27 Co 244/2024

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Chmelíka, Ph.D. a soudců Mgr. Pavla Hradeckého a JUDr. Martina Tomka ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 86 214,36 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 3. 4. 2024, č. j. 15 C 301/2023 – 66,

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadené části výroku II., pokud jí byla zamítnuta žaloba o zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a ve výroku III. potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částka, a to v pravidelných měsíčních splátkách po částka splatných vždy do každého posledního dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v jehož průběhu nabude tento rozsudek právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení, byť jen jediné z nich (výrok I.). Okresní soud dále zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších částka s příslušenstvím (výrok II.). Soud prvního stupně nakonec žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že se žalobkyně domáhala shora naznačeného peněžitého plnění z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi právnická osoba. (dále „právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným dne datum. Pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy uzavřené dne datum. Žalovaný se k žalobě (ani přes výzvu okresního soudu) nevyjádřil.

3. Okresní soud na základě provedeného dokazování listinnými důkazy, zejména smlouvou o úvěru, smlouvou o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky, výpisy z běžného účtu žalovaného, žádostí žalovaného o poskytnutí úvěrového produktu a listinou obsahující posouzení úvěruschopnosti žalovaného, dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž podkladě žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši částka. Žalovaný se zavázal, že tuto částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátí v 96 pravidelných měsíčních splátkách po částka včetně úroku ve výši 16,99 % ročně a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši částka. Před uzavřením úvěrové smlouvy právní předchůdce žalobkyně posuzoval úvěruschopnost žalovaného na základě sdělení žalovaného o jeho čistém měsíčním příjmu a výpisy z běžného účtu žalovaného za měsíce červenec až září Anonymizováno. Dopisem ze dne datum právní předchůdce žalobkyně s ohledem na prodlení žalovaného se splácením dohodnutých splátek úvěru celý poskytnutý úvěr jednorázově zesplatnil. Následně postoupil svou pohledávku za žalovaným vzniklou z titulu předmětné úvěrové smlouvy na žalobkyni, o čemž žalovaného písemně informoval v oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a vyzval žalovaného, aby na svůj dluh z předmětné smlouvy o úvěru plnil ve prospěch žalobkyně.

4. Spor účastníků okresní soud z právního hlediska posuzoval dle ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen „o.z.“) a se zřetelem na spotřebitelský charakter úvěrové smlouvy také podle příslušných ustanovení zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen „z.s.ú.“). Poté, co okresní soud dospěl k závěru o aktivní věcné legitimaci žalobkyně, která se na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum stala věřitelem žalobou uplatněné pohledávky včetně jejího příslušenství, se soud prvního stupně zabýval zejména otázkou, zda právní předchůdce žalobkyně posoudil schopnost žalovaného řádně a včas splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru. Po provedeném dokazování okresní soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně své povinnosti uvedené v § 86 odst. 1 z.s.ú. na základě relevantních podkladů posoudit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit nedostál, když z předložených výpisů z účtu žalovaného vyšlo najevo, že jeho průměrné výdaje od července do září 2021 činily částka, tj. více než jeho čistý měsíční výdělek ve výši částka. Žalovaný tak nemohl být schopen splácet úvěr ve splátkách po částka měsíčně. Okresní soud z těchto důvodů posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 věty první z.s.ú.

5. Důsledkem této neplatnosti je dle § 87 odst. 1 věty třetí z.s.ú. to, že žalovaný jakožto spotřebitel je povinen vrátit žalobkyni toliko poskytnutou jistinu úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem. Protože žalovaný na svůj dluh ze smlouvy uhradil celkem částka, okresní soud zavázal žalovaného k zaplacení částky částka (Anonymizováno) a ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to včetně požadovaných zákonných úroků z prodlení, když lhůta k plnění (viz níže) je žalovanému stanovena teprve tímto rozsudkem v souladu s § 87 odst. 1 větou třetí z.s.ú.

6. K lhůtě k plnění okresní soud uvedl, že navzdory tomu, že se žalovaný jednání soudu nezúčastnil, jeví se mu jako doba přiměřená možnostem žalovaného ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí z.s.ú., ve které by žalovaný měl vrátit poskytnuté peněžní prostředky, doba dvou let a měsíční splátky ve výši částka s doložkou o ztrátě výhody splátek při nezaplacení některé z nich.

