27 Co 311/2025

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Chmelíka, Ph.D., a soudců Mgr. Pavla Hradeckého a JUDr. Martina Tomka ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 198 277,64 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 17. 7. 2025, č. j. 8 C 36/2025 – 100,

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadené části výroku II., pokud jí byla zamítnuta žaloba o zaplacení částka, mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadené části výroku II., ve které byla zamítnuta žaloba ohledně zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky částka ve výši 12,75 % p.a. od datum do zaplacení a dále zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka za dobu od datum do datum, potvrzuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů za řízení před okresním soudem.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího advokáta náklady odvolacího řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku částka do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu o zaplacení dalších částka a příslušenství celé žalované částky zamítl (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že dle smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené mezi účastníky dne datum, žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši částka, kterým byly konsolidovány tři předchozí úvěry žalovaného u žalobkyně a na základě kterého bylo žalovanému vyplaceno dalších částka. Žalobkyně před uzavřením smlouvy ze dne datum nedostála svým povinnostem vyplývajícím z ust. § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do datum (dále jen „z.s.ú.“), neboť poskytla spotřebitelský úvěr i přesto, že z údajů, které měla při posuzování úvěruschopnosti žalovaného k dispozici, vyplývají důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, tudíž okresní soud podle § 87 odst. 1 z.s.ú. posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru z datum jako neplatnou, k čemuž přihlédl bez návrhu (žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, okresní soud projednal věc za splnění podmínek ust. § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen „o.s.ř.“, bez nařízení jednání).

3. Okresní soud se dále zabýval tím, zda i v případě dalších úvěrů konsolidovaných úvěrovou smlouvou z datum žalobkyně dostála svým povinnostem poskytovatele spotřebitelského úvěru vyplývajícím z ust. § 86 z.s.ú. (šlo o spotřebitelský úvěr č. hodnota z datum ve výši částka, spotřebitelský úvěr č. hodnota z datum ve výši částka a spotřebitelský úvěr č. hodnota z datum ve výši částka), přičemž dospěl k závěru, že i předchozí úvěry byly žalovanému poskytnuty na základě neplatných úvěrových smluv, přičemž tato neplatnost je důsledkem porušení povinnosti žalobkyně posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného způsobem uvedeným v § 86 z.s.ú., k čemuž přihlédl z úřední povinnosti (blíže viz body 28. a 29. odůvodnění rozsudku).

4. Okresní soud dále konstatoval, že žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, tudíž mu vznikla dle § 87 odst. 1 věty třetí z.s.ú. povinnost vrátit poskytovateli úvěru toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož jde v projednávané věci o tzv. konsolidační úvěr, kterým byly plněny i dřívější dluhy žalovaného, je při zjišťování toho, jakou částku je žalovaný povinen žalobkyni vrátit, nutno vycházet nikoliv z částky částka (poskytnuté posledním konsolidačním úvěrem), ale z toho, kolik bylo reálně v souhrnu žalovanému poskytnuto na základě všech čtyř úvěrových smluv. V souhrnu se jednalo o částku částka (částka + částka + částka + částka). Žalovaný na všechny tyto neplatně sjednané spotřebitelské úvěry ze svého (nikoliv prostřednictvím neplatného konsolidačního úvěru) plnil částku v souhrnné výši částka (částka + částka + částka + částka). Rozdíl těchto částek činí částku částka, kterou je žalovaný povinen žalobkyni vrátit.

5. K této částce okresní soud žalobci nepřiznal požadované příslušenství, ani zákonný úrok z prodlení, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalovanému stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaný se tak dosud nemohl ocitnout v prodlení (viz rozsudek Nejvyššího soudu z datum, sp. zn. spisová značka, nebo rozsudek Krajského soudu v adresa – pobočky v adresa z datum, sp. zn. spisová značka).

6. Ve zbývající části (co do částky částka s příslušenstvím) okresní soud žalobu zamítl. K nákladovému výroku okresní soud poznamenal, že žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, žalovanému náklady řízení nevznikly, tudíž náklady řízení nepřiznal žádnému z účastníků.

