27 Co 245/2024

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Chmelíka, Ph.D., a soudců Mgr. Pavla Hradeckého a JUDr. Martina Tomka ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupená obecným zmocněncem Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/1 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupená advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o určení vlastnického práva, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 13. 6. 2024, č. j. 6 C 255/2023 – 95,

I. Rozsudek okresního soudu se mění takto: Žaloba o určení, že žalobkyně je vlastnicí osobního motorového vozidla zn. jméno FO RGZ Anonymizováno rok výroby Anonymizováno, barva Anonymizováno, VIN VIN kód, se zamítá. Určuje se, že žalovaná je vlastnicí osobního motorového vozidla zn. jméno FO RGZ Anonymizováno rok výroby Anonymizováno barva Anonymizováno – základní, VIN VIN kód. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady za řízení před okresním soudem ve výši částka k rukám jejího advokáta do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši částka k rukám jejího advokáta do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud určil, že žalobkyně je vlastnicí osobního motorového vozidla zn. jméno FO RGZ Anonymizováno, rok výroby Anonymizováno barva Anonymizováno – základní, VIN VIN kód (výrok I.), vzájemnou žalobu, kterou se žalovaná domáhala určení, že je vlastnicí vozidla uvedeného ve výroku I., zamítl (výrok II.) a žalované uložil nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.).

2. Z odůvodnění napadeného rozsudku je předně zřejmo, že okresní soud neměl pochyb o naléhavém právním zájmu účastnic na požadovaném určení (§ 80 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o.s.ř.“), neboť na základě soudního rozhodnutí následně může dojít ke změně v evidenci motorových vozidel, ke změně v technickém průkazu, čímž bude jednoznačně do budoucna určeno, kdo je vlastníkem vozidla. Takové rozhodnutí obstojí i z hlediska úschovního řízení.

3. Okresní soud dále konstatoval, že předmětem sporu je určení vlastnictví k vozidlu jméno FO RGZ Anonymizováno (dále též „vozidlo“ či „předmětné vozidlo“). Žalobkyně se stala vlastnicí vozidla na základě rozhodnutí o pozůstalosti po zemřelém jméno FO, na kterého bylo vozidlo ke dni jeho smrti (datum) evidováno. Naproti tomu žalovaná předmětné vozidlo nabyla na základě kupní smlouvy z datum od jméno FO. V daném případě tedy existovaly nejasnosti, kterému nabývacímu titulu dát přednost, proto státní zástupce uložil předmětné vozidlo do úschovy soudu s tím, že nárok si strany musí uplatnit v řízení ve věcech občanskoprávních. Žalobkyně podala žalobu k soudu dne datum, žalovaná v rámci téhož řízení uplatnila vzájemný návrh dne datum.

4. Po provedeném dokazování okresní soud dospěl k závěru, že spor je nutno posoudit dle ust. § 1111 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o.z.“). Ust. § 1109 a 1110 o.z. nelze v projednávané věci použít, protože nebylo prokázáno nabytí vozidla od podnikatele v rámci jeho obchodní činnosti. Bylo sice prokázáno, že vozidlo jméno FO prodával ve svém autobazaru, nicméně vystupoval jako soukromá osoba, jako zmocněnec jméno FO, jež byla uvedena jako vlastník v technickém průkazu vozidla. Na kupní smlouvě i v technickém průkazu byla uvedena právě shora jmenovaná. Jednalo se tedy o nabytí od soukromé fyzické osoby, nikoliv od podnikatele při jeho podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku, neboť jméno FO nebyl vlastníkem daného vozidla a pouze zprostředkovával jeho prodej.

5. Okresní soud dále uvedl, že ust. § 1111 o.z. vyžaduje při koupi průkaz dobré víry nabyvatele v oprávnění převodce převést vlastnické právo k věci, což žalovaná prokázala, neboť jí byl předložen technický průkaz vozidla, v němž byla jako poslední vlastník uvedena jméno FO, vozidlo prodával její přítel (jméno FO), který měl od ní k prodeji plnou moc, vozidlo odpovídalo záznamům v technickém průkazu, byly k němu dva originální klíče, malý i velký technický průkaz. Dle okolností prodeje žalovaná nemohla nabýt dojmu, že s vozidlem není vše v pořádku. Okresní soud proto uzavřel, že při koupi vozidla byla žalovaná v dobré víře a mohla by nabýt vlastnictví k předmětnému vozidlu, pokud nenastane situace předvídaná v druhé větě ust. § 1111 o.z. („vlastník prokáže, že věc pozbyl ztrátou nebo činem povahy úmyslného trestného činu“). K tomu okresní soud podal výklad citovaného ustanovení s odkazem na odbornou komentářovou literaturu.

