27 Co 204/2024

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Chmelíka, Ph.D., a soudců Mgr. Pavla Hradeckého a JUDr. Martina Tomka ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o vydání věci, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 21. 3. 2024, č. j. 7 C 18/2022-262,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I mění tak, že žaloba, jíž se žalobce domáhal po žalovaném vydání osobního automobilu Anonymizováno Anonymizováno IBAN, VIN VIN kód, rok výroby Anonymizováno, první registrace datum, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů za řízení před okresním ani odvolacím soudem.

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost vydat žalobci osobní automobil Anonymizováno Anonymizováno IBAN, VIN VIN kód, rok výroby Anonymizováno, první registrace datum, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení částka k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že žalobce se domáhal vydání osobního automobilu, tvrdil, že vozidlo dne datum předal žalovanému za účelem výměny převodovky z důvodu poškozeného ložiska a dále požadoval opravit výkon motoru. Cena práce byla mezi účastníky sjednána přese aplikaci WhatsApp částkou částka a dále byla odsouhlasena záloha na práci a náhradní díly v celkové výši částka, tuto zálohu žalobce uhradil. Doba provedení úprav neměla přesáhnout 14 dní. Dne datum proběhla v přítomnosti obou účastníků testovací jízda, avšak vozidlo nadále vykazovalo stejnou závadu jako před tvrzenou výměnou převodovky. Žalobce proto vyzval žalovaného k vydání vozidla s tím, že jej nechá zkontrolovat v autorizovaném servise. To žalovaný odmítl a sdělil žalobci, že za veškeré úpravy na vozidle a vynaloženou práci požaduje zaplacení částka. Žalobce odmítl uvedenou částku zaplatit. Dne datum od smlouvy odstoupil a žalovaného vyzval k vrácení vozidla. To žalovaný opět odmítl. Odstoupení považoval za nedůvodné, souhlasil s prohlédnutím vozidla nezávislým znalcem. Oslovený znalec tituly před jménem jméno FO dospěl k závěru, že část žalovaným deklarovaných oprav provedena nebyla a celkové zhodnocení vozidla činí částka. Náklady na práci mohly dosahovat částky částka. Žalobce proto nedluží žalovanému žádnou částku.

3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, žádal o její zamítnutí. Potvrdil, že si u něho žalobce objednal servis vozidla v přesně nespecifikovaném rozsahu a teprve v průběhu prací bylo upřesňováno, jaké konkrétní úpravy a opravy to budou. Při zkušební jízdě, o níž hovořil žalobce, byl žalovaným výslovně upozorněn na vadné ložisko a následně i na další vady vozidla. Žalobce výměnu ložiska odmítl a datum požadoval vozidlo vydat. Odmítl však žalovanému uhradit částku částka jako doplatek za provedené dílo. Žalovanému tak nezbylo než si úhradu tohoto dluhu zajistit uplatněním zadržovacího práva k vozidlu. Odstoupení od smlouvy podle žalovaného nebylo důvodné, neboť pro pochybnosti o provedení prací na vozidle odstoupit nelze. Žalobce byl srozuměn s tím, že po dokončení oprav a úprav bude stanovena konečná částka za provedené práce. Zaplacená záloha částka představovala pouze hrubé vypočtení ceny dílů a konfigurace k danému dni. V podstatě šlo o cenu dílu bez práce, přičemž žalobce si následně u žalovaného objednával další díly. To, že bude nutné uhradit jejich cenu, žalovaný žalobci sděloval.

4. Žalobce odmítl argumentaci žalovaného a konstatoval, že výkon zadržovacího práva postrádá jakýkoliv věcně právní základ. Dluh tvrzený žalovaným neexistuje. Mezi účastníky byla sjednána smlouva o dílo a platí, že dílo je dokončeno, je-li předvedena jeho způsobilost sloužit svému účelu. Právo na zaplacení ceny díla pak vzniká provedením díla. K dokončení díla však ze strany žalovaného nedošlo. Zadržovacím právem lze sice zajistit nesplatný dluh, avšak ani jedna z premis předpokládaných ustanovením § 1310 odst. 2 o.z. nenastala.

