15 C 301/2023

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem Mgr. Petrem Machačkou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného A, narozený dne Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného B o zaplacení 86 214,36 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 56 883,56 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 2 370,15 Kč, do každého posledního dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek v případě prodlení s úhradou byť jen jediné splátky.

II. Žaloba se co do částky 29 330,80 Kč včetně příslušenství zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 27. 9. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 86 214,36 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, uzavřené dne 2. 11. 2021 mezi právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba., IČO IČO (dále jen právní předchůdce žalobkyně) a žalovaným. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 121 000 Kč s úrokem ve výši 16,99 %, který měl žalovaný splácet spolu s poplatky za úkony související s poskytnutím a správou úvěru v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, s účinností ke dni 30. 4. 2022 byl proto úvěr zesplatněn, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem z téhož dne, v němž byl zároveň vyzván k úhradě celé dlužné částky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 7. 2022 byla pohledávka za žalovaným s účinností ke dni 1. 8. 2022 postoupena na současnou žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Předžalobní upomínkou ze dne 5. 12. 2022 byl žalovaný vyzván k úhradě svého dluhu. Po postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh uhradil 16 000 Kč, a to dne 17. 1. 2023 částku 4 000 Kč, dne 17. 2. 2023 částku 4 000 Kč, dne 20. 3. 2023 částku 4 000 Kč a dne 12. 6. 2023 částku 4 000 Kč. Dlužná částka uplatněná touto žalobou tak činí 86 214,36 Kč a je tvořena neuhrazeným zůstatkem úvěru. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení za období od 2. 8. 2022 do 12. 6. 2023 v kapitalizované výši 9 037,89 Kč, úrok z úvěru za období od 2. 8. 2022 do 12. 6. 2023 v kapitalizované výši 3 213,21 Kč, úrok z připsaných neuhrazených úroků z úvěru za období ode dne následujícího po postoupení pohledávky do dne poslední platby v kapitalizované výši 251,59 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 86 214,36 Kč od 13. 6. 2023 do zaplacení a úrok ve výši 16,99 % ročně z částky 86 214,36 Kč od 13. 6. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. Při jednání dne 3. 4. 2024 zástupce žalobkyně na podané žalobě setrval. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán. Soud zástupce žalobkyně poučil, že dle jeho názoru nebyla úvěruschopnost žalovaného řádně posouzena, neboť nebyly doloženy životní výdaje žalovaného a rovněž z předložených listinných důkazů vyplývá, že žalovanému na konci měsíce nezbývaly k životu v podstatě žádné prostředky. K tomu zástupce žalobkyně uvedl, že soud spekulativně vychází z výdajů, které nemusely být pravidelné. Žalovaný si mohl uvědomit potřebnost upřednostnění splátek úvěru před nahodilými výběry, pokud jde o příjem žalovaného, tak tento byl doložen, navíc v žádosti o poskytnutí úvěru a v posouzení úvěruschopnosti, žalovaný uváděl nějaké skutečnosti pod rizikem trestně právních sankcí, pokud by uváděl nepravdivé skutečnosti. Je postačující, pokud žalobkyně měla k dispozici listiny, z nichž při poskytování úvěru vycházela u sebe, a nemusí je mít tedy i nyní v době soudního řízení.

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 2. 11. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 121 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 16,99 % ročně a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 210 Kč splácet v pravidelných 96měsíčních splátkách po 2 354 Kč, respektive 693 Kč v případě poslední splátky, splatných vždy ke konci splátkového období. Úvěr byl žalovanému veden na úvěrovém účtu č. č. účtu.

5. Z listiny s názvem Posouzení úvěruschopnosti klienta a ze žádosti o poskytnutí úvěrového produktu bylo zjištěno, že při podání žádosti o úvěr žalovaný uváděl, že je zaměstnaný a jeho příjem činí 26 527 Kč měsíčně, výdaje 0 Kč. Platí nájemné ve výši 3 000 Kč měsíčně. Právní předchůdce žalobkyně stanovil měsíční výdaje žalovaného na částku 7 416 Kč. Ukazatel splátkového zatížení činil 9,1 % po poskytnutí úvěru. Žalovaný dále uváděl, že nemá žádné splátky, právní předchůdce žalobkyně však zjistil, že má kreditní kartu s limitem 20 000 Kč a s orientační splátkou 600 Kč a kontokorentní úvěr s limitem 2 000 Kč a orientační splátkou 60 Kč. Splátkové zatížení, včetně požadované smlouvy o úvěru, by tak činilo 2 414 Kč měsíčně. Po odečtení splátkového zatížení by tak žalovanému zbylo 24 113 Kč k pokrytí životních nákladů.

6. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období od 1. 7. 2021 do 30. 9. 2021 soud zjistil, že průměrný čistý měsíční výdělek žalovaného v tomto období činil 26 527 Kč. V měsíci červenci 2021 činili příjmy žalovaného 26 853 Kč, výdaje 26 141,87 Kč, v srpnu 2021 měl žalovaný příjmy ve výši 29 131 Kč, výdaje 30 332,87 Kč, a v září 2022 jeho příjmy činily 24 598 Kč, výdaje 24 605,87 Kč. Zůstatek na účtu ke konci měsíce byl ve všech těchto měsících záporný.

