúčastnil rovněž , tituly před jménem, , jméno FO, , bývalý ředitel společnosti , jméno FO, , který účastníky informoval o tom, že pozemek parc. č. , Anonymizováno, byl i předtím, než jej nabyla žalovaná, uzavřeným výrobním areálem s přístupem možným pouze zaměstnancům , jméno FO, a vlastníkům přilehlých zahrad byl přístup umožňován pouze individuálně po předchozí domluvě. Žalobci kromě toho, že využívali pozemek žalované pro přístup ke svým pozemkům (zahradám), tak také na pozemku žalované parkovali svými vozidly. Po jednání dne 3. 3. 2022 zřídilo město , adresa, panu , jméno FO, na obecní komunikaci vyhrazené místo k parkování vozidla, a to naproti domu č. p. 20, v němž se žalobkyní č. 3 bydlí. Žalobci tedy přístup ke svým pozemkům zajištěn mají, neboť bezprostředně navazují na jejich rodinné domy. Snaha o zřízení věcného břemene je tak motivována pouze ziskem pohodlnějšího přístupu k pozemkům.

3. Při jednání dne 19. 4. 2023 žalobci upřesnili petit co do specifikace pozemků a výše náhrady za zřízení služebnosti průjezdu, přičemž soud změnu žaloby, kdy mj. došlo o její rozšíření o pozemek parc. č. , Anonymizováno, ve vlastnictví žalované, rovněž zapsaný na LV č. , hodnota, , připustil. Žalobci uvedli, že , adresa, umožňuje velmi špatný přístup k nemovitostem žalobců, i když tam nějaká parkovací místa jsou naproti přes ulici. Auta nemohou pořádně najet k domu a staří lidé jako , jméno FO, chodící o berlích se k nim nemohou pořádně dostat. Není tam možnost přechodu. Žalovaná setrvala na svém dosavadním vyjádření s tím, že žalobci mají zajištěn dostatečný přístup na své pozemky ze svých rodinných domů, a za této situace si nemohou vyžadovat přístup přes vedlejší průmyslový objekt.

4. Z lékařských zpráv , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 13. 7. 2020, dne 15. 2. 2022 a dne 28. 7. 2022 ke zdravotnímu stavu syna žalobkyně č. 1 soud zjistil, že tento trpí poruchou autistického spektra (PAS) vysokofunkční, v posledních měsících s negativním trendem. Podrobnější informace o zdravotním stavu soud zjistil ze zprávy , tituly před jménem, , jméno FO, o psychologickém vyšetření ze dne 3. 10. 2019. S ohledem na zdravotní stav byl synovi žalobkyně č. 1 doporučen odklad školní docházky, viz zpráva Speciálně pedagogického centra ROSSA ze dne 21. 3. 2022.

5. Z živnostenského listu manžela žalobkyně č. 1 , jméno FO, soud zjistil, že tento podniká v oboru truhlářství a dle čestného prohlášení žalobkyně č. 1 bydlí se jmenovanou ve společné domácnosti na adrese , adresa, .

6. Z rozhodnutí ONV , adresa, o přidělení pozemků do osobního užívání ze dne 27. 1. 1975 soud zjistil, že manželům , Anonymizováno, byl přidělen do osobního užívání pozemek parc. č. , hodnota, – st. plocha a pozemek parc. č. , hodnota, – zahrada.

7. Z listiny označené jako zabezpečení průjezdu továrním objektem , právnická osoba, . ze dne 18. 7. 1997 soud zjistil, že žalobcům bylo sděleno, že jim bude umožněn průjezd přes tovární objekt pouze ve všední dny v době pracovní směny, což je od 6:00 hod do 15:00 hod. Opatření bylo přijato s účinností od 4. 8. 1997. Požadavek projetí je třeba hlásit vrátnému, který průjezd umožní.

