27 CO 3/2022

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Chmelíka, Ph.D., a soudců Mgr. Pavla Hradeckého a JUDr. Martina Tomka ve věci žalobců: a) jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa b) jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa zastoupena advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 15. 9. 2021, č. j. 10 C 56/2021 – 79,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobcům náklady odvolacího řízení 13 068 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobců.

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně částku 100 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 12. 12. 2020 do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a nahradit žalobcům náklady řízení 50 738 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobců (výrok II).

2. V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že žalobci se domáhali zaplacení uvedené částky s tvrzením, že dne 29. 7. 2020 jako budoucí kupující uzavřeli s budoucími prodávajícími a žalovaným jako vedlejším účastníkem rezervační smlouvu, jejímž předmětem byla koupě nemovitých věcí. V souladu s uzavřenou smlouvou žalobci zaplatili na účet žalovaného částku 100 000 Kč jako zálohu na kupní cenu. Smlouva byla uzavírána prostředky komunikace na dálku, žalobci od této smlouvy odstoupili a požadují vrácení uvedené částky. Žalovaný ovšem zálohu na kupní cenu započetl na smluvní pokutu za neuzavření kupní smlouvy, s čímž žalobci nesouhlasí a jsou přesvědčeni, že záloha na kupní cenu byla složena žalovanému do úschovy. Tyto prostředky je tudíž žalovaný povinen vydat žalobcům zpět. Do uzavření kupní smlouvy se totiž jedná o prostředky složené do úschovy žalovaného, nikoliv o prostředky prodávajících. Žalovaný není oprávněn svévolně rozhodovat o výplatě prostředků kterýmkoliv jiným osobám a po uplynutí doby úschovy byl povinen tuto částku vrátit žalobcům. Protože částku 100 000 Kč převzal do úschovy žalovaný, je také ve věci pasivně legitimován. Majetkem prodávajících by se záloha mohla stát až okamžikem započtení na kupní cenu. Žalobci konečně uvedli, že mají-li prodávající za to, že jim náleží nárok na sjednanou smluvní pokutu, nechť jej uplatní soudní cestou.

3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Namítal předně, že ve věci není pasivně legitimován, neboť závazek týkající se zálohy na kupní cenu byl sjednán výlučně mezi prodávajícími a žalobci. Žalovaný je toliko platebním místem. Mezi žalobci a žalovaným žádná smlouva o úschově nevznikla, nelze proto tvrdit, že by rezervace byla svěřena do úschovy žalovaného. Žalobci nemají nárok na zaplacení částky 100 000 Kč od kohokoliv, neboť odstoupení od smlouvy se týká pouze jednostranného ukončení rezervační smlouvy ve vztahu k žalovanému a nemůže mít žádný dopad do sféry závazků ujednaných mezi žalobci a prodávajícími. I přes odstoupení trvaly závazky mezi žalobci a prodávajícími, tedy zejména závazek uzavřít kupní smlouvu, proto byli žalobci vyzváni k jejímu uzavření. Kupní smlouvu ovšem neuzavřeli, a proto vznikl prodávajícím nárok na smluvní pokutu. Rezervace dle rezervační smlouvy sloužila jako jistota k zajištění, resp. utvrzení závazků plynoucích z rezervační smlouvy. Prodávajícím proto vznikl nárok na smluvní pokutu, tito provedli započtení tohoto nároku oproti nároku na vrácení zálohy na kupní cenu a žalobci tudíž nemají nárok na zaplacení žalované částky.

