4 C 310/2021

Plný text

Okresní soud v Chrudimi rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Horáčkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 50.000 - Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 50.000 - Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně od 8.10.2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 21.188 - Kč, k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že uzavřel dne 19.3.2021 s žalovaným a panem [příjmení] [jméno] (dále jen klienti) výhradní dohodu o zprostředkování ve znění dodatku č. 1 ze dne 24.3.2021. Žalobce se zavázal vykonávat činnosti, na jejichž základě vznikne klientům příležitost uzavřít zprostředkovávanou smlouvu o převodu nemovitosti se zájemcem. Klienti se zavázali poskytnout potřebnou součinnost a také se zavázali neuzavřít smlouvu o převodu nemovitosti na třetí osobu. Plnění těchto povinností bylo utvrzeno smluvní pokutou ve výši provize, tj. 50.000 - Kč. Smlouva byla sjednaná do 17.6.2021. Žalovaný svoje povinnosti porušil, když v době trvání smlouvy, konkrétně 12.4.2021 uzavřel smlouvu o převodu svého spoluvlastnického podílu na nemovitosti s třetí osobou. Tímto jednáním zmařil zprostředkovatelskou činnost žalobce. S ohledem na toto porušení smlouvy vznikl žalobci nárok požadovat po žalovaném smluvní pokutu, žalobce k zaplacení smluvní pokuty žalovaného vyzval, ten ji však neuhradil. Od uplynutí sedmidenní lhůty k zaplacení dle výzvy požaduje žalobce též zákonný úrok z prodlení.

2. Proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu podal žalovaný odpor. Uplatněný nárok žalovaný odmítl, navrhl zamítnutí žaloby. Konkrétně pak uplatnil následující námitky: a) Žalovaný odstoupil od smlouvy o zprostředkování svým dopisem ze dne 8.12.2021. Žalobce je v daném sporu v postavení podnikatele, žalovaný je spotřebitelem. Lhůta pro odstoupení od smlouvy v daném případě činí rok a čtrnáct dnů, neboť žalovaný nebyl poučen o svém právu od smlouvy odstoupit, a to v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy (§ 1829 odst. 2, § 1820 odst. 1 písm. f) občanského zákoníku). Čl. 13 odst. 4 smlouvy o zprostředkování není poučením ve smyslu § 1820 odst. 1 písm. f). Toto poučení se totiž nedotýká distančním smluv (o kterou v daném případě jde), ale pouze smluv uzavřených mimo obchodní prostory. Navíc poučení nebylo poskytnuto v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy, neboť toto poučení je až v samotné smlouvě. Odstoupením od smlouvy došlo k jejímu zániku, žalobce tak není oprávněn požadovat smluvní pokutu. b) V dopise ze dne 8.12.2021 namítl žalovaný též neplatnost smlouvy o zprostředkování, kterou konkrétně dovozuje z následujících důvodů. Čl. 6 obsahuje konstrukci obcházející zákon – jde o zmocnění pro žalobce k uzavření smlouvy o smlouvě budoucí (kupní), obcházeno je ustanovení § 14 zákona o realitním zprostředkování, které zakazuje uložit ve smlouvě o realitním zprostředkování zájemci – spotřebiteli povinnost uzavřít realitní smlouvu nebo smlouvu o uzavření budoucí realitní smlouvy. c) V čl. 7 je doba výhradního realitního zprostředkování ujednána v rozporu s § 17 odst. 4 zákona o realitním zprostředkování, konkrétně s tím, že prodloužení lze ujednat nejdříve 30 dnů před dnem uplynutí ujednané doby. Dle čl. 7 byla smlouva uzavřena na dobu do 17.6.2021, při oznámení opatření zájemce se smlouva prodlužuje o 2 měsíce. Prodloužení je tedy ujednáno již ve smlouvě, není, jak požaduje zákon, ujednáno nejdříve 30 před uplynutím sjednané doby. d) Uzavřená smlouva o zprostředkování neobsahuje poučení o tom, že splatnost provize není vázána na uzavření realitní smlouvy, což je povinnost vyplývající z § 19 odst. 4 zákona o realitním zprostředkování. e) Podle žalovaného nelze zájemce zavázat k povinnosti neuzavřít realitní smlouvu ve vymezeném časovém období – to žalovaný dovozuje analogicky ze zákazu (§ 14 zákona o realitním zprostředkování) uložit zájemci – spotřebiteli povinnost uzavřít realitní smlouvu ve smlouvě o realitním zprostředkování. Pokud je zakázáno uložit povinnost k uzavření takové smlouvy, je zakázáno i uložení povinnosti smlouvu neuzavřít. f) V případě, že by soud měl za to, že právo žalobce na zaplacení smluvní pokuty vzniklo, navrhl žalovaný snížení výše smluvní pokuty podle § 2051 občanského zákoníku s ohledem na hodnotu a význam zajišťované povinnosti. Podle žalovaného je nepřiměřené, aby realitní zprostředkovatel obdržel smluvní pokutu ve výši celé provize, pokud k naplnění podmínek pro splatnost provize zprostředkovatele nedošlo, když přitom vůbec není jisté, že se to skutečně stalo. g) U jednání pak žalovaný uplatnil ještě dvě další námitky. Uvedl, že se nemohl dostat po určité době od uzavření smlouvy o zprostředkování k jejímu znění, příslušný odkaz, který měl v e-mailu, nefungoval, resp. skončila jeho platnost. K dotazu soudu, zda žádal žalobce o zpřístupnění odkazu nebo o zaslání smlouvy uvedl, že o toto nežádal. h) Žalovaný od smlouvy odstoupil již dne 8.4.2021 e-mailem, má za to, že zákonná 14 denní lhůta běží od uzavření dodatku ke smlouvě. Tehdy mu bylo telefonicky makléřkou žalobce sděleno, že odstoupit již není možné, neboť lhůta 14 dní běží od uzavření původní smlouvy.

