27 Co 199/2024

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Chmelíka, Ph.D., a soudců Mgr. Pavla Hradeckého a JUDr. Martina Tomka ve věci žalobce: Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupený advokátem Anonymizováno sídlem Anonymizováno proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená dne Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupená opatrovníkem - advokátkou Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované osoby 0/1 o zaplacení 769 228,26 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 18. 4. 2024, č. j. 7 C 241/2021 – 128,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 28 265,60 Kč k rukám jeho advokáta do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Opatrovníkovi žalované , tituly před jménem, přiznává odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 29 350 Kč, která bude vyplacena z prostředků Okresního soudu v Pardubicích.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalované zaplatit žalobci 769 228,26 Kč s úrokem z prodlení z částky 679 167,81 Kč ve výši 10 % ročně od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a dále mu v téže lhůtě nahradit náklady řízení ve výši 81 963,80 Kč k rukám jeho advokáta (výrok II.).

2. Z hlediska skutkového měl okresní soud na základě smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření ze dne , datum, , žádostí o úvěr, potvrzení o výši příjmu ze závislé činnosti, sazebníku právního předchůdce žalobce, upomínky ze dne , datum, s upozorněním na možnost zesplatnění, obratů z úvěrového účtu, z účtu stavebního spoření a výzvy ze dne , datum, prokázáno, že se právní předchůdce žalobce (, právnická osoba, .) zavázal žalované poskytnout na základě shora označené smlouvy překlenovací úvěr do výše 700 000 Kč, a ke dni přidělení cílové částky úvěr ze stavebního spoření. Na překlenovací úvěr se žalovaná zavázala provádět pravidelné měsíční splátky, tj. hradit sjednané úroky ve výši 4,58 % p.a. z poskytnutého překlenovacího úvěru, částku ve výši 2 680 Kč na úvěrový účet č. , č. účtu, , a částku 2 100 Kč povinnou úložkou na účet stavebního spoření č. , č. účtu, , splatné vždy k 25. dni kalendářního měsíce. Od přidělení cílové částky do úplného splacení úvěru se žalovaná zavázala ve fázi úvěru ze stavebního spoření splácet měsíční splátky ve výši 5 950 Kč s úrokovou sazbou 3,10 % ročně, se splatností k 25. dni kalendářního měsíce. Úvěr byl v souladu se žádostí o jeho poskytnutí vyplacen v částkách 250 000 Kč dne , datum, , 250 000 Kč dne , datum, , 100 000 Kč dne , datum, a 100 000 Kč dne , datum, , tj. celkem 700 000 Kč, jak bylo prokázáno pokyny k čerpání úvěru ze dne , datum, , , datum, , , datum, a , datum, , kdy ve všech případech byla právním předchůdcem žalobce ověřena totožnost žalované a obraty z úvěrového účtu. Sjednané pořadí splácení bylo: 1) smluvní pokuty, 2) úroky z prodlení, 3) náklady úvěru, 4) pojistné, bylo-li sjednáno, 5) úroky z úvěru, 6) jistina úvěru. Pro případ jednorázového splacení dluhu pořadí splácení bylo: 1) jistina úvěru, smluvní pokuty, 2) úroky z úvěru, 3) náklady úvěru, 4) pojistné, bylo-li sjednáno, 5) smluvní pokuty, 6) úroky z prodlení (článek II. bod 3. a 6. smlouvy). Žalovaná dohodnuté splátky řádně a včas neplnila, proto právní předchůdce žalobce využil svého práva (článek VIII. bod 1., 2. smlouvy), úvěr ke dni , datum, zesplatnil a vyzval žalovanou k úhradě dluhu ve výši 679 353,81 Kč, který již byl ponížen o zůstatek stavebního spoření ve výši 32 369,98 Kč.