7. Proti tomuto rozsudku, a to pouze proti výroku II. (v níže uvedeném rozsahu) a závislému nákladovému výroku (sub III.), podala včasné odvolání žalobkyně (dále též „odvolatelka“). V něm se vymezila proti nesprávným skutkovým zjištěním okresního soudu o tom, že žalovaný má uhradit (vrátit) částku částka, která je rozdílem mezi poskytnutými jistinami spotřebitelských úvěrů v celkové výši částka a plněním v celkové výši částka (správně zřejmě částka). Tato zjištění vychází z nesprávného posouzení věci, neboť dle odvolatelky úvěrové smlouvy, které byly konsolidovány, zanikly splněním (k tomu odkázala na závěry rozsudku Krajského soudu v Praze z datum, sp. zn. spisová značka a odborný komentář k § 1908 občanského zákoníku). Okresní soud proto pochybil, pokud počítal bezdůvodné obohacení u zaniklých smluv konsolidovaných (vyšel z čerpání a úhrad z konsolidovaných úvěrů), namísto smlouvy konsolidační (měl vycházet z čerpání a úhrad na konsolidační smlouvu, která je předmětem tohoto řízení). V případě bezdůvodného obohacení měla být částka k úhradě nikoliv částka, ale částka částka (načerpaná ve výši částka, ponížená o částku úhrad ve výši částka – k tomu viz výňatek z Výpisu čerpání splátek a úhrad). Odvolatelka k věci dodala, že posouzení úvěruschopnosti pro jednotlivé konsolidované smlouvy nemají pro toto řízení žádnou relevanci a nemá k nim být přihlíženo (jde o smlouvy nespadající do předmětu tohoto řízení).

8. Odvolatelka dále brojila proti nepřiznání zákonných úroků z prodlení z dlužné jistiny úvěru (bezdůvodného obohacení), k čemuž odkázala na vybranou soudní judikaturu (rozsudek Krajského soudu v Praze z datum a rozsudek Krajského soudu v Plzni z datum, jejichž závěry podrobně reprodukovala), s tím, že tato judikatura není v rozporu s okresním soudem označenou judikaturou Nejvyššího soudu, která řešila odlišnou skutkovou situaci, kdy spotřebitel byl ve vztahu k otázce splatnosti aktivní a plnil si povinnost tvrzení a důkazní ohledně svých poměrů. K tomu žalobkyně zdůraznila, že žalovaného vyzvala k úhradě dluhu jak výzvou ke splacení celého úvěru, tak i předžalobní výzvou, tudíž je zřejmé, že dlužník měl možnost namítat ještě před podáním žaloby, že není v jeho možnostech dluh uhradit. Toto však dosud neučinil a dostal se tak do prodlení. Závěrem odvolatelka překvalifikovala svůj žalobní návrh tak, že nadále bude požadovat pouze bezdůvodné obohacení ve výši částka spolu se zákonným úrokem z prodlení, proto vzala žalobu částečně zpět (k rozsahu tohoto zpětvzetí viz výrok o částečném zastavení řízení).

9. Z výše uvedených důvodů žalobkyně navrhovala, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadené části změnil tak, že řízení o zaplacení jí vymezených částek zastavil a žalovanému uložil zaplatit jí částku částka se zákonným úrokem z prodlení od datum ve výši 12,75 % ročně z částky částka do zaplacení a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka od datum do datum. Současně odvolatelka požadovala náhradu nákladů za řízení před soudy obou stupňů. Pro případ jiného posouzení věci odvolacím soudem navrhovala zrušení rozsudku okresního soudu v napadené části a vrácení mu věci v tomto rozsahu k dalšímu řízení.

10. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.

11. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.) osobou k němu oprávněnou, je přípustné (§ 201 a § 202 o.s.ř.) a obsahuje náležitosti odvolání a způsobilé odvolací důvody (§ 205 odst. 2 písm. c/, e/ a g/ o.s.ř.), přezkoumal rozsudek okresního soudu i řízení jeho vydání předcházející podle § 212 a § 212a o.s.ř. v napadené části, tj. ve shora naznačené části výroku II. a závislém nákladovém výroku III. (§ 212 písm. a/ o.s.ř.), a to při nařízeném jednání v nepřítomnosti žalovaného za splnění podmínek § 101 odst. 3 o.s.ř. (za použití § 211 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je v převážné míře důvodné.

12. Odvolací soud vychází ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně týkající se smlouvy o účelovém úvěru a smlouvy o revolvingovém úvěru č. hodnota, uzavřené mezi účastníky dne datum (viz č. l. 11 – 14 spisu), z níž mimo jiné vyplývá, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši částka, který se žalovaný zavázal splatit v 96 měsíčních splátkách po částka, že uvedenou úvěrovou smlouvou došlo ke konsolidaci předchozích úvěrů žalovaného u žalobkyně, přičemž na úvěr č. hodnota poskytnutý dne datum měla být z nového úvěru uhrazena částka částka, na úvěr č. hodnota poskytnutý dne datum částka částka a na úvěr č. hodnota poskytnutý dne datum částka částka. Zbývající část jistiny úvěru ve výši částka měla být vyplacena na účet žalovaného. Shora uvedené částky určené na konsolidaci předchozích úvěrů byly uhrazeny datum, k témuž dni byla připsána částka částka na účet žalovaného. Z hlediska skutkového okresní soud též vycházel z toho, že žalovaný z úvěru sjednaného dne datum (č. smlouvy Anonymizováno) čerpal částku částka a zaplatil na něj částka (viz výpis čerpání, splátek a úhrad č. l. 15 – 16 spisu) a že na dřívější úvěry bylo žalovaným zaplaceno (po odečtení částky, která na ně byla zaplacena konsolidačním úvěrem) částka částka v případě úvěru ze dne datum (č. smlouvy Anonymizováno), částka částka v případě úvěru ze dne datum (č. smlouvy Anonymizováno) a částka částka v případě úvěru ze dne datum (č. smlouvy Anonymizováno). Tomu ostatně koresponduje i vyjádření žalobkyně z datum (viz č. l. 74 – 75 spisu), z něhož je patrno, že na smlouvu č. hodnota žalovaný prostřednictvím splátek uhradil celkovou částku částka (viz rekapitulace a splátkový kalendář k uvedené smlouvě), dále na smlouvu č. hodnota žalovaný prostřednictvím splátek uhradil celkovou částku částka (viz rekapitulace a splátkový kalendář k uvedené úvěrové smlouvě) a na smlouvu č. hodnota žalovaný uhradil prostřednictvím splátek částka (tato smlouva je smlouvou již ukončenou).

13. Odvolací soud rovněž odkazuje na správný právní závěr okresního soudu o tom, že závazkový vztah účastníků nutno posuzovat dle jím citovaných právních předpisů, tj. zejména dle režimu zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o.z.“) a dle režimu z.s.ú. V napadeném rozsudku zazněl závěr (odvolatelkou nezpochybněný), že předmětná úvěrová smlouva z datum byla z důvodu nikoliv řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného splatit poskytnutý úvěr neplatná (viz § 86 odst. 1 věta druhá a § 87 z.s.ú.). Žalobkyni proto vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 a 2 o.z.

14. Ze shora učiněných skutkových zjištění je dle názoru odvolacího soudu zřejmé, že žalovaný, který zůstal v průběhu řízení pasivní a netvrdil ani neprokazoval, že žalobkyni uhradil vyšší částku, než vyplývá z důkazu provedeného výpisem čerpání, splátek a úhrad, vrátil žalobkyni z poskytnutých částka pouze částku částka. Okresní soud pochybil, pokud sčítal jistinu ze smlouvy o úvěru č. hodnota s poskytnutými jistinami z dříve uzavřených smluv o úvěru (viz smlouvy č. hodnota, Anonymizováno a Anonymizováno) a pokud od nich odečítal platby poskytnuté žalovaným na všechny úvěrové smlouvy.

15. K tomu je třeba uvést, že předmětem tohoto řízení byl dluh ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne datum, kterým byly pouze konsolidovány dluhy z dřívějších smluv o úvěru ze dne datum, datum a datum. Účelem konsolidačního úvěru je vytvoření úvěrového prostředí pro dlužníka příznivějšího tak, aby mohl refinancovat svůj dřívější dluh či dluhy. Poskytovatel úvěru v takovém případě prověřuje úvěruschopnost spotřebitele plnit nový závazek z konsolidačního úvěru, a nikoliv závazek původní. Při hodnocení úvěruschopnosti dlužníka dle § 86 odst. 1 z.s.ú. v případě poskytnutí tzv. konsolidačního úvěru není rozhodné, zda byl dlužník schopen plnit své závazky před poskytnutím konsolidačního úvěru, ale zda je toho schopen po jeho poskytnutí (srov. závěry občanskoprávní gremiální porady Krajského soudu v adresa z datum). Úvěruschopnost žalovaného tak bylo možné hodnotit jen ve vztahu ke smlouvě o úvěru č. hodnota ze dne datum, nikoliv i ve vztahu k úvěrovým smlouvám z Anonymizováno.Anonymizováno Anonymizováno., Anonymizováno. Anonymizováno. a datum.

16. Nad rámec tohoto posouzení věci (obiter dictum) odvolací soud připomíná, že pro závěr o tom, že by smlouva o spotřebitelském úvěru byla podle § 87 odst. 1 z.s.ú. absolutně neplatná, nepostačuje samo zjištění, že poskytovatel úvěru řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele, tedy nepostačuje pouhé zjištění pochybení poskytovatele v procesu posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, neboť takové pochybní nemusí vždy nutně znamenat neschopnost spotřebitele úvěr splácet. Smlouvu nelze považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele; musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet, resp. že mu úvěr neměl být poskytnut (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z datum, sp. zn. spisová značka). Jinak řečeno platí, že spotřebitel by měl být zákonem chráněn (pouze) v situaci, kdy dostal úvěr, ačkoliv tento úvěr mu poskytnut být vůbec neměl, a nikoliv i v situaci, ve které by i při řádném posouzení (které z nějakého důvodu neproběhlo) úvěr přesto obdržel.

17. Okresní soud neplatnost předchozích úvěrových smluv založil výlučně na porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného (formální znak), aniž vzal v úvahu, zda žalovaný byl schopen úvěr splácet (materiální znak). V daném případě nebylo možno přehlédnout, že žalovaný proti úvěrovým smlouvám z roku Anonymizováno ničeho nenamítal a že poskytnuté úvěry splácel, jak je patrno z nezpochybněného přehledu splátek na tyto úvěry uvedené v podání žalobkyně z datum. Závazky žalovaného ze smlouvy o úvěru z datum pak byly dokonce uhrazeny (viz sdělení žalobkyně o ukončení této smlouvy). I kdyby tedy žalobkyně pochybila formálně v procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného, nevyšlo najevo, že by žalovaný nebyl schopen úvěry splácet, naopak možno vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem uzavřít, že žalovaný byl ohledně předchozích úvěrových smluv úvěruschopný, a proto nepřipadalo v úvahu vyslovení absolutní neplatnosti těchto smluv.

18. Pro posouzení věci je dle shora podaného výkladu rozhodné, že jistina poskytnutého úvěru č. hodnota činila částka, od kteréžto částky nutno odečíst – v souladu se shora učiněným zjištěním – žalovaným vrácenou částku částka. Žalovanému tak zbývalo k úhradě částka, po odečtu již okresním soudem pravomocně přiznaných částka (výrok I. rozsudku okresního soudu zůstal odvoláním nedotčen – viz § 206 odst. 2 o.s.ř.), pak odvolatelkou uváděných částka.

19. K odvolatelkou uplatněnému nároku na vrácení bezdůvodného obohacení se zákonným úrokem z prodlení lze uvést, že dle rozsudku Nejvyššího soudu z datum, sp. zn. spisová značka důvodová zpráva k ust. § 87 z.s.ú. uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze apriori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440).

20. Ust. § 87 z.s.ú. je tak speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů lichvářských úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nově stanovené době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o.z. vzniká až v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny (zbývající části) spotřebitelského úvěru, tedy v době určené dle § 87 odst. 1 z.s.ú.

21. Se zřetelem na obsah odvolání lze dodat, že na shora vyslovených závěrech ničeho nemění ani odvolatelkou označená judikatura krajských soudů, kterou není odvolací soud vázán. Odvolací soud nadto nesdílí názor, že by závěry shora označeného rozsudku Nejvyššího soudu nedopadaly na souzenou věc, že by v projednávané věci šlo o jiný případ jen proto, že zde vystupoval pasivní spotřebitel (žalovaný), na rozdíl od věci posuzované Nejvyšším soudem, kde se spotřebitel jednání řádně účastnil a vyjadřoval se ke svým možnostem vrátit jistinu úvěru.

22. Shora uvedený závěr tedy znamená, že pokud mezi stranami neplatně sjednaných úvěrů nedojde k dohodě o splatnosti vrácení poskytnutých finančních prostředků, bude tato splatnost teprve určena soudem. Jestliže je v projednávané věci stanovena lhůta pro vydání bezdůvodného obohacení v zákonné třídenní lhůtě od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř., pak se dosud žalovaný nemohl dostat do prodlení s povinností platit žalobkyni úroky z prodlení podle § 1970 o.z.

23. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části výroku II., ve které byla zamítnuta žaloba o zaplacení částka, podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Lhůtu k zaplacení odvolací soud stanovil žalovanému dle § 160 odst. 1 o.s.ř., protože žalovaný jako spotřebitel netvrdil a neprokazoval, že není v jeho možnostech splnit dluh z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru v zákonné třídenní lhůtě a netvrdil a neprokazoval, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka). V odvoláním napadeném výroku II., v části zákonných úroků z prodlení od datum ve výši 12,75 % ročně z částky částka do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka za dobu od datum do datum, pak rozsudek okresního soudu podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil.

24. S ohledem na částečnou změnu rozsudku okresního soudu ve věci samé odvolací soud znovu rozhodl o nákladech řízení před okresním soudem (§ 224 odst. 2 o.s.ř.). Navzdory dílčí změně rozsudku okresního soudu ve prospěch žalobkyně lze uzavřít, že poměr úspěchu a neúspěchu účastníků byl více méně obdobný (k tomu viz předmět řízení vymezený částkou částka a příslušenstvím uvedeným v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a úspěch odvolatelky co do částky částka), tudíž odvolací soud se zřetelem na ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů za řízení před okresním soudem.

25. V odvolacím řízení byla žalobkyně úspěšná co do 70 % (předmětem řízení včetně příslušenství byla ke dni rozhodování dle výpočtu odvolacího soudu přibližná částka částka, z toho částka činí cca 70 %), proto jí náleží k náhradě 40 % účelně vynaložených nákladů, jež představují zaplacený soudní poplatek z odvolání ve výši částka, odměna za dva úkony právní služby (sepis odvolání a účast na jednání odvolacího soudu) po částka (vycházeno z punkta částka) dle § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g) a k) vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále „advokátní tarif“), náhrada za dvě paušální náhrady hotových výdajů advokáta po částka dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhrada za promeškaný čas (za 8 půlhodin po částka, v souvislosti s časem stráveným na cestě k jednání odvolacího soudu) ve výši částka dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu, náhrada cestovních výdajů advokáta žalobkyně (za použití osobního automobilu k jednání odvolacího soudu) ve výši částka dle § 13 odst. 5 advokátního tarifu (zde počítáno s ujetými Anonymizováno km, s průměrnou spotřebou použitého vozidla dle technického průkazu založeného ve spise, tj. 4,4 l/100 km, se sazbou základní náhrady za používání silničních motorových vozidel, tj. částka/1 km jízdy a s průměrnou cenou pohonných hmot, tj. částka/1 l motorové nafty dle vyhl. č. 475/2024 Sb., platné v době uskutečnění cesty) a náhrada částky odpovídající dani z přidané hodnoty z výše uvedené odměny a náhrad advokáta v sazbě 21 %, tj. v částce částka dle § 137 odst. 1, 3 písm. a) a § 151 odst. 2 věty druhé o.s.ř. Náklady řízení žalobkyně před odvolacím soudem činily celkově částka, z čehož při shora zmíněném poměru úspěchu obou účastníků ve věci (od úspěchu žalobkyně je třeba odečíst její neúspěch – míru úspěchu žalovaného ve výši 30 %) vychází, že žalobkyni vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v částce částka. Náklady odvolacího řízení je žalovaný povinen nahradit žalobkyni v zákonné třídenní lhůtě k rukám jejího advokáta (§ 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku lze za podmínek uvedených v § 237 a § 238 o.s.ř. podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozsudku prostřednictvím soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, k Nejvyššímu soudu ČR v Brně jako soudu dovolacímu. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o.s.ř.).