3. Žalobce v reakci na námitky žalovaného uvedl (zachováno členění dle bodu 2 odůvodnění): a) Odstoupení od smlouvy ze dne 8.12.2021 není oprávněné. Žalobce svoji informační povinnost dle § 1820 odst. 1 písm. f) občanského zákoníku splnil. I smlouva uzavřená mezí účastníky je smlouvou uzavřenou mimo obchodní prostory žalobce. Ustanovení § 1820 nerozlišuje mezi distančními smlouvami a smlouvami uzavřenými mimo obchodní prostory podnikatele, toto rozlišení má význam u jiných ustanovení občanského zákoníku. Poučení o možnosti odstoupení od smlouvy bylo poskytnuto s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy, to, že je obsaženo ve smlouvě, neznamená, že nebylo poskytnuto v dostatečném předstihu. Informační povinnost je splněna i tehdy, když poučení je obsaženo v nabídce podnikatele, návrh smlouvy lze považovat za takovou nabídku. Žalovaný měl dostatek času se s takovou nabídkou seznámit před uzavřením smlouvy. Žalovaný tedy odstoupil od smlouvy po uplynutí zákonné 14 denní lhůty. b) Žalobce čl. 6 smlouvy o zprostředkování považuje za souladný s ust. § 14 zákona o realitním zprostředkování – ustanovení neukládá žalovanému žádnou povinnost, jde jen o pověření žalobce k navazujícímu jednání. Ustanovení tedy není neplatné, ale i kdyby zde rozpor s ust. 14 zákona byl dovozen, pak by se neplatnost týkala pouze tohoto ujednání, nikoli celé smlouvy. c) Žalobce čl. 7 smlouvy týkající se jejího prodloužení považuje za souladný s ust. § 17 odst. 4 zákona o realitním zprostředkování, navíc mu uniká, proč v tomto sporu řešit otázku prodloužení smlouvy, když k jejímu prodloužení na základě čl 7 vůbec nedošlo. I kdyby ustanovení bylo shledáno neplatným, pak je neplatné opět jen toto konkrétní ustanovení, ne celá smlouva. d) Žalobce má za to, že smlouva o zprostředkování v čl. 2 obsahuje poučení o tom, že splatnost provize není vázána na uzavření realitní smlouvy – poučení podle § 19 odst. 2 zákona o realitním zprostředkování tak smlouva obsahuje, důvod neplatnosti není dán. e) Žalobce nesouhlasí s tím, že by nebylo možné sjednat povinnost zájemce neuzavřít realitní smlouvu, to neodporuje § 14 zákona o realitním zprostředkování. f) Žalobce nesouhlasí s námitkou nepřiměřenosti smluvní pokuty. Žalovaný znemožnil žalobci vykonávat zprostředkovatelskou činnost, žalobce ztratil možnost získat provizi, žalovaný neumožnil žalobci najít zájemce o nemovitost. Smluvní pokuta ve výši provize tak představuje ušlý zisk, který žalobce mohl získat, kdyby žalovaný neznemožnil žalobci dokončit její zprostředkovatelskou činnost. g) K námitce, že žalovaný neměl mít přístup k odkazu, na němž bylo dostupné znění smlouvy, žalobce uvedl, že znění smlouvy je klientům zasíláno e-mailem nebo předáváno osobně na pobočce. h) O odstoupení ze dne 8.4.2021 neměl žalobce u jednání žádné informace (jednalo se o skutečnost uplatněnou žalovaným až u tohoto jednání), nicméně měl za to, že pokud došlo k odstoupení 8.4.2021, stalo se tak po uplynutí 14 denní lhůty, která běží od uzavření smlouvy o zprostředkování, nikoli od dodatku č. 1, tento dodatek se platnosti smlouvy nijak nedotýká. Zjištěné skutečnosti 4. Mezi žalobcem a žalovaným (a též panem [příjmení] [jméno]; žalovaný a pan [jméno] byli v postavení klientů) byla uzavřena dohoda o výhradním zprostředkování. Na jejím základě se žalobce zavázal klientům obstarat příležitost uzavřít se zájemcem o nemovitost (specifikována v čl. 3 smlouvy) kupní smlouvu nebo smlouvu o smlouvě budoucí kupní. Naproti tomu se žalovaný zavázal zaplatit žalobci provizi. Výše provize byla ujednána částkou 50.000 - Kč. Smlouva byla uzavřena ndo 17.6.2021. Povinnosti klienta byly specifikovány v čl. 10, v čl. 10 odst. 2 byla výslovně dohodnuta povinnost klienta neuzavřít smlouvu o převodu (části) nemovitosti na třetí osobu (vyjma klienta žalobce). V čl. 11 pak byla sjednána smluvní pokuta pro případ porušení některých povinností v čl. 10, výše smluvní pokuty odpovídá výši provize. V čl. 13 odst. 4 je pak upraveno odstoupení od smlouvy. Uvádí se zde, že pokud byla dohoda uzavřena mimo obchodní prostory žalobce, je klient – spotřebitel oprávněn od dohody písemně odstoupit do 14 dnů od jejího uzavření bez udání důvodu. V dalším textu jsou pak uvedeny podrobnosti týkající se techniky odstoupení (výhradní dohoda o zprostředkování ze dne 17.3.2021).

