8 C 36/2025

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Mazlem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného , Anonymizováno o zaplacení 198 277,64 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 96 561,21 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 101 716,43 Kč a příslušenství celé žalované částky, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 6. 1. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 198 277,64 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 5. 3. 2023 úvěrovou smlouvu, na základě které žalovanému poskytla úvěr ve výši 212 597 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v 96 měsíčních splátkách po 4 287 Kč. Byl sjednán úrok ve výši 15,55 % ročně. Před uzavřením smlouvy byla ověřena úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný na úvěr celkem zaplatil částku 64 305 Kč. Jelikož žalovaný úvěr řádně a včas úvěr nesplácel, žalobce jej zesplatnil ke dni 4. 10. 2024 a dopisem z téhož dne vyzval žalovaného ke splacení celého úvěru. Žalovaná pohledávka sestává z neuhrazené jistiny ve výši 194 660,64 Kč, poplatků v celkové výši 117 Kč, poplatků za pojištění ve výši 1 400 Kč, účelně vynaložených nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč. Žalobkyně požaduje též příslušenství spočívající v úroku z prodlení. Před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění. Ani přes tuto výzvu však dlužná částka nebyla uhrazena. Na výzvu soudu žalobkyně v podání ze dne 6. 2. 2025 sdělila, jakým způsobem posuzovala úvěruschopnost žalovaného.

2. Žalovaný se k žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a o. s. ř. Vzhledem k obsahu žaloby a povaze projednávaného sporu je totiž možno učinit závěr, že ve věci lze rozhodnout jen na základě listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem vyjádřila výslovný souhlas, žalovaný pak ve stanovené lhůtě nijak nereagoval na výzvu soudu ke sdělení, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto souhlas žalovaného s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.

4. Ze smlouvy úvěru, která byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena dne 5. 3. 2023, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 212 597 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v 96 měsíčních splátkách po 4 287 Kč. Byl sjednán úrok ve výši 15,55 % ročně, pojištění a poplatky. Z přílohy č. , hodnota, k této smlouvě soud zjistil, že uvedenou úvěrovou smlouvou došlo ke konsolidaci předchozích úvěrů, které měl žalovaný u žalobkyně, přičemž na úvěr č. , hodnota, poskytnutý dne 16. 4. 2022 měla být z nového úvěru uhrazena částka 30 775 Kč, na úvěr č. , hodnota, poskytnutý dne 24. 8. 2022 částka 30 964 Kč a na úvěr č. , hodnota, poskytnutý dne 1. 10. 2022 částka 100 858 Kč. Zbývající část jistiny úvěru ve výši 50 000 Kč měla být vyplacena na účet žalovaného.

5. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný z úvěru sjednaného dne 5. 3. 2023 čerpal částku 212 597 Kč a zaplatil na něj celkem částku 64 305 Kč, přičemž žalobkyně evidovala i nadále dluh ve výši 220 653,41 Kč.

6. Z nedatované úvěrové zprávy soud zjistil, jakým způsobem žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného.

7. Ze sdělení , právnická osoba, ., ze dne 31. 1. 2025 soud zjistil, že žalovaný je majitelem účtu č. , č. účtu, a že na tento účet byla dne 6. 3. 2023 připsána částka ve výši 50 000 Kč od společnosti , Jméno žalobkyně, .

8. Ze sdělení , právnická osoba, ., ze dne 20. 3. 2025 soud zjistil, že úvěr ze dne 16. 4. 2022 žalovaný vyčerpal dne 1. 8. 2022, úvěr ze dne 24. 8. 2022 v měsících srpen až říjen 2022 a úvěr ze dne 1. 10. 2022 žalovaný vyčerpal dne 3. 10. 2022.

9. Z výzvy ke splacení celého dluhu ze dne 4. 10. 2024 odeslané dne 7. 10. 2024 soud zjistil, že žalobkyně uvedeného dne vyzvala žalovaného ke splacení celého dluhu, a to nejpozději do 14 dnů od sepsání této výzvy.

10. Z předžalobní výzvy ze dne 24. 10. 2024 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy a následujícího dne tuto výzvu zaslal žalovanému.

11. Z výpisů z účtu žalovaného za období od 8. 12. 2022 do 10. 2. 2023 soud zjistil, jaké údaje o pohybu na účtu žalovaného měla žalobkyně k dispozici při posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy ze dne 5. 3. 2023.

12. Z výpisů z účtu žalovaného za období od 27. 5. 2022 do 24. 8. 2023 soud zjistil, jaké údaje o pohybu na účtu žalovaného měla žalobkyně k dispozici při posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy ze dne 24. 8. 2022.

13. Z výpisů z účtu žalovaného za období od 11. 1. 2022 do 11. 4. 2022 soud zjistil, jaké údaje o pohybu na účtu žalovaného měla žalobkyně k dispozici při posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy ze dne 16. 4. 2022.

14. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.

15. Na podkladě listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne 5. 3. 2023 poskytla žalobkyně žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 212 597 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v 96 měsíčních splátkách po 4 287 Kč, přičemž úrok byl sjednán ve výši 15,55 % ročně. Jednalo se o tzv. konsolidační úvěr, kterým byly splaceny tři dřívější úvěry žalovaného u žalobkyně, přičemž žalovanému byla navíc poskytnuta částka 50 000 Kč převodem na jeho bankovní účet. Z konsolidovaných úvěrů byla na úvěr č. , hodnota, ze dne 16. 4. 2022 uhrazena částka 30 775 Kč, na úvěr č. , hodnota, ze dne 24. 8. 2022 částka 30 964 Kč a na úvěr č. , hodnota, ze dne 1. 10. 2022 částka 100 858 Kč. Na konsolidační úvěr bylo ze strany žalovaného zaplaceno 64 305 Kč, a na dřívější úvěry (po odečtení částky, která na ně byla zaplacena konsolidačním úvěrem) částka 23 001,79 Kč v případě úvěru ze dne 16. 4. 2022, částka 16 016 Kč v případě úvěru ze dne 24. 8. 2022 a částka 10 116 Kč v případě úvěru ze dne 1. 10. 2022. Žalobkyně výzvou ze dne 4. 10. 2024 odeslanou dne 7. 10. 2024 vyzvala žalovaného ke splacení celého dluhu nejpozději do 14 dnů od sepsání této výzvy. Ke splnění dluhu vyzvala žalobkyně žalovaného i předžalobní výzvou ze dne 24. 10. 2024 odeslanou následujícího dne.

16. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. o. z., která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „ZSÚ“).

17. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

19. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel a zprostředkovatel spotřebitelského úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

21. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Podle 87 odst. 1 ZSÚ, ve znění účinném do 28. 5. 2022, platilo, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 212 597 Kč, kterým byly konsolidovány tři předchozí úvěry žalovaného u žalobkyně a na základě kterého bylo žalovanému vyplaceno dalších 50 000 Kč. Soud však dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 5. 3. 2023, kterou žalovaný konsolidoval své dřívější úvěry u žalobkyně a na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty další finanční prostředky, je neplatná.

26. Závěr o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá ze zjištění, že žalobkyně před uzavřením této smlouvy (ze dne 5. 3. 2023) nedostála svým povinnostem vyplývajícím z § 86 odst. 1 ZSÚ, neboť poskytla spotřebitelský úvěr i přesto, že z údajů, které měla při posuzování úvěruschopnosti žalovaného k dispozici, vyplývaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet.

27. V nyní projednávané věci bylo z údajů, které měla žalobkyně před poskytnutím konsolidačního úvěru k dispozici, patrné, že ačkoliv měl žalovaný pravidelný příjem ze dvou zaměstnání, jeho finanční situace se zhoršovala, kdy jeho běžný účet dlouhodobě vykazoval záporný zůstatek v nikoliv zanedbatelné výši, a žalovaný byl schopen financovat své výdaje toliko díky čerpání dalších úvěrů. To vyplývá mj. ze zjištění, že žalovaný vedle úvěrů od žalobkyně čerpal dne 10. 2. 2023 úvěr ve výši 15 000 Kč od společnosti , právnická osoba, Je zjevné, že žalovaný se postupem času dostával do tzv. dluhové spirály a že pokud mu za takové situace byl poskytnutý další úvěr, kterým nebyly pouze konsolidovány úvěry dřívější, ale došlo i k významnému navýšení úvěrového rámce, jednalo se o porušení zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto podle § 87 odst. 1 ZSÚ posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 5. 3. 2023 jako neplatnou a k této neplatnosti přihlédl bez návrhu.