8. Z listiny označené jako oznámení o zamykání hlavní vjezdové brány do areálu fi. , právnická osoba, , adresa, ze dne 4. 11. 2009 soud zjistil, že bylo žalobcům oznámeno, že v pracovní dny od 22:30 hod. dojde k zamykání brány, k otevření bude docházet ve 4:30 hod., a to pouze v pracovní dny. Přes víkend bude brána uzamčena. Z uvedeného důvodu žalovaná slíbila dodat žalobcům klíče od brány, aby mohli v případě jejího zamčení projet. Povinností žalobců pak současně bylo za sebou bránu poté zavřít.

9. Z listiny nesoucí datum 17. 9. 2018 soud zjistil, že žalovaná oznámila žalobcům zprovoznění otevírání a zavírání posuvné brány pomocí mobilního telefonu, kdy jim bylo sděleno telefonní číslo, které umožní otevření brány ve stanovené době, tj. od pondělí do pátku v čase od 5:00 do 23:00 hod. a od 5:00 do 15:00 hod. v sobotu a od 20:00 do 23:00 hod. v neděli.

10. Z náčrtu k. ú. , Anonymizováno, č. , hodnota, -, Anonymizováno, soud zjistil, jakým způsobem jsou uspořádány nemovitosti žalobců ve vztahu k výrobnímu areálu a pozemkům ve vlastnictví žalované.

11. Z předložené fotodokumentace soud zjistil podobu rodinných domů žalobců, přehled o obecní komunikaci před těmito domy i informaci o zřízeném stání pro žalobkyni č. 3, resp. jejího manžela.

12. Z předložené ortofotodokumentace vytěžené z katastru nemovitostí soud zjistil průběh jednotlivých parcel žalobců a žalované a z přiložené fotodokumentace pak zjistil, jak vypadají zadní trakty nemovitostí žalobců, resp. jejich zahrady, a to z pohledu areálu žalované.

13. Svědek , tituly před jménem, , jméno FO, v rámci svědecké výpovědi při jednání dne 20. 11. 2023 uvedl, že byl zaměstnancem společnosti , jméno FO, od roku 1981. Od roku 1986 pak stál v čele státního podniku , jméno FO, v , adresa, , kde řídil výrobu a následně se stal předsedou představenstva a ředitelem společnosti , jméno FO, . Někdy v roce 1996 nebo 1997 došlo k prodeji areálu firmy žalované firmě , Anonymizováno, . Před třemi lety byl přizván na schůzku s vlastníky sousedních nemovitostí, kde uvedl, že v minulosti byl areál vždy střežen a oplocen a přístup byl možný pouze na žádost. Pokud někdo přístup potřeboval, tak mu však nebylo bráněno, např. když přivezl dřevo, stavební materiál apod. Rozporoval ovšem, že by existoval volný přístup k nemovitostem žalobců přes areál. Postupem doby došlo k tomu, že střežení areálu nebylo tak přísné jako v minulosti, došlo např. k odzbrojení vrátného, nicméně brána se na noc určitě zavírala. Nikdo tam tedy nemohl chodit, jak chtěl. Stávalo se, že jednou za rok někdo přišel, přístup se mu umožnil. V žádném případě se neumožňoval přístup osobních automobilů za účelem přepravy osob, ale jen třeba za účelem dovozu stavebního materiálu apod. Svědek uvedl, že je pravda, že se to dříve tolik neřešilo, a když někdo přijel už potřetí, tak se s tím tolik nenadělalo, ale to vyplývalo z toho, že se jednalo o osoby známé. V případě, že by se změnila např. osoba vrátného nebo vlastníka sousední nemovitosti, museli by si podávat žádost. Svědek dále uvedl, že si myslí, byť si tím již není zcela jist, že mezi zahrádkami a oplocením areálu byla nějaká cestička, která mohla sloužit i k příjezdu, auto by se tam vešlo. Nicméně majitelé se tehdy nějak nepohodli a cestičku si rozparcelovali mezi sebe. Svědek uvedl, že nechápe, že se žalobci mezi sebou nedohodnou a namísto toho se domáhají přístupu vůči třetímu subjektu. Svědek tedy uvedl, že v minulosti to byla pouze dobrá vůle , jméno FO, , že byl žalobcům umožňován přístup k zadním traktům. Povolení vjezdu, resp. žádost, se zpravidla řešila na místě u brány. Vjezd musel schvalovat ředitel závodu, nebylo to v kompetenci vrátného. Pokud někdo věděl, že mu přivezou stavební materiál, mohl si to dopředu zařídit. K žádostem o vjezd nicméně docházelo třeba jen jednou do roka. Pokud vrátný pustil do areálu vlastníka sousední nemovitosti jen proto, že tam jel už po několikáté, tak to byl šlendrián, ale neřešilo se to. V areálu dříve neparkovala vozidla zaměstnanců, což dnes již neplatí. Závěrem svědek uvedl, že i podle tehdy platných předpisů neměli majitelé sousedních nemovitostí v areálu co dělat.

