27 CO 31/2022

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Chmelíka, Ph.D., a soudců Mgr. Pavla Hradeckého a JUDr. Martina Tomka ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 317 386 Kč s přísl., k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 27. 10. 2021, č. j. 214 C 15/2018-296,

I. Rozsudek okresního soudu se vyjma odvoláním nenapadených výroků I, III a VI potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení 36 526 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem řízení zastavil co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni 219 Kč s příslušenstvím (výrok I), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 311 034,65 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II), ohledně dalších 6 132,35 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok III), žalovanému uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení 215 560 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok IV), dále žalovanému uložil povinnost nahradit České republice na nákladech řízení 16 447 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí (výrok V), žalobkyni vrátil zaplacený soudní poplatek 3 174 Kč z účtu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí (výrok VI) a konečně žalovanému uložil povinnost nahradit České republice soudní poplatek 3 110 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí (výrok VII).

2. V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 317 386 Kč s tvrzením, že dne datum v anonymizováno hod žalovaný nejprve slovně napadl jméno příjmení, přítele žalobkyně, pak jej napadl i údery do obličeje a těla a když se žalobkyně snažila oba muže od sebe oddělit, udeřil ji žalovaný třikrát pěstí do obličeje. Tím žalobkyni způsobil zhmoždění obličeje, kořene nosu, pravé tváře, pravého obočí, tržně zhmožděnou ránu pravého obočí a akutní posttraumatickou reakci s obavami a úzkostným stavem. Zdravotní stav žalobkyně si vyžádal psychologické poradenství, léčbu na ambulanci plastické chirurgie, ošetření laserem, vynaložení nákladů na zdravotnické pomůcky, léky a dopravu na vyšetření a kontroly. Náhradu těchto výdajů žalobkyně po žalovaném požaduje. Dále požaduje ztížení společenského uplatnění v částce 297 089 Kč vyčíslené dle posudku titul jméno příjmení. Žalobkyně popsala, jakým způsobem se u ní projevuje posttraumatická stresová porucha, s tím, že její projevy se nezmírňují. Psychiatrické vyšetření potvrdilo, že uvedenou diagnózou žalobkyně trpí.

3. Žalovaný se žalobou nesouhlasil, uplatněné nároky považoval za nedůvodné. Žalobkyně předně neprokázala účelné vynaložení nákladů na léčení, a pokud jde o vyčíslení nemajetkové újmy, tak titul příjmení nemá odbornou způsobilost k podání takového posudku. Při posouzení duševního stavu žalobkyně je podle žalovaného nutno brát v potaz také skutečnost, že žalobkyni vážně onemocněla matka, což se mohlo negativně projevit v jejím duševním zdraví. Žalobkyně začala řešit svůj duševní stav až po sdělení soudu, že je nutno prokázat její újmu. Žalovaný z toho dovozuje, že měla-li by žalobkyně závažné problémy, řešila by je jistě dříve. Nevěrohodnost žalobkyně plyne podle žalovaného i z časové osy celé události. Žalovaný je tudíž přesvědčen, že žalobkyně posttraumatickou stresovou poruchu simuluje za účelem zisku nemajetkové újmy. Žalovaný konečně zpochybňoval metodiku Nejvyššího soudu ČR, soud by měl podle jeho přesvědčení výši újmy zjišťovat sám.

4. Žalobkyně k výhradám žalovaného namítala, že nebyla pasivní při řešení svých psychických problémů, po incidentu navštívila psychologa, následně se však uzavřela do sebe a snažila se věc řešit sama. Na doporučení soudu a titul příjmení pak navštívila psychiatra.

