27 CO 217/2022

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Chmelíka, Ph.D., a soudců Mgr. Pavla Hradeckého a JUDr. Martina Tomka ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupený advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 50 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 19. 5. 2022, č. j. 4 C 310/2021 – 65,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení 10 925 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce.

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 50 000 Kč s příslušenstvím do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a nahradit žalobci náklady řízení 21 188 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok II).

2. V odůvodnění rozsudku okresní soud konstatoval, že žalobce se zaplacení uvedené částky domáhal s tvrzením, že dne 19. 3. 2021 uzavřel se žalovaným a panem [příjmení] [jméno] výhradní dohodu o zprostředkování ve znění dodatku č. 1 ze dne 24. 3. 2021. Žalobce se zavázal vykonávat činnosti, na jejichž základě vznikne žalovanému a panu [jméno] příležitost uzavřít zprostředkovávanou smlouvu o převodu nemovitosti se zájemcem. Žalovaný a pan [jméno] se zavázali poskytnout potřebou součinnost a neuzavřít smlouvu o převodu nemovitosti na třetí osobu. Plnění těchto povinností bylo utvrzeno smluvní pokutou ve výši provize - částkou 50 000 Kč Smlouva byla sjednána do 17. 6. 2021. Žalovaný však své povinnosti porušil a v době trvání smlouvy dne 12. 4. 2021 uzavřel smlouvu o převodu svého spoluvlastnického podílu na nemovitosti s třetí osobou. Tím zmařil zprostředkovatelskou činnost žalobce a žalobci vznikl nárok požadovat po žalovaném smluvní pokutu.

3. Okresní soud ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem, proti němuž žalovaný podal odpor. Se žalobou nesouhlasil, navrhl její zamítnutí a vůči v žalobě uplatněnému nároku vznesl celou řadu námitek. Žalovaný předně namítal, že od smlouvy o zprostředkování odstoupil dopisem ze dne 8. 12. 2021, neboť lhůta pro odstoupení od smlouvy v dané věci činí rok a 14 dnů. To proto, že žalovaný nebyl řádně poučen o svém právu od smlouvy odstoupit v dostatečném předstihu před jejím uzavřením. Dále namítal neplatnost smlouvy o zprostředkování, neboť článek 6 smlouvy obsahuje konstrukci obcházející zákon, konkrétně § 14 zákona o realitním zprostředkování, které zakazuje uložit zájemci – spotřebiteli povinnost uzavřít realitní smlouvu nebo smlouvu o uzavření budoucí realitní smlouvy. V článku 7 smlouvy je pak doba výhradního realitního zprostředkování ujednána v rozporu s § 17 odst. 4 zákona o realitním zprostředkování, konkrétně s tím, že prodloužení lze ujednat nejdříve 30 dnů před dnem uplynutí ujednané doby. Smlouva dále neobsahuje poučení o tom, že splatnost provize není vázána na uzavření realitní smlouvy. Podle žalovaného dále nelze zájemce zavázat k povinnosti neuzavřít realitní smlouvu ve vymezeném časovém období, neboť pokud je zakázáno uložit povinnost k uzavření takové smlouvy, je zakázáno i uložení povinnosti smlouvu neuzavřít. Žalovaný se dále po určité době od uzavření smlouvy nemohl dostat k jejímu znění, neboť příslušný odkaz, který měl v e-mailu, nefungoval. O této skutečnosti však žalobce neinformoval a o zpřístupnění odkazu nežádal. Dále žalovaný namítal, že od smlouvy odstoupil již dne 8. 4. 2021 e-mailem a má za to, že zákonná 14 denní lhůta běží od uzavření dodatku ke smlouvě. Žalovaný konečně namítal, že smluvní pokuta je nepřiměřeně vysoká a pro případ odmítnutí výhrad žalovaného žádal o její moderaci.

