27 Co 317/2025

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Chmelíka, Ph.D. a soudců Mgr. Pavla Hradeckého a JUDr. Martina Tomka ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , a.s., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 140 479, 17 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku soud ze dne datum , č. j. číslo jednací ,

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadené části výroku II., pokud jí byla zamítnuta žaloba o zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky 79 800 Kč od , datum, do zaplacení, a ve výroku III. potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 79 800 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Žalobu zamítl v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších 60 679,17 Kč s úrokem ve výši 8,49% ročně z částky 140 479,17 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem ve výši 12,75% ročně z částky 140 479,17 Kč od , datum, do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 296,45 Kč od , datum, do , datum, (výrok II.). Okresní soud nakonec ve výroku III. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení a ve výroku IV. uložil žalobkyni povinnost doplatit na účet České republiky – Okresního soudu ve , adresa, soudní poplatek ve výši 1 404 Kč.

2. Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že se žalobkyně domáhala po žalovaném peněžitého plnění ve výši 140 479,17 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, . Žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 200 000 Kč, které se žalovaný zavázal spolu s pojištěním, úrokem ve výši 8,49% ročně a poplatkem za zprostředkování úvěru vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 3 208 Kč. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě jeho tvrzení o čistém měsíčním příjmu a o výši jeho pravidelných měsíčních výdajů. Žalovaný sdělil, že je ženatý, bezdětný a bydlí ve vlastní nemovitosti, na kterou čerpal hypoteční úvěr. Zaměstnán je u společnosti , právnická osoba, . s čistým měsíčním příjmem ve výši 24 969 Kč. Žalobkyně si ověřila tvrzení žalovaného výpisy z jeho bankovního účtu a informacemi z dostupných bankovních i nebankovních registrů. Žalovaný řádně splácel úvěr v období od , datum, do , datum, . Na splátku ze dne , datum, zaplatil pouze 2 832 Kč.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Okresní soud věc projednal a rozhodl o ní bez nařízení jednání poté, co byly k takovému postupu splněny podmínky dle § 115a a § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále „o.s.ř.“). Z listinných důkazů měl soud prvního stupně prokázáno, že žalobkyně fúzí ze dne , datum, vstoupila do práv a povinností společnosti , právnická osoba, ., která ještě na smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, byla uvedena jako poskytovatel úvěru. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 8,49% ročně, měsíčním pojistným ve výši 262 Kč a poplatkem za zpracování úvěru ve výši 4 000 Kč v 96 měsíčních splátkách po 3 208 Kč. Žalobkyně byla podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále „z.s.ú.“), oprávněna poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud se po prověření jeho úvěruschopnosti neobjeví důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Z potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta však není jasné, zda byl příjem žalovaného a příjmová a výdajová stránka celé jeho domácnosti ověřena. Žalovaný splácel v době uzavření úvěrové smlouvy hypotéku a další čtyři závazky u poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Při tak velkém množství dalších finančních závazků vznikají pochybnosti, zda bylo v jeho možnostech nést další zátěž spojenou se splácením předmětného spotřebitelského úvěru, když navíc z výpisu z běžného účtu žalovaného vyšlo najevo, že v červenci 2021 hospodařil se svými finančními prostředky tak, že výdaje přesáhly jeho příjmy. Žalovaný v tomto období zaplatil na splátky dalších spotřebitelských úvěrů částku 6 205,75 Kč a na splátku hypotéky částku 4 737,90 Kč. Vzhledem k pochybnostem o schopnosti žalovaného splatit poskytnutý úvěr soud prvního stupně podle § 87 odst. 1 z.s.ú. uzavřel, že smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, je absolutně neplatná. Žalobkyni proto přiznal jen právo na zaplacení částky 79 800 Kč, která představuje jistinu spotřebitelského úvěru poníženou o to, co žalovaný již na splátkách úvěru zaplatil. Žalobkyni nepřiznal ani zákonné úroky z prodlení a žalobu ve zbývající části ve výroku II. rozsudku zamítl.