5. Okresní soud předně konstatoval, že z trestního příkazu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, plyne, že žalovaný se dne datum kolem anonymizováno hod v obec dopustil trestného činu výtržnictví, kdy fyzicky napadl jméno příjmení. Žalobkyni, která se snažila žalovaného odstrčit, udeřil třikrát pěstí do obličeje, způsobil jí zhmoždění obličeje, kořene nosu, pravé tváře, pravého obočí, tržně zhmožděnou ránu pravého obočí a akutní posttraumatickou reakci s obavami a úzkostným stavem. Z předložených listin okresní soud dále zjistil, že žalobkyně byla ošetřena na ORL ambulanci, bylo zjištěno, že má tržnou ránu nad pravým obočím. Z vyšetření titul příjmení pak vyplynulo, že má i hematom a otok kořene nosu, hematom oka, tržnou ránu pod pravým okem, trpí bolestmi hlavy a distorzí krční páteře. Z následných vyšetření psycholožkou titul příjmení a titul jméno příjmení vyplynulo, že žalobkyně trpí posttraumatickou stresovou poruchou, byla jí předepsána farmakoterapie.

6. Okresní soud z důvodu posouzení změn nastalých v životě žalobkyně po incidentu se žalovaným a zjištění, jakým způsobem se tvrzená, resp. diagnostikovaná posttraumatická stresová porucha v životě žalobkyně projevuje, vyslechl žalobkyni, jejího partnera jméno příjmení a dále v odůvodnění rozhodnutí označené svědky. Ti se v zásadě shodně vyjadřovali k tomu, k jakým změnám a projevům chování došlo u žalobkyně po incidentu se žalovaným a v čem je toto chování a projevy žalobkyně odlišné od doby před incidentem.

7. Ke zjištění újmy žalobkyně byl vypracován znalecký posudek titul jméno příjmení, ten však nedisponuje znaleckým oprávněním pro stanovení nemateriální újmy. Okresní soud proto z jeho posudku nevycházel. Z odborného vyjádření titul jméno příjmení předloženého žalovyným okresní soud zjistil, že dle lékařky u poškozené nevznikly objektivně prokázané trvalé následky, tedy psychiatrickým pracovištěm stanovená chronická posttraumatická stresová porucha, neboť poslední odborná léčba žalobkyně byla objektivně doložena 13. 7. 2017, pak celý rok léčba neprobíhala a psychiatrem není zhodnocen zdravotní stav žalobkyně.

8. Okresní soud z důvodu zpochybňování žalobkyní tvrzených následků fyzického napadení žalovaným zadal vypracování znaleckého posudku znalkyní titul jméno příjmení, z něhož mimo jiné zjistil, že na základě studia spisu, a především po samotném vyšetření žalobkyně byla znalkyně schopna spolehlivě uzavřít, že u žalobkyně se po napadení žalovaným rozvinula duševní porucha, a to posttraumatická stresová porucha. Tato porucha se podle znalkyně řadí mezi závažné reakce na stres. Znalkyně popsala typické příznaky pro tuto duševní poruchu, konstatovala, že napadení ženy mužem do obličeje je traumatický zážitek. Žalobkyně užívala antidepresivum se sedativním účinkem, které po otěhotnění musela vysadit. K vyjádření titul příjmení znalkyně uvedla, že tato lékařka žalobkyni osobně nevyšetřila a ostatně není ani psychiatr. Újmu za ztížení společenského uplatnění žalobkyně znalkyně stanovila částkou 290 951 Kč.

