27 CO 313/2021

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Chmelíka, Ph.D., a soudců Mgr. Pavla Hradeckého a JUDr. Martina Tomka ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa, PSČ obec a číslo zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa, PSČ obec zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 403 918,16 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 24. 9. 2021, č. j. 12 C 6/2019 – 195,

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadených výrocích I. a III. potvrzuje, avšak ve výroku III. v tomto správném znění: Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady za řízení před okresním soudem v částce 20 413 Kč k rukám jejího advokáta do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení v částce 11 567,60 Kč k rukám jejího advokáta do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud žalované uložil zaplatit žalobkyni částku 234 743,49 Kč se zákonným úrokem z prodlení z téže částky ve výši 8,5 % ročně od 17. 6. 2018 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), žalobu co do dalších 169 174,67 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II.) a žalované v téže lhůtě uložil nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 20 413 Kč (výrok III.).

2. Ze žaloby vyplývalo, že účastnice uzavřely dne 13. 2. 2018 smlouvu o dílo, na jejímž základě byla žalobkyně povinna pro žalovanou zhotovit rekonstrukci chodníků v ulici ulice, obec - část obce. Žalobkyně po zhotovení díla vystavila fakturu číslo ze dne 12. 4. 2018 na částku 502 150 Kč a fakturu číslo ze dne 12. 4. 2018 na částku 403 980,16 Kč, přičemž žalovaná uhradila pouze první fakturu, druhou (konečnou) fakturu i přes výzvy neuhradila, současně se žalobkyní přerušila další komunikaci a neposkytla součinnost k převzetí díla. Protože žalobkyně odstoupila od smlouvy z důvodu prodlení žalované s převzetím díla (to lze považovat za podstatné porušení smlouvy), za což odpovídá žalovaná, má žalobkyně právo na úhradu sjednané ceny za dílo dle smlouvy, na kterou byly vystaveny i výše popsané faktury.

3. Žalovaná mimo jiné namítla, že sporná faktura číslo jí nebyla doručena, částka v této faktuře nebyla nikdy odpovědným pracovníkem žalované odsouhlasena a není k ní soupis prací podle rozpočtu položek. V době vystavení faktury bylo dílo dokončeno pouze v části proplacené průběžné (první) faktury a v takovém stavu zůstalo i následně, kdy jej žalobkyně pro žalovanou nikdy nedokončila a žalovaná byla nucena dílo dokončit vlastními silami a prostředky. Žalobkyni tak nárok na zaplacení jakýchkoli dalších finančních prostředků ze smlouvy o dílo nad rámec průběžné a obratem uhrazené faktury nikdy nevznikl.