14. Svědek , jméno FO, v rámci svědecké výpovědi při jednání dne 20. 11. 2023 uvedl, že působil v pozici místostarosty , adresa, a v této pozici se rovněž účastnil schůzky mezi žalobci a žalovanou. Svědek si nebyl jistý, zda se schůzky tehdy účastnila paní , jméno FO, , ale určitě byli přítomni , jméno FO, , pan , Anonymizováno, i , tituly před jménem, , jméno FO, , ředitel , jméno FO, . Za město si tehdy vyslechli stanovisko , Anonymizováno, a sám svědek s ním souhlasil, protože v minulosti nebyl volný přístup do areálu firmy. Schůzka byla ukončena s tím, že žalovaná umožní jednou až třikrát za rok majitelům nemovitostí přístup, pokud budou potřebovat zavézt uhlí nebo nějaký stavební materiál. Svědkovi na tom nepřišlo nic zvláštního, neboť ve městě je spousta nemovitostí, které nemají přístup k zadním traktům, stejně jako jen nemá on sám. Nikdo tomuto závěru nekladl odpor, a proto svědka překvapilo, že věc skončila až u soudu. Výsledkem schůzky také měla být písemná smlouva, určitě to nemělo skončit ústní dohodou. Pokud jde o parkování před dotčenými nemovitostmi, jedná se o komunikaci kraje a parkovat se na ní dá. , jméno FO, si podávali žádost o parkovací stání na město. Parkovacích míst je nicméně nedostatek a nelze vždy zaparkovat před domem. Svědek dále uvedl, že když si záležitost studoval, zjistil, že za zahradami byla v minulosti ulička, nebo to tak alespoň vypadá z geometrického plánu, kde byl nějaký úzký pruh. , jméno FO, svou nemovitost koupila až poté co svědkovi skončilo funkční období, zřejmě v říjnu 2022. Situace na místě jí tak musela být známá. Nejbližší přechod k nemovitostem se nachází zhruba 100 až 150 m od krajního domu žalobců, parkuje se přes ulici. Nicméně na straně žalobců žádný zákaz stání nebo zastavení není a zastavit tam lze, komunikace je dost široká a navíc je tam autobusová zastávka. Svědek uvedl, že mu není známo, zda si jiné vlastníci žádají zřízení zadních vchodů ke svým nemovitostem. Na schůzce bylo řečeno, že panu , Anonymizováno, o víkendech najížděly návštěvy a parkovaly v areálu žalované, což se jim asi nelíbilo.

15. Z dalších listinných důkazů, zejména nepodepsaného návrhu dohody o podmínkách vstupu na pozemky žalované soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti16. Na základě shora uvedených skutečností dospěl soud k následujícím zjištěním.