28. Pokud jde o další úvěry, které byly konsolidovány úvěrovou smlouvou ze dne 5. 3. 2023, bylo nutno zabývat se tím, zda i v případě těchto smluv žalobkyně dostála svým povinnostem poskytovatele spotřebitelského úvěru vyplývajícím z § 86 ZSÚ. V opačném případě by totiž mohlo dojít k legalizaci neplatných úvěrů tím, že tyto by byly tzv. vyplaceny novým, byť rovněž neplatným spotřebitelským úvěrem, a spotřebitel by byl v rámci vrácení jistiny posledního (konsolidačního) úvěru podle § 87 odst. 1 ZSÚ povinen nepřímo zaplatit i náklady dřívějších, neplatně sjednaných úvěrů, včetně jejich příslušenství a smluvních pokut. Soud se proto zabýval tím, jakým způsobem žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím dřívějších (konsolidovaných) úvěrů, přičemž i zde zjistil, že žalobkyně svým povinnostem nedostála. První spotřebitelský úvěr č. , hodnota, ze dne 16. 4. 2022 ve výši 30 000 Kč byl žalovanému poskytnut za situace, kdy žalovaný byl zaměstnán až od března 2022, přičemž do té doby čerpal pouze dávky nemocenského pojištění. Z příslušných výpisů z jeho bankovního účtu byly navíc zjištěny odchozí platby ve prospěch společností provozujících hazardní hry. Závěr o schopnosti žalovaného dostát svým závazkům pouze díky čerpání úvěrů bylo nutno učinit i v případě úvěru č. , hodnota, ze dne 24. 8. 2022 ve výši 30 000 Kč, který žalovaný čerpal v měsících srpen až říjen 2022. Za takové situace pak zákonitě neměl být žalovanému poskytnut ani další, nejvyšší úvěr č. , hodnota, ze dne 1. 10. 2022 ve výši 100 000 Kč, stran kterého navíc žalobkyně ani přes výzvu soudu nedoložila, z jakých konkrétních informací vycházela při posuzování úvěruschopnosti žalovaného.

29. Je tak možno uzavřít, že jak konsolidační úvěr, ze kterého žalobkyně odvozuje nyní uplatňovaný nárok, tak i předchozí úvěry, které byly tímto posledním úvěrem konsolidovány, byly žalovanému poskytnuty na základě neplatných úvěrových smluv, přičemž tato neplatnost je důsledkem porušení povinnosti žalobkyně posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného způsobem uvedeným v § 86 ZSÚ. Pokud jde o první z uvedených úvěrových smluv ze dne 16. 4. 2022, je skutečností, že podle § 87 odst. 1 věta druhá ZSÚ, ve znění účinném do 28. 5. 2022, bylo k závěru o neplatnosti zapotřebí, aby spotřebitel uplatnil námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Ačkoliv žalovaný v nyní projednávané věci zůstal zcela pasivní a uvedenou námitku nevznesl, bylo nutné upřednostnit tzv. eurokonformní výklad citovaného ustanovení ZSÚ, který vede k závěru, že soud je povinen z úřední povinnosti zkoumat splnění předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR-Finance proti GK, sp. zn. C-679/18). Stejně tak bylo zapotřebí respektovat závěry vyplývající ze závazné judikatury Ústavního soudu, podle které platí, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). I přes jazykové vyjádření § 87 odst. 1 věta druhá ZSÚ, ve znění účinném do 28. 5. 2022, proto soud k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 16. 4. 2022, stejně jako v případě následných úvěrových smluv, přihlédl z úřední povinnosti.

30. Jelikož žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, vznikla mu podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinnost vrátit poskytovateli úvěru toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Tuto částku je navíc nutno ponížit o platby, které žalovaný na neplatně sjednaný spotřebitelský úvěr zaplatil. Jelikož jde v nyní projednávané věci o tzv. konsolidační úvěr, kterým byly plněny i dřívější dluhy žalovaného, je při zjišťování toho, jakou částku je nyní žalovaný povinen žalobkyni vrátit, nutno vycházet nikoliv z částky 212 597 Kč, která byla žalovanému poskytnuta posledním (konsolidačním) úvěrem, kterým byly splaceny i předchozí neplatně sjednané úvěry, ale z toho, kolik bylo reálně v souhrnu žalovanému poskytnuto na základě všech čtyř úvěrových smluv. Tímto výpočtem dospěl soud k závěru, že žalobkyně žalovanému v souhrnu reálně poskytla částku 210 000 Kč (30 000 Kč + 30 000 Kč + 100 000 Kč + 50 000 Kč). Žalovaný pak na všechny tyto neplatně sjednané spotřebitelské úvěry ze svého (nikoliv prostřednictvím neplatného konsolidačního úvěru) plnil částku v souhrnné výši 113 438,79 Kč (23 001,79 Kč + 16 016 Kč + 10 116 Kč + 64 305 Kč). Rozdíl těchto částek činí částku 96 561,21 Kč, kterou je, za situace, kdy všechny čtyři úvěrové smlouvy byly shledány neplatnými, žalovaný nyní povinen vrátit žalobkyni.

31. Ve zbývající části, tedy co do částky 101 716,43 Kč, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobkyni nepřiznal ani požadované příslušenství, a to ani zákonný úrok z prodlení z aktuálně dlužné části jistiny úvěru, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalovanému stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaný se tak doposud nemohl ocitnout v prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, nebo např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. 23 Co 343/2024).

32. Pokud jde o náklady řízení, předmětem řízení byl nárok na zaplacení 198 277,64 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 96 561,21 Kč, naopak co co do částky 101 716,43 Kč a co do příslušenství byla žaloba zamítnuta. Úspěch žalovaného tedy přesahoval jeho neúspěch. Jelikož však žalovanému, který v řízení zůstal zcela pasivní, žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

33. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku.