27 CO 197/2021

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Chmelíka, Ph.D. a soudců Mgr. Pavla Hradeckého a JUDr. Martina Tomka ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem obec a číslo , PSČ obec zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnictví, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 31. 5. 2021, č. j. 4 C 200/2018-129, a doplňujícímu rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 4. 11. 2021, č. j. 4 C 200/2018-150,

I. Řízení o odvolání žalobce proti výroku I rozsudku okresního soudu ze dne 31. 5. 2021, č.j. 4 C 200/2018-129, se zastavuje.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I. a II. doplňujícího rozsudku okresního soudu ze dne 4. 11. 2021, č.j. 4 C 200/2018-150, potvrzuje.

III. Rozsudek okresního soudu ze dne 31. 5. 2021, č.j. 4 C 200/2018-129, se ve výrocích II. až IV. mění takto: Žalovaný je povinen nahradit žalobci k rukám jeho advokáta náklady řízení před okresním soudem ve výši 49 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovaný je povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu v Chrudimi náklady státu ve výši 7 820,30 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobce je povinen nahradit žalovanému k rukám jeho advokáta náklady odvolacího řízení ve výši 5 314,30 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem ze dne 31. 5. 2021 určil, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], jak je tento pozemek vymezen geometrickým plánem [titul] [jméno] [příjmení] [číslo] který je nedílnou součástí tohoto rozsudku (výrok I.) Okresní soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a uložil každému z účastníků povinnost nahradit České republice náklady řízení státu ve výši 3 049 Kč (výroky III. a IV.).

2. Okresní soud po vrácení spisu krajským soudem bez věcného vyřízení, neboť v projednávané věci nebylo rozhodnuto o celém předmětu řízení, doplnil rozsudkem ze dne 4. 11. 2021, č. j. 4 C 200/2018-150, rozsudek ze dne 31. 5. 2021 tak, že ve výroku I. doplňujícího rozsudku zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem části pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], a to té části, která je ohraničena pomyslným pokračováním stávající kamenné zdi od bodu nacházejícího se naproti od půli vrat domu [adresa] v [část obce] (bod č. 1 na geometrickém plánu [titul] [jméno] [příjmení] [číslo]) až k bodu představujícímu průsečík pomyslného pokračování stávající kamenné zdi a kolmice jdoucí od rohu domu [adresa] v [část obce]. Ve výroku II. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o vydání doplňujícího rozsudku.

3. V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem části pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], která je vyznačena na geometrickém plánu (dále i„ předmětná část pozemku“). Jako vlastník této části pozemku je v katastru nemovitostí veden žalovaný. Žalobce, který je vlastníkem sousedních pozemků parc. č. st. [par. č. st.] a parc. [číslo] v [katastrální uzemí], však podle svého přesvědčení nabyl vlastnické právo k předmětné části pozemku vydržením. Žalobce totiž při nabytí vlastnického práva k sousedním pozemkům v roce [rok] neměl důvod pochybovat, že by předmětná část pozemku nebyla v jeho vlastnictví. Žalovaný rovněž nezpochybňoval žalobcovu držbu předmětné části pozemku až do roku 2017, kdy odstranil část plotu, který se podle žalovaného nacházel na pozemku města. Žalobce tak má za to, že vydržel vlastnické právo k předmětné části pozemku nejpozději dne 12. 10. 1984.

4. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Namítal neurčitost označení předmětné části pozemku v nákresu, který je přílohou žaloby. Poukázal dále na skutečnost, že na pozemku parc. [číslo] se nachází místní komunikace III. třídy, kterou žalovaný udržuje, přičemž tak činil i v minulosti. Z toho se dá dovodit nedostatek dobré víry žalobce. Tomu pak odpovídá i skutečnost, že žalobce zřejmě neplatil daň z nemovitosti týkající se jím tvrzené předmětné části pozemku.