4. Žalobce ve svém vyjádření k tvrzením žalovaného uvedené námitky shledával nedůvodnými. Podle žalobce odstoupení od smlouvy ze dne 8. 12. 2021 není oprávněné. Žalobce svoji informační povinnost dle ust. § 1820 odst. 1 písm. f/ občanského zákoníku splnil. Smlouva uzavřená mezi účastníky je smlouvou uzavřenou mimo obchodní prostory žalobce a poučení o možnosti odstoupení od smlouvy bylo poskytnuto s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy. To, že je obsaženo ve smlouvě, neznamená, že nebylo poskytnuto v dostatečném předstihu. Informační povinnost je splněna i tehdy, je-li poučení obsaženo v nabídce podnikatele. Návrh smlouvy lze považovat za takovou nabídku. Žalovaný tedy odstoupil od smlouvy po uplynutí zákonné 14 denní lhůty. Článek 6 podle žalobce neukládá žalovanému žádnou povinnost, jde jen o pověření žalobce k navazujícímu jednání. I kdyby bylo neplatné, týkala by se neplatnost pouze tohoto ujednání, nikoli celé smlouvy. Článek 7 týkající se prodloužení smlouvy je souladný s ust. § 17 odst. 4 zákona o realitním zprostředkování. Navíc k prodlužení smlouvy na základě předmětného článku vůbec nedošlo. I kdyby bylo ustanovení shledáno neplatným, opět půjde pouze o dílčí neplatnost tohoto konkrétního ustanovení. Smlouva o zprostředkování podle žalobce obsahuje v článku 2.1 poučení o tom, že splatnost provize není vázána na uzavření realitní smlouvy a žalobce též nesouhlasí s tím, že by nebylo možné sjednat povinnost zájemce neuzavřít realitní smlouvu. To neodporuje ust. § 14 zákona o realitním zprostředkování. To, že žalovaný podle svého tvrzení neměl přístup k odkazu, na němž bylo dostupné znění smlouvy, není významné, neboť znění smlouvy je klientům zasíláno e-mailem nebo předáváno osobně na pobočce. Pakliže žalovaný tvrdil, že odstoupil od smlouvy dne 8. 4. 2021, tak se tak stalo po uplynutí 14 denní lhůty, která běží od uzavření smlouvy o zprostředkování, nikoliv od dodatku č.

1. Ten se platnosti smlouvy nijak netýkal. Podle žalobce současně není namístě uvažovat o snížení smluvní pokuty, neboť tu nelze považovat za nepřiměřeně vysokou.

5. Okresní soud po provedeném dokazování, seznámení se s obsahem listin, které účastníci předložili k prokázání svých skutkových tvrzení, a vysvětlení, z jakého důvodu neprováděl další účastníky označené důkazy, dospěl k závěru, že žalobu je nutno považovat za opodstatněnou.

6. Z provedeného dokazování podle okresního soudu vyplynulo, že žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o zprostředkování. Tu žalovaný porušil (konkrétně článek 10 odst. 2 smlouvy) tím, že v době trvání smlouvy prodal svůj spoluvlastnický podíl na nemovitosti třetí osobě, čímž žalobci znemožnil naplnit smlouvu. Sankcí za porušení povinnosti byla účastníky sjednaná smluvní pokuta ve výši provize, tedy částka 50 000 Kč.

7. Okresní soud konstatoval, že žalovaný neodstoupil od smlouvy oprávněně. Odstoupení ze dne 8. 12. 2021 je odstoupením opožděným, neboť v této době již nebylo možné od smlouvy odstoupit bez udání důvodů. Žalobce splnil svoji povinnost plynoucí z ust. § 1820 odst. 1 písm. f/ o.z. a v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy poučil žalovaného o možnosti odstoupit od smlouvy ve lhůtě 14 dnů bez udání důvodu. Žalovaný se tudíž mýlí, pakliže má za to, že smlouva pro odstoupení v dané věci činila rok a 14 dnů. Žalovaný byl poučen o tomto svém právu v článku 13 odst. 4 smlouvy. Podle okresního soudu nemá smysl rozlišovat, zda jde o smlouvu uzavřenou distančním způsobem nebo o smlouvu uzavřenou mimo obchodní prostory podnikatele. Pakliže z článku 13.4 plyne ve vztahu k poučení, že„ byla-li dohoda uzavřena mimo obchodní prostory“, pak to neznamená, že žalovanému se nedostalo příslušného poučení jen proto, že smlouva uzavřená žalovaným je distanční smlouvou. Tato argumentace podle okresního soudu postrádá smysl. Jednak lze souhlasit s tvrzením žalobce, že pokud je smlouva uzavřena distančně, je současně smlouvou, která byla uzavřena mimo obchodní prostory podnikatele a především jde o smysl a účel ust. § 1820 odst. 1 písm. f/ o.z. Smyslem tohoto ustanovení je zajistit, aby se spotřebiteli dostala informace o tom, že od smlouvy může bez udání důvodu do 14 dnů od jejího uzavření odstoupit a této informace se žalovanému nepochybně dostalo. Podle okresního soudu žalovaný toliko dodatečně hledá důvod, jak by smlouvu, která mu přestala vyhovovat, zrušil. Takové jednání tudíž nelze aprobovat. Samo poučení bylo obsahem návrhu na uzavření smlouvy, přičemž smlouva vznikla až v okamžiku, kdy ji žalovaný podepsal. S ohledem na distanční způsob uzavření smlouvy lze tudíž mít za to, že žalovaný měl dostatek času si smlouvu přečíst a seznámit se tak i s poučením o možnosti od smlouvy odstoupit. Toto poučení se tudíž žalovanému dostalo s dostatečným předstihem.