4. Po provedeném dokazování okresní soud z hlediska skutkového vzal za prokázané, že žalovaná vysoutěžila zakázku na rekonstrukci chodníků v ulici ulice v obec – část obce u investora Městského obvodu obec číslo, územní celek (dále jen,, územní celek“ či,,investor“), kdy byl ke smlouvě o dílo vystaven položkový rozpis naceněný na celkem 1 650 924 Kč bez DPH a na 1 997 618,04 Kč s DPH. Žalovaná na tuto zakázku uzavřela se žalobkyní jako subdodavatelem smlouvu o dílo, a to v rozsahu celé vysoutěžené zakázky. Okresní soud dále konstatoval, že ve věci zazněly výpovědi osob z obou stran sporu, po jejichž zhodnocení považoval za podstatné zejména výpovědi svědků funkčně zařazených u investora díla, přičemž dospěl k závěru, že žalobkyně dílo provedla, pouze došlo k určitému krácení rozsahu prací v souvislosti s následně dojednaným neprovedením ujednaného napojení chodníkové plochy na hlavní silnici (anonymizováno) a drobnému snížení zaplacené ceny díla vzhledem k řádně neprovedeným hutnícím zkouškám, v důsledku čehož byla cena zakázky dle smlouvy o dílo (mezi žalovanou a investorem díla) nižší přibližně o 300 000 Kč (viz výpověď svědka titul jméno příjmení a zjištění z této výpovědi v bodě 25. odůvodnění rozsudku). Konkrétně se jednalo o 353 549,80 Kč (rozdíl mezi ujednanými 1 997 618,04 Kč a reálně uhrazenými 1 644 068,29 Kč), kterýžto rozdíl odpovídá 17,7 % předmětu díla mezi investorem a žalovanou. Okresní soud dále vyšel mimo jiné z toho, že mezi účastnicemi byla uzavřena smlouva o dílo, na jejímž základě měla žalobkyně pro žalovanou provést celé dílo formou subdodávky, součástí byl i rozsahově stejný položkový rozpočet (vyjma cen, rozdílného času plnění), že žalovaná namítané nedodělky ze strany žalobkyně neprokázala, naopak výpověďmi celé řady pracovníků a zaměstnanců investora bylo prokázáno, že dílo bylo předáno řádně a včas investorovi, když tento investor prováděl důkladný stavební dozor po dobu díla, neměl námitky vůči provedené práci (vyjma hutnících zkoušek a potřeby zbroušení betonu, které bylo uvedeno v e-mailu jméno příjmení i ve výpovědi svědka jméno příjmení), na posun termínů byly záznamy ve stavebním deníku a žádné sankce za zpoždění nebyly investorem účtovány. Konečně bylo zjištěno (nesporné), že žalovaná žalobkyni uhradila pouze fakturu na 502 150 Kč, faktura (konečná) na 403 980,16 Kč, splatných dne 30. 4. 2018 nebyla žalovanou žalobkyni uhrazena.

5. Skutkový stav následně okresní soud posuzoval dle ust. § 2586 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen,,o.z.“). Při tomto posouzení vzal za prokázaný rozsah prací podle smlouvy o dílo mezi účastnicemi, odpovídající rozsahu sjednaných prací podle smlouvy o dílo uzavřené mezi investorem a žalovanou jako zhotovitelem, dále i rozsah odvedených prací, v jehož rámci došlo i ke změně sjednané výše ceny za dílo mezi investorem a žalovanou (v závislosti na skutečně provedeném rozsahu prací), skutečnost, že dílo bylo předáno žalovanou investorovi a zkolaudováno (bez vad a nedodělků), a že k faktickému předání díla mezi účastnicemi muselo bezpodmínečně dojít, protože bez převzetí díla žalovanou by nemohla žalovaná dílo předat investorovi. Bylo pak na žalované, pokud zpochybňovala rozsah provedení prací žalobkyní (že se tak nestalo v rozsahu dle fakturace), aby svá tvrzení prokázala, o čemž byla soudem poučena. Účastnicím pak byl znám názor soudu, že propočítá cenu díla v závislosti na poměru cen ujednaných mezi investorem a žalovanou a mezi účastnicemi. K tomu okresní soud uvedl, že pokud je mezi žalovanou a investorem uvažováno se snížením ceny díla o 353 549,80 Kč, tj. o 17,7 % (viz odůvodnění shora), pak tomuto snížení ve vztahu mezi účastnicemi odpovídá dílo v rozsahu částky 736 893,49 Kč včetně DPH (895 374,89 Kč mínus 158 481,34 Kč). Za situace, kdy žalovaná uhradila 502 150 Kč včetně DPH, do celkových 736 893,49 Kč včetně DPH tak zbývá uhradit 234 743,49 Kč včetně DPH. Tuto částku proto okresní soud žalované uložil zaplatit žalobkyni, včetně zákonných úroků z prodlení. Ve zbývající části (co do částky 169 174,67 Kč s příslušenstvím) pak okresní soud žalobu zamítl, neboť v této výši nebyly provedeny práce podle smlouvy o dílo a žalobkyni tak nevznikl nárok na jejich úhradu. O nákladech řízení okresní soud rozhodl dle míry úspěchu (neúspěchu) účastnic ve sporu (viz § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění, dále jen,,o.s.ř.“).