9. Žalovaný závěry znaleckého posudku zpochybňoval a relativizoval. Podle jeho přesvědčení nebyla použita celá řada nezbytných vyšetření, které by objektivněji mohly popsat zdravotní stav žalobkyně. Domáhal se proto vypracování revizního znaleckého posudku. Znalkyně se v rámci svého výslechu před okresním soudem s námitkami žalovaného vypořádala, odmítla výhrady žalovaného i to, že by při vyšetření žalobkyně opomněla použít metody, které jsou pro objektivní popsání zdravotního stavu žalobkyně nezbytné. Znalkyně vycházela z psychiatrických diagnostických kritérií, uvedla, že si nedokáže představit, že by někdo mohl nahrát úzkost a další projevy tak, aby to psycholožka nepoznala. Nejde jen o to, co kdo říká, ale i o to, jak se chová. Onemocnění a následná smrt matky žalobkyně, na niž žalovaný poukazoval, nemůže podle znalkyně vyvolat posttraumatickou stresovou poruchu, na to je nutná traumatická událost. Nemoc matky nemůže způsobit vyhýbavé chování a znovuprožívání. Žalovaný přes výslech znalkyně setrval na svých výhradách, domáhal se vypracování znaleckého posudku z oboru psychologie k posouzení věrohodnosti žalobkyně, navrhl vyžádání všech zdravotních zpráv a též předložil vyjádření titul příjmení, podle níž k rozvoji posttraumatické stresové poruchy je nezbytné, aby byl jedinec vystaven traumatické události. Například takové, při níž došlo k usmrcení jiné osoby, hrozila smrt, došlo k těžkému úrazu nebo ohrožení fyzické integrity.

10. Okresní soud v reakci na výhrady žalovaného zadal soudnímu znalci titul jméno příjmení, titul, úkol vyjádřit se k postupu znalkyně příjmení při zpracování znaleckého posudku. Znalec příjmení k žádosti soudu uvedl, že při vypracování posudku byly znalkyní použity standardní metody v souladu s aktuálními poznatky z oboru psychiatrie a nepoužití metod označených žalovaným nemohlo mít v žádném směru vliv na závěry posudku.

11. Okresní soud na základě takto zjištěného skutkového stavu a vycházeje z ust. § 2958 zák. č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů (občanský zákoník, dále jen„ o.z.“) a s odkazem na usnesení NS ČR sp. zn. spisová značka a spisová značka uzavřel, že žalobu je třeba považovat v převážné míře za opodstatněnou.

12. Okresní soud předně řízení zastavil co do částky 219 Kč s příslušenstvím, neboť v tomto rozsahu vzala žalobkyně žalobu zpět.

13. Ohledně nároku žalobkyně na majetkovou újmu spočívající v nákladech léčení okresní soud uvedl, že za léčebné přípravky žalobkyně uhradila 2 705 Kč, dále uhradila částky 7 133 Kč a 1 440 Kč za léčbu laserem a za dojíždění na ošetření, tedy cestovné osobním automobilem, vynaložila celkem 8 744,96 Kč. Vynaložení těchto nákladů žalobkyně v řízení prokázala, tudíž jí okresním soudem byly přiznány, z cestovného však toliko částka 8 000 Kč, neboť vyšší částku žalobkyně nepožadovala.

14. Ohledně nemajetkové újmy žalobkyně spočívající v tom, že v důsledku napadení žalovaným žalobkyně trpí posttraumatickou stresovou poruchou, okresní soud ve svých závěrech vycházel zejména ze zpráv, resp. znaleckého posudku titul příjmení a titul příjmení s přihlédnutím ke zprávě příjmení Okresní soud konstatoval, že psychické nemoci a poruchy jsou velmi specifické, nelze bez dalšího uzavřít, že když se někdo s určitou poruchou neléčí, tak ji nemá. Pro laika nemusí být vždy zřejmé, kdy porucha nabývá takové intenzity, že je nutné přistoupit k léčbě psychiatrem. Žalobkyně tvrdila, že je ve svém životě omezena, avšak připustila, že může vykonávat zaměstnání či určité volnočasové aktivity. Ze stanovisek obou lékařek vyplynulo, že žalobkyně posttraumatickou stresovou poruchou trpí. Tyto závěry jsou podpořeny i stanoviskem titul příjmení, titul, který bez pochybností uzavřel, že titul příjmení postupovala při vypracování znaleckého posudku standardně a použila dostupné metody vyšetření. Okresní soud konstatoval, že žalobkyně prokazatelně utrpěla zranění v obličeji, útok byl veden proti hlavě a značnou silou, což je patrné ze způsobených zranění, běžná žena na podobnou situaci není zvyklá a nelze tedy vyloučit, že takový útok způsobí posttraumatickou stresovou poruchu. To nevyloučily ani obě psychiatričky.

15. Okresní soud konečně odmítl výhrady žalovaného stran tvrzených nedostatků znaleckého posudku či nevěrohodnosti žalobkyně. K předloženým zprávám titul příjmení a titul příjmení, poznamenal, že ani jedna s žalobkyní nebyla v osobním kontaktu, nevyšetřovala ji. Žalobkyně své aktivity prokazatelně omezila, netvrdila, že by zcela přestala žít běžným životem. To, že u lékařů, které navštívila, o svých problémech hovořila a pokaždé neuváděla tytéž okolnosti nebo tyto okolnosti nebyly shodně lékaři zaznamenány, podle okresního soudu věrohodnost tvrzení žalobkyně nesnižuje. Při vyšetření lékař může zaznamenat jiné skutečnosti, příp. je zaznamená jiným způsobem, žalobkyně může být v jiném rozpoložení, její stav není neměnný, potíže se zlepšují či zhoršují, jejich projevy se mění. Nesrovnalosti v časové ose a mírné změny tvrzení žalobkyně okresní soud nepovažoval za rozhodující a vyvracející existenci posttraumatické stresové poruchy u žalobkyně. Totéž lze poznamenat ke skutečnosti, že matka žalobkyně onemocněla a posléze zemřela. To podle znalkyně příjmení vliv na posttraumatickou stresovou poruchu nemá a mít nemůže. Samotný znalecký posudek vypracovaný dle metodiky Nejvyššího soudu je pak podle okresního soudu pro rozhodnutí jedním z důkazů. Okresní soud teprve po zjištění, zda žalobkyni skutečně újma vznikla, nechal vypracovat znalecký posudek, v rámci něhož tato újma byla oceněna.

16. Okresní soud tudíž dospěl k přesvědčení, že žaloba je v převážné části důvodná, proto ji co do částky 311 034,65 Kč vyhověl, ve zbývající části žalobu zamítl.

17. O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. a s ohledem na skutečnost, že úspěch žalobkyně závisel mimo jiné na znaleckém posudku, přiznal žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů řízení. Žalovanému pak uložil povinnost nahradit náklady státu vzniklé v souvislosti s vypracováním znaleckých posudků a vyplaceným svědečným (§ 148 odst. 1 o.s.ř.) a dále povinnost zaplatit dle ust § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů soudní poplatek v částce 3 110 Kč na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí.

18. Žalobkyní zaplacený soudní poplatek 3 174 Kč naopak okresní soud žalobkyni vrátil, neboť k jeho zaplacení nebyla povinna.