8. Článek 6 smlouvy o zprostředkování podle okresního soudu neodporuje § 14 zákona o realitním zprostředkování, neboť jde toliko o zmocnění k uzavření smlouvy, nikoliv o povinnost uzavřít realitní smlouvu. S žalobcem lze souhlasit i v tom, že i pro případ neplatnosti tohoto ustanovení by neplatnost dopadala pouze na tento článek smlouvy, nikoliv na smlouvu jako celek. Posouzení platnosti článku 7 smlouvy o zprostředkování nemá pro souzenou věc žádný význam, neboť otázka případného prodloužení smlouvy se vůbec sporu netýká. Smlouva byla uzavřena do 17. 6. 2021 a žalovaným porušena dne 12. 4. 2021, tedy v době její platnosti.

9. Smlouva o zprostředkování obsahuje poučení o tom, že splatnost provize není vázána na uzavření realitní smlouvy a opět v případě eventuální neplatnosti tohoto dílčího ustanovení by neplatnost dopadala pouze na předmětný článek smlouvy.

10. Závazek žalovaného neuzavřít smlouvu o převodu nemovitosti s třetí osobou není v rozporu s ust. § 14 zákona o realitním zprostředkování. Zákon zakazuje uložit spotřebiteli povinnost uzavřít realitní smlouvu, nicméně z toho nelze dovodit, že by se spotřebitel nemohl po dobu platnosti smlouvy o zprostředkování zavázat neuzavřít realitní smlouvu s třetí osobou a tedy fakticky obejít realitní kancelář. Jde pouze o dočasné omezení práv spotřebitele, čímž si realitní kancelář zajišťuje, že zájemce o prodej nemovitosti neprodá nemovitost ve vlastní režii. Pokud chce někdo takto postupovat, je podle okresního soudu otázkou, proč vůbec smlouvu o zprostředkování uzavírá.

11. Okresní soud dále poznamenal, že sám žalovaný potvrdil, že žalobce neinformoval o údajně nepřístupném e-mailovém odkazu a nemožnosti získat znění smlouvy, neboť žalovaný tuto skutečnost žalobci nesdělil. Žalobce ani nemohl vědět, že elektronický přístup ke smlouvě nefunguje. Podle okresního soudu jde o účelový argument žalovaného, který se navíc objevuje až se značným zpožděním.

12. Žalovaným tvrzené odstoupení od smlouvy datované dne 8. 4. 2021 pak i pro případ, že by k němu došlo, nemá žádné právní účinky. Právo odstoupit od smlouvy v zákonné lhůtě běží od uzavření smlouvy, tedy od 17. 3. 2021, nikoliv od uzavření dodatku dne 24. 3. 2021. Není žádný důvod, proč by uzavření dodatku, jímž došlo toliko ke změně kupní ceny, mělo zakládat běh nové lhůty pro odstoupení od smlouvy. Nadto dodatek byl uzavřen 24. 3. 2021 a údajné odstoupení od smlouvy je ze dne 8. 4. 2021. To je 15. den po uzavření dodatku a k odstoupení by tudíž došlo opožděně.