6. Po provedeném dokazování okresní soud dovodil, že žalobkyně prokázala, že vozidlo pozbyla činem povahy úmyslného trestného činu. Původní vlastník jméno FO předmětné vozidlo vlastnil a měl ho umístěné v garáži svého domu. V červnu 2022, kdy jej navštívila jeho sestřenice, jí údajně nic o případném prodeji vozidla neříkal. Vozidlo bylo přepsáno na jméno FO až dne datum, přičemž Anonymizováno. jméno FO dne datum zemřel. Ve svém domě nebyl jmenovaný od datum až do své smrti. Klíče k jeho domu, jeho doklady či platební karty se nepodařilo dohledat. Dne datum, kdy do domu vstoupila notářka řešící pozůstalost, již vozidlo v garáži nebylo a pozůstalí následně podali trestní oznámení. Svědek Anonymizováno uvedl, že s vozidlem někdo vyjížděl z garáže po smrti Anonymizováno. jméno FO, je jisté, že v listopadu Anonymizováno to být nemohlo. Policie ČR případ prošetřovala a dospěla k závěru, že došlo ke spáchání přečinů krádež dle § 205 odst. 12 písm. a), b), odst. 3 trestního zákoníku a porušení domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 trestního zákoníku, kterých se měl dopustit neznámý pachatel tím, že v době od Anonymizováno. Anonymizováno. do datum nezjištěným způsobem odcizil zesnulému Anonymizováno. jméno FO předmětné vozidlo, které se nacházelo zaparkované na adrese adresa nebo poblíž uvedené adresy a dále nezjištěným způsobem vnikl do domu na uvedené adrese, odkud odcizil další věci (šperky), čímž takto způsobil poškozené Jméno zainteresované osoby 0/0, jakožto dědičce po zesnulém Anonymizováno. jméno FO, škodu odcizením vozidla ve výši částka a škodu odcizením šperků ve výši částka. Trestní věc podezření ze spáchání těchto přečinů byla odložena, neboť se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání (viz usnesení Policie ČR, Obvodní oddělení adresa z datum a datum). Z odůvodnění usnesení vyplývá, že se Policii ČR nepodařilo zjistit pachatele, přičemž k jeho zajištění budou i nadále prováděna potřebná opatření. V řízení bude pokračováno, pokud budou zjištěny konkrétní skutečnosti směřující k ustanovení osoby pachatele. Z usnesení Policie ČR i ze samotných spisů Policie ČR (sp. zn. Anonymizováno jsou zřejmé značné pochybnosti o tom, že by Anonymizováno. jméno FO vozidlo prodal. S těmito pochybnostmi se ztotožnil i okresní soud, neboť při přepisu vozidla byla předložena plná moc s podpisem Anonymizováno. jméno FO, přičemž ověření tohoto podpisu bylo zfalšováno. Pokud by mělo skutečně dojít k prodeji předmětného vozidla samotným panem jméno FO, okresní soud neshledal důvod, proč by jmenovaný falšoval ověření na plné moci, když mohl zajít k ověření kamkoliv v Olomouci. Jako pravděpodobnější se jeví situace, že vozidlo bylo i s doklady odcizeno v době odchodu Anonymizováno. jméno FO z jeho domu, tj. v době od Anonymizováno. Anonymizováno. do datum a pachatel, který vozidlo prodával dále, potřeboval ověření podpisu pana jméno FO a ověření zfalšoval. V rozporu s tím je ovšem výpověď jméno FO, který tvrdí, že vozidlo koupil v dubnu či květnu Anonymizováno. Jmenovaný by se mohl k věci vyjádřit, nicméně účastnicemi nebyl navrhován jeho výslech a nadto civilní soud by neměl suplovat trestní řízení. V rámci trestního řízení nebyly zjištěny konkrétní skutečnosti vedoucí k ustanovení pachatele. Okresní soud tudíž uzavřel, že skutek krádeže osobního vozidla se stal, že žalobkyně jako nástupkyně po zemřelém jméno FO je vlastníkem předmětného vozidla, které jejímu právnímu předchůdci bylo svévolně odňato činem povahy trestného činu.

7. Z výše uvedených důvodů okresní soud žalobě vyhověl, naopak vzájemnou žalobu žalované zamítl. Výrok o nákladech řízení odůvodnil zásadou úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o.s.ř.).

8. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalovaná (též „odvolatelka“), v němž vytýkala soudu prvního soudu nesprávná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení věci (§ 205 odst. 2 písm. e/ a g/ o.s.ř.).

9. V odvolání předně rekapitulovala svůj pohled na věc, a to v intencích své účastnické výpovědi a výpovědi svědka (přítele) jméno FO. Odvolatelka dále zmínila závěr okresního soudu týkající se prvotního odcizení vozidla z domu původního majitele (Anonymizováno. jméno FO), vycházející z opakovaného odložení věci policejním orgánem, kdy z usnesení Policie ČR, Obvodní oddělení adresa z datum a datum vyplývá, že podezření ze spáchání přečinu krádeže a přečinu porušování domovní svobody bylo prokázáno, nepodařilo se však zjistit skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání. Žalobkyně coby právní nástupce zemřelého Anonymizováno. jméno FO tudíž dle okresního soudu prokázala, že vozidlo pozbyla činem povahy úmyslného trestného činu, což podporuje i zjištění, že ověření podpisu Anonymizováno. jméno FO na plné moci, předložené při přepisu vozidla v září Anonymizováno, bylo zfalšováno. Dle odvolatelky ale prověřováním Policie ČR nebylo zjištěno, že by právě jméno FO nabyl vozidlo protiprávním jednáním (viz odůvodnění usnesení Policie ČR, Obvodní oddělení adresa z datum). Naopak je jisté, že vlastnické právo k vozidlu měl nabýt Anonymizováno. jméno FO, pachatelem tedy musel být on nebo zde nemohl být pachatel žádný. Policejní orgán však dospěl k závěru, že pan jméno FO pachatelem trestného činu nebyl. Pokud žádné osobě nebyla pravomocně prokázána vina za výše popsané trestné činy a věc byla ukončena jejím odložením, není akceptovatelné, aby civilní soud sám učinil jednoznačné a konečné závěry o spáchání trestného činu a o tyto opíral své rozhodnutí ve věci určení vlastnického práva.