5. Vlastní předmět sporu byl vymezen až při místním ohledání, které se uskutečnilo dne [datum] Okresní soud při místním ohledání pořídil fotodokumentaci, která byla provedena k důkazu a sloužila i jako pomůcka při svědeckých výsleších. Svědci [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] sice potvrdili, že kamenná zeď sahala dál směrem k rohu domu [adresa], nicméně mezi svědky, kteří hovořili o různých obdobích, ve kterých existenci kamenné zdi vnímali, nepanovala shoda, kde končila. Svědek [příjmení], který hovořil o umístění zdi v 80. letech minulého století, uváděl, že zeď sahala po výklenek, který byl na fotografii na č.l. 61 označen bodem A. Svědkyně [příjmení], která vypovídala o ještě dřívějším období, si pamatovala, že zeď sahala až za výklenek a že po zmizení části kamenné zídky se na nezaplocené části pozemku pásly husy od všech lidí z obce. Svědek [příjmení], který k žalobci jezdil do roku 1987 nebo 1988 jednou nebo dvakrát ročně pro seno, se domníval, že zeď šla až na roh domu, ale nebyl si tím jistý. Svědkyně [příjmení], která na místě byla naposledy v roce 2009 nebo 2010, odhadovala, že zeď pokračovala až do poloviny velkých vrat. Svědkyně [příjmení] a svědek [příjmení] se shodli na tom, že naproti výklenku označeného na fotografii na č.l. 61 bodem A se nacházela branka. Svědkyně [jméno] [příjmení] i další svědci potvrdili, že současná štěrková cesta na pozemku parc. [číslo] byla dříve hliněná a více se odkláněla od domu [adresa]. Na rohu domu stála lípa, kterou bylo nutné objíždět.

6. Okresní soud měl listinnými důkazy, a to kupní smlouvou ze dne 20. 9. 1974 a výpisem z katastru nemovitostí, prokázáno, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. st. [par. č. st.], jehož součástí je stavba [adresa], a dále pozemku parc. [číslo] vše v [katastrální uzemí]. Jako vlastník pozemku parc. [číslo] je v katastru nemovitostí zapsán žalovaný.

7. Okresní soud měl po provedeném dokazování za prokázané, že výrazně větší část předmětné části pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí] se nacházela za stávajícím plotem a kamennou zdí, které předmětnou část pozemku připojovaly k pozemkům žalobce parc. č. st. [par. č. st.] a parc. [číslo]. Okresní soud poté, co zjistil, že žalobce má ve smyslu ustanovení § 80 občanského soudního řádu (dále „o.s.ř.“) naléhavý právní zájem na požadovaném určení, bez kterého by nemohl být zapsán jako vlastník předmětné části pozemku do katastru nemovitostí, dospěl k závěru, že žalobce větší část požadovaného pozemku vydržel. Soud prvního stupně připomněl, že institut vydržení byl do českého právního řádu vrácen až s účinností od 1. 1. 1992 a k vydržení tak nemohlo dojít před tímto datem, jak tvrdil žalobce. Předpokladem vydržení vlastnického práva k nemovité věci je oprávněná držba a uplynutí desetileté vydržecí doby. V projednávané věci bylo nepochybné, že žalobce vydržel tu část pozemku, která se nachází za stávajícím drátěným plotem, resp. kamennou zdí, protože je zřejmé, že žalobce tento pozemek držel a ovládal takovým způsobem, že mu tento pozemek patří. Žalobce byl vlastně v omylu, neboť tuto část pozemku považoval za součást svého pozemku parc. [číslo] resp. parc. [číslo]. Žalobce se ujal držby této části pozemku koupí pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] v [katastrální uzemí] a stal se jejím vlastníkem k 1. 1. 1992.

8. Podle soudu prvního stupně žalobce vydržel i část pozemku nacházející se mezi domem a kamennou zdí, která sice již neexistuje, ale v minulosti zde stála. Ze svědeckých výpovědí jednoznačně vyplynulo, že kamenná zeď sahala dál než dnes, i když se svědci neshodli, kam až to bylo. Okresní soud po provedeném dokazování uzavřel, že se kamenná zeď ke dni 1. 1. 1992 prokazatelně nacházela naproti polovině vrat domu [adresa]. To prokazuje výpověď svědkyně [příjmení], která na rozdíl od svědků [příjmení] a [příjmení] hovořila o 90. letech minulého století, kdy došlo k 1. 1. 1992 k vydržení této části pozemku. S výpovědí svědkyně [příjmení] koresponduje i výpověď svědkyně [příjmení], který si pamatovala, že zeď pokračovala ještě dál od výklenku směrem k vratům.

9. Okresní soud však s ohledem na výše uvedené již neměl prokázáno, že by kamenná zeď sahala dál než do půli vrat domu [adresa] O tom hovořil jen svědek [příjmení], který si tím však nebyl jistý. Pokud žalobce i tuto část pozemku udržoval sekáním trávy, takto nelze ztotožňovat s držbou, kterou vylučuje i výpověď svědkyně [příjmení] o tom, že se v těchto místech pásly husy z celé vesnice. Žalobce, kterého tížilo důkazní břemeno stran prokázání dobré víry a faktického ovládání věci, důkazní břemeno ohledně této části pozemku od bodu č. 1 na geometrickém plánu [titul] [jméno] [příjmení] [číslo] až k bodu představujícímu průsečík pomyslného pokračování stávající kamenné zdi a kolmice jdoucí od rohu domu [adresa] v [část obce] neunesl, proto soud prvního stupně vyhověl žalobě pouze částečně.

10. Okresní soud rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení poté, co odmítl postupovat mechanicky a míru úspěchu určovat podle rozlohy pozemků. Přispěla k tomu skutečnost, že vlastní předmět sporu, ke kterému vedlo prakticky celé dokazování, představovala ta část pozemku, na které se účastníci neshodli a ohledně níž byl žalobce neúspěšný.

11. O nákladech řízení státu za vyplacené znalečné rozhodl soud prvního stupně podle § 148 odst. 1 o.s.ř. tak, že účastníkům uložil povinnost hradit tyto náklady jednou polovinou.

12. Žalobce podal proti rozsudku okresního soudu včas odvolání, a zároveň navrhl doplnění rozsudku o výrok, kterým bude rozhodnuto o zbylém uplatněném nároku, kterému soud prvního stupně nevyhověl. Žalobce k tomu dodal, že v případě, že soud prvního stupně vydá doplňující rozsudek, tak vezme zpět své odvolání proti výroku I. rozsudku okresního soudu, se kterým jinak souhlasí. Žalobce je přesvědčen, že vydržel celou část pozemku, kterou učinil předmětem sporu. Namítal, že držbu nevylučuje ani užívání věci jinou osobou, protože faktické ovládání věci se projevuje právním panstvím nad ní. V této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 204/2013. Ztrátu právního panství nad věcí tak nelze automaticky dovozovat z výpovědi svědkyně [příjmení] o tom, že se na nezaplocené části pozemku pásly husy od všech lidí z obce. K vydržení části pozemku může dojít i v případě jeho nezaplocení, pokud nad ním držitel vykonával právní panství. Žalobce je přesvědčen, že právní panství vykonával i nad částí pozemku, ohledně něhož byla žaloba zamítnuta. Svědkyně [příjmení] vypověděla, že daná část pozemku byla využívána k parkování a že byla vysekána stejně jako celé okolí domu. Svědkyně [příjmení] považovala tuto část domu za pozemek žalobce i s ohledem na to, že se tam sekala tráva a hrabalo listí. K tomu Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 22 Cdo 2724/2009 uvádí, že při zvažování dobré víry držitele je třeba přihlédnout i k postoji vlastníka, který léta užívání části svého pozemku držitelem trpěl. Žalobce jako laik neměl možnost ani po nahlédnutí do katastrální mapy poznat, že užívá část pozemku parc. [číslo]. Pokud už žalobce držel či užíval tuto část pozemku, tak je logické vzhledem k místním poměrům a tvaru pozemku, že musel být přesvědčený, že tuto část pozemku vlastní. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud změnil výrok doplňujícího rozsudku tak, že žalobě bude vyhověno i v této části. Pokud jde o náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, tak má za to, že mu mělo být přiznáno alespoň částečné právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný před podáním žaloby neuznával vydržení vlastnického práva žalobce v žádném rozsahu. Až při soudním jednání dne 18. 3. 2019 poprvé učinil nesporným vydržení vlastnického práva k zaplocené části pozemku. Pouhým pohledem na geometrický plán je zřejmé, že žalobce uspěl minimálně v rozsahu 75% a že úspěch žalobce ve věci převyšuje jeho neúspěch.

13. Žalovaný se ztotožnil s rozsudkem soudu prvního stupně a navrhl jeho potvrzení. Poukázal na skutečnost, že po skácení lípy na rohu domu [adresa] byla předmětná část pozemku užívána k průjezdu a otáčení zemědělských vozidel.

14. Žalobce vzal podáním ze dne 10. 11. 2021 odvolání proti výroku I. rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 31. 5. 2021, č.j. 4 C 200/2018-129, zpět v návaznosti na vydání doplňujícího rozsudku. Vzhledem k tomu, že v dané věci nastala situace předpokládaná v ustanovení § 207 odst. 2 o.s.ř., odvolací soud ve výroku I. zastavil řízení o odvolání žalobce proti výroku I rozsudku okresního soudu ze dne 31. 5. 2021, č.j. 4 C 200/2018-129.

15. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), osobou k němu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné (§ 202 o.s.ř.) a obsahuje náležitosti dle § 205 odst. 1 o.s.ř., rozsudek v napadeném rozsahu z podnětu odvolání přezkoumal, když přihlížel i k důvodům výslovně neuplatněným (§ 212 a § 212a o.s.ř.).

16. V posuzované věci okresní soud provedl veškeré důkazy nezbytné k objektivnímu zjištění skutkového stavu, z jednotlivých důkazů učinil správná a obsahu těchto důkazů odpovídající skutková zjištění, která promítl do správného závěru o skutkovém stavu. Proto na ně krajský soud pro stručnost odkazuje. Soud prvního stupně též srozumitelným způsobem uvedl, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil. Též jeho právní úvahy jsou správné.

17. Krajský soud souhlasí se závěrem okresního soudu, že existuje naléhavý právní zájem žalobce na určení, že je vlastníkem předmětné části pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí] (srov. § 80 o.s.ř.), neboť rozhodnutí ve věci může mít zásadní vliv na evidenci v katastru nemovitostí. Podle § 134 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění platném a účinném od 1. 1. 1992 do 31.12. 2013 (dále„ obč. zák.“), se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Předpoklady vydržení byla existence věci způsobilé k vydržení, subjektu vydržení, oprávněné držby a vydržecí doby (lhůty). Přitom do doby, po kterou měl oprávněný držitel věc v držbě, je třeba pro účely vydržení vlastnického práva započíst i dobu držby vykonávanou před 1. 1. 1992. Předpokladem pro existenci držby je kromě vůle držitele nakládat s věcí jako s věcí vlastní také faktický výkon panství nad věcí. Nemovitosti z povahy věci nelze fyzicky držet. Jejich faktické ovládání závisí na tom, zda s nimi držitel nakládá s ohledem na zvyklosti, zkušenosti a obecné názory (srov. např. žalobcem citované rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 204/2013).

18. Krajský soud souhlasí se správným závěrem okresního soudu o tom, že se žalobci nepodařilo prokázat, že by vykonával právní panství i nad částí pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], ohledně kterého byla žaloba zamítnuta. Okresní soud při jednání dne 25. 11. 2019 účastníkům sdělil, že dosud nebylo i po výsleších svědků [příjmení] a [příjmení] prokázáno, že by žalobce vydržel neoplocenou část pozemku, které se podanou žalobou o určení vlastnictví domáhá, a zároveň poskytl žalobci poučení, že je povinen prokázat, že část sporného pozemku, kde se nenachází kamenná zeď, skutečně v dobré víře držel po dobu deseti let ke dni 1. 1. 1992. Smyslem poučovací povinnosti podle § 118a o.s.ř. je postup, aby účastníku řízení nebyla zamítnuta žaloba proto, že neunesl břemeno tvrzení, aniž byl poučen, že takové břemeno má. Povinnost důkazní úzce navazuje na povinnost tvrzení, protože povinnost tvrzení bez prokázání rozhodných skutečností (unesení důkazního břemene) nevede k procesnímu úspěchu účastníka. Rozsah důkazního břemene, tedy okruh skutečností, které konkrétně musí účastník prokázat, zásadně určuje hmotněprávní norma, která je na sporný vztah aplikována. Pokud se žalobce žalobou o určení vlastnictví domáhal určení, že vydržel i část pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], která nebyla zaplocena, tak musel prokázat, že tuto část pozemku ke dni 1. 1. 1992 v dobré víře držel, tj. vykonával faktické panství nad věcí a nakládal s ní jako s věcí vlastní. Žalobce v návaznosti na poučení, kterého se mu dostalo ze strany soudu prvního stupně, navrhl výslechy svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Po výsleších těchto svědků, zejména paní [jméno] [příjmení], bylo prokázáno, že kamenná zeď sahala k 1. 1. 1992 asi do úrovně poloviny velkých vrat. Pokud jde o další nezaplocený prostor směrem k rohu domu [adresa], tak kromě výpovědí svědků, že žalobce tento prostor sekal, nebylo prokázáno nic, co by svědčilo o výkonu právního panství nad touto částí pozemku. Výkon právního panství nelze dovozovat jen ze sekání trávy na tomto pozemku. Podle výpovědi svědkyně [příjmení] byla totiž vysekaná nejen tato část pozemku, ale okolí celého domu. Krajský soud v této souvislosti připomíná i výpověď svědkyně [příjmení] o tom, že se v těchto místech pásly husy z celé vesnice a výpověď svědka [příjmení], ze které je zřejmé, že tato část pozemku, která byla předmětem odvolacího řízení, zčásti v minulosti sloužila jako cesta, což se projevilo v době, kdy si žalobce nárokovanou část pozemku vyznačil kolíky, čímž cestu zúžil zhruba na polovinu. To následně činilo řidičům problémy při vytočení zatáčky. I z toho je zřejmé, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně části pozemku, která byla předmětem odvolacího řízení.