19. Proti rozsudku, a to pouze do výroků II, IV, V a VII podal včas odvolání žalovaný.

20. Okresnímu soudu především vytýkal, že neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností. Na základě provedeného dokazování pak dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a následně věc i nesprávně právně posoudil. V obsáhlém odvolání žalovaný zopakoval a dále rozvedl své výhrady vůči v žalobě uplatněnému nároku a opětovně vyslovil přesvědčení, že žalobkyně je nevěrohodná. Posttraumatickou stresovou poruchu simuluje za účelem zisku a své jednání přizpůsobuje průběhu soudního sporu. Tuto účelovost jednání žalobkyně okresní soud nedokázal prohlédnout. Žalovaný v odvolání poukázal na některé dle jeho přesvědčení stěžejní pochybení okresního soudu spočívající v nesprávném hodnocení důkazů či nedostatečném se vypořádání s rozpory ve zdravotních zprávách týkajících se žalobkyně, k nimž se nevyjádřila ani znalkyně titul příjmení. K osvětlení těchto indicií nasvědčujících nevěrohodnosti žalobkyně měl být do řízení přibrán znalec psycholog. Žalovaný je nadále přesvědčen, že žalobkyně tvrzené zdravotní problémy simuluje, a to z důvodu její nevěrohodnosti. Ta je prokázána časovou sousledností účelového jednání žalobkyně, na níž žalovaný poukazoval již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolání ji podrobněji rozvedl. Samotnému posudku znalkyně příjmení pak žalovaný vytýkal, že nesplňuje požadavky dané judikaturou Nejvyššího soudu ČR, která hovoří o tom, co je nutné při stanovení posttraumatické stresové poruchy nezbytné zjistit. Nestačí toliko znalcovo konstatování, že v důsledku jednání žalovaného tato posttraumatická stresová porucha u žalobkyně nastala, jak konstatovala znalkyně titul příjmení. Revizní znalecký posudek titul příjmení hodnotil pouze to, zda titul příjmení použila či nepoužila správné metody znaleckého zkoumání. Úkolem revizního posudku však nebylo přezkoumání úplnosti znaleckého posudku v kontextu rozhodnutí NS ČR. Okresní soud tudíž neměl ke znaleckému posudku přihlížet. Nadto žalovaný zdůraznil, že metodika Nejvyššího soudu ČR není v akademické sféře obecně přijímaným podkladem pro stanovení nemajetkové újmy. Přesto z ní okresní soud bez dalšího vycházel. Významné výhrady k metodice odškodňování nemajetkové újmy má kupříkladu veřejný ochránce práv. Žalovaný pro úplnost a za účelem zdůraznění vad posudku titul příjmení k odvolání připojil anonymizovaný posudek, byť z trestního řízení, nicméně dle žalovaného principiálně zpracovaný tak, aby z něho bylo možné bez pochybnosti vycházet. Tyto náležitosti uvedeného posudku znalecký posudek titul příjmení rozhodně nesplňuje. Lze jej považovat za nekompletní, vyvozující závěry bez předmětných podkladů a pro posouzení věci tudíž nepoužitelný. Za této situace nebylo podle žalovaného namístě žalobě vyhovět a odvolací soud by měl rozsudek okresního soudu zrušit a soud prvního stupně zavázat, aby se řádně zabýval věrohodností žalobkyně.

21. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaného uvedla, že odvolací argumentace nepřináší nic nového, neboť žalovaný se nadále staví do pozice dotčené osoby, která žalobkyni v podstatě fyzicky nenapadla, nezpůsobila jí žádnou nemajetkovou nebo majetkovou újmu, staví se do pozice, kdy soud prvního stupně shledává v podstatě podjatým, svědky nevěrohodnými a znalecké posudky či vyjádření odborných osob neúplnými nebo nesprávnými. Sám sebe pak prezentuje jako osobu nadanou několika odbornými znalostmi, ať už se jedná o oblast psychologie, psychiatrie, zdravotnictví anebo o rozhodovací činnost soudu. Žalobkyně zdůraznila, že příčinou celého tohoto řízení je skutečnost, že žalovaný byl shledán vinným ze spáchání přečinu výtržnictví podle ust. § 358 odst. 1 trestního zákoníku, neboť mimo jiné udeřil žalobkyni, tedy ženu, třikrát pěstí do obličeje a způsobil jí v trestním příkaze okresního soudu popsaná zranění. Prohlášení žalovaného v řízení před soudem prvního stupně a„ obhajoba“ jeho osoby, jakož i protiprávního jednání tím, že šlo o ojedinělý exces, neboť vždy žil řádným životem, má zaměstnání a vystudoval dvě vysoké školy, jakož i to, že žalobkyně si dle tvrzení žalovaného za svá zranění a psychické problémy může v podstatě sama, neboť se dle tvrzení žalovaného pouze připletla do šarvátky, je naprostou drzostí žalovaného a dílem až groteskní snahou omluvit své protiprávní jednání. K zamyšlení je i chování žalovaného, který zcela účelově a provokativně pořizoval v době již probíhajícího soudního řízení obrazový a zvukový záznam žalobkyně při nakupování potravin v provozovně s cílem„ ukázat“ soudu prvního stupně chování žalobkyně v přítomnosti žalovaného. Takové chování žalovaného je podle žalobkyně nepřípustné až deviantní.