10. K vyslovení závěru o zfalšování podpisu na plné moci chybí dle odvolatelky potřebné podklady. Možné spáchání přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny je policejním orgánem řešeno v samostatném řízení (sp. zn. Anonymizováno, které dosud zřejmě nebylo ukončeno. Současně nebyl vyhotoven žádný znalecký posudek na to, zda a jaké listiny Anonymizováno. jméno FO podepsal a jaké případně nikoliv. Okresní soud se dále nevypořádal s námitkou, že nabytí vlastnického práva k vozidlu nutně nevyžaduje písemnou formu a k samotnému nabytí vlastnického práva dochází okamžikem předání této věci. V kontextu tohoto je tak možné, že Anonymizováno. jméno FO s Anonymizováno. jméno FO uzavřeli ústní smlouvu a došlo k předání peněžních prostředků s tím, že vozidlo bude u Anonymizováno. jméno FO vyzvednuto později. V žádném případě nebylo jednoznačně prokázáno, že by Anonymizováno. jméno FO vlastnické právo k předmětnému vozidlu na Anonymizováno. jméno FO nepřevedl, nadto, že při pozbytí vlastnického práva Anonymizováno. jméno FO k tomuto vozidlu došlo k úmyslnému trestnému činu.

11. Další výhrady žalovaná vznesla proti použití ust. § 1111 o.z. na souzenou věc. Správně měl okresní soud aplikovat ust. § 1109 písm. b) o.z., neboť žalovaná byla při koupi vozidla zcela v dobré víře a že jej nabývá od podnikatele při jeho podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku, konkrétně od Anonymizováno jméno FO, který celý prodej kompletně zajišťoval, ať už na základě jakéhokoliv smluvního vztahu mezi ním a jméno FO. I občanský zákoník umožňuje, aby podnikatelé při zprostředkování obchodů pro jiné osoby, ať už na základě smlouvy o zprostředkování nebo dle příkazní smlouvy, takto nejednali na základě plné moci (viz např. ust. § 2439 o.z.). Shora citované ustanovení nevyžaduje ani to, aby za příslušného prodávajícího musel smlouvu podepsat jeho zástupce, nebo že by musel být přímým vlastníkem předmětné věci konkrétní podnikatel. Smyslem (účelem) ust. § 1109 písm. b) o.z. je, aby kupující byli chráněni více za situace, že si věc kupují přes příslušného profesionála a nejednají přímo jen s koncovým vlastníkem – jiným spotřebitelem. Žalovaná proto setrvala na názoru, že nabyla vlastnické právo k vozidlu v dobré víře prostřednictvím podnikatele jméno FO.

12. Odvolatelka dále uvedla, že Anonymizováno. jméno FO již nemůže potvrdit ani vyvrátit, že by vozidlo Anonymizováno. jméno FO prodal, k tomu v souvislosti s tím, zda původní majitel obdržel kupní cenu za vozidlo, zmínila jeho osobní život před smrtí (požívání alkoholu), s tím, že není zřejmé, jak v posledních měsících života hospodařil a jaká rozhodnutí činil. Závěry okresního soudu o tom, že by nyní měla žalovaná žalovat o částku Anonymizováno. jméno FO, ta pak pana jméno FO a posledně jmenovaný (ač mu orgány činné v trestním řízení neprokázaly spáchání žádného trestného činu) by měl vrátit kupní cenu paní jméno FO (bez nároku na její vrácení od Anonymizováno. jméno FO, případně jeho dědiců), jsou v zásadním rozporu se závěry orgánů činných v trestním řízení. Trestněprávní jednání Anonymizováno. jméno FO měla v řízení prokazovat žalobkyně, nebylo proto povinností žalované navrhovat jeho výslech.