5. K výše uvedené dohodě byl dne 24.3.2021 uzavřen dodatek, dodatkem došlo k jediné změně původní dohody – původní kupní cena nemovitosti byla z částky 700.000 - Kč snížena na částku 654.000 - Kč, výše provize byla zachována.

6. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení smluvní pokuty a upozornil jej na možnost soudního vymáhání nároku, smluvní pokuta měla být zaplacena do sedmi dnů od doručení výzvy, výzva byla doručena dne 30.9.2021.

7. Dle výpisu z katastru nemovitostí byl na základě kupní smlouvy ze dne 12.4.2021 jako vlastník spoluvlastnického podílu ½ žalovaného na předmětných nemovitostech zapsána společnost [právnická osoba] Právní účinky zápisu nastaly ke dni 13.4.2021.

8. Z kupní smlouvy ze dne 12.4.2021 uzavřené mezi žalovaným jako prodávajícím a společností [právnická osoba] jako kupujícím vyplynulo, že žalovaný svůj výše uvedený spoluvlastnický podíl převedl na jmenovanou společnost.

9. Dopisem ze dne 8.12.2021 žalovaný odstoupil od smlouvy o realitním zprostředkování a současně namítl neplatnost této smlouvy. Důvody jsou shodné z důvody, které žalovaný uplatnil v rámci vyjádření k žalobě (viz bod 2 odůvodnění).