5. Žalovaný následně doplnil, že mezi účastníky k žádnému ujednání o splatnosti díla nedošlo. Žalobce byl vyzván k uhrazení doplatku dne datum, kdy žalovanému sdělil, aby v provádění díla nepokračoval. To také žalovaný akceptoval, čímž došlo k dokončení díla a žalobce měl povinnost zaplatit doplatek ceny bez zbytečného odkladu. Teprve na základě výzvy žalobce ze dne datum se žalovaný dozvěděl, že žalobce odmítá zaplatit cenu díla, a na základě této výzvy vozidlo žalobce zadržel.

6. Okresní soud předně konstatoval, že mezi účastníky je nesporným, že předmětné vozidlo bylo žalobcem předáno žalovanému dne datum, nadále je v držení žalovaného, žalobce odstoupil od smluvního vztahu, vyzval žalovaného k vydání vozidla a dosud žalovanému zaplatil zálohově celkem částka.

7. Ke sporným skutečnostem, tedy zejména k tomu, co přesně bylo předmětem smluvního ujednání mezi účastníky, jaké práce byly dosud na vozidle provedeny, zda existuje pohledávka žalovaného za žalobcem v částce částka a zda má žalovaný nárok na uplatnění zadržovacího práva, okresní soud prováděl obsáhlé dokazování. Po seznámení se s obsahem listin, které účastníci předložili či označili k prokázání svých skutkových tvrzení, obsahem znaleckých posudků vyhotovených znalcem tituly před jménem jméno FO a znalcem jméno FO a po výslechu svědkyně Anonymizováno Anonymizováno, matky žalovaného, dospěl okresní soud k závěru, že žaloba je opodstatněná.

8. Po právní stránce okresní soud věc posoudil dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.z.), zejména ust. § 1040, § 1041, § 1395, § 2586 a § 2604 o.z.

9. Okresní soud uvedl, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce je aktivně legitimován k podání žaloby, neboť prokázal vlastnické právo k předmětnému vozidlu. Z whatsappové komunikace účastníků vyplynulo, že uzavřeli v ústní podobě smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla výměna převodovky vozidla, zvýšení výkonu, provedení výměny rozvodů. Žalobce souhlasil i s tím, aby žalovaný provedl objednávku a montáž dalších dílů. Ze závěru posudku tituly před jménem jméno FO vyplývá i oprava spojky a zvýšení výkonu motoru. Prokázáno nebylo, že by účastníci dohodli dobu zhotovení díla v délce 14 dnů. Žalovaný sice tvrdil, že na vozidle byly provedeny i další opravy, a to dle jím vyhotoveného vyúčtování označeného jako – vyúčtování oprava 1. část Anonymizováno Anonymizováno, objednavatel pan jméno FO – které jsou ve větším rozsahu, než plyne z elektronické komunikace účastníků. Provedení těchto prací však nedoložil. Samotné vyúčtování provedení prací neprokazuje a nelze je dovodit ani ze znaleckých posudků jméno FO. Ten však mimo jiné konstatoval, že řadu tvrzených prací a použitých dílů nelze stanovit bez rozebrání vozidla. Žalovaný v průběhu řízení neprokázal, že by jím uvedené práce byly provedeny se souhlasem žalobce a ve vztahu k označenému vyúčtování oprav tudíž neunesl své břemeno důkazní.

10. Okresní soud proto uzavřel, že ze strany žalovaného nedochází k výkonu zadržovacího práva v souladu se zákonem. Ačkoliv žalovaný tvrdí, že vozidlo zadržel až datum, z dokazování vyplynulo, že k tomuto zadržení automobilu došlo již dne datum, což plyne nejen z whatsappové komunikace účastníků, ale i z výslechu svědkyně Anonymizováno Anonymizováno. Dne datum, kdy došlo ze strany žalovaného k zadržení vozidla, však nemohl být žalovaným tvrzený dluh splatný. Mezi účastníky nebyla ujednána žádná splatnost dluhu, a ačkoliv žalovaný požadoval doplatek v částce částka, bylo to bez jakéhokoliv vyúčtování teprve dne datum. Výzva k zaplacení však předpokládá určitou srozumitelnost, určitost a s ohledem na ust. § 1958 odst. 2 o.z. mohla nastoupit splatnost dluhu nejdříve až následující dne, tedy datum. Podle okresního soudu však k řádné výzvě k zaplacení mohlo dojít až počátkem měsíce září Anonymizováno, kdy žalovaný žalobci posílal samotné vyúčtování pohledávky, která měla v souvislosti s prováděním díla vzniknout. Splatnost případného dluhu mohla nastat teprve poté. Současně podle okresního soudu nebylo zjištěno, že by se jednalo o využití zadržovacího práva pro nesplatný dluh, neboť pro takový výkon zadržovacího práva nebyly naplněny podmínky plynoucí z ust. § 1395 odst. 2 o.z. Tvrzení žalovaného, že žalobce prohlásil, že pohledávku žalovaného neuhradí, a tedy jako dlužník nesplní dluh, prokázáno nebylo. Nevyplývá ani z písemného odstoupení od smlouvy ze dne datum, ani z předchozí whatsappové komunikace účastníků. Žalobce zjevně požadoval pouze vyúčtování prací, netvrdil že dluh nesplní a s případným doplatkem ceny díla v částce okolo částka sám počítal. Při jednání soudu tuto skutečnost potvrdil. Žalovaný však porušoval povinnost provádět dílo řádně, vady díla připustil, žalobce proto důvodně od smlouvy odstoupil. Lze tedy uzavřít, že žaloba je opodstatněná. Žalovaný zadržovací právo nevykonává v souladu se zákonem, když zadržel movitou věc, aniž by měl za žalobcem splatný dluh. Je tudíž povinen automobil žalobci vydat. Proto okresní soud žalobě vyhověl a v řízení neúspěšnému žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci účelně vynaložené náklady řízení dle § 142 odst. 1 o.s.ř., a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobce.

11. Proti rozsudku podal včas odvolání žalovaný.

12. Obsáhlým a vyčerpávajícím způsobem se vyjádřil zejména ke splatnosti dluhu, k nesplatnému dluhu, k nesplnění dluhu žalobce a k tvrzení, že žalovaný při opravě a úpravě vozidla nepostupoval s odbornou péčí.

13. Žalovaný předně zdůraznil, že z ust. § 1958 odst. 2 o. z. neplyne, že by splatnost dluhu mohla nastoupit či vzniknout nejdříve až následující den, tedy prvně dne datum a nikoliv již datum, kdy ze strany žalovaného byl uplatněn požadavek na zaplacení doplatku ceny díla. V tomto směru lze odkázat i na odbornou komentářovou literaturu. Okresní soud si ostatně v tomto směru sám protiřečí, když tvrdí, že splatnost dluhu mohla nastat nejdříve následující den, tedy datum a následně uvádí, že k řádné výzvě k zaplacení mohlo dojít až počátkem měsíce září Anonymizováno a splatnost dluhu tak mohla nastat až poté. Tyto úvahy okresního soudu jsou podle žalovaného neurčité a nepřezkoumatelné. Pro splatnost dluhu navíc není nezbytné, aby dluh byl ze strany věřitele vůči dlužníkovi vyčíslen či vyúčtován. Rozhodný je toliko projev vůle směřovaný vůči dlužníkovi a spočívající ve výzvě k zaplacení dluhu. Ta sama o sobě musí být samozřejmě srozumitelná a jasná, o čemž u dané věci není pochyb. Pakliže okresní soud považoval vyúčtování dluhu za nepostradatelný předpoklad pro možné zadržení vozidla, tak měl vzít v úvahu i skutečnost, že samotné vytvoření či sepsání vyúčtování zabere nějaký čas a jenom zřídkakdy jej lze provést neprodleně. To obzvláště za situace, kdy žalobce znenadání od smlouvy odstoupil a požadoval vydání vozidla. Žalovaný tak neměl reálnou možnost vyúčtování vyhotovit, neboť mu na to žalobcem nebyl poskytnut žádný čas. V obecné rovině by tak stačilo, aby každý dlužník, jehož věc má věřitel (zhotovitel) pro účely provádění díla u sebe, kdykoliv v průběhu díla sdělil, že si nepřeje další provádění díla a obratem požadoval vydání věci. Tak, aby zhotovitel neměl časový prostor cenu díla vyúčtovat. Vycházeje z úvah okresního soudu bylo by v takovém případě jakékoliv zadržení věci protiprávní s následnou povinností věc dlužníkovi vydat. Takový výklad je podle žalovaného z pohledu ochrany zájmů věřitele a jeho ústavně garantovaných práv naprosto neúnosný a nesprávný. Okresní soud navíc nezohlednil whatsappovou komunikaci účastníků, z níž mimo jiné plyne, že ohledně samotné ceny díla, která byla žalobci doúčtována, neměl žalobce žádných námitek. Úhradu ceny díla ve vyúčtované výši neodmítl. Lze tudíž konstatovat, že mezi žalobcem a žalovaným nakonec datum došlo k dohodě o tom, že žalovaný dlužnou cenu díla nejprve vyčíslí a teprve až v návaznosti na toto vyčíslení se žalobce rozhodne, zda cenu díla žalovanému zaplatí a vozidlo si převezme či nikoliv. Proto lze uzavřít, že z důvodu této dohody nejméně do doby zaslání vyčíslení ceny díla žalobci a jeho sdělení o tom, že takto vyčíslenou cenu díla nezaplatí, nelze mít za to, že by žalovaný na vozidlo uplatnil zadržovací právo.