3. Ze žádosti o úvěr okresní soud dále zjistil, že žalovaná byla v době uzavírání úvěru svobodná, bez vyživovacích povinností, s pracovním úvazkem na dobu neurčitou, z něhož měla průměrný čistý měsíční příjem 59 000 Kč, výše závazků žalované činila z hypotečního úvěru vzniklého v září 2017 u , Anonymizováno, , Anonymizováno, , jméno FO, 10 000 Kč měsíčně a ze spotřebního úvěru vzniklého v květnu 2016 u , jméno FO, 5 500 Kč měsíčně. Z potvrzení o výši příjmu ze závislé činnosti okresní soud dále zjistil, že v období od června do srpna 2017 činil průměrný čistý měsíční příjem žalované 59 851 Kč, žalovaná byla v zaměstnaneckém poměru v , podezřelý výraz, , adresa, od listopadu 2011 jako , Anonymizováno, , a to na dobu neurčitou, ze mzdy jí nebyly prováděny žádné srážky. Z výpisu z běžného účtu žalované okresní soud zjistil, že v červenci , Anonymizováno, byl počáteční zůstatek na účtu 62 673,99 Kč, mzda jí byla vyplacena ve výši 48 166 Kč, v měsíci srpnu , Anonymizováno, byl počáteční zůstatek na účtu 65 803,72 Kč, mzda jí byla vyplacena ve výši 58 778 Kč. Z provedených transakcí na účtu nevyplývá žádné rizikové chování žalované. Z protokolu o ověření schopnosti žadatele splácet úvěr byly zjištěny závazky žalované, jak je uvedla v žádosti o úvěr (BRKI, NRKI), v registru SOLUS, CEE, databázi neplatných dokladů, anti-fraud kontrole žalovaná neměla žádný záznam. Právní předchůdce žalobce dále pracoval s nezbytnými životními výdaji žalované dle své metodiky ve výši 5 900 Kč měsíčně, hodnotil poměr příjmů a výdajů žalované, poměr splátek vůči měsíčnímu příjmu, poměr celkového dluhu vůči ročnímu příjmu žalované, věkovou hranici žalované k datu splatnosti (, Anonymizováno, let). Z výzvy ze dne , datum, (spolu s dodejkou) okresní soud konečně zjistil, že žalovaná byla zároveň upozorněna, že pokud nedojde k uhrazení dluhu, bude zahájeno soudní řízení. Žalovaná dluh doposud přes upomínky ani zčásti nezaplatila.

4. Z právního hlediska, tj. po citaci ust. § 2395, § 1968, § 1969 a § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o.z.“), ust. § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, (dále též „z.s.ú.“) a ust. § 5 zák. č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření (ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy), okresní soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je platná, když po posouzení podstatných náležitostí smlouvy o úvěru též shledal, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru s odbornou péčí posoudil dle z.s.ú. schopnost žalované jako spotřebitele úvěr splácet, tedy dostál své povinnosti ve smyslu ust. § 86 z.s.ú. K tomu uvedl, že se poskytovatel úvěru nespokojil jen s informacemi od žalované, ale sám vyvinul potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). V daném případě byly zjištěny příjmy žalované ve výši 59 851 Kč měsíčně, po odečtení splátkového zatížení z hypotečního úvěru, spotřebního úvěru, splátek z nového úvěru ve výši 2 680 Kč a 2 100 Kč, žalované zůstávalo k nakládání 39 571 Kč, tj. dostatečná částka pro zajištění nákladů nejen na bydlení a obživu. Žalovaná byla svobodná, bezdětná, nemusela hradit žádné osobě výživné, z výpisu z účtu žalované nevyplývalo žádné rizikové chování. Výpisy z účtu taktéž obsahovaly informaci o příchozí mzdě, žalovaná byla schopna sjednané splátky hradit minimálně až do pololetí roku , Anonymizováno, (více jak 18 měsíců). Pokud tedy došlo k následnému nesplácení úvěru žalovanou, nelze jej přičítat nedodržení zákonných povinností právním předchůdcem žalobce. Na těchto závěrech nemůže nic změnit ani to, že mezi mzdou za červenec a srpen , Anonymizováno, byl rozdíl cca 10 000 Kč, případné faktické vyšší výdaje žalované než právním předchůdcem žalobce uvažované. V řízení nebyly zjištěny žádné další úvěrové či zápůjčkové závazky žalované než z hypotečního úvěru a spotřebitelského úvěru, a případnou existenci nějakého dalšího závazku nelze dovodit ani z výpisu z běžného účtu žalované u položky s označením „, Jméno zainteresované osoby 0/0, 2. část do 200 000 Kč“. Právní předchůdce žalobce aktivně ověřoval stav vedený na osobu žalované v příslušných rejstřících. Okresní soud proto uzavřel, že není namístě dovozovat absolutní neplatnost úvěrové smlouvy dle ust. § 87 z.s.ú. (k tomu odkázal i na závěry vyslovené Soudním dvorem Evropské unie v rozhodnutí z 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18).