13. Okresní soud konečně uzavřel, že pro moderaci smluvní pokuty neshledal žádné důvody. Žalovaný smlouvu o zprostředkování uzavřel dne 17. 3. 2021 a ani ne měsíc poté zcela zásadním způsobem porušil svůj závazek ze smlouvy. Okresní soud k tomu poznamenal, že ve smlouvě o zprostředkování byla jako kupní cena nemovitosti uvedena částka nejprve 700 000 Kč, následně v dodatku 654 000 Kč, přičemž žalovaný svůj spoluvlastnický podíl prodal za 174 000 Kč. Tedy výrazně méně výhodně, než jak měla být prodána prostřednictvím realitní kanceláře. Žalovaný svým jednáním v rozporu se smlouvou zmařil možnost její realizace a dosažení zisku žalobce a je namístě, aby za své porušení smlouvy nesl sankci ve výši předpokládaného zisku žalobce.

14. Protože okresní soud všechny námitky a výhrady žalovaného vůči žalobě shledal nedůvodnými a naopak uzavřel, že žalovaný porušil svůj závazek plynoucí z ustanovení článku 10 odst. 2 smlouvy, konstatoval tak, že žalobci vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty. Žalobě tudíž zcela vyhověl.

15. V řízení úspěšnému žalobci pak okresní soud postupem dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému žalovanému.

16. Proti rozsudku podal včas odvolání žalovaný. Okresnímu soudu vytýkal, že nepřihlédl k tvrzením žalovaného a k důkazům žalovaným označeným, tedy neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť navržené důkazy neprovedl, v důsledku čehož dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a věc i nesprávně právně posoudil.

17. Žalovaný zdůraznil, že v procesu uzavírání smlouvy vystupoval jako spotřebitel, zatímco žalobce vystupoval jako podnikatel. Žalovaný trvá na tom, že nebyl řádně poučen o možnosti odstoupit od smlouvy dle ust. § 1820 odst. 1 písm. f/ občanského zákoníku, neboť uvedené poučení obsažené v článku 13 odst. 4 smlouvy není tím poučením, které má výše označené ustanovení občanského zákoníku na mysli. Jednak se toto údajné poučení vůbec netýká distančních smluv a za druhé je nutné poučení spotřebiteli podat v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy, nikoliv až ve smlouvě samotné. Je tedy zjevné, že žalovaný nebyl poučen o právu odstoupit od smlouvy uzavřené distančním způsobem, a to vzhledem k distančním smlouvám vůbec, kdy se žalovanému dostalo jen poučení ohledně smluv uzavíraných mimo obchodní prostory, a to ještě pozdě až v rámci samotné smlouvy. Jelikož nebyl žalovaný o možnosti odstoupit od distanční smlouvy nikdy poučen, začala žalovanému dnem uzavření smlouvy plynout lhůta pro odstoupení ve smyslu ust. § 1829 odst. 2 občanského zákoníku v délce 1 roku a 14 dní od uzavření. Žalovanému byl navíc po elektronickém podepsání smlouvy odepřen přístup do databáze, kde se smlouva nacházela v celém znění. Žalovaný se tak nemohl znovu seznámit s původním zněním smlouvy pro případ, že by od ní chtěl odstoupit. Nemožnost přístupu do systému a zjištění obsahu uzavřené smlouvy nastala již pár dní po jejím uzavření, konkrétně na konci měsíce dubna 2021. Žalovaný tudíž od smlouvy odstoupil řádně a platně a okresní soud rozhodl nesprávně, pakliže žalobě vyhověl. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby rozsudek změnil a žalobu zamítl.

18. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalovaného uvedl, že jej považuje za nedůvodné a zcela se ztotožňuje se skutkovými i právními závěry rozsudku okresního soudu. Podle žalobce okresní soud přihlédl a detailně se vyjádřil ke všem tvrzeným skutečnostem a označeným důkazům, a to jak ze strany žalobce, tak žalovaného. V tomto směru lze zcela odkázat na podrobné odůvodnění rozsudku okresního soudu, který se se všemi výhradami a námitkami žalovaného dostatečně a správně vypořádal. Žalobce nesouhlasí s argumentací žalovaného, že by okresní soud pochybil tím, že z důvodu nadbytečnosti neprovedl některé z označených důkazů. Z ustálené judikatury Ústavního soudu plyne, že procesnímu právu účastníka navrhovat důkazy odpovídá povinnost soudu o vznesených návrzích rozhodnout, ale také, pakliže jim nevyhoví, ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů tak učinil. Soud tedy v rámci zásady volného hodnocení důkazu nemusí provést všechny navržené důkazy stran, ale má povinnost o každém důkazu rozhodnout, zda ho provede či nikoliv, a pokud ne, uvést důvod tohoto neprovedení. Soud prvního stupně se důkazem, který žalovaný označil, zabýval a vyložil, z jakého důvodu tento důkaz neprováděl. I tato odvolací výhrada žalovaného je proto nedůvodná. Okresní soud se řádně a dostatečně vypořádal i s další argumentací žalovaného a z provedeného dokazování učinil správný závěr o nutnosti žalobě vyhovět. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu potvrdil a žalobci přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

19. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a o.s.ř.), a to ze všech v úvahu přicházejících odvolacích důvodů, a dospěl k závěru, že odvolání nelze považovat za důvodné.

20. V posuzované věci se okresní soud velmi podrobně a pečlivě zabýval všemi pro učinění co nejobjektivnějšího závěru o skutkovém stavu významnými skutečnostmi, provedl dostatečné dokazování, přičemž z jednotlivých důkazů učinil správná a těmto důkazům i obsahu spisu odpovídající skutková zjištění, která následně promítl do srozumitelného a logického závěru o skutkovém stavu a věc i správně právně posoudil. Provedené důkazy okresní soud hodnotil nejen jednotlivě, ale i v jejich vzájemné souvislosti (§ 132 o.s.ř.) a v odůvodnění rozhodnutí se vypořádal s každou jednotlivou námitkou, kterou žalovaný v rámci své obrany vůči v žalobě uplatněnému nároku vznášel. Okresní soud současně výstižně popsal svoji myšlenkovou konstrukci, na základě níž dospěl k závěru, že je namístě žalobě vyhovět a naopak vyložil, z jakých důvodů nepřisvědčil argumentaci a obraně žalovaného.

21. Odvolací soud sdílí skutkové i právní závěry okresního soudu a vycházeje ze zásady stručnosti proto v podrobnostech odkazuje na přiléhavou a současně vyčerpávající argumentaci soudu prvního stupně.

22. Odvolací výhrady žalovaného nejsou způsobilé vyvolat pochybnosti o správnosti rozhodnutí okresního soudu a ve své podstatě jde o opakování stěžejních námitek (odstoupení od smlouvy či moderace smluvní pokuty), které zazněly již v průběhu řízení před okresním soudem a s nimiž se okresní soud vyčerpávajícím způsobem vypořádal.

23. Krajský soud toliko pro úplnost považuje za vhodné k věci poznamenat, že nesdílí ani výhradu žalovaného o tom, že okresní soud dostatečně nevysvětlil, z jakého důvodu neprováděl další dokazování, k čemuž lze odkázat na bod 10. odůvodnění rozsudku okresního soudu, kde soud sice stručně, leč výstižně vyložil, z jakého důvodu považoval za nadbytečné provádět další dokazování. V posuzované věci tudíž nelze hovořit o tzv.„ opomenutých důkazech“, které má žalovaný pravděpodobně implicite na mysli. V tomto směru se lze ztotožnit i s přiléhavou argumentací žalobce ve vyjádření k odvolání žalovaného, kde je ve stručnosti shrnut náhled soudů vyšších stupňů na povinnost nalézacího soudu vypořádat se s důkazem, který účastník navrhl provést.

24. Ohledně odstoupení, resp. lhůty pro odstoupení od mezi účastníky uzavřené smlouvy odvolací soud zcela sdílí právní náhled okresního soudu na zjištěný skutkový stav, který ostatně v tomto směru mezi účastníky nebyl sporným. Pakliže okresní soud spatřuje význam ust. § 1820 odst. 1 písm. f/ občanského zákoníku v tom, že jeho smyslem je zajistit, aby se spotřebiteli dostala informace o tom, že od smlouvy může bez udání důvodů do 14 dnů od jejího uzavření odstoupit, jde nepochybně o náhled správný a postihující smysl daného ustanovení. S okresním soudem lze souhlasit v tom, že této informace se žalovanému v návrhu na uzavření smlouvy dostalo, přičemž smlouva vznikla teprve v okamžiku, kdy ji žalovaný podepsal. Z uvedeného tudíž současně rezultuje, že poučení o možnosti od smlouvy odstoupit se v posuzované věci žalovanému nepochybně dostalo s dostatečným předstihem. Okresní soud tudíž nepochybil, pakliže uzavřel, že odstoupení žalovaného od předmětné smlouvy ze dne 8. 12. 2021 je odstoupením opožděným. Nadto nelze nevidět, že v uvedené době již žalovaný dávno svůj spoluvlastnický podíl na předmětné nemovitosti prodal (12. 4. 2021), čímž porušil svoji stěžejní smluvní povinnost a plnění sjednané předmětnou smlouvou se tak stalo nemožným.