17. Žalobci jsou vlastníky nemovitostí sousedících s nemovitostmi žalované, kdy spolu sousedí zadní trakty těchto nemovitostí, resp. zahrady, žalobců a areál žalované. Tuto skutečnost strany nečily spornou, stejně tak nikdo nerozporoval skutečnost, že se uskutečnila schůzka mezi těmito stranami za účelem řešení přístupu žalobců k zadním traktům jejich nemovitostí prostřednictvím přístupu přes areál žalované. Z listin z roku 1997, 2009 a 2018 soud zjistil, že žalovaná oznamovala žalobcům omezování vstupu do svého areálu, informovala je o časech zavírání vjezdové brány a možnost vstupu. Ze svědecké výpovědi , tituly před jménem, , jméno FO, pak vyplynulo, že v minulosti byl objekt žalované vždy střežen a platila omezení vstupu. Tuto skutečnost potvrdil i další svědek , jméno FO, .

18. Po právní stránce soud hodnotil věc následovně.

19. Dle § 1257 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) může být věc zatížena služebností, která postihuje vlastníka věci jako věcné právo tak, že musí ve prospěch jiného něco trpět nebo něčeho se zdržet.

20. Dle § 1260 odst. 1 o. z. služebnost se nabývá smlouvou, pořízením pro případ smrti nebo vydržením po dobu potřebnou k vydržení vlastnického práva k věci, která má být služebností zatížena. Ze zákona nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci se služebnost nabývá v případech stanovených zákonem.

21. Dle § 1029 odst. 1 o. z. vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek.

22. Dle § 1029 odst. 2 o. z. nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo, má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty.

23. Dle § 1032 odst. 1 písm. c) o. z. soud nepovolí nezbytnou cestu, žádá-li se nezbytná cesta jen za účelem pohodlnějšího spojení.

24. Dle § 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích je účelová komunikace pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Příslušný silniční správní úřad obecního úřadu obce s rozšířenou působností může na žádost vlastníka účelové komunikace a po projednání s Policií České republiky upravit nebo omezit veřejný přístup na účelovou komunikaci, pokud je to nezbytně nutné k ochraně oprávněných zájmů tohoto vlastníka. Úprava nebo omezení veřejného přístupu na účelové komunikace stanovené zvláštními právními předpisy tím není dotčena. Dle odst. 2 téhož ustanovení je účelovou komunikací i pozemní komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu, která slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu. Tato účelová komunikace není přístupná veřejně, ale v rozsahu a způsobem, který stanoví vlastník nebo provozovatel uzavřeného prostoru nebo objektu. V pochybnostech, zda z hlediska pozemní komunikace jde o uzavřený prostor nebo objekt, rozhoduje příslušný silniční správní úřad.