10. Ostatní navržené důkazy soud neprováděl. V případě důkazních návrhů žalobce jde o to, že nárok měl soud za prokázaný na základě provedených důkazů, další důkazy byly nadbytečné. V případě důkazních návrhů žalovaného – zejména e-mailu ze dne 29.4.2021, kterým měl žalovaný svému zástupci sdělit, že znění smlouvy není dostupně, a e-mailu ze dne 8.4.2021, kterým měl žalovaný od smlouvy o zprostředkování odstoupit – bylo zbytečné tyto důkazy provádět, neboť i kdyby byla prokázána tvrzení, k nimž byly tyto důkazy navrženy, nemělo by to na rozhodnutí ve věci s ohledem na právní posouzení soudem žádný vliv (viz zejména body 12 písm. g) a h) odůvodnění). Posouzení věci 11. V daném případě žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o zprostředkování. Žalovaný porušil čl. 10 odst. 2 smlouvy tím, že v době trvání smlouvy prodal nemovitosti (svůj spoluvlastnický podíl), jichž se zprostředkování uzavření kupní smlouvy týkalo, třetí osobě (nejednalo se o zájemce žalobce). Tím nepochybně znemožnil žalobci naplnit smlouvu. Sankcí za porušení povinnosti je pak povinnost žalovaného zaplatit žalobci smluvní pokutu ve sjednané výši, tj. ve výši provize, jde o částku 50.000 - Kč.

