27 Co 255/2024

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Chmelíka, Ph.D., a soudců Mgr. Pavla Hradeckého a JUDr. Martina Tomka ve věci žalobců: a) Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 b) Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 oba zastoupeni advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 proti žalovaným: 1) Anonymizováno. Jméno zainteresované osoby 2/0 Datum narození zainteresované osoby 2/0 Adresa zainteresované osoby 2/0 2) Anonymizováno. Jméno zainteresované osoby 3/0 Datum narození zainteresované osoby 3/0 Adresa zainteresované osoby 3/0 oba zastoupeni advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 3/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 3/0 o určení existence věcného břemene stezky a cesty, k odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 4. 4. 2024, č. j. 8 C 195/2022 – 171,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaní jsou povinni nahradit žalobcům náklady odvolacího řízení ve výši částka k rukám jejich advokáta do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud určil, že pozemky pozemkové parc. č. hodnota a Anonymizováno/Anonymizováno tak, jak jsou zapsány na LV č. hodnota, vedeným Katastrálním úřadem pro Anonymizováno kraj, Katastrální pracoviště adresa pro obec adresa, k.ú. adresa (dále jen „pozemky p. č. hodnota a Anonymizováno/Anonymizováno“, případně „předmětné či služebné pozemky“) jsou jako pozemky služebné zatíženy věcným břemenem služebnosti stezky a cesty ve prospěch panujícího pozemku st. parc. č. hodnota, jehož součástí je stavba pro rodinnou rekreaci č. ev. Anonymizováno v adresa, zapsaného na LV č. hodnota, vedeného Katastrálním úřadem pro Pardubický kraj, Katastrálním pracovištěm adresa, pro obec adresa, k.ú. adresa (dále „pozemek st. p. č. hodnota“, případně „panující pozemek“), a to v rozsahu určeném geometrickým plánem č. hodnota-Anonymizováno/Anonymizováno ze dne datum, vyhotoveným společností právnická osoba. se sídlem v adresa, ověřeným tituly před jménem jméno FO, úředně oprávněnou zeměměřičskou inženýrkou podle položky Seznamu oprávněných zeměměřičských inženýrů č. Anonymizováno/Anonymizováno, dne datum pod č. Anonymizováno/Anonymizováno, dále jen „geometrický plán“ (výrok I.), a žalovaným uložil nahradit žalobcům náklady řízení v částce částka k rukám jejich advokáta do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.). Ve výroku III. rozsudku okresní soud deklaroval, že nedílnou součástí tohoto rozsudku je shora označený geometrický plán.

2. Žalobci v žalobě tvrdili, že součástí pozemku st. p. č. hodnota je chata č. ev. Anonymizováno, kterou postavili v roce Anonymizováno manželé jméno FO, že stavba byla řádně povolena a kolaudována, že jméno FO bylo zřízeno právo osobního užívání pozemku a s účinností občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) se pozemek stal jejím vlastnictvím. jméno FO žalobci pozemek st. p. č. hodnota i s chatou zakoupili v roce Anonymizováno (viz kupní smlouva z datum). Anonymizováno. jméno FO s rodinou od výstavby chaty k příjezdu k chatě a pozemku st. p. č. hodnota používala pozemky p. č. hodnota a Anonymizováno/Anonymizováno, tedy v době, kdy tyto pozemky spravoval už národní podnik adresa a Anonymizováno adresa, následně Anonymizováno Anonymizováno n.p. adresa a právnická osoba, který v restituci datum vydal právním předchůdkyním žalovaných jméno FO a jméno FO Anonymizováno adresa, včetně pozemků, mimo jiné i pozemky p. č. hodnota a Anonymizováno/Anonymizováno. I po vydání těchto pozemků restituentkám a po uzavření darovací smlouvy žalovaným k přístupu ke stavebnímu pozemku a chatě paní jméno FO a později žalobci uvedené pozemky používali. Při předání nemovitostí paní jméno FO žalobcům byli přítomni i jméno FO a druhý žalovaný, restituentky Anonymizováno. jméno FO a Anonymizováno. jméno FO, které žalobcům po vybudování brány předaly i klíče od brány a žalobci příjezd k chatě používali nerušeně až do datum, kdy jim bylo písemně zástupcem žalovaných oznámeno, že žalovaní vybudovali nové oplocení a bránu opatřili novým zámkem. Žalobci jsou proto přesvědčeni, že jim v důsledku mimořádného vydržení svědčí věcné břemeno služebnosti stezky a cesty, a proto navrhli jeho určení.

3. Žalovaní nezpochybňovali vlastnictví žalobců k pozemku st. p. č. hodnota i chatě (stejně jako vlastnictví těchto věcí svědčících původně L. jméno FO). K uplatňovanému mimořádnému vydržení věcného břemene služebnosti stezky a cesty předně uvedli, že žalobci označený pozemek p. č. Anonymizováno/Anonymizováno je běžně užíván vlastníky rekreačních objektů a žalobcům v jeho užívání pro přístup k jejich chatě není bráněno. Pozemek p. č. hodnota je pak příjezdovou komunikací k Anonymizováno adresa, která by v případě potřeby sloužila i k příjezdu vozidel integrovaného záchranného systému, žalobci tuto komunikaci využívali pro parkování, bránili průjezdu, věděli, že pozemek je žalovaných. Žalobci nikdy nemohli být poctivými držiteli. Využívali cestu k chatě pouze na základě výprosy od Anonymizováno. jméno FO a Anonymizováno. jméno FO, stejně jako jejich právní předchůdkyně Anonymizováno. jméno FO, proto držba věcného břemene žalobci ani nemůže být řádná. Žalovaní dále namítli, že až do vydání majetku Anonymizováno. jméno FO a Anonymizováno. jméno FO bylo vydržení práva odpovídajícího věcnému břemeni k majetku ve státním vlastnictví vyloučeno. Z prostého dlouholetého užívání pozemku p. č. hodnota Anonymizováno. jméno FO nemohli žalobci usuzovat na existenci jejího práva držby věcného břemene a nemohli tak být poctivými držiteli, a proto je i mimořádné vydržení věcného břemene vyloučeno.

4. Okresní soud shledal na požadovaném určení naléhavý právní zájem (§ 80 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o.s.ř.“) a po provedeném dokazování, s odkazem na skutková zjištění pod body 3. až 15. odůvodnění rozsudku a na věc dopadající hmotněprávní úpravu (§ 978, § 989 odst. 2, § 992 odst. 1, § 994, § 1091 odst. 2, § 1095, § 1260 odst. 1, § 1262 odst. 1 a § 3066 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o.z.“), vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobců (Anonymizováno. jméno FO) v roce 1966 na základě stavebního povolení postavila na pozemku st. p. č. hodnota rekreační chatu. S ohledem na územní poměry (známé okresnímu soudu z místního ohledání v řízení na ochranu držby žalobců, vedeném u tamního soudu pod sp. zn. spisová značka) nebyla jiná možnost než při výstavbě chaty používat pozemky p. č. hodnota a p. č. Anonymizováno/Anonymizováno. Ve zmíněném řízení slyšení svědci jméno FO, jméno FO a jméno FO potvrdili, že žalobci přístup k chatě přes výše uvedené pozemky užívali, na pozemku p. č. hodnota i parkovali, resp. používali bránu na zmíněném pozemku. Tyto skutečnosti potvrdily i první žalovaná a svědkyně jméno FO, odpovídaly tvrzení účastníků. Také druhý žalovaný potvrdil, že státní podnik právnická osoba vydal Anonymizováno i s pozemky právním předchůdkyním žalovaných, které na jméno FO a druhého žalovaného tento majetek následně převedli, že jeho matka a babička při výměně zámku v bráně dali právní předchůdkyni žalobců i klíče od brány, že žalobci chatu i příjezd k ní přes předmětné pozemky užívali od roku 1992, kdy byl Anonymizováno vrácen. Rovněž založenou fotodokumentací bylo prokázáno, že žalobci bránu navazující na pozemek p. č. hodnota používali k příjezdu k chatě osobními i nákladními vozidly. S přístupem a příjezdem k chatě nebyly problémy, teprve z obsahu přípisu zástupce žalovaných z datum, kterým žalovaní zástupci žalobců sdělují, že svůj pozemek oplotili a provedli výměnu zámku v bráně, plyne, že žalovaní se začali užívání svého pozemku p. č. hodnota žalobci bránit. Užívání pozemku p. č. Anonymizováno/Anonymizováno zůstalo bez problému.

5. Se zřetelem na shora uvedené skutečnosti okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobci od datum do datum užívali mimo jiné pozemek p. č. hodnota k příjezdu a přístupu ke svému pozemku st. p. č. hodnota a chatě č. ev. Anonymizováno v adresa, že tak realizovali obsah služebnosti práva stezky a cesty, když pokračovali v jednání své právní předchůdkyně Anonymizováno. jméno FO. Tento status quo akceptovaly i právní předchůdkyně žalovaných (Anonymizováno. jméno FO a Anonymizováno. jméno FO), které při výměně zámku brány na pozemku p. č. hodnota daly žalobcům nové klíče od brány, po řadu let tolerovaly, že vlastníci st. p. č. hodnota nepatrnou část pozemku p. č. hodnota používali k přístupu a příjezdu ke své chatě. Žalobci vstoupili do této situace, obdrželi i klíče od brány, kterou tak mohli používat až do roku Anonymizováno. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobcům do datum někdo v přístupu k chatě bránil, nebo že by došlo k jiné skutečnosti, ze které by mohli zjistit, že používání tohoto přístupu není po právu. Jestliže žalobci plynule navázali na jednání své právní předchůdkyně, museli nabýt dojmu, že realizují existující právo přístupu a příjezdu k chatě, že zakoupením stavebního pozemku a chaty jim toto právo náleží. Na tom nic nemění vědomí žalobců, že nejsou vlastníky pozemku p. č. hodnota. To potvrzovala i shora zmíněná skutečnost, že žalobcům byly po výměně zámku předány klíče od brány, klíče od ní měla i jejich právní předchůdkyně, která je ujistila o tom, že přístup k chatě mají zajištěn, stejně jako ona. Okresní soud tak uzavřel, že žalobci po vydržecí dobu byli poctivými držiteli věcného břemene – služebnosti cesty a stezky zatěžujícího pozemky p. č. hodnota a p. č. Anonymizováno/Anonymizováno ve prospěch panujícího pozemku st. p. č. hodnota, když v řízení nebyly prokázány žádné skutečnosti, které by zpochybňovaly závěr, že jejich držba uvedeného práva byla pravá a poctivá. Dnem datum tak v souladu s ust. § 1095 a 3066 o.z. žalobci vydrželi právo věcného břemene služebnosti cesty a stezky. Z výše uvedených důvodů okresní soud žalobě vyhověl. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ust. § 142 odst. 1 o.s.ř.

6. Ve včas podaném odvolání žalovaní (dále též „odvolatelé“) vytýkali okresnímu soudu nesprávná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení věci. Z provedených důkazů je zřejmé, že sami žalobci od počátku řízení v této věci tvrdili, že teprve po koupi rekreační chaty zjistili, že nemají k předmětné chatě zajištěn přístup. To uvedli i v již pravomocně skončeném řízení vedeném pod sp. zn. spisová značka. Z tohoto tvrzení žalobců lze jednoznačně dovodit, že žalobci od samého počátku věděli o tom, že nejsou vlastníky pozemků, které užívají k přístupu ke svému pozemku. Žalobci dále uváděli, že s ohledem na toto zjištění jednali jednak s bývalou vlastnicí chaty jméno FO a jednak s jméno FO (právním předchůdcem první žalované) a druhým žalovaným a že se s nimi dohodli, že mohou předmětné pozemky používat k příchodu a odchodu, příjezdu a odjezdu motorovými vozidly ke své rekreační chatě. To plyne i z výpovědi svědkyně tituly před jménem jméno FO a první žalované, které uvedly, že vědí o tom, že právní předchůdce první žalované se se žalobci dohodl, že mohou předmětné pozemky používat k průchodu a průjezdu ke svému pozemku a že za tímto účelem jim v přítomnosti Anonymizováno. jméno FO byly předány klíče od zadní vstupní brány do areálu „adresa“. Skutečnost, že žalobci užívali předmětné pozemky k příchodu a odchodu ke své nemovitosti se souhlasem žalovaných, je nesporná, neboť se jedná o ohraničené území, kde by nemohli vlastníci pozemku přehlédnout, že žalobci jejich pozemek užívají za účelem příchodu a příjezdu ke své chatě, nehledě na to, že žalobci převzali za tímto účelem klíče od vstupní brány, která se uzamykala a přes kterou museli projíždět. Žalobci sami potvrdili, že v případě výměny zámku jim žalovaní nebo některý z nich předal náhradní klíče od nového zámku. Lze tak učinit nepochybný skutkový závěr, že žalobci užívali předmětné pozemky na základě dohody se žalovanými, tj. závazkového vztahu, který mohl být eventuálně výprosou.

7. Tento závěr vylučuje, aby se žalobci stali oprávněnými osobami z titulu věcného břemene a že jim dlouhodobým užíváním, nikoliv v nepoctivém úmyslu, vzniklo právo služebnosti, jehož určení se domáhají. K tomu odvolatelé citovali ze závěrů ustálené judikatury Nejvyššího soudu (viz např. usnesení sp. zn. spisová značka – přes cizí pozemek lze přecházet na základě různých právních důvodů; může jít např. o závazkový vztah, může jít o výprosu, anebo může jít o užívání cizího pozemku jako účelové komunikace). Žalovaní dále připomněli, že případná výprosa bývá téměř ve všech případech neformální a může být i ve formě konkludentního právního jednání. Mezi stranami bylo nesporné, že žalobci užívali k přístupu na svůj pozemek pozemky žalovaných p. č. hodnota a Anonymizováno/Anonymizováno v rozsahu, ve kterém se zřízení služebnosti domáhají, že tyto pozemky užívali se souhlasem vlastníků pozemků bezplatně, bez ujednání doby nebo účelu a že vlastníci pozemku jim užívání pozemků tolerovali. V daném případě tak nelze dovodit, že žalobci nejednali v nepoctivém úmyslu. Nejvyšší soud (viz rozhodnutí sp. zn. spisová značka) judikuje, že jde o jednání v nepoctivém úmyslu, pokud jednání naplňuje znaky nepravé držby, tj. pokud držitel usiluje o proměnu v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou, event. vyplývalo ze závazkového vztahu. Takové jednání v nepoctivém úmyslu žalobci naplnili podáním žaloby na existenci věcného břemene.

8. Nad rámec shora uvedeného odvolatelé odmítli úvahy okresního soudu ohledně vzniku práv právní předchůdkyně žalobců k průchodu a průjezdu přes předmětné pozemky. Z dokazování vyplynulo jen to, že právní předchůdkyně žalovaných byly v přátelském vztahu s jméno FO, které předaly klíče od vstupní brány, aby měla jednodušší přístup k pozemkům, na kterých byla zbudována její chata. Toto užívání pozemků nepochybně na základě výprosy nelze zohlednit ve prospěch žalobců pro běh práv ke vzniku věcného břemene k předmětným pozemkům. Ostatně v souvislosti s restitucí pozemků nelze přehlédnout, že k zástavním právům a věcným břemenům, případně k závadám, které by vázly na věci v době jejího odnětí nebo v době jejího vydání, se nepřihlíží, tedy nepřihlíží se k břemenům či právům, která na nemovitostech vázla v době před jejich odnětím státem či vznikla v průběhu držby státu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka). Závěrem odvolatelé zpochybnili existenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, když práva žalobců k přístupu k předmětné rekreační chatě jsou zajištěna pravomocným rozhodnutím ve věci vedené u okresního soudu pod sp. zn. spisová značka. Okresní soud se náležitě nezabýval ani otázkou, zda se nenachází na místě samém veřejně přístupná účelová komunikace, že užití předmětných pozemků je pouze na úvaze vlastníků komunikace podle zákona o pozemních komunikacích. Z výše uvedených důvodů se žalovaní domáhali změny rozsudku okresního soudu a zamítnutí žaloby.

9. První žalovaná v doplnění odvolání opětovně argumentovala ve prospěch výprosy (sjednané s jméno FO, posléze žalobci), s tím, že tato výprosa vylučuje vydržení. K tomu poukázala na to, že paní jméno FO si byla vědoma prostého souhlasu rodiny jméno FO k průchodu přes jejich pozemek (s užíváním pozemků na „dobré slovo“), pročež se snažila o sjednání schůzky mezi Anonymizováno a rodinou jméno FO a získání souhlasu (v podstatě pokračující výprosy) i pro Anonymizováno se vstupem přes pozemek rodiny jméno FO. Nebyly stanoveny žádné podmínky užívání předmětných pozemků, nebyla určena doba ani účel využití pozemků. jméno FO ani posléze žalobci za užívání pozemku nic neplatili, nepodíleli se ani na údržbě přístupové cesty. Ta nebyla ani jedinou, když žalobcům byla v dubnu Anonymizováno nabídnuta jiná možnost přístupu, což však žalobci neakceptovali. Jednání žalobců je proto vedeno nepoctivým úmyslem, snahou vymoci si právo (vydržení), které jim nenáleží. O existenci výprosy dle odvolatelky svědčí žalobní tvrzení, kde žalobci popsali, že obdrželi souhlas vlastníků s používáním klíčů k bráně a později obdrželi i nové klíče při jejich výměně. Existence brány a opakující předání klíčů žalobcům je jasným důkazem o existenci výprosy v tomto sousedském vztahu. Tuto výprosu potvrzuje i výpověď jméno FO. Výpověď druhého žalovaného nebyla v souladu se skutečností, jmenovaný žil do roku Anonymizováno v Praze a o Anonymizováno adresa se staral otec první žalované. Z výše uvedených důvodů odvolatelka setrvala na podaném odvolání, s tím, že okresní soud nesprávně posoudil skutková zjištění, přihlížel k dlouhodobému užívání právní předchůdkyně žalobců (paní jméno FO) a vyhodnotil ho jako dobu odpovídající mimořádnému vydržení (k tomu odkázala též na ust. § 11 zák. č. 403/1990 Sb.), stejně tak okresní soud nesprávně věc právně posoudil, neboť šlo v případě právní předchůdkyně žalobců i žalobců samotných o výprosu, a nikoliv o vydržení.

10. Žalobci ve vyjádření k odvolání žalovaných uvedli, že tvrzení odvolatelů o dohodě žalobců s předchůdcem první žalované a druhým žalovaným o užívání předmětných pozemků jako cesty k rekreační chatě není pravdivé a nebylo ani v řízení prokázáno. Žalobci v tomto řízení (i v předchozím řízení pod sp. zn. spisová značka) uváděli, že s žalovanými nikdy o otázce přístupu a příjezdu k jejich rekreační chatě nejednali. To plyne i z vyjádření žalovaných před zahájením tohoto řízení, když např. v podání z datum uvedli, že žalobci užívají jejich pozemky bez jakéhokoliv právního titulu. Taktéž z podání žalovaných z datum vyplývá, že druhý žalovaný vyloučil, že by někdy souhlasil s tím, aby žalobci vjížděli do areálu adresa, že by předal za účelem tohoto vjezdu žalobcům klíče od brány. V podání z datum (v rámci řízení pod sp. zn. spisová značka) žalovaní zdůraznili, že nikdy neudělili žalobcům výslovný souhlas s užíváním cesty. Nynější tvrzení odvolatelů o uzavření nějaké dohody o užívání pozemků (vykazující znaky výprosy) je účelové. Na tom nic nemění ani výpověď svědkyně jméno FO ani účastnická výpověď první žalované, které u jednání mezi žalobci a jméno FO a druhým žalovaným osobně nebyly. Jmenovaná svědkyně tak nemohla vypovědět, zda skutečně nějaká dohoda proběhla a jaký měla obsah. Při hodnocení této výpovědi je třeba přihlédnout i k příbuzenskému vztahu svědkyně k žalovaným a k jejímu zájmu na věci. Účastnická výpověď první žalované je pak v rozporu s tím, co tvrdil druhý žalovaný, je tudíž nevěrohodná, když si první žalovaná najednou vzpomene na dohodu o nějakém obligačním závazku před třiceti jedna lety (které nadto nebyla přítomna). Žalobci jsou tak přesvědčeni, že výprosa mezi nimi a žalovanými nebyla a nemohla být sjednána, když nikdy neměli vůli s žalovanými výprosu sjednat. Navíc podle § 2189 o.z. je pojmovým znakem výprosy absence účelu, ke kterému má být věc užívána. Zde byl účel užívání pozemků zcela jednoznačný, a to zajištění přístupu a příjezdu k rekreační chatě žalobců. Postoj žalobců (na rozdíl od první žalované) je od vzniku sporu konzistentní. Žalobci s žalovanými ani s jejich právními předchůdci nikdy o přístupu a příjezdu k jejich rekreační chatě nejednali. Žalobci nabyli držbu práva odpovídající věcnému břemeni odvozeně od jejich právní předchůdkyně, která jim před převodem vlastnického práva k rekreační chatě potvrdila, že k chatě je zřízeno věcné břemeno chůze a jízdy a že toto oprávnění užívat příjezdovou cestu automaticky přechází na žalobce. Žalobci od roku Anonymizováno až do současnosti vykonávali právo přístupu a příjezdu ke svému pozemku po pozemcích žalovaných jako právo věcné. Tomuto závěru nasvědčuje dlouhodobost výkonu tohoto práva i přechod oprávnění z původního vlastníka rekreační chaty na žalobce. Nakonec žalovaní po desítky let žalobcům ve výkonu tohoto práva nebránili. Závěrem žalobci zmínili závěry rozsudku Krajského soudu v adresa z datum, č. j. spisová značka (též usnesení Nejvyššího soudu z datum, č. j. spisová značka), řešícího obdobný případ mimořádného vydržení práva odpovídající věcnému břemeni chůze a jízdy, s tím, že odvolací soud by měl v rámci předvídatelnosti soudního rozhodování k této judikatuře přihlédnout. Z výše uvedených důvodů žalobci navrhovali potvrzení rozsudku okresního soudu.

11. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), osobami k němu oprávněnými (§ 201 o.s.ř.), je přípustné (§ 201 a § 202 o.s.ř. a contr.) a obsahuje náležitosti odvolání a způsobilé odvolací důvody (dle svého obsahu uvedené v § 205 odst. 2 písm. e/ a g/ o.s.ř.), přezkoumal z podnětu odvolání žalovaných rozsudek okresního soudu, a to jak z pohledu odvolacích námitek, tak z důvodů v odvolání neuvedených (§ 212, § 212a odst. 1 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné, byť zčásti i z jiných důvodů, než ke kterým dospěl okresní soud.

12. Odvolací soud předně konstatuje, že z odůvodnění napadeného rozsudku lze dovodit, že okresní soud ještě před přezkumem žaloby po stránce věcné správně vyhodnotil předpoklady dané určovací žaloby ve smyslu § 80 o.s.ř. (věcná legitimace účastníků, naléhavý právní zájem na požadovaném určení). K tomu lze pro stručnost odkázat na bod 26. odůvodnění rozsudku, zdůraznit, že rozsudek, kterým by bylo vyhověno určovací žalobě, je způsobilým, resp. nutným podkladem pro změnu zápisu – zápis vkladu věcného práva k předmětným pozemkům ve prospěch panujícího pozemku v příslušném veřejném seznamu – katastru nemovitostí (viz § 1262 odst. 1 o.z.). Toto rozhodnutí o věcném právu zajistí ochranu právního postavení žalobců, samozřejmě na zcela jiné úrovni, než skýtá rozhodnutí o žalobě z rušené držby. Posuzovaná služebnost je spojena s vlastnictvím pozemků, jde o služebnost pozemkovou (srov. § 1265 o.z.).

13. Odvolací soud vychází ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně (popsaných podrobně v bodech 3. až 15. odůvodnění rozsudku, včetně důkazních prostředků, o něž se opírají), z nichž učinil řadu správných skutkových a právních závěrů, zejména ve vztahu k tomu, že již právní předchůdkyně žalobců (jméno FO) užívala sporné předmětné pozemky k zajištění přístupu k její chatě na panujícím pozemku, k čemuž měla od právních předchůdců žalovaných (restituentek jméno FO a jméno FO) klíče od brány, že průchod a příjezd k chatě přes předmětné pozemky měli posléze zajištěn i žalobci, kteří obdrželi také klíče od brány, tedy že v době od datum (koupě chaty s pozemkem st. p. č. hodnota) do datum nerušeně (pokojně) užívali cestu, o čemž žalovaní (jejich právní předchůdkyně) věděli a umožnili jim to, že tak žalobci vykonávali právo cesty a stezky po vydržecí dobu (více než 20 let) zatěžujícího předmětné pozemky ve prospěch panujícího pozemku, čímž ke dni datum v souladu s ust. § 1095 a § 3066 o.z. žalobci vydrželi právo věcného břemene služebnosti cesty a stezky. Bližší reprodukce všech skutkových zjištění a skutkových a právních závěrů je nadbytečná, ty podstatné budou zmíněny v níže podaném výkladu.

14. Navzdory výše uvedenému odvolací soud shledal potřebu částečného doplnění a zopakování dokazování dle § 213a odst. 1 a § 213 odst. 2 o.s.ř., to v situaci, kdy okresní soud pominul, nehodnotil listinu týkající se právního vztahu k předmětným pozemkům a stejně tak blíže nehodnotil svědeckou výpověď jméno FO, ač tento důkaz provedl (viz protokol o jednání z datum, č. l. 163 - 163 verte spisu).

15. Odvolací soud doplnil dokazování o rozhodnutí právnická osoba adresa, Odbor dopravy z datum (viz např. č. l. 144-146 připojeného spisu Okresního soudu v Chrudimi sp. zn. spisová značka), z něhož bylo mimo jiné zjištěno, že na pozemku p. č. Anonymizováno/Anonymizováno a Anonymizováno v k.ú. adresa se nenachází veřejně přístupná účelová komunikace. Z tohoto rozhodnutí je zřejmo, že správní orgán rozhodoval k žádosti jméno FO, vlastníka nemovitosti (chaty) sousedící s chatou žalobců (viz svědecká výpověď jméno FO v řízení vedeném pod sp. zn. spisová značka - č. l. 91 spisu). Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že cesta po uvedených pozemcích nesplňuje předpoklad souhlasu s veřejným užíváním cesty, nebyly tak naplněny všechny znaky veřejné cesty. Lze dodat, že tímto rozhodnutím žalovaní argumentovali v podání z datum (v řízení vedeném pod sp. zn. spisová značka), s tím, že se tak v daném případě jedná o účelovou komunikaci ve smyslu ust. § 7 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích, která není přístupná veřejně, ale v rozsahu a způsobem, který stanoví vlastník nebo provozovatel uzavřeného prostoru nebo objektu.

16. Odvolací soud dále opětovně vyslechl svědkyni jméno FO. Z výpovědi jmenované, která je v příbuzenském poměru k žalovaným (matka první žalované, švagrová druhého žalovaného) a připustila svůj zájem na projednávané věci s tím, že situací ji netěší, bylo mimo jiné zjištěno (poté co svědkyně odkázala na svoji výpověď před okresním soudem, s níž se ztotožnila), že sama s žalobci o přístupu k jejich chatě nejednala, nebyla přítomna jednání mezi žalobci a jejím zemřelým manželem jméno FO, při němž jmenovaný dal souhlas žalobcům k užívání předmětných pozemků k zajištění přístupu k jejich chatě. Svědkyně byla přítomna debatám v rodině po žádosti paní jméno FO o zajištění bezplatného přístupu novým majitelům chaty. Byť měl druhý žalovaný k tomu výhrady, manžel svědkyně nakonec vyhověl přání své matky a dal žalobcům souhlas se zajištěním bezplatného přístupu a k tomu jim předal klíče od brány. Manžel svědkyni sdělil, že jde o prozatímní řešení, doba zajištění přístupu sjednána nebyla.

17. Na základě výsledků dokazování před okresním soudem i po částečně doplněném a zopakovaném dokazování odvolací soud shledal, že se nemůže ztotožnit s některými právními závěry okresního soudu (posouzení některých právně relevantních skutečností chybělo), byť odlišná úvaha odvolacího soudu nemohla nic změnit na věcné správnosti napadeného rozsudku. Odvolací argumentace žalovaných nemůže na níže uvedeném posouzení věci nic změnit. Skutkový stav věci byl objasněn zcela dostatečně, jeho právní posouzení je věcí soudu, ostatně žalovaní ani po poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. (o tom, že povinnost tvrzení a důkazní břemeno ohledně nedostatku nepoctivého úmyslu žalobců leží na žalovaných, kteří mimořádné vydržení věcného břemene popírali) potřebu doplnění tvrzení či dalšího dokazování neměli. Odvolací soud k posouzení věci rekapituluje a akcentuje následující skutečnosti.

18. V projednávané věci byl úspěch žaloby o určení existence služebnosti stezky a cesty zatěžujících pozemky žalovaných odvislý především od posouzení otázky, jaký způsob nabytí této služebnosti žalobcům svědčí. V žalobě i v celém průběhu řízení zazněla argumentace žalobců, že nabyli práva odpovídající služebnosti (stezky a cesty) mimořádným vydržením.

19. Okresní soud řešil otázku nabytí práva k nemovitým věcem na základě institutu mimořádného vydržení dle správné právní úpravy, a to dle § 1095 o.z. ve spojení s § 3066 o.z. (k aplikaci citované právní úpravy srov. § 3028 odst. 1 a 2 o.z.), jeho závěry korespondují i ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (viz např. rozhodnutí pod sp. zn. spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka či spisová značka). Institut mimořádného vydržení (ještě více než řádné vydržení) akcentuje ochranu právní jistoty, a tedy i třetích osob při nakládání s majetkem. Jeho smyslem je tedy povolit vydržení i v těch případech, které vylučovalo řádné vydržení, pouze s výjimkou případů jednoznačné zištnosti, kdy držitel nabyl držbu na základě protiprávního, anebo jiného nekalého jednání. Ze shora citované judikatury Nejvyššího soudu je zřejmo, že k mimořádnému vydržení zákon vyžaduje jen uplynutí vydržecí doby a aby nebyl držiteli prokázán „nepoctivý úmysl“. Podmínkou mimořádného vydržení (§ 1095 o.z.) tedy není poctivá držba (§ 992 odst. 1 o.z.), ale absence nepoctivého úmyslu držitele; ten drží věc v přesvědčení, že jeho držba nepůsobí nikomu újmu. Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu držitele tíží toho, kdo vydržení popírá. Kritéria uvedená v § 992 odst. 1 o.z., resp. dříve v § 130 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do datum (obč. zák.), se tu neuplatní. Hodnocení poctivosti úmyslu držitele je vždy individuální, založené na jedinečných a konkrétních skutkových okolnostech v každé projednávané věci. Žalovaní tak mohli vyloučit mimořádné vydržení, pokud by prokázali, že jednání držitelů (žalobců) při nabytí a výkonu držby nebylo úmyslně poctivé (morální) v obecném smyslu. K výkladu § 3066 o.z. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. spisová značka, uvedl, že „do doby stanovené v § 1095 o.z. se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou (§ 3066 o.z.). Občanský zákoník nabyl účinnosti datum (§ 3081 o.z.). Z § 3066 vyplývá, že vlastnické právo k nemovité věci nabude mimořádným vydržením držitel, který měl před datum věc po stanovenou dobu v držbě nikoliv v nepoctivém úmyslu. K započtení je způsobilá i doba držby před datum“. S ohledem na znění § 1260 odst. 1 věta první o.z. platí tato úprava i pro mimořádné vydržení služebnosti. To jinak řečeno znamená, že v případě mimořádného vydržení je možné započíst k datum jen Anonymizováno let předchozí držby držitele nikoliv v nepoctivém úmyslu.

20. Ve skutkových poměrech dané věci tak šlo o určení existence práva odpovídajícího služebnosti, které měli žalobci nabýt k datum na základě mimořádného vydržení. Jelikož právo odpovídající služebnosti váznoucí na nemovitosti je i pro účely vydržení nemovitou věcí (srov. § 498 odst. 1 o.z.), je nutno posoudit, zda žalobci byli k datum držiteli uvedeného práva nikoliv v nepoctivém úmyslu ve smyslu § 1095 o.z. ve spojení s § 3066 o.z., a to po dobu nejméně 20 let (srov. § 1095 o.z. ve spojení s § 1091 odst. 2 o.z.). Je skutečností, že v daném případě žalovaní zpochybňovali existenci držby práva ze strany žalobců, resp. jejich vůli držet právo odpovídající služebnosti, namítali nejen to, že tato držba nebyla řádně nabyta, že nebyla poctivá ani dobrověrná, ale zejména i to, že ze strany žalobců jde o nepravou držbu, že žalobci nejednali v poctivém úmyslu, že usilují proměnit v trvalé právo to, co jim bylo povoleno jen výprosou, event. na základě obligačního závazku.

21. Ze správných skutkových zjištění okresního soudu, které nebyly ničím zpochybněny (korespondují i žalobním tvrzením), je zřejmo, že po vydání předmětných pozemků v restituci právním předchůdkyním žalovaných (jméno FO a jméno FO) již právní předchůdkyně žalobců jméno FO užívala předmětné pozemky jako stezku a cestu k chatě na pozemku st. p. č. hodnota, k čemuž měla od právních předchůdkyň žalovaných klíče od brány, instalované na pozemku p. č. hodnota od restituce, vydání Anonymizováno adresa v roce Anonymizováno. Situace se nezměnila ani po převodu předmětných pozemků ze strany Anonymizováno. jméno FO na žalobce v roce Anonymizováno (kupní smlouvou z datum), kdy žalobci za souhlasu žalovaných, jejich právního předchůdce (jméno FO) pokračovali v užívání předmětných pozemků jako stezky a cesty ke své nemovitosti, kdy žalovaní (jejich právní předchůdce) o tom, že žalobci tuto cestu užívají, věděli a umožnili jim to, když předali žalobcům klíče od vjezdové brány, posléze i nové klíče (při jejich výměně). Tento stav trval desítky let, a to do května Anonymizováno, kdy žalovaní žalobcům oznámili, že provedli výměnu zámku vjezdové brány, oplotili pozemek a žalobcům nabídli náhradní příjezd k jejich chatě (viz e-mail zástupce žalovaných z datum, č. l. 137 spisu). Z obsahu spisu je přitom zřejmé, že žalovaní začali nesouhlasit s užíváním pozemku p. č. hodnota jako stezky a cesty k nemovitosti žalobců již v roce Anonymizováno, kdy avizovali vytyčení hranic pozemku Anonymizováno, oplocení pozemku a výměnu zámku u brány (viz dopis z datum a datum, např. č. l. 40-41 spisu). Uvedené dle žalovaných souviselo s konflikty ohledně parkování vozidel žalobci na pozemku p. č. hodnota, s nedorozuměním týkajícím se hospodaření se dřevem (viz např. podání žalovaných č. l. 152 spisu, svědecká výpověď jméno FO, č. l. 163 spisu).

22. Je skutečností, že žalobci se v žalobě i v dalších podáních stran držby svého práva odvolávali na režim užívání předmětných pozemků jejich právní předchůdkyní od roku Anonymizováno, na ujištění prodávající Anonymizováno. jméno FO, že přístup a příjezd k nemovitosti je zajištěn, případně i na kupní smlouvu sepsanou ve formě notářského zápisu, kde bylo deklarováno, že nabývaná nemovitost nemá žádné vady. Tyto skutečnosti jistě nemohly založit řádnou ani poctivou držbu práva (§ 991 a § 992 o.z.), nicméně neexistence právního titulu, vědomost o jeho neexistenci či nedostatek dobré víry (v objektivním pojetí), přesvědčivého (omluvitelného) důvodu o tom, že žalobcům náleží vykonávané právo, nejsou dle shora podaného výkladu překážkou mimořádného vydržení. Relevantní obranou proti mimořádnému vydržení nepochybně byla žalovanými namítaná absence nedostatku nepoctivého úmyslu držitelů (žalobců).

23. Podle názoru odvolacího soudu však v jednání žalobců nelze spatřovat nepoctivý úmysl. Žalobci vykonávali právo cesty a stezky od roku Anonymizováno, vycházeli též z toho, že již restituentky umožnily toto právo vykonávat i jejich právní předchůdkyni, oni v tomto výkonu práva pokračovali, aniž by v tomto právu byli žalovanými (jejich právním předchůdcem) rušeni, naopak jejich chováním, kdy jim předávali (opakovaně) klíče od brány na pozemku p. č. hodnota, byli utvrzováni, že toto právo je dlouhodobé a je jim poskytováno za účelem průchodu a průjezdu, tj. práva stezky a cesty k pozemku st. p. č. hodnota, na němž stojí rekreační chata žalobců. Z těchto okolností nelze v žádném případě dovodit, že zde byla jakákoliv zištnost, nekalé jednání, zlý úmysl žalobců, že by tito svým počínáním žalovaným způsobili nějakou újmu.

24. Přisvědčit nelze ani tomu, že by žalobci realizovali držbu práva z jiného právního důvodu, na základě obligačního práva, výprosy. Je pravdou, že držba práva na základě obligace či výprosy by znemožňovala právo služebnosti vydržet, šlo by o držbu nepravou (detenci). V daném případě nutno vyjít z toho, že podstatou (cílem) mimořádného vydržení je poskytnout ochranu faktickému stavu, který trvá již velmi dlouhou dobu. Ze shora popsaných skutkových okolností věci lze důvodně usuzovat na to, že vůle účastníků od počátku směřovala k výkonu podstatného obsahu práva cesty, z ničeho nelze dovodit, že by výkon tohoto práva měl být dočasný, že by si držitelé (žalobci) byli (museli či měli být) vědomi toho, že žalovaní mohou odvolat svůj souhlas s užíváním předmětných pozemků jako stezky a cesty, že jde o dočasnou dohodu či nezávaznou výprosu (z právního hlediska v období od 1993 do 2013 nepojmenovanou smlouvu dle § 51 obč. zák., od datum pak pojmenovanou smlouvu ve smyslu § 2189 a násl. o.z.). To neplyne ze žalobních tvrzení (jak namítají odvolatelé), z žádného provedeného důkazu, tedy ani z účastnické výpovědi první žalované (ta má sama o sobě minimální důkazní hodnotu, je na úrovni skutkových tvrzení) a svědecké výpovědi jméno FO, které nebyly přímo přítomni jednání stran (konkrétně jméno FO a žalobců), tudíž nemohly potvrdit shodu projevu vůle účastníků na tom, že šlo o dočasnou dohodu či kdykoliv a bez důvodu odvolatelnou výprosu stran užívání předmětných pozemků jako stezky a cesty (dle libosti žalovaných). To, že jmenovaná svědkyně měla zprostředkovanou informaci od svého manžela o tom, že jde o prozatímní řešení, na tomto posouzení nemůže nic změnit (projevu vůle žalobců přítomna nebyla). Věrohodnost výpovědi uvedené svědkyně ostatně snižuje její příbuzenský vztah k žalovaným a zájem na projednávané věci. V řízení uplatněná skutková verze žalovaných se střetává i s tím, že žalovaní ještě před zahájením soudního řízení popírali existenci právního titulu žalobců k průchodu a průjezdu po jejich pozemcích (viz dopis z datum, např. č. l. 40 spisu). K tomu se poznamenává, že nyní namítaná výprosa je právním titulem – výprosník je pravým držitelem užívacího práva, a to do doby, dokud je oprávněn k užití. Nakonec možno poukázat na to, že z podání žalovaných je zřejmo, že v rozhodném období (datum – datum) nikdy nic nenamítali proti průchodu a příjezdu k nemovitosti žalobců, až posléze (v roce 2021) se ohradili proti parkování vozidel žalobců na pozemku p. č. hodnota, případně proti dalším věcem, že určovací žaloba nadále cílí na určení věcného břemene, služebnosti stezky a cesty, že výkon tohoto práva jsou žalovaní do současné doby připraveni tolerovat, byť na základě rozhodnutí soudu o ochraně rušené držby práva stezky a cesty, týkající se pozemku p. č. hodnota (viz usnesení Okresního soudu v Chrudimi z datum, č. j. spisová značka, ve spojení s usnesením Krajského soudu v adresa – pobočky v adresa z datum, č. j. spisová značka).

25. Veden shora uvedenými úvahami dospívá odvolací soud k závěru, že stěžejní procesní obrana odvolatelů, tj. jimi namítaná absence nepoctivého úmyslu žalobců při držbě posuzovaného práva, to, že by žalobci usilovali proměnit v trvalé právo to, co jim bylo povoleno jen na základě smluvního vztahu či výprosy, prokázána nebyla. Žalobci vykonávali držbu práva v přesvědčení, že jejich držba nepůsobí žalovaným (nikomu) újmu.

26. Na shora podaném výkladu nemůže nic změnit ani výtka odvolatelů k tomu, že se okresní soud nezabýval otázkou, zda se na předmětných pozemcích nenachází účelová komunikace. Žalovaní sice v odvolání zmiňovali veřejnou účelovou komunikaci, současně však uváděli, že užití předmětných pozemků je na úvaze vlastníků pozemků (komunikace), což koresponduje neveřejné účelové komunikaci dle § 7 odst. 2 zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o pozemních komunikacích“), o níž hovořili i v předchozích podáních (viz podání č. l. 138 – 140 v připojeném spise okresního soudu sp. zn. spisová značka či podání č. l. 52 tohoto spisu). Je skutečností, že přes pozemek lze přecházet (přejíždět) nejen na základě různých právních důvodů (viz shora zmiňovaná obligace, výprosa), ale může jít o užívání cizího pozemku jako účelové komunikace, případně jiný veřejnoprávní důvod. Ve vztahu k veřejné účelové komunikaci (§ 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích) žádná relevantní argumentace ze strany účastníků nezazněla, sami žalovaní k podání z datum v předchozím řízení (sp. zn. spisová značka) připojili shora reprodukované rozhodnutí právnická osoba adresa z datum svědčící o tom, že na předmětných pozemcích se nenachází veřejně přístupná účelová komunikace. Odvolací soud z tohoto rozhodnutí vychází (§ 135 odst. 2 o.s.ř.), nemá tak důvod uvažovat o existenci veřejné účelové komunikace.

27. Neveřejná účelová komunikace je upravena v § 7 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích. Dle citovaného ustanovení platí: „Účelovou komunikací je i pozemní komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu, která slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu. Tato účelová komunikace není přístupná veřejně, ale v rozsahu a způsobem, který stanoví vlastník nebo provozovatel uzavřeného prostoru nebo objektu. V pochybnostech, zda z hlediska pozemní komunikace jde o uzavřený prostor nebo objekt, rozhoduje příslušný silniční správní úřad“. Na tyto komunikace se tedy nevztahuje režim obecného užívání, jejich úprava se téměř ve všem bude řídit soukromým právem, zejména občanským zákoníkem. Zákon o pozemních komunikacích poměry neveřejně přístupných účelových komunikací nereguluje a nepodřizuje je orgánům veřejné správy. Pokud zakotvuje pravomoc silničního úřadu rozhodnout v pochybnostech o tom, zda jde o uzavřený prostor či objekt, slouží takové rozhodnutí toliko jako prostředek určení, zda účelová komunikace je či není veřejně přístupná, a zda tedy je či není předmětem obecného užívání. I pokud odvolací soud pomine, že lze v dané věci stěží uvažovat o naplnění definice neveřejné účelové komunikace, která bez dalšího nevznikne z důvodu, že na příjezdové cestě byla umístěna brána, která omezuje veřejné užívání, že v období do počátku roku Anonymizováno nebylo namístě (objektivně posuzováno) se domnívat, že by se mělo jednat o neveřejnou účelovou komunikaci, o jejíž existenci ostatně ve sledovaném období správní úřad nerozhodl, pak se zřetelem na shora podaný výklad k neveřejné účelové komunikaci nevidí žádný důvod k tomu, proč by měla být v daném případě vyloučena úprava o.z. o mimořádném vydržení práva odpovídajícího služebnosti stezky a cesty, které z výše vyložených důvodů dovodil.

28. Odvolací soud proto uzavřel, že podmínky pro vyslovení existence služebnosti stezky a cesty váznoucí na pozemcích p. č. hodnota a p. č. Anonymizováno/Anonymizováno (služebné pozemky) ve prospěch pozemku žalobců st. p. č. hodnota (panující pozemek) tak byly dle § 1095 o.z. ve spojení s § 3066 o.z. zcela naplněny. K tomu lze uvést, že ačkoliv se spor od počátku netýkal pozemku p. č. Anonymizováno/Anonymizováno pokud jde o jeho užívání žlaobci), jeho užívání bylo spojeno s navazujícím (sousedním) pozemkem p. č. hodnota, proto bylo namístě (za splnění zákonných podmínek) vztáhnout vydržení práva služebnosti stezky a cesty i na tento pozemek. K rozsahu této služebnosti lze uvést, že předmětem zatížení nemusí být pozemek jako celek, ale může jím být i jen jeho část. V případě služebnosti stezky a cesty zákon (viz § 1277 o.z.) uvádí, že plocha pro výkon služebnosti stezky a cesty musí být přiměřená potřebě a místu. Má-li cesta (stezka) vést jen přes část služebného pozemku, je třeba při zřízení služebnosti vymezit geometrickým plánem, kudy cesta povede, aby mohla být služebnost vložena do katastru nemovitostí. Takový geometrický plán byl v daném případě opatřen, tam vymezená část předmětných pozemků odpovídala obvyklé cestě. Tomu ostatně nikdo neodporoval.

29. Okresní soud tak nepochybil, pokud žalobě o určení existence služebnosti stezky a cesty, jak je vymezena ve výrocích I. a III., vyhověl. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu v těchto výrocích jako věcně správný dle § 219 o.s.ř. potvrdil, a to včetně správného závislého nákladového výroku (sub II.), který odpovídal zásadám ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když ohledně specifikace žalobcům přisouzených nákladů pro stručnost odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku.

30. Žalobci byli rovněž v odvolacím řízení zcela úspěšní, a proto jim vzniklo právo na náhradu nákladů tohoto řízení (§ 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě se jedná o náhradu odměny advokáta (účtované u každého žalobce) za dva úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání a účast na odvolacím jednání) po částka dle § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. b), § 11 odst. 1 písm. g), k) a § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) a náhradu dvou paušálních náhrad hotových výdajů advokáta po částka dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tj. celkem částka. Náklady odvolacího řízení jsou žalovaní povinni nahradit žalobcům v zákonné třídenní lhůtě k rukám jejich advokáta (§ 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku lze za podmínek uvedených v § 237 o.s.ř. podat dovolání do dvou měsíců od doručení jeho písemného vyhotovení. Dovolání se podává u Okresního soudu v Chrudimi. O přípustnosti dovolání a o dovolání samém rozhoduje Nejvyšší soud ČR (§ 239 o.s.ř.).