14. Okresní soud ale především pochybil tím, že dospěl k nesprávným závěrům ohledně zadržení vozidla na základě nesplatného dluhu. Žalobce prostřednictvím svého právního zástupce zaslal žalovanému dopis ze dne datum, z něhož bez pochybností plyne, že žalobce prohlásil, že dluh žalovanému nezaplatí. Žalovanému tak vzniklo podle ust. § 1395 odst. 2 písm. h) o.z. právo vozidlo zadržet. Lze si položit otázku, že když žalovaný vyzval žalobce k zaplacení a následně vozidlo zadržel a podle okresního soudu tak neučinil ani ve vztahu ke splatnému dluhu, ani ve vztahu k dluhu nesplatnému, když tento závěr z odůvodnění rozsudku nevyhnutelně plyne, tak o jaký dluh se v takovém případě jedná? Nebo snad dluh podle okresního soudu vůbec neexistoval? Takový závěr však ze skutkových zjištění okresního soudu neplyne. Respektive dosud nelze mít postaveno na jisto, že by žalobci vůči žalovanému žádný dluh nevznikl.

15. Okresní soud se dále nesprávně a nedostatečně vypořádal s otázkou, kdy vůbec poprvé žalobce projevil svoji vůli dluh nesplnit, nebo kdy poprvé se stalo zřejmým, že dluh nesplní. Žalovaný vyzýval žalobce k úhradě dluhu opakovaně. Nejprve ústně dne datum, poté i písemně vyúčtováním ze dne datum a následně prostřednictvím svého právního zástupce písemně dopisem ze dne datum. Žalobce však ani na jednu z těchto výzev žalovanému ničeho (nad rámec zálohy částka) neuhradil. Podle žalovaného tak zákonné podmínky pro zadržení vozidla splněny už byly dne datum. Žalobce nezaplatil ani doplatek částka, s nímž dle svého vlastního tvrzení zachyceném v protokolu před okresním soudem počítal. Žalovaný je přesvědčen, že na jednání žalobce lze nahlížet optikou ust. § 1395 odt. 2 písm. b), anebo alespoň písm. c), neboť se stalo zřejmým, že žalobce dluh nesplní. Samotná bezprostřední nečinnost žalobce v návaznosti na výzvu k zaplacení ceny díla je podle přesvědčení žalovaného jednoznačně skutečností, z níž je zřejmé, že žalobce jako dlužník svůj dluh nesplní. Žalovaný konečně odmítá podmiňování zaplacení dluhu ze strany žalobce provedením jakýchsi dodatečných kontrol a ověření. Takové jednání nelze považovat za souladné s právem. Tento postup nebyl mezi žalobcem a žalovaným ujednán. Občanský zákoník povinnost zaplatit cenu díla nepodmiňuje provedením jakýchkoliv dodatečných testů a ověřování nad rámec seznámení se s dílem ze strany objednatele při převzetí díla.