12. K jednotlivým námitkám žalovaného pak soud uvádí následující (zachovává členění dle bodu 2 odůvodnění): a) Žalovaný neodstoupil od smlouvy oprávněně, odstoupení ze dne 8.12.2021 je odstoupením opožděným, neboť v této době již nebylo možné od smlouvy odstoupit bez udání důvodu. Žalovaný se mýlí, pokud má za to, že lhůta pro odstoupení v daném případě činila rok a čtrnáct dnů. Žalobce totiž splnil svoji povinnost podle § 1820 odst. 1 písm. f) občanského zákoníku a v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy poučil žalovaného o možnosti odstoupit od smlouvy ve lhůtě 14 dnů bez udání důvodu. Stalo se tak v čl. 13 odst. 4 smlouvy. Je třeba dát za pravdu žalobci, že v daném případě nemá smysl rozlišovat, zda jde o smlouvu uzavřenou distančním způsobem nebo o smlouvu uzavřenou mimo obchodní prostory podnikatele. Pokud je poučení v textu čl. 13 smlouvy uvozeno tak, že„ byla-li dohoda uzavřena mimo obchodní prostory …“, pak to neznamená, že žalovanému se nedostalo příslušného poučení jen proto, že smlouva uzavřená žalovaným je distanční smlouvou. Tato argumentace postrádá smysl. Jednak je pravdivý argument žalobce, že pokud je smlouva uzavřena distančně, je současně smlouvou, která byla uzavřena mimo obchodní prostory podnikatele. A především jde o smysl a účel ust. § 1820 odst. 1 písm. f) občanského zákoníku. Smyslem tohoto ustanovení je zajistit, aby se spotřebiteli dostalo informace o tom, že od smlouvy může bez udání důvodu do 14 dnů od jejího uzavření odstoupit. A této informace se žalovanému nepochybně dostalo. Smysl a účel uvedeného zákonného ustanovení tak byl naplněn. Nelze se ubránit dojmu, že žalovaný jaksi dodatečně hledá důvod, jak by smlouvu, která mu přestala vyhovovat, zrušil. Takové jednání nelze aprobovat. A pokud jde o to, že se žalovanému nemělo příslušného poučení dostat v dostatečném předstihu, nýbrž až v samotné smlouvě, tak nutno uvést, že ono poučení bylo obsahem návrhu na uzavření smlouvy, smlouva vznikla až v okamžiku, kdy ji žalovaný podepsal. S ohledem na distanční způsob uzavření smlouvy pak lze mít za to, že žalovaný měl dostatek času si smlouvu přečíst a seznámit se tak i s poučením o možnosti od smlouvy odstoupit. Právě distanční charakter uzavírání smlouvy je nejlepší zárukou, že na spotřebitele nikdo netlačí, nikdo nad ním nestojí a nevytváří tlak, aby smlouva již byla podepsána. Lze proto mít za to, že poučení od možnosti od smlouvy odstoupit se v daném případě žalovanému dostalo s dostatečným předstihem. b) Čl. 6 smlouvy o zprostředkování neodporuje § 14 zákona o realitním zprostředkování – jde o zmocnění k uzavření smlouvy, nikoli o povinnost uzavřít realitní smlouvu. A i kdyby toto ustanovení mělo být považováno za obcházení zákonného zákazu, mělo by to význam jen pro toto konkrétní ustanovení smlouvy. Jen toto ustanovení by bylo možné považovat za neplatné, rozhodně by se nejednalo o neplatnost celé smlouvy o zprostředkování. V tomto směru lze odkázat na ust. § 574 a § 576 občanského zákoníku. c) Posouzení platnosti čl. 7 smlouvy o zprostředkování nemá pro souzenou věc žádný význam. Otázka případného prodloužení smlouvy se vůbec netýká daného sporu, neboť smlouva byla uzavřena do 17.6.2021 a žalovaný tuto smlouvu porušil 12.4.2021, tedy v době její platnosti. Případné prodloužení smlouvy podle čl. 7 tak vůbec není ve hře a nemá proto smysl se jím vůbec zabývat. d) Smlouva o zprostředkování obsahuje poučení o tom, že splatnost provize není vázána na uzavření realitní smlouvy v čl. 2 odst. 1, takže neplatnost pro rozpor s § 19 odst. 2 zákona o realitním zprostředkování nepřipadá v úvahu. Navíc i v případě neplatnosti by se jednalo o neplatnost příslušného dílčího ujednání nikoli o neplatnost celé smlouvy. e) Závazek žalovaného obsažený v čl. 10 odst. 2 smlouvy o zprostředkování neuzavřít smlouvu o převodu nemovitosti s třetí osobou (vyjma zájemce realitní kanceláře) není v rozporu s § 14 zákona o realitním zprostředkování. Zákon zakazuje uložit spotřebiteli povinnost uzavřít realitní smlouvu. Nicméně z toho nelez dovodit, že by se spotřebitel nemohl po dobu platnosti smlouvy o zprostředkování zavázat neuzavřít realitní smlouvu s třetí osobu, tedy fakticky obejít realitní kancelář. Takové ustanovení je pouze dočasným omezením práv spotřebitele, navíc v poměrech smlouvy o zprostředkování je smysl takového ustanovení zřejmý – realitní kancelář si zajišťuje, že zájemce o prodej nemovitosti si nemovitost neprodá ve vlastní režii. Pokud chce někdo takto postupovat, pak je otázkou, proč vůbec smlouvu o zprostředkování uzavírá. Pokud ji totiž uzavře a současně na sebe vezme příslušné omezení, tj. nepřevést nemovitost na třetí osobu bez ingerence realitní kanceláře, pak musí tento závazek dodržet. Ustanovení § 14 zákona o realitním zprostředkování míří na jiné situace – jde o to, že spotřebitel nemá být donucován k uzavření realitní smlouvy. Závazek takovou smlouvu neuzavřít s třetí osobu je něco jiného. Takový závazek soud považuje za platný. f) Pro moderaci smluvní pokuty soud nevidí důvod. Žalovaný smlouvu o zprostředkování uzavřel 17.3.2021 a ani ne měsíc poté zásadním způsobem poruší svůj závazek ze smlouvy tím, že nemovitost prodá třetí osobě. Tím vlastně zmaří možnost splnit smlouvu. Toho si žalovaný musel být vědom. Z pohledu žalobce tak skutečně dojde ke vzniku škody v podobě ušlého zisku. Tato škoda pak odpovídá výši provize – tj. odměny, na kterou by měl žalobce nárok, pokud by žalovaný naplnění smlouvy nezmařil a pochopitelně pokud by žalobce obstaral příležitost k uzavření realitní smlouvy. Druhá podmínka je sice nejistá, nicméně žalobce měl tři měsíce na to, aby zájemce o koupi sehnal, žalovaný však tuto možnost zmařil, a to poměrně záhy po uzavření smlouvy o zprostředkování. Nabízí se otázka, proč tedy žalovaný smlouvu o zprostředkování vůbec uzavíral, když krátce poté prodej nemovitosti realizoval ve vlastní režii. Jen pro dokreslení celé situace je vhodné zmínit, že ve smlouvě o zprostředkování byla jako kupní cena nemovitosti uvedena částka nejprve 700 tis Kč, následně v dodatku 654.000 - Kč, žalovaný však svůj spoluvlastnický podíl prodal za 174 tis Kč – viz kupní smlouva ze dne 12.4.2021 (celá nemovitost tedy 348 tis Kč), tedy výrazně méně výhodně, než jak měla být prodána prostřednictvím realitní kanceláře. Každopádně platí, že pokud žalovaný svým jednáním v rozporu se smlouvou zmařil možnost její realizace a dosažení zisku žalobce ve výši 50.000 - Kč, pak není nepřiměřené, aby za svoje porušení smlouvy nesl sankci ve stejné výši. Pro moderaci není důvod. g) Skutečnost, že se žalovaný údajně nemohl dostat ke znění smlouvy krátce po jejím uzavření, neboť příslušný odkaz, kde byla smlouva ke stažení, již nebyl dostupný, nemá pro věc žádný význam. I kdyby tomu tak bylo, pak na dotaz soudu, zda žalovaný požádal žalobce o zpřístupnění odkazu, žalovaný uvedl, že nikoli. Pak ovšem nemá smysl se touto námitkou zabývat. Pokud žalovaný neměl ke smlouvě přístup pro nedostupnost odkazu, pak zcela logicky první, co měl udělat, je, že měl požádat žalobce o zpřístupnění odkazu. Lze předpokládat, že žalobce by s tímto neměl problém a je jistě řada cest, jak znění smlouvy žalovanému zpřístupnit. Pokud žalovaný o toto nepožádal, pak žalobce ani nemohl vědět, že přístup ke smlouvě nefunguje. Nelze z toho proto dovozovat cokoli pro souzenou věc. Jde opět o dosti účelový argument, který se navíc objevuje až se značným zpožděním. h) Žalovaným tvrzené odstoupení od smlouvy datované dne 8.4.2021, i v případě, že by k němu došlo, nemůže mít žádné právní účinky. Právo odstoupit od smlouvy ve lhůtě 14 dnů podle § 1829 odst. 1 občanského zákoníku běží od uzavření smlouvy, tedy v souzené věci od 17.3.2021. Uzavření dodatku č. 1 ze dne 24.3.2021 na běh lhůty pro odstoupení nemá vliv. Není žádný důvod, proč by uzavření dodatku ke smlouvě mělo zakládat běh nové lhůty pro odstoupení od smlouvy. Navíc dodatek se týká jedné jediné změny – snížení kupní ceny z částky 700.000 - Kč na 654.000 - Kč. Jinak všechna ostatní ujednání zůstala nezměněna. Nejde tedy o žádnou podstatnou změnu, která by zásadně měnila práva a povinnosti stran smlouvy (toto by asi byl jediný případ, kdy by bylo možné o započetí běhu nové lhůty pro odstoupení uvažovat). A jen pro úplnost, dodatek byl uzavřen 24.3.2021, údajné odstoupení od smlouvy je z 8.4.2021, což je patnáctý den po uzavření dodatku. I kdyby tedy měla lhůta pro odstoupení plynout od uzavření dodatku, k odstoupení by došlo den po uplynutí lhůty, tedy opožděně (lhůty počítány podle § 605 odst. 1, § 607 občanského zákoníku, čtrnáctý den lhůty – 7.4.2021 je středa).