4. Okresní soud po provedeném dokazování, seznámení se s obsahem listin předložených či označených účastníky k prokázání jejich skutkových tvrzení, věc posoudil podle příslušných ustanovení zák. č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník, dále jen o. z.) a zák. č. 39/2020 Sb. (o realitním zprostředkování), a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

5. Okresní soud konstatoval, že v řízení bylo prokázáno, resp. mezi účastníky ani nebylo sporným, že žalobci uzavřeli se žalovaným a prodávajícími smlouvu nazvanou jako rezervační smlouva. Jejím předmětem bylo několik různých závazků každé ze stran smlouvy. Mezi žalobci a prodávajícími byl zejména sjednán závazek odpovídající smlouvě o smlouvě budoucí dle ust. § 1785 o.z., jíž se žalobci a prodávající zavázali nejpozději do 30. 10. 2020 uzavřít kupní smlouvu. Rezervační smlouva byla uzavřena mimo obchodní prostory žalovaného a žalobci po poučení o možnosti od této rezervační smlouvy odstoupit sděleními ze dne 6. 8. 2020 vůči žalovanému a ze dne 12. 8. 2020 vůči prodávajícím od rezervační smlouvy odstoupili. Okresní soud dále konstatoval, že pro posouzení opodstatněnosti žaloby není významné, zda prodávající vystupovali jako podnikatelé a zda s nimi žalobci jednali v postavení spotřebitelů. Předmětem řízení jsou toliko závazky žalovaného vůči žalobcům a pro právní posouzení těchto závazků je vzájemný vztah žalobců a prodávajících nerozhodný. Pro posouzení opodstatněnosti žaloby tak není významné, zda žalobci platně odstoupili od smlouvy i v rozsahu vůči prodávajícím. Touto skutečností se okresní soud v řízení dále nezabýval.

6. Závazky žalobců a žalovaného navzájem je pak nutno posoudit dle ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem (§ 1810, § 419 a § 420 a následující o.z.). Žalobci byli v souladu s ust. § 1829 odst. 1 o.z. i poučením poskytnutým žalovaným oprávněni od smlouvy v rozsahu práv a povinností žalobci – žalovaný odstoupit. Odstoupením v souladu s ust. § 2004 odst. 1 o.z. byly závazky žalobců vůči žalovanému a naopak žalovaného vůči žalobcům od počátku zrušeny. Proto byl zrušen nejenom závazek žalovaného zajistit žalobcům úvěr k financování nemovitosti a další, ale byl též zrušen závazek žalobců zaplatit částku rezervace a závazek žalovaného převzít částku 100 000 Kč.

7. Část smlouvy v rozsahu od zaplacení rezervační zálohy až po konečné naložení s rezervační zálohou okresní soud posoudil jako smlouvu o úschově dle ust. § 2402 a následujících o.z. Podle okresního soudu z textu rezervační smlouvy plyne, že žalovaný převezme od žalobců částku 100 000 Kč, kterou dle nastalé situace vrátí zpět žalobcům či předá za žalobce prodávajícím k částečné úhradě kupní ceny. Žalovaný se tedy zavázal peníze převzít a pro žalobce opatrovat a podle vývoje situace je buď vydat zpět žalobcům jako uschovatelům či předat jinému. To, že smluvní vztah mezi žalobci a žalovaným je nutno posoudit jako úschovu, lze podpořit i zněním ust. § 4 zákona o realitním zprostředkování. Argumentaci žalovaného o tom, že je toliko platebním místem, okresní soud shledal nepřiléhavou, neboť úhradou na platební místo dojde ke splnění dluhu dlužníka vůči věřiteli. Žalovaný nebyl pouhým platebním místem, žalobci zasláním rezervační zálohy neplnili žádný dluh, pouze alokovali finanční prostředky pro situace nastalé a popsané v rezervační smlouvě.

8. Pakliže tedy žalobci odstoupili od veškerých práv a povinností vůči žalovanému, odstoupili též od smlouvy o úschově uzavřené mezi žalobci a žalovaným, a tato smlouva od počátku zanikla. Zaplacená záloha se tak v souladu s ust. § 2991 odst. 2 o.z. stala plněním z právního důvodu, který odpadl. Závazky mezi žalobci a žalovaným byly od počátku zrušeny, a proto jsou účastníci povinni v souladu s ust. § 2993 o.z. navzájem si vydat, co plnili. Je nerozhodné, zda prodávajícím vznikly za žalobci nějaké pohledávky z rezervační smlouvy vyplývající, neboť se jedná o smluvní vztah mezi těmito dvěma stranami bez další účasti žalovaného. Žalovaný částku 100 000 Kč zadržoval jako bezdůvodné obohacení a pro zánik části smluvních ujednání odstoupením nebyl oprávněn tuto částku vydat prodávajícím. Žalovaný je tedy povinen vydat žalobcům oč se po zrušení závazků bezdůvodně obohatil, a obohatil se právě žalovaný, nikoliv prodávající, neboť žalovanému vznikla práva a povinnosti ze smlouvy o úschově, které následně zanikly odstoupením. Okresní soud proto žalobě vyhověl a ve věci úspěšným žalobcům přiznal dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému žalovanému.

9. Proti rozsudku podal včas odvolání žalovaný. Okresnímu soudu vytýkal, že na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním. Okresní soud v odůvodnění rozsudku správně uvádí, že mezi žalobci a prodávajícími byl sjednán zejména závazek odpovídající smlouvě o smlouvě budoucí dle ust. § 1785 o.z. Na posuzovanou věc proto dopadají závěry usnesení NS ČR sp. zn. 28 Cdo 2360/2012, z něhož mimo jiné plyne, že pokud před uzavřením hlavní smlouvy poskytne jedna strana něco, co má být předmětem jejího budoucího závazku, je stanovena vyvratitelná domněnka, že v pochybnostech se plnění poskytnuté před uzavřením smlouvy, ze které má závazek k plnění teprve vzniknout, považuje za zálohu, tedy za splátku na smluvené budoucí plnění. Okolnost, že záloha v souladu s dohodou účastníků byla poukázána na určené platební místo, pak nemění ničeho na povinnosti převodce zálohu poté, co z převodu práv sešlo, vrátit druhému účastníkovi smlouvy. Zaplacením peněžité částky na dohodou účastníků sjednané platební místo (účet u peněžního ústavu, jehož majitelem je třetí osoba) s úmyslem složit zálohu na budoucí úplatný převod práv totiž bylo plněno budoucímu převodci (a nikoliv třetí osobě – majiteli účtu), který je také povinen složenou zálohu, poté co ze smlouvy sešlo, vrátit. Podle žalovaného tyto závěry vycházející z předchozí právní úpravy plně platí i v poměrech nyní platného občanského zákoníku, což plyne z rozsudku NS ČR sp. zn. 27 Cdo 2505/2019.