16. Okresní soud se dostatečně nevypořádal ani s otázkou, zda byl žalobce oprávněn od smlouvy odstoupit či nikoliv. Z odůvodnění rozsudku není jednoznačně zřejmé, které konkrétní odstoupení od smlouvy měl soud na mysli a které považoval za směrodatné. Zda tedy sdělení žalobce učiněné skrze aplikaci WhatsApp dne datum, případně odstoupení na základě dopisu zástupce žalobce ze dne datum. Jistě lze vycházet i z ust. § 2593 o.z., který umožňuje odstoupení za situace, kdy postup zhotovitele vede nepochybně k podstatnému porušení smlouvy. Tyto předpoklady však v dané věci naplněny nebyly. Okresní soud pomíjí, že žalobce byl při kontrolní projížďce vozem dne datum s dosavadním výsledkem prováděného díla celkově spokojený. Lze si položit otázku, jaký důvod pro odstoupení měl žalobce dne datum, když nedlouho před tím datum s průběhem opravy a úpravy vozu byl spokojený a evidentně žádný takový důvod neměl. Naopak se lze domnívat, že žalobce od smlouvy odstoupil teprve dne datum, kdy z dopisu zástupce žalobce implicitně plyne, že před tímto datem žalobce od smlouvy neodstoupil. V dopise současně uznal existenci smlouvy se žalovaným a teprve k tomuto datu od ní odstoupil. Na prohlášení žalobce z datum prostřednictvím aplikace WhatsApp lze nadto nahlížet jako na neurčité, nekonkrétní, nedostatečně explicitní a jsoucí obsahově v rozporu s náležitostmi kladenými na takovéto právní jednání tak, jak plyne z judikatury Nejvyššího soudu.

17. Okresní soud konečně pominul ve svých úvahách skutečnost, že žalovaný pro žalobce dílo neprováděl jako podnikatel, nýbrž pouze v rámci občanské výpomoci jako soukromá osoba, která neměla povinnost provádět dílo s odbornou péčí. To má význam například pro posouzení otázky, zda žalovaný porušil nějakou svou povinnost a jakou, a zda tudíž žalobce měl právo v návaznosti na nějaké takové porušení povinnosti žalovaného od smlouvy odstoupit. O porušení povinnosti žalovaného provádět dílo řádným způsobem okresní soud hovoří pod bodem 36 odůvodnění rozsudku. Žalovaný rozhodně netvrdí, že by vozidlo při zkušební jízdě datum bylo ve zcela bezporuchovém stavu, avšak kategoricky odmítá, že by se jednalo o vadu díla. O vadě díla lze hovořit teprve v okamžiku, kdy je dílo dokončené. Žalovaný ostatně sám upozornil žalobce na přítomnost vadného ložiska. Jeho opravu žalobci přislíbil, s čímž také v tu dobu žalobce souhlasil. Žalovaný proto ze všech výše rozvedených důvodů navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil, žalobu zamítl a uložil žalobci povinnost nahradit žalovanému náklady řízení. Pro případ potvrzení rozsudku okresního soudu žalovaný požádal o umožnění splácení nákladů řízení vzniklých před soudy obou stupňů v pravidelných měsíčních splátkách, neboť je již delší dobu ve výkonu trestu odnětí svobody bez jakýchkoliv příjmů a neschopen uhradit dluh ve stanovené lhůtě.

18. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalovaného uvedl, že jde pouze o věcnou polemiku s hodnocením skutkových okolností, jak je zjistil okresní soud. Rozhodnutí okresního soudu žalobce považuje za věcně správné, řádně odůvodněné. Žalovaný v průběhu řízení přes poučení okresního soudu neprokázal rozsah servisních prací a dodávky dílů, ani to, zda práce byly provedeny a díly na vozidlo namontovány. Žalovaný ohledně dokončení a provedení díla neprokázal ničeho. To ilustruje, že žalobce již tři roky bezúspěšně žádá po žalovaném, aby mu předložil faktury za náhradní díly, o nichž žalovaný tvrdí, že je do vozidla namontoval. Vyúčtování předložené žalovaným nekoresponduje s objednávkou žalobce, některé díly chybí, jiné se opakují, částka požadovaná žalovaným je dvojnásobná oproti původnímu rozpočtu. Žalovaný argumentuje, že práce pro žalobce prováděl jako tzv. občanskou výpomoc, která zpravidla ani nepředpokládá odměnu za takovouto činnosti. Nelze ji sice a priori vyloučit, ale zcela výjimečně, neboť v opačném případě by šlo o podnikání. Žalobce je přesvědčen, že splatnost cen díla závisí na provedení díla, tedy na jeho dokončení. Právo na zaplacení ceny díla pak vzniká provedením díla. Žalobce je přesvědčen, že s ohledem na skutečnosti, které z dokazování vyplynuly, není naplněna již základní premisa dle ust. § 2604 o.z., na kterou je vázáno právo na zaplacení dle § 2610 odst. 1 o.z. Cena díla v jakémkoliv rozsahu tudíž není dosud splatná.

