27 Co 285/2024

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Chmelíka, Ph.D., a soudců Mgr. Pavla Hradeckého a JUDr. Martina Tomka ve věci žalobce: Anonymizováno IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno. Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno.Anonymizováno., Anonymizováno.Anonymizováno. sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno zastoupený advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení 300 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 20. 6. 2024, č.j. 14 C 326/2023 – 221,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce.

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částka s příslušenstvím do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a nahradit žalobci náklady řízení částka do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky částka z titulu nesplaceného úvěru, případně z titulu bezdůvodného obohacení. To mělo žalovanému vzniknout tím způsobem, že žalobce zaslal dne datum peníze na jeho účet bez právního důvodu, neboť předmětná smlouva o úvěru (na základě níž byla částka poskytnuta) byla za žalobce uzavřena osobou, která nebyla oprávněná za žalobce jednat. Z částky částka, která byla žalovanému zaslána, žalovaný vrátil částka. Zbytek dosud přes výzvy žalobce vrácen nebyl. Předmětná smlouva o úvěru byla za žalobce podepsána předsedou správní rady jméno FO, který však nebyl oprávněn za žalobce jednat, neboť jeho funkce zanikla pozbytím zákonných předpokladů pro její výkon. jméno FO byl Anonymizováno rozsudkem Městského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze podezřelý výraz Pohledávka z titulu smlouvy o úvěru měla být sice žalobcem na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na společnost právnická osoba., avšak tuto postupní smlouvu opět podepsal za žalobce jméno FO. Žalobce navíc považuje listinu za antedatovanou, neboť v době jejího podpisu - dne datum - se jméno FO nacházel adresa. Pakliže by šlo o pravou listinu, považuje ji žalobce za absolutně neplatnou pro její rozpor s ust. § 48 zákona o obchodních korporacích. Za společnost Anonymizováno smlouvu podepsal jméno FO, který je bratrem jméno FO a smlouva byla uzavírána jako součást souboru smluv, jejichž účelem bylo vyvést dobytné pohledávky žalobce na spřízněný subjekt bez odpovídajícího protiplnění. Žalobce za své postupované a dobytné pohledávky nabyl pohledávky jiné, zčásti nedobytné, zčásti promlčené a zčásti nesplatné. Žalobce všechny smlouvy výše zmíněné považuje za zdánlivá právní jednání, a tedy nicotné.

3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, navrhoval její zamítnutí. Potvrdil, že od žalobce obdržel částku částka a dosud vrátil částka. Žalobce však pohledávku ve zbývajícím rozsahu postoupil smlouvou o postoupení pohledávek na společnost právnická osoba. a ve věci tak není aktivně věcně legitimován. Zbývající část dluhu ze smlouvy o úvěru, tedy částka žalovaný již zaplatil novému věřiteli právnická osoba., a to ještě před podáním žaloby v této věci. Ohledně jméno FO žalovaný poznamenal, že byl Anonymizováno při výkonu advokacie nebo v rámci činností subjektů vzniklých podle Anonymizováno práva. Pro ztrátu bezúhonnosti člena statutárního orgánu, čímž argumentuje žalobce, je však nutno, aby se daného podezřelý výraz dopustil v souvislosti s předmětem podnikání subjektu Anonymizováno za nějž má jednat. To se však v dané věci nestalo. Podle žalovaného nelze souhlasit ani s tím, že by smlouvy měly být neplatné či zdánlivé pro jejich rozpor s právní úpravou ochrany proti střetu zájmů. Pravdou není ani to, že pohledávky byly postoupeny bez přiměřeného protiplnění.

4. Okresní soud po provedeném dokazování, kdy se seznámil s obsahem listin předložených či označených účastníky k prokázání jejich skutkových tvrzení a zejména pak s obsahem rozsudku Městského soudu v Praze ze dne datum, č. j. 17 Co 82/2024 a rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne datum, sp. zn. spisová značka, dospěl k závěru, že žaloba je opodstatněná.

5. Okresní soud současně vysvětlil, z jakého důvodu nečinil skutková zjištění z jiných provedených důkazů, případně proč některé důkazy považoval za nadbytečné, a proto je v řízení neprovedl.