5. Okresní soud tak s odkazem na shora zjištěný skutkový stav a za použití shora citovaných zákonných ustanovení dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 o.z.), jež byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.), že na základě této smlouvy žalovaná čerpala finanční prostředky do výše 700 000 Kč, které se zavázala splácet v pravidelných splátkách se sjednaným úrokem, avšak tuto smluvenou povinnost žalovaná řádně neplnila, tudíž právní předchůdce žalobce využil svého oprávnění a přistoupil k zesplatnění úvěru dnem , datum, . Oprávněný nárok žalobce tak činí částku 769 228,26 Kč (jistina 679 167,81 Kč + sankční úroky za dobu od , datum, do , datum, ve výši 89 874,45 Kč, poplatek za zaslanou výzvu ke splacení dluhu ve výši 130 Kč a poplatek za vedení účtu ve výši 56 Kč) s úrokem z prodlení z částky jistiny 679 167,81 Kč ve výši 10,00 % ročně od , datum, do zaplacení, když výše úroku z prodlení je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

6. Výrok o nákladech řízení okresní soud odůvodnil ust. § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), když specifikoval náklady řízení a jejich výši, ohledně nákladů s advokátním zastoupením odkázal na příslušná ustanovení vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“). Žádné mimořádné okolnosti případu pro postup dle ust. § 150 o.s.ř. okresní soud v projednávané věci neshledal.

7. Ve včas podaném odvolání směřujícím proti oběma výrokům napadeného rozsudku žalovaná (dále též „odvolatelka“) namítala, že dle okresním soudem zmíněné judikatury je třeba zabývat se otázkou, do jaké míry poskytovatel úvěru splnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, když důsledkem nesplnění takové povinnosti je vyslovení neplatnosti spotřebitelské úvěrové smlouvy. Žalobce sice v řízení předložil metodiku, dle které byla zkoumána úvěruschopnost spotřebitele, nicméně zmíněná metodika aplikuje obecné výdaje obyvatelstva, nikoli konkrétní výdaje individuálního spotřebitele. Dle odvolatelky nebyla zcela dostatečně posouzena majetková situace žalované. Z odborné literatury plyne, že příjmy žalované bylo třeba posoudit v závislosti na době splácení úvěru. Pokud tedy byla v projednávané věci doba splácení úvěru cca 17 let, pak by měl věřitel požadovat doložení příjmů spotřebitele za delší časové období, z něhož by byla patrná jeho určitá stabilita v čase, úměrná době předpokládaného splácení, např. po dobu jednoho roku. Odvolatelka dále vyslovila názor, že věřitel důsledně nepřezkoumal výdajovou stránku žalované. Z předložených výpisů z bankovního účtu , právnická osoba, plyne, že v těchto výpisech nejsou žádné běžné mandatorní platby (např. energie spotřebované za bydlení, účty za telefon, jiné běžné výdaje). Výpisy z účtu převážně obsahují výdaje za nákupy nemandatorních položek. Protože žalobce (jeho právní předchůdce) neověřil, kolik činí mandatorní výdaje žalované a obecně vyšel ze statistik výdajů obyvatelstva, které jsou příliš obecné a neodpovídají skutečné spotřebě, mohlo dojít k situaci, kdy žalovaná nebyla schopna splácet úvěr pro další výdaje. Důsledkem nevyužití veškerých prostředků k posouzení úvěruschopnosti žalované proto musí být vyhodnocení úvěrové smlouvy jako absolutně neplatné. V takovém případě má věřitel nárok na vrácení jistiny úvěru, bez jejího příslušenství. Z výše uvedených důvodů žalovaná navrhovala, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobu zamítl.

8. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvedl, že tvrzení žalované jsou nepodložená, irelevantní. Zdůraznil, že posuzovaná smlouva měla veškeré podstatné náležitosti a že jeho právní předchůdce s odbornou péčí učinil všechny potřebné kroky k posouzení schopnosti žalované splácet úvěr, jak mu ukládá ust. § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 z.s.ú., tudíž jde o smlouvu platnou. Stran řádného posouzení úvěruschopnosti žalobce dále uvedl, že se jeho právní předchůdce nespokojil pouze s informacemi poskytnutými žalovanou, ale tyto informace z vlastní iniciativy ověřil. Ze zjištění právního předchůdce žalobce bylo zřejmé, že se příjmy žalované pohybují téměř ve výši 60 000 Kč měsíčně, přičemž při odečtení zjištěných splátek zbývalo žalované k nakládání necelých 40 000 Kč, což je nepochybně částka dostatečná pro zajištění nákladů na bydlení a obživu, zvláště s přihlédnutím ke skutečnosti, že žalovaná je svobodná a bezdětná, bez vyživovacích povinností. Dle žalobce je podstatná i okolnost, že byla žalovaná schopna předmětný úvěr splácet po celý rok a půl od uzavření smlouvy (do pololetí roku 2019). To dostatečně potvrzuje řádné a správné posouzení úvěruschopnosti. Žalobce závěrem odkázal na své předchozí podání z , datum, a navrhoval potvrzení rozsudku okresního soudu.

9. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), je přípustné (§ 201 a § 202 o.s.ř. a contr.) a obsahuje náležitosti odvolání a způsobilé odvolací důvody (dle obsahu odvolací důvody uvedené v § 205 odst. 2 písm. e/ a g/ o.s.ř.), přezkoumal z podnětu odvolání žalované rozsudek okresního soudu i řízení jemu předcházející jak z pohledu odvolacích námitek, tak z důvodů v odvolání neuvedených (§ 212 a § 212a odst. 1 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

10. Odvolací soud vychází ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, která jsou podrobně popsána v odůvodnění napadeného rozsudku, včetně důkazních prostředků, o něž se opírají. Odvolací soud proto na ně pro stručnost odkazuje (viz bod 3 odůvodnění rozsudku okresního soudu). Stejně tak soud prvního stupně vyvodil z učiněných skutkových zjištění a závěrů správné závěry právní, své rozhodnutí pak řádně při respektování zásad ust. § 157 odst. 2 o.s.ř. odůvodnil (viz body 11. a 12. odůvodnění rozsudku okresního soudu). Odvolací námitky žalované v podstatě nepřinesly nic nového, co by již nebylo známo okresnímu soudu a nemohou na posouzení věci nic změnit. Odvolací soud se zřetelem na obsah odvolání a pro úplnost odůvodnění rekapituluje a akcentuje následující rozhodné skutečnosti pro posouzení dané věci.

11. Podstatou odvolání je polemika odvolatelky s posouzením otázky úvěruschopnosti žalované, dle níž má neprovedení úvěruschopnosti v řádné podobě (v rozporu s ust. § 86 odst. 1 z.s.ú.) za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, a proto vztah účastníků bylo třeba podřadit režimu bezdůvodného obohacení (s nárokem žalobce na vrácení jistiny úvěru, bez příslušenství).

12. Zákon o spotřebitelském úvěru výslovně stanoví, že k posouzení úvěruschopnosti musí dojít vždy před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru a dále před změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Poskytovatel úvěru má posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (viz § 86 odst. 1 z.s.ú.).

13. Odstavec 2 citovaného ustanovení pak uvádí, že má být posouzena zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Důkladnost zkoumání těchto hledisek pak samozřejmě závisí i na výši poskytovaného úvěru, na výši splátek úvěru.