13. Nakonec nelze souhlasit ani s názorem okresního soudu, že by Policie ČR došla k závěru, že se skutek krádeže vozidla stal (viz absence zjištění, že by Anonymizováno. jméno FO nabyl vozidlo protiprávně a shora citované usnesení Policie ČR z datum). Dle odvolatelky z citovaného usnesení nelze dovodit závěry policie, že k protiprávnímu jednání skutečně došlo. I pokud by se neznámý pachatel dopustil přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny (zfalšování ověřovací doložky na plné moci k přepisu vozidla), nemělo by to žádný vliv na převod vlastnického práva k vozidlu. Údaje v registru vozidel mají pouze deklaratorní charakter, nezakládají vlastnické právo. Vlastnické právo k movité věci se nabývá už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, pokud zákon nestanoví jinak (viz § 1099 o.z.). Pokud jde o věc nezapsanou ve veřejném seznamu, tak v případě převedení vlastnického práva více osobám nabývá vlastnické právo ta, které je věc předána nejdříve. Okresní soud dále zmínil, že podezření ze spáchání přečinů bylo prokázáno. Toto podezření může být založeno pouze na tvrzeních oznamovatele (žalobkyně), avšak policie nezjistila, že by toto podezření bylo následně důvodné. Soud prvního stupně tak zjevně učinil nesprávný závěr o tom, k jakým závěrům došla policie, když samotné podezření neznamená, že k trestnému činu došlo. Pokud okresní soud dospěl k závěru, že se Anonymizováno. jméno FO dopustil trestného činu, měl podat příslušné trestní oznámení. Závěrem odvolatelka uvedla, že je velmi odvážné na základě dostupných informací dojít k závěru, že byl spáchán úmyslný trestný čin Anonymizováno. jméno FO při nabytí vlastnického práva k vozidlu od původního majitele, když takovéto závěry se neodvážily přednést ani orgány činné v trestím řízení.

14. Z výše uvedených důvodů se žalovaná domáhala změny napadeného rozsudku a vyhovění vzájemné žalobě, resp. zamítnutí žaloby, s tím, aby jí byla přiznána náhrada nákladů za řízení před soudy obou stupňů.

15. Žalobkyně s odvolacími důvody nesouhlasila. K jednotlivým odvolacím námitkám mimo jiné uvedla, že úvaha, dle které pachatelem musel být Anonymizováno. jméno FO nebo zde nebyl pachatel žádný, je neúplná, protože pachatelem mohl být úplně někdo jiný, kterého shora jmenovaný mohl znát, ale policejnímu orgánu ho neprozradil. Trestný čin byl v daném případě spáchán. Pokud by tomu tak nebylo, policejní orgán by věc odložil ve smyslu § 159a odst. 1 trestního řádu. Zde však byla věc odložena dle § 159a odst. 5 trestního řádu. Postup dle citovaného ustanovení znamená, že se trestný čin stal, ale nepodařilo se zjistit skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání. Pro dané civilní řízení je naprosto irelevantní, kdo takový trestný čin spáchal.

16. Žalobkyně dále nesouhlasila s názorem, že Anonymizováno. jméno FO a Anonymizováno. jméno FO uzavřeli ústní smlouvu o prodeji předmětného vozidla. V takovém případě by nebylo jasné, proč existovaly dvě různé písemné smlouvy mezi shora uvedenými osobami (jedna smlouva byla předložena soudu při projednávání věci, na níž je zcela odlišný podpis „jméno FO“ od podpisů na jiných písemnostech; o sepsání druhé písemné smlouvy, která se použila k zaregistrování vozidla, se zmiňuje sám Anonymizováno. jméno FO). Úvaha o uzavření ústní smlouvy nebyla ani prokázána.

17. Nedůvodné jsou i námitky odvolatelky stran aplikace § 1111 o.z., neboť žalobkyně nekoupila vozidlo od podnikatele při jeho podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku, dokonce ani v dobré víře (skutkové okolnosti svědčí o tom, že s vozidlem nebylo manipulováno standardním způsobem, což muselo vzbudit pochybnosti i u samotné žalobkyně). Úvahy žalobkyně k osobnímu životu Anonymizováno. jméno FO či ke zděděnému majetku jsou urážlivé, ničím nepodložené, s krádeží vozidla, resp. s projednávanou věcí nesouvisí. K výslechu Anonymizováno. jméno FO žalobkyně uvedla, že výpověď jmenovaného jako osoby s bohatou trestní minulostí by byla nepochybně shodná jak před policejním orgánem, tak i před soudem. Trestní soud se pak věcí nemohl zabývat, když k obvinění konkrétní osoby nedošlo. Dle žalobkyně není korektní ani to, že odvolatelka nabádá okresní soud k podání trestního oznámení. Trestní oznámení na krádež vozidla bylo podáno, zákonným způsobem přijato a prověřováno. Disponuje-li žalovaná důkazy k obvinění konkrétní osoby, může trestní oznámení podat sama.

18. Závěrem žalobkyně zdůraznila, že neexistuje žádný důkaz o tom, že by Anonymizováno. jméno FO předmětné vozidlo prodal. O opaku svědčí falešná plná moc, neplatná kupní smlouva, odcizení vozidla po vloupání do garáže rodinného domu Anonymizováno. jméno FO po jeho smrti, taktéž registrace vozidla včetně pojištění po smrti jmenovaného. Z výše uvedených důvodů žalobkyně navrhovala potvrzení rozsudku okresního soudu.

19. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), osobou k němu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné a obsahuje náležitosti (§ 205 o.s.ř.), přezkoumal z podnětu odvolání žalované napadený rozsudek, a to jak z pohledu odvolacích námitek, jimiž žalovaná dle obsahu odvolání uplatnila odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř., tak z důvodů v odvolání neuvedených (§ 212a odst. 1 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

20. Odvolací soud svou činností navazuje na řízení před soudem prvního stupně a může sám zjistit skutkový podklad svého rozhodnutí, a to i odchylně od stavu, který byl zjištěn soudem prvního stupně. Skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně může doznat změny i v důsledku odchylného hodnocení důkazů, které byly provedeny již soudem prvního stupně. Je v zásadě nepřípustné, aby odvolací soud, jestliže se chce odchýlit od hodnocení důkazů soudem prvního stupně, tyto důkazy hodnotil jinak, aniž by je sám opakoval. O nové hodnocení důkazů ve vlastním slova smyslu jde tam, kde odvolací soud má jiný názor na spolehlivost důkazního prostředku.