10. Okresní soud dále nesprávně dovozuje, že mezi žalobci a žalovaným byly sjednány podpůrné závazky ke smlouvě o smlouvě budoucí, např. zajištění úvěru k financování pro žalobce žalovaným nebo právě převzetí částky rezervace ve výši 100 000 Kč. V rezervační smlouvě však žádný závazek žalovaného převzít částku rezervace obsažen není. Okresní soud nesprávně dovozuje, že byl zrušen též závazek žalobců zaplatit částku rezervace a závazek žalovaného převzít částku 100 000 Kč. Druhou stranou závazků žalobců zaplatit částku rezervace totiž nebyl žalovaný, ale strana prodávající. To plyne z ustanovení článku 4.2. rezervační smlouvy. Rezervační smlouva obsahuje pouze závazek žalobců zaplatit rezervační zálohu na účet žalovaného, který zde byl platebním místem a pakliže rezervační smlouva upravovala případ, kdy by rezervační záloha měla být vrácena žalobcům, nikdy neuváděla, že by tak měl učinit žalovaný. Okresní soud dále patrně vychází z mylného předpokladu, že službu platebního místa třetí osoba poskytuje dlužníkovi. Taktomu ovšem není. Službu platebního místa třetí osoba poskytuje věřiteli, tedy osobě, které má být plněno. To je zcela evidentní v případech, kdy službu platebního místa vykonává banka. Žalovaný dále odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR týkající se pasivní legitimace subjektu vystupujícího jako platební místo. Žalovaný nadto odkázal i na závěry podávající se z odborné literatury, kupříkladu komentáře k zákonu o realitním zprostředkování, z něhož mimo jiné plyne, že realitní zprostředkovatel jako vedlejší účastník většinou plní pouze roli platebního místa pro složení rezervačního poplatku. I pro případ, že by se jednalo o úschovu, s čímž žalovaný nesouhlasí, jednalo by se o úschovu mezi stranou prodávající a žalovaným, nikoliv o trojstrannou nepojmenovanou smlouvu. I v takovém případě by pro posouzení pasivní legitimace žalovaného bylo rozhodující to, zda účet žalovaného uvedený v rezervační smlouvě byl platebním místem. Jelikož bankovní účet žalovaného byl sjednaným platebním místem, vztahovala by se na tento případ judikatura výše žalovaným zmíněná. Pasivně legitimovanou osobou by proto byla strana prodávající, nikoliv žalovaný. Závěr okresního soudu, že pasivně legitimovaným je žalovaný, je tudíž nesprávný, zejména z toho důvodu, že rezervace byla zálohou na kupní cenu a účet žalovaného byl pouze platebním místem. Proto k vydání bezdůvodného obohacení není povinen žalovaný, jako platební místo, ale strana prodávající. Žalovaný navrhl změnu rozsudku okresního soudu a zamítnutí žaloby.

11. Žalobci ve vyjádření k odvolání žalovaného uvedli, že rozsudek okresního soudu shledávají věcně správným a navrhují jeho potvrzení. Žalovaný již před soudem prvního stupně obsáhle argumentoval k otázce tvrzeného nedostatku své pasivní legitimace. Žalobci nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že plnil pouze funkci platebního místa. Nelze sice vyloučit, že v případě realitních obchodů tomu obecně tak může být, avšak v dané věci tyto podmínky naplněny nebyly. Rezervační smlouva nestanovovala povinnost žalobců uhradit prodávajícím zálohu na kupní cenu, jednalo se toliko o částku alokovanou u žalovaného, jejíž úhrada byla sjednána k utvrzení zájmu strany kupující. Do uzavření kupní smlouvy sloužila tato částka pouze jako jistota k zajištění závazků vyplývajících ze smlouvy a teprve uzavřením kupní smlouvy se měla stát součástí kupní ceny. Aby tomu bylo tak, jak tvrdí žalovaný, musela by být smlouva jinak koncipována. Žalovaný ve svém vyjádření opomíjí závěry plynoucí z rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 5501/2017, v němž je řešen obsahově v podstatě totožný případ. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí mimo jiné plyne, že zaplacená rezervační úhrada se stane vlastnictvím kupujícího teprve a pouze v případě, kdy dojde k uzavření kupní smlouvy, nebo kdy smlouva výslovně stanoví jiné případy, kdy tato částka bude prodávajícímu vydána. V této posuzované věci však k uzavření kupní smlouvy nedošlo. Předmětná částka se tudíž nemohla stát vlastnictvím prodávajících.

12. Žalobci nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že na sebe nepřevzal závazek částku 100 000 Kč převzít, neboť v rezervační smlouvě není nikde výslovně uveden. Podle žalobců žalovaný na sebe převzal povinnost částku vrátit, pokud nedojde k uzavření kupní smlouvy z důvodů na straně prodávajících, a to do 10 dnů od doručení výzvy ze strany žalobců. Těžko lze tvrdit, že na sebe žalovaný nepřevzal závazek částku převzít (a opatrovat, následně s ní naložit podle smluvních ujednání), ale zároveň na sebe převzal závazek částku za určitých podmínek vrátit. Tento závazek vrátit částku podle žalobců nepochybně tíží žalovaného. Stran argumentace žalovaného, že v dané věci se nejedná o úschovu, neboť ta nemůže obstát jako vedlejší závazek, žalobci namítají, že na takové situace se ustanovení o úschově přesto přiměřeně použijí dle ust. § 2408 o.z. To ostatně plyne i z komentářové literatury. Rozsudek okresního soudu by tudíž měl být potvrzen.

13. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a o.s.ř.), přičemž ve smyslu ust. § 213 a 213a o.s.ř. současně zopakoval dokazování podstatným obsahem rezervační smlouvy uzavřené mezi účastníky.

14. Z obsahu rezervační smlouvy uzavřené mezi účastníky řízení a budoucími prodávajícími, zejména článku 3, 4 a 6, odvolací soud mimo jiné zjistil, že k utvrzení zájmu strany kupující byla sjednána rezervace ve výši 100 000 Kč. Tato částka měla být uhrazena do pěti pracovních dnů od uzavření smlouvy na účet realitní kanceláře (žalovaného). Dále bylo ujednáno, že v okamžiku uzavření kupní smlouvy se rezervace stane součástí kupní ceny. Pro případ, že nedojde k uzavření kupní smlouvy v termínu dle rezervační smlouvy z důvodu na straně prodávajících, bude rezervace vrácena straně kupující do deseti pracovních dnů od doručení písemné výzvy realitní kanceláři. Z textu rezervační smlouvy dále plyne, že k zajištění úvěru k financování nemovitosti se strana kupující rozhodla využít služeb realitní kanceláře. Strany tak ujednaly, že bude-li tento úvěr k nemovitosti nebo k její části poskytován straně kupující prostřednictvím realitní kanceláře a bude-li následně zjištěno, že úvěr není možné straně kupující poskytnout, bude straně kupující složená rezervace dle smlouvy vrácena opět do deseti dnů po doručení písemné výzvy realitní kanceláři. Toto ujednání však neplatí pro případ, kdy strana kupující poruší povinnost poskytovat součinnost při vyřizování úvěru, zatají či uvede nepravdivé informace podstatné pro jeho schválení. V takovém případě náleží realitní kanceláři smluvní pokuta ve výši 50 % z rezervace. Z textu smlouvy článku 4 dále plyne, že pokud strana kupující neuzavře ve sjednaném termínu kupní smlouvu nebo nezajistí financování kupní ceny v plné výši, zavazuje se uhradit straně prodávající smluvní pokutu ve výši rezervace. Dle dohody strany prodávající a realitní kanceláře bude následně tato smluvní pokuta rozdělena mezi stranu prodávající a realitní kancelář rovným dílem. Ujednáno bylo i to, že pokud strana prodávající neuzavře ve sjednaném termínu kupní smlouvu nebo poruší své povinnosti plynoucí z článku 2.1. smlouvy, zavazuje se uhradit straně kupující smluvní pokutu ve výši rezervace. V článku nadepsaném„ závěrečná a ostatní ujednání“ pak v části 6.4. bylo sjednáno, že závazky, nároky a skutečnosti vyplývající z článku 3.4. a článku 4 smlouvy zůstávají nadále v platnosti a účinnosti i v případě zániku (či zrušení) rezervační smlouvy.

15. Po takto zopakovaném dokazování dospěl odvolací soud k závěru, že rozsudek okresního soudu lze považovat za věcně správný a odvolání žalovaného proto shledal nedůvodným.

16. Z odůvodnění rozhodnutí plyne, že okresní soud se posuzovanou věcí podrobně zabýval a na základě provedeného dokazování konstatoval, což ostatně bylo mezi účastníky řízení nesporným, že žalobci uzavřeli s žalovaným a prodávajícími smlouvu nazvanou jako rezervační smlouva, jejímž předmětem bylo několik různých závazků každé ze stran smlouvy. Zejména tedy závazek odpovídající smlouvě o smlouvě budoucí (kupní) a dále mezi účastníky bylo nesporným, že rezervační smlouva nebyla uzavřena v obchodních prostorách, nýbrž mimo obchodní prostory žalovaného. Žalobci následně od smlouvy odstoupili (§ 1829 o.z.) a domáhají se vrácení částky 100 000 Kč (zálohy na kupní cenu složené na účet žalovaného).

17. Okresní soud logicky a srozumitelně a podle přesvědčení odvolacího soudu současně v poměrech posuzované věci správně posoudil práva a povinnosti smluvních stran plynoucí z uzavřené rezervační smlouvy optikou, jíž je nutno nahlížet na závazky ze smluv uzavíraných se spotřebitelem dle ust. § 1810 a následujících o.z. Okresní soud vystihl, že vztah účastníků vnímal jako vztah spotřebitelský i samotný žalovaný, který ostatně žalobcům poskytl poučení o možnosti odstoupit od smlouvy dle ust. § 1829 o.z.

18. Stěžejním ve věci pak bylo zvážit, jaký je další osud částky 100 000 Kč, kterou žalobci na účet žalovaného zaplatili. Okresní soud dospěl k závěru, že v rozsahu od zaplacení rezervační zálohy přes převzetí rezervační zálohy, její opatrování, až po konečné naložení s uvedenou částkou je smlouvu nutno posoudit jako smlouvu o úschově dle ust. § 2402 a následujících o.z. Odvolací soud i tento dílčí závěr okresního soudu považuje za správný a odpovídající obsahu provedených důkazů, resp. dílčích skutkových zjištění, které z provedených důkazů vyplývají. Z textu samotné rezervační smlouvy, zejména článku 3 a 4 plyne, že to byl právě žalovaný, kdo měl s rezervační zálohou nakládat, a to způsobem odpovídajícím vývoji smluvních vztahů účastníků. Rezervace 100 000 Kč měla být tedy použita buď jako součást kupní ceny v případě uzavření kupní smlouvy a pakliže k uzavření kupní smlouvy nedojde, měla být na základě písemné výzvy žalobců nejpozději do 10 pracovních dnů žalovaným vrácena. Tento závěr podle přesvědčení odvolacího soudu platí bez ohledu na skutečnost, že v rezervační smlouvě je mimo jiné deklarováno, že rezervace slouží jako jistota k zajištění, resp. utvrzení závazků plynoucích ze smlouvy. Žalobci nepochybně nepřehlédli smluvní povinnosti, které v případě neuzavření smlouvy z důvodů smlouvou specifikovaných žalobcům mohou vznikat, ovšem z žádného ustanovení rezervační smlouvy není zřejmé, že částka 100 000 Kč složená na účet realitní kanceláře (žalovaného) bude bez vědomí a souhlasu žalobců na základě budoucími prodávajícími vyhotoveného oznámení o započtení ze dne 11. 12. 2020 (viz č. l. 18) vyplacena budoucím prodávajícím. Budoucím prodávajícím sice opět za podmínek definovaných ve smluvních ujednáních mohlo případně vzniknout právo na smluvní pokutu (viz článek 4.1. rezervační smlouvy) stejně jako žalobcům dle smluvních ujednání za určitých okolností mohlo ve vztahu k budoucím prodávajícím vzniknout právo na smluvní pokutu ve výši rezervace (viz článek 4.3.), avšak z žádného ustanovení (což je nutno opětovně zdůraznit) neplyne, že by částka 100 000 Kč měla být žalovaným vyplacena budoucím prodávajícím. K tomu lze poznamenat, že takový výklad smluvních ustanovení by ve vztahu k žalobcům byl značně nevyvážený, a to zejména v porovnání s postavením budoucích prodávajících, kterým sice za určitých okolností mohla též vzniknout povinnost uhradit kupujícím smluvní pokutu ve výši 100 000 Kč, avšak uvedené částky by se žalobci byli nuceni domáhat po prodávajících soudní cestou. Prodávající totiž na účet realitní kanceláře žádnou částku nesložili.