7. O nákladech řízení okresní soud rozhodl dle poměru úspěchu a neúspěchu obou účastníků (§ 142 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o.s.ř.“), který byl prakticky totožný (57 % ku 43 % ve prospěch žalované), tudíž žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

8. Proti tomuto rozsudku, a to pouze proti té části výroku II., v níž byla žaloba zamítnuta co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, podala včasné odvolání žalobkyně (též „odvolatelka“). Žalobkyně nenapadala právní závěr okresního soudu o neplatnosti úvěrové smlouvy, z něhož plynul nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Její námitky směřovaly proti tomu, že jí okresní soud nepřiznal právo na zákonné úroky z prodlení z bezdůvodného obohacení (jistiny zápůjčky), s jehož vrácením byl žalovaný v prodlení. K tomu odvolatelka vyslovila názor, že tento nárok vyplývá přímo ze zákona – ust. § 1970 o.z., že splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení nastává na výzvu věřitele. V daném případě byl žalovaný vyzván k plnění svého dluhu novému věřiteli (žalobkyni) v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum, které mu bylo odesláno téhož dne. Nejpozději třetí den po odeslání se tak výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného. Po marném uplynutí desetidenní lhůty, která mu byla poskytnuta ke splnění dluhu, se tak dne datum žalovaný dostal do prodlení a od tohoto data vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení dle shora citovaného ustanovení. Z výše uvedených důvodů žalobkyně navrhovala, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadené části výroku II. změnil a žalovanému uložil povinnost zaplatit jí též zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Současně se odvolatelka domáhala přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

9. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v mezích podaného odvolání (tj. v části výroku II. a v závislém nákladovém výroku III.) jak z pohledu odvolacích námitek, tak z důvodů v odvolání neuvedených (§ 212 a § 212a odst. 1 o.s.ř.), a to při nařízeném jednání za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. (za použití § 211 o.s.ř.) v nepřítomnosti žalovaného, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

10. Z napadeného rozsudku se mimo jiné podává závěr (odvolatelkou nezpochybněný), že smlouva o úvěru, uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne datum (vykazující znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 z.s.ú.), je z důvodu nikoliv řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného splatit poskytnutý úvěr neplatná (viz § 86 odst. 1 věta druhá a § 87 odst. 1 věta první z.s.ú.), a proto žalobkyni vznikl nárok na vrácení zůstatku jistiny úvěru ve výši částka, když v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný tuto částku právnímu předchůdci žalobkyně, případně žalobkyni vrátil. Tato částka byla tudíž žalobkyni správně pravomocně přiznána (výrok I. zůstal odvoláním nedotčen – viz § 206 odst. 2 o.s.ř.).

11. K odvolatelkou uplatněnému nároku na vrácení bezdůvodného obohacení se zákonným úrokem z prodlení lze uvést, že ust. § 87 z.s.ú. je speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů lichvářských úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nově stanovené době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o.z. vzniká až v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny (zbývající části) spotřebitelského úvěru dle § 87 odst. 1 z.s.ú. V tomto směru se tedy odvolací soud přihlásil k závěrům rozsudku Nejvyššího soudu z datum, sp. zn. spisová značka.

12. Se zřetelem na výše uvedené závěry, kdy se žalovaný nedostal do prodlení s vrácením poskytnutého zůstatku jistiny a žalobkyni tak nemohl vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o.z., odvolací soud dle § 219 o.s.ř. věcně správný rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části výroku II. potvrdil, a to včetně závislého nákladového výroku (sub III.), který odpovídal ust. § 142 odst. 2 o.s.ř.

13. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, neboť žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a úspěšnému žalovanému náklady odvolacího řízení dle obsahu spisu nevznikly (§ 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a contr.). Proti tomuto rozsudku lze za podmínek uvedených v § 237 a § 238 o.s.ř. podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozsudku prostřednictvím okresního soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, k Nejvyššímu soudu ČR v Brně jako soudu dovolacímu. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o.s.ř.).