6. Ve včas podaném odvolání, které dle svého obsahu směřovalo proti výrokům I. a III. napadeného rozsudku, žalovaná vytýkala soudu prvního stupně nezohlednění veškerých důkazů a nesprávné právní posouzení věci. Úvahu, dle které soud propočítal cenu díla v závislosti na poměru cen ujednaných mezi generálním investorem a žalovanou a mezi účastnicemi, považovala za nesprávnou. K tomu uvedla, že cena díla byla mezi účastnicemi domluvena za předpokladu, že bude dílo realizováno celé dle projektu investora. Z listinných důkazů a výslechem zástupce investora bylo prokázáno, že došlo ke změnám projektu, což mělo za následek, že dílo nebylo realizováno v původně plánovaném rozsahu. Investor tudíž neuhradil žalované to, co nebylo skutečně provedeno a stejně se zachovala žalovaná k žalobkyni. Za této situace není namístě počítat procentuální snížení ceny díla uhrazené investorem žalované a tímto způsobem vypočítávat i snížení platby žalované žalobkyni, neboť za skutečně provedené práce dostala žalovaná od investora 100 % a za ty neprovedené 0 %. Stejně tak žalovaná uhradila žalobkyni 100 % toho, co žalobkyně provedla. Okresní soud v podstatě rozhodl tak, že přiznal žalobkyni nárok na plnění, které nikdy neobdržela žalovaná od investora. Chybnou je rovněž argumentace, že předání díla investorovi žalovanou bez vad a nedodělků současně znamená předání díla bez vad i mezi účastnicemi. Z e-mailové komunikace účastnic plyne, že vady vytýkané investorem žalované žalovaná žalobkyni rovněž vytýká a nebylo nijak prokázáno, že by je žalobkyně odstranila, ostatně na výtky k vadám a nedodělkům ani žalobkyně nereagovala. Dílo tak musela dokončit žalovaná a až poté bylo možné jej předat investorovi. Z výše uvedených důvodů se žalovaná domáhala změny rozsudku okresního soudu v napadené části a zamítnutí žaloby.

7. Žalobkyně se ztotožnila se skutkovými i právními závěry rozsudku okresního soudu. Navrhovala proto potvrzení rozsudku okresního soudu v napadených výrocích I. a III.

8. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), osobou k němu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné (§ 201 a § 202 o.s.ř. a contr.) a obsahuje náležitosti odvolání a způsobilé odvolací důvody (§ 205 odst. 2 písm. b/, e/ a g/ o.s.ř.), přezkoumal rozsudek okresního soudu i řízení jemu předcházející v mezích podaného odvolání (tj. ve výrocích I. a III.) jak z pohledu odvolacích námitek, tak z důvodů v odvolání neuvedených (§ 212 a § 212a odst. 1 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

9. Odvolací soud vychází ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, která jsou podrobně popsána v odůvodnění napadeného rozsudku, včetně důkazních prostředků, o něž se opírají. Odvolací soud proto na ně pro stručnost odkazuje. Stejně tak soud prvního stupně vyvodil z učiněných skutkových zjištění a závěrů správné závěry právní, své rozhodnutí pak řádně při respektování zásad ust. § 157 odst. 2 o.s.ř. odůvodnil (s výhradou níže uvedené korekce a doplnění odvolacího soudu). Doplnění dokazování, resp. další hodnocení listin, které byly odvolatelkou předloženy v odvolacím řízení (byť na výzvu odvolacího soudu), odvolací soud nakonec neprovedl, neboť takové dokazování by bylo v rozporu s ust. § 205a o.s.ř., když žádnou z tam uvedených výjimek ze zákazu skutkových a důkazních novot v odvolacím řízení nebylo možno dovodit (srov. též § 213 odst. 5 o.s.ř.). Lze tak konstatovat, že odvolací námitky žalované v podstatě nepřinesly nic nového, co by již nebylo známo okresnímu soudu a nemohou na posouzení věci nic změnit. Odvolací soud se zřetelem na obsah odvolání a pro úplnost odůvodnění rekapituluje a akcentuje následující rozhodné skutečnosti pro posouzení dané věci.