19. Vycházeje ze shora rozvedených skutečností a veden zásadou stručnosti krajský soud v podrobnostech dále odkazuje na logické a přesvědčivé odůvodnění rozsudku okresního soudu, který shledává věcně správným, a proto jej v napadené rozsahu (výroky I. a II. doplňujícího rozsudku okresního soudu ze dne 4. 11. 2021, č.j. 4 C 200/2018-150) dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

20. Odvolací soud přistoupil ke změně rozsudku okresního soudu ve výrocích týkajících se náhrady nákladů řízení. Krajský soud má za to, že žalobci náleží právo na náhradu nákladů řízení v plné výši podle § 142 odst. 3 o.s.ř., protože mu bylo v zásadě vyhověno a neúspěch měl v poměrně nepatrné části předmětu řízení o určení vlastnictví k žalobcem vymezené části pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce] Odvolací soud vzal v souvislosti s rozhodováním o náhradě nákladů řízení dále v potaz skutečnost, že nebýt podané žaloby, nedošlo by k zanesení faktické hranice mezi pozemky na základě souhlasného prohlášení účastníků, jak je zřejmé i z korespondence účastníků, která prokazuje neúspěšný pokus o mimosoudní řešení sporu účastníků před zahájením soudního řízení. Účelně vynaložené náklady řízení žalobce před soudem prvního stupně představuje podle obsahu spisu odměna za třináct úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, návrh na nařízení předběžného opatření ze dne 19. 9. 2018, vyjádření k odvolání žalovaného proti nařízenému předběžnému opatření ze dne 2. 11. 2018, dvě vyjádření ve věci samé ze dne 2. 10. 2019 a 3. 3. 2020, účast zástupce žalobce na místním šetření dne [datum] a na šesti jednáních okresního soudu ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]) ve výši 13x 3 100 Kč (§ 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. b), § 11 odst. 1 písm. a), d), g), j) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů, dále„ advokátní tarif“), k čemuž přináleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 13x 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu) a zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč Celkem tak náklady řízení před okresním soudem na straně žalobce dosáhly částky 49 200 Kč, kterou je žalovaný povinen nahradit žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o.s.ř.).

21. Krajský soud dále neúspěšnému žalovanému uložil podle § 148 odst. 1 o.s.ř. povinnost nahradit České republice na účet Okresního soudu v Chrudimi náklady řízení státu za vyplacené svědečné svědkovi [jméno] [příjmení] ve výši 1 722,30 Kč (srov. usnesení okresního soudu na č.l. 89) a vyplacené znalečné a náhradu hotových výdajů znalci [příjmení] [jméno] [příjmení] ve výši 6 098 Kč (srov. usnesení okresního soudu na č.l. 122).

22. O nákladech odvolacího řízení mezi žalobcem a žalovaným rozhodl krajský soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a v odvolacím řízení ve věci samé úspěšnému žalovanému přiznal proti neúspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Náklady odvolacího řízení na straně žalovaného představuje odměna za jeden úkon právní služby spočívající v účasti zástupce žalovaného na jednání odvolacího soudu dne 5. 1. 2022 ve výši 3 100 Kč (§ 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. b), § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu), k čemuž přináleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu), cestovné zástupce žalovaného k jednání odvolacího soudu z [obec] do [obec] a zpět [značka automobilu], [registrační značka], při ujetí 90 km, průměrné spotřebě nafty motorové 5,2 l /100 km za 36,10 Kč a náhradě za amortizaci ve výši 4,70 Kč za 1 km, celkem cestovné činí 592 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu a vyhl. č. 511/2021 Sb.), náhrada za promeškaný čas za cestu k soudu a zpět za celkem 4 půlhodiny po 100 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a) a 3 advokátního tarifu) a 21% DPH z výše uvedených částek ve výši 922,30 Kč Celkem tak náklady odvolacího řízení na straně žalovaného dosáhly částky 5 314,30 Kč, kterou je žalobce povinen nahradit žalovanému ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalovaného (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o.s.ř.).