21. V daném případě shora popisovaná situace v zásadě nenastala, neboť odvolací soud vycházel ze stejného skutkového základu jako soud prvního stupně, nebylo proto třeba, aby odvolací soud postupoval dle ust. § 213 odst. 2 o.s.ř., tj. opakoval důkazy, na nichž okresní soud založil svá zjištění, resp. doplňoval dokazování. Pouze z důvodu okresním soudem vysloveného hodnotícího závěru o tom, že Policie ČR dospěla k závěru, že došlo ke spáchání přečinů krádeže a porušování domovní svobody dle příslušných ustanovení trestního zákoníku, kterých se měl dopustit neznámý pachatel tím, že v době od datum do datum nezjištěným způsobem odcizil zesnulému jméno FO mimo jiné předmětné vozidlo, odvolací soud při odvolacím jednání opětovně připomněl obsah připojených policejních spisů, v případě přečinů krádeže a porušování domovní svobody obsah usnesení z datum, č. j. tel. číslo kterým byla trestní věc podezření ze spáchání těchto přečinů odložena, neboť se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání (s posléze uvedeným zjištěním ostatně pracoval i okresní soud – viz bod 29. odůvodnění rozsudku). Z odůvodnění citovaného usnesení též vyplývalo, že vedeným prověřováním nebylo zjištěno, že by jméno FO nabyl předmětné vozidlo protiprávním jednáním. V závěru odůvodnění usnesení se pak konstatuje, že pověřením oznámení postupem podle ust. § 158 trestního řádu bylo podezření ze spáchání uvedených přečinů prokázáno, nicméně nepodařilo se zjistit skutečnosti, které by opravňovaly zahájení trestního stíhání podle ust. § 160 odst. 1 trestního řádu, konkrétní skutečnosti směřující k ustanovení osoby pachatele. Na výsledku policejního vyšetřování se doposud nic nezměnilo (viz úřední záznam č. l. 116 spisu). Poté odvolací soud dospěl k závěru, že okresním soudem zjištěný skutkový stav věci si žádá odlišné právní posouzení, k čemuž lze uvést následující.

22. Odvolací soud v první řadě odkazuje na odůvodnění rozsudku okresního soudu stran splnění předpokladů určovací žaloby (vzájemné žaloby) dle § 80 o.s.ř. (viz bod 5. odůvodnění rozsudku). Výsledek tohoto řízení je nepochybně důležitý i pro úschovní řízení (viz usnesení Okresního státního zastupitelství v Olomouci z datum, č. j. spisová značka).

23. Úspěch žaloby (vzájemné žaloby) o určení vlastnictví k předmětnému vozidlu byl odvislý od posouzení nabývacích titulů účastnic, posouzení otázky, kterému titulu je třeba dát přednost, zda má být chráněn původní vlastník předmětného vozidla (jeho dědička – žalobkyně) či nabyvatelka vlastnického práva k předmětnému vozidlu (žalovaná). Zatímco v případě žalobkyně šlo o nabytí vozidla na základě dědění ze zákona (viz rozhodnutí o pozůstalosti po zůstaviteli jméno FO, zemřelém datum – usnesení Okresního soudu v Olomouci z datum, č. j. spisová značka, č. l. 4-6 spisu), v případě žalované o nabytí vozidla od neoprávněného na základě kupní smlouvy, uzavřené mezi jméno FO jako prodávající a žalovanou jako kupující dne datum (viz např. č. l. 32 spisu). Protože není pochyb o tom, že k relevantním skutečnostem došlo v daném případě v letech 2022-2023, daný spor nutno posuzovat dle režimu (příslušných ustanovení) o.z., jak správně uvedl i okresní soud.

24. Spor se v zásadě týkal posouzení předpokladů nabytí vlastnického práva žalovanou od neoprávněné osoby, tedy odvíjel se od posouzení otázky, zda zjištěné skutečnosti naplnily skutkovou podstatu ust. § 1109 písm. b) o.z., nebo ust. § 1111 o.z. (zda v rámci tohoto ustanovení postupovat dle věty první, či druhé).

25. Odvolací soud sdílí názor okresního soudu, že ust. § 1109 písm. b) o.z. na danou věc nedopadá, neboť nebylo prokázáno nabytí vozidla žalovanou od podnikatele (jméno FO) v rámci jeho podnikatelské činnosti. V tomto ohledu možno zcela vyjít zejména ze svědecké výpovědi jmenovaného, včetně jeho výpovědi před Policií ČR, Obvodní oddělení adresa (viz bod 18. odůvodnění rozsudku a dále též č. l. 172 připojeného policejního spisu sp. zn. Anonymizováno), z nichž plyne, že vozidlo měl sice umístěno ve svém autobazaru, avšak vystupoval jako soukromá osoba, jako zmocněnec tehdejší přítelkyně jméno FO (zastupoval ji na základě plné moci). Takto se také při prodeji prezentoval. V daném případě nebyla žalovanou hrazena ani provize (viz účastnická výpověď žalované č. l. 76 spisu), nelze tak uvažovat ani o zprostředkování prodeje ve smyslu § 2445 odst. 1 o.z. Za tohoto stavu nelze dovodit, že by šlo o nabytí vozidla při výkonu skutečné provozní činnosti podnikatele, naopak se jednalo o plnění osobního, neprofesionálního závazku. Na tomto posouzení věci dle názoru odvolacího soudu nic nemění ani námitky žalované, že Anonymizováno. jméno FO celý prodej kompletně zajišťoval, včetně zajištění sepisu kupní smlouvy a přepisu vozidla.