25. Ani žalovaným tvrzené odstoupení od smlouvy ze dne 8. 4. 2021 nemůže mít účinky, jaké si od tohoto jednání žalovaný slibuje. Okresní soud přesvědčivě vyložil, vycházeje z příslušných ustanovení občanského zákoníku, že právo odstoupit od smlouvy běží od uzavření smlouvy, nikoliv tedy od uzavření dodatku č. 1 předmětné smlouvy, jak tvrdil žalovaný. Nehledě na to, že předmětným dodatkem byla upravena toliko požadovaná výše kupní ceny. V posuzované věci se proto nelze ubránit dojmu, že žalovaný se pouze relativně sofistikovaným způsobem snaží vyhnout zaplacení smluvní pokuty, která utvrzovala smluvní povinnosti žalovaného. Ty ovšem žalovaný flagrantním způsobem porušil.

26. Odvolací soud sdílí i úvahy soudu prvního stupně, jimiž odůvodnil svůj závěr o tom, že není namístě uvažovat o moderaci smluvní pokuty. Z řízení před okresním soudem vyplynulo (ačkoliv tento důkaz – ohlas na nemovitost okresní soud výslovně nehodnotil), že žalobce činil kroky k naplnění svých smluvních povinností, inzeroval předmětnou nemovitost a právem očekával splnění smluvních povinností ze strany svých klientů, tedy žalovaného a pana [příjmení] [jméno]. S ohledem na skutečnost, že nemovitost měla být nabízena a prodávána za částku 700 000 Kč, resp. po uzavření dodatku č. 1 za částku 654 000 Kč, lze současně sjednanou smluvní pokutu ve výši 50 000 Kč a tedy o málo vyšší než 7 % z požadované kupní ceny považoval za zcela přiměřenou a odpovídající poměrům posuzované věci. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě či úvah o její případné moderaci, a to i z hlediska dobrých mravů, je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (tedy funkci preventivní, uhrazovací a sankční) a její přiměřenost je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem jednání, jeho pohnutkám a účelu, které sledovalo. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také obvykle usoudit na případnou nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti. Při posuzování přiměřenosti smluvní pokuty stanovené pevně sjednanou částkou lze uvažovat o její nepřiměřenosti při současném zohlednění všech okolností věci právě s ohledem na poměr mezi hodnotou zajištěné pohledávky či práva a výší smluvní pokuty, kterou je dlužník případně povinen zaplatit. Posouzení přiměřenosti smluvní pokuty se současně odvíjí od posouzení všech zvláštností každého případu individuálně a tyto závěry v každém konkrétním případě lze jen velmi obtížně zobecnit. S ohledem na výše uvedené skutečnosti a skutkové okolnosti posuzované věci lze spolehlivě uzavřít, že předpoklady pro případné snížení smluvní pokuty nebyly naplněny.

27. Odvolací soud proto vycházeje ze všech shora rozvedených skutečností dospěl k závěru, že rozhodnutí okresního soudu lze považovat za věcně správné, a proto rozsudek okresního soudu potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

28. O nákladech odvolacího řízení krajský soud rozhodl podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a v odvolacím řízení úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému žalovanému. Náklady odvolacího řízení na straně žalobce jsou tvořeny odměnou zástupce žalobce za 2 úkony právní služby - vyjádření se k odvolání žalovaného a účast při jednání odvolacího soudu po 3 100 Kč (§ 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb), dvěma paušálními náhradami hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), 12 půlhodinami za ztrátu času po 100 Kč (§ 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a 21% DPH ze součtu těchto částek (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). K uvedeným částkám je nutno připočíst i cestovné zástupce žalobce k jednání odvolacího soudu, a to vlakem na trase [obec] – [obec] a zpět ve výši 1 245 Kč Celkem tak náklady odvolacího řízení na straně žalobce dosáhly 10 925 Kč. Uvedenou částku je žalovaný povinen nahradit žalobci ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o.s.ř.).