19. Odvolací soud je tudíž ve shodě se soudem prvního stupně přesvědčen o tom, že způsob nakládání žalovaného s částkou 100 000 Kč podléhá režimu ust. § 2402 a následujících o. z., příp. režimu ust. § 2408, na něž ostatně poukazují žalobci. Nelze se proto ztotožnit s argumentací žalovaného, že žalovaný, resp. účet žalovaného, na nějž byla částka 100 000 Kč složena, je toliko platebním místem a žalovaný tudíž není ve věci pasivně legitimován.

20. Jiná situace by nepochybně nastala při uzavření kupní smlouvy, kdy by bylo lze konstatovat, že dříve zaplacená rezervační úhrada 100 000 Kč bude započtena na kupní cenu. V takovém případě by šlo o částku zaplacenou žalobci prodávajícím, došlo by tak ke splnění závazku kupující strany zaplatit straně prodávající uvedenou část kupní ceny, a toto plnění poskytnuté na základě smluvních ujednání na bankovní účet žalovaného by nebylo lze pokládat za bezdůvodné obohacení majitele tohoto účtu na úkor žalobců. V popsaném případě by skutečně předmětný účet žalovaného byl platebním místem pro úhradu sjednané kupní ceny. Tato situace však v posuzované věci nenastala a argumentaci žalovaného o nedostatku pasivní věcné legitimace tudíž nemůže obstát. Okresní soud výstižně poznamenal, že v posuzované věci žalovaný nebyl toliko platebním místem, neboť žalobci zasláním rezervační zálohy neplnili žádný dluh, toliko alokovali finanční prostředky pro situace, které mohly nastat, a které byly popsané v rezervační smlouvě. Pakliže tedy žalobci odstoupili od veškerých práv a povinností vůči žalovanému, lze souhlasit se závěrem okresního soudu, že odstoupili též od smlouvy o úschově uzavřené s žalovaným, smlouva od počátku zanikla, zaplacená záloha se stala plněním z právního důvodu, který odpadl a žalovaný je povinen uvedenou částku žalobcům vydat. Z rezervační smlouvy neplyne, že by žalovaný plnil roli platebního místa, příp. že se uvedená částka rezervace hradí na účet prodávajícího, event. to, že žalovaný je oprávněn sám podle vývoje situace bez ohledu na přání či pokyn žalobců s uvedenou částkou nakládat.

21. Odvolací soud tudíž s ohledem na shora rozvedené skutečnosti dospěl k závěru, že rozsudek okresního soudu je nutno považovat za věcně správný. Okresní soud své závěry výstižně, přiléhavě a logicky rozvedl, popsal úvahy, na základě nichž dospěl k přesvědčení, že žalobě je nutno vyhovět, a přehlédnout nelze ani skutečnost, že smluvní vztah mezi žalobci a žalovaným je nutno nahlížet jako vztah spotřebitelský. Při výkladu jednotlivých ustanovení smlouvy je proto třeba vycházet z výkladu pro spotřebitele nejpříznivějšího (viz ust. § 1812 odst. 1 o.z.).

22. Protože odvolací soud skutkové závěry okresního soudu i jím učiněné právní posouzení věci považuje za správné, rozhodl tak, jak je shora uvedeno a rozsudek okresního soudu potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

23. O nákladech odvolacího řízení krajský soud rozhodl podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a v odvolacím řízení úspěšným žalobcům přiznal právo na náhradu nákladů vůči neúspěšnému žalovanému. Žalobci v posuzované věci nárokovali náklady tvořené toliko odměnou právního zástupce za dva úkony právní služby po 5 100 Kč (§ 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb), a to za vyjádření k odvolání a účast při jednání odvolacího soudu a dvě paušální náhrady po 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). K uvedeným částkám je nutno připočíst i 21% DPH (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) Náklady odvolacího řízení na straně žalobců tak dosáhly 13 068 Kč. Uvedenou částku je žalovaný povinen nahradit žalobcům ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobců (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o.s.ř.).