26. Se zřetelem na shora uvedené okresní soud nepochybil, pokud na souzenou věc neaplikoval ust. § 1109 o.z. (speciální skutková podstata nabytí věci od neoprávněného; stejně tak nepřicházelo v úvahu ust. § 1110 o.z.) a věc přezkoumal z hlediska ust. § 1111 o.z. (obecná či subsidiární skutková podstata nabytí věci od neoprávněného).

27. Předpokladem nabytí vlastnického práva od neoprávněného dle shora citovaného ustanovení je jednak existence platného právního titulu, a dále existence dobré víry v oprávnění převodce převést vlastnické právo k věci (musí jít o movitou věc nezapsanou ve veřejném seznamu, což je i případ předmětného vozidla). V daném případě není sporu o tom, že se žalovaná vykázala platným právním titulem – kupní smlouvou z datum (viz č. l. 32 spisu, resp. č. l. 73-74 připojeného policejního spisu), mající všechny náležitosti dle § 2079 a násl. o.z. Stejně se lze ztotožnit se závěrem, že zde byla dobrá víra žalované v oprávnění převodce (jméno FO) převést vlastnické právo k předmětnému vozidlu. K tomu lze poukázat na zjištění okresního soudu o předložení technického průkazu vozidla, v němž byla jako poslední vlastník uvedena Anonymizováno. jméno FO, zjištění, že vozidlo prodával její tehdejší přítel jméno FO, který měl od ní k prodeji plnou moc, že vozidlo odpovídalo záznamům v technickém průkazu, byly k dispozici dva originální klíče, malý i velký technický průkaz. Zmíněné skutečnosti v žádném případě nenasvědčovaly tomu, že převodce nemusí být vlastníkem vozidla, nebylo tak třeba pátrat po dalších informacích k tomu, že prodávající je oprávněna převést vlastnické právo k předmětnému vozidlu. O dobré víře žalované tudíž nevyvstaly sebemenší pochybnosti, a proto byl splněn i další předpoklad nabytí vlastnického práva k vozidlu od neoprávněného. Závěry okresního soudu k naplnění ust. § 1111 věty první o.z. nikdo (ani žalobkyně) v řízení relevantně nezpochybnil. V řízení nebyly učiněny žádné poznatky k tomu, že by žalovaná nabyla vozidlo za nestandardních podmínek. K výhradám žalované, že nebylo namístě aplikovat ust. § 1111 o.z., neboť byla naplněna skutková podstata ust. § 1109 písm. b) o.z., lze odkázat na odůvodnění shora.

28. Okresní soud se za této situace zabýval výlukou z použití ust. § 1111 o.z., která nastane, pokud vlastník prokáže, že věc pozbyl ztrátou nebo činem povahy úmyslného trestného činu. Jeho výklad k ust. § 1111 věty druhé o.z., vycházející z odborné komentářové literatury (viz bod 28. odůvodnění rozsudku) lze nepochybně aprobovat. Tento výklad (ale i další komentáře citovaného ustanovení) hovoří jasně o tom, že vlastník (původní) musí prokázat (unést důkazní břemeno) pozbytí věci činem, který má povahu úmyslného trestného činu. Ve skutkových poměrech dané věci byla tedy potřeba existence dokladu (důkazu) o tom, že věc (vozidlo) byla ukradena. V souzené věci se však odvolací soud neztotožňuje se závěrem okresního soudu, že se žalobkyni podařilo prokázat, že předmětné vozidlo pozbyla činem úmyslného trestného činu (krádeže).

29. Je skutečností, že civilní soud je oprávněn si otázku, zda byl spáchán čin povahy úmyslného trestného činu, posoudit samostatně; pokud však bylo vydáno trestní rozhodnutí, že odsouzený spáchal určitý trestný čin, civilní soud z této skutečnosti musí vycházet. Stěžejním skutkovým podkladem okresním soudem vysloveného závěru je nepochybně obsah shora označených připojených policejních spisů. Ze spisu týkajícího se přečinu krádeže vozidla neplyne, že tento přečin byl spáchán, ale že je (přetrvává) zde podezření ze spáchání tohoto přečinu a že věc byla odložena (dle § 159a odst. 5 trestního řádu), neboť se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání, resp. nebyla zjištěna (ustanovena) osoba, která by spáchala přečin krádeže. Na tom se nic nezměnilo ani v odvolacím řízení (ke dni rozhodování věci odvolacím soudem). K tomu lze uvést, že dle obsahu spisu měl jméno FO prodat předmětné vozidlo jméno FO, na něhož bylo také vozidlo dne datum (po smrti shora jmenovaného) převedeno, přičemž z policejního prověřování věci rezultuje závěr o absenci zjištění, že Anonymizováno. jméno FO nabyl předmětné vozidlo protiprávním jednáním. V daném případě tak nelze dle názoru odvolacího soudu učinit závěr (mít za prokázané), že by se tvrzený neoprávněný převodce činu naplňujícího skutkovou podstatu úmyslného trestného činu (krádeže) dopustil. Že se ho dopustila (mohla dopustit) jiná další osoba, nebylo dosud zjištěno, ze strany žalobkyně jde pouze o spekulaci.