10. Z žaloby podané u okresního soudu dne 1. 3. 2019 je zřejmé, že se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 403 918,16 Kč s příslušenstvím, kterýžto požadavek vychází ze smlouvy o dílo uzavřené mezi účastnicemi dne 13. 2. 2018, v rámci které žalobkyně vyúčtovala průběžnou fakturou číslo chodníků v ulici ulice, obec“ v částce 502 150 Kč, kterou žalovaná žalobkyni uhradila, a dále konečnou fakturou číslo chodníků v ulici ulice, obec“ v částce 403 980,16 Kč, kteroužto částku však již žalovaná žalobkyni nezaplatila. Z právního hlediska šlo tedy o nárok na doplacení ceny díla (k jiné právní kvalifikaci viz odůvodnění níže). Žalovaná s tímto nárokem nesouhlasila, když mimo jiné namítala, že zmíněná konečná faktura jí nebyla vůbec doručena, nebyla jejím odpovědným pracovníkem odsouhlasena, resp. zde chyběl odsouhlasený soupis skutečně provedených prací. Nadto bylo dílo dle odvolatelky nedokončeno (pouze v rozsahu proplacené průběžné faktury), vykazovalo vady a nedodělky, které žalobkyně přes výzvu neodstranila. Žalovaná byla nucena dílo dokončit vlastními silami a prostředky, tudíž žalobkyni nárok na doplacení díla nemohl vzniknout.

11. Odvolací soud se zřetelem na obsah žaloby předně uvádí, že k tam zmiňovanému podmíněnému odstoupení od smlouvy (viz dopis žalobkyně z 30. 5. 2018, č. l. 10 spisu) žalobkyně nesnesla další tvrzení, toto nebylo předmětem dalšího dokazování, k čemuž by bylo namístě vůči žalobkyni postupovat dle § 118a o.s.ř. Navzdory výše uvedenému ani odvolací soud neshledal důvod se zabývat tímto odstoupením, jeho účinky, neboť i pokud by toto právní jednání žalobkyně mělo obstát, bylo by třeba vypořádávat strany sporu dle obecné úpravy bezdůvodného obohacení (§ 2991, § 2993, § 2999 o.z.), přičemž je nanejvýš pravděpodobné, že by peněžitá náhrada za bezdůvodné obohacení na straně žalované (z titulu žalobkyní provedeného díla) nebyla zjevně nižší než obvyklá cena za odvedené dílo.

12. Odvolací soud dále při posouzení dané věci v první řadě vychází ze správných skutkových zjištění a závěrů okresního soudu o smlouvě o dílo, uzavřené mezi účastnicemi tohoto sporu dne 13. 2. 2018, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně coby zhotovitele provést pro žalovanou coby objednatele rekonstrukci chodníků v ulici ulice v obec – část obce za sjednanou cenu 739 979,21 Kč (bez DPH), resp. 895 374,84 Kč (včetně DPH) v termínu 30 dnů od předání staveniště. Bližší reprodukce obsahu tohoto smluvního vztahu účastnic je nadbytečná (možno odkázat na skutková zjištění okresního soudu a níže uvedená zjištění odvolacího soudu), podstatné je, že byly naplněny podstatné náležitosti tohoto smluvního typu a že právní vztahy účastnic založené touto smlouvou je třeba posuzovat dle režimu o.z., jak učinil i soud prvního stupně. Z tvrzení účastnic i z obsahu spisu je zároveň zřejmo, že žalovaná byla generálním dodavatelem (zhotovitelem) tohoto díla (z právního hlediska oprava či úprava nemovité věci), neboť byla na základě smlouvy o dílo ze dne 12. 2. 2018, v rámci níž se zavázala provést totožné dílo za částku 1 650 924 Kč bez DPH, resp. za částku 1 997 618,04 Kč včetně DPH, v závazkovém vztahu vůči investorovi – městu obec.

