27 CO 267/2022

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Chmelíka, Ph.D. a soudců Mgr. Pavla Hradeckého a JUDr. Martina Tomka ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného IČO sídlem adresa zastoupený advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 538 581 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 20. 4. 2022, č. j. 11 C 223/2020-126,

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadených výrocích II. a III. potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému k rukám jeho advokátky náklady odvolacího řízení ve výši 26 039,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyni se vrací z účtu Okresního soudu v Pardubicích část soudního poplatku z odvolání zaplaceného na účet Okresního soudu v Pardubicích ve výši 292 Kč.

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku částku 5 830 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% p.a. z částky 5 830 Kč od 23. 5. 2019 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 532 751 Kč s příslušenstvím (výrok II.) a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovanému k rukám jeho právní zástupkyně náklady řízení ve výši 130 196 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku (výrok III.).

2. Okresní soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že žalobkyně se žalobou podanou dne 8. 9. 2020 domáhala proti žalovanému zaplacení částky 538 581 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi žalobkyní jako zhotovitelem a žalovaným jako objednatelem byla dne 16. 5. 2018 uzavřena smlouva o dílo na dodání a montáž 67 kusů garážových vrat a 1 kusu ocelových dveří za celkovou cenu 1 233 203 Kč včetně DPH. Žalovaný na cenu díla uhradil zálohu ve výši 600 000 Kč, nicméně práce na díle byly na základě pokynu žalovaného zastaveny. Členové žalovaného vznášeli námitky proti vlastnostem garážových vrat, které však neodpovídaly uzavřené smlouvě o dílo. Žalobkyně byla připravena provést montáž do otvoru po původních vratech i před otvor. Bylo na žalovaném, aby místo pro dílo řádně zajistil a připravil. Pokud tak neučinil, byl to žalovaný, kdo zmařil provedení díla. Žalobkyně nakonec uvedla, že garážová vrata namontovala do otvorů, i když se jejich část nachází před otvorem, neboť úplnému zasunutí brání rám původních vrat. Tento způsob montáže byl zvolen kvůli žalovaným tvrzené nemožnosti odstranit rám původních vrat. Žalobkyně vyúčtovala dne 22. 5. 2019 náklady související s provedenou montáží 18 kusů garážových vrat, které zahrnovaly i nákup vrat za částku 605 830 Kč, a vyzvala žalovaného k úhradě částky 538 581 Kč nad rámec složené zálohy ve výši 600 000 Kč. Žalovaný výše zmíněnou částku ani přes výzvu žalobkyně neuhradil.

3. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Nečinil sporným, že účastníci uzavřeli dne 16. 5. 2018 předmětnou smlouvu o dílo. Ve smlouvě byl odkaz na cenovou nabídku ze dne 3. 5. 2018, ve které byly uvedeny rozměry a příslušenství garážových vrat, cena demontáže stávajících a montáže dodaných vrat a způsob jejich montáže„ do otvoru“. Pokud by cenová nabídka nebyla součástí smlouvy o dílo, pak by smlouva o dílo neobsahovala ani místo montáže a technickou specifikaci vrat a jednalo by se o zdánlivé právní jednání podle § 553 občanského zákoníku. Bylo proto na žalobkyni, aby zpracovala technický postup montáže v souladu se smlouvou o dílo. V září 2018, kdy žalobkyně začala vrata montovat, přistoupila ke změně způsobu montáže„ na otvor“ místo„ do otvoru“, s čímž žalovaný nesouhlasil. Způsob montáže byl i jinak vadný. Byl v rozporu s instrukcemi prvotního výrobce vrat a vedl ke zkřížení a následným problémům při zavírání vrat. Žalobkyně změnou montáže vrat podstatně porušila smlouvu o dílo, a proto od ní žalovaný dopisem ze dne 24. 4. 2019 odstoupil.

4. Mezi účastníky bylo nesporné uzavření smlouvy o dílo na dodávku a montáž 67 kusů dvoukřídlých vrat a 1 kusu ocelových dveří dle cenové nabídky ze dne 3. 5. 2018 za částku 1 233 203 Kč včetně DPH. Nesporné bylo i uhrazení zálohy ze strany žalovaného ve výši 600 000 Kč. Sporné naopak zůstalo, zda žalovaný od smlouvy odstoupil důvodně a jaké náklady vznikly žalobkyni na díle do okamžiku odstoupení od smlouvy o dílo.

5. Okresní soud provedl dokazování listinnými důkazy, zejména již výše zmíněnou smlouvou o dílo ze dne 16. 5. 2018 a její nedílnou přílohou, cenovou nabídkou č. 61/ 2018 ze dne 3. 5. 2018, a uskutečnil dne 7. 1. 2022 místní šetření, v jehož průběhu pořídil fotodokumentaci, a zjistil, že žalobkyně provedla výměnu 18 kusů vrat, která přesahují plášť domu o 5 cm. Při pohledu zevnitř bylo patrné, že nová vrata jsou přichycena šrouby na původní kovový rám. Z cenové nabídky ze dne 3. 5. 2018 přitom vyplynulo, že nová garážová dvoukřídlá vrata měla být montována do otvoru a že byla sjednána i demontáž stávajících vrat. Z korespondence mezi účastníky vyplynulo, že již v září 2018 žalobkyně nabízela žalovanému možnost vyrovnání výškových rozdílů mezi jednotlivými rámy vrat za doplatek cca 1 800 Kč až 2 000 Kč za jedna vrata. Žalobkyně dopisem ze dne 20. 10. 2018 informovala žalovaného o pozastavení výroby a montáže vrat s ohledem na rozhodnutí žalovaného o změně způsobu montáže vrat. Žalovaného současně informovala, že za určitých opatření je možné vrata montovat do otvoru. Tato opatření byla konkretizována statickým posouzením zpracovaným statikem [titul] [jméno] [příjmení] v březnu 2019, na který se odvolal i žalovaný v odstoupení od smlouvy o dílo ze dne 24. 4. 2019. Žalovaný v odstoupení od smlouvy uvedl, že v průběhu montáže zjistil, že došlo k podstatné změně smlouvy o dílo, protože vrata nelze montovat do otvoru a byla zahájena jejich montáž před otvor, i když jiné řešení montáže nebylo žalovaným schváleno a ani o něj nemá zájem kvůli narušení vzhledu domu a užitných vlastností vrat. Žalobkyně obdržela odstoupení od smlouvy o dílo dne 29. 4. 2019 a následně po žalovaném požadovala doplatek ve výši 538 581 Kč Okresní soud po provedeném dokazování ke způsobu montáže vrat, kdy zjistil, že původní vrata jsou usazena v kovovém rámu a nově namontovaná vrata přesahují plášť domu o 5 cm, dospěl k závěru, že žalovaný dopisem ze dne 24. 4. 2019 platně odstoupil od smlouvy o dílo z důvodu podstatné změny smlouvy o dílo spočívající ve způsobu montáže garážových vrat. Žalobkyni proto nevznikl nárok na úhradu sjednané ceny díla. Po žalovaném mohla požadovat jen náklady, které jí vznikly do doby odstoupení od smlouvy o dílo. Žalobkyně fakturou dodavatele garážových vrat a ocelových dveří a výpisem z bankovního účtu prokázala, že za dodání vrat a dveří uhradila celkem 605 830 Kč Okresní soud proto žalobě vyhověl co do rozdílu mezi cenou vrat a dveří a uhrazenou zálohou ze strany žalovaného (605 830 – 600 000) a žalobu ve zbývající části zamítl. Nepřisvědčil již nároku žalobkyně na nahrazení nákladů za dopravu ve výši 12 212 Kč, neboť žalobkyně nedoložila, že by skutečně absolvovala s vozidlem, které by bylo v jejím vlastnictví, cesty související s dopravou vrat a dveří.

6. Soud prvního stupně nakonec neúspěšné žalobkyni uložil povinnost nahradit žalovanému podle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu (dále „o.s.ř.“), neboť žalovaný měl ve věci jen nepatrný neúspěch, účelně vynaložené náklady řízení před soudem prvního stupně, a to ve výši 130 196 Kč, které představuje podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále„ advokátní tarif“) odměna advokáta za 10 úkonů právní služby ve výši 10x 10 460 Kč, paušální náhrada ve výši 10x 300 Kč a daň z přidané hodnoty.

7. Žalobkyně podala proti rozsudku okresního soudu včas odvolání. Na jednání odvolacího soudu dne 7. 12. 2022 upřesnila, že odvolání podle svého obsahu směřuje jen proti výroku II. a závislému nákladovému výroku. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení, eventuálně rozsudek v napadené části změnil a žalobě vyhověl. Podle názoru žalobkyně nelze montáž nových vrat na stávající rám původních vrat bez dalšího považovat za podstatnou vadu díla, když nová vrata přesahují před opláštění budovy o cca 5 cm. Další údajné vady díla zjištěné při místním šetření nebyly při odstoupení od smlouvy uplatněny, proto k nim nelze přihlížet. Smlouva o dílo obsahovala pouze závazek žalobkyně provést montáž vrat. Zvolený způsob montáže navíc není totožný s „ montáží před otvor“, ale naopak byl odsouhlasen vedením žalovaného a odpovídá i smluvnímu ujednání. Povinnost přípravy stavebního otvoru měla strana žalovaná. Okresní soud nakonec pominul ustanovení § 2593 občanského zákoníku. Žalovaný neupozornil žalobkyni na nesprávný způsob montáže a nevyzval ji k nápravě, přestože žalobkyně byla připravena montovat nová vrata na místo původního rámu po jeho odstranění. V odstranění stávajícího rámu jí však žalovaný s odkazem na závěry statika bránil. Okresní soud se již nezabýval otázkou technické možnosti vybourat rám původních vrat.

8. Žalovaný navrhl rozsudek soudu prvního stupně jako zcela správný potvrdit. Poukázal na rozdíl mezi sjednaným způsobem montáže vrat do otvoru a skutečným provedením před otvor. Přesah vrat o cca 5 cm před opláštění budovy zcela narušuje vzhled domu a představuje podstatné porušení smlouvy o dílo. Žalobkyně neprokázala, že by zvolený způsob montáže byl odsouhlasen vedením žalovaného. Pokud žalobkyně jako odbornice měla za to, že způsob montáže vrat do otvoru nebude možný, pak na to žalovaného měla upozornit již při jednání o podmínkách smlouvy, případně smlouvu neuzavřít. Cenová nabídka zahrnovala demontáž stávajících vrat. Byla to žalobkyně, která měla stavební otvor připravit. Přestože žalobkyně tvrdila, že tato povinnost spočívala na žalovaném, tak zahájila stavební práce bez jakéhokoliv upozornění na to, že by ze strany žalovaného nedošlo ke splnění podmínek smlouvy. Pokud by součástí smlouvy o dílo neměla být cenová nabídka ze dne 3. 5. 2018, pak by předmět díla nebyl vymezen dostatečně srozumitelně a určitě a jednalo by se o zdánlivé právní jednání (§ 553 občanského zákoníku). Kontrola provádění díla podle § 2593 občanského zákoníku není povinností objednatele, ale jeho právem.

9. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), osobou k němu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné (§ 202 o.s.ř.) a obsahuje náležitosti dle § 205 odst. 1 o.s.ř., rozsudek z podnětu odvolání v jeho mezích (tj. ve výrocích II. a III.) přezkoumal, když přihlížel i k důvodům výslovně neuplatněným (§ 212 a § 212a o.s.ř.).

10. V posuzované věci okresní soud provedl veškeré důkazy nezbytné k objektivnímu zjištění skutkového stavu, z jednotlivých důkazů učinil správná a obsahu těchto důkazů odpovídající skutková zjištění, která pečlivě a podrobně popsal a promítl do správného závěru o skutkovém stavu. Proto na ně krajský soud pro stručnost odkazuje.

11. Odstoupení od smlouvy je typickým jednostranným právním jednáním, které představuje zásadní právo oprávněné strany a patří k nejčastějším způsobům zániku nesplněného závazku. Důsledkem odstoupení od smlouvy je nejen ukončení vztahu s účinky do budoucna, ale i zrušení závazku od jeho počátku (§ 2004 občanského zákoníku). Od smlouvy lze odstoupit jen v případech stanovených zákonem nebo zakotvených ve smlouvě (§ 2001 občanského zákoníku). Odstoupení od smlouvy má ve většině případů sankční povahu a typicky se bude jednat o reakci na porušení smlouvy druhou stranou. Podle § 2002 odst. 1 občanského zákoníku může strana bez zbytečného odkladu odstoupit od smlouvy, jestliže druhá strana poruší smlouvu podstatným způsobem. Za porušení smlouvy podstatným způsobem se považuje takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala. Forma odstoupení od smlouvy není stanovena. Od smlouvy lze odstoupit i v jiné formě, než jakou má samotná smlouva. Důvod odstoupení od smlouvy sice není nezbytnou náležitostí tohoto jednostranného právního jednání (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 182/01), nicméně odstoupení musí být učiněno dostatečně zřetelně, aby na jeho základě bylo možné dospět k závěru, že strana hodlá od smlouvy odstoupit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3808/2014). Poté, co projev vůle odstoupit od smlouvy druhé straně dojde, stává se toto právní jednání účinným a závazek se zrušuje s účinky ex tunc. Přesto však mohou být v souladu s ustanovením § 2003 odst. 1 občanského zákoníku účinky odstoupení od smlouvy odvolány, pokud se na tom obě strany dohodnou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 1567/2011).

12. Krajský soud souhlasí se správným právním závěrem okresního soudu o tom, že montáž 18 kusů dvoukřídlých vrat, kterou žalobkyně provedla způsobem, že nový rám přichytila na původní kovový rám šrouby tak, že nová vrata přesahují plášť domu o cca 5 cm, představuje podstatné porušení smlouvy o dílo. Z cenové kalkulace ze dne 3. 5. 2018, která podle smlouvy o dílo ze dne 16. 5. 2018 byla její nedílnou součástí, totiž jasně vyplývá, že montáž vrat měla být provedena„ v otvoru“ a že cena díla zahrnovala i demontáž stávajících vrat. Pokud žalobkyně přistoupila k montáži vrat tak, že nová vrata oproti původním přesahovala plášť domu o cca 5 cm, nelze již takovou montáž považovat za montáž„ v otvoru“ a jde i s ohledem na zdůraznění tohoto aspektu montáže v cenové nabídce o podstatné porušení smlouvy, které oprávnilo žalovaného k odstoupení od smlouvy o dílo.

13. Oprávnění objednatele kontrolovat provádění díla podle § 2593 občanského zákoníku skutečně představuje právo, a nikoliv povinnost žalovaného. Nicméně ani krajský soud nepřehlédl, že člen žalovaného podle dopisu žalobkyně ze dne 20. 10. 2018 již při zaměřování stavebních otvorů upozorňoval na nemožnost odstranit stávající rám vrat, jak měla žalobkyně v úmyslu. Nedůvodná je proto námitka žalobkyně, že žalovaný ji neupozorňoval na nesprávný způsob montáže. Nakonec o tom svědčí i skutečnost, že práce na montáži 67 kusů garážových vrat a 1 kusu ocelových dveří byly zastaveny již poté, co žalobkyně namontovala 18 garážových vrat.

14. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4778/2010, který je použitelný i při odstoupení od smlouvy o dílo podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, není správný závěr, že účinky odstoupení se vztahují jen na tu část závazku, která dosud nezanikla splněním. Objednatel je proto povinen uhradit zhotoviteli částku, o kterou se objednatel zhotovováním věci obohatil (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Odo 891/2006). Žalovaný se obohatil o vyrobená vrata a dveře, za která žalobkyně, jak bylo prokázáno fakturou dodavatele [jméno] [příjmení] a výpisy z účtu žalobkyně, uhradila celkem 605 830 Kč. Žalobkyně, jak správně uzavřel již okresní soud, neprokázala své tvrzení o vzniklých nákladech za dopravu vrat a dveří ve výši 12 212 Kč Okresní soud proto po odečtení žalovaným uhrazené zálohy ve výši 600 000 Kč od ceny vrat a dveří ve výši 605 830 Kč správně vyhověl žalobě co do částky 5 830 Kč s příslušenstvím a ve zbývající části žalobu zamítl.

15. Vycházeje ze shora rozvedených skutečností a veden zásadou stručnosti krajský soud v podrobnostech dále odkazuje na logické a přesvědčivé odůvodnění rozsudku okresního soudu, který shledává věcně správným, a proto jej dle ustanovení § 219 o.s.ř. v napadeném výroku II. potvrdil včetně správného závislého výroku o náhradě nákladů řízení, který odpovídal zásadám ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř.

16. O nákladech odvolacího řízení krajský soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a v odvolacím řízení úspěšnému žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému žalobci. V souzené věci představuje náklady řízení na straně žalovaného odměna za dva úkony právní služby spočívající ve vyjádření ve věci samé a v účasti na jednání odvolacího soudu dne 7. 12. 2022 z punkta 532 751 Kč (538 581 – 5 830) ve výši 2x 10 460 Kč (§ 7 bod 6, § 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu), k čemuž přináleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 2x 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a daň z přidané hodnoty ve výši 4 519,20 Kč Celkem tak náklady odvolacího řízení na straně žalovaného dosáhly částky 26 039,20 Kč, kterou je žalobkyně povinna nahradit žalovanému ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky žalovaného (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o.s.ř.).

17. O vrácení soudního poplatku z účtu Okresního soudu v Pardubicích rozhodl odvolací soud podle § 10 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Žalobce zaplatil na základě výzvy okresního soudu soudní poplatek z odvolání ve výši 26 930 Kč, ačkoli z obsahu odvolání žalobce bylo zřejmé, že odvolání nesměřuje do výroku I. rozsudku, kterým bylo žalobě zčásti vyhověno. Soudní poplatek z odvolání tak měl být vyměřen z částky 532 751 Kč (§ 4 odst. 1 písm. b) a § 6 odst. 1 zákona o soudních poplatcích) ve výši 26 638 Kč (srov. položku č. 1 písm. b) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích). Odvolací soud proto rozhodl, že se z účtu Okresního soudu v Pardubicích vrací přeplatek na soudním poplatku ve výši 292 Kč (26 930 – 26 638).