30. Odvolací soud rovněž sdílí přesvědčení okresního soudu o pochybnostech stran toho, že Anonymizováno. jméno FO ještě za života vozidlo prodal (s odkazem na výsledky policejního šetření ve věci). Tyto pochybnosti však neumožňují dovodit průkaz toho, že se stal (byl spáchán) čin povahy úmyslného trestného činu, jímž Anonymizováno. jméno FO (po jeho smrti jeho dědička) pozbyl moc nad vozidlem, jak vyžaduje ust. § 1111 věta druhá o.z. Z odůvodnění napadeného rozsudku je v této souvislosti zřejmý též poukaz na zfalšování ověření podpisu Anonymizováno. jméno FO na plné moci k přepisu vozidla na Anonymizováno. jméno FO. Pokud odvolací soud pomine, že ani policejní prověřování přečinu padělání a pozměňování veřejné listiny (viz spis sp. zn. Anonymizováno nevedlo k žádnému výsledku (žádné úkony trestního řízení nebyly provedeny, zahájeny, věc byla založena; k tomu lze poukázat i na odůvodnění policejního usnesení o odložení věci z datum, z něhož plyne, že nebylo možno přistoupit k vyhotovení znaleckého posudku z oboru písmoznalectví z důvodu neexistence originálu kupní smlouvy a plné moci k přepisu vozidla), pak ani případný průkaz této dílčí skutečnosti (ani hodnocení okresního soudu stran nelogičnosti falšování ověření podpisu Anonymizováno. jméno FO na plné moci k přepisu vozidla) neumožňuje učinit závěr, že vlastník pozbyl vozidlo činem povahy úmyslného trestného činu. K tomu lze přisvědčit odvolatelce, že vlastnické právo k vozidlu přechází na kupujícího zásadně (není-li právním předpisem stanoveno jinak a nestanoví-li si jinak ani strany smlouvy) v okamžiku, kdy byla sjednána kupní smlouva a vozidlo je předáno. V tomto ohledu tedy nelze apriori vyloučit, že k předání vozidla mělo dojít později. Nabytí vlastnického práva k vozidlu není též vázáno na zápis do registru silničních vozidel (nejde o veřejný seznam – srov. § 1102 o.z., dále též např. rozsudek Nejvyššího soudu z datum, sp. zn. spisová značka). Z toho je zřejmé, že Anonymizováno. jméno FO mohl ještě za života pozbýt vlastnické právo k vozidlu, že absence zápisu převodu vozidla v registru silničních vozidel nemá význam. Touto otázkou však není nutno se dále zabývat, v této souvislosti případně řešit osobní život či poměry shora zmiňovaného před smrtí. Pro posouzení věci je podstatný již zmíněný průkaz pozbytí vozidla činem povahy úmyslného trestného činu. Podle názoru odvolacího soudu nelze s odkazem na výsledek policejního vyšetřování (podezření ze spáchání přečinu krádeže vozidla) činit nějaký pravděpodobnostní závěr, že se zmíněný čin stal (o nějaké pravděpodobnosti hraničící s jistotou nelze v projednávané věci s ohledem na výsledky dokazování uvažovat). Podle shora podaného výkladu je třeba prokázat, že se neoprávněný převodce takového činu dopustil (byť platí, že nemusí být za něj odsouzen). To se v daném případě nestalo. Pro úplnost lze uvést, že pokud okresní soud při svém hodnocení věci zmiňoval též výpověď svědkyně jméno FO (viz bod 17. a 29. odůvodnění rozsudku), pak ani z tam uváděných podpůrných (nepřímých) skutečností, které odvolací soud nezpochybňuje, nelze usuzovat na to, že by vlastník pozbyl vozidlo činem povahy úmyslného trestného činu.

31. Závěrem lze připomenout, že důkazní břemeno k průkazu skutkové podstaty dle § 1111 věty druhé o.z. leží na původním vlastníkovi, zde konkrétně na žalobkyni. Ta v řízení před okresním soudem neměla další důkazní návrhy, to se nezměnilo ani v odvolacím řízení, kde byla poučena dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. (za použití § 213b odst. 1 o.s.ř.). Pro úplnost odvolací soud dodává, že nepovažoval za nutné se zvlášť vypořádávat se všemi jednotlivými dílčími námitkami účastnic, jak plynou z jejich podání a spisu, neboť má za to, že ve světle shora vyslovených závěrů nemohou tyto námitky (až na ty, které byly zohledněny) obstát, že odvolacím soudem snesená argumentace dostatečně odůvodňuje jeho závěry.

32. Se zřetelem na výše uvedené lze uzavřít, že pokud žalovaná nabyvatelka práva v soudním řízení prokázala předpoklady § 1111 věty první a žalobkyně nedokázala prokázat předpoklady § 1111 věty druhé o.z., vlastnické právo žalované k vozidlu nebylo zpochybněno. Hlavním následkem splnění podmínek kladených zákonem na nabytí od neoprávněného je tak ztráta vlastnického práva na straně žalobkyně a jeho originální nabytí na straně žalované.

33. Z výše uvedených důvodů odvolací soud po dílčím korigování závěrů okresního soudu rozsudek okresního soudu ve výrocích I. a II. změnil (§ 220 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) tak, že určovací žalobu žalobkyně zamítl a vzájemné určovací žalobě žalované vyhověl.

34. V návaznosti na shora uvedenou změnu rozsudku okresního soudu ve věci samé odvolací soud rozhodl o nákladech řízení před okresním soudem ve smyslu § 224 odst. 2 o.s.ř. a úspěšné žalované přiznal plnou náhradu nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná tak má za řízení před okresním soudem právo na náhradu zaplaceného soudního poplatku ze vzájemné žaloby ve výši částka dle § 137 odst. 1 o.s.ř., dále právo na náhradu odměny advokáta v rozsahu účtovaných pěti úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení z datum, sepis vyjádření k žalobě z datum, sepis vzájemné žaloby z datum, účast na jednáních okresního soudu ve dnech 7. 5. a datum) po částka (zde odvolací soud vycházel z punkta částka, když se přidržel ocenění vozidla v odborném vyjádření z datum, založeného v policejním spise, které dle jeho názoru skýtá objektivnější podklad ke zjištění ceny vozidla než jeho kupní cena dle kupní smlouvy z datum) podle § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále „advokátní tarif“), náhradu za pět paušálních náhrad hotových výdajů advokáta po částka dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhradu za promeškaný čas (za šest půlhodin po částka) ve výši částka dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu, náhradu cestovních výdajů za použití osobního automobilu ke třem cestám k okresnímu soudu (nahlížení do spisu dne datum, jednání okresního soudu dne 7. 5. a datum) v celkové výši částka dle § 13 odst. 5 advokátního tarifu (zde počítáno u každé cesty s ujetými Anonymizováno km, s průměrnou spotřebou použitého vozidla dle technického průkazu založeného ve spisu, tj. 7,8 l/100 km, se sazbou základní náhrady za používání silničních motorových vozidel, tj. částka/1 km jízdy a s průměrnou cenou pohonných hmot, tj. částka/1 l motorové nafty dle vyhl. č. 398/2023 Sb., platné v době uskutečnění cest) a náhradu částky odpovídající DPH z odměny a náhrad advokáta v sazbě 21 %, tj. v částce částka dle § 137 odst. 1, 3 písm. a) a § 151 odst. 2 věty druhé o.s.ř., celkem tedy částka. Z výše uvedených důvodů odvolací soud změnil závislý nákladový výrok III. napadeného rozsudku tak, že žalobkyni uložil nahradit žalované náklady řízení ve shora uvedené výši, které jsou splatné v zákonné třídenní lhůtě k rukám jejího advokáta (§ 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o.s.ř.).

35. Žalovaná byla v odvolacím řízení zcela úspěšná, a proto jí vzniklo právo na náhradu nákladů tohoto řízení (§ 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě se jedná o náhradu zaplaceného soudního poplatku z odvolání ve výši částka dle § 137 odst. 1 o.s.ř., náhradu odměny advokáta za dva úkony právní služby (sepis odvolání z datum, účast na odvolacím jednání dne datum) po částka dle § 7 bod 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu, náhradu za dvě paušální náhrady hotových výdajů advokáta po částka dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhradu za promeškaný čas za 4 půlhodin (za čas strávený cestou k jednání odvolacího soudu) ve výši částka dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu, náhradu cestovních výdajů advokáta (za použití osobního automobilu k jednání odvolacího soudu) ve výši částka dle § 13 odst. 5 advokátního tarifu (zde počítáno s ujetými 102 km, s průměrnou spotřebou použitého vozidla dle technického průkazu založeného ve spise, tj. 7,8 l/100 km jízdy, s cenou základní náhrady za 1 km jízdy částka a s průměrnou cenou pohonných hmot, tj. částka za 1 l motorové nafty dle vyhl. č. 398/2023 Sb., platné v době uskutečnění cesty) a náhradu částky odpovídající DPH z výše uvedené odměny a náhrad advokáta v sazbě 21 %, tj. v částce částka dle § 137 odst. 1, 3 písm. a) a § 151 odst. 2 věty druhé o.s.ř., celkem tedy částka. Tyto náklady odvolacího řízení je žalobkyně povinna nahradit žalované rovněž v zákonné třídenní lhůtě k rukám jejího advokáta dle shora citovaných ustanovení. Proti tomuto rozsudku lze za podmínek uvedených v § 237 o.s.ř. přípustné dovolání. Dovolání se podává do dvou měsíců ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku prostřednictvím okresního soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, k Nejvyššímu soudu ČR v Brně. Přípustnost dovolání posoudí Nejvyšší soud ČR jakožto soud dovolací (§ 239 o.s.ř.).