7 C 241/2021

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Jitkou Novákovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: Anonymizováno , IČ Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupený advokátem Anonymizováno sídlem Anonymizováno proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená dne Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupená advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 jako opatrovnicí o zaplacení 769 228,26 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 769 228,26 Kč s úrokem z prodlení z částky 679 167,81 Kč ve výši 10,00 % ročně od 1.5.2021 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 81 963,80 Kč k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce podal proti žalované návrh na zaplacení částky 769 228,26 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že žalovaná s právním předchůdcem žalobce uzavřela dne 27. 11. 2017 Smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření, registrační číslo smlouvy , Anonymizováno, (dále jen „Smlouva“). Součástí Smlouvy jsou též Všeobecné obchodní podmínky stavebního spoření (dále jen „Úvěrové podmínky“). Účelem úvěru bylo řešení bytové potřeby žalované, a to: koupě bytové jednotky č. , Anonymizováno, v budově čp. , Anonymizováno, na pozemků p. č. St. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , a modernizace bytové jednotky č. , Anonymizováno, v budově čp. , Anonymizováno, na pozemku p. č. St. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, . Na základě Smlouvy se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalované překlenovací úvěr ve výši 700 000 Kč (dále jen „Úvěr“). Úvěr v celkové výši 700 000 Kč byl čerpán čtyřfázově, a to dne 1. 12. 2017 v částce 250 000 Kč na základě Pokynu k čerpání úvěru ze dne 27. 11. 2017, dne 18. 12. 2017 v částce 250 000 Kč na základě Pokynu k čerpání úvěru ze dne 12. 12. 2017, dne 26. 7. 2018 v částce 100 000 Kč na základě Pokynu k čerpání úvěru ze dne 4. 6. 2018 a dne 4. 9. 2018 v částce 100 000 Kč na základě Pokynu k čerpání úvěru ze dne 26. 6. 2018. V části A., čl. III. Smlouvy byly sjednány podmínky pro splácení Úvěru. Úvěr měl být splácen v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 680 Kč. Dle části A., článku III. odst. 1.1 Smlouvy se žalovaná také zavázala vkládat na účet stavebního spoření peněžní prostředky ve výši 2 100 Kč měsíčně dle smlouvy o stavebním spoření č. , č. účtu, . Splátky úvěru a vklady na stavební spoření měly být hrazeny vždy nejpozději k 25. dni v měsíci. Roční úroková sazba pro úročení úvěru byla dle části A., čl. IV. odst. 1.1 Smlouvy stanovena ve výši 4,58 % p. a. Dle části A., čl. V. Úvěrových podmínek má žalobce právo požadovat úhrady za úkony související s poskytnutím, správou, a popř. vymáháním úvěru ("Úhrady") podle Sazebníku úhrad za poskytované služby (dále jen „Sazebník“). Žalovaná po dobu trvání smlouvy uhradila splátkami částku 53 604,10 Kč. Na dluh žalované bylo započteno rovněž stavební spoření ve výši 32 369,98 Kč na základě zástavního práva k pohledávce. Celková uhrazená částka ve výši 85 974,08 Kč byla započtena následovně: 1/ jistina 20 832,19 Kč (neuhrazeno 679 167,81 Kč), 2/ běžné úroky 56.697,89 Kč (zcela uhrazeno), 3/ úhrady dle sazebníku 8 444 Kč (neuhrazeno 186 Kč). Žalovaná byla právním předchůdce žalobce následně opakovaně upomínána, neboť neplnila splátky úvěru řádně a včas, naposledy Výzvou k úhradě dlužných splátek a vkladů ze dne 4. 3. 2019, kterou byla vyzván k úhradě nedoplatků ve výši 17 020 Kč nejpozději do 3. 4.2019. Žalovaná byla upozorněna, že v opačném případě dojde k zesplatnění celého zbývajícího dluhu. Žalovaná nedoplatky včas neuhradila, proto byla neuhrazená část úvěru vč. příslušenství zesplatněna a žalované byla dne 26. 11. 2019 zaslána Výzva ke splacení dluhu, kterou byla o této skutečnosti informována. Výzvou byla žalovaná upozorněna na to, že dlužnou částku ve výši 679 353,81 Kč je nutné uhradit do 2. 1. 2020 s tím, že v případě neuhrazení celkové dlužné částky se žalobce obrátí se svým oprávněným nárokem na soud. Dle části A., čl. VII. odst. 1 a odst. 2.2 Smlouvy byl právní předchůdce žalobce oprávněn požadovat po žalované splacení celého dluhu vyplývajícího ze Smlouvy, pokud se žalovaná ocitla v prodlení s placením více než dvou splátek nebo s uložením alespoň dvou vkladů. Žalovaná byla v prodlení se splátkami překlenovacího úvěru částečně za měsíc srpen 2019 a dále za měsíce říjen a listopad 2019 a se vklady na stavební spoření částečně za měsíc červen 2019 a dále za měsíce červenec, září a listopad 2020. S ohledem na tyto skutečnosti byl úvěr zesplatněn. K datu zaslání Výzvy ke splacení dluhu, tj. 26. 11. 2019, se dluh žalované v celkové výši 679 353,81 Kč skládal z těchto položek: 1/ jistina 679 228,26 Kč, 2/ úhrady dle sazebníku 186 Kč. Výzva ke splácení dluhu byla žalovanému odeslána na adresu uvedenou ve Smlouvě. Celkový dluh žalované byl navýšen o sankční úroky za období od 3. 1. 2020 do 30. 4. 2021 ve výši 89 874,45 Kč, úhrady za zaslanou výzvu ke splacení dluhu ve výši 130 Kč (zaúčtované ke dni 26. 11.2019), poplatky za vedení účtu ve výši 56 Kč (zaúčtované ke dni 26. 11. 2019), to vše v souladu s aktuálním Sazebníkem. Právnímu předchůdce žalobce tak vznikla ze Smlouvy pohledávka za žalovanou, která byla vyčíslena v celkové výši 769 228,26 Kč s příslušenstvím. Příslušenství Pohledávky se skládá ze zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 679 167,81 Kč od 1. 5. 2021 do zaplacení. Posouzení úvěruschopnosti žalované provedl právní předchůdce žalobce kromě níže uvedeného také na základě údajů, které mu poskytla žalovaná v Žádosti o poskytnutí překlenovacího úvěru a úvěru ze stavebního spoření (dále jen "Žádost o úvěr"), ve které žalovaná mj. uvedla, že její průměrný čistý měsíční příjem ze zaměstnání činí částku 59 000 Kč, bylo doloženo taktéž potvrzení zaměstnavatele, za účelem řádného posouzení úvěruschopnosti žalované nahlédl právní předchůdce žalobce také do Bankovního registru klientských informací, Nebankovního registru klientských informací, z nichž vyplynulo, že žalovaná měla další dva dluhy vyplývající se Smlouvy o hypotečním úvěru ze září 2017 a smlouvy o spotřebitelském úvěru z května 2016, souhrnná měsíční splátka činila 15 500 Kč měsíčně. Lustrací v Registru fyzických osob Sdružení SOLUS, databázi neplatných dokladů MV ČR neměla žalovaná žádný negativní záznam. Z Centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku bylo zjištěno, že vůči žalované není vedeno exekuční či insolvenční řízení. Právní předchůdce žalobce tak uzavřel, že je žalovaná schopna úvěr splácet.

2. Opatrovnice žalované uvedla, že má za to, že Smlouva je absolutně neplatná, neboť nedošlo k dostatečně individuálnímu posouzení úvěruschopnosti žalované. Právnímu předchůdci žalobce byly doloženy pouze dva typy dokladů, a to potvrzení o příjmech žalované za tři měsíce a výpis z bankovního účtu za dva měsíce, přičemž příjem za dva měsíce se lišil o významnou část cca 10 000 Kč, výdaje žalované byly vyšší, než průměrné měsíční náklady uvažované právním předchůdcem žalobce, z výpisu za měsíc srpen 2017 plyne, že žalovaná uhradila částku 50 000 Kč, označenou jako „, Jméno zainteresované osoby 0/0, 2. část do 200 000 Kč“, lze tak usuzovat, že žalovaná měl povinnost plnit nějaký dluh ve výši 200 000 Kč. Doba trvání úvěru byla do roku 2025, bylo by tak vhodnější, aby právní předchůdce žalobce zkoumal dlouhodobější příjmy žalované. Žalobce tak není oprávněn požadovat dohodnutý smluvní úrok ani poplatky či sankce, taktéž je nutno zohlednit i okamžik splatnosti závazku.

3. Soud měl na základě Smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření, žádostí o úvěr, potvrzením o výši příjmu ze závislé činnosti, Sazebníkem právního předchůdce žalobce, upomínkou ze dne 4.3.2019 s upozorněním na možnost zesplatnění, obraty z úvěrového účtu, obraty z účtu stavebního spoření, výzvou ze dne 26.11.2019 za zjištěné, že se právní předchůdce žalobce zavázal žalované poskytnout na základě smlouvy uzavřené mezi nimi – překlenovací úvěr do výše 700 000 Kč, a ke dni přidělení cílové částky úvěr ze stavebního spoření. Na překlenovací úvěr se žalovaná zavázala provádět pravidelné měsíční splátky, tj. hradit sjednané úroky ve výši 4,58 % p.a. z poskytnutého překlenovacího úvěru, částku ve výši 2 680 Kč na úvěrový účet č. , č. účtu, , a částku 2 100 Kč povinnou úložkou na účet stavebního spoření č. , č. účtu, , splatné vždy k 25. dni kalendářního měsíce. Od přidělení cílové částky do úplného splacení úvěru se žalovaná zavázala ve fázi úvěru ze stavebního spoření splácet měsíční splátky ve výši 5 950 Kč s úrokovou sazbou 3,10 % ročně, se splatností k 25. dni kalendářního měsíce. Úvěr byl v souladu se žádostí o jeho poskytnutí vyplacen v částkách ve výši 250 000 Kč dne 1.12.2017, ve výši 250 000 Kč dne 18.12.2017, ve výši 100 000 Kč dne 26.7.2018 a ve výši 100 000 Kč dne 4.9.2018, tj. celkem 700 000 Kč, dle písemných příkazů žalované, jak bylo prokázáno pokyny k čerpání úvěru ze dne 27.11.2017, 12.12.2017, 4.6.2018, 26.6.2018, kdy ve všech případech byla právním předchůdcem žalobce ověřena totožnost žalované, a obraty z úvěrového účtu. Sjednané pořadí splácení bylo: 1/ smluvní pokuty, 2/ úroky z prodlení, 3/ náklady úvěru, 4/ pojistné, bylo-li sjednáno, 5/ úroky z úvěru, 6/ jistina úvěru, pro případ jednorázového splacení dluhu pořadí splácení bylo: 1/ jistina úvěru, smluvní pokuty, 2/ úroky z úvěru, 3/ náklady úvěru, 4/ pojistné, bylo-li sjednáno, 5/ smluvní pokuty, 6/ úroky z prodlení (čl. II. bod 3 a 6 Smlouvy). Žalovaná dohodnuté splátky řádně a včas neplnila, proto právní předchůdce žalobce využil svého práva (čl. VIII, bod 1., 2, Smlouvy) a úvěr ke dni 26.11.2019 zesplatnil a vyzval žalovanou k úhradě dluhu ve výši 679 353,81 Kč, který již byl ponížen o zůstatek stavebnímu spoření ve výši 32 369,98 Kč. Ze žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaná byla v době uzavírání úvěru svobodná, bez vyživovacích povinností, pracovním úvazkem na dobu neurčitou, z níž měla průměrný čistý měsíční příjem 59 000 Kč, výše závazků žalované činila z hypotečního úvěru vzniklého v září 2017 u Moneta Money Bank 10 000 Kč měsíčně a z spotřebního úvěru vzniklého u v květnu 2016 u AirBank 5 500 Kč měsíčně. Z potvrzení o výši příjmů ze závislé činnosti měl soud zjištěno, že v období od června do srpna 2017 činil průměrný čistý měsíční příjem žalované 59 851 Kč, žalovaná byla v zaměstnaneckém poměru v Nemocnici , adresa, od listopadu 2011 jako lékařka, a to na dobu neurčitou, ze mzdy ji nebyly prováděny žádné srážky. Z výpisů z běžného účtu žalované bylo zjištěno, že v červenci 2017 byl počáteční zůstatek na účtu 62 673,99 Kč, mzda jí byla vyplacena ve výši 48 166 Kč, v měsíci srpnu 2017 byl počáteční zůstatek na účtu 65 803,72 Kč, mzda jí byla vyplacena ve výši 58 778 Kč, z provedených transakcí na účtu nevyplývá žádné rizikové chování žalované. Z protokolu o ověření schopnosti žadatele splácet úvěr byly zjištěny závazky žalované, tak jak je uvedla v žádosti o úvěr (BRKI, NRKI), v registru SOLUS, CEE, databázi neplatných dokladů, anti-fraud kontrole žalovaná neměla žádný záznam, právní předchůdce žalobce dále pracoval s nezbytnými životními výdaji žalované dle své metodiky ve výši 5 900 Kč měsíčně, hodnotil poměr příjmů a výdajů žalované, poměr splátek vůči měsíčnímu příjmu, poměr celkového dluhu vůči ročnímu příjmu žalované, věkovou hranici žalované k datu splatnosti (48 let). Z výzvy ze dne 26.11.2019 spolu s dodejkou bylo zjištěno, že žalovaná byla zároveň upozorněna, že pokud nedojde k uhrazení dluhu, bude zahájeno soudní řízení. Žalovaná dluh doposud přes upomínky ani z části nezaplatila.

4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Dle ust. § 5 odst. 1 zákona č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření, (ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy), osoba, která uzavře se stavební spořitelnou písemnou smlouvu podle obč. zákoníku o stavebním spoření, se stává účastníkem. Dle odst. 2 téhož ust. má účastník právo na poskytnutí úvěru ze stavebního spoření na financování bytových potřeb po splnění podmínek. Dle odst. 6 téhož ust. musí smlouva obsahovat úrokovou sazbu z vkladů a úrokovou sazbu z úvěru ze stavebního spoření. Rozdíl mezi úrokovou sazbou z vkladů a úrokovou sazbou z úvěru ze stavebního spoření může činit nejvýš 3 procentní body. Dle odst. 7 téhož ust. úrokovou sazbu z vkladů uvedenou ve smlouvě může stavební spořitelna jednostranně změnit v případě, že účastník po splnění podmínek stanovených stavební spořitelnou pro poskytnutí úvěru ze stavebního spoření ve všeobecných obchodních podmínkách nabídku na poskytnutí úvěru ze stavebního spoření nepřijme a ode dne uzavření smlouvy uplyne nejméně 6 let. Oprávnění k této změně a způsob stanovení změněné úrokové sazby z vkladů musí být uvedeny ve smlouvě.

8. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

9. Podle § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

10. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Smlouvu o úvěru soud posoudil jako platnou. Při posuzování platnosti bylo vedle podstatných náležitostí smlouvy o úvěru vyhodnocováno i to, zda právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru s odbornou péčí posoudil ve smyslu zákona č. 257/2006 Sb., o spotřebitelském úvěru schopnost žalované jako spotřebitele úvěr splácet. Poskytovatel se nespokojil jen s informacemi od žalované, ale sám vyvinul potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele přitom nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1As 30/2015-39). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná (absolutně, i když je podřízena zákonu č. 257/2016 Sb., k tomu viz závěry vyslovené Soudním dvorem Evropské unie v rozhodnutí z 5. 3. 2020, sp. zn. C679/18). Právní předchůdce žalobce tedy dostál své povinnosti ve smyslu ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když byly zjištěny příjmy žalované ve výši 59 851 Kč měsíčně, po odečtení splátkového zatížení z hypotečního úvěru, spotřebního úvěru, splátek z nového úvěru ve výši 2 680 Kč a 2 100 Kč, žalované zůstávalo k nakládání 39 571 Kč, tedy dostatečná částka pro zajištění nákladů nejen na bydlení, obživu. Žalovaná byla svobodná, bezdětná, nemusela hradit žádné osobě výživné, z výpisu z účtu žalované nevyplývalo žádné rizikové chování, výpisy z účtu taktéž obsahovaly informaci o příchozí mzdě, žalovaná byla schopna sjednané splátky hradit minimálně až do pololetí r. 2019, tj. více jak rok a půl. Tudíž pokud došlo k následnému nesplácení úvěru žalovanou, nelze jej přičítat nedodržení zákonných povinností právnímu předchůdci žalobce. Na těchto závěrech nemůže ničeho změnit ani to, že mezi mzdou za měsíc červenec a srpen 2017 byl rozdíl cca 10 000 Kč, případné faktické vyšší výdaje žalované, než právním předchůdcem uvažované. V řízení nebyly zjištěny žádné další úvěrové či zápůjčkové závazky žalované, než z hypotečního úvěru a spotřebitelského úvěru, a případnou existenci nějakého dalšího závazku dle soudu nelze dovodit ani z výpisu z běžného účtu žalované u položky s označením „, Jméno zainteresované osoby 0/0, 2. část do 200 000 Kč“. Právní předchůdce žalobce aktivně ověřoval stav vedený na osobu žalované v příslušných rejstřících. Soud má tak za to, že není na místě dovozovat absolutní neplatnost úvěrové smlouvy dle ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

12. Ze zjištěného skutkového stavu a za použití shora citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že návrh žalobce na zaplacení částky 769 228,26 Kč s příslušenstvím je důvodný, a to z titulu smlouvy o úvěru. Tato smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.). Posouzení schopnosti žalované splácet úvěr bylo provedeno v souladu s ust. § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1.12.2016. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 o.z.), na základě této smlouvy žalovaná čerpala finanční prostředky do výše 700 000 Kč, které se zavázala splácet v pravidelných splátkách se sjednaným úrokem, tuto svoji povinnost však žalovaná řádně neplnila, právní předchůdce žalobce proto využil svého oprávnění a přistoupil k zesplatnění úvěru dnem 26.11.2019. Oprávněný nárok žalobce tak činí na částku 769 228,26 Kč (jistina 679 167,81 Kč + sankční úroky za období od 3. 1. 2020 do 30. 4. 2021 ve výši 89 874,45 Kč, poplatek za zaslanou výzvu ke splacení dluhu ve výši 130 Kč a poplatek za vedení účtu ve výši 56 Kč) s úrokem z prodlení z částky jistiny 679 167,81 Kč ve výši 10,00 % ročně od 1.5.2021 do zaplacení, přičemž výše úroku z prodlení je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř., neboť žalované byla v zákonné lhůtě před podáním žaloby zaslána výzva k plnění, a žalobce měl ve věci plný úspěch. Náklady řízení pak představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 27 175 Kč a náklady právního zastoupení, tj. odměna advokáta určená podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v pozdějším znění za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, vyjádření ve věci samé, účast u jednání dle § 11 odst. 1 písm. a/, d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., v pozdějším znění) 4 x 11 020 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta je pak představována 4 úkony x 300 Kč za režijní paušál do podání žaloby včetně (§ 13 odst. 3 citované vyhlášky). K nákladům řízení přísluší podle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. dále náhrada za DPH ve výši 21%, tj. 9 508,80 Kč. Náklady řízení činí celkem 81 963,80 Kč. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. jako třídenní. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit k rukám advokáta žalobce (platební místo dle § 149 odst. 1 o.s.ř.).