13. Všechny námitky žalovaného soud považuje za nedůvodné – od smlouvy o zprostředkování nebylo platně odstoupeno, smlouva není neplatná. Je nepochybné, že žalovaný porušil svůj závazek dle čl. 10 odst. 2 smlouvy, prodal nemovitost (svůj podíl) třetí osobě. Žalobci tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty dle čl. 11 smlouvy, a to ve výši provize, tj. 50.000 - Kč. Žalovaný byl vyzván k jejímu zaplacení, výzva mu byla doručena dne 30.9.2021, v poskytnuté lhůtě sedmi dnů žalovaný smluvní pokutu nezaplatil, od 8.10.2021 se tak ocitl v prodlení a je povinen vedle smluvní pokuty hradit i zákonný úrok z prodlení (dle § 1970 občanského zákoníku, nař. vl. 361/2013 Sb.). Soud proto žalobě vyhověl.

14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., žalobce měl plný úspěch ve věci, má proto právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2.000 - Kč, náklady právního zastoupení – odměna advokáta dle § 8 odst. 1, § 7 bod 5 vyhl. 177/1996 Sb., za jeden úkon náleží 3.100 - Kč, poskytnuto byly čtyři úkony právní služby, tj. příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, podání žaloby, účast u jednání soudu, celkem odměna 12.400 - Kč, režijní paušál 4 x 300 - Kč, cestovní výdaje za cestu z [obec] do [obec] a zpět v doložené ceně jízdného vlakem 1.058 - Kč, náhrada za promeškaný čas strávený cestou – 12 půlhodin, tj. 1.200 - Kč, navýšení o 21 % DPH v částce 3.330 - Kč, celkem náklady řízení činí 21.188 - Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. bylo žalovanému uloženo náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám zástupce žalobce.

15. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o.s.ř.