13. Odvolací soud dále vychází ze správných skutkových zjištění okresního soudu k rozsahu díla, konkrétně ze zjištění o tom, že provedené důkazy prokazují rozsah prací dle smlouvy o dílo mezi účastnicemi, který odpovídá rozsahu sjednaných prací dle smlouvy o dílo uzavřené mezi žalovanou a investorem, dále ze zjištění (viz výsledky dokazování plynoucí ze svědeckých výpovědí, zejména výpovědi titul jméno příjmení a listinné důkazy – e-mailová komunikace č. l. 170-174 spisu) o tom, že došlo k omezení rozsahu díla o částku 353 549,80 Kč (rozdíl mezi ujednanými 1 997 618,04 Kč a reálně uhrazenými 1 644 068,29 Kč), což koresponduje 17,7 % ceny díla dle smlouvy o dílo mezi žalovanou a investorem, dále ze zjištění, že došlo k předání díla mezi žalovanou a investorem bez vad a nedodělků a také následně ke kolaudaci. Okresní soud v této souvislosti dovodil, že k faktickému předání díla mezi účastnicemi muselo dojít, neboť bez toho by žalovaná nemohla dílo předat investorovi. Dle názoru okresního soudu bylo tak na žalované, pokud se bránila žalobnímu nároku, aby prokázala, že k provedení prací žalobkyní nedošlo v tom rozsahu, který byl vyúčtován fakturami na částky 502 150 Kč a 403 980,16 Kč Okresní soud proto shledal namístě provést propočet ceny žalobkyní provedeného díla dle poměru cen ujednaných mezi investorem a žalovanou a mezi účastnicemi. Z tohoto propočtu – po snížení rozsahu díla o 17,7 % i mezi účastnicemi tohoto sporu – plyne, že žalobkyně provedla dílo za 736 893,49 Kč, tudíž po zohlednění již uhrazených 502 150 Kč je nárok žalobkyně na doplacení ceny díla v částce 234 743,49 Kč důvodným.

14. Ke shora uvedenému hodnocení provedených důkazů a k právní stránce věci považuje odvolací soud za nutné uvést následující.

15. Úspěch žaloby byl odvislý od průkazu toho, že došlo k platnému uzavření smlouvy o dílo, co bylo předmětem této smlouvy, že žalobkyně dle této smlouvy žalované plnila a že podle ujednání ve smlouvě či podle zákona vznikl zhotoviteli nárok na zaplacení (doplacení) ceny díla. Rovněž odvolací soud je názoru, že tyto hmotněprávní předpoklady byly naplněny, že nárok žalobkyně byl bezezbytku co do svého základu prokázán. Sdílí totiž nejen závěry okresního soudu stran uzavřené smlouvy o dílo mezi účastnicemi a omezení rozsahu díla, ale je rovněž přesvědčen o tom, že žalobkyni vznikl nárok na doplacení ceny díla. Smlouva o dílo vázala fakturaci na žalovanou odsouhlasený soupis provedených prací, právo na zaplacení ceny díla na provedení díla (shodně viz § 2610 odst. 1 o.z.), které mělo být dokončeno a protokolárně předáno (viz ujednání čl. II odst. 4 a 5 smlouvy o dílo). Je skutečností, že v projednávané věci neexistoval žalovanou odsouhlasený soupis provedených prací a stejně tak nedošlo k protokolárnímu předání díla (to bylo ostatně mezi účastnicemi nesporné). Navzdory tomu považuje odvolací soud za podstatné, že žalobkyně dílo s dílčím omezením (v omezeném rozsahu) provedla a že toto dílo bylo žalovanou investorovi předáno (je přitom zřejmé, že dílo bylo prováděno na pozemcích investora, který se stal vlastníkem díla). Za tohoto stavu by závěr, že při absenci protokolárního předání díla mezi účastnicemi nevznikl vůbec nárok na zaplacení ceny díla, žalobkyni stavěl do neřešitelné situace, odporoval by dobrým mravům, dobrému uspořádání práv a povinností účastnic, a to i v situaci, kdy žalobkyně žalovanou k převzetí hotového (dokončeného) díla (k tomu viz níže) bezvýsledně vyzývala (viz dopis žalobkyně z 30. 5. 2018). Takový výklad nelze aprobovat, a proto má odvolací soud nárok žalobkyně na doplacení ceny díla co do základu za opodstatněný.