19. Žalobce je současně přesvědčen, že v dané věci nejsou naplněny předpoklady plynoucí z ust. § 1310 odst. 2 o.z. a lze konstatovat, že žalovaný vůči žalobci od roku Anonymizováno žádný nárok na zaplacení stvrzeného titulu neuplatnil. Tento je dnes dokonce již promlčen. Uplatnění zadržovacího práva žalovaným tudíž nemůže být po právu. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu a přiznání nákladů odvolacího řízení.

20. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a o.s.ř.), a to ze všech v úvahu přicházejících odvolacích důvodů a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

21. Okresní soud v posuzované věci provedl podrobné dokazování, z jednotlivých důkazů učinil správná a obsahu těchto důkazů i obsahu spisu odpovídající skutková zjištění, a dospěl v zásadě ke správnému závěru o skutkovém stavu. Věc následně posoudil dle příslušných, na posuzovaný skutkový stav dopadajících ustanovení občanského zákoníku. Odvolací soud považuje závěry, k nímž soud prvního stupně dospěl za přiléhavé, a to zejména stran vyúčtování pohledávky žalovaného. Tedy ve vztahu ke splatnosti žalovaným tvrzeného dluhu (k tomu srovnej bod 36. odůvodnění rozsudku). S okresním soudem lze souhlasit, že v případě, kdy si účastníci neujednali lhůtu splatnosti ceny díla (čas plnění), což bylo v dané věci nesporné, mohl žalovaný jako zhotovitel vyzvat žalobce k plnění kdykoliv poté, co žalobci vznikl dluh a žalovanému tedy pohledávka za žalobcem. Plnění tak mohl žalovaný po žalobci žádat ihned. To ostatně plyne z dikce ust. § 1958 odst. 2 o.z. Za přiléhavou lze považovat i úvahu okresního soudu, že splatnost dluhu „bez zbytečného odkladu“ nastává obvykle neprodleně s přihlédnutím k okolnostem případu. Jde o neurčitou lhůtu, kterou je nutno posoudit individuálně se zohledněním všech pro věc významných skutečností. Z uvedeného tudíž rezultuje závěr, že při úvaze o přiměřené lhůtě k plnění nelze zcela odhlédnout od výše požadovaného plnění. S okresním soudem lze proto souhlasit v tom, že splatnost požadované částky mohla nastat nejprve následující den po učinění výzvy k zaplacení. Odvolací soud proto sdílí přesvědčení okresního soudu, že ke dni zadržení vozidla (datum) nebyl žalovaným tvrzený dluh splatným (§ 1395 odst. 1 o.z.).

22. Okresní soud současně uzavřel, že zadržovací právo nemohlo být uplatněno ani pro dluh nesplatný (§ 1395 odst. 2 o.z.), neboť pro takový výkon zadržovacího práva nebyly naplněny předpoklady. Tuto úvahu však odvolací soud nepovažuje za přiléhavou zcela, a to z následujících důvodů.

23. Okresní soud konstatuje, že v průběhu řízení nebylo prokázáno, že by snad žalobce odmítal (ovšem až po řádném vyúčtování pohledávky) dluh žalovanému hradit a že počítal s doplacením částky částka. To ostatně sám při jednání soudu (viz č. l. 206p.v.) připustil. Nelze však pominout, že žalobce po vyúčtování pohledávky částku (byť z důvodu její spornosti) nezaplatil, ale především nezaplatil ani zmíněných částka, které, jak sám uvedl, doplaceny být měly a s jejichž úhradou počítal. Ačkoliv tedy žalobce snad výslovně neprohlásil, že pohledávku nezaplatí (pomineme-li dopis zástupce žalobce ze dne datum, viz č. l. 7 spisu) a její úhradu „pouze“ podmiňoval řádným (a mezi účastníky zřejmě současně nesporným) vyučováním, z jeho faktického jednání plynulo, že ani částku částka žalovanému nezaplatí. Reálným projevem postoje žalobce se ostatně stalo následné podání žaloby a vedení tohoto řízení.