22. K rozhodnutí okresního soudu žalobkyně uvedla, že soud prvního stupně řádně zjistil skutkový stav, dospěl ke správným skutkovým závěrům a věc i správně právně posoudil. Žalobkyně se se závěry rozsudku okresního soudu ztotožňuje. Tvrzení a výhrady žalovaného obsažená v odvolání jsou víceméně opakováním toho, co již žalovaný uvedl v řízení před soudem prvního stupně. Žalobkyně se dále v jednotlivých bodech vyjádřila ke všem výhradám žalovaného k rozsudku okresního soudu, ke své žalovaným tvrzené nevěrohodnosti a„ simulaci“ posttraumatické stresové poruchy. Žalobkyně zdůraznila, že k prokázání akutní posttraumatické reakce s obavami a úzkostným stavem, jakož i k fyzickým zraněním došlo již v rámci trestního řízení před Okresním soudem v Ústí nad Orlicí. Tento závěr je součástí výroku o vině a trestu trestního příkazu okresního soudu, proti kterému žalovaný nepodal v zákonem stanovené lhůtě odpor. Žalobkyni je současně známo, že žalovaný se již v minulosti opakovaně dopustil protiprávních jednání spočívajících ve fyzickém ublížení na zdraví jiným osobám. Žalobkyně si nebyla vědoma, neboť není odborníkem, že titul příjmení není osobou kvalifikovanou k vypracování znaleckého posudku. Tato skutečnost jí nemůže být kladena k tíži. Žalovaný ani jeho právní zástupce nejsou psychology ani psychiatry, jejich závěry či tvrzení jsou podle žalobkyně irelevantní. Současně nejsou ženou, nejsou v pozici žalobkyně, nemohou vědět, jak žalobkyně či jiné osoby mohou v podobné situaci reagovat a jaké následky fyzického útoku na nich takové jednání může zanechat. Vznik majetkové a nemajetkové újmy na straně žalobkyně je zcela v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalovaného. V řízení před okresním soudem bylo dostatečně prokázáno, jaké následky toto protiprávní jednání žalovaného zanechalo ve fyzické i psychické sféře žalobkyně. Závěry titul příjmení, na které žalovaný opakovaně odkazuje, nejsou pro posouzení věci titul příjmení žalobkyni nevyšetřovala, nebyla přizvána se k věci odborně vyjadřovat. Okresní soud tudíž správně vycházel ze závěrů psycholožky titul jméno příjmení, psychiatra titul jméno příjmení a znalců titul jméno příjmení a titul jméno příjmení, titul. Žalobkyně proto navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu a přiznání jí náhrady nákladů odvolacího řízení.

23. Krajský soud přezkoumal v mezích podaného odvolání rozsudek okresního soudu i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o.s.ř.), a to ze všech v úvahu přicházejících odvolacích důvodů, a dospěl k závěru, že odvolání nelze považovat za důvodné.

24. Odvolací soud nesdílí výhrady žalovaného stran tvrzené nedostatečnosti skutkových zjištění okresního soudu, nesprávného hodnocení důkazů, ani nesprávného právního posouzení věci. Výtky žalovaného vůči závěrům znaleckého posudku titul příjmení (podpořeného znaleckým posudkem znalce titul příjmení, titul.) krajský soud nepovažuje za přiléhavé (žalovaný v rámci své obrany proti žalobním žádáním ostatně neúspěšně namítal též podjatost znalkyně i ve věci rozhodující soudkyně). Okresní soud se posuzovanou věcí, a tato skutečnost plyne i mimo jiné z odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku, pečlivě zabýval, provedl všechny důkazy nezbytné k objektivnímu zjištění skutkového stavu, když svoji pozornost správně upřel především na zjištění výše nemajetkové újmy vzniklé na straně žalobkyně. Ohledně jednání žalovaného, v jehož důsledku žalobkyni vznikla nemajetková (i majetková) újma, okresní soud správně vycházel ze závěru pravomocného trestního příkazu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, proti němuž ostatně žalovaný nepodal odpor. Za této situace může žalovaný jen velmi obtížně zpochybňovat skutek, který mu byl kladen za vinu a jehož popis je přímo součástí pravomocného trestního příkazu. Ohledně posouzení důsledků jednání žalovaného na zdravotní stav žalobkyně okresní soud vycházel především z lékařských zpráv založených ve spise a stran v průběhu řízení prokázané posttraumatické stresové poruchy, jíž žalobkyně trpí, ze zpráv psycholožky titul příjmení, psychiatra titul jméno příjmení, a především pak znaleckých posudků znalců titul jméno příjmení a titul jméno příjmení, titul.