5. O nákladech řízení okresní soud rozhodl dle poměru úspěchu a neúspěchu obou účastníků (§ 142 odst. 2 o.s.ř.), kteří byli v řízení při započtení uplatněného příslušenství úspěšní stejným dílem, a proto žádnému z nich nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

6. Ve výroku IV. soud prvního stupně doměřil žalobkyni dle položky 2 odst. 3 Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, soudní poplatek ve výši 1 404 Kč, protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz.

7. Proti tomuto rozsudku, a to pouze proti té části výroku II., v níž byla žaloba zamítnuta co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky 79 800 Kč od , datum, do zaplacení, a dále do výroku III. o náhradě nákladů řízení, podala včasné odvolání žalobkyně (též „odvolatelka“). Nenapadala právní závěr okresního soudu o neplatnosti úvěrové smlouvy, z něhož plynul nárok na vydání bezdůvodného obohacení, nicméně tvrdila, že na bezdůvodné obohacení plně dopadá obecná úprava plnění podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku. Uvedla, že již určení možnosti spotřebitele splnit věřiteli dluh prodlužuje splatnost pohledávky, a tím prospívá postavení spotřebitele. Okresní soud neúplně zjistil skutkový stav. Neprovedl žádné důkazy, ze kterých by bylo možné dospět k závěru, že není v možnostech žalovaného splatit bezdůvodné obohacení po výzvě věřitele. Žalovaný, který se k žalobě ani nevyjádřil, navíc neunesl důkazní povinnost prokázat své možnosti splatit požadovanou částku. Žalobkyně v této souvislosti poukázala na rozsudky jiných krajských soudů v obdobných věcech, které dovodily, že na danou věc dopadá obecná úprava splatnosti dluhu dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku.

8. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.

9. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v mezích podaného odvolání (tj. v části výroku II. a v závislém nákladovém výroku III.) jak z pohledu odvolacích námitek, tak z důvodů v odvolání neuvedených (§ 212 a § 212a odst. 1 o.s.ř.), a to při nařízeném jednání za splnění podmínek ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. (za použití § 211 o.s.ř.) v nepřítomnosti obou účastníků. Odvolací soud následně dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

10. Z napadeného rozsudku se mimo jiné podává závěr (odvolatelkou nezpochybněný), že smlouva o spotřebitelském úvěru, uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným dne , datum, (vykazující znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 z.s.ú.), je z důvodu nikoliv řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného splatit poskytnutý úvěr neplatná (viz § 86 odst. 1 věta druhá a § 87 odst. 1 věta první z.s.ú.), a proto žalobkyni vznikl nárok na vrácení zůstatku jistiny úvěru v celkové výši 79 800 Kč, když v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný tuto částku žalobkyni vrátil. Nesplacený zůstatek poskytnuté jistiny ve výši 79 800 Kč byl tudíž žalobkyni správně pravomocně přiznán (výrok I. zůstal odvoláním nedotčen – viz § 206 odst. 2 o.s.ř.).

11. K odvolatelkou uplatněnému nároku na vrácení bezdůvodného obohacení se zákonným úrokem z prodlení lze uvést, že ustanovení § 87 z.s.ú. je speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů lichvářských úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nově stanovené době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku vzniká až v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny (zbývající části) spotřebitelského úvěru dle § 87 odst. 1 z.s.ú. V tomto směru se tedy odvolací soud přihlásil k závěrům rozsudku Nejvyššího soudu z 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021.

12. Se zřetelem na výše uvedené závěry, kdy se žalovaný nedostal do prodlení s vrácením poskytnutého zůstatku jistiny a žalobkyni tak nemohl vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, odvolací soud dle § 219 o.s.ř. věcně správný rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části výroku II. potvrdil, a to včetně závislého nákladového výroku (sub III.), který odpovídal ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř.

13. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, neboť žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a úspěšnému žalovanému náklady odvolacího řízení dle obsahu spisu nevznikly (§ 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a contr.).