7. Z listiny s názvem Podklady pre súdne konanie ze dne 1. 8. 2022 bylo zjištěno, že žalovanému byl na jeho úvěrovém účtu č. hodnota poskytnut dne 2. 11. 2021 úvěr ve výši 121 000 Kč. Žalovaný nehradil splátky úvěru řádně a včas, do dne 31. 7. 2022 uhradil právnímu předchůdci žalobkyně celkem 48 116,44 Kč.

8. Z dopisu ze dne 29. 3. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu ve výši 7 129 Kč, a to nejpozději do 30. 4. 2022. Upozornil žalovaného, že pokud dluh neuhradí, bude úvěr zesplatněn.

9. Z dopisu ze dne 30. 4. 2022 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně oznámil žalovanému zesplatnění úvěru k témuž dni.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 7. 2022 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyním, a z dohody o úplatně ze dne 29. 7. 2022, uzavřené mezi týmiž stranami, bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným ze shora uvedené smlouvy byla postoupena na žalobkyni.

11. Z oznámení o postoupení pohledávky z 12. 8. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně informoval žalovaného písemně o postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzval ho, aby na svůj dluh ze shora uvedené smlouvy napříště plnil již výhradně ve prospěch žalobkyně. Dle přiloženého poštovního podacího lístku bylo oznámení odesláno žalovanému téhož dne.

12. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 2. 12. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky s tím, že pokud nebude dlužná částka zaplacena, bude vymáhána soudní cestou. Dle přiloženého poštovního podacího lístku bylo oznámení odesláno žalovanému dne 5. 12. 2022.

13. Na podkladě shora uvedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne 2. 11. 2021 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému částku 121 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit v pravidelných 96 měsíčních splátkách po 2 354 Kč, respektive po 625 Kč v případě poslední splátky, spolu s úrokem ve výši 16,99 % a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 210 Kč. Pohledávku z uvedené smlouvy její právní předchůdce postoupil na žalobkyni, o čemž žalovaného písemně informoval. Žalobkyně sama následně písemně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu vzniklého z předmětné smlouvy předžalobní upomínkou svého právního zástupce.

14. Po právní stránce soud hodnotil věc tak, že se jedná o spor podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“).

15. Podle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

17. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

18. Podle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle ust. § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacený výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v 3leté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle ust. § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

22. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.

23. K uvedenému je nutno dále doplnit, že ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transformací ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru. K jejich výkladu pak Soudní dvůr Evropské unie v rozhodnutí ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020 uvedl, že články 8 a 23 směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tedy povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu za podmínky, že sankce splňuje požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tedy neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v 3 leté promlčecí době.

24. Ust. § 86 z. s. ú. pak ukládá věřiteli povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to ještě před vznikem závazku či jeho změnou. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální. Ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, což však nezbavuje věřitele povinnosti zjišťovat úvěruschopnost z jiných zdrojů. K obdobnému závěru dospěl Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, příp. je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Cílem posouzení je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, příp. domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné bez dalšího dovodit, že bude schopen splácet smluvně stanovené splátky, pakliže nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje (závazky).

25. S ohledem na shora uvedené skutečnosti dospěl soud k následujícím závěrům.

26. Na základě předložených listinných důkazů soud uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně měl k dispozici výpis z běžného účtu žalovaného, ze kterého zjistil, že průměrný čistý měsíční výdělek žalovaného v období od července do září 2021 činil 26 527 Kč. Žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně sdělil, že nemá žádné výdaje a platí nájemné ve výši 3 000 Kč měsíčně. Z předložených výpisů z účtů však vyplývá, že jeho průměrné výdaje od července do září 2021 činily 27 026,87 Kč měsíčně. Příjmem žalovaného v tomto období byl pouze jeho výdělek. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný nemohl být schopen splácet úvěr ve splátkách po 2 354 Kč měsíčně, přesto právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr poskytl. Dle názoru soudu právní předchůdce žalobkyně řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného.

27. Důsledkem shora uvedených skutečností je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy dle ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. Žalobkyně má proto vůči žalovanému právo pouze na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru a bez nároku na zákonné úroky z prodlení, tj. na částku 56 883,56 Kč (121 000 – 64 116,44). Dle § 87 odst. 1 z. s. ú je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný se navzdory řádnému předvolání jednání nezúčastnil a soud tak vyšel pouze z listin prokazujících finanční možnosti žalovaného stran možnosti uhradit soudem stanovenou výši dlužné pohledávky a tyto možnosti promítl do přiměřené délky splácení úvěru. Z tohoto pohledu se soudu jeví jako přiměřená částka 2 370,15 Kč měsíčně, která by umožnila žalovanému splatit dlužnou částku žalobkyni za dva roky, což je doba, kterou soud považuje rovněž za dostatečnou. Soud nicméně podmínil tuto možnost sankcí ztráty výhody splátek v případě prodlení s úhradou byť jen jediné splátky.

28. Z uvedeného důvodu soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Ve zbývající části, tj. co do částky 29 330,80 Kč včetně požadovaného příslušenství žalobu výrokem II. zamítl.

29. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně byla úspěšná co do 57 %, žalovaná co do 43 %, při zohlednění neúspěchu v požadovaném kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení a kapitalizovaném smluvním úroku, nepočítaje požadované běžící příslušenství, ohledně něhož žalobkyně rovněž nebyla úspěšná. Poměr úspěchu a neúspěchu účastníků je tedy prakticky shodný. S ohledem na tuto skutečnost, rozhodl soud v otázce náhrady nákladů řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočce Pardubice. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nucený výkon.