25. Znalkyně příjmení byla okresním soudem ustanovena ke stanovení nemajetkové újmy na zdraví žalobkyně dle metodiky Nejvyššího soudu a vycházela tedy z doporučení občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, přijatého dne 12. 3. 2014, aby při aplikaci ust. § 2958 o.z. byla používána metodika Nejvyššího soudu Odvolací soud proto pokládá za správný postup okresního soudu, pokud při stanovení procenta trvalého poškození zdraví žalobkyně využil jako důkaz znalecký posudek vycházející z metodiky, a to bez ohledu na výhrady žalovaného.

26. Odvolacímu soudu je známo, že metodika není odbornou veřejností přijímána jednoznačně. Krajskému soudu neunikly ani výhrady veřejného ochránce práv, nicméně v již ustalující se judikatuře Nejvyššího soudu týkající se posouzení vzniklé nemajetkové újmy je metodika jako stěžejní východisko pro stanovení výše této újmy Nejvyšším soudem favorizována. Odvolací soud tudíž neshledává žádného důvodu, proč ve svých úvahách principy posouzení existence a výše nemajetkové újmy tak, jak správně učinil okresní soud, neaplikovat. Ačkoliv jde o nezávazný a doporučující materiál, tak metodika soudu umožní učinit si za účelem stanovení výše náhrady nemajetkové újmy ucelený a odborně lékařem podložený náhled na postižení zdraví poškozeného v celém komplexu životních situací a činností, s nimiž bude poškozený trvale konfrontován. Takový náhled pak pro soud znamená užitečný podklad, s nímž bude s přihlédnutím ke všem prokázaným skutkovým okolnostem konkrétní věci pracovat, a finanční náhradu nemajetkové újmy stanoví podle zákonných hledisek vyjádřených v ust. § 2958 o.z. a s přihlédnutím k použitelné judikatuře. Smyslem metodiky NS, jejíž vyhotovení bylo mimo jiné motivováno i tím, aby se mimosoudní praxe mohla opřít o určitá východiska ke stanovení výše náhrady, zejména při obdobných případech trvalých zdravotních následků, je pak především sjednocení judikatury tak, aby soudní praxe byla schopna čelit očekávatelnému rozptylu v rozhodovací činnosti a ve svých důsledcích tak i popření principu legitimního očekávání a předvídatelnosti judikatury (tomu srovnej § 13 o.z.). Oba jmenovaní znalci jsou zapsáni v seznamu znalců pro obor zdravotnictví, mimo jiné odvětví ustanovení nemateriální újmy na zdraví, a tudíž jsou nepochybně oprávněni znalecký posudek z předmětného oboru zpracovat. Pochybnosti žalovaného o schopnostech znalkyně předmětný posudek zpracovat je tudíž nutno odmítnout. To ostatně platí i pro výhrady žalovaného ve vztahu k náležitostem či struktuře znaleckého posudku znalkyně příjmení. Skutečnosti podstatné pro posouzení újmy žalobkyně se z posudku znalkyně příjmení nepochybně podávají. V tomto směru se lze ztotožnit se závěry rozsudku okresního soudu a skutečnost, že v jiném řízení - žalovaným zmiňované trestní věci, byl vypracován znalecký posudek jiným znalcem, jiným způsobem, jinak strukturován či podrobněji zpracován, neznamená, že by znalecký posudek titul příjmení byl pro danou věc bezcenný.