14. V projednávané věci je z obsahu spisu zřejmo, že šlo o překlenovací úvěr do výše 700 000 Kč, jehož účelem bylo řešení bytové potřeby žalované (koupě bytu). Na překlenovací úvěr (do přidělené cílové částky) se žalovaná zavázala hradit sjednané úroky 4,58 % p.a., splácet měsíční splátky ve výši 2 680 Kč (na úvěrový účet č. , č. účtu, ) a ukládat měsíční vklady ve výši 2 100 Kč (na účet stavebního spoření č. , č. účtu, ). Od přidělení cílové částky do úplného splácení úvěru se pak žalovaná zavázala ve fázi úvěru ze stavebního spoření splácet měsíční splátky ve výši 5 950 Kč (na shora označený úvěrový účet). Úvěr trval do , datum, a celková částka k zaplacení činila 1 092 226,90 Kč. Naznačený obsah úvěrového vztahu jistě vyžadoval náležitou míru obezřetnosti na straně poskytovatele úvěru.

15. Žalovaná v odvolání v první řadě zpochybňuje nedostatečné posouzení její majetkové (příjmové) situace. K tomu je třeba uvést, že z dokazování před okresním soudem vyplynuly nadprůměrné příjmy žalované ze zaměstnaneckého poměru (u , právnická osoba, .), dosahující bezmála částky 60 000 Kč měsíčně. Ačkoliv šlo v daném případě o úvěr na bydlení v řádu statisíců Kč (se splácením úvěru po dobu cca 17 let), je třeba požadavek na větší prověření historie příjmů žalované vnímat v kontextu toho, že žalovaná v době posuzování úvěruschopnosti zastávala odpovědnou a váženou práci , podezřelý výraz, , Anonymizováno, , že její pracovní poměr byl v té době již dlouhodobý (od poloviny listopadu 2011), že byl uzavřen na dobu neurčitou, což již ze své podstaty svědčí o stabilitě její pracovní pozice, o tom, že musela mít zajištěny dlouhodobě nadprůměrné příjmy, pročež lze považovat za nadbytečné, aby svůj příjem dokládala např. za dobu jednoho roku před uzavřením úvěrové smlouvy. Jistota trvání daného pracovního poměru žalované je za situace obecně známého nedostatku , Anonymizováno, ve státních , podezřelý výraz, , Anonymizováno, pravděpodobná, stejně tak je dostatečně předvídatelné zachování nadstandardních příjmů žalované i do budoucna. To by se zřejmě nezměnilo ani při změně pracovní pozice, zaměstnavatele žalované, neboť u , Anonymizováno, povolání lze obecně očekávat vysoké (nadstandardní) finanční ohodnocení.

16. Rovněž námitka o nedostatečném přezkumu výdajové stránky žalované je nedůvodná. Z dokazování provedeného před okresním soudem je mimo jiné zřejmo, že žalovaná je (byla) svobodná, bezdětná, tedy bez vyživovacích povinností. Dříve převzaté závazky se splátkovým zatížením (viz hypoteční úvěr u , Anonymizováno, , Anonymizováno, , jméno FO, , spotřebitelský úvěr u , jméno FO, ) byly zjištěny, resp. při posouzení úvěruschopnosti zohledněny. Poskytovatel úvěru měl k dispozici i poznatky z relevantních registrů v ČR, kde neměla žalovaná žádný záznam. Výsledky dokazování nesvědčily o žádném rizikovém chování žalované, stejně tak nic nenasvědčovalo tomu, že by žalovaná měla neobvyklé, nadstandardně vysoké výdaje. Za této situace nelze nic dovozovat z toho, že poskytovatel úvěru nepátral po dalších bankovních výpisech mapujících mandatorní výdaje žalované, že si naopak vystačil s nezbytnými životními výdaji žalované dle zvolené metodiky. Ostatně mandatorní výdaje ve zjištěných osobních poměrech žalované (se zohledněním ostatních známých závazků žalované) se stěží mohly blížit výši shora naznačených finančních prostředků, s nimiž žalovaná ve sledovaném období disponovala. Okresním soudem uváděných necelých 40 000 Kč měsíčně (rozdíl mezi příjmy a splátkami bankovních úvěrů) byla nepochybně dostatečná částka k pokrytí výdajů s bydlením a obživou žalované. To potvrzuje i jím zmíněný fakt, že žalovaná byla schopna sjednané splátky předmětného úvěru hradit minimálně až do poloviny roku 2019 (více než 18 měsíců po uzavření úvěrové smlouvy). Nakonec se nelze domnívat, že by poskytovatel úvěru musel vždy zjišťovat všechny konkrétní výdaje spotřebitele, když řadu z nich je v podstatě nemožné jakkoli dokumentárně ověřit. K věci lze dodat, že , Anonymizováno, profese sama o sobě nevzbuzuje pochybnosti o bonitě osob tuto profesi vykonávajících. S touto obecnou úvahou poskytovatel úvěru jistě pracoval, a to i při ověřování údajů o příjmech a výdajích žalované (jejich rozsahu), což odůvodňovalo přesvědčení žalobce (jeho právního předchůdce), že v případě žalované má potřebné skutkové podklady k učinění závěru o její schopnosti splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Veden touto úvahou rovněž odvolací soud dovodil, že posouzení úvěruschopnosti právním předchůdcem žalobce obstojí, že právní předchůdce žalobce dostál kritériím pro takové zjištění uvedených v § 86 odst. 1 z.s.ú. a není namístě závěr, že by úvěrová smlouva byla pro poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věta druhá z.s.ú. podle § 87 odst. 1 z.s.ú. neplatná.

17. V ostatním lze stran vyhovění dané žalobě odkázat na skutkové a právní závěry rozsudku okresního soudu, odvolatelka k nim ostatně výhrady (než výše uvedené, s nimiž se odvolací soud vypořádal) neměla. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu jako věcně správný dle § 219 o.s.ř. potvrdil, a to včetně správného závislého nákladového výroku (sub II.), který odpovídal zásadám ust. § 142 odst. 1 o.s.ř.

18. Žalobce měl v odvolacím řízení úspěch, náleží mu proto za toto řízení právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšné žalované (§ 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě se jedná o náhradu odměny advokáta žalobce za dva úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání z , datum, a účast na jednání odvolacího soudu dne , datum, ) po 11 380 Kč (vycházeno z punkta 769 228,26 Kč) dle § 7 bod 6, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g) a k) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále „advokátní tarif“), náhradu za dvě paušální náhrady hotových výdajů advokáta po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a o náhradu částky odpovídající 21% DPH z výše uvedené odměny a náhrad advokáta v částce 4 905,60 Kč dle § 137 odst. 1, 3 písm. a) a § 151 odst. 2 věty druhé o.s.ř., celkem tedy 28 265,60 Kč. Tyto náklady řízení je žalovaná povinna nahradit žalobci v zákonné třídenní lhůtě k rukám jeho advokáta (§ 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o.s.ř.).

19. Odvolací soud rozhodl o odměně a hotových výdajů žalované ustanovené opatrovnice (, tituly před jménem, , jméno FO, ) v odvolacím řízení, kdy jmenované advokátce dle obsahu spisu přiznal odměnu za dva úkony právní služby (sepis odvolání z , datum, a účast na jednání odvolacího soudu dne , datum, ) po 11 380 Kč, dále odměnu za účast při jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí, v poloviční sazbě 5 690 Kč dle § 7 bod 6, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g) a k), odst. 2 písm. f) advokátního tarifu a tři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem tedy 29 350 Kč. Odměna a hotové výdaje ve shora uvedené výši budou opatrovnici žalované vyplaceny z prostředků Okresního soudu v Pardubicích.

20. O nákladech řízení státu v odvolacím řízení, spojených s (budoucí) výplatou odměny a náhrady hotových výdajů , tituly před jménem, , jméno FO, , odvolací soud nerozhodoval, k čemuž lze konstatovat, že žalovaná, které byla pro řízení ustanovena opatrovnicí advokátka, byla v řízení neúspěšná, resp. úspěch svědčil žalobci, tudíž zde nebyl nikdo, komu by bylo možno náhradu nákladů řízení státu uložit (srov. § 149 odst. 2 o.s.ř. a contr.).