6. Z provedeného dokazování podle okresního soudu vyplynulo, že žalobce dne datum jako úvěrující uzavřel se žalovaným jako úvěrovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě téhož dne vyplatil na bankovní účet žalovaného částku částka. Žalovaný dne datum vrátil částku částka. Smlouva o úvěru byla za žalobce podepsána předsedou správní rady tituly před jménem jméno FO a za žalovaného jeho jednatelkou tituly před jménem jméno FO, manželkou jméno FO. V roce 2022 měl žalobce v obchodním rejstříku zapsán předmět podnikání 1) pronájem nemovitostí a 2) výrobu obchod a služby neuvedené v přílohách 1. – 3. živnostenského zákona. V období od datum do datum byl statutárním orgánem žalobce předseda správní rady tituly před jménem jméno FO. Ten byl pak rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne datum podezřelý výraz ve výměře částka. Dne datum žalobce jako postupitel uzavřel se společností právnická osoba. jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, přičemž smlouvy byly za žalobce podepsány tituly před jménem jméno FO a za společnost Anonymizováno jednatelem jméno FO, bratrem jméno FO. Oznámení o postoupení pohledávky žalobce učinil nedatovaným dopisem, který za žalovaného převzala dne datum jeho jednatelka tituly před jménem jméno FO.

7. Po stránce právní okresní soud věc posoudil dle ust. § 6 odst. 2 zák. č. 455/1991 Sb., živnostenského zákona, ve znění pozdějších předpisů, a dále příslušných ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.z.), zejména ust. §§ 155, 440 a 2993 o.z.

8. Okresní soud uzavřel, že tituly před jménem jméno FO byl rozsudkem Vrchního soudu v Praze podezřelý výraz kterého se dopustil tím, že úmyslně nezajistil, aby subjekty právnická osoba a Anonymizováno podali daňové přiznání k dani z příjmu a tuto daň zaplatili, přestože věděl o tom, že v daném období měli příjmy v řádech milionů, resp. stovek milionů Kč. tituly před jménem jméno FO přitom ve vztahu ke jmenovaným subjektům nevystupoval pouze jako advokát poskytující jim právní služby, ale jeho role byla mnohem širší. Vrchní soud výslovně uzavřel, že vztah jmenovaného a jeho vliv na tvorbu vůle daných společností přesahoval čistý výkon advokacie. Tudíž je zřejmé, že tituly před jménem jméno FO se trestného jednání dopustil v souvislosti s výkonem podnikání daných subjektů, a to jako osoba mající vliv na tvorbu jejich vůle. Předmět podnikání žalobce zapsaných v obchodním rejstříku byl v roce Anonymizováno vymezen velmi široce, a tudíž lze uzavřít, že jednání tituly před jménem jméno FO, za které byl pravomocně odsouzen, souvisí s aprobovanou podnikatelskou činností žalobce. Nabytí obchodních podílů v jiné obchodní korporaci je jednáním, které žalobce mohl kdykoliv učinit a je tudíž v souladu s jeho aprobovanou podnikatelskou činností. Okresní soud tak uzavřel, že tituly před jménem jméno FO přestal být nejpozději ke dni datum (pakliže jeho způsobilost nezanikla již dřívějším odsouzením) bezúhonným ve smyslu ust. § 6 odst. 2 živnostenského zákona, čímž současně přestal splňovat zákonné předpoklady nezbytné pro výkon funkce člena statutárního orgánu žalobce Anonymizováno 9. Z uvedeného plyne, že byla-li smlouva o úvěru uzavřena za žalobce dne datum tituly před jménem jméno FO, byla uzavřena osobou, která v dané době nebyla oprávněná za žalobce jednat. V souladu s ust. § 440 odst. 1 o.z. pak bylo nutné dodatečné schválení takového právního jednání ze strany žalobce, k čemuž však nedošlo. Za této situace lze poskytnutí částky částka na bankovní účet žalovaného posoudit jako plnění bez právního důvodu dle ust. § 2993 o.z. a zrcadlově tedy jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, který je tudíž povinen uvedenou částku žalobci vydat.

10. Ze stejného důvodu je neplatná i smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřená mezi žalobcem a společností právnická osoba., neboť i tato smlouva byla za žalobce podepsána tituly před jménem jméno FO.

11. Okresní soud uzavřel, že žalobce se tak právem domáhá zaplacení uvedené částky, proto žalobě vyhověl a ve věci úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému žalovanému.

12. Proti rozsudku podal obsáhlé a vyčerpávající odvolání žalovaný.

13. V úvodní části odvolání žalovaný zrekapituloval své stanovisko z řízení před okresním soudem a dále průběh řízení před Okresním soudem v Chrudimi. Konstatoval, že je přesvědčen o nesprávném právním posouzení věci okresním soudem.

14. V navazující části odvolání žalovaný podrobně analyzoval právní úpravu a judikaturu týkající se posuzování otázky bezúhonnosti člena voleného orgánu obchodní korporace, přičemž podle žalovaného z judikatury Nejvyššího soudu bez pochybností plyne, že stěžejním pro Anonymizováno voleného člena obchodní korporace je důležitost komparace aprobovaných předmětů činnosti, resp. podnikání relevantních subjektů. Úvahy soudu prvního stupně, na jejichž základě dovodil, že jméno FO se podezřelý výraz, který souvisel s podnikáním, jsou podle přesvědčení žalovaného vadné. Posouzení souvislosti podezřelý výraz obecně je pouze jedním z faktorů, s nímž se musí soudy při rozhodování obdobných otázek vypořádat. Dalším nezbytným krokem, který je nutno při posuzování Anonymizováno učinit, je analýza, zda byl původně Anonymizováno podezřelý výraz Anonymizováno spáchán v souvislosti s aprobovanou podnikatelskou činností posuzovaného subjektu, u něhož je rozhodováno, zda byla osoba v dotčené době členem jejího voleného orgánu, či nikoliv. Lze tak uzavřít, že nedojde-li v každé jednotlivé věci ke konkrétnímu porovnání předmětu podnikání subjektu, v souvislosti s jehož předmětem nebo předměty činnosti osoba skutek spáchala, a předmětem či předměty činnosti obchodní korporace, bezúhonnost jejíhož člena voleného orgánu je posuzována, není možné dojít ke spravedlivému proporcionálnímu a ústavně konformnímu rozhodnutí. Žalovaný na podporu své argumentace odkázal i na judikaturu vrchních soudů, konkrétně pak na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne datum, sp. zn. spisová značka či závěry podávající se z usnesení NS ČR sp. zn. spisová značka. Z posléze zmiňovaného usnesení Nejvyššího soudu pak žalovaný v odvolání obsáhle citoval, a to pod bodem 28. odůvodnění svého odvolání.

15. Dále žalovaný v odvolání rekapituloval činnost příslušných subjektů, v souvislosti s nimiž se tituly před jménem jméno FO dopustil skutků vymezených v trestních rozsudcích a na něž v odůvodnění svého rozhodnutí odkazoval okresní soud. Vycházeje z předmětu činnosti společností Anonymizováno a právnická osoba, které dle odůvodnění rozsudku okresního soudu jméno FO fakticky řídil a jejichž činnost koordinoval, a předmětu podnikání žalobce, vycházeje z výpisu obchodního rejstříku, je zřejmé, že se jedná o zcela odlišné obory, resp. předměty činnosti, které se ani zčásti nepřekrývají. Nelze tak než uzavřít, že jméno FO byl ve vztahu k předmětu podnikání žalobce zcela bezúhonný. V dotčeném období tak neexistovala žádná překážka pro výkon funkce člena správní rady žalobce a jméno FO jeho funkce ve smyslu ust. § 155 o.z. nezanikla. Lze proto uzavřít, že byl oprávněn za žalobce při uzavření rámcové smlouvy o úvěru, cese i započtení jednat z titulu postavení člena správní rady žalobce. Nadto je nutno se zabývat i povahou „Anonymizováno“ jmenovaných „Anonymizováno“ společností, jejichž jediným účelem a předmětem činnosti byl výkon činnosti holdingových subjektů a držení podílů jimi vlastněných dceřiných společností. Z uvedeného plyne, že se v zásadě jednalo o správu vlastního majetku jmenovaných společností, která však z pohledu právní úpravy a judikatury Nejvyššího soudu není považována za podnikání obchodní společnosti. K tomu žalovaný odkázal na rozhodnutí NS ČR sp. zn. spisová značka. Správa vlastního majetku tudíž není podřaditelná pod podnikatelskou činnost v pravém slova smyslu a pakliže činnost obchodní korporace spočívající ve správě vlastního majetku nelze považovat za podnikání, nelze ji ani považovat za relevantní pro posouzení Anonymizováno osob dle § 46 odst. 1 zákona o obchodních korporacích. I tyto úvahy tudíž vedou žalovaného k závěru, že žalobce je vázán rámcovou smlouvou o úvěru, postoupením pohledávky i započtením.

16. Konečně žalovaný poznamenal, že nelze pominout ani otázku dobré víry zúčastněných osob, neboť ust. § 8 odst. 1 zákona o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenckých fondů je základním kamenem principu materiální publicity veřejných rejstříků. Toto ustanovení obecně chrání osoby jednající v důvěře v zapsaný stav ve veřejném rejstříku, v osobu, které se daný zápis týká, a to v situacích, kdy zapsaný stav neodpovídá stavu skutečnému. Nelze přehlédnout závěry ustálené judikatury, z nichž plyne, že dojde-li k zániku funkce jednatele společnosti s ručením omezeným, bude jednání této osoby, byť již není jednatelem společnosti, za předpokladu dobré víry dotčených třetích osob v její zástupčí oprávnění zavazovat společnost až do doby, kdy tato osoba, bývalý jednatel, bude z obchodního rejstříku vymazána. Okresní soud měl tudíž, což v průběhu řízení pro nadbytečnost odmítl, přesvědčivě posoudit, zda žalobce byl uvedenými právními jednáními vázán, či nikoliv. Kdyby uvedeným způsobem postupoval, musel by dospět k závěru, že žalovaný, resp. jeho jednatelka paní jméno FO, ale i společnost Anonymizováno, resp. jméno FO, byli v době učinění předmětných právních jednání v dobré víře a jednali v důvěře v zápis v obchodním rejstříku. V rozhodné době byl jméno FO zapsán v obchodním rejstříku jako jediný člen správní rady žalobce. Žalovaný tak neměl důvod o trvání funkce pana jméno FO jakkoli pochybovat. V řízení navíc nebylo žádným způsobem prokázáno, že paní jméno FO, jakožto zástupce žalovaného, nebyla v dobré víře v zápis v obchodním rejstříku při uzavírání rámcové smlouvy o úvěru, stejně tak, že by v dobré víře nebyl pan jméno FO při uzavírání smluvní dokumentace k učinění cese a započtení, jakožto zástupce společnosti právnická osoba. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil tak, že žaloba se zamítá.

17. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalovaného uvedl, že rozsudek okresního soudu považuje za věcně správný a navrhuje jeho potvrzení. Žalovaný kromě mimoprávní argumentace a přiložení dovolání společnosti právnická osoba. nepřináší nic, s čím by se soud prvního stupně nevypořádal. Žalovaný pouze dále utvrzuje personální provázanost subjektů společnosti žalobce, žalovaného, Anonymizováno, Anonymizováno, která je v přímém rozporu s tvrzeními žalovaného. Za této situace je podle přesvědčení žalobce naprosto nepřípadné dovolávat se ochrany dobré víry. Žalovaný v zásadě polemizuje se skutkovými závěry okresního soudu, ačkoliv v odvolání hovoří o nesprávném právním posouzení věci. Okresní soud se podle žalobce s námitkami žalovaného vyčerpávajícím způsobem vypořádal, na odůvodnění rozhodnutí okresního soudu lze proto zcela odkázat.

18. Žalovaný podáním ze dne datum odvolání doplnil, zejména stran posouzení existence dobré víry osob zúčastněných na dříve specifikovaných právních jednáních. Uvedl, že Nejvyšší soud ČR již rozhodl ve sporu mezi žalobcem a společností právnická osoba. tak, že rozsudek Městského soudu v Praze i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 zrušil a věc vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení. K tomu žalovaný poznamenal, že právě rozsudek Městského soudu v Praze žalobce předložil jako důkaz stran otázky posouzení předmětných právních jednání a v rámci své argumentace na závěry podávající se z tohoto rozsudku opakovaně odkazoval. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu pak plyne, že důvodem pro zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů byla skutečnost, že Městský soud v Praze se nevypořádal s otázkou dobré víry společnosti právnická osoba., resp. jeho zástupce, při uzavírání kupních smluv týkajících se převodu vozidel z žalobce na společnost Anonymizováno. Při uvedených právních jednáních zastupoval žalobce rovněž jméno FO jako jediný člen správní rady. Nejvyšší soud konkrétně v bodě 17. a následujících rozsudku jednoznačně potvrdil názor, který zastává i žalovaný ohledně otázky dobré víry a jejího významu pro meritorní rozhodnutí. Žalovaný je tak přesvědčen, že dojde-li odvolací soud k závěru, že jméno FO v důsledku ztráty bezúhonnosti zanikla funkce člena správní rady žalobce, je třeba v řízení v souladu s právním názorem Nejvyššího soudu důsledně posoudit otázku dobré víry subjektů, které s žalobcem jednali a napravit tak pochybení soudu prvního stupně, který při rozhodování věci opomněl zohlednit zásadu materiální publicity veřejných rejstříků, resp. obchodního rejstříku. Žalovaný je přesvědčen, že je namístě dokazování doplnit o výslechy svědků, resp. účastníků předmětných právních jednání, když provedení některých svědeckých výpovědí žalovaný navrhoval již v řízení před okresním soudem. Konkrétně jde o jméno FO, tituly před jménem jméno FO a jméno FO, tituly za jménem. Žalovaný je nadále přesvědčen, že rozsudek okresního soudu by měl být buď změněn, případně zrušen a věc vrácena okresnímu soudu za účelem provedení dalšího dokazování.

19. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu i řízení, které jeho vydání předcházelo (§§ 212 a 212a o.s.ř.), a to ze všech v úvahu přicházejících odvolacích důvodů, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

20. Okresní soud v posuzované věci za účelem učinění co nejobjektivnějšího závěru o skutkovém stavu provedl podrobné dokazování, z jednotlivých důkazů učinil správná a obsahu těchto důkazů i obsahu spisu odpovídající skutková zjištění, která následně promítl do logického a výstižného závěru o skutkovém stavu a následně věc i správně právně posoudil. Z odůvodnění rozsudku okresního soudu je zřejmé, že okresní soud důkazy hodnotil nejen jednotlivě, ale i v jejich vzájemné souvislosti (§ 132 o.s.ř.), když současně vyložil, proč některé z provedených důkazů nehodnotil a z jakého důvodu část důkazů označených účastníky řízení neprovedl.

21. Okresní soud v odůvodnění rozsudku podrobně vyložil svoji úvahu (viz body 23. a 24. odůvodnění rozsudku), na základě níž dospěl k závěru, že tituly před jménem jméno FO, pravomocně odsouzený rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne datum, sp. zn. spisová značka, který téhož dne nabyl právní moci, v rámci Anonymizováno přistupoval ke společnostem Anonymizováno Anonymizováno a právnická osoba sice jako ke svým klientům, avšak byl mu ponechán významný prostor pro řešení dílčích otázek souvisejících s činností uvedených společností a předmětnou obchodní transakcí, které rozhodně nelze vnímat čistě jako výkon advokacie. Za této situace okresní soud správně a s ohledem na zapsaný předmět podnikání žalobce v obchodním rejstříku v době inkriminovaných právních jednání (uzavření rámcové smlouvy o poskytnutí úvěru a smlouvy o postoupení pohledávek) uzavřel, že jednání tituly před jménem jméno FO, za které byl Anonymizováno, souvisí s aprobovanou podnikatelskou činností žalobce. Nabytí obchodních podílů v jiné obchodní korporaci lze vnímat jako jednání, které žalobce mohl učinit kdykoliv, a takové jednání je tudíž v souladu s jeho aprobovanou podnikatelskou činností (k tomu srovnej např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. spisová značka, spisová značka, nález Ústavního soudu sp. zn. Anonymizováno či rozsudky Nejvyššího správního soudu sp. zn. spisová značka a spisová značka). Pakliže za této situace okresní soud uzavřel, že tituly před jménem jméno FO právní mocí rozsudku Vrchního soudu v Praze pozbyl způsobilost vykonávat funkci člena statutárního orgánu žalobce, čímž současně zanikla jeho funkce, lze jeho závěr považovat za správný a souladný s ustálenou judikaturou soudů vyšších stupňů. Z výše uvedeného pak rezultuje závěr, že byla-li smlouva o úvěru, resp. smlouva o postoupení pohledávek, uzavřena za žalobce dne datum a datum tituly před jménem jméno FO, byla uzavřena osobou, která v dané době nebyla oprávněna za žalobce jednat. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že výše popsaná právní jednání tituly před jménem jméno FO nebyla žalobcem dodatečně schválena a na poskytnutí částky částka je tak nutno nahlížet jako na plnění bez právního důvodu.

22. Okresní soud vycházeje ze shora popsaných skutečností proto dospěl ke správnému závěru, že žalobce je v řízení aktivně věcně legitimován, neboť na smlouvu o postoupení pohledávek na společnost právnická osoba. lze nahlížet jako na neplatnou, která žalobce nezavazuje, a naopak žalobci svědčí právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši požadované žalobou po žalovaném.

23. Námitku žalovaného, že v dané věci bylo namístě, aby okresní soud posoudil otázku dobré víry žalovaného, potažmo společnosti právnická osoba., v oprávnění jméno FO jednat za žalobce s ohledem na zásadu materiální publicity obchodního rejstříku, považuje odvolací soud ve skutkových poměrech posuzované věci za zjevně neopodstatněnou.

24. V dané věci nelze odhlédnout od skutečnosti, že osobou, která za žalovaného podepsala rámcovou smlouvu o úvěru, byla jednatelka žalovaného, advokátka a současně manželka jméno FO tituly před jménem jméno FO. Smlouvu o postoupení pohledávek pak za společnost Anonymizováno podepsal jméno FO, bratr tituly před jménem jméno FO. Dovozovat, že oba jmenovaní, manželka a bratr jméno FO, nevěděli podezřelý výraz jméno FO Anonymizováno ve výměře částka a současně důsledcích, které toto rozhodnutí Vrchního soudu v Praze má na podnikatelskou činnost i činnost advokáta, lze z povahy věci považovat za naprosto vyloučené a jsoucí i v rozporu s domněnkou, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností (§ 4 odst. 1 o.z.). V poměrech posuzované věci lze však poukázat i na odst. 2 uvedeného ustanovení, které ve své větě první vychází z definice, že činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé. Zákon tak zjevně bere v úvahu, zda někdo mohl nebo musel o určité okolnosti nebo skutečnosti vědět. Jde tedy o presumovanou vědomost. Výše uvedené nepochybně platí za situace, kdy jméno FO, jméno FO i jméno FO (a další ve výpisech z obchodního rejstříku zmíněné osoby) dlouhodobě spolupracovali v rámci obchodní činnosti ve společnostech, které byly personálně a majetkově propojeny a nadto jde o osoby, které pojí i nejbližší rodinné vazby. Odvolací soud je bez jakýchkoliv pochybností přesvědčen o tom, že ve vztahu k jméno FO a jméno FO nelze vůbec hovořit o jakékoliv presumpci dobré víry dle ust. § 7 o.z., resp. tuto předpokládanou dobrou víru je nutno u obou jmenovaných z důvodu výše popsaných považovat za vyvrácenou.

25. Vycházeje z těchto úvah odvolací soud proto považoval za nadbytečné provádět dokazování, které k vyvrácení domněnky dobré víry jméno FO a jméno FO z opatrnosti navrhl žalobce, a ze stejného důvodu odvolací soud neprováděl ani tytéž důkazy navrhované žalovaným.

26. Protože odvolací soud sdílí skutkové závěry okresního soudu a za správné považuje i jím učiněné právní posouzení věci, rozhodl tak, jak je shora uvedeno a věcně správné rozhodnutí okresního soudu potvrdil (§ 219 o.s.ř.), a to včetně závislého nákladového výroku (sub II.).

27. Vycházeje ze zásady stručnosti pak odvolací soud v podrobnostech odkazuje na podrobné, výstižné a precizně odůvodněné rozhodnutí okresního soudu.

28. O nákladech odvolacího řízení krajský soud rozhodl podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a v odvolacím řízení úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému žalovanému. V souzené věci jsou náklady odvolacího řízení na straně žalobce tvořeny odměnou zástupce žalobce za dva úkony právní služby, a to vyjádření se k odvolání žalovaného a účast při jednání odvolacího soudu po částka (§ 7 bod 6, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb) a odměnou ve výši ½ , tedy částkou částka za účast zástupce žalobci při vyhlášení rozsudku odvolacího soudu (§ 11 odst. 2, písm f/ vyhl. č. 177/1996 Sb.), k ní přináležejícími třemi paušálními náhradami hotových výdajů po částka (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), cestovným osobním automobilem zástupce žalobce k jednání krajského soudu dne datum na trase adresa a zpět v částce částka, náhradou za ztrátu času za 7 půlhodin po částka (§ 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), jízdným vlakem na trase adresa a zpět v částce částka a náhradou za ztrátu času za 7 půlhodin po částka (§ 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). K součtu uvedených částek, vyjma jízdného vlakem, je pak nutno připočíst 21% DPH (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem náklady odvolacího řízení na straně žalobce dosáhly částka. Uvedenou částku je žalovaný povinen nahradit žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Proti tomuto rozsudku lze za podmínek uvedených v § 237 a § 238 o.s.ř. podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozsudku prostřednictvím okresního soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, k Nejvyššímu soudu ČR v Brně jako soudu dovolacímu. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o.s.ř.).