27. Odvolací soud neshledal důvody pro žalovaným navržené zopakování dokazování odborným vyjádřením titul příjmení či lékařskými zprávami obsaženými ve znaleckém posudku titul příjmení, dle žalovaného podstatnými pro zpochybnění věrohodnosti osobnosti žalobkyně. Odvolací soud nepřehlédl, že v průběhu řízení před okresním soudem žalovaný mimo jiné navrhoval i znalecké zkoumání osobnosti žalobkyně s tvrzením, že žalobkyně posttraumatickou stresovou poruchu simuluje za účelem získání nemajetkové újmy. Okresnímu soudu byla tato argumentace i námitky žalovaného obsažené v jím vypracované časové ose událostí známé a s výhradami žalovaného se v odůvodnění rozhodnutí dostatečně vypořádal. Okresní soud (stejně jako soud odvolací) tudíž opodstatněně neshledal důvody k doplňování či opakování dokazování a s námitkami a výhradami žalovaného se zejména v bodě 36. odůvodnění rozsudku pečlivě a výstižně vypořádal.

28. S ohledem na shora rozvedené skutečnosti je zřejmé, že okresní soud se pečlivě a důsledně zabýval všemi významnými okolnostmi podstatnými a nezbytnými pro učinění závěru o skutkovém stavu. Současně se správně a logicky vypořádal s námitkami vznášenými v průběhu řízení ze strany žalovaného (které žalovaný v odvolacím řízení v zásadě opakuje a rozvádí) a srozumitelně a výstižně popsal svoji myšlenkovou konstrukci na základě níž dospěl k závěru, že je namístě žalobě vyhovět. Odvolací soud se proto ztotožňuje se skutkovými závěry rozsudku okresního soudu i jím učiněným právním posouzením věci, kdy okresní soud správně vycházel z ust. § 2894 a následujících, a § 2951 a zejména § 2958 o.z. Vycházeje ze zásady stručnosti proto odvolací soud v podrobnostech dále odkazuje na pečlivé, srozumitelné a současně výstižné odůvodnění rozsudku okresního soudu.

29. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu vyjma odvoláním nenapadených výroků I, III a VI jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.), a to včetně závislých nákladových výroků a výroku, jimiž bylo žalovanému uloženo zaplatit České republice soudní poplatek (sub IV, V, VII), které odpovídají ust. § 142 odst. 3 a § 148 odst. 1 o.s.ř.

30. O nákladech odvolacího řízení krajský soud rozhodl podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a v odvolacím řízení úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému žalovanému. Náklady odvolacího řízení na straně žalobkyně jsou tvořeny odměnou advokáta žalobkyně za dva úkony právní služby, tedy vyjádření se k odvolání žalovaného a účast při jednání odvolacího soudu v částce 9 580 Kč a odměnou ve výši jedné poloviny za účast při vyhlášení rozsudku odvolacího soudu v částce 4 790 Kč (§ 7 bod 6., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g/, k/, odst. 2 písm. f/ vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, třemi paušálními náhradami hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), deseti půlhodinami za ztrátu času po 100 Kč (§ 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a cestovným osobním automobilem zástupce žalobkyně na jednání odvolacího soudu a vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu, pokaždé v částce 2 168,59 Kč. K součtu uvedených částek je nutno připočíst i 21% DPH (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) Celkem tak náklady odvolacího řízení na straně žalobkyně dosáhly 36 526 Kč (po zaokrouhlení). Uvedenou částku je žalovaný povinen nahradit žalobkyni ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobkyně (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Proti tomuto rozsudku lze za podmínek uvedených v § 237 a § 238 o.s.ř. podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozsudku prostřednictvím okresního soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, k Nejvyššímu soudu ČR v Brně jako soudu dovolacímu. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o.s.ř.).