25. Na základě shora uvedených skutečností rozhodl soud o zamítnutí žaloby, neboť neshledal předpoklady pro zřízení služebnosti práva cesty, a to z následujících důvodů. Předpokladem pro zřízení služebnosti práva cesty je především nedostatečné spojení nemovitosti s veřejnou cestou. V daném případě však spojení existuje a dle názoru soudu jednoznačně spojení dostačující, neboť pozemky k nimž žalobci navrhují zřídit služebnost cesty, přímo navazují na jednotlivé nemovitosti každého ze žalobců a právě skrze tyto nemovitosti jsou pohodlně přístupné. Ze svědeckých výpovědí, zejména z výpovědi , tituly před jménem, , jméno FO, , přitom navíc jednoznačně vyplynulo, že nikdy v minulosti neexistoval volný přístup do areálu společnosti , jméno FO, , neboť se jednalo o střežený areál a vstup do něho byl možný pouze po předchozí domluvě na základě povolení. Soud považuje tuto výpověď za přesvědčivou, neboť se jednalo o státní podnik a jen stěží si lze představit, že by stát umožňoval volný přístup veřejnosti do takového areálu. Jak ze svědecké výpovědi dále vyplynulo, na této praxi se nic nezměnilo ani po roce 1989. V žádném případě tak nelze souhlasit s tvrzením žalobců, že bylo běžnou praxí volně pouštět majitele sousedních nemovitostí do areálu podniku , jméno FO, , resp. žalované. Žalobci tuto skutečnost nijak neprokázali a nevyplývá ani z jiných předložených důkazů. Nejrůznější oznámení žalované svědčí spíše o dobré vůli žalované umožnit žalobcům občasný vjezd do svého areálu, nicméně jak vyplývá i ze zákona o pozemních komunikacích, je věcí vlastníka, zda a případně v jakém rozsahu, umožní užívání účelové komunikace nacházející se v uzavřeném prostoru jeho areálu i jiným než oprávněných subjektům. Žalobci tedy nijak neprokázali důvodnost svého nároku, přičemž soud poznamenává, že ani zdravotní důvody syna žalobkyně a) nejsou dostatečnými důvody pro zřízení této služebnosti za situace, kdy evidentně existuje možnost přístupu k nemovitostem žalobců z veřejné komunikace před domem. Ostatně ani z předložených lékařských zpráv žádná taková potřeba nevyplývá. V případě žalobkyně c) která prokazatelně vlastnictví nemovitosti získala teprve v posledních letech nelze hovořit o tom, že by se mohla odkazovat na jakousi dřívější praxi, která jak ovšem vyplývá ze shora uvedených skutečností, nebyla nijak prokázána a soud se s její existencí neztotožňuje. Žalobkyně c) tedy nepochybně musela vědět, jaká situace ohledně přístupu k nemovitosti kterou kupuje, existuje. Ostatně z předložené fotodokumentace a svědecké výpovědi , jméno FO, vyplynulo, že v daném místě existuje i možnost parkování, pro manžele , jméno FO, dokonce mělo být zřízeno konkrétní parkovací stání nedaleko od domu. Odůvodňovat potřebu zřízení služebnosti cesty skutečností, že lze parkovat na protější straně rušné ulice považuje soud za zjevně pomýlené a neodůvodňující důvodnost omezení vlastnického práva žalované. Tvrzené skutečnosti jednoznačně vytváří dojem, že se žalobci podanou žalobou pouze snaží získat nezbytnou cestu za účelem pohodlnějšího spojení, což zákon výslovně zakazuje. I kdyby tomu tak ovšem nebylo, dospěl soud jak shora uvedeno k závěru, že existuje dostatečný přístup k nemovitostem žalobců a není tedy na místě zřízením služebnosti omezovat vlastnické právo žalované, která nadto evidentně projevuje nadále ochotu poskytnout žalobcům v odůvodněných případech, jako je závoz uhlí, stavebního materiálu apod. po předchozí domluvě možnost přístupu na své pozemky. S ohledem na shora uvedené proto soud výrokem I. žalobu v plném rozsahu zamítl.

26. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. svědčí procesně zcela úspěšné žalované vůči žalobcům právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení byly určeny dle vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále jen „AT“), a to konkrétně ve znění od 1. 7. 2014. Jde o odměnu advokáta za čtyři úkony právní služby dle § 9 odst. 3 písm. c) AT, resp. § 7 bod 5 AT – po 2 500 Kč [1 500 + (25 x 40)] za přípravu a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě a jednání u soudu dne 19. 4. 2023 a 20. 11. 2023 - celkem 10 000 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g) AT), a o náhradu hotových výdajů spojených s každým ze 4 úkonů – vždy po 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT), tj. celkem 1 200 Kč. Žalobci též náleží právo na náhradu za promeškaný čas v souvislosti s poskytnutím právní služby za 4 půlhodiny dle § 14 odst. 3, tj. celkem 400 Kč a náhradu cestovného, která dle § 1 vyhl. č. 467/2022 Sb. ve spojení s § 157 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce za ujetých 44 km na trase Lanškroun – Svitavy a zpět, k jednáním dne 19. 4. 2023 a 20. 11. 2023 celkem 715 Kč {88 x [5,2 + (0,071 x 41,20)]}. Náhrada nákladů řízení tak činí celkem 12 315 Kč (10 000 + 1 200 + 400 + 715). Tyto náklady jsou žalobci povinni nahradit žalované společně a nerozdílně k rukám její zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).