16. Spor mezi účastnicemi byl ostatně ohledně výše nároku žalobkyně. K rozsahu provedených prací i ceně plnění tížila povinnost tvrzení i důkazní břemeno žalobkyni, přičemž ta jej neunášela zejména potud, že nepředložila žalovanou odsouhlasený soupis prací, jak předvídalo ujednání článku II odst. 5 smlouvy o dílo. Základem pro rozhodnutí soudu ve věci samé je zásadně na základě dokazování zjištěný skutkový stav věci (§ 153 odst. 1 o.s.ř.) O rozhodnutí na základě zjištěného skutkového stavu jde především tehdy, vychází-li skutkové zjištění z výsledků dokazování, z toho, co vyšlo v řízení najevo (§ 132 o.s.ř.). V daném případě je skutečností, že důkazní možnosti žalobkyně prokázat přesný rozsah jí provedeného díla a tím i cenu díla byly při absenci písemných podkladů velmi omezené, potřebná zjištění by byla spojena s nepoměrnými obtížemi, spíše by přesnou výši nároku nebylo lze vůbec zjistit. Ust. § 136 o.s.ř. v takovém případě umožňuje soudu v situaci, že základ nároku je dán, avšak jeho výši nelze dokazováním spolehlivě zjistit, aby ji určil vlastní úvahou na základě dostupných skutkových podkladů. Nejde o založení neexistujícího nároku, nýbrž pouze o stanovení výše nároku, jehož existence byla prokázána. Určení výše nároku postupem podle zmíněného ustanovení není záležitostí volné úvahy nepodléhající hodnocení, základem úvahy je zjištění takových skutečností, které soudu umožní založit úvahu na určitém kvantitativním posouzení základních souvislostí. Z výše uvedeného plyne, že úvaha soudu dle § 136 o.s.ř. nahrazuje zjišťování výše nároku dokazováním, soud tedy musí mít k dispozici důkazy umožňující výši nároku kvantifikovat, tj. s jistotou prokázat rozsah určovaného nároku. Naznačená činnost tedy nemůže být projevem libovůle, nikterak nepodloženého úsudku, nýbrž se musí jednat o přezkoumatelné hodnocení daných okolností.

17. Východiskem úvahy odvolacího soudu je průkaz závazkového vztahu mezi účastnicemi s předmětem plnění (dílem), který zcela korespondoval závazkovému vztahu mezi žalovanou a územní celek (okresní soud správně konstatoval, že žalobkyně byla subdodavatelem díla v rozsahu žalovanou vysoutěžené zakázky, která byla generálním dodavatelem vůči městu obec). Díla dle smluv o dílo byla pouze odlišně oceněna (též měly odlišné termíny plnění). V řízení bylo postaveno najisto (z výsledku dokazování před okresním soudem, jehož hodnocení odvolací soud sdílí), že podstatná část díla mezi žalovanou a územní celek byla provedena, že zde byly určité úpravy předmětu díla, které ve výsledku znamenaly omezení rozsahu a tím i ceny díla, zejména v souvislosti s neprovedením napojení chodníkové plochy na hlavní silnici (anonymizováno) a s řádně neprovedenými hutnícími zkouškami. Tyto změny díla potvrzovaly za územní celek jednající osoby – svědci jméno příjmení, titul jméno příjmení a titul jméno příjmení. Posléze jmenovaný svědek titul příjmení potvrdil snížení zakázky o přibližně 300 000 Kč, což je v relaci s okresním soudem uvažovanou částkou 353 549,80 Kč včetně DPH (rozdíl mezi ujednanými 1 997 618,04 Kč a upraveným rozpočtem na částku 1 644 068,29 Kč dle krycího listu soupisu – č. l. 96 spisu). Dále bylo prokázáno, že mezi žalovanou a územní celek došlo k předání tohoto (dílem omezeného) díla (dle výpovědi jméno příjmení dne 25. 5. 2018) a k jeho kolaudaci (datum – zpráva investora č. l. 51 spisu).

18. Shora bylo již řečeno, že o rozsahu provedení díla žalobkyní vůči žalované nejsou žádné písemné podklady, stejně tak chybělo protokolární předání a převzetí díla. K tomu žalovaná v rámci procesní obrany dále zejména namítala, že žalobkyní provedené dílo vykazovalo vady a nedodělky, že dílo musela dokončit vlastními silami a prostředky. Takové skutečnosti však z provedeného dokazování (zejména svědeckých výpovědí) nevyplývají. Svědek jméno příjmení sice zmiňoval nedodělky na díle ze strany žalobkyně, které měl odstraňovat jejich tehdejší zaměstnanec jméno příjmení (bratr jmenovaného) s další osobou, nicméně toto tvrzení je v přímém rozporu se svědeckou výpovědí již zmiňovaného jméno příjmení, tehdejšího stavbyvedoucího žalované (jak potvrdila i výpověď jednatele žalované titul jméno příjmení – viz č. l. 126p spisu). Tato osoba, u níž lze očekávat maximální odborný přehled o průběhu prováděného díla, vypověděla, že dílo bylo žalobkyní provedeno bez vad a nedodělků (viz č. l. 130p spisu). Odvolací soud přitom nepřihlíží, že vztahy mezi žalovanou a jmenovaným svědkem doznaly výrazné negativní změny (viz poukaz jméno příjmení na podvodné jednání jméno příjmení, pro které ho z firmy žalované„ vyhodil“), avšak při hodnocení skutečností vyplývajících z výpovědí svědků jméno a jméno příjmení přihlédl k tomu (stejně jako okresní soud), že tvrzení žalované, resp. svědka jméno příjmení nepodporují ostatní provedené důkazy, naopak jsou s nimi v rozporu, tedy vyznívají ve prospěch tvrzení jméno příjmení. V této souvislosti je možno uvést nejen svědecké výpovědi osob pracujících za žalobkyni na díle, byť byly víceméně obecné (jméno. příjmení, jméno. příjmení, jméno. příjmení, jméno. příjmení), ale zejména i výpovědi svědků jméno. příjmení, titul jméno. příjmení a titul jméno. příjmení, kteří potvrdili, že subdodávku prováděla žalobkyně, že o žádné reklamaci neměli poznatků (svědek titul příjmení potvrzoval pouze problém mezi účastnicemi ohledně dokladů o provedení díla). K tomu je třeba zvlášť poukázat na výpověď jméno. příjmení (stavební dozor investora, který byl na stavbě nejméně obden), který potvrdil, že práci na díle prováděli stále stejní pracovníci, že paralelně se žalobkyní na díle nikdo nepracoval. Proto i pokud byly zjištěny určité nedostatky (sanace podloží, doplnění podkladových vrstev, úpravy sjezdů či vjezdů, o nichž se zmiňovali svědci příjmení a titul příjmení, vyplývaly ze sdělení investora z 16. 4. 2021 – č. l. 185 spisu, či komunikace mezi účastnicemi – viz č. l. 175 spisu), tyto musely být následně žalobkyní odstraněny. Z ničeho neplyne, že by tak činila žalovaná nebo někdo jiný. Není tak namístě, aby tyto skutečnosti byly jakkoliv zohledňovány při posouzení výše nároku žalobkyně na doplacení ceny díla. K tomu lze po procesní stránce pro úplnost dodat, že pokud byla procesní obrana žalované shledána nedůvodnou na základě shora učiněných skutkových zjištění (bylo prokázáno, že je tomu jinak, než bylo žalovanou tvrzeno), pak zde není pro postup soudu vůči žalované podle ust. § 118a o.s.ř. důvod.

19. Se zřetelem na výše učiněné kvantitativní posouzení základních souvislostí projednávaného případu, navzdory absenci písemných podkladů k posouzení rozsahu díla provedeného žalobkyní, lze dle názoru odvolacího soudu dovodit, že pokud žalobkyně dílo, byť s určitým omezením, provedla, totéž dílo bylo mezi žalovanou a územní celek předáno, přičemž zde byl konkrétní skutkový podklad k ocenění takto provedeného díla (snížení jeho ceny oproti původní cenové úrovni), pak s využitím postupu dle § 136 o.s.ř. obstojí úvaha, podle které lze dovodit cenu díla prováděného žalobkyní (dosud její neuhrazenou část) z rozsahu skutečně provedeného (stejného) díla mezi žalovanou a územní celek, z poměru cen ujednaných a hrazených mezi žalovanou a územní celek a z poměru cen ujednaných a hrazených mezi účastnicemi, z čehož rezultuje cenový rozdíl u obou smluv v rozsahu 17,7 %, kterému odpovídá (viz blíže propočet okresního soudu v bodě 28. odůvodnění rozsudku) nárok žalobkyně na doplacení ceny díla po jeho změně (srov. § 2614 o.z.) v částce 234 743,49 Kč. Nárok v této výši odpovídá shora učiněným konkrétním skutkovým podkladům, v jejich světle odvolací soud považuje učiněný závěr za dostatečně, srozumitelně a logicky odůvodněný.

20. Z výše uvedených důvodů okresní soud nepochybil, pokud žalobě co do částky 234 743,49 Kč, včetně zákonného příslušenství (§ 1970 o.z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) vyhověl. Krajský soud proto rozsudek okresního soudu v odvoláním dotčeném výroku I. jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.), a to včetně závislého nákladového výroku (sub III.), který odpovídal zásadám ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. (poměru úspěchu a neúspěchu účastnic ve věci), když ohledně specifikace žalobkyní přisouzených nákladů pro stručnost odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku. Odvolací soud pouze potvrdil nákladový výrok ve znění, které uvádělo advokáta žalobkyně jako platební místo k zaplacení náhrady nákladů řízení (viz § 149 odst. 1 o.s.ř.).

21. Žalobkyně byla v odvolacím řízení zcela úspěšná, a proto jí vzniklo právo na náhradu nákladů tohoto řízení (§ 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě se jedná o náhradu odměny advokáta za jeden úkon právní služby (účast na jednání odvolacího soudu) ve výši 9 260 Kč (vycházeno z punkta přisouzených 234 743,49 Kč) dle § 7 bod 6, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. g) vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), náhradu jedné paušální náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a o náhradu částky odpovídající dani z přidané hodnoty z výše uvedené odměny a náhrady advokáta v sazbě 21 %, tj. v částce 2 007,60 Kč dle § 137 odst. 1, 3 písm. a) a § 151 odst. 2 věty druhé o.s.ř., celkem tedy 11 567,60 Kč Tyto náklady řízení je žalovaná povinna nahradit žalobkyni v zákonné třídenní lhůtě k rukám jejího advokáta (§ 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku je za podmínek uvedených v § 237 a § 238 o.s.ř. přípustné dovolání. Dovolání se podává do dvou měsíců ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku odvolacího soudu prostřednictvím okresního soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, k Nejvyššímu soudu ČR v Brně. Přípustnost dovolání posoudí Nejvyšší soud ČR jakožto soud dovolací (§ 239 o.s.ř.).