24. Za situace, kdy žalobce jako objednatel připustil existenci nedoplatku ceny díla, byť v nižší částce, než požadoval žalovaný (zhotovitel), mohl žalovaný uplatnit zadržovací právo k movité věci (osobnímu automobilu žalobce), kterou u sebe měl oprávněně (na základě uzavřené smlouvy o dílo) v případě, že žalobce odmítl uvedený nedoplatek uhradit. Takový závěr se ostatně podává nejen z komentářové literatury, ale i judikatury (viz např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. spisová značka, spisová značka či spisová značka).

25. Skutečnost, zda žalovaný při stanovení ceny díla postupoval v souladu s ust. § 2610 a následujících o.z., případně, zda žalobce od smlouvy odstoupil důvodně, nebyla pak pro posouzení opodstatněnosti žalobního žádání významná. Žalovaný mohl uplatnit zadržovací právo bez ohledu na výši své pohledávky. Ostatně i pro případ účinného odstoupení žalobce od smlouvy by žalovaný měl vůči žalobci pohledávku, pouze však z jiného právního titulu (viz § 2291 odst. 2 o.z.).

26. Žalobce v závěru odvolacího řízení namítl promlčení případné pohledávky žalovaného. Odvolací soud nepovažuje vznesenou námitku za významnou pro posouzení opodstatněnosti žalobního žádání, neboť v dané věci nebylo předmětem sporu zaplacení peněžní částky, ale vydání věci. Nadto vzhledem k okolnostem sporu, skutečnosti, že žalobce od počátku řízení nesporoval pohledávku žalovaného minimálně co do částky částka a připouštěl úhradu i zbývající částky (po řádném vyúčtování a prokázání rozsahu oprav a úprav vozidla), bylo by možno uplatněnou námitku posoudit jako rozpornou s dobrými mravy. Žalobce v průběhu sporu udržoval žalovaného v přesvědčení, že minimálně část ceny díla bude uhrazena, což nyní s ohledem na vznesenou námitku promlčení odmítá zcela. Takovému jednání by však dle přesvědčení krajského soudu nebylo možno poskytnout právní ochranu.

27. Odvolací soud proto uzavírá, že žalovaný důvodně uplatnil zadržovací právo, a tudíž není předmětný automobil povinen žalobci vydat.

28. Vycházeje ze shora rozvedených úvah proto odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil (§ 220 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) a současně ve smyslu ust. § 224 odst. 2 o.s.ř. rozhodl postupem dle ust. § 142 odst. 1 a § 150 o.s.ř. o nákladech za řízení před soudy obou stupňů.

29. Ačkoliv žalovaný byl v řízení úspěšný a svědčilo by mu tak právo na náhradu nákladů vůči neúspěšnému žalobci, je odvolací soud přesvědčen, že s přihlédnutím k okolnostem sporu, způsobu, jakým účastníci uzavřeli a v průběhu času měnili smlouvu o dílo, zejména stran rozsahu oprav či úprav vozidla i se zohledněním oboustranné neústupnosti účastníků, je v poměrech posuzované věci spravedlivé, aby si účastníci náklady řízení nesli každý ze svého.

30. Účastníci byli seznámeni s předběžným náhledem krajského soudu na posuzovanou věc, upozorněni na dikci ust. § 1399, způsoby zániku zadržovacího práva i další možné způsoby zániku závazku (viz § 1981 a následujících o.z.), které mohly vést k vyřešení sporu. Účastníci však přes více než šestiměsíční mimosoudní jednání nebyli schopni dospět k vyřešení zadržení vozidla, natož dalších v úvahu přicházejících vzájemných závazků a pohledávek. Lze připustit, že to byl především žalovaný, kdo svým přístupem, neochotou poskytnout žalobci řádné vyúčtování pohledávky, umožnit mu ověřit, zda účtované práce byly provedeny a deklarované díly do vozidla namontovány atp, zapříčinil vedení tohoto sporu. Obdobně však ani žalobce neposkytl součinnost k vyřešení věci kupříkladu složením částky částka do úschovy, kdy v takovém případě by nebyly naplněny předpoklady pro další trvání zadržovacího práva. Uvedené okolnosti proto podle přesvědčení odvolacího soudu opodstatňují výjimečné nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Proti tomuto rozsudku lze za podmínek uvedených v § 237 a § 238 o.s.ř. podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozsudku prostřednictvím okresního soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, k Nejvyššímu soudu ČR v Brně jako soudu